t

přodpžání set Vně vadmínistraní ps měsíu. . . „ K 2.— pa čurt zeln. K 6.— V Drně e fomáškou do domu dvakrát denně * 40 hal. měsíčně více V produjnách v Brně i na venkově mě- fěně bez donášky K 2.50 Poštou s jednou zásilkou na měsíe . . . . K 2.50 na čtvrt roku . . K 7.50 S dvojí zásilkou „ 60 hal. na mésíc více.

Za 8 hal.

VE

Ho

Za 8 hal.

V

p

V drobném p Velký list . . . 8 hal. Malý list . . . 2 hal. v Brně ! na venkově. Jeden z obou listů zvláší nelze předplatiti Předplatné a insert splatny a žalovatelny jsou v Brně. Redakce, administrace, tiskárna a expedicet Rudolfova ulice ís. 6. Telsfon: Redakce č 12a, administrace č. 12b. Číslo účtu u poštovní spořitelny 60.780.

Ročník Xx.

V Brně, v neděli dne 19. května 1912.

Číslo 136.

Drešní číslo jest o 26 stranách.

6 V Brně, 18. května.

Tvorbu politiky lze vysvětliti jen po- ahou vedoucích muržů. Žádná situace ne- ovstala sama. Hybnou silou dějin nejsou ásady, nýbrž snahy. Zásady jsou jen pro- traňky, kterými lidé táhnou káry svých riumfů neb porážek. Proto je každý po- jtický boj v prvé řadě bojem osob- im. V tom by nebylo nic špatného.I sobní boj může šetřiti jistých mezí a nůže míti svůj červený kříž. Bez odstra- ční osob nelze dosáhnouti nápravy ěcné. I justice směřuje k znovuzřízení rušeného pořádku, k ochraně statků, ale cží se především — pachatele. Taki mnešní bídu v české politice lze vysvětliti en povahou jistých lidí. Na rtech tisíců eských lidí lpí dnes jedna a táž otázka: roč změnila česká politika svůj kurs? Proč povoluje většina českých poslanců, o po celá desítiletí houževnatě odpírala? roč mlčí, kde dříve křičela? Proč trpí. sde dříve trestala a mstila? Nastala snad změna v táboře našich odpůrců? Je snad iná vláda, jiný systém při vesle? Nikoliv! Vuže, jak vysvětliti obrat v české dele- zaci? Opakujeme: jedině z povahy jistých idí. Postavte před visirní stroj několik řeských vůdců nynější doby, Kramáře, Jdržala, Fiedlera, jsou to tři různé poli- ické osobnosti, zastupují tři směry a pře- e mají jen jeden společný profil: po- 1odlnost. České delegaci se prostě tnechutil boj, nechce se jí více do úmnor- sého, vytrvalého a ovšem také s oběťmi spojeného boje. Nemajíc dosti pevného charakteru, dosti píle a dosti určitýcha ljasněných snah, česká delegace vzdává še unavující a vysilující soutěže se svým nocným odpůrcem a vstupuje raději do jeho služeb za poskytování skromné exi- stence. Jest to táž duše, která většinur naší inteligence žene do státní služby a od- vrací od budování samostatnosti pomocí podnikavosti a práce. Proto ty hlasy po politice positivní, proto to volání po smí- ření a vyrovnání, proto to zahazování a znemožňování nejostřejších zbraní a stře- kva, proto ta touha, ten hlad po — ra- kouské službě. Bude nám špatně, budeme mít málo, skoro nic, ale to nic bude aspoň jisté. Tak kalkuluje pohodi- nost a lenost, strach před bojem, ošklivost před prací a před hořkým chlebem vážné a opravdové oposice. A k těmto lidem pohodlnosti a ospalosti přidávají se chutě všichni ti ctižádostiví snažílkové, jejich

