ovnno

V Brně, 12. června.

LIDOVĚ NOVINY

Strana S

hmyz v mém pokoji a šest kuli nakládalo za- vazadla do vozu pro mne připraveného. Ale to ještě nebyl konec; dva zahradníci, kočí, muž který sedí vedle něho a jiný, který sedí v zadu vozu. A kromě všech těch ještě tucet jiných, o nichž jsem neměl ponětí, čím se vlastné zaměst- návají. Všem jsem však — jsem dobrá duše dal zpropitné a všem jsem napsal výborné vy- svědčení. Tak jsem ku př. napsal: »Desaowamed Munší je nejlenším lovcem štěnic v Benáres«; nebo: »Awrita Randat dovede nepřekonatelně stát v zadu vozu«. Psal jsem vysvědčení až do té chvíle, než se můj vůz pohnul. Pak jsem psal ve voze až k nádraží. A ve vlaku tak dlouho, než odejel z ná- draží. Unaven klesl jsem do podušek. zazvonil jsem a objednal si sodovou vodu s whisky. Vy- pil jsem ji, zaplatil, dal zpropitné a napsal sklen- níkovi do jeho knihy na vysvědčení: »Tak jak Rasuja Patna obsluhuje nikdo na světě.« Chtěl jsem se trochu prospat, ale nešlo to. Přišel Khandak Karli čistit lampy a já mu napsal do knihy, že je králem indických čističů lamp. Langui Pipal vyprašoval polštáře v mém oddě- lení a já mu to musil potvrdit, že dělá pravé divy v uklizení a čistění. Spoustu vysvědčení — ovšem nejlepších napsal jsem obchodníkům. Čtyřletý hošík prodal mi v Allahabadu vějíř za 10 halířů; přidal jsem nm, abych se ho jistě brzo zbavil, ale moje opa- tření nepomohlo. Nepovolil, dokud jsem mu ne- napsal do knihy své jméno, adresu, jakož i to. že jsem s kupem nad míru spokojen. Každý hloupý kousek bronzu, každý hedvábný cár mu- sel jsem stvrdit vysvědčením; chlapíci, kteří mne nejvíc podvedli, dostali nejlepší vysvěd- čení. V městě Agra ukradl mi obchodník, u ně- hož jsem koupil několik kusů brokátu, dobrou polovici koupených věcí, mezitím co jsem m psal vysvědčení. Na štěstí jsem to zavčas zpo- zoroval a dal mu několik pohlavků, ale do knihy jsem mu přece napsal: »Abdul ben Shalinar je horou poctivosti.« Vysvědčeními nesmí se tedy člověk dát mýlit; ve svaté Indii je každý ob- chodník velkým podvodníkem, přes všecka svá skvělá vysvědčení. To nechť každý předpoklá- dá, kdo tam jede. Cvik dělá mistra i v Indii. Na počátku byl jsem velmi střízlivým pisatelem vysvědčení: psal jsem, že „jsem byl velmi spokojen« a že ten a ten je znamenitým zástupcem svého oboru. Ale zdokonalil jsem se velmi rychle a dnes jsem virtuosem v psaní vysvědčení. Hrdý jsem ze- jména na vysvědčení, které jsem za svého po- bytu v lndii psával několikrát za don: »Maha- lahpuram Vitragunta« — nebo Godavery Ama- raršnaraswami, nebo jak se jinak jmenoval — je duší všech brahmanských kněží. Je miláč- kem a zřítelnicí Šivy a Krišny. Je třikrát zro- zený a jeho svatost je radostí Iudie. V žebrání je králem a já sám dal jsem mu 4 halíře. Nechť však se nikdo nedomnívá, že vy- svědčení mou rukou psaná dostala se jen vůd- cům, sluhům, kramářům a žebravým kněžím. Moje činnost byla mmohem větší. Vystavoval jsem vysvědčení továrníkům koberců, vůdcům slonů, hudebníkům, krotitelům hadů. Kavari Nanjagundovi, spalovateli mrtvol v Banáresu jsem potvrdil, že žádný člověk na celém toku posvátné řeky Gangu nedovede líp pálit mrtvoly hež on. Několik dní cesty po proudu potvrdil jsem zbožnému Raniganimu, že je nejšlechetněj- ím kajícníkem na Východě a že nikdo nedovede tak graciésně den a noc ležet na hřebíky pobité posteli jako on. Několika Maharadžům jsem po- tvrdil, že dovedou vládnout jak Napolcon, nebo Bedřich Veliký, na zvláštní přání potvrdil jsem veleknězi slavného opičího chrámu, že lepší za- bíječe koz nad něho není, že jeho bohyně Dur- va je ze všech bohyň nejlepší a že jeho opic jsou nejučenější. V Simle byl jsem hostem místokrálovým. V Indii není to tak jako kdyby u nás byl člo- věk hostem nějakého kafžeta, nebo vévody, který má svému hosti zrovna tak málo co říci. jako host jemu. Indický místokrál vládne nad 300 miliony lidí a je opravdu velkým pánem. A přeze byl ke mně velmi zdvořilý, milý a jed- noduše srdečný, takže jsem nevěděl, co vlastně po mně chce, nebo bude chtít. Ale při zákuskách to vyšlo na jevo. Zeptal se mme zdánlivě bez

