Ročník XXXXIX.

V Praze, v sobotu 16. ledna 1909.

Číslo 16.

Ha ranni a večerní listy dpláci re v Prako v adimninistraci na měsie. . . . . na čtvvt lota . . . . 6 K —h s dvoji donáškou K 54h na čtvrt leta . . . . 7 K 64h ve filfálkáchá na měsle. . . . . . 2 K 30h Poštou- na měsie- na čtvrt ista . . . . 9 K 60h s dvoji zásilkou na měsie B tvrtieta : : . : k Bi

Ní

V drobném prodeji ranní čialo o sobě . . na 9 večerní . . . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově ranni čislo . . . . . . . 10 večerni . . . . . . . . 5b

lnseráty plati se hotově napřed Předplacení a inserty přijíma administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházejí se též rodakcs, tiakárna a expedice „Národních Listů- Rukopisy se nevracsjl

Bienerthovy diktáty.

»W. Abendpostem« uveřejněný vládní program o záležitostech českých tvoří přede- hru k blízkému zasedání rady říšské. Zaha- juje smiřovací akci ve smyslu a duchu sta- noviska a požadavků Němců v Čechách sesílení centralisující vládní moci vídeňské. Chceť prý dosíci především, aby státní život nebyl výhradně ovládán jedinou olázkou českou, v čemž však postrádáme porozumění pro důležitost a váhu národa a královstv českého, jakožto Němcům a Maďarům rovno cenného činitele v soustátí. Upozorňujeť na tuto okolnost onen z vídeňských časopisů kterýž prozrazuje, že vláda musí býti poho tově, »až maďarské požadavky se stanou akutními, ježto ministerstvo, zatížené ně- mecko-českými starostmi, nemohlo by ú spěšně vésti vyjednávání s Peští-Budínem«. Doznání toto nám spolu praví, že vídeňská vláda Němci mají zapotřebí pomoci naší a ne na- opak. Přes to nynější úřadnická vláda dle svého akčního programu tváří se tak, jako by sama měla všecku potřebnou moc. Za- stupce parlamentní, jež pozve k součinnosti. neobeznámí s podrobnostmi svých, vlastně po ministerstvu Beckově zděděných návrhů, ale sdělí jim pouze zásady jejich a po- skytne jim pouze příležitost, aby o těchto zásadách podali své zdání či poradné votum, na něž se nikterak nemíní vázati. Bude takto hledati základy součinnosti stran v parlamentě, o což se pokoušela již při svém povolání v měsíci listopadu minujého roku. Sobě pak dále vyhražuje samozřejmou povinnost, překlenouti rozpory, kteréž se za těchto porad vyskytnou, a jest přesvědčena, že napotom svůj elaborát provede na radě říšské koalicí stran; přes to přesunouti hodlá zodpovědnost na spolučinnost z účast něných činitelů při uspořádaných po- radách. Dle dalších zpráv požádáni budou o po dání poradného zdání i zástupci křesťanských sociálů a Kola polského. Není pak záměrem pracovního programu vládního vyřešiti všecek obsah otázky české, ale vybírá si ze souboru jeho pouze násle- dujících pět článků: užívání jazyků u úřadů státních a samosprávných, zřízení krajských vlád a krajských samosprávných zastupitel- stev a konečně úprava poměrů škol menši- nových, o čemž hodlá v nejkratší dobe podati návrhy zákonů sborům zákonodárným totiž jednak radě říšské, jednak sněmu krá lovství českého. Záležitosti tyto prohlašuje v hlavní věc za zralé k rozhodnutí, z čehož se dá do spěti k domněnce, že vlastně svolání porady a podání poradních vot bude pouhou for- malitou a že názory odpovědných a zúčast něných činitelů již zná, čemuž nasvědčuje ona část prohlášení vládního, že návrhy oněch zákonů jsou již ve všech pod statných věcech vypracovány. Jak jinak daspěla k vypracování »všech podstatných části«? Z připravených návrhů zákonů budou dva podány radě říšské a sice zákon, jímž se upraví jazykové poměry při státních úřa dech a zákon, jímž se zřidí krajské vlády ; další tři zákony o jazykové úpravě při úřa dech samosprávných, o krajských samo- správných zastupitelstvech a o menšinových školách budou podány sněmu českému. Vedoucí, ano rozhodující vliv zůstavuje

