ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 345824c0-7aea-11dc-ae1c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
1905.
#2 alto_textblock #2
Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
#3 alto_textblock #3
NARUDNÍ
#4 alto_textblock #4
V Praze, v úterý dne 18. dubna.
#5 alto_textblock #5
II.
#6 alto_textblock #6
K číslu 107 čislo v Praze za 2h a na venkové za 3h
#7 alto_textblock #7
Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
#8 alto_textblock #8
Události na Rusi. Ruští židé. Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram »Národních Listů«.) Ministerstvo vnitra dostalo materiál od gubernátorů gubernií, určených pro pobyt židů, četní gubernátoři vyslovují se na prospěch rozšíření území pro usazování se židů. Rozhodnutí o otázce té má býti ponecháno shromáždění lidových zá- stupců říše, kteří se mají o ní zásadně vyslo- viti. — Nový kyšiněvský gubernátor na své ob- jížďce ujistil židy, že o pravoslavných veliko- nočních svátcích nebude klid porušen.
#9 alto_textblock #9
Zástupci obou vlád a vlády společné sestaví po- té stránce pracovní program, vypracují plán a stanoví termin i pořad pro jednání se státy, se kterými třeba obchodní smlouvy obnoviti. Me- ritorní jednání konati se bude te- prve po Velikonocích. Kabinet Tiszův po té stránce vykoná jen nezbytné přípravy.
#10 alto_textblock #10
Dementi. Z Berlína, 18. dubna. Vídeňská zprávao blízké schůzce německého císaře s králem Eduardem ve Středozemním moři na zdejších místech úřadních se rozhodně vyvrací.
#11 alto_textblock #11
Papežská encyklika. Z Říma, 17. dubna. (C.-B.) V encyklice, kterou vydal papež biskupům katolické církve dne 15. t. m., ustanovuje normy pro vyučo- vání mládeže v katechismu a vyzývá biskupy, aby se postarali, aby faráři těchto norem dbali.
#12 alto_textblock #12
Král Eduard. Z Alžíru, 18. dubna. (C.-B.) Po hostině podal král Eduard generálnímu guvernérovi hvězdu řádu královny Viktorie a vyslovil mu vřelé díky za přijetí. Král podnikl pak s krá- lovskou rodinou vyjíždku automobilem po ro- vině Mitidie.
#13 alto_textblock #13
Černomořské loďstvo. Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram »N. L.«) Zdejší listy vyvracejí zprávu anglických novin, že se vláda usnesla vypraviti do Tichého oceanu černomořskou eskadru.
#14 alto_textblock #14
Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram »N. L.«) Nový kus Gorkého »Děti slunce« bude dáván v divadle Kommissařevské. Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram »N. L.«) Známý továrník Armstrong roz- hodl se postavit velkou loděnici v Rize pro stavbu lodí. Z Petrohradu, 17. dubna. (Pův. telegram »N. L.«) Ministr dopravy kníže M. Chilko v př odjezdu k pracím na řekách a dráhách sibíř- ských předal správu svého úřadu tajným radům Mjasojedovi-Ivanovi a Jermolovi.
#15 alto_textblock #15
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#16 alto_textblock #16
Celně-obchodní konference. Z Vídně, 18. dubna. Ve dnech nejblíže příštích přijedou sem maďarští vyjedna- vači k celně-obchodní konferenei
#17 alto_textblock #17
Spojení ostrova Kréty s Řeckem. Z Londýna, 18. dubna. »Daily Maile oznamuje z Kréty: Včera 20 poslanců krétské- ho národního shromáždění vydalo k občanstvu provolání, aby ve čtvrtek beze zbra ně přišlo k zahájení schůze. Dodává se, že toho dne bude učiněn projev pro spoje n Kréty s Řeckem a končí pak provolání Doufáme, že tato proklamace a prosba, která k ní bude připojena, přiměje velmoci, aby spo- jení to povolily.
#18 alto_textblock #18
Telegrafické zprávy.
#19 alto_textblock #19
Z úřadního listu. Z Vídně, 17. dubna. (C.-B.) Císař propůj čil tajnému radovi a místoguvernérovi rakou- sko-uherské banky dru. Bedřichovi svob. pánov Wintersteinovi velkokřiž řádu Františka Josefa. Císař propůjčil mimořádným professorům dětského lékařství na německé universitě v Praze dru. Bedřichovi Ganghofnerovi a dru. Aloisovi Epsteinovi titul a hodnost řádného universitního professora.