jakéhokoliv myslu: »How do yon like indie?« Odpověděl jsem nic zlého netuše: »Very nice plaze indeed.« A byl jsem chycen. Jeho Ex- cellence rychlým pohybem sáhla do kapsy ná- prsní, vytáhla svou knihu vysvědčení a žádala mne, abych potvrdil, že se mi v lndii libilo, že se nic nevyrovná ludii a zároveň abych napsal svůj názor o anglické vládé. Co jsem mněl dělat? Opravdu, jedl a pil jsem u místokrále velmi dobře, ba znamenitě, jsem kromě toho slušný člověk a velmi dvořilý. Napsal jsem tedy do zlaté knihy místokrálovy: »ludle.«

pisovatet Zilyna Win- ter mrtev. Tel. - Z Prahy, 12. června. Spisovatel Zikmund Winte dnes o půl 6. ráno v Reichenhallu zemřel na zánět plic.

=DRÁTĚNÉ PLOTY jsou nejlacinějše a netrvanlivější. Cenníky zdar ma- Bratří Wilhelmově, Prostělov.

Poslední zprávu.

České strany váhají s rozhodnutím. Tel. - Z Vídně, 12. června. Jednotlivé české kluby konaly dnes schůze, na nichž jednáno bylo o branných předlohách. Protože kluby dosud nejsou definitivně ro2 dnuty, byla odlo- žena schůze parlamentární ko- mise, na odpoledne ustanovená. Proslý- chá se, že zejména v agrárním klu- bu jsou velmi sporné názory o taktice. Agrární klub po celý den má dnes schůzi.

Arcivévoda Leopold Salvator v Českých

Budějovicích. rel. - Z Čes. Budějovic, 12. června. Včera odpoledne prohlédl si arcivévo- da Hardtmuthovu továrnu. Pak jel auto- mobilem na Hlubokou, prohlédl tam lovčí zámek a mlékárnu, při čemž mu byli prů- vodci knižecí schwarzenberský ředitel panství a lesmistr. Večer povečeřel pan arcivévoda s důstojníky posádky v Grand- hotelu. Dnes ráno je projektována prohlid- ka dělostřeleckého pluku na terainu, na- čež se bude konati hostina v dělostřele- ckých kasárnách Odpoledne prohlédne si pan arcivévoda radnici, načež odjede automobilem ku prohlídce dčlostřeleckého skladiště v Rudolfově-Horkách. Večer ko- ná se hostina u hr. Lamezana. V noci pak odjede arcivévoda do Vídně.

Poslanecká sněmovna. Tel. - Z Vídně, 12. června. Poslanecká sněmovna projednává třeti skupinu služební pragmatiky. Čtvrtá skupina bude vyřízena teprvev příští schůzi, jež se bude konat v úterý, Zítra a v pátek nebude schůze, aby popřán byl veškerý volný čas brannému výboru. V tomto výboru mají býti práce hnány pa- rou, aby branné předlohy dosta- ly se v úterý do plena. Obstrukce Rrsinů v rozpočtovém výboru je vlastně vládě zcela vítána, protože jenak by se do- stalo rozpočtové provisorium dříve do piena, čehož si vláda nepřeje.

Bavorští důstojníci u císaře. Tel. - Z Vídně. 12. června. Císař přijal dopoledne velitele druhé- ho bavorského pluku těžké jízdy, který

má jméno arcivévody Františka Ferdi- nanda, podplukovníka Josefa Neideraa piukovního pobočníka Viléma Weberav Schönbrunnu ve zvláštním slyšení.

Tisza u císaře. Tel. - Z Vídně, 12. června. Předsednictvo uherské sněmovny by. lo dnes přijato císařem ve zvláštním sly- šení, aby se představilo. Přijati byli spo- lečně: předseda hr. Tisza, místopředse- dové Beöthy a Jankovič.

