Str. 426.

HOSPODÁŘSKÝ LIST.

Ročník XXVI.

zníti má takto: „C. k. vláda se zmocňuje, aby k úhradě nákladu, kterého třeba bude (dle § 1. I.) ve stavební periodě 1903 až 1912, vydala v maximální sumě 185 mil.K nominále této půjčky. Stejně zmocňuje se vláda, aby k úhradě nákladu, jenž vzejde (dle § 1. II.) v stavební periodě (první) 1904—1912, vydala této půjčky maximální sumu 120 milionů K. Konečně navrhlo poselstvo české nový § (13.) tohoto znění: „Za účelem upravení velkých toků a spojených s nimi prací melioračních určuje se pro král. České suma 10 mil. K, pro Halič 6 mil. K, pro Moravu a Slezsko 4 mil. K, kterýchž sum budiž užito ve smyslu pravidel zákona ze dne 30./6. 1894 (zák. melioračního).“ Návrhy tyto došly v odborných kruzích v Čechách a na Moravě, jakož i na říš- skě radě a to i v táboře odpůrců sympa- tického přijetí a jsou na ten čas osou i zá- kladem vyjednávání o vyrovnání sporů vládní předlohou podnítěných.

Nedostatek zeměděl. dělnietva.

ostoucí nedostatek zemědělského dělnictva povážlivě přiostřuje krisi. sítiletí svíráno. Mzdy dělnictya nosnost zemědělství klesá. Následky konce takového vývoje poměrů zemědělské výroby se obecně postřehují. Na říšské radě byly učiněny různé ná- vrhy na uchránění rolnictva před tímto hrozivým nebezpečím. Poselstvo české, uznávajíc, že hlavní pří činou ubývání dělnictva zemědělského jest. že je o dělnictvo v průmyslových závodech — po celý rok zaměstnané — poměrn lépe pečováno pojišťováním pro případ ne- moci, úrazu a j.: navrhlo, aby bylo vládě uloženo, aby se všemožným urychlením přistoupilo ku časové reformě nemocen ského a úrazového pojištování t. j., aby toto pojišťování bylo zavedeno všeobecně a aby bylo pozemštěno; dále aby konaly se důkladné studie ve příčině zavedení sta- robního a invalidního pojišťování a aby o tom předložila vláda sněmům osnovy zákonů. Čeští poslanci se ujali tedy také upra- vení invalidního a starobního pojišťování jehož se domáhají na říšské radě také Všeněmci. — Poselstvo české dále navrhlo. aby byla vláda vyzvána ku rychlému pro- vádění socialně- politické reformy vůbec zákonodárstvím zemským a kladlo důraz na racionalné upravení čeledního řádu. Všeněmci na říšské radě navrhli, aby byla svoboda stěhování, zvláště při ženské čeledi zemědělské, obmezena, zvláště pak aby bylo stěhování této čeledě do ciziny ztěžováno, jakož i aby byl čelední řád, se zřetelem k nynějším poměrům rolnictva, upraven, tak aby bylo továrníkům zakázáno přijímání do práce mladistvých dělníkův do stáří 16 let. Němečtí nacionálové navrhli, „aby bylo sprostředkování práce ve všech oborech se státněno«. Touto reformou má býti zame- zeno nesvědomité vykořisťování služebného lidu soukromými dohazovači míst. Při tomto sestátnění má býti opatřování služeb a práce vykonáváno bezplatně. Zásadně

stejný návrh na zrušení soukromých do- hazovačů práce a míst učinili Všeněmci. Poslanci čeští obnovili také návrhy, aby vláda přispěla k zamezení nouze o dělníky, zvláště ve žních, propouštěním branců na do- volenou, přiměřenějším rozdělením vojen- ských cvičení zeměbranců aj. Hlavním prostředkem ku zamezení nouze o dělníky při zemědělství zůstane však usídlování tohoto dělnictva t. j usnadňo- vání zemědělským dělníkům zakládání sp - kojeného krbu rodinného pod vlastním kro vem: zakládání domovin zeměděl. dělnictva České poselstvo na říšské radě proto na- vrhlo, aby bylo vládě uloženo, „aby předložila osnovu zákona o zakládání důchodových statků dělnických, jimž by bylo umožněno i chudému zemědělskému dělníku nabývání vlastní menší usedlosti, domku s pozemkem.“ Poslanci čeští konečně navrhli, aby bylo vládou a j činiteli, stavění dělnických domků — se zvláštním zřetelem ku země- dělskému dělnictvu — usnadněno účinnou podporou k podnikání takových staveb. zřizováním společenstev aj. Kéž by se co nejdříve podařilo ostř této palčivé otázky oslabiti! —k.