musy také mlčí jen v bojí, ale pěkně se vyvinují v míru s všemohoucí vládou. Tyto dny dostal se v Novém Bydžo- vě ke slovu prototyp mladočeského, po- hodlného politika. Je významno, že člověk htoupý osvětlí pravé smýšlení té které strany daleko lépe než člověk chytrý. Pan dr. Schauer neomaleně se přiz nal k pověstným punktacím. Uči- nil tak s hlubokým povzdechem, jak krás- ně by se to dnes politicky žilo, kdyby je nebyl Mladočeši překazili, byť i punktace ty nebyly všestranně dobré. Pan Schauer mluvil k Novobydžovským jako jistý do- hazovač sňatků. Záleželo mu na tom, aby dobře oženl jednoho mladíka i odporučil jej otci pěkného a bohatého děvčete. Ten přál si mladíka dříve vidět a když mu to bylo umožněno, osopil se na dohazovače, jak to, že se osměluje odporučiti mu za zetě chromého a kulhavého muže, načež náš Kecal zmírnil zlobu jeho nástedující řečí: »Hleďte, pane, kdybyste dal svoj dceru zdravému člověku a týž vydá ses vaší dcerou na svatební cestu automobi- lem a šofér automobil vyvrátí, tož zeť váš si zlomí nohu, bude dva měsíce ležet, musí být operován, vydá za léčení mnoho peněz, podrží zkrácenou nohu a bude kulhat. Nuže, zde máte hotovou věc.« Pan dr. Schauer ví, že byly punktace chybné, ale dnes bychom měli hotovou věc, nebylo by starostí a bojů s vyrovná- ním a pan dr. Schauer by měl klid a po- koj. Výhody, to ano, ale boj, práci, oběta- vost, to ne. Pan dr. Schauer již jedenkráte touto typickou vadou své strany přivedl mladočeské vůdce do rozpaků. Před ně- kolika lety jednalo se o obsazení uprázd- něného místa dvorního rady u správního soudního dvoru některým předákem mila- dočeské strany. Místo bylo nabídnuto panu Schauerovi a on také nabídku při- jal, pokládaje patrně místo za sinekuru. Když ale přijel do Vídně, aby se presiden- tovi hr. Schönbornovi představil, spatřil v kanceláři svého předchůdce haldu ne- vyřízených procesů a spisů. I dostalz očekávající ho práce takový strach, že téhož dne ještě prohlásil svým politickým přátelům v klubu, že místo nepřijme, a chtěl ihned hr. Schönbornovi zaslati svoji resignaci. Ale dr. Pacák a soudruzi vzali milého pana dra. Schauera stranou, vy- mlouvali mu ty hloupé procesy, dodali mu kuráže, řekli mu, že by to byla bla- máž pro stranu, kdyby nyní, jsa již císa- řem jmenován, místo zamítl, zavedli ho jak staří félové rekruta na sklenici dobré- ho piva a dostali to konečně inter po- cula tak daleko, že slíbil, že půjde ráno k přísaze. Šel také a přísahu složil, načež

měl se vrátit do Prahy, aby tam uspořá- dal své poměry a odevzdal svoji advo- kátní kancelář. Než opustil palác správ- ního soudního dvoru, vrhl ještě plachý pohled po oněch nesčetných fasciklech. Ve vlaku ztratil opět veškeru kuráž a jakmile vylezl v Praze z vlaku telegrafoval hr. Schönbornovi, že úřad nepřijímá. Pan dr. Schauer byl tedy jeden den a nic déle dvorním radou. Mužům takovéto vůle stejně pevné jako jasné je dnes svěřen osud českého národa. A kdyby šlo jen o chválu punktací! Ale pan Schauer jde ve své touze po věčném míru tak daleko, že neostýchá se obviniti svoji stranu ze zlo- činu utrhání na cti. Neboť čím jiným než těžkým proviněním se na cti strany staročeské bylo by falešné a bezdůvodné nařknutí Staročechů ze zrady. K tako- vému zločinu se nepřiznala dosud žádná strana a ký div, že Národní Listy snaží se všemožně novobydžovskou řeč pana dra. Schauera setřásti se svých šosů a to již proto, že si dovolil pan Schauer spatřovati v dru. Riegrovi »proroka do budoucnosti«, kterýžto úřad oni reservují pro dra. Kra- máře. Ze samého leku nad blasfemií dra. Schauera pozbyly Národní Listy úplně rozum a vytáhli z Kramářovy »české po- litiky« na světlo boží následující posudek jeho o Riegrově politice, citát, který nej- lépe charakterisuje nikoliv jen Riegrovy, nýbrž daleko více Kramářovy punktace a který zní doslovně: »Vyjednavači s české strany ukázali se neskonale slabšími než němečtí, úmlu- vy znamenaly ustoupení Němcům na celé čáře — ale co je nejhorší, výz nam a vážnost českého národa klesly tak hluboko, žemohlo oeakových podmínkách úmluv vůbec býti mluveno, aniž čeští vyjednavači okamžitě vš e- cko jednání přerušili a že vláda a konservativní velkostatek mohly dovésti vůdce strahy staročeské k pode- psání naprosté, bezpodmínečné kapitulace před Němci.« Jsme daleci polemiky s páně Schaue- rovými vývody. Není jeho vinou, že je zemským poslancem, a míuví tudíž, jak umí, ale vším právem smíme tvrdit, že po- stava dra. Schauera v celé své kolisa- vosti, neurčitosti a neujasněnosti, v celé své netrpělivosti a v té horečné snaze po klidu a pokoji s Němci je typickou pro celou českou politiku přítomnosti. Rekl jsem onehdy na schůzi v Novém Městě: Národ český musí svoji lepší budoucnost sobě vybojovat, on si ji nikdy nevy-

žebrá.

