Strana 2.

LIDOVĚ NOVINY

V Brně, 19. července.

since t. r. rozděleny tři mihony korun uči- telům v království jako zvláštní mimořád- ný přídavek. Potom bylo oznámeno, že příští schůze bude svolána písemně. Dneš- ním dnem byl, pokud jde o chystané letní zasedání sněmu, úkol školské komi- seúplně vyřízen. Příští schůze prav- děpodobně by se konala, dojde-li nyní k zasedání sněmu, až po zasedání.

České menšiny proti smiřovačkám. Český politický klub v Li- bereí uvažuje o tak zvaném česko-ně- meckém smíru, nčmnil ve schůzi dne 16. tm. toto usnesení: Opětně prohlásili jsme, že neochvějně trváme při naprosté rovnoprávnosti českého jazy- ka s německým ve veškerém životě veřejném, ve škole i v úřadě i při jednotě země i její správy. Důsledkem toho může- me uznati jen takové ujednání, které u- platní absolutní rovnoprávnost tazyka českého s německým ve všechoborech veřejnéhoživota v zemi, zabezpečí rozvoj naše- oškolství v celé zemi dle zře- telneho znění paragrafu 19. st. zákl. zák. a zjedná českému lidu v oblasti celé země úplnou rov- nostoběanskoua volnost vý vo- je. jak mu jí na papíře zaručují i státní zá- kladní zákony. Každé jiné ujednání, zejměna úpravu jazykového práva dle různých nějakých mě- řitek a nikoliv jednotně pro ce- ou zemi, trhání země na pásma dle nějakých percent obyvatel- stva dle obcovacího jazvkaa podobné zámysly zamitáme rozhodně a ohražujeme se, ab za nás někdo něco takového vy- jednával. Zejména ohražujeme se proti zamý šlenému rozhraniče- ní a ohraničení okresů, poněvadž uskutečnění jeho rozmnožilo by ještě více počet těch nešťastníků, kteří již nynív celé třetině země žijí zcela bez ochrany, vydáni každé zvůli a každému bezpráví. Rovněž rozhodně protestujeme proti sekclonování zemského výboru a dělení teritoriální je- hoagendy, které znamená citelné zhor- šení naší posice v oboru agendy samo- správné. Všecky zvláštnosti pro tu neb onu krajinu, to neb ono město, tu neb onu třídu obyva- telstva odmítáme a jako demokraté při stejných povinnostech pro všecky chceme stejná práva pro všeckv, zejména všeobecné hlasovac právo i dosněmů, okresů a obei Každému, kdo z vlastních našich řad chtěl by dáti souhlas k ujednání těmto zásadám se příčícímu, opovídáme rozhodny

boj.

Cuvajovy obchody. Z Pešti. 18. července. Než se stal Cuvaj bánem, měl pověst korektního úředníka a chorvatský tisk za- cházel s nim šetrně, protože očekával, že Cuvaj bude sanovati korupční hospodář- ství, které zavedl v Chorvatsku bán To- mašič. Cuvaj však počal dělati chybu za chybou a veřejné mínění muselo v brzku svůj úsudek o něm korigovati. Pisatel těchto řádků dlel v těchto dnech v Záhře- bu a na své vlastní oči poznal zde věci. které provokují k nejostřejší kritice. Úsu-

dek všech znalců chorvatských poměrů shoduje se v tom, že Cuvaj klopýtne prá- vě tam, kde padl jeho předchůdce: u pri- vátních obehodů. Budapešťské listy učinily již některá odhalení o obchodech Cuvajových. Vysvítá z nich, že Cuvaj pe- čuje o obohacení své rodiny právě tak jako jeho předchůdce. Největším skandá- lem je však založení nové ústřední hypo- teční banky v Chorvatsku, na kterém má veliký podíl bán Cuvaj s vídeňskou ban- kovní jednotou. V nejbližší době bude zji- štěno, jaký zisk bude míti královský ko- misař z tohoto svého obchodu. Je již jisto, že bán Cuvaj po svém odstoupení, nebo odvolání bude s to následovati opět pří- klad bána Tomašiče, který právě v těchto dnech koupil si v Záhřebu dva obrovské činžovní paláce. Obchody Cuvajovy sa- mozřejmě že značnou měrou přispívají k tomu, že roztrpčení obyvatelstva záhřeb- ského proti režimu Cuvajovu den ke dni

roste.