Pohrůžka sněmovně magnátů. Tel. - Z Pešti, 12. června. Proslýchá se, že vláda oznámila sně- movně magnátů, že by následovalv Uhrách absolutism, kdyby sněmov- na magnátů branné předlohy zamítla, jak si přeje hr. Andrassy, který rozvíjí veli- kou agitaci. Itaiské válečné lodi před Dardanelaml. Tel. - Z Cařihradu, 12. června. Proslýchá se, že 11 válečných lodi italských křižuje bezprostředně před vjez- dem do Dardanel mezi Imbrosem a mysem Suwla Burun. Tel. - Z Cařihradu, 12. června. Včera zde kolovaly pověsti o opětném uzavření Dardanel. Vznikly z toho, že po- sádka dardanelská byla alarmována. Při- bylo sem osm rodin tureckých důstojníků z Dardanel. Turecká vláda se neusnesla posud na ničem.

Telegram mytilenského guvernéra. Tel. - Z Cařihradu, 12. června. Mytilenský guvernér telegrafoval 11. června: Včera v noci vyjel od jihu pluji- cí italský torpédoborec až k mořské úžině u Aivaly, kde setkal se s jinou válečnou lodí a motorovým članem. Vyměnil s nimi optické signály a pravděpodobně i s jinou lodí, která byla skryta za mysem Zeitum- Burnu. Na to terpédoborec zmizel.

Hrozivá situace na Kubě. Tel. Z Nov. Yorku, 12. června. Dle telegramu Heraldu z Washingtonu, oznámil admirál Osterhas depeší, že situace na Kubě je hrozivá a že jeho pobyt tam je žádoucí. Potasl. (Tel. zpráva meteoroiesické staníce ve Vídniy Proménlivo, občas deštivo, o něco chlad- nějl, mírné severní větry.

Tešní zprávy. Z Bystříce n. P., 11. června. Žito 23.80, 23.—, jeémen 19.—. 18., bves 22.—, 21.— brambory 8.50, seno 9.—, 8.—, sláma 6.—, 4.— za 100 kg.

Za vydávání a redakci odpovídá Bohuslav Štěchovský. — Tiskem Lidové tiskárny v Brně. společenstva zapsaného s ručením obmezesým.

PrScs

S Onem.

(Před soudem porotním.) Tel. - Z Uh. Hradiště, 12. června. Za napiatého vzrušení celého kraje započal dnes u zdejšího krajského soudu proces s La- dislavem Tomanem a jeho společníky Že- lezným. Čeppem a Bláhou. Vzrušení a zájem o proces je tím větší v městě i celém že do porotní síně vpuštěno bylo jen

okoli,

málo obecenstva. Na počátku líčení bylo připuštěno jen 30 osob. Pozoruhodno je, ze mezl nimi několik kněží a jeden kapucin.

Jak vypadají obžalovaní.

Rázem 8. hodiny předseda líčení zahájil Obžalovaní kromě Bláhy, jenž je delší dobu na svobodě, přivedeni byli z vyšetřovací vazby Toman doprovázen byl dvěma četníky s nasa- zenými bajonety, ostatní obžalovaní dozorcí Toman je oděn černým šatem a má silný černý knír. Stopy dlouhé vyšetřovací vazby jsou na něm na první pohled viditelny. Vypadá o mnoho let starší, než v době, kdy byl zatčen. Z jeho tváře zmizel energický po- supný výraz. Je nepokojný a neustále roz- hlíží se na všechny strany. Jelikož světloz okna padá na něho přímo, odvrací často tvář. Koutky jeho rtů se nstavičně chvějí a sbíhají. Celý jeho zjev čmí dojem neurasthenika. Jeho chůze je nejistá, chodí poně- kud shrben. Za to se téměř pranic nezměnil Železný. Je zřejmo, že vnucuje sobě tupý výraz. Dčiané úsměvy se objevují na jeho tváři. Při prvních formaliích zachovává úplný klid, ale když při čtení žaloby dochází se na místo, kde se mluví o zohavení mrtvoly, střídavě bledne a silně se zardívá. Také on je oblečen černě. V generálic odpovídá zřetelně, jasně. Třetí obžalovaný Čeppe se tovněž nezmě- nil. Má ryšavý plnovous, velkou pleš. hledí leez- výrazně, takika spokojené, je oblečen v turi- stický úbor. Po jeho boku sedí Bláh a, postao a obyčejného venkovského člověka: rozpněd mačká klobouk, který zapomněl odložit. Toman sedí naproti porotě uprostře po levici jeho nejblíže soudnímu dvoru sedl Žele zný.