tedy vláda vídeňská sobě, docela ve smyslu theorie svého času bar. Beckem hlásané, že parlament bude prospívati jen, pokud se po- drobí vychovávacímu vlivu vlády; od tohoto pravidla neustupuje ani bar. Bienerth. Jest ovšem věcí parlamentních činitelů, pokud se chlějí s takovouto podřízenou úlobou srovnati. Nás v programu Bienerthově zaráž především zjevný úmysl odpraviti celou velikou otázku historického národa českého a jeho staroslavného království rozbitím její a postavením na její místo několika pouze a to z valné části dějinnému představiteli tohoto království nežádoucích aneb aspoř málo žádoucích — surrogátů, jakými se jeví býti jak krajské vlády, tak krajská zastupi telstva, což mimo to jest prvním krokem k departementování království našehoa k utužení centralismu, pro rakouské poměry naprosto se nehodícího. Vládní projev pak sám doznává úmysl: odkliditi soubor otázky české slovy svého výkladu: že vláda chce přivoditi trvalé rozřešení této »jediné« znepokojující otázky. Ona tedy provádí tu podivnou manipulaci — pars pro toto! Již toto nazírání na otázku českou musí v národě našem probuditi všecky v něm dřímající síly; věštíť mu opravdový a konečný pád historických ideálů náro dníchl Přenesení jedné části vládních záměrů ve příčině království našeho na radu říšskou, aby o nich rozhodla, odporuje pak nejen právnímu vývoji u nás v Čechách, kde rovné právo obou jazyků jest základní součástí veřejného práva, ale i samým statním základním zákonům, kteréž vyme- zují příslušnost rady říšské pouze na věci všem zemím společné, a i pokud se týče organisace úřadů, stanoví kompetenci její pouze na zásady organisace úřadů správních a soudů. (Gesetzgebung über die Grund- züge der Organisirung der Gerichts. und Verwallungsbehörden.) Vládní výklad však výslovně mluví o podrobném vypracování obou návrhů, jež budou vzneseny ve příčině pouze našeho království na radu říšskou. Mimo to, jak již bylo tuto upozorněno, požadavky s návrhiy těmito souvislé nejsou a nebyly požadavky našeho národa, což jest zároveň důkazem že akce vládní nespočívá na předpokladu vyhověti potřebám rozhodné většiny obyva- telstva a národa našeho! Připomínáme tu prohlášení jednoho z nejlepších právníků a politiků českých, zesnulého dra. Herolda, kterýž v proslulé své studii »O nejbližsích úkolech našeh politického a národního zápasu« praví: Řešení problemu českého nesmí být před politickou veřejností olázkou uspokojen německé menšiny v Čechách, nýbrž koneč ným cílem jeho musí býti: vyrovnán se s národem českým! Tamtéž dále praví: Organisace politi- ckých úřadů správních a soudních a po drobných ustanovení náleží zemskému sněmu. Z toho plyne, že provedení tetc organisace a vymezení kompetence jednotli- vých orgánů správních může se díti jedine zemským zákonodárstvím. Musí tudiž zákono dárství tomu býti zů staveno, ... kdyby vedle nynějších politických úřadů okresních měly býti zřízeny ještě krajské úřady, jakožto stolice druhá. Vláda (tehdy Beckova) zanáší se tak zv otázkou krajského rozdělení. Krajské rozdě lení vyžadováno jest Němci za tim účelem.