Suspense srbské církevní autonomie? Tel. - Ze Záhřeba, 18. července. Proslýchá se, že 1. srpna bude s us- pendována srbská církev n a utonom ie.

K aféře Jukičově. Tel. - Ze Záhřeba, 18. července. Čtyři studenti, zatčení v aféře Juki- čově, byli dnes propuštěni na svo- bodu. S ostatními studenty, kteří jsou dosud ve vazbě, bude zahájeno přelíčení koncem tohoto měsíce.

Chorvatšti soudcové utíkají z úřadů. Tel. - Ze Záhřeba, 18. července. Následkem pronásledování oposičních politiků zažádalo několik chorvatských soudců, aby byli dáni do výslužby, proto- že se nechtějí propůjčiti k této akci proti

oposici.

Turecká krise. V turecké krisi nenastalo doposud žádné rozhodnutí. Jako nebylo možno na- jit ochotného ministra války za Sefketa pašu, tak není možno najít ochotného člo- věka k velkovezírátu. Jeden diplomat po druhém s díkem odmítá nabízené mu ministrpresidentství a Mladoturky straši možný návrat Kiamila paši, velkého jich odpůrce. Z Albánie docházejí den ze dne poplašnější zprávy.

Situace v Albánli se horší. Tel. - Z Cařihradu, 18. července. Zprávy z Albánie znějí stále hrozi- věji, povstalecké hnutí se na všech stranách šíří. Kritická je si- tuace hlavně v Prištině, kde jsou ve- škeré obchody uzavřeny. Každou chvíli o- čekává se rozhodná srážka po- vsralců stureckýmvojskem.

Mírová akce. Tel. - Z Říma, 18. července. Ministerská rada zabývala se spro- středkovacími návrhy mírovými; pro- slýchá se dále, že usnesla se, aby od nové akce válečného loďstva italského v Egej- ském moři bylo prozatím upuštěno

Poselstvo do Albanie. Tel. - Z Cařihradu, 18. července. Proslýchá se, že demisí kabinetu ne- bude zdrženo vyslání poselstva do Al- banie.

Stávka dělnictva vagonky v Kopřivnici.

Dne 18. července t. r. je tomu plných de- set týdnů, po které vede dělnictvo ko- přivnické obětíplný boj proti neuznalému zaměstnavateli, velkokapitalistické akciové spo- lečnosti, která vedle četných investic vyplácí svým členům ohromné vysokoprocentní divi- dendy. Ač dělnictvo všech národností chová se, nehledě k politickému přesvědčení svému. vážně a důstojně vždy a všude, přece jev Kopřivnici přes osmdesát četníků, hostin- ským nařízeno bezpodmínečně zavírati hostince o 9. hodině večerní. A tak denně roz- léhá se sice řev, tanec při gramofonu, lomoz z místností, v nichž obývají naverbovaní stáv- kokazové z Pruska, ale klidný občan, kte- rý nemá zájmu třeba ani na stávce, přijede-li vlakem o 10. hodině večer, nedostane v hostin- cích kopřivnických ani povečeřet. Reditel továrny Fischer, jemuž nelze upří- ti zásluh o rozkvět továrny, v poslední době stížen je patrně asi slavomamem a hraje si do- cela snad na všemohoucího a neomezeně vlád- noucího. Klame se náramně a je klamán však svými nohsledy ještě mizerněji a zahrává si škaredě se zájmy továrny. Nákladem ohrom- ným sehnati dal na půltřetího sta různých lidi z Pruska, kteří měli stávku překaziti: prohla- šoval, že stávka je vyvolána štvaním národ- nostním. Ale přesvědčil se, že právě němečtí dělníci, nehledíme-li k polským, do duše stydí se za jeho jednání, odsuzujíce je hlasitěa zřejmě, jako naposled při otevření »Arbciter- hejmu«. Každé pondělí je dnem kritickým, ve kterém očekává správa továrny, že dělnictvo nastoupí práci. Kterak však může to učiniti, když ani jedinému požadavku jeho nebylo vy- hověno a šmahem přání jeho se zamítají. Prušti dělníci, kteří mají nám hotoviti vagony pro ra- kouské dráhy státní, nevyznají sev práci té, nejsou odborníky, neznají zařízenía stroje továrny kopřivnické, jsou vůbec pochyb- né ceny mravní (praví se docela, že mezi ni- mi jsou lidé, kteří odbyli si delší »praxi« ni- koliv tovární — ale za příčinou zpytování svědomí), působí továrně prací svou přímou škodu, poškozujíce materiál i stroje, ale jsou přece horentně placeni, skvěle stravováni společnou kuchyní, o ně nejsvědo- mitěji pečuje a ochraňuje i naše četnictvo. Ob- nosy těmto lidem již vyplacené přesahují za tu dobu půl milionu korun. Práce za tyto pe- níze není k tomu v žádném poměru a vše je na škodu společnosti — nicméně není tu mo- ci, která by jednání takové konečně zakřikla. Jak snadno touto ohromnou sumou mo- hla býti zjednána spokojenost dělnictva, které by bylo vděčno továrně a šťastně i rádo by pracovalo ku rozkvětu podniku. Ani přirovna- ti nelze nepatrné požadavky dělnictva ke ztrá- tám, které dosud utrpěla továrna svou tvrdo- hlavostí. Továrně má záležeti v první řadě na tom, aby měla spokojené dělnictvo, které jí bu- de pak oddáno. Aby továrna zlomila odpor stávkujících. vypověděla soudně dělníky, její byty obýva- jící. V následujících dnech očekává se, že ná- silně dělnictvo bude z bytů továrních vystě- hováno. Varujeme továrnu před unáhlenostmi! Pruští stávkokazi, v Kopřivnici všeobecně »apači« zvaní, jsou prý smlouvou vázáni, že jen krátkou dobu tam ještě pobudou, také to- várna jich jednání prý se do syta najedla, ač mnozí již sami odjeli nebo byli vyhnáni, poně- vadž nalezeno bylo, že snad i dražší zboží se jim shodilo na škodu továrny. Četnictvo do- provázi odjiždějící k nádraží, kdež odehrávají se často komické výstupy, ale vždy smutné pro bojující dělnictvo. Dokázáno je, že apači jsou ozbrojení nožj a revolvery, ač nemají pro

Rakousko povolení k tomu. Z mistrů si ničeho nedělají, bázně neznají! Kdo tím trpí nejvíce? Továrna a jen to- várna — akciová společnost. Dělník nyní v letě snadno uživí sebe i rodinu, nebo jak mnozí, odjíždí jinam za prací a opouští opět ke škodě podniku dílnu, v níž byl důklad- ně zapracován. Že nalezlo se několik lidí z dělnictva, kte- ří společnou věc zradili, není při tak dlouhé do- bě s podivem, ale na výstrahu bývají slaměné figuriny se jmény stávkokazů pověšeny vyso- ko na stromy, fotografovány a ve prospěch stávkujících pohlednice prodáváný. Denněv 9 hodin jako při největších kasárnách slyšíme večer troubiti »Zapfenstreich« zcela po volen- sky, ač neplatí to četníkům, kteří již vysíleni jsou nepohodami horka a pochůzkami městeč- kem. — Jak dlouho stav ten potrvá? Kdo ru- čí za následky, praskne-li trpělivost dělnictva do krajností napjatá? Či přeje si někdo krve- proliti? Dělnictvo koná časté schůze a porady, zhusta jsou tábory lidu, na nichž mluvili již čel- ní poslanci. Komisař okresního hejtmanství dli v Kopřivnici trvale a nestačí vyřizovati stíž- nosti. — V umístění vypovězeného dělnictvaz bytů, příslušného de obce, má se postarati o- becní představenstvo. Jak se proslýchá, odpírá německá místní rada školní povoliti k tomu ú- čelu obecnou školu německou. Co nastane, o- depře-li tímtéž právem česká místní rada školní? Kam s lidmi v dešti? Není divu, že za takových okolností budí stávka dělnictvav Kopřivnici pozornost a zájem celého Rakouska, z jehož ze všech koutů dochází dělnictvu pod- pora a výraz sympatií. Dělnictvo hodlá za kaž- dých poměrů ve stávce vytrvati, vždyť ne- žádá více než co již v jiných vagonkách děl- nictvu dávno bylo uděleno. Správa zá- vodu straší, že po odchodu apačů uzavře to- várnu na celý rok. Jen ku škodě akciové spo- lečnosti! A proto, akcionáři, bděte nad svým majetkem! Organisované dělnictvo národností a politických stran je tu svorno. Všichni za. jednoho a jeden za všechny!