Vylosování porotců.

Předseda zahájil líčení v 8 hodin vyloso- váním porotců. Byli vylosováni tito pánovet Janík Jindřich, stavitel ve Veselí. Vrany Jaroslav, hotelier v Starém Městě, Železník Martin, rolník v Malenovicích, Kučera Rud. hostinský v Uh. Hradiši. Dvouletý Jan, rol- ník v Nedakonicích, Prát Jan, rolník v Jose- fově, Rochovský Alois, rolník v Kvitkovi- cích, Brück Salomon, hostinský v Hodonině, Galusek řingo, Uhi. Hradiště, Hanuš Stan, stavitel v Holešově, Hálka Tomáš, rolník v Hroznové Lhotě, Hanáček Jan, měšťan v Uh. Hradišti: náhradníci: Brázda Joset Bzence a Kellermann Adolf, kupee v Lipově.

Tomanova mlnulost.

Po přísaze porotců byla slyšena hrozná data obviněných. Dlužno podotknouti, že To- man byl dvakráte trestán; jednou pro přečin pobuřování, po druhé pro přestupek urážky na cti. Obec sulikovská, kam se přiženil do statku, udává, že lidé báli se jeho sudičství, neboť Toman vyhledával stále důvody ke - sporům. Při jednom z nich připravil Tornan o majetek svého švakra Františka Jakubů. Později koupil Toman usedlost, Již chtěl snad zachrániti pro děti. Toman je otcem dvou dětí, děvčátek ve stáří tří a jednoho roku.

Železný

byl trestán třikrát pro přestupky; ve své red- né obci Zbejšově je neznám. O Čeppem se ziišťuje, že byl trestán pro podvod šestinedělním žalářem. Předseda soudního dvoru oznamuje, že na dnešek a zítřek nejsou předvoláni žádní svědci.

Obžalovaci zpls. Několik minut před 9. hodinou začíná se čísti rozsáhlý obžalovací spis. v jchož čtení střídaji se zapisovatelé dr. Klimeš a dr. Matoušek. Čtení trvá do půl 1. hodiny odpol. V líčení bude se odpoledne pokračovat od 2 do 5 hodin.

49 —

Naše říše. Román.

Napsal Johan Bojer. — Přeložil R. Těsnohilídek.

v.

Petra a Lars chodili a snášeli mandele žita s pole dole pod svahem. Východním větrem zvlnily se a šuměly lesnaté vrchy a tu a tam zavířilo žluté listí a stébla nad hlavami obou. Petra ovinula si silný šátek kol krku a zad, aby ji neštípaly klasya také proto měl Lars kazajku. Stály tu už jen čtyři mandele, když Lars usedl si za humny na kámen a vytáhl ši dýmečku. Petra se zastavila a hleděla na něho. »Nesnesli bychom raději teď ještě mandele, než se setmí?« otázala se. Již toho není tak mnoho, abys to ne- dokázala sama,« odpověděl a začal čistit dýmku. Petra namítala, že má dnes večer leště mnoho práce, že musí uložit děti ke spaní, podlaha se musí drhnout a uvařit večeře. Poněvadž však se Lars tvářil, jak by ji neposlouchal, vzdychla a šla sama na pole. i chopila se nového snopu, převa- lovala jím, aby ho uvolnila, konečně ho po- někud nazvedla od země a pak ho vysou- kala na zád. Shroutila se pod těžkým břemenem a počala se lopotit dolů po sva- hu. Šáře snopu skrývala její hlavu a záda, tak že nebylo viděti leč nohy, spěchající dolů k stavení. »Pro mne si může třeba zdechnout,- myslil si Lars, zapálil si dýsnku a sedě dále. On přece již udělal dnes dost.