K situaci ve Vídni. Tel. - Z Vídně, 18. května. Sněmovna koná do svátků ještě čtyři schůze, od pondělka do čtvrtka. Za tu do- bu má se rozhodnouti zvláště, co se stane v otázce branné reformy resp. čím se vo- jenská správa do léta spokojí. Je jasno, že - trvati na definitivní branné reformě, zna- menalo by stavěti vzdušné zámky. Času zbývajícího k vyřízení branné reformy však nestačícího, může se využíti k jiným pracím ve sněmovně. Bude-li však žádá- no provisorium, je otázka, zda-li s nor- málním či zvýšeným komtingentem rekrutů a jestliže zvýšený kontingent je další o- tázka, jaké kompensace a výhody v defini- tivní reformě slíbované, budou poskytnuty také pro provisorium. Oznámili jsme již, že ministr vnitra bar. Heinold, který ne- mocného hraběte Stürgkha zastupuje, chce v této věci v neděli dohadovati se se stranami. Baron Heinold sotva nastoupil provi- sorní zastupování náčelníka kabinetu, má plno práce. Rusíni, sotva hr. Stürgkh ulehl, zostřili obstrukci a vymutili na jeho zá- stupci slíb, že do 29. tm. dá jim uspokoji- vou odpověď v otázce universitního poža- davku. Vyjednávání vlády s Rusíny a Poláky v této věci vede se, jak známo, již delší dobu. Rusíni trvají na stanovisku, že kvovská universita je utrakvistický ústáv a že maší plný nárok na rozdělení této uni- versity. Vláda prý slibuje Rusínům vydání císařského listu, kterým by bylo vládě u- loženo, vykonati přípravy ke zřízení sa- mostatné rasínské university. Sporná je otázka umístění a terminu, ve kterém by bylo třeba vysokou školu zřiditi Polácí naproti tomu žádají uznání ryze polského rázu nynější lvovské university. Jagellon- ská universita slaví 29. tm. jubilenn 250fe- tého trvání a do té doby žádají rasinští poslanci definitivní odpověď vlády. Z vládních kruhů se tvrdí stále, že rusinští poslanci budou uspokojeni. Vláda tedy soudí, že forma vlastnoručního listu cí- sařského bude taková, že Rusini budou moci pokládati svou vysokou školu za za- jHšeu. Dle energického postupu rusín- ských poslanců a dle vášnivých hlasů na schůzích dlužno souditi, že rusínští poslan- ci necouvnou a jejich mluvčí ve včerejší rozpočtové debatě ohlásil obstrukci pro případ, že vláda jim nevyhoví. Největším dílem, které sněmovnu je- ště ve zbývajícím zasedání čeká, bude dodělání služební pragmatiky. Zabere jistě aspoň tři neděle. Tím ovšem křížová ce- sta této předlohy nebude skončena, pro-

FEUILLETON.

Život a básnictví lyrické Josef Mach.

Nejsem příliš starý, jak by se snad zdálo nešediví ještě havraní můj vlas, a přec, přemýšlim-li, není toho málo, 5o jsem vytrpěl už za tak krátký čas. Pod pochmurným nebem vymřelý kral nízký, kde vše prokleto je, kde nic nevzpučí, Smrt kde na pocestné číhá nad bahnisky, Šílenství kde láká ve své náručí, kde jak bledý přízrak ve vzduchu se vznáší světa celého i vlastní nicota, a kde mrtvé touhy v křižovatkách straší, — toť přibližný obraz mého života. Zlému snu je roven život, jeiž jsem prožil, katastrofy strašné, žaly nadlidské! Výsledky těch krisí po čase jsem vložil v nesčíslné svoje básně lyrické.. Lyrika teď ovšem pramálo se cení, ale, jak je vidět, nejlehčí to věc. Ač v ní zpravidla nic dohromady není autorovo nitro zračí se v ní přec.

