Va oba nsty předplácí sej VBrně v administraci na měsíc. . . . K 2.— na čtvrt roku. . K 6.— V Prně o denáškkou do demu dvakrat deuně o 40 hal. měsíčně více V prodejnáct v Brně i na venkové mě- sfčně bez donášky K 2.0 Poštou a jednou zoilkou na měsíc . . . . K 2.50 na čtvrt roku . . K 7.00 S dvojí zásilkou v 60 hal. na mésio více.

Za 8 nal.

VE

Ho

Za 8 hal.

Vn

va

Velký lisů . . . 9 hal. Malý lint . . . S hsl v Brněí ne venkově Jeden z obou listu zvlám nelze předplatitt. Předplatné a ineerty splatny a žalovstelny jsou v Brně. Redakce, administrace, tiskárna a expediceí kudolfova ulice ís. 6. Telefon: Redakce 5 12a, administrace č. 12b. Číslo účtu u poštovní spořitelny 60.780.

Ročník XX.

V Brně, ve středu dne 17. července 1912

Číslo 194.

Dnešní číslo jest o 10 stranách.

Sčítání lidu. Půldruhého roku po posledním sčítání lidu 31. prosince 1910 předkládá ústřední statistická komise úhrnné úřední výsled- ky. Příbližně bylo sice možno už během loňského roku sděliti některé cifry, ale povšechný přehled je možný teprve nyní. Je pochopitelno, že zvláště u nás se vždy výsledek sčítání lidu očekává s jistým na- pětím, neboť sčítání není u nás a pro nás pouhou pomůckou správy státní, která chce zlistit počet a složení obyvatelstva pro své účely, k určení počtu branců, k poměrnému rozvržení daní, ku kontrole sestavení volebních listin a jiných sezna- mů občanstva, doplňovaných běžnými při- hláškami a zápisy; u nás a pro nás má sčítání velký význam politický v mnoha směrech. V Čechách právě se dojednává vyrovnání a výsledek sčítání lidu rozhod ne namnoze, zda některá česká menšina má právo žít a dýchati; podle výsledků sčítání lidu určuje se váha četných poža- davků politických — musili jsme se utéci k mluvě cifer tam, kde nám bylo odpíráno přirozené lidské právo. A protože výsle- dek sčítání lidu se stal činitelem politi- ckým, zmocnila se politika i způsobu sčítání lidu a jednou z nejúčinnějších zbra- ní našich politických nepřátel je falšování sčítání lidu, které kvete zvláště v městech, s českými menšinami, a z něhož se vyvi- nul přímo systém, jak znehodnotit a po- tlačit jejich počet a jejich význam. Sčítání lidu se stalo germanisačním prostředkem. jednou z hlavních pomůcek německé zná- silňovací politiky. Toto falšování počíná už v základě. V Rakousku počalo se obyvatelstvo čítat v polovici osmnáctého století a to pro- střednictvím farních úřadů; účel byl zprvu pouze hospodářský a náboženský, později také vojenský. Po roce 1848 dály se po- kusy zjednotit zásady sčítání lidu, ale te- prve roku 1869 byl mu dán zákonný pod- klad, dle něhož provedeno sčítání v letech 1869, 1880, 1890, 1900 a 1910. V původním zákoně není ještě ani slůvka o párodnosti nebo jazyku a teprve cestou nařizovací bylo ustanoveno v roce 1880, že se má zjišťovat také obcovací řeč. Zde po- číná zlo, neboť pojem obcovací řečí je tak neurčitý a široký, že vídeňskému centra- lismu a německé politice bylo snadno uči- nit z ní něco, co se dá libovolně vykládat a měnit. Příliš pozdě poznaly slovanské

národy, že termín »obcovací řeč« byl od prvopočátku vypočten na to, aby nevy- nikla v plné a čisté pravdě skutečnost, že Rakousko je státem z veliké většiny slo- vanským a že se jím dávala možnost od- straniti ze statistiky miliony slovanských duší. Marné byly však všechny snahy, aby místo neurčité obcovací řeči byla zji- šťována skutečnost jedině jasná a bezpeč- ná, totiž jazyk mateřský čili národnost. Mateřský jazyk, který je totožný s po- jmem národnosti, dědí se stejně jako jmé- no oteovo, je to vlastnost, nerozlučně spiatá s individuem a která také jedině může býti směrodatná při užití výsledků sčítacích. Vídeňský centralism a německá politika nedopustily však, aby tak výhod- ná a výnosná pomůcka byla odstraněna, a i resoluce poslanecké sněmovny, aby se při sčítání v roce 1910 zjišťovala ná- rodnost a nikoliv obcovací řeč, zapadla bez účinku. A tak podává také poslední sčítání lidu jen zkrestený obraz národnost- ních poměrů v Rakousku. Je to však je- diná pomůcka, podle níž alespoň přibližně možno posouditi poměry národnostní a je- jich změny. Zmínili jsme se již stručně o hlavních výsledcích posledního sčítání. Srovnáme-li je s číslicemi sčítání v roce 1900, obdrží- me následující přehled: Jednotlivých národností bylo v Před- litavsku podle sčítání dle obcovací řeči:

