ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 2c5ceb40-660c-11dc-bc37-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
ALTO TextBloky — 11
#1 alto_textblock #1
14. dubna 1901. Císlo 102.
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY.
#3 alto_textblock #3
Strana 3.
#4 alto_textblock #4
který učinila při zahájení své zodpovědnosti- plné, těžké politické úlohy. V provolání voleb- ním z roku 1891 se praví doslova toto: »Poslanci naši vstupují na říšskou radu za pevným, jasným cílem: domáhati se ředera tivní úpravy říše a zjednati v ní platnost od- věkým právům zemí koruny české na samosprávu a svézákonnost, zasazovati se o rovné právo nejen pro českoslovanský národ v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nýbrž pro všecky národy této poloviny říše, jimž se dosud odpiralo.« V těchto slovech spatřuji stručný výraz pod- staty politického cíle, který sledujeme pod he- slem politické svěprávnosti. Jak můžeme, ptám se vás, k tomuto ci pracovati, jaké cesty jsou před námi a jaké prostředky máme po ruce? Jisto je, že celou řadu věcí dělati nemůžeme. Nemůžeme se pustiti do odboje násilného, ježto nemáme pro středkův a snad i z důvodů jiných. V době mannlicherovek a jiných přístrojů se podobné věci nedělají. Taktéž, nemajíce s dostatek sil vlastních, na cizí pomoe spoléhati nemůžeme. Dnes sotva kdo má tak bezprostředně živý zájem na tom, aby do vývoje věcí zasáhl v náš prospěch. A kdo nám za to ručí, že by pal byly poměry po případě uspořádány tak, jak by nám bylo vhod. V katastrofální politice vidím nejen chybu, nýbrž i nedomyslnost. Zbývají tedy cesty legální. Jednou z nich je hledání nějaké majority v nynějším parla- mentu centrálním, která by dvoutřetinovou svou většinou odhlasovala po dobrém změnu ústavy centralistické v náš prospěch. Takovým dělinou nejsme zajisté nikdo z nás, abychom v možnost takovéto eventnality věřili. Ta cesta je naprosto neschůdna. Kdyby tedy nebylo jině, pak jsme naprosto hotovi. Ale jedna cesta je přece. Není to sice cesta za všech okolnosti bezpečná a nemůžeme na ní také vždy a všude stejným způsobem postupovat, ale ve velkém celku přece jen může vésti k danému cíli. Já tuto cestu nazývám parlamentní guerillou. Ne obstrukci za každou cenu, vždy a všude, slepou. I v obstrukci musí býti udržena míra. Obstrukce je trumfem, který se vyhodi, jen když ho možno upotřebiti, jedním šípem v toulei, který se vystřelí, když jím lze trefit. Ale z všech okolností se obstrukce — dle měho pře- svědčení — užiti nemůže a nesmí. Ale taktika, již jsem nazval parlamentní guerillou a která k tomu směřuje, aby se trvalá dělnost parla- mentu postupně mařila a nepřipouštěla, může za určitých okolnosti věsti ke zdaru. Nehodlám se ve svých vývodech ni jedi- ným slovem dotýkati aktuálních otázek dne Mluvím se stanoviska čistě akademického. Řečník poukazuje na různost názorů, která v příčině žádoucího postupu panuje ne ve straně svobodomyslné, nýbrž v národě českém vůbeca dotýká se zejmena náhledů, projevených drem. Bráfem, drem. Körnerem, orgány realistickýmia posl. drem. Žáčkem. Tento zejmena vyslovil se loni v jedné řeči své takto: »Celá politika nen než výslednicí velkého množství složitých sil.