#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 173
#2
alto_textblock
#2
KATTOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 26. června 1900.
#4
alto_textblock
#4
víry, zahnati do tábora sociálních demokratů? Máme
za to, že jich má naše mílá země zajisté již dosti!«
Události ve Wechselburga jsou nepatrným obraze m,
jak se svého času reformace rozšiřovala a tak násilím
se nutil lid do nové víry. To jest protestantská sná-
šenlivost, kterou různé svobodomyslné listy tak vy-
chvalují!
#5
alto_textblock
#5
Zprávy politické.
#6
alto_textblock
#6
V Praz e, 25. června.
#7
alto_textblock
#7
K situaci. Ministr krajan dr. Rezek
přijat byl včera o 1. hod. s poledne ve
zvláštním slyšení od císaře. Protože
stalo se to v neděli, tedy v den docela neobyčejný,
o který císař povolává k sobě éleny korunní rady
jen v dobách kromobyčejných, a protože slyšení mi-
nistra dra. Rezka trvalo celou hodinu, přikládá se
v kruzích politických slyšení tomu neobyčejná důle-
žitost. Váha jeho stoupá tím více, že stalo se takřka
přímo před odjezdem císaře do Išlu, kdež hodlá Jeho
Veličenstvo pobýti po celé dva měsíce. Dlužno také
míti při tom na zřeteli, že ve středu konána byla
ministerská, plné tři hodiny trvavší porada, načež
hned ve čtvrtek dostavil se k císaři předseda mini-
sterstva dr. Körber, aby podal zprávu o politické si-
tuaci. Kdybychom ani nevěděli — telegrafuje se »N.
L.« z Vídně, že stav, v němž ocitla se celá vláda,
je velmi vážným, tyto vnější známky, tyto události
ve svém pořadu, ve své souvislosti a ve svých mo-
tivech utvrdily nás nikoli pouze v pevné víře, nýbrž
v positivním, na skutečnostech spočívajícím přesvěd-
čení, že nepostrádají velice zajímavého pozadí a že
jde o rozhodnutí náramně důležitá. Jde jen o to,
budou-li tato rozhodnutí přivoděna hned, či odloží-li
se do druhé poloviny srpnové nebo do první poloviny
záříjové. Císař podle dvorské vyhlášky odjede do Išlu
již v sobotu ráno, ne večer, jak včera se oznamo-
valo. Jeho tamější pobyt — ovšem nestanou-li se pří
hody nepředvídané — potrvá přes červenec a srpen.
Než opustí Vídeň, stane se usnesení alespoň v ten
smysl, má-li si dáti ministerstvo moratorium, jak
to nazvali jedni, nebo má-li si snad dáti respi-
rium, jak to nazvali druzí, či nemá-li si položiti pro
pokus, rozřešiti krisi, která je nepopíratelnou, termin
žádný. Včerejší audience dra. Rezka sama sebou ještě
více pak její délka je neklamným příznakem, že pre-
kérní postavení ministerstva jest rozhodujícím kruhům
povědomo a že záleželo jim na tom, vyslechnouti
o něm kromě ministra-presidenta též onoho člena
vlády, který má po dru. Körbrovi v něm nejdůleži-
tější a nejobtížnější posici.
Vídeňská »Sonn. und Montagszeitung« píše, že
ministru dru. Rezkovi v Praze skutečně podařilo se,
na jedné straně ve značném stupni působiti konej-
šivě na národní hnutí v Čechách a na druhé straně
zas nabyl prý pro svou osobu neobmezené důvěry
všech rozhodujících živlů českého národa. Pokud
dr. Rezek bude v ministerstvu, nemůže prý o ně-
jakém poškození skutečných práv českého národa
býti ani řeči. Přece však — dodává jmenovaný list
dlužno konstatovati, že cesta dra. Rezka do Prahy
vyvolala, protože došlo na ni bezprostředně po ukon
čeném zasedání říšské rady, u Němců velikou ne-
důvěru. — Zdá se podle toho, že levičácké listy
#8
alto_textblock
#8
chystají se k zahájení nové válečné výpravy, kteráž
by vedla k odstranění min. dra. Rezga.