r. 1900 r. 1910 6.435.983 5,955.397 4.967.984 4.259.152 3,375.576 3,518.854 1,252.940 1,192.780 711.380 783.301 16,962.062 15,494.285 727.102. 768.401 Italů 9,950.266 Němců 9,170.939 275.115 230.963 Rumunů Z toho je patrno, že v posledním de- sítiletí přibylo v procentech: 8.07 Čechů Poláků 16.64 4.24 Rusínů Slovinců 5.04 10. 11 Chorvatů 5.68 Italů Rumunů 19.12 8.50 Němců Už tyto číslice ukazují názorně, jak nejistý je pojem obcovací řeči. Přírůstek obyvatelstva v Rakousku, které mělo v roce 1910 27.963.872 duší, obnáší 9.09 proc.

Čechů

Poláků Rusínů Slovinců Chorvatů Slovanů

a s touto cifrou souhlasí průměrně i pří- růstek obyvatelstva v jednotlivých zemích a krajích. Také národnost, kdyby se totiž zjišťovala místo obcovací řeči, musela by býti blízka této průměrné číslici, neboť v Rakousku jen vystěhovalectví může způ- sobovati jisté změny v poměrném vzrůstu obyvatelstva jednotlivých krajů; jinak je přirozený vzrůst celkem všude stejný a ani zdaleka nemůže ve skutečnosti vyka- zovat takové extrémy, jaké se jeví podle zjištění obcovací řeči, kde Rusínů přibylo 4.24 proc., Poláků však 16.64 proc. a Ru- munů 19.12 proc. Tyto skoky jsou jen vy- světlitelny tím, že se zjišťuje věc naprosto nezjistitelná, která se dá měnit podle vlivu a moci sčítacího úřadu. Nejmarkantnější příklad poskytuje Halič; tam byl přírůstek Poláků následkem vystěhovalectví při předposledním sčítání minimální, dnes je skorem dvakrát tak velký jako průměrný přírůstek v celém Rakousku; to by zna- menalo, že vystěhovalectví polské vůbec zaniklo a že místo Poláků stěhují se Rusí- nové. Oba kmeny jsou v Haliči přibližně stejně silné. Poláků je 4.672.500, Rusínů 3.208.092; prvních však přibylo 683.798. druhých jen 133.643. To je přesun neuvěři- telný a dá se vysvětlit jen nadvládou Poláků v Haliči. Že i v Bukovině Poláci provádějí ostrou vyhlazovací politiku, je vidno z toho, že jich tam přibylo 34.83 proc., kdežto Rusínů jen 2.45 proc.! Stejně možno ovšem ukázati na ci- frách přírůstku české »obcovací řeči«, že města s německou nadvládou důkladně vy- užila možnosti nátlakem a falšováním listin změniti ve prospěch Němců. V čes- kých zemích je absolutní i relativní pří- růstek obyvatelstva větší než průměr ra- kouský a protože v nich český živel tvoří většinu, bylo by přirozeno, že v nich také rychleji roste. Zatím víme už z příkladu brněnského, jak dovede německá radnice změnit poměr ve prospěch Němců. A nej- typičtějším příkladem je Vídeň, kde v roce 1890 obnášel přírůstek české obcovací řeči 5.26, v r. 1900 6.69, v r. 1910 však jen 5.37 proc. I úřední list Wiener Zeitung praví o těchto cifrách, že se nedají vy- světlit přirozeným vývojem, nýbrž jen změnou ve způsobu zjišťová- ní obcovací řeči. Jaký ten způ- sob je, ukázalo nedávné usnesení vídeňské městské rady, podle něhož budou patrně všichni městští zřízenci, kteří se nepřihlá- sili k německé obcovací řeči, propuštěni. Avšak přes všechny tyto falše, přes všechno násilí je zmohutnění slovanského živlu, hlavně českého živhu, i z nesprave-

dlivých pro nás cifer sčítání patrno. Podle sčítání je lidí s českou obcovací řečí 6,435.983, ve skutečnosti je Čechů v celém Rakousku daleko přes sedm milionů. A ještě jiný potěšitel- ný fakt skýtají cifry sčítání: přes všechno násilí německých radnic rosteme v českých zemích rychleji než Němci. Neboť přírůstek poměrný jde u Němců hlavně na účet alpských zemí. Jen ve Slezsku, kde mají Němci příliš velkou moc a kde jim jsou státní a zemské úřady slepě k disposici, kde se gerntanisuje za zjevné pomoci státní správy, nepokračuje český živel tak, jako v jiných krajích, kde jsme si vydobyli již jistý respekt a kde jsme se dovedli ubránit nejsurovějšímu ná- silí německému. Jsme i podle úřed, ního sčítání druhým nejsil- nějším národem v Rakousku a kdyby statisícům českých lidí nervali Němci a centralism vídeňský český jazyk, kdyby je neznásilňovali, kdyby nefalšo- vali cifry sčítání, pak by se za krátko ob- jevilo, že jsme v Rakousku ná- rodem prvním. Slovanské Rakousko je a to obrovskou většinou; kdyby se sčítalo podle národnosti a kdyby se sčítalo spravedlivě, bylo by zjevno, že je Ra- kousko státem slovanským a že ostatní národy jsou v něm jen zlomkem.

Pražské smiřovačky.

Zasedání sněmu v červenci? — Program zasedání. — Volební oprava odpravena. — Mladočeši a agrárníci žádají absolutistickou úpravu jazykové otázky. — Přispěvek učitelům.

Tel. - Z Prahy, 16. července. Ve vyjednávání česko-německémv Praze o jazykové zákony auto- nomní a pro státní úřady v Če- chách pokračuje se s největší houževna- tostí. Nevyskytnou-li se zvláštní obtíže, má býti jednání toto skončeno koncem tohoto týdne. Příšti týden, jak jsme již včera oznámili, má býti vy- hražen poradám poslanců v klubech a mimo sněm. V nejpříznivějším případě by se sněm sešel dne 27. července a zasedal by asi do 2. srpna. Za pět dní zasedání by měl vyříditi obrovský ma- teriál a proto by se konaly nepochybně denně dvě schůze, denní a večerní. Pro- gram tohoto zasedání je rovněž už v připravených disposicich ustanoven. Má býti především vy-

FEUILLETON.

Husiíský Šavel-Pavel: Moravan Petr z Uničova. Mezi nejprudší odpůrce Husovy nále- žel také jeden moravský doktor svatého písma, mnich dominikán Petr, pochodivší z moravského Un(i)čova a po rodišti tak zvaný. Jako Šavel kdysi pronásledoval křesťany fanaticky a zuřivě, tak Petrz Uničova horlil proti Husovi, Jeronýmovi a kacířským Čechám, na kostnickém koncilu proti Husovi přikládal polénka, v německé a katolické Vratislavi štval třebas marně ku výpravě protihusitské a byl prvý, kte- rý vyslovil myšlénku, vojenský mi výpravami zdolat kulturní hnutí husitské. Dvacet měsíců po upálení mistra Husi obrátil a ze Šavla stal se Pavlem, když ne Pavlem apoštolem, aspoň Pavlem kajíc- ným. odprošujícím a slavnostně odvolá- vajícím. Hle, co dějlny zaznamenaly karakteri- stického o tomto husitském Savlovi-Pav- Palacký vypravuje, že Petr z Uničo- va byl hned za mlada zapřisáhlým odpůr- cem opravného ruchu náboženského půso- bením předchůdců Husových a mistra Hu- si tak utěšeně se štřícího z Prahy po ce- kém národě. Zahořel záštím neúkrotným proti všem reformatorům a zvláště proti samému mistru Janu Husovi, jejž měl v nenávisti největší. Už v Bonvini na stu- diích pobývaje pojal úmysl pohinati Husa před soud řínské stolice, ale zabránäli mu

lovi!

v tom tehdy jeho představení. Touž ne- návistí planul proti Husovi i v Kostnici. Když na př. Hus v domě papežově proti bezpečnému průvodnímu listu císaře Sig- munda byl do vazby vzat a brzy na to v klášteře dominikánském uvězněn a do tem- nice vedle stoky pro nečistoty uvržen, tehdy mezi důvěrníky strany nepřátelské nescházel ani mnich Petr z Uničova. Rov- něž byl dominikán Petr z Uničova mezi o- němi 15 svědky, kteří měli předepsanou podle církevního práva procesní přísahu svědků složiti před obžaiovaným v jeho přítomnosti — a přísahali ji tehdy, kdy onemocněvší mistr Hus nejprudší ho- rečkou byl ve své nemoci zmítán a jen chvílemi při vědomí. Dominikán Petr z Uničova ve Vrati- slavi svolával lid do zbraně proti kacíř- ským Čechám a jmenovitě zaznamenáno o něm, že byl prvním, který chtěl zří- dit vojenskou výpravu proti Če- chám na násilné potlačení hu- sitského hnutí . .. A tento zapřisáhlý odpůrce Husův — do dvou let po mučednické smrtl Husově odvolal veřejně a slavnostně vše, co proti Husovi tvrdíl a kázal. Důležitost odvolání toho jest nad to stupňována ob- sahem osvědčení samého, které se stalo ze změněného přesvědčení a z vlastní vůle a vykonáno bylo ve for- mě tak důstojné a vážné, jakou vůbec lze si pro telidejší dobu představit. Důvody pro změnu přesvědčení čer- pal energický a důsledný tento Moravan patrně z pokračujícího rozvratu v církvi a v papežství. Rozvrat ten otevřel protihu- sitskému Savlovi oči, ujasnil mu vysoce mravní pohnutky Husovy činnosti a přimněl

jej k obratu. Jakmile přesvědčení jeho se změnilo vlastní nitrnou myšlenkovou prací, bylo neúprosným důsledkem u mu- že toho, že z mravního nutkání dobrovol- ně a bez nátlaku vnějšího, bez jakéhokoliv donucování, o němž není nikde ani stony, odvolal vše, co proti Husovi, Jeronýmovi a jich stoupencům kdy učil na universitě, tvrdil kdekoliv, kázal v kostele a vyhla- šoval proisášeními veřejně přibitými (obyčejně na dveřích chrámových, kolejí vysoké školy nebo na radničních). Sám Vincenc Brandl, katolík a z tá- bora moravských klerikálů, uveřejňuje če- ský text osvědčení Petra z Uničova v Ča- sopisu Matice Moravské r. 1879, důraz položil na zaručenou dobrovolnost spon- tanního tohoto osvědčení (»výhlasně do- brů a svobodnú volí«, — »vyznávaje srd- cem i ústy dobrovolně a svobodně«). »Strach a bázeň zdá se — píše V. Brandl doslovně — býti při tak energi- ckém muží, jakým byl mních Petr, velmi lichou příčinou. Neboť ten, který mezi ža- lobci Husovými byl a mistra viděl umírati za to, co mistru bylo přesvědčením, nebyl by váhal zajisté ani sám podstoupiti smrt za přesvědčení své, kdyby nebyly nastaly okolnosti, které mu dovolovaly, ba přika- zovaly, mínění své změniti. A takových okolností a příčin bylo tehdá v církvi ně-

kolik.«

Průběh veřejného odvolání a o- svědčení Petra z Uničova latinsky učině- ného a potom v překladech českém a ně- meckém hojně rozšířeného, byl tento: Sešli se v sobotu dne 13. března 1417 — tedy 20 měsíců po upálení Husově — v universitní koleji Karlově rektor uni-

versity, doktoři, mistrové, bakaláří. studující všech fakult, rada a obec všech měst pražských. A před ni- mi mnich Petr z Uničova, svatého písma doktor a kazatel dominikánského kláštera sv. Klimenta, učinil zjevně a výhlasně své odvolání. Nejprve o přijímání pod obojí. Po té o svém vystupování a kázání proti Husovi a Jeronýmovi. »Vyznávám a osvědčuji zjevně a vý- hlasně dobrú a svobodnů volí, že jsem já proti zákonu božímu a proti lásce k blížnímu v městě Bonon- ském, v městě Konstantském, v Českém království a v jiných zemích a zvláště v Pražském městě učil, tvrdil, kázal a vyhla- šoval na svých kázáních falešně a bludně, že v Českém království a jme- novitě v Pražském městě vzešli a vzrostli jsú mnozí bludové a kacířství a naprznili a svedli veliké množství všeho lidu a to vše že přišlo jest a vstalo z neopatrnéhoa bludného kázání někdy dobré paměti mi- stra Jana Husi a těch, jižto se jeho drží a jemu přejí, mistróv, doktoróv, bakalářóv. študentóv a kazatelóv . .. »Opět vyznávám a ohlašulu zjevněa výhlasně obyčejem a řádem, že jsem já učil, tvrdil, kázal i ohlašoval falešně a bludně na mém kázání na mnohých mí- stech, že mistr Jan Hus a ti, jižto se jeho drží, mistři a kazatelové nynější a jiní o- becní lidé jsů klamaři a svůdci lidu králov- ství Českého a zvláště města Pražskéhoa že jsou ratolesti shnilé a oddělené i odře- zané od církve svaté a od obcování všech věrných . .. »Protož poctiví páni mistři, doktoro- vé, bakaláři a všichni jiní teď přítomníl . ... ty všechny, věci tak, jakž jste alr-