« My v budoucnosti nedoděláme se poměrů fepších, než když tyto sily budeme hleděti zmo- hutniti, postupné zvelebiti a rozhojniti a teprve pak nám kyne lepší budouenost v polilickén ohledu. Tato formulka se celkem bliží k for mulce staročeské, ale jsem pevně přesvědčen že plyne z nejupřímnější touhy po prostředku jak české věci prospěti. Uvedl jsem to schválně, bych si zjedna jakousi antithesi proti výkladu, který bude ná sledovat a který k tomu směřuje, pokusiti se důkaz, že tyto skeptické názory nejsou úpln odůvodněny a že i ten, kdo jiného je náhledu, může býti nazván poctivým vlastencem a stříz- livým mužem, aniž by se mu mohla činiti výtka ztřeštěného a přehnaného radikalismu. Parlamentní guerillou, ne obstrukcí za každou cenu a každý den konanou, nýbrž vhodně rozdělenou a rozličnými přestávkam přetrhanou lze trvalou dělnost parlamantu zmařiti. Toť axioma, ze kterého vycházím. Doku Němci budou střežiti na říšské radě jednae řád jako zřitelnici svého oka, dokud oni budou počítati na možnost, že by se změnil jednuc řád, pak ke změně jeho proti jejich obstrukci ne- dojde a po případě dají sobě dočasné zastaven parlamentní práce líbiti. A parlamentu můžeme zabrániti v jeho trvalé činnosti. Co by nastalo, kdybychom tak neučinili co by se stalo, kdybychom kráčeli cestou k eíl tomu vedoucí? Uvažme jako střízliví mužové na jedně straně vyhlídky zdaru a na druhé straně pravděpodobnost ztráty, půjdeme-li cestou jednou či druhou. Dejme tomu, že se dáme cestou druhou a že se politika česká průběhem nastávajíc doby zařídí dle formule, odpovidající názorům. které jsem nazval skeptickými, dále formule. nemařiti dělnost parlamentu, umožňovati jeho práci a hleděti při tom co možná hospodářsky a v jiných směrech získati a síliti. Výhody této cesty spočívají v následujícím: předně tu a tam dosáhneme úspěchů hospodářských a snad i kul- turních. (Hlasy: Ale za naše peníze!) Mám dojem, že nevidím trvalé možnosti nějakého trvalého zvelebení tím, když se nám v těchči oněch směrech dostane nějaké hospodářské kon- cese. Ve státě politicky tak rozháraném nedá se o trvalém rozkvětu hospodářském mluviti. (Sou hlas.) Hospodářský rozkvět je vždycky rubem politické líce. Z toho plyne, že doufajíce nabýti nějakých hospodářských výhod touto cestou polítického opportunismu, nalezáme se v bludněm kruhu. Nikdy v Rakousku nenastanou zdárné poměry hospodářské, dokud jeho politická struktura ne- bude změněna. Hospodářská naše bída je právě následkem politické nynější rozháranosti. Finance státní jsou předmětem trhání se všech stran. Kdo přijde, snaží se z nich něco uškubnouti a to více než druhý. Naše peníze, které se stahují do Vídně jako do velkého reservoiru, vydávaji se na věci nám nejen cizí, nýbrž i zbytečné, jak viděti na vídeňských »Verkehrsanlagen«, do nichž zakopáno 100 millionů a které nemohou dnes krýti ani výrobní, ani dopravní výlohy. Bez uspořádání poměrů politických je vvalý rozkvět hospodářský holou nemožností. Jest však ještě jiná věc. Každou výhodu, kterou my pro sebe uškubnem, uškubnou Němci, dle mého náhledu, dvojnásobně a my to musíme všecko zaplatiti. Za každou českou školu, kterou stát převezme, jsem přesvědčen, že Němci dají
#5 alto_textblock #5
sobě sestátniti dvě a to platí také o každé dráze Na takověto politice hospodářské se zaříditi trvale, považoval bych za chybu. Myslíme ostatně, že takovýto postup bude politicky beze všeho ne- bezpečí? Myslíte, když my přijdeme s palmou miru, po případě opposice, že Němci naše pří- měři akceptují? Budou naopak ve své agressiv- nosti ještě pokračovati více, než kdy jindy. Možná také dost, že postavení Němců touto kampaní jen se posíli a že pak každý příští po- kus, aby vrženi byli nazpět, bude daleko ne- snadnější, než by byl teď, zvláště bude- li kampan trvati hezky dlouho, až jejich mocný přítel ně- mecký sesílí tou měrou, aby mohl vliv svůj citelněji uplatniti, nežli dosud. Touto cestou se politické svéprávnosti ne doděláme. Právo se nedává, právo musí býti vzato a kdo nesáhá rukou energicky po tom co