Nynější stav otázky, týkající se očkování půdy. Napsal J. Munsar, ředitel ve Slaném. epodlehá více žádné pochybnosti. že bakteriím půdním připadá velm důležitý úkol v životě rostlin. Dnes víme, že úkol bakterií není omezen jen na assimilaci vzdušného dusíku, ale že bakterie mají také značné účastenství i při upravování a vnímání jiných živin. — U du- síkuje věc vyložena. Dusik přijímají rostliny hlavně z dusičnanů (ledků); ústrojný dusík nemohou potřebovati a čpavkový dusík sice tu a tam vnímají, ale více jen výjimkou. A tu jsou to bakterie, které převádějí dusík ústrojný v dusík čpavkový a tento dále v dusík ledkový. Zdá se však, že bakterie nespokojují se jen s tímto upra vováním dusíka, ale dle všeho že jim připadá důležitá úloha i při vnímání jiných živin. Bakterií je mnoho různých a to kon- stantních druhů. Jednotliví badatelé mají sice za to, že bakterie mohou tvar svůj měniti a v jiný druh přecházeti; avšak veliká většina badatelů je pevně pře- svědčena o konstantnosti jednotlivých druhů bakterií. Za to je pravdě podobno. že jeden a tentýž druh — alespoň některých bakterií — může více processů vyvolávati, z nichž ovšem jeden převládá. Poměrně nejlépe známe hlizkové bakterie leguminos (luskovin). V sterilisovaném pí- sku, jenž obsahuje všechny živiny rostlinné až na dusík, který chybí, jest vývoj leguminos velmi nedostatečný; rostliny hladoví a jen nuzně živoří. Pak-li však vpraví se t. zv. očkováním do písku něco hlízkových bakterií, vyvinou se leguminosy k plné naší spo- kojenosti. Hlízkové bakterie vytvoří na koříncích leguminos známé hlízky, usadí se v nich a opatřují rostliny vzdušným dusíkem. Jak Nobbe a Hiltner nedávno na akacii (Robinia pseudacacia L.) uká- zali, déje se assimilace vzdušného dusíka bezpochyby ve hlízách samotných*) a ni- Viz.„Dio landv. Versuchs- Stationen“ r. 189.

koli tedy v listech. — Hlízkových bak- terií je více druhů; nemohou tudíž jedny a tytéž bakterie na koříncích všech legu- minos vytvořovati hlízky Mazé dělí hlízkové bakterie ve 2 skupiny, podle toho, pocházejí-li z půd nakyslých neb nenakyslých a bakterie každé z těchto sku- pin mohou týž účinek vyvolávati. Jsouli tedy v půdě bakterie obou skupin, musí se hlízky vytvořovati na koříncích všech legu- minos. Proto také Mazé nepřikládá žádné váhy očkování půdy čistými kulturami hlízkových bakterií. Chybí-li však půdě bakterie jedné nebo obou těchto skupin, dostačí navézti na půdu něco země, která má bakterií dosti. — Rozdělení bakterií v uve- dené dvě skupiny má sice jakousi opráv- něnost; avšak náhled, jakoby rozdíl v účin- cích bakterií byl omezen jen na příslušnost k jedné nebo druhé skupině, postrádá opráv- něnosti a následující experimentální do- klad, Hiltnerem provedený, jej také vyvrací. Na pokusném poli u Dahlem konány r. 1900 pokusy s černo a hnědo-semennou japankou sojou. Hlinito-písčitá půda pří- slušné části pokusného pole rozdělena ve 12 parcelek po 4m2, z nichž polovina byla očkována extraktem japanské sojanké půdy. A výsledek pokusů? — Soja vytvořila hlízky jen na parcelách očkováných; také sklizeň byla na parcelách očkovaných značně větší než na neočkovaných, zejména co se zrna dotýče A přece byly v půdě přítomny bakterie obou Mazéových skupin, ježto v půdě rostla jak lupina a serradella, tak i hrách a největší část jetelů. Mimo sojy ještě i některé jiné leguminosy (fa- zole, vičenec, Robinia pseudacacia) nevy- tvořovaly hlízek, po případě byly hlízky sotva znatelny. Hlizkových bakterií je tedy více skupin než dvě, ač nemá-li každá leguminosa své vlastní bakterie hlízkové. Pěstoval jsem loňského roku na pokus- ném poli lupínu žlutou. Na vzdor tomu, že půda byla dosti písčitá a vápnem chudá, také náležitě vyhnojená — a to i chilským ledkem — přece neměla lupina valné chuti růsti. Zůstala nízkou, drobounkou a po- skytla jen málo zrn. Ohledáním rostlin zjištěno, že lupína*) nevytvořila na koříncích žádných hlízek. — Případ ten je pozoru- hodný. Úkol hlízkových bakterií nemůže zá- ležeti jen vassimilaci sdruženého dusíku. Lu- pína byla pohnojena chilským ledkem, takže nebyla odkázána na vzdušný dusík — a přece se vyvíjela nedostatečně. Hlízkovým bak- teriím přísluší patrně důležitá úloha i při vnímání jiných živin. Nejsou-li přítomny, je vnímání živin nedostatečné a legu- minosy se vyvinují chabě i když je půda jinak živinami dosti zásobena. Jest-li tedy dle získaných zkušeností nechce se ta neb ona leguminosa na ně- jakém pozemku dobře uvésti, ač půda jeho nemá nepříznivých vlastností fysi- kálních ani chemických; pak dlužno pří- činu toho spatřovati v hlízkových bakteriích. jež patrně půdě schází. Abychom legu- *) Lupína je, jak známo, leguminosou, která nevidí v půdě ráda vápno. Její bakterie náleží do první Mazéovy skupiny hlízkových bakterií. V půdě scházely. Poněvadž však nebyly současně konány pokusy s jinými leguminosami, zvláště s těmi, jejichž bakterie náleží rovněž do I. skupiny (seradella); není možno z nezdařeného pokusu činiti závěrků ohledně správnosti udajů Mazéových.