#1
alto_textblock
#1
Dne 19. února 1900
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 48. Strana3.
#4
alto_textblock
#4
— Minulý čtvrtek byl ve Cvikově státní ministr šl.
Metzsch s tajným radou Merzem a vrchním finanč-
ním radou dr. Wahlem a vyjednával s tamními obec-
ními a politickými úřady a zástupci dolů, mělo by
se činiti. — Celkem všude stávkářů přibývá. Oče-
kává se, že po dnešní a zítřejší výplatě jich počet
značně vzroste. Horníci cvikovské pánve podali ři-
ditelství důlnímu nových 7 požadavků: 1. zvýšiti
mzdu o 10 proc.; 2. od 1. dubna 1900 zkrátiti
dobu pracovní o hodinu; 3. dodržeti smluvené pod-
mínky: za stejnou práci též stejnou mzdu; 4. zlep-
šiti ventilaci dolů; 5. zaříditi teplé koupelny, sprchy
a teplé převlekárny pro horníky; 6. zásobiti domácí
byt horníkův dostatečným uhlím; 7. vypláceti mzdu
týdně, jak činí se to již na některých důlech. Na
podmínky a požadavky tyto mají majitelé dolů odpo-
věděti do dnešního večera. Oni odpovídají — ale
hrozbou: Kdo nepřijde do práce do
úterka 20. t. m., bude z práce propuštěn.
Jak se zdá, nesplní se to, ani ono. Propustiti sta
nebo tisíce dělníků je risiko, protože je zde o ně
veliká nouze. Jinak situace nezměněna.
#5
alto_textblock
#5
Ze soudní síně.
Hospodářská pohroma na Mělnicku.
»De mortuis nil nisi bene«. O mrtvých mluv
jen dobře! — kéž dalo by se použíti přísloví toho
při procesu, který počal se odehrávati dnes ráno před
orem pražské poroty, při zemském trestním soudě, za
předsednictví rady zem. vrch. soudu p. Štolly. Sou-
zeni budou bývalí správní radové a funkcionáři padlé
okresní hospodářské záložny na Mělníce: Václav Ne-
beský, rolník v Brozánkách, Karel Nebeský, rolník
v Radouni, Josef Hanek a Václav Hanek, rolníci
v Chorušicích, Josef Mašek, rolník tamtéž, Václav
Kučera, rolník ve Střednicích, Frant. Košťák, mlynář
v Přívorech, Ant. Kostka, řezník ve Vrábu, a Fran-
tišek Pokorný, výménkář v Čečelicích. Hlavní vinník,
Frant. Vinkler, býv. diktátor na Mělnicku, po-
volán byl loni v létě před soud Nejvyššího. Zemřel
v Plzni jako na kauci propuštěný trestanec z vyše-
třovací vazby novoméstské radnice, zašel proklínán
ochuzenými rolníky a ožebračenými robotníky, kteří
ve slepé své důvéře k němu i poslední výsledky
svých mozolů zanesli do záložny, aby jich co živi
více neuviděli. Co prováděl Winkler v ústavu tom,
byl podvod akademického slohu. Na jedné straně
tolik let byl Wiakler již přezralým čekatelem pro
Pankrác, na druhé pak stál neustále v pravdě »se
skvoucím štítem« furiantského boucharonství a politi-
ckého šarlatanismu konal liberálního agenta, zavlékal
na Polabí mělnické husitismus Ja lid omamující, ve-
škeren rozvoj ničící svobodářství, stal se zvrchovaným
pánem a rozhodujícím pánem a rozhodující osobou
politickou, založil svobodomyslné noviny, lahodil chy-
trým helvetům, bušil do katolických duchovních a ža-
loval se pak ne s jedním knězem, který byl
dostí prozíravým a chrabrým, aby mělnickému Janu-
sovi povědel také kus perné pravdy, sápal se
na své odpůrce jako nějaká vícehlavá hydra,
oslňoval bohatstvím, o jehož původu nikdo nevěděl
které bylo s počátku sváděno aspoň na veliký los
ze saské loterie.
Vinkler, který přišel na Mělnik v plátěnkácha
roztrhaný, ale s hubou jako meč, předstihoval ná-
dherou a vystupováním svým na své skvostné vile na
labském vrchu samý knížecí dvůr na mělnickémči
beřkovickém zámku, dělal i v Praze svého lorda na
prvních plesích a ve velikých schůzích politických,
avšak při tom všem kradl oběma rukama.
Vrátíme se k tomuto znamenitému mistru Ca-
gliostrovi, neb nebyli to lidé padlí hlavou dolů, jež
dovedl Vinkler šáliti, klamati a po případě i olou-
piti. Dnes jeví se hlavní činnost Frant. Vinklera
v obsáhlém žalobním spisu.
Je to skutečná kniha se 314 stránkami. Je to
pilný elaborát vysetřovacího soudce, p. rady Kurše,
který mistrovský ten kus provedl za 2 roky, ještě
vedle jiných a mnohých procesů. Skoro půl leta
pachtili se soudní účetní znalcové, prof. Rančák a j.,
aby přišli v té ohromné spoustě cifer na zjištění ve-
likých a rafinovaných podvodů, vlekoucích se po
desítiletí způsobem nanejvýš smělým a odvážným.
Čtení žalobního spisu potrvá dnes celý den. Obžalobu
zastupuje šl. p. dr. Pohnert. Svědků bude po-
voláno přes 60, tak že o tom, kdy proces skončí,
není možno určiti předem.
Již po 8. hod. ranní ubírali se obvinění k novo-
městské radnici pozvíce v průvodu právních obhájců.
Porotní síň nesměla býti přeplněna. Rázem 9. hod.
počalo hlavní přelíčení. Obvinění zasedli do devíti
stolic, jak byl pořad. Byla vyvolána jejich jména.
Obžalovaných je celkem 9 a to:
1. Václav Nebeský, 61letý statkář z Brozánek,
pro zločin podvodu.
2. Karel Nebeský, bratr předešlého, 57letý
statkář z Brozánek, pro zločin podvodu a zločin zpro-
zevěry.
#6
alto_textblock
#6
3. Josef Hanek, 51letý rolník z Chorušic,
pro zločin podvodu a spoluviny na témže deliktu.
4. Václav Hanek, bratr předešlého, 31letý
rolník z Chorušic, pro zločin podvodu (svádění ku
křivému svědectví).
5. Josef Mašek. 42letý rolník z Chorušic,
pro zločin podvodu.
6. Václav Kučera, 55letý výměnkář ze Střed-
nic, pro zločin podvodu.
7. Fr. Košťák, 51letý mlynář z Přívorů, pro
zločin zpronevěry a zločin podvodu.
8. Ant. Kostka, 36letý řezník z Oujezdu,
pro zločin spoluviny na podvodu.
9. František Pokorný, 82letý výměnkář
z Čičelic, pro zločin podvodu, spoluviny na témže
deliktu, zločin zpronevěry a spoluviny na zpronevěře.
Obhájcové jsou tito dří.: Klumpar a Zítek (bratří
Nebeských.) Vejvar a Bouček (Bratří Hankové.), Po-
spíšil (V. Kučera.), Schmaus (Kosťáka), Němec
(Kostku a Pokorného), Bouček (J. Maška.). — Sou-
kromé účastníky zastupuje p. dr. Javůrek. O čtvrt
na 11. započíná p. předseda generálie. Obvinění jeví
sice klid, než marně snaží se ukrýti patrné rozčílení.
Není divu. Po generáliích čte se obžaloba.
V podstatě praví obžaloba:
Hospodářská záložna mělnická zřízena byla na
základě zemského zákona z 9. července 1863a
z 6. srpna 1864 z kontribučenských sýpek obilních
a peněžních fondů obilních bývalého panství měl-
nického. Tyto fondy byly základní jistinou záložny,
jež dosahovala v prvopočátku 39.000 zl., sumu to na
tehdejší poměry dosti značnou. Podílníky této zá-
ložny byli pak dočasní držitelé všech usedlostí,
súčastněných na dosavadních kontribučenských obil-
ních fondech a dle poměru půdy měli také bráti
podíl na čistém zisku záložny.
Dle usnesení podílníků spojena byla též se zá-
ložnou vzájemně výpomocná pokladna a schválením
místodržitelství ze dne 31. ledna 1868 přijímány též
do záložny peněžní vklady a sice až do výše dvou
milionů zlatých.
Záložna měla sloužiti především zájmům malých
rolníků, poskytujíc jim levného úvěru a to buď osob-
ního, směnečného, hypotékárního atd. a majíc své
sídlo v jednom z nejúrodnějších krajů a jsouc jednou
z největších hospodářských záložen v Čechách, mohla
zajisté řádně prosperovati a úkolu svému plně dostáti,
kdyby se nedostala do rukou nesvědomitých lidí.
kteří nabyvše v celém okresu vážnosti a jisté moci.
stali se všemocnými pány v záložně, z níž udělali
svůj zlatý důl pr své vlastní zájmy a pro svůj
vlastní zisk.
Správu záložny vedla valná hromada, ředitelstvo
a revidující výbor. Ředitelstvo se pak dělilo na výbor
širší a užší. Tento poslední scházel se každý týden
k vyřizování běžných záležitostí, výbor širší konal
pak schůze každý měsíc. A oba tyto výbory, celé to
ředitelství mělo bdíti nad jměním ústavu a spravo-
vati ho k dobru celého kraje.
A toto slavné ředitelstvo nad ním bdělo a spra-
vovalo ho . ..
Záložna na venek zkvétala, rok od roku vyka-
zovala ty nejkrásnější bilance, ale uvnitř ústavu pa-
novala skutečná hrůzovláda, několik lidí bez citu a
svědomí uchvátilo záložnu do svých spárů, střebali
a ssáli z ní jako z nevyčerpatelné studnice, rok od
roku ji okrádali o obrovské sumy, až konečně nastal
úpadek, který ohromil celou českou veřejnost. Na zá-
ložnu uvalen zemským soudem pražským dne 7. ledna
1898 konkurs a shledáno, že deficit záložny této ob-
náší 808.282 zl. 21 kr.
Úpadek tento zaviněn jednak přímým okrádaním
neb neslýchanou nedbslostí se strany celého řiditel-
stva záložny, hlavní podíl však na něm má zlý duch
a démon záložny, účetní a pokladník
František Winkler.
Tento člověk to byl, který se dovedl vyšinouti
na prvou osobu v celém okrese, který hrál dosti
značnou roli v životě veřejném, který dovedl svůj
vliv všude uplatnit a využitkovat. Podmanil si celé
řiditelstvo záložny a jako podřízený úřadník stal se
v ní svrchovaným diktátorem. Všichni si ho vážili,
všichni se mu klaněli, všichni hleděli získati si jeho
přízně a všíchni se ho báli. Prokazovali mu služby
jaké on chtěl a on se jim zase odměňoval. Byl to
jakýsi spolek na okrádání záložny a okrádání
pracovitého lidu, který sem zanášel ty své groše
mozolnou rukou nastřádané. Z těchto krvavých grošů
žili a bohatli, své shnilé statky přeměňovali ve
dvorce, kupovali lány polí, kupovali kočáry, jezdili
do lázni, žili jako kavalíři... A z celé té obrovské
sumy, o níž lid z celého kraje připravili, uchvátil
diktátor Winkler nejvíce, ponechal si podíl lví . ..
Když v Čechách nastal nový ruch počátkem let
šedesátých, vynořili se na roli autonomie různí figu-
ranti namnoze bez hlubších studií a vzdělání, byli to
písaři advokátní, členové té které úřední korporace,
ne jednomu postačila činnost v tělocvičně sokolské
či na ochotnickém divadle, aby stal se tajemníkem
#7
alto_textblock
#7
okresu či obce, a takový na př. z Prahy neb od-
jinak přišlý chlapík, dovedl pak záhy nově přinese-
ným »životem« v obci učiniti pravou revoluci, bylo
všady plno, psal do Prahy do novin, dělal všudybyla
a vtěleného rozuma, byl-li svoboden, byl vyhledáva-
ným zetěm a skvětou partií místních slečen, modlou
maminek a mediem komplimentů naivních pantátů.
Byl-li takový pták vykoukaný, mohl přijíti do obce
jako Lazar či špýcharní myš, avšak záhy se opýřil
a měl celé konšelstvo v kapse. Zde byl to i celý
okres na žírném Polabí na hranicích Čech.
Prvním působištěm Winklerovým byla Mladá
Boleslav.
Zde žil Winkler ve velice stísněných poměrech
až do roku 1865, kdy se na něj usmálo slunko pro-
tekce a byl povolán za tajemníka okresního zastupi-
telstva na Mělníku. Svázal si celý svůj majetek do
ranečku, vzal ho pod paždí a nastoupil svou novou
éru, zanechav v Mladé Boleslavi houf dluhů
Jeho příchod na Mělník byl pak následující:
Václav Pátek, knížecí lobkovický kočí, byl vyslán
jednoho dne s kočárem na nádraží do Jenšovic pro
jistého hosta. Muž ten však nepřijel, z vlaku vystoupil
pouze špatně ošacený muž s ranečkem pod paždí.
Kočí jel tedy s prázdným nazpět k Hořinskému
zámku a na žádost svezl onoho člověka s ranečkem.