mu patří, nedostane dobrovolně pranie. V této cestě tedy, kdyby měla býti trvalou po celá léta, vidím politickou abdikaci. Náhled druhý spočívá v tom, že bychom parlamentní guerillou parlamentní dělnost mohli zmařiti. Nebezpečí ztráty spočívá v tom, ž by proti nám mohlo býti zakročeno násilně a že by nastal krátkodobý absolutismus, který by snad dlouho netrval a činěny by byly po- kusy jej odstraniti. (Hlasy: A vydrželi by- chom ho ?) Na druhé straně rakousko - uherské vyrov nání a obchodní smluvy vyžadují, by nějakým způsobem přivedeny byly parlamentně do po- řádku. Ostatně persekuci přestáli jsme již ně- kolikrát (Souhlas.) a nesmíme se ji báli na- přiště. Kdybychom se jí lekali a bázeň předn měli jako politické své vyznání víry vsunouti do svého politického kreda, pak nejsme způsobilým dělati státoprávní politiku a pachtiti se po dosa žení politické svépravnosti, nýbrž na všecky časy spokojiti se s balvanem centralismu. (Souhlas.) Uvedu momenty, které se mně zdají mít pravděpodobnost zdaru. Jeden spočívá v názoru, že dle poměrů nynějších nelze se obávati, že by kruhy vídeňské k nějaké trvalé persekuci če- ského národa se odhodlaly. Řezalať by Vídeň do svého vlastního masa, již vzhledem k tomu, že formy sjednocené říše německé, proti níž my baštu tvoříme, jsou dnes jinaké, než byly před 20 až 30 lety. Druhý moment záleží v tom, že rušením dělnosti parlamentu provedeme důkaz, že cen- tralismus v Rakousku ani ve formě ústavní provésti se nedá. A důkaz tento musíme vésti. Neprovedeme-li jej, jsou naše snahy po rekon- strukci říše bezvýsledné a bezúčelné. A kt odhodlají se rozhodující činitelé zajisté, budou-li rozhodovati o tom, má-li býti zřízena ústava na základě spravedlivém, či má-li nastati zhoubný chaos. Bez spojenců v tomto boji nebudeme. Jed- ním z nich byla by potřeba klidného vývoje věcí státních, druhým starost o bezpečnost stálu naproti stoupající zvůli německé. Zájmy českého národa jsou úzce spojeny s osudem Ra kouska. Spěji ke konci a dím následující: Srov náme-li chance obou naznačených cest a zvá- žíme-li jak nebezpečí ztráty, tak i pravděpodob- nost zdaru, zdá se mi, že pravděpodobnos zdaru je větší a že dovede ne-li úplně, tedy aspoň z valné části vyvážiti všecko, co se na- zývá nebezpečím ztráty. Myslím, že je žádoueno, bychom dělali po- litiku ne sice ztřeštěnou, alo politiku střízlivé rozvahy, zároveň však také mužného odhodlání. abychom se zbylečně nestrachovali tam, kde nebezpečí není takové, jak se nám zdá, nýbrž abychom hleděli, vyvarujíce se nebezpečí tomu, chopiti se takových prostředků, které by nás přivedly k cili. Nikoli politika va banque, nýbrž mužné energické rozvahy s příslušným odhod- láním — dle mého přesvědčení je kategorickým imperativem a nejvyšším pro nás zákonem pro futuro, setrvati na základní linii: na původní politice mladočeské. (Hlučný souhlas a potlesk.) Poslanec dr. Kramář. Odpusťte mé smě- losti, že i já chápu se slova. Byl jsem dnes ve výkonném výboru, kdež jsem byl pozván do dnešní schůze. Velectění pánové, myslím, že jste řečí pan dra. Fořta byli zklamáni. Nepopírám, že byla řeč ta neobyčejně interesantní a instruktivní, ale vy jste čekali něco zcela jiného. Vy jste čekali. že vám poví docela jasně, že neděláme nic jiného, než staročeskou politiku a vy že budete moci naši politiku zatratiti. Já musím upřímně se při znati, že po tom, co koll. Fořt mluvil před ně- jakým časem v klubu národní strany svobodo- myslné, bude to s kritikou naší hůře dopadati. Měl jsem tudíž za svou povinnost býti zde a též z toho důvodu, poněvadž je správno, aby se ná- zory vytříbily, myslil jsem si, že