L 6. Poslanec Wolf v Mohuči. (Pův.
zpráva »Katol. Listů».) Všeněmecký svaz odbýval
tyto dny shromáždění v Mohuči. Rozumí se, že se
tam jednalo jen o otázkách všeněmeckých jako na př:
»Náš poměr k Rakousku,« »Stav Němců v Rakou-
sku« a p. Hlavní slovo měl poslanec Wolf, jenž zná-
mým způsobem poučoval posluchače o bídném posta-
vení svých krajanů v Rakousku. Z jeho řeči vyjí-
máme toto: »Rakouský stát je nám vuřt, jedná-li
proti zájmům Němců. (Souhlas.) Doufejme, že nynější
říšskou radu vezme brzy čert, abychom dostali nové
volby, jež by nám umožnily vejíti v síle 28—30 mužů
do zasedací síně. Jenom ve státě, jenž v duchu Bis-
márkově jde s Německem ruku v ruce, vidíme spásu.
V tom smyslu chceme pracovati i proti vládě, nebot
pak aspoň neupadněme v bezedno až jednou bude
vše rozbito na padrť.« (Hlučná pochvala.) Řečník na-
padá pak co nejpříkreji klerikály. »Přitlačili jsme je
nyní trochu ke zdi a oni funí hněvem.« O hnutí
»Pryč od Říma« vyslovil se Wolf, že pozbývá zne-
náhla politického rázu a stává se hnutím srdcí a duší
ježto Rakušané seznali, jak protestantismus imunisuje
v ohledu národnostním. (Souhlas.) Největším štěstím
je, že pro ono hnutí získány byly ženy. Seznali, že
se tím neodcizí Bohu, nýbrž naopak spíše se při-
blíží svému německému Bohu, což prý
nedovedl latinský kaplan pochopit.« Na konec varoval
řečník Němce před Jesuity, Usadí-li se tito v kožichu
pak prý se jich Němci nikdy více nezbudou. Pěkná
to květomluva!
Hrabě Lambsdorff, prozatímní správce ru-
ského ministerstva zahraničních záležitostí, není znám
kromě Ruska v takové míře, v jaké by snad zaslu-
hoval. Spočívá to v jeho životní dráze a v jeho
charakteru. Nezastával jednak nikdy nějaký úřad
v cizině a nad to nevtírá se prý hr. Lambsdorff rád
veřejnosti. Jako přední jeho vlastnosti vychvalují nyní
na Rusi jeho pracovní methodu a pak i to, že úplně
ovládá všecken tak široký kruh světové politiky objí-
mající materiál ruské diplomacie. Na Rusi jsou pře-
svědčeni, že hr. Lambsdorff říditi bude zahraniční
politiku Ruska také v nynějším svízelném obdebí
s onou rozšafností, jasností a jistotou, jakož i s oním
porozuměním pro úmysly carovy, kteréž osvědčil ve
svém dosavadním postavení, zvláště pak také v oněch
dobách, ve kterých, jako právě nyní, spravoval proza-
tímně ministerstvo ruských zabraničních záležitostí.
V Portugalsku nastoupilo právě nové mini-
sterstvo. Je složeno takto: předsednictvo a vnitro
Hintze-Ribsiro, ministerstvo zahraniční Joarr-
sago, finance Anselmo A ndrade, ministerstvo
spravedlnosti Campes Marques, ministerstvo vo-
jenství Pimentel Pinte, ministerstvo pro námoř-
nictví Teixera Sousa, ministerstvo veřejných
prací Feirara Santos.
Turecko a Sev. spojené státy. Amecký
jednatel v Cařihradě doručil včera Portě třetí notu,
která se týká záležitostí známých nároků na odškod-
nění a ve které žádá za okamžitou odpověď na pře-
dešlé noty.
#9
alto_textblock
#9
Ku sňatku arcivévody Františka Ferdinanda
d'Este
#10
alto_textblock
#10
píše včerejší »Fremdenblatt«: Jak se dovídáme,
nebude příraha arcivévody Františka Ferdinanda
d'Este obsahovati zřeknutí se trůnu pro jeho osobu,
nýbrž jen pro jeho děti z morganatického sňatku
s hraběnkou Chotkovou; rovněž tak se bude týkatí
postavení jeho choti. Dosedne-li Jeho Výsost na trůn,
choť jeho nebude míti právo a titul císařovny a even-
tuální synové z morganatického manželství nebudou
míti názvu arcivévoda. Formální souhlas císařův
k tomuto sňatku arcivévodovu bude následovati hned.
jakmile arcivévoda složí přísahu Sňatek má se ko-
nati, jak se proslýchá, v prvních dnech měsíce čer-
vence, a sice v Reichstadtu, kde se nalézá matka arci-
vévodova arcivévodkyně Marie Torezie. Slavnosti sva-
tební budou vykonány s vyloučením dvorních obřadů.