#20 alto_textblock #20
Veliká železniční stávka v Italii. Právě ve dnech, kdy chystá se Italie ku přijetí hlavního proudu cizinců, používajících prázdně velikonoční k výletům na slunný jih, zahájena stávka železničního personálu na tra- tích italských z důvodů, jež tentokráte zvláště jsou pozoruhodnými. Neběžíť o zvýšení mzdya platů, nýbrž o ideu, neztratiti právo ke stávce. Jak známo, předložila italská vláda sněmovně předlohu zákona na sestátnění drah, čelící hlavně a výhradně takořka k tomu, aby stávky byly učiněny nemožnými. Vláda domnívá se totiž, že sestátněním dostane všechny zřízence na ostří disciplinárního řádu, jímž dovede ostatní kate- gorie úřadnictva státního jako chlebodárce udr- žovati v poslušnosti. Organisace dobře postřehly konsekvence tohoto poměru a prohlásily, že nemají ničeho proti sestátnění drah, avšak rozhodně že se vzpí- rají převedení železničních zřízenců do státních služeb. Vůdcové poukazují k tomu, že v jiných státech a na příklad v Rakousko-Uhersku jest podobný poměr železničního úřadnictva, jež na státních drahách není na roveň postaveno stát- nímu úřadnictva, nýbrž tvoří jaksi prostřední
#21 alto_textblock #21
FEUILLETON.
#22 alto_textblock #22
Bláznivý „Vilhem“.
#23 alto_textblock #23
Napsal A. B. Šťastný. Když jsem byl ještě hoch, bydleli vedle nás, na konci chodby, židé. Vdova se synem a svobodnou sestrou. Z čeho žili, nikdo nevěděl; nedělali nic, a přece jim nebylo zle. Povídalo se o vdově, že prý syna neměla se svým mužem, nýbrž s nějakým baronem, a ten prý dosud n dítě platí. Co na těch řečech bylo pravdy, ne- snadno pověděti. Vdova byla zvláštní osoba. Vysoké, štíhlé postavy, obličej bílý a růžový, leskte černé vlasy a veliké, černé oči. Chodila vždycky v klobouku s růžemi a černě oblečena. Říkalo o ní, že je pyšná, nafoukaná, neboť ni- koho si nevšímala; a když ji přece někdo z domu zastavil, mnoho řečí nenadělala. Sestra její byla postavy maličké, za to však tím větší dobračka. Každého sama zdravila, na každého se usmála, děti z domu hladila a říkala dim: „To je hodný chlapeček! To je hezká hol- čička!“ — třeba to byl největší uličník neb holka ošklivá. Chodila vždycky s velkou, černou koženou taškou, zavěšenou na řetízkách, hlavu zahalenu černým krajkovým šátkem. Bez této přítěže a toho záhalu ani schody nepřešla. Ráda s lidmi pohovořila, ke všemu přisvědčila, a bla- ženě se usmívala, když jí sousedky říkaly „sle- činko“. Se svojí sestrou všakie hádala skoro každo- denně. Vdova začala a „slečinka“ nemlčela. Někdy se obě rozkřikly, že bylo jejich německou hádku slyšeti až na schody. A vždycky vmísil se do toho vdovin syn, mladý „Vilhem“. Křičel di- voce, dupal o podlahu; byl vždy při tetě proti vlastní matce. A když vřava dostoupila vrcholu „slečinka vzala šátek a tašku, a běžela pryč, po chodbě i po schodecb polohlasně hubujíc a rukama roz- kládajíc. Brzy však se zase vrátila — a potom obě sestry mluvily spolu, jakoby předcházejíc hádky ani nebylo bývalo.