Poněvadž měl ale přísně zakázáno do knížecího ko-
čáru nikoho nebrati, musel onen člověk před Hořínem
slézti. A kdo byl tento muž, jenž přišel na Mělník
jako vandrovní s ranečkem pod paždí? Byl to nový
tajemník a napotomní všemocný, vážený a bohatý
pán, účetní a pokladník na Mělníku František
Winkler.
Jediný roztrhaný kabát byl jeho majetkem a také
dle vypravování některých lidí musel si nový tajemník
lepší kabát vypůjčit, aby se mohl poněkud slušněji
představiti.
Shořeti nemělo Winklerovi co. Než v novém pů-
sobišti ubytoval se pak v Podolí, chudé to čtvrti
města a vypravuje se, že si do svého bytu i nějaký
kus nábytku musel vypůjčit. Mimo to ihned po svém
příchodu na Mělník dlužil si od rolníka Svobody a
Václava Papouška 1800 zl. Jak viděti, rovnal se
majetek Winklerův po jeho příchodu na Mělník nule
— ovšem vyjma jeho dluhů.
Záhy se poměry Winklerovy poněkud zlepšily.
Jako okresní tajemník měl nejprvé 800 zl., později
1000 zl. ročních příjmů. Druhého roku — 1866 —
stal se pak ihned pokladníkem a o něco pozdějii
účetním záložny, za kteroužto službu dostával remu-
nerace též 900—1000 zl.
Měl tedy příjmy dosti slušné, avšak ne skvělé
a ne takové, aby i přes své dluhy, jež měl z těchto
příjmů spláceti, mohl již roku 1870, tedy za 5 let
po svém příchodo na Mělník, postaviti si na nej-
krásnějším místě villu nákladem 11.000 zl. A villu
tuto stavěl za hotové, pouze 2000 zl. si vypůjčil od
záložny.
Dnes jest úplně jasno, jakým způsobem se do-
vedl Winkler v tak krátkém čase obohatit. Tehdy to
ovšem bylo také mnohým lidem nápadno a zavdalo
to podnět k různým kombinacím a již r. 1873 pova-
žoval odstupující řiditel záložny p. Procházka Win-
klera za člověka nepoctivého.
Avšak nebyl to p. Procházka, který prohlédl
Winklera až dal se v čelo objevující se oposice —
hlavní pozovatel a výtečný posuzovatel činů Winkle-
rových byl tehdejší, nyní již v Pánu zesnulý vdp.
děkan. Ten se netajil v »Čechu« a varoval tehdy
v čas. Byl to kněz, byl to klerikál a proto dostal
v liberálních novinách také co proto. Umlkl.
Pokračujme: Na žádost Procházky byla také již
tehdy provedena v záložně odborným revidentem Slu-
níčkem důkladná revise a shledáno, že účty ne-
jsou v pořádku, avšak i přes to dovedl se Win-
kler udržeti při vesle a za nového řiditelstva, které
tehdy bylo zvoleno, jeho moc náležitě vzrostla. Win-
kler si je dovedl všechny otočit kolem prstu a jak se
později ukázalo, byl s nimi, jak se říká, jedna ruka.
A od těchto dob počínal Winkler neustále bo-
hatnout, ač jeho příjmy se nezvětšily. Tak mimo
svrchu zmíněné vily nabyl od roku 1871 do r. 1889
na nemovitostech 15.575 zl., na osmi knihovních po-
hledávkách měl 11.895 zl. a jak z vyšetřování vyšlo
na jevo, kupoval Winkler kromě toho mnoho akcií a
zejména za veliké tisíce uhelné kuksy. Mimo to měl
v Praze na vychování a na studiích tři děti, což jest
zajisté spojeno se značnými výlohami, doma vedl dům
jako nějaký hrabě a byl se svou rodinou nádherně
živ. K tomu ke všemu r. 1891 dal své dceři 10.000
zlatých věna a dle svědka Postráneckého stála její
výbava 27.000 zl. Že tento údaj jest pravdivý, svědčí
ta okolnost, že tato výbava Winklerovy dcery byla
vystavena na jubilejní výstavě v Praze. Noviny o tom
psaly a národ i cizinci chodili a obdivovali se . . ..
Cfry tyto jsou zajisté pádným dokladem o ho-
spodářství Winklerově a není třeba nějakých slov
k nim připojovat. Ale ještě jednu cifru jest třeba
uvésti. Před dokonaným dílem zkázy v mělnické zá