Ku přísaze očekávají se sem všichni plnoletí arci-
vévodové až na Ludvíka Salvatora, který jest na ce-
stách. Listiny, týkající se složení přísah, budou
v pátek, dne 29. t. m. ve »Wiener Žeitungu« uve-
řejněny.
— Svým súatkem s arcivévodou Františkem
Ferdinandem d'Este nezmění hraběnka Žofie Chotkova
ani své postavení aui svůj titul a zejména nestane se
arcivévodkyní, nenabude vůbec žádných práv, jakáž
mají členové císařské rodiny. Vévodský sňatek jest
legitimní manželství se zvláštními ujmami obou stran
ohledně dědičných práv jak manželky, tak i dítek.
— Dle »D. A.« obdrží hraběnka Chotkova titul
kněžny Reichstadtské (Zákupské). (Titul tento obdržel,
jak známo, také syn Napoleona I, vnuk císaře Fran
tiška. Red.)
#11
alto_textblock
#11
Z Vídně, 25. června. (T. k.) »Fremden-
blatt« dovídá se: Sňatek pana arcivévody Františka
Ferdinanda má se konati počátkem července v Zá-
kupech, s vyloučením všech dvorních ceremonií.
Přísaha arcivévody obsahovati bude sřeknutí se ná-
roků na trůn pro děti z morganatického manželství,
jakož i pestavení manželky. Manželka nebude poží-
vati práv a titulu císařovny, případní synové pak
titulu arcivévodů. Dokumenty, jež se vztahují na pří-
sahu, uveřejněny budou dne 29. t. m. úředně. »Frem-
denblatt« píše: Národové rakouskousko-uheršíí sle-
dují čistě lidské spontanní rozhodnutí Jeho c. a k.
Výsosti jistě s největším zájmem. Arcivévoda užil
svého práva a následoval hlasu svého srdce. S druhé
strany uznati se musí síla odříkání pana arcivévody,
jenž přináší oběť tím, že se sříká jak práva, aby
choť jeho byla císařovnou, tak práva následnického
pro děti z tohoto manželství pocházející. Zachovávaje
právo následnictví pro sebe samého a sříkaje se práv
pro své děti, jež se nesrovnávají se zákony o ná-
slednictví, učinil pan arcivévoda všem možným roz-
porům v náhledech o následnictví konec a dal tím
také národům příklad přísného podřízení pod zákony
platné pro arcirod a říši.
#12
alto_textblock
#12
stou dobrosrdečnost Gennarina. Pod protektorátem
tedy a heslem Cocumelly vydal se náš arcipastýř za
překrásného dne, 5. kvétna, na Capri. Pyroskaf
»Nixe« se rozhoupal a ujížděl kolem vysokých břehů
poloostrova, zanechávajíc za sebou široký dlouhý pruh
sněhobíle zpěněné vody a za tři čtvrtě hodiny stanul
v přístavu caperském. Odtud bylo jíti zponenáhla
stoupající silaicí 10 minut do hotelu Bristol, na jehož
vysoké terase spočinul náš arcipastýř, bavě se roz-
košným pohledem na záliv a modravé břehy půva-
bem svých forem jej věnčícím. Netrvalo dlouhoa
přistoupil k němu pán v salonním obleku a předsta-
vuje se pravil: »Dovoluji si učiniti poklonu Vaší
arcibiskupské Milosti; jsem usedlý Čech na Capria
majitel hotelu Royal.«
Náš arcipastýř mile překvapen dal se s naším
krajanem do hovoru, z něhož vyšlo na jevo, že se
jmenuje Kosina a pochází ze Sobotky. Vede se mu
dobře, podnebí mu slouží a má dcerušku, kterou hodlá
poslati do vlasti, aby se doma vzdělala.
Z přístavu odpolední vyjížďkou navštívil náš
arcipastýř město Capri půl hodiny výše ve s'ředu
ostrova položené a odtud Anacapri ležící ještě výše
na druhém cípu ostrova vzdálené jednu hodinu. Krása
cesty této převyšuje všechny půvaby cesty z Castel-
lamare de Sorrenta. Z Capri jedeme chvíli vysokou
rovinou, s níž spatříme na pravo záliv neapolský, na
levo pak se otvírá širé moře Tyrhenské. Odtud sil-
nice stoupá vždy výše, vinouc se jako had po sráz-
ném boku hory Monte Cappello, až přijedeme do
Anacapri. Cestou baví nás dotěrná mládež; zde hodí
vám do kočáru růže, tam zase citrony nebo pome-
ranče, dále s tamburinou v ruce poskakuje vedle
#13
alto_textblock
#13
vozu provádějíc sličný národní tanec, tarantella zvaný
Několika orobnými soldy učiníme jim za dost.