aby zřízeny byly krajské obvody správní, pokud možná jednonárodní. SSamotná národ- nostní povaha těchto krajských obvodů není však účelem německých politiků; konečným cílem jejich jest, aby v těchto krajskýchi ob- vodech jednonárodních něměina se stala jedinýmjazykem úřadním. Samo sebou se rozumí, že by takovéto upravení krajských obvodů setkalo se s nejhouževna- tějším odporem na straně české. Promluviv pak o předpokladech, za nichž by se zabezpečovala ochrana menšin a právo, že Čech u všech úřa dů musí dojíti českého rozhodnu tí, takže by krajské řízení zůstalo aktem či- stě správním, pak mohlo by býti posu- zováno se stanoviska prospěšnosti a účelnosti veřejné správy politické. Předeslav dále, že by zemské vládě se dostalo kompetence třetí instance, a krajským a okresním zastu- pitelstvům výkonné moci, shledává, že otázka tato není tak, snadnou, jak se na- značuje politickými hesly, a že nejen Če- chové nýbrž i Němci dobře musí uvážiti, zda-li konečná úprava krajského zřízení ve smyslu dříve označených projektů by se osvědčila ... Je-li skutečným úmyslem, po- ložiti veřejnou správu politickou na pevnéa organické základy a přizpůsobiti ji moder- nímu nazírání, potřebám správy a zvláštním poměrům v království českém, »nemůže toto krajské zřízení prováděno býti jako článek o sobě, nýbrž vzato může býti v úvahu jediné a pouze v organickém sloučen s reformou zemského zřízení celé zemské sprá vye Ovšem mezi pěti články, vládou ze sou- boru české otázky vyňatými, nenacházíme ani jediný, kterýž by se zabýval moderním. organickým vybudováním zemské správy. který by zejména zemskou vládu a zemský výbor opatřil kompetencí příslušné třetí sto- lice, za to však zcela neorganicky chápe se německého diktátu, jímž se má zakrýti útok na nedílnost království našeho německými politiky podniknutý Aspoň z výkladu vlád- ního ani nejmenšího nelze se o tom dočísti, že svým záměrem, zříditi krajské vlády, přikročuje zároveň k účelnému, soustavnému, modernímu vybudování politické správy Čechách. Proto nynější její pokus nemůže v ná rodě českém dočkati se — než odporu nej- houževnatějšího, jehož výsledek zaručuje jiz ono předem zaznamenané doznání »N. W Tagblattu«, že a proč nynější vláda má na- zapotřebí více než my — jí.

Žaloba na srhské „velezrádce

Z Pešti, 15. ledna. (K. k.) Uher. tel- kanc. sděluje: „Dnes byla uveřejněna ob- žaloba v srbském „velezrádném“ procesu. Státní zastupitelství v Záhřebu za- luje 52 osoby, že dopustily se zločinu vele zrady skutky, směřujicími k odděle n království chorvatského, slavonského a Dal- macie, jakož i Bosny a Hlercegovin od jednotného státního svazu rak.-uherské monarehie. V důvodech žaloby hlavní váha klade se na spojení obžalovaných s bělehrad- ským spolkem „Slovenski Jug“, jenž zalo- žen byl ilmed, když král Petr vstoupil n Tendeneí tohoto spolku bylo, šířiti v obyvatelstvu ehorvatském názor, že Chor

trůn.

vatsko je územím srbským a král Petr legi- timním králem této země a že Chorvatsko musí býti se Srbskem spojeno a Rakou- sko-Uhersko rozbito. Této propagandě sloužily prý zvláště sokolské (!) spolky srbské. Že tylo sokol- ské spolky měly jiný účel než tělocvik. plyne také z toho... že přicházely na po- svícení s prapory srbskými, prováděly vo- jenská cvíčení a učily lid zpívati srbské — Dále v uvážení, že tyto sokolské spol- ky sbíraly peníze pro srbské instituce, vy- svílá jasně, že tyto srbské sokolské spolky, jež zřizovali obžalovaní, ve skutečnosti měly za účel propagaei srbske ideje, což dokazuje také spojení těchto spolků s vojensky organiso v- ným bělehradským tělocvičným spolkem „Dušan Silný“. Obžalovací spis zdůrazňuje dále, že Slov. Jug“, jenž je ve spojení s bělehradským král. dvorem, brzy po svém založení začal prováděti organisaci Srbů v Bosně, Hercegovině a v Chorvatsko-Slavonsku pod titulem „Organisace samostatné srbské strany“. Obžaloba poukazuje dále na cesty srb- ského redaktora Jovanoviče a srb- ských spikleneckých důstojn- ků do těchto krajin za účely revolučně- organisačními a zdůrazňuje, že všichni tio důstojníci přišli do země pod smýšlenými jmény a konali tam schůzky Počátkem r. 1907 počal „Slovenski Jug“ intensivněji pracovati ve směru revo- lučním. Důsledkem této činnosti, kterou schválil také posl. Budisavljevič, byl provisorní stntus organisace za účelem osvo- bození Jihoslovanů (Slovinců, Chorvatůa Srbů), čímž není míněno nic jiného než utvoření Velkého Srbska ve prospěch dynastie Karadordě- vičo. Dokazujíc to, odvolává se obžaloba na článek, olištěný ve spolkovém orgánu „Slo- venski Jug“ dne 28. září st. k. 1908. v němž po annexi Bosny Jihoslované jsou vyzýváni, aby spojili se k váloe proti Ra- kousku. Obžalovací spis obírá se konečně bližšími okolnostmi a v podrobnostech do- kazuje každému obžalovanému skutky vele- zrádné, za vinu mu kladené. Ku přelíčení předvoláno je 276 s věd- ků, mezi nimi Jiři Nastič.