#24 alto_textblock #24
„Slečinka“ měla „Vilhema“ nesmírně ráda zajisté raději, než matka. A on jí tu lásku oplá- cel. Lísal se k ní, bral ji okolo krku, líbal jia říkal jí „teto“. Někdy však se také or na ni roz- hněval, a potom křičel na ni zrovna jako jeh matka, nazývaje ji „Therez“ „Slyšíte? Bláznivý Vilhem už zas se hád s bláznivou židovkou!““ upozorňovala sousedk sousedku na ten křik. „A jak umí štěkat — kdo by to v něm hle dal! Já bejt jeho tetou, vod ucha k uchu bych mu hubu roztrhla, dyby se vopovážil takle siji na mně vodevřít!“ „Jak voni se hnedle zasejc udobří — ty blázni! Kdo pak by si toho všímal!“ mávla rukou druhá. A po každé takové hádce „Therez“ zase vyběhla z domu, s taškou na ruce a se šátkem na hlavě; a když se vracela, ploská taška bývala na některém místě vypouklejší. Nesla Vílhemovi jablíčka, hrušky neho rohlík. Tak si jej zase udobřila . Nekřivdili lidé, nazývajíce mladého žida „bláznivým“. Hoch ten skutečně jevil stopy duševní poruchy. Byl nesmírně plachý; sám na chodbě se ani neukázal; a když bylo mu tudy jíti do školy nebo ze školy, přeletěl chodbu, hlavu skloněnu, v obličeji zardělý. S ostat. ními hochy nikdy se nestýkal, s nikým vůbec nepromluvil. Jeho soudruhy byli mlad židáč- kové a židovinky, jež vodila mu teta do bytu. „Slečinka“ často mluvívala mojí matkou a vždy Vilhema vychvalovala, že je ve škole „premiantem“. Když však matka vyzvala ji, aby k nám někdy s Vilhemem přišla, že mu ukážu své sbírky, rozpačitě se usmála a řekla: „Ne- hněvaj' se, phaní, ale Vilhem nepůjde; on je moc tydlavej!“ Učil jsem se tehdy na housle. Vilhem t slyšel a zatoužil také po hře. Jeho teta tlumočila mé matce jeho přání, abych mu půjčil housle. Vyhověli jsme, a on vrzal na ně dlouho do noci a nebyl by je ani vrátil. Obávaje se, aby jich Vilhem nepoškodil, již jsem mu houslí nepůjčil. Jeho matka mu posléze koupila housle, a on sám
#25 alto_textblock #25
— beze všeho návodu — naučil se hráti všeliké písně. Jenom naladit housle posílal tetu ke mně, a to jen krátký čas; hnedle to také dovedl. Potom se židé odstěhovali, a na památku zanechali v bytě „živé tisíce“, pro které nový nájemník kolik nocí probděl při svíčce. Dlouho neslyšeli jsme o židovkách, ani o Vilhemoví ničeho. Až o Velikonocích přišla k nám „Therez“. Měli tehdy židé svátky stejně s námi; jako každoročně, donesla nám macesya za to dostala kus mazance. Měla z toho radost a projevila ji slovy: „Phánbůh ví, phaní, ty je- jich kholáče jsou lepší než ty naše. Vilhem je tak rád!“ Dostala pro Vilhema ještě kus, a potom se rozpovídala, jak se jim v novém bytě stýská, a Vilhem že je teď pořád ňákej stonavej. Ze spaní fantazýruje a naučil se tolik křičet a být tak zlý. Už ani tetu nechce poslouchat. A za dva měsíce byla u nás zas, všecka uplakána. „Phaní, jestli phak vědí, že nám Vilhem už umřel?“ zavzlykala. Byli jsme tím překvapeni. Matka se doptá- vala, co se mu stalo. „Phánbu ví, co to na něj přišlo! Už jsme jej ani do škholy neposílali, jak byl zlej. Z ni- čeho nic začal jim křičet, se vším třískat, vy- háněl nás; a potom zavíral se v phkoji, nechtěl nás tam pustit, a když jsme mu dávali jíst, jenom pootevřel dvéře, vzal talíře a už zase zamknul. A photom ulehl, nikoho neznal — a — Phánbu si jej vzal! Rozplakala se, až jí veliké slzy kanuly na tašku Matka ji potěšila, jak dovedla, a „slečinka“ vzdychajíc odešla, poděkovavši matce, že byla tak hodná, že Vilhelmovi posílala ty naše dobré koláče. Od té doby jsme ji u nás už nezahlédli. Někdy jsem ji uzřel na ulici. Šla s hlavou sklopenou, něco si povídala a rukama rozkládala. A potom jsme doslechli, že odešla za „bláznivým Vilhemem“. Zemřela náhle, bez nemoci ...