Právě se nám z Kopřivnice sděluje, že 11 rodin dělnických bylo na základě soudní výpo- vědi z bytů továrních násilně vystěhováno. Některé jsou bez přístřeší. Tři rodiny přísluš- níků kopřivnických (Lebeda, starý dělník, Ja- noušek a Merta) umístěni byli v budově čes- kých mateřských školek, kterou vystavěl a vydržuje místní odbor Národní jednoty v Ko-

přivnici.

Zápisník.

[Jsou Američané tělesně zdatnější?) Ze stockholmské olympi- ady docházely denně zprávy o vítězných Američanech a zrovna tak tomu bylo při olympských hrách r. 1908 v Londýně po- řádaných. Na základě těchto jakt jevil se logickým závěr, že Američané jsou nad všechny ostatní konkurenty tělesně nej- zdatnější. Ale není tomu tak přes všechny kladné výsledky posledních dvou olym- piad. Dokazuje to nepředpojatý odborník americký, setník Charles Woodrufi v za- jímavé stati, uveřejněné v Medical Re- cord. K důkazu použil seznamu vítězů dřívějších Olympiad. Kde byl vítězem skutečný Američan — dle rasovní přísluš- nosti — šlo vždy o zápas, který nevyža- doval vytrvalosti, ale jen krátkého napjetí sil. Při závodech vyžadujících vytrvalosti nejsou američtí vítězi praví Američané. Tak při Olympiadě londýnské (r. 1908) by- lo z amerických vítězů 8 narozeno v cizi- ně; 9 jich bylo narozeno ve Spojených státech, ale z rodičů cizozemců. U 13 ame- rických vítězů byl jeden z rodičů Ameri- čan, druhý však cizozemec. Celkem bylo mezi americkými vítězi, kteří dobyli první. druhé a třetí ceny 10 procent původem z ciziny, 40 procent bylo v Americe zroze- no, ale z rodičů cizozemců a 27 procent bylo pravých Američanů. Podobně tomu asi bylo i při letoších olympských hrách. příslušnost vítězů nedala se však doposud přesně zjistit. Jako další doklad pro své

tvrzení uvádí Woodruff, že z oněch ame- rických států, které se bránily před smě- sováním s ostatními národy, nepocházej žádní atleti. Ale přece se zdá, že životní podmínky ve Spojených státech jsou pro mimořádně dobrý tělesný vývoj přistěho- valých národů a jich míšenců velmi dobré. Dělají šaty člověka?] Šaty dělají člověka, zní lidová moudrost, již ze- jména využívají tak zvaní prvotřídní pan- ští i damští krejčí, aby své účty hodně vy- soko vyšroubovali. Toto úsloví o šatech je data velmi starého. Již staří Římané ří- kali »Vestis virum facit« a dnešní Angli- čané jsou téhož názoru, opisují-li tuto prů- povídku svou další: »Fine flathers make fine birds.« Anglický spisovatel T. E. Cal- licot sebral celou řadu rčení a mínění vy- nikajících osob na dotvrzenou pravdy zmí- něného přísloví. Shakespeara dlužno jme- novat na prvním místě. U něho lze najít názor, že šaty dělají člověka, několikrát vysloven. Nejznámější je asi napomenutí, jež dává Polonius svému synu Laertovi: Šat skvostný měj, co snese měšec tvůj. však nevýstřední: — bohatý, ne pestrý. neb oděv často jeví člověka.« Ještě dů- razněji vyslovuje se král Lear: »Rozbit šaty neskryjí ni chybičky, talár a kožich skryje vše.« A ve známé hře »Konec vše napraví« říká Lafcu: »Duše tohoto člově- ka vězí v jeho šatech.« Téhož názoru je spisovatel Jean Paul, který praví: »Nikdo na tebe nedbá, máš-li šat žebráka na so- bě.« Také ve »Faustu« lze najít nepřímé potvrzení věty, že šaty dělají člověka; a řada spisovatelů, v tomto mínění souhla-