Ve 3 hodiny ozve se ostrovem táhlý, dutý zvuk.
Znamení to pyroskafu k odjezdu. Přístav zatím oži-
vuje a hejno malých lodiček, odváží cizince zpět na
loď, jež opodál na větší hlubině kotví. Několik hostí
na palubě krátí si čas zbývající před odjezdem há-
zením soldů do moře, za nimiž se vrhají jak střely
do vody kluci veslaři.
Odjíždíme. Na palubě hraje s ohněm kvartetto
mandolína, kytara a housle; každý tak takt lze vi-
děti ve tváři a v nohách našich mistrů, z nichž je-
den byl slepý. Capri počíná mizeti. Hosté na palubě
mlčky s teskným srdcem se loučí s tímto pozem-
ským rájem. Naši mistři hudebníci vycítili náladu ci-
zinců — vždyť den co den od malička je sem do-
provázejí — jeden vytáhl bílý šátek utíraje slzy z
suchého oka, zanotoval: Addio bella Capri! (S Bohem
krásný ostrove Capri.)
Ždálo se, že přítomnost arcibiskupova je povzbu-
zovala ještě více k jejich mistrovským úkonům. Náš
arcipastýř, jenž se živým zájmem sledoval jejich hru
a zpěvy, poslal jim přiměřenou odměnu. Ubohý sle-
pec s díky přijímaje odměnu, tázal se: »Je to kar-
dinál?« Jeho druh však v horlivosti uchopiv ho za
ruku, děl: »Což nevidíš, že má fialové odznaky?« —
Chudák slepec to ovšem neviděl, ale nejsa ani dost
málo v rozpacích, odpověděl doručiteli odměny: »Che
il Signore dilata il cuore di Sua Saetita e lo faccia
presto cardinale,« t. j.: »Nechť Pán Bůh pohne
srdcem Jeho Svatosti, aby ho brzo učinil kardinálem.«
Zatím ukázala se Neapol a naši mistři vítajíce ji
spustili: Sul mare lucido — O bella Napoli. —
#14
alto_textblock
#14
Zprávy církevní.
Slavnostní zádušní služby Boží slouženy
byly včera o 8. hod. ranní za zesnulého Jeho Em.
kardinála knížete arcibiskupa hr. Františka de Paula
Schönborna vsdp. proboštem kapitoly svatovítské
msgr. Horou; služeb Božích súčastnili se J. O. hr.
Vojtěch Schönbora s nejbližšími příbuznými, členové
kapitoly dómu sv. Vítského mimo onemocnělého dě-
kana vsdp. dra. Hrádka a kníž. arcibiskupský rada
Zvěřina. — J. c. a k. Výsost arcivévoda Ludvík
Viktor položil včera na hrobku zesnulého kardinála
hr. Schönborna skvostný věnec. — Dne 25. června
obětovány byly dvě mši sv. za zesnulého ndp. kar-
dinála Františka de Paula Schönborna v kapli Sv.-
Václavského pensionátu v Bubenči u Prahy. Šlužbám
Božím obcovali chovanci ústavu.
Zprávy římské. V pátek ráno přijal sv. Otec
v soukromé audienci P. Dionysia a S. Theresia z řádu
bosých Karmelitánů, postulatora (žadatele) v záleži-
tosti svatořečení blahosl. Dionysia a Redempta. —
Sv. Otec prohlížel a schválil v sobotu ráno model
sochy nejsv. Vykupitele, která bude vystavena na 19
horách italských na důkaz úcty k našemu Spasiteli,
a také basrelief mramorový, jenž bude upraven jako
podstavec sochy.
Arcibiskupem Ivovským jmenován dle »Na-
šince« olomoucký kanovník vsdp. Th. dr. Adam hrabě
Potulicki, rodilý Polák. Týž narodil se r. 1849 a na
kněze byl vysvěcen r. 1873. Je mu tedy nyní 51 rok
a jako kněz působí 27 let.
Církevní slavnost. Dnes se koná památka
bratří sv. Ja na a Pavla, mučeníků ze šlechti-
ckého římského rodu, zastávajících důležitá místa na
dvoře sv. Konstancie, dcery císaře Konstantina. Oba
se vyznamenávali horlivostí a čistotou mravů. Později
odešli ode dvora a žili ku prospěchu chudých a ne-
mocných. Cisař Julian, odpadlík, poručil jim, aby
vstoupili do jeho služeb, avšak oni se zdráhalia