Když však Petra shodila na mlatě žito, zaslechla děti ze světnice křičet jak boží dopuštění. Ška k oknu a jak možno ne- pozorovatelně nahlédla dovnitř. Nebot kdyby ji byly zahlédly, byl by rámus ještě větší. Uvnitř v polosetmělé světnici bylo vi- děti nejstaršího chlapce, kterého měla za svobodna, jak obchází stůl a sbírá drobty chleba a strká je do úst. V kolébce sedělo nejmenší a křičelo, protože malý mrzák, kterž je měl kolébat, už si ho nevšímal a kroutil smyčku z mosazného drátu. Mrzák byl sirotek, kterého si vzala Petra k opa- trování od obce, protože i tak mohla groš vydělat. Byl to dvacetiletý nebožák, tak zničený hostcem, že nebyl větší než osmiletý chlapec. Ale ubožák byl ener- gický a obratný a plahočil se různými umněleckými kousky, aby si vydělal na knížky. Petra zaklepala opatrně na rám, tak, aby ji děti neviděly, a běžela opět na pole. »U ďasa, jak začíná zas tloustnout,« myslil si Lars, jenž stále ještě seděl na kamení. Petra chodila po svatbě po druhé s útěžkem a podivně se za to styděla — k vůli Kristině Larsovi bylo stále nesnesitelnějším pracovat doma na poli a sousedé ho již předhonili. Vždyť počala se mu tato země zdáti čímsi, co nu bylo vemhuveno vý- měnou za Kristinu, a kdykoli o tom začal vážně uvažovat, padala mu práce docela z rukou a tu sedával a hleděl tupě jako nyní. Kdyby aspoň moll vyhnati z hhaivy ono blouzněná o tom, že je opětně mldí kem a že přichází ke kostelu v umformě.

Vždyť to bylo ničím vůči skutečnosti, že Kristina rozhodně již nikdy nebude jako svobodné děvče, byť uniforma jeho byla by jakkoli jemná. Bylo pozdě. Stalo se, stalo. Když toto všecko se v něm vzbouřilo, bývalo mu útěchou jíti domů k rodičům do malé rybářské chaty, kde pak proležel celou noc. Bylo mu, jak by v malé komořě tam doma nalézal zase své mládí a jak by mohl se zamysliti nad svou budoucnosti jako dříve. Zatím co tu seděl, přišla zase Petra se stráně s žitným snopem, tentokrát však ji neviděl, poněvadž díval se ztrnule po ná- vrších u řeky, odkud soumrak stoupal spo- lu s neustálým šumnotem. Když se konečně probral, viděl, že tu stojí už jen dva mandele a jeden z nich by byl třeba rád ještě odnesl. Neučinil to- ho však. Když Petra zase vyšla na svah, vplížil se do stavení, vyhledal trochu vody. aby si umyl obličej a ruce. Pak přešel pastvinou, přes ohradu a mezi osy- kovou houští, která ho ještě oddělovala od Knutovu majetku. Dnes je jistě Kristina sama doma. A když se blížil ke stavení. spozoroval, že skutečně chodí sama, sná- šejíc žito. Uvázala si šátek kolem hlavy na bab- ku a když ho uviděla, vycházejíc ze stodo- ty, stanula na okamžik a urovnávala si pra- ménky vlasů pod krajem šátku a styděla se, že takto vyhlíží. »Tak chodíš a namáháš se tu docela sama?« řekl Lars a s rukama v kapsách šoural se k ní. Ano. Knut je dnes na pile,« odpově- děla, vytáhla klas z plivně a vydrcovala ho čeryenýma rukama.

Lars cítil, jak mu srdce skáče. Nyní budou tedy spolu na chvíli sami. Jen abv teď zase mu nenapadlo říci nějakou hlou- post. Kdykoliv byl od ní vzdálen, tak leh- ko mu připadalo, jakými slovy bylo by se vyjadřovat, ale jakmile byli spolu, selhá- valo mu načisto. »Jistě máte už žito pod střechou?« o- tázala se. »Ovšem,« odvětil Lars »a právě ted jsem odnesl poslední snopy a mohl bych proto taky přiložit ruku s tebou u vás. Vždyť je hanba, že taková chudák ženská se musí tolik dřít.« »O, není třeba, aby ses k vůli mně zdr- žoval,« prohodila Kristina a zašilhala po něm jako za svobodna. »Ostatně je dobře, že se mohu poohlédnout po svém křikloun- kovi.« I šla ihned k oknu a nakoukla do svět- nice, kde leželo malé stvoření a spalo. Bylo ticho uvnitř i šla za ním vzhůru na pole. Lars jí pomohl se snopem na záda a sám vzal jeden a odnášel ho. Žito zdálo se mu zde lehčím než doma. A když vychá- zel ze stodoly a spatřil Kristinu dole na nůstku, až ho u srdce zabolelo, když viděl hezkou ženu sehnutou pod těžkým břeme- »Podej to sem,« řekl a přeložil snop z jejích ramen na svá. »Rozhodně se těžko chodí po můstku k stodole takovému drob- ku jako ty« Když se opět vrátil, stála venku a če- kala na něho, takže šli spolu na pole. Bylo tak pěkné jiti vedle ní. musel to- ho však oželet, aby si mohla chudák, odpo- činout. »Je tam těch snopků už jen několik, takže nohu sám odnést,« řekl

nem.