písně. —

Hr. Lützow proti falešným zpráván o česko-srbském spiknutí.

Nejrozšířenější list anglieký »Daily M aile přináši list hraběte Lützowa, který vyvrae smyšlenky, vypravované v berlinském fekegramu zminěného žurnálu o domnělém spiknutí česko srbském. »Všechny zprávy o Čechách,« píš hrabě Lůlzow, jenž se ohražuje jako Čech proti podobným fanfastickým informaclm, »přicházejíe z Berlina a Vídně, nutno přijímati s nejvělš opatrnosti. Je sice pravda, že veřejné mlněn v Čechách rozhodně nesouhlasí když ne a an nexi Bosny a Hercegoviny, tedy jistě se zpo sobem jejího provedení a že mnozí Čechov sympatisuji se slovanským kmenem. Čechov jsou nepochybně, a jak myslím zcela správně v oposici proti nynější rakouské vládě, ale jsou zeela loyální k dynastii, nelze u nich mluvi o »spiknuti« v tom smyslu, jaký byl užit v ber linské zprávě«

Nepoměry při pražském poštovním ředitelství. (2 kruhů odborných)

V oboru poštovnictví v království českém sou- středila veškerou pozornost nyní výhradně aféra vics- presidonta Swobody, jehož čistě rakouská funkce spo jena je se zákulisními úmluvami německých poslancu s bývalým ministerským předsedou baronem Beckem Bylo by však nesprávno právě nyní pustiti z mysl že otázka viceprosidentská není jediným předměten tajných puanktací německovládních. Na schůzi v Trutnově v srpnu min. roku pro- hlásil poslanec Woll, že jim bylo baronem Beckem slíbeno toto: 1. poštovní ambulance nemají býti dál děleny: 2. generálnímu řediteli pošt ryt. Wagnero z Jaureggu má býti vyhraženo právo na jmenován poštovního úřadnictva až do VII. hodnostní trídy a osobní záležilosti téhož úřadnictva nebudou již pro- jednávány v presídišlní kanceláři ministerstva ob chodu, nýkrž výhradně v III. sekci; 3 v čelo praž sxého ředitelství poslaven bude president a dva jeh náměstkové, z nichž jeden musí býtí Němec, schv lený politickými kruhy německými; 4. personáln komise v království českém zařidí se dle přání Něm tak, aby zajištěnu měli polovinu mezi zvolenými z- stupci Baron Beck dostál přimo neuvěřitelně svémnu sl- bu, danému Němcům, ve všech jeho částech, až n poslední odstavec. Přes to, že ministerstvo obchod spravováno bylo Čechem, bylo nařízeno dopravním dopartementu, aby přípravné práce k rozdělení deňských ambulancí ihned byly zastaveny; z presi- diální kanceláře vyjmuty byly osobní záležitosti po štovního personálu, poněvadž kancelář ta spravován jest náhodcu Čechem, sekčním radou drem. Žamp chem; zbylečné nísto vicepresidenta zřízeno a b sazeno důvěrníkem německých politických stran personální komise straší uslavičně v řadách něme- ckého úřadnictva a jest otá zkou nejbliz- ších dnů Ústupky tyto učiněny byly v době, kdy stál většina české delegace ve vládních službách, kdy však nojenom jsme nezískávali jakýchsi úspěchů pro kleré jsme přoce do vládní většiny šli, nýbr naopak ztráceli jsmo ze slarých práv kus po ku Ba naši zástupcové snášeli ještě, že Němei z skáváním nových funkcí, vlastně syne- kur, dostali nás všude pod svoji kura telu. Jak jinak možno nazvati úřad poštovního m stopresidenia, který dle úmluvy a německými po slanci oseboval si moc a právo kontrolovati nejvyš- šího šéla pošlovnictví v královslví českém a způs bovali tak rozpory, klerč by v žádné spořádané stáln správě trnény býti nemohly a nesmělyo Jest velmi odvážno mluviti o vnitřním českém úřadování při poštách; každý úřadník musí se tázali kde se objevuje české úřadování, o němž Němci tak vášnivě mluví a píší? Nebyl snad pouhý pokus akce zavěsli vnitiní češtinu „via facti“ v kvělnu minulého roku dozt cnergicky zamezen? Považuje se snad z české vnitíní úřadování, napíše-li někdo na svazovku na př. 1eplic na místě Teplitz, kleréžto svazovky v uvedeném úřadě pečlivě sbírá kontrolor Dreyen Piedler a zasílá je jako corpus delicti prostřednictvín německého „Volksratu“ pražskému ředitelství? Dokázali jsme několikráte, že ještě v lelech sedm- desálých úřadovalo se při požtách v království če- ském bezvávadně česky a že české úřady měly vý- hradně česká razílka, tiskopisy a pod. A nyní? Ne- mecké poštovní úřady mají výhradně německá razi- ka, kdežto české úřady vykázati se mohou razílky s nejsměšnějšími německými zkomoleninami českých míst; českými místy projížději vlakové pošty, obsa- zené německo nacionálním úřadnictvem, které dopisyo opatřené českými adresami, ignoruje, převáží a časte označuje polupnými poznánkami; orienlační tabulky

FEUILLETON.

V Praze, 15. ledna. H. (Gambetta a paní Adamo vá Zakladatel třeti republiky, jenž naplňoval tolik Evropu svým zvučným jménem a jenž má velko lepý pomník na nejokázalejším místě Pařiže slal se již osobnosti jaksi lege ndární. Jeho velikost vzroslla. V antickém Řecku byl by pr své služby, prokázané vlasti, a pro své uměn řečnické prolilášen za polobola. A přece tento slavný vůdce, zbožňovaný tribun poznal hořkou chvili nepopulárnosti. Jeho radikální voličové ve čtvrti Bellvillu shledával jeho politiku přiliš umírněnou a přerusovali na- spokojenými výkřiky jeho státnické výklady Gambetla, zvyklý na ovace a triunty, osopils na dav: »Mičte, bando tříklounů!« Rochefori dráždil proli němu Hici svými uštěpačným pamílety a Clemenceau sočil proti němu v ku- loarech parlamentu. Ale Gambetta, někdy tak smělý a ohnivý, že vzbudil nelibost starého Thiersa, který ho nazval zlřeštěncem a někdy tak rozvážný a umírněný, že narazil na odpo i mezi svými přivrženci, ostal jednou z nej větších postav francouzské politiky moderní Dnešní republika, upevněná, nezdolně zakolvená v mysli lidu, řádně organisovaná a demokra- tická vděčně oceňuje činnost Léona Gambelly. V nové knize paní Julietty Adamové, proslulé vlastenecké spisovatelky, je mnoho za- jímavých vzpomínek na Gambettu, který by srdečným přitelem manželů Adamových. Měl jsem již příležitost zmíniti se o pře dešlých svazeích vzpomínek paní Adamové z pohitického a literárního světa z konce cisat- ství a počátku třeti republiky. Paní Adamová. jejíž muž byl horlivým politickým pracovníkem

*) Juliette Adam: »Nos amitiés politiques avaní Tabanáon de la Revanche.« Paris, Alphonse Lemerte éditeur.

a jedním z budovatelů republiky, žila v samém středu nejživější akce politickě, byla spřátelen se všemi předními poslanci a žurhal sty, jej salon byl znamenitým, vlivuplným centrem repu blikánské strany. Nejlepší mužové, kteří zápasili o udržen s zachránění mladé republiky proti nebezpečným piklům monarchistů, udržujících ještě stále svůj vliv u vlády, navštévovali dům paní Adamové. která byla j-jich nadšenou posluchačkou, někdy i rádkyní, ano též inspiratorkou. Byli to zejmen nejbližší spolupracovnici Gambstlovi učený výmluvný Challemel Lzcour, rázný a bodrý Spuller, neklidný a energický Rane, pedagog politik Paul Bert, někdy objevovali se Thier nebo Grěvy a ovšem četní byli přátelé z kruhů literárních a uměleckých. Salon paní Adamov patřil mezi ty, které udávaly ton, mnohý poli- lieký plán, mnohé parlamentní kombinace byly v něm zosnovány. Podobný politický salon v Paříži byl v pa- láci krásné hraběnky Rennevillové, kde shroma- ždovaly se živly z druhého tábora, konserva- tivci, členové pravicl. Salon vévodkyně d 'Har court byl též rázu politického, jakož i salon kněžny Lisy Trubecké, který byl velmi aklek- tický a kde se selkávali Thiers, věvoda de Gramont, generál Floury, Alam i Gambetta. Zvučné místo v nové knize memoirů pan Adamové zaujímá Rochefort. Populární žurna- lista, který byl souzen pro své účastenství v ko muně, byl jen na zakročení Gambetty a někle rých vlivných přátel zachráněn před smrti, kte rou mu sliboval generál markýz Gallifet, nemo houci zapomenouti na jizlivé vlipy, jimiž Ro chefort tak krutě poškozoval moc a prestiž dvora a vlády Napoleona III. Rochsfort by odvezen do trestanecké kolonie v Nově Kaledoni Paní Adamová se ujala jeho děti, jimž ote pošeptal při loučení: »Přísahám vám, že jin upláchnu.« Za své deportace posílal Rochefor rozmarné a vážné dopisy své pařížské přitelkyni a dosti záhy splnil svůj slib a ulekl s trem spoluodsouzenými kamarády z komunv.

Paní Adamová liči pokusy o utvotení velk skupiny republikánské, jež by spojovala ob směry, jejichž vůdci byli Thiers a Gambetta Zůlastnila se večeři deseli representantů růz ných skupin, seházejících se v »Csfe Riche« Ale pravý, republikánský »blok« podařilo s utvořiti mnoho let později, ve chvili reskcionár ského nebezpečí. Paní Adamová vypravuje o všech možných episodách veřejného živola. Zůčastnila se všeho byla přitomna sehůzím v parlamentu, seděla doma při poradách, jimž předsedal Gambeti nebo její muž, spolupůsobila při zakládán orgánu strany, dopisovala si s politiky o časo vých otázkách. Nejpřednější místo v jejím zájmu a obdivu a tudíž i v její knize vzpominek zaujímá Gam betta. S vroucím nadšením mluví o jeho duchu o jeho obdivuhodných schopnostech, o jeho vý mluvnosti a především o jeho vlastenectví Liči Gambetlu geniálního, imponujíeího a ku podivu sympalickeho. »Nikdo nemluví lépe o řeckém starověku,e píše paní Adamová o něm. »Zamilovaný do rennaissance, znalý všeho, co se týká umění. mající paměť očí i lektur, Gambetta se zajímá o všechny zjevy krásy. Pohrává si argamenty buď klasickými, neb romantickými, neb imprea sionistiekými, mluví pro i proti. Ale v politice nezná eklektismu. Chce jedině povznesení naš Francie. Nkdo nemá jeho přízvuk a jeho po hnutí, když mluví o ztracených provinciích Člověk by se dal rozsekati na nudle a všichni velcí i malí, pokorní i pyšní, sledovali by ho př nejnepatrnějším znamení Gambetta zasluhoval si obdiv duchapln dámy, neboť byl ji nejroztomilejším přitelem Byl stálým hostem její večírků, docházel k ni aby s moudrou a zkušenou dámou pohovořil svých záměrech, svěřoval ji své úmysly do bu douenosti, psal jí dlouhé, sdilné, vtipné dopisy v nichž ji zasvěcoval do svých názorů, zejméní o politice zahraniční. Gobetta, nenáviděrý bonapartisty a reakei onáři tak, že se na něi sápali ve versaillsk

sněmovně, když sestupoval s tribuny po jedné ze svých fulminantních řečí, v nichž drli »bídáky, kteří způsobili porážku Francie«, jeho přátelé ho musili chránit před násilim rozz ařených fanatiků, byl na druhé straně mi- lován, obklopován obnivou oddaností všeho lidu. Gambstta píše své přitelkyni, jak ho těší mluvi na lidových schůzích, k davům prostých Ci se ve svěm živlu, když mohl s tribuny hřímat k zástupu 3000 posluchačů. »To jsou posluchači«, píše paní Adamoné 16. června 1876 z agitační cesty svě po Francii, »kleré miluji: dělníci, sedláci, prosti, jejicha vrozená ušlechtilost a vnímavost rozumu nebyly porušeny kontaktem civilisace. Pro ně bojují jdu v před: pro ně mluvím z celé duše, ne- ohližeje se na nic, na tisk, na stenografy, na eleganlní svět. A jaký názor, jaká solidarits, jaká vzájemná lájka. Často jsme si porozuměl a byli prodehnuti slejným přesvědčením, tol posluchačstvo a já. Miuvil jsem mu o našieh nadějích, o našich povinnostech, o našich slá- vách a o našich potupách minulých: zcela jsem shroutil úsilí reskce a cesarismu.« Zaznamenávám tato krásná a dojemná slova mocného řečníka demokracie, klerý nikdy neby banálním demagogem a který podněcoval, okou- zloval lid silou svého ducha, úchvatností své vý mluvnosti a horoueností svého vlastenectvl. I když paní Adamová odjela na cesty, udr žovala své styky s Gambettou, neboť vůdce největší strany polilické, neúnavný řečník v parla mentu a na meetingách, ředitel velkého žurnálu přes všechnu svou mnohostrannou činnost naše ještě čas, aby ještě své přítelkyni posilal dlouhé hovorné dopisy, jež byly jaksi pokračováním je jich pařížských hovorů a jež nazýval »dopisy konversace«. Gambettu nazývali přátelé »tlustým«. Měl ho nesmírně rádi pro jeho roztomilost, pro jeho humor. Byl přijemným společníkem u stolu, do vedl s chutí vyprázdniti číši burgundského, kouři tak náruživě, že vozil ssebou stále krabici s dout níky a rád si pospal.

Někd, zajel za hranice, do Holandska, do Německa, do Vídně neb do Italie. Posilal své přitelkyní dlouhé epištoly, v nichž jí ličil své dojmy, své umělecké vzrušení před Rembrandtem a Potlerem v haagském »Mauritshuisu«. Někdy se rozhovořil o mezinárodní politice. Jeho za- milovanou myšlenkou byla aliance rusko-francouz ská, jejiž možnost se tehdy počala nesměle rýso- vati. Mluvil o združení latinského kmene se slo- vanským proti germánskému. Stále se objevuje v jeho listech jméno Bismarkovo, byl zneklidněn strašným nepřítelem a cílil, že železný kancle chystá nový útok proti Francil. S napjetím sle- duje vzrůstající nedůvěru kaneléře ruského Gor- čakova a kaneléře Bismarka. Doufa v Rusko přes to, že prokázalo Německu nesmírnou službu r. 1870 tím, že obsadilo západní hranice a zn možnilo Rakousku, aby bojovalo s Francií prot vitězi od Králové Hradce. Rusko odvrátilo ne utrální Iialii i od úmyslu, aspoň diplomaticky po moci Francil. S obvyklou svou bystrostí postřehl možnos a cenu spojení Francie s Ruskem. »Jsme ne- přáteli Německa, to znamená, že jsme přátel Ruska,« prohlásil, vzpominaje vděčně, že Alexandr II zabránil Německu vtrhnouti po- znovu do Francie. Kněžna Trubecká, znajíeí smýšlení Gambettovo, chtěla sprostředkovati jeho setkání se s Gorčakovem v její vile v Lausanne Ale ke schůzce nedošlo. Kniha paní Adamově obsahuje též zají mavé vzpominky umělecké a literární. Vypra- vuje zábavně, jak byla se svým mužem a Spul- lerem přítomna nešťastné premiéře Bizetovy »Carmen«. Opera byla odmilnuta obecenstvem a strhána kritikou. Spuller vycítil, že byl spá- chůn zločin na mistrovském dile. Prohlásil obe- censtvo za stupidní a kritiku shledal idhiotskou Jeho přátelé se mu smáli a zlobili ho tvrzením, že on, politický redaktor v »Répuglique fran- caise«, nemůže mít rozumný náhled o hudbě. »Říkejte si, co chcete, »Carmen« je velké dilo umělecké,« odpovídal zatvrzele Spuller budouenost mu dala za pravdu.