sících dala by se vyjmenovat. Ale rovněž tak je velmi mnoho a znamenitých lidí, kteří s příslovím o šatech a lidech nesou- hlasí. Sir Walter Raleigh napsal: »Jen blázni a ženy oceňují muže dle toho, jaké má šaty.« Anglický filosof Locke zavrhuje, aby se dětem vštěpovala hrdost na krásné šaty. Spisovatel Goldsmith napsal, že li- dé, nosící stále co možno nejhezčí šaty, jsou podobní divochům, kteří vždy všechno své bohatství nosí ve formě prstenů a zlatých kroužků v nose. K těm- to výrokům připojil Callicot výtah ze spisku, jejž nedávno objevil a který byl r. 1772 ve Filadelfii tištěn. Callicot má za to, že autorem spisku je sám Franklin; soudí tak dle slohu a způsobu, vyjadřovat myšlenky. Ovšem rok 1772 mluví proti této domněnce; tehdy byl Franklin v Pa- říži a vrátil se teprve za tři roky do Ame- riky. Spisek nese titul: »Zázračná síla o- děvu« a je řetězem důkazů pro přísloví, Šaty dělají člověka«.

Umění, věda, liferatura. Divadlo ve volné přírodě v Luhačovicích. Hauptmanův »Potopený zvon«, pohádkov hra, která byla minulé neděle vypravena čino- herním souborem ředitele Jeřábka před 300 návštěvníky, opakovati se bude v neděli 21. tm o čtvrt na 4. hod odpol. opět v romantickém ú- dolí Gáborky v Luhačovicích. Spojení s vlakem jest výhodné.

Politika domácí. Ještě dvojlazyčnost Brna a Prahy. Na výklad a důkaz, že dvojjazyčnost Brna je přirozená a nutná, kdežto Němci žádaná dvojjazyčnost Prahy zbytečná a nepřírozená, se Tagesbote důkladně od- mlčel, jak to činí vždy, kdykoliv mu jasně dokážeme jeho nepravdy a kdykoliv jej usvědčíme ze lži. Na př. na náš nepochyb- ný a na základě úředních aktů provedený důkaz, že radnice krade výnos daně ze zábav v německém divadle a užívá ho k snížení divadelního deficitu, Tagesbote ani nepípl. Nepípne také patrně ani na naše důkazy, že radnice brněnská nedodržuje zemský jazykový zákon z roku 1906 aniv přenesené působnosti obce. Nyní vychází na jevo, že Němci v Čechách nežádají jen takovou dvojjazyčnost, jaká je zavedena pro města s vlastním statutem ohledně přenesené působnosti a pro ostatní obce v případě menšiny přes 20 proc. obyva- telstva, při níž se vnitřní úřední řeč obci ponechává na vůli, nýbrž že chtějí, aby Praha byla donncena také k dvojja- zyčným pouličním tabulkám, k dvojjazvě- ným nápisům na tramwavi atd. Jestliže požadavek Němců, aby obec pražská ve vlastním oboru působnosti úřadovala dvojjazyčně, je vzhledem k mizivé menši- ně německé v Praze drzostí, kterou by čeští jednatelé při smiřovačkách se neměli ani okamžik zabývat, jsou další požadavky Němců hotovým deliriem lačnosti, vyvo- laným očividně českou povolností. Němci v Čechách patrně mají už tolik koncesí, že se stali nenasytnými. Mělo by smysl. žádati nucené dvojjazyčné nápisy v ob- cích, kde menšina obnáší alespoň pětinu obyvatelstva, ale je vrcholem drzosti, chtit zajistit bezvýznamné a nepatrné ně- kolikaprocentové menšině německé v Pra- ze to, co se upírá Čechům v Brně, kde ve skutečnosti tvoří polovinu obyvatelstva. Praha beztak už poskytla Němcům větší ústupky, než by podle brněnské analogie byla povinna. Brno nemá ani na úřadov- nách přenesené působnosti věnovaných (jako konskripění kancelář, živnostenský referát atd.), nápisy dvojlazyčné nýbrž jen německé, kdežto v Praze jsou nápisy če- sko-německé. V Brně se v přenesené pů- sobnosti neúřaduje česky, na české otáz- ky dávají úředníci německé odpovědi, po- tvrzení, vyřízení atd. se dějí jen něme- cky. V Praze na př. potvrdí konskripění kancelář ve vojenském pasu pobyt česky, přijde-li branec s českou žádostí, a něme- cky, žádá-li potvrzení po německu. V Brně však marně by bylo žádat české po- tvrzení pobytu. Tagesbote tedy opět lhal. když tvrdil, že se zákon o užívání zem- ských jazyků při autonomních úřadech brněnskou radnicí dodržuje. Moravský zákon se dodržuje — ale v Praze.