8. čislo

ZENSKY LIS

Strana 3.

Tento nezvyklý ruch se záhy znelíbil politickým úřadům správním. Nechtěly se zhostit starého ducha policejního, jenž dosavad věří v omezenost rozumu poddaných a nechce dopustit, aby se jakýkoliv projev anebo demonstrace mohla obejít bez policie. Policie naše dosud spatřuje svůj přední úkol ve střežení smý- šlení občanů, péči o veřejnou bezpečnost považuje jen za podřadnou povinnost. Když pak přece musí po- licie činit ústupky postupujícímu vývoji státního ob- čanstva, pak činí alespoň rozdíl mezi majetnými a nemajetnými, mezi mužem a ženou. Kdežto vrstvám majetným přiznává naprostou svobodu spolčo- vací a shromažďovací i tam, kde ji zákon určitě vyme zuje, musí si nemajetný na ni těžce dobývat každé slo- víčko, jimž zákon stanovil nějaké jejich právo. Ženy jsou na tom nejhůře, úřady je zařaďují za nema- jetné muže. Vrstvám nemajetným rovnoprávnost v používán zákona spolčovacího a shromažďovacího třeba formálně zákonem přiznána, ve skutečnosti však úřady odpírána. Na stížnosti dělníků, proč že se jim odpírá rovnopráv- nost občanská a používání práv zákony zaručených, od- povídali zpupní byrokraté cynicky: „Vy máte zákony my máme moc.“ Nejasná ustanovení § 28. zákona spol- čovacího a § 6. zákona shromažďovacího umožnily politickým úřadům, že zákon spolčovací a shromaždo- vací prostě suspendovaly, hlavně ovšem tam, kde bě- želo o dělníky Tímto soustavným šlapáním autority zákona do- hnala to rakouská byrokracie konečně tak daleko, že je bezmála skoro veta po jakékoli autoritě státu a jeho zá- konů. Dělníci si uvykli pohlížet na stát jako na svého nepřítele, při nejmenším na instituci, pro ně naprosto lhos tejnou. Konečně však přece vystihly rozhodující kruhy ne- bezpečí takového stavu a kázaly byrokratům, aby obrá- tili. Dnes by se už neodvážil ani nejzpupnější policajt prohlásit, že zákony jsou dělány jenom proti lidu. Sám ministerský předseda Bienerth se při každé příležitosti dušuje, že nestranně praktikuje předpisy zákonů a že všichní státní občané jsou před zákony rovny. A to v Rakousku už mnoho znamená. Dělnictvo dobylo rovné právo volební alespoň do parlamentu říšského. Kdož dělníky pronásledovali, když žádali, aby uznáváni byli rovnoprávnými před zákony, dnes by každého uvěznili, kdož by hlásali, že dělníku nepřísluší rovného práva ve státě. Demokracie učinila tedy dosti značné pokroky, ač je ji ještě hodně dohá- nět, než budeme s to říci, že Rakousko je státem mo- derním. Ale postupující demokratisace našeho veřej- ného života musí vzpomenouti i bezprávných žen a musí i jim zjednati rovných práv občan- ských a politický c h. Sociální demokraté v ohledu tomto činí seč mohou, ale nemají ještě tolik síly, aby mohli překonat před- sudky, nevraživost a strach před vniknutím žen do veřejného života politického, přes to, že už dávno úspěšně spolupůsobí vedle mužů v životě hospodář- ském, při obchodě, průmyslu, v úřadech, v umění vědách. Aby ženám urovnali alespoň cestu k nerušené agitaci za dobytí rovných práv občanských a politi- ckých, podali sociální demokraté 20. října 1909 návrh na změnu zákona spolčovacího, jímž žádali zrušení para- grafů 29 až 35. zákona ze dne 15. listopadu 1865, týka- jících se prává spolčovacího, pokud běží o spolky poli- tické. Návrh sociálních demokratů přikázán výboru, jenž jej sice celkově neschválil, ale navrhuje přece některé

závažné změny zákona spolčovacího, zvláště pokud se týká žen. Dle § 30. platného dosud zákona spolčovacího vy- loučeny ženy z členství a účastenství na spolcích politických. Zní: „Cizozemci, osoby ženské a ne- plnoleté nesmějí býti přijímány za členy politických spolků.“ Dle návrhu výboru má na příště tento § 30. znít následovně: „Cizozemci a osoby pod 21 lety nesmějí býti přijímány za členy politických spolků.“ Dle tohoto paragrafu by tedy ženy na příště směly býti přijímány i do spolků politických. Ustanovení o osobách neplnoletých změněno v ten rozum, že osoby pod 21 lety nesmějí býti přijímány. Tedy i zde malý pokrok vůči dnešnímu ustanovení. Vedle toho ruší výbor ustanovení, dle nějž zákon sta- noví počet členů výboru politických spolků, dále ruší povinnost ohlašovat členy úřadům, odstraňuje zákaz zakládání odboček a konečně ruší zákaz nositi odzna- ky spolkové Zeny mohou tedy býti dle tohoto návrhu členy politických spolků, jež se zároveň uvolňují a zbavují různých tísnivých ustanovení policejních, kteréž roz- voji jejich velice zbytečně překážely. Návrh výboru už se ve sněmovně projednáváá. Ne- ní pochyby, že bude většinou přijat, třeba že některé měšťácké strany se proti němu budou vzpírat. Jak jsme již řekli z předu, není to nějaká zvlášt veliká vymoženost pro ženy, bude-li návrh sněmov- nou přijat. Ale nelze také přehlížet alespoň jeho agitač- ní význam. Ženám bude nyní alespoň uvolněna cesta k agitaci za úplnou rovnoprávnost občanskou a rovno- cennost politickou s muži. Kéž by tohoto částečného uvolnění svého hojně použily ku rozpoutání velikého hnutí na zpřerážení okovů, jimiž ku škodě všeho lid- stva spjat dnes ještě nerušený vývoj žen ku vyšší doko- Antonín Němec

nalosti

K boji protiklerikálnímu.

Ze všech stran slyšeti jest ozvy, že třeba proti kle- rikalismu pracovat co nejdůrazněji. Moc klerikalismu doléhá na nás v životě společenském, veřejném, kul- turním, uměleckém a rodinném. A tu musíme doznati že církev, a to ať jakákoliv, si své chování k nám u- pravuje dle toho, jak daleko my, totiž věřící, jí do- volujeme jíti. Ono tak odvážlivé počínání klerikálů. jaké se jeví na veřejnosti v poslední době, spočívá na naší vlastní neupřímnosti vůči klerikálům. Kde hledat příčin šíření klerikalismu v obci, spo- lečnosti, rodině, zkrátka v celém společenském životě našem? A tu odpověď jest na snadě: v nás, v naší ne- rozhodnosti, v naší vlažnosti a netečnosti ke zlu, jež klerikalismus páše na každém kroku. Nikde není spon- tanního projevu proti zpupným činům klerikálů, klid všude. Kdybychom pracovali tak soustavně, tak vytr- vale proti klerikalismu jako to činí klerikálové pro ší- ření svých myšlenek, bylo by po něm veta. Soustavná, promyšlená práce nejjistější je zbraní vítěznou. A jiná jest otázka: kde vhodně začíti s protikleri- kálním bojem? Prvně v rodině a současně ve ško- le. K rodinné výchově třeba obrátit zřetele, aby zdo- lán byl klerikalismus. Antiklerikální prací v rodinné vý- chově zdolati lze onu nebezpečnou hydru. Rodina má nejvíce vlívu na jednotlivce. Třeba tam změnit výchov pokryteckou, lživou, která se v rodině jeví jinak ve způsobu, jinak v činech a výchově. Ač se chlubíme pokrokem, nezměnil tento v ideách výchovy ničeho, nebo docela málo. Až dosud jsme ro-