Užitečný spolek. Vynalézavý člověk může zbohatnoutz ledačehos, neboť nic není tak špatného, aby se z toho nedaly dělat peníze. Blaho- byt pana Ponce z tichého plácku zůstával však tajemstvím pro vzdálené i blízké je- ho známé. Vědělo se, že dostával jakési nevelké výslužné, odkud, zač a proč, věděl však jedině on sám. Říkalo se, že byl správcem statku, říkalo se, že byl jen ša- fářem, a dokonce se vyskytla nezaručená pověst, jež brzy zanikla jakožto neuvěři- telný a nactiutrhačný klep, že býval do- cela obyčejným hajným. Protože měl se svou sestrou, která mu hospodařila, slušný byt a měsí i čin- že z něho byla daleko větší než pensička, bylo jisto, že si vydělává hojně peněz nebo že má značné úspory. Pan Ponc byl totiž člověkem mlsným, vybíravým, la- bužníkem. Znal taje Zelného trhu, lahůd- kářských obchodů a v pátek si chodil sám »do šanců« pro lepší kousek masa. Byla to na něho podívaná, když vstoupil do tržnice! Vtáhl do sebe lačně vzduch několika set zvířecích mrtvol, puch syrového masa a koňského hmnoje, šumot nesčetných hlasů, zanikajícícha měnících se takřka v šepot v rozsáhlé prostoře. Potom zvolna cupkavým kro- kem pustil se středem mezi řadami že- lezných »šráků«, zkoumal tabulky, věstíí jména řezníků, prohlížel si se zalíbením, co přivezli do Brna, a tvářil se jako vel- mož, kochající se pohledem na výtěžek lovu. Když prošel oddělení pro nákup ve velkém, zatočil do oddělení »pětikilového-

a tu už téměř ani nešel, jen se šinul. Z pana Ponce, dobráka pana Ponce, stal se pojednou dravec. Neměl pro nic jiného smyslu, nepozoroval ničeho než maso, plecka, bauflíčky, nožky, ledvinky, všecko prozkoumal a odhadl svýma zkušenýma očima. Kam panPonc zaměřil, tam se cítil prodávající zvlášť vyznamenaným. Ať si už teď haněla klaka, která v tržnici pů- sobí jako v divadle, jakkoli — úsudek páně Poncův zůstal směrodatným aspoň pro známé, jichž chodilo v pátek do šanců dost. Kde koupil, tam bylo dobře koupit také. Ale smiouval, jak čert s Kristem pánem o hříšnou ďuši. Oko, ruka a jazyk jeho uměly vždy- cky vylovit něco — jako zázrak. Vyznal se v chřestu, ovoci, kůzlátkách, kuřatech, koroptvích, krocanech, ve všem. Panímá- ma Drdlička na Dominikánském dobírala si ho často, že by se mohl stát líšeňským králem, a panu Poncovi to lichotilo. »Jen že vy, pajmámo, musíte jezdit po světě a já si vyberu zde, co se mi líbí a co já chrci.« Pronášel svoše slova důrazně, vý- znamně a vážně, jakoby vykládal program politické strany. Avšak politikem pan Ponc nebyl, aspoň ne ve smyslu v novi- nách běžném, jinak... nu, to ano. Vystupoval tak prostince, drobeček by byl nenechal upadnout na zem, halí- řek dávat almužny a při tom si žil jako hrabě. Kdo ho viděl, jak mnui ruce, jak vytáhl tabatěrečku a nabízel šňupec, jak mluvil neviňoučce a nedůvěřivě, byt by ho považoval za chudáka a nevědomce. To dělával před cizimi, neznámými lidni;

jindy dával pociťovat, že on, když na celém přácku může někdo na něco věno- vat korunu, on trumíne pětikorunou; šlo-li mu ovšem o to, aby si zafuriantil. Dalo to lidem hrůzu hlavy lámání, než poznali zdroj jeho blahobytu. Leč ani po- tom nechápali všeho dobře. Pan Pone čer- pal zlato z neobvyklého prostředku — ze spolkového života. Bylo by možno myslit, že byl snad vášnivým spolkařem a že zasedal v čet- ných výborech, představenstvech, komi- tétech a že si pomáhal ze spolkové kasy způsobem, který nelze nazývati nezišt- ností — zatím byl pan Pone členem spol- ku jediného a o jiném nechtěl ani slyšet; ten spolek totiž panu Poncovi náležel: byl jeho majetkem, protože ho koupil za 659 korun a jmenoval se v něm předsedou. Je to sice trochu neobvyklá věc, o koupi a prodeji spolků není možno slýchat o nás často a směle lze tvrdit, že pan Ponc uzavřel obchod V tomto směru u nás první. Spolek koupil lacino, uváží-li se, že měl v době prodeje 230 členů, z nichž však sotva desetina platila řádně přispěvky, ostatní účastnili se jen volebních debat a valných hromad. Ke spolku patřila také knihovna a pokladna s malou hotovostí a asi s 1000 exemplářů stanov. Jméno měl spolek dosud jen německé, pan Ponc je ihned přeložil a zavedl rovnoprávnost v »křesťanské pomoci blížnímu«. Potom se- sadil pokladníka, zmocnil se cestou zákon- nou knih, oněch starých zásob stanov. svolal výbor a sdělil mt dalekosáhlé změ- ny. »Křesťanská pomoc blížním« byl totiž spolek s cílem velm štechetným — ukra- covati nezaměstnaným pensistům dlouhov