jest mou po- vinnosti, abych zde se zmínil o našem postupu. A tu musím se obrátiti k tomu, co řekl koll. Fořt v předešlé řeči v klubu národní strany svobodomyslné. Mluviti o staročeské politice, jest, parlamentárně řečeno, poněkud nepro- myšlené a sice proto, poněvadž není možno, aby někdo tak povrchně posuzoval politickou situaci, aby neviděl hlubokého rozdílu mezi politikou staročeskou a mezi politikou strany naší. Politika staročeská dostala se, jak dobře dr. Fořt řekl, v poměry docela normální, kde se jednalo jen o pouhé hlasování pro vládu či proti vládě ao získáni těch či oněch malých nebo větších vy možeností. My však stojíme ve středu událostí, které se dílem mimo vůli naší, proti nám a snad částečně i s vůlí naší utvořily a které skutečně mají po celou budoucnost funda mentální důleži- tost, my stojíme uprostřed ndálostí, které mohou dopadnouti pro nás buď dobře nebo špatně. Optimism us koll. Fořta jest úctyhodný, ale každý radikál musí býti optimistou, avšak při- znávám se, že koll. Fořt mluvil s takovou umírněnosti, že kdybych tak mluvil já, stálo by zejtra při známém stanovisku vůči mně, že jsem já zaprodaným Rakušanem. (Veselost.) Federalistické Rakousko musí býti jediným cílem, který český národ může míti. Jediným naším cílem jest federalistické Rakousko, ve kterém bude zachováno vše to, čeho potřebuje ve prospěch politických a hospodářských inte- ressů všech národů rakouských. S tím staročešstvím jest něco zcela jiného. My skutečně jsme se octli v situaci neobyčejně kritické, kde jest třeba neobyčejné odvahy odhodlanosti, kde třeba každý krok několikrále změřiti, poněvadž se svými soukromými věcm
#6 alto_textblock #6
hazardovati může každý, jak mu jest libo, ale hazardovati s věcmi národa nesmí nikdo. Buďte o tom přesvědčeni, že budu mluvit upřímně. Dr. Fořt pravil ve svém předešlém výkladu: »Chcete-li dělati jinou politiku, řekněte to upřímně.« Velectění pánově, vy nemůžetes stěžovati na nedostatek upřímnosti na straně naší a výčitku, že bychom byli neupřimnými vůči svému národu, což rovnalo by se nepocti- vosti, musím rozhodně odmítnouti, poněvadž jsme vůči svému národu právě tak upřímni, jako jsme upřímni mezi sebou. Dovolte nyní, abych se zabýval otázkou politickou. Já antithesi dra. Fořta nemohu při- jmouti, totiž antithesi mezi prof. Brafem, drem. Körnerem, stranou lidovou, drem. Žáčkema naší politikou, poněvadž my stojíme na stano- visku naprosto mírného a klidného rozvoje, který vylučuje každou katastrofální politiku. Přiznejte, že jsou jisté hospodářské prospě- chy, které třebas byly v rámci politiky špatné, přece v konkretním případě mohou národu prospěti. Řek- něme si, že by se podařilo splavniti horní Labe, Vltavu, zregulovati české řeky, splniti meliorační program. To by bylo zajisté velmi dobré pro nás. Hlas: Ale průmysl doplniti dříve. Dr. Kramář: Průmysl není třeba dopl- ňovati. Co nám chybí, jest nedostatek podnika- vosti. Teď myslí každý, když nebude miti syna u úřadu, ať si bude již diurnistou nebo úřad- níkem, že ničím nebude. Jsme sousedy s Němci, a s těmi zároveň musíme pracovati. O tom se neklammež, že nám bude velmi těžko dohoniti to, co jsme zameškali. Vláda nám v té věci ne- může pomoci, stát nemůže pomoci, není nikdo, kdo by mohl pomoci. Potřebujeme, aby se nám daly prostředky, abychom se k cíli dostali, po- třebujeme řádné politiky dopravní, tarifové. Já řeknu upřímně, že jsem pevně přesvěd čen, že mírná konservativní politika vede k do- sažení každého účele politického, ale musím říci že v našich politických poměrech rozháranost já pro svou osobu se dokonce nebojím i poli- tiky katastrofální. Já myslím, že tak se musí dělati antithese mezi polilikou obstrukce za každou cenu mezi politikou, o které mluvil koll. Fořt, kterou nazval parlamentní guerillou. Koll. Fořt řekl. že jest proti obstrukci za každou cenu, a že by se spokojil postupným znemožněním parlamentní práce a pouze dovolovati nějaké pausy. Řečník poukazuje dále při provádění ob strukce na nebezpečnost přestávek, o kterých mluvil posl. dr. Fořt. Před 8. červnem chtěl jsme vyloučiti z obstrukce návrhy na úlevu nouze, ale do této pausy chtěli nám vsunouti 88 59 a 60 novelly živnostenského řádu a pak rozpočet. Z toho jest patrno, že míněné pausy jsou velice nebezpečné, poněvadž obstrukce jakmile se začne prováděti, musí se provádět stále. Řečník zabývá se pak antithesami, sesta- venými drem. Fořtem a praví, že budovat plány je proto nesmírně těžko, poněvadž logika v Rakousku nepatří do mezí příslušnosti poli- tiky a děje se začasté to, co by dle logického postupu nikdo nepředvídal. Právě proto řečník nevěři, že by výsledky české obstrukce musily býti takové, jak na mysli má dr. Fořt. Co se týče politiky katastrofální, řečník měl jakousi naději za hr. Badena, kdy Němci rozbíjeli svůj vlastní parlament. Jestliže mož- nost katastrofální politiky byla také ještě zu hr. Thuna, kdy Němci počínali si stejně, tehdy nastalo zklamání, neboť stalo se to, co nikdo nemohl očekávati: německá obstrukce zvítězila na celé čáře. Přes to byly chance pro katastrofální politiku ve směru našem potud příznivější, dokud měli jsme majoritu, která pro případ změny jednacího řádu obstrukci znemožňujícího dávala nám naději, že Němei nebudou moci zmařiti každou věc, která zna- menala náš úspěch. Ale všechno se změnilo volbami. Jejich výsledkem jest nemožnost majority v nynější poslanecké sněmovně, mimo to pak my sam nebyli jsme dosti šťastni. Mohlo se očekávati že na říšskou radu vrátí se všichni osstrukč níci, kteří opět kandidovali. Nestalo se to však nýbrž zvítězily v několika případech zájmy jiné. najmě hospodářské. Události, kterými bylo zahájeno nynějšt politické období, nesvědčily katastrofální poli- tice, neboť v trůnní řeči padlo slovo o jednot- nosti jazyka v jistých sférách státní správy. panská sněmovna to schválila, jako schválila passus, že obstrukce nesmí se dále odměňo- vati. Proti obstrukci byly všechny elementy. které dle výpočtů p. dra. Fořta by mohly jit s námi. Němci si naší obstrukce přáli. Tato chvíle zajisté nebyla vhodnou k vyhledávání katastrof. A kdyby za takových poměrů bylo došlo k oktrojírkám, tu nelze přehlédnouti právě tak význačná zmíněná místa trůnní řeči. Mimo to padá na váhu úvaha o postaven našem v poměru k postavení Němců. My ne- máme takové posice, jakou mají Němci, z námi nestojí silný spojenec jako za Němci. Řečník má za to, že změnou taktiky po- slanců českých parlament nynější nikterak za- chráněn nebyl. Parlament sám je tak zpuchřelý, že nepotřebuje obstrukce, kterou by se teprve mělo ukázati, že k ničemu není. Parlameno ohrožený obstrukcí z leva i z prava, parla- ment, ve kterém není žádná majorita, ne- bude s to, aby opatřoval úkoly státní, kter naň čekají, t. j. hlavně rakousko-uherské vyro- vnání. Krátce, tento parlament není života scho- pen. Možná, že nebude ani potřeba naší tech- nické obstrukce, aby neschopnost nynějšího parlamentu k životu byla prokázána. Přes to řečník nechce, aby obstrukce byla vůbec odhozena, naopak uznává potřebu, aby naši poslanci drželi ji v záloze. Řečník jako zajímavý zjev sitnační ozna čuje známý projev knížete Maxa Egona Fürsten berga, jehož principy, o kterých mluvil, t.j rovnoprávnost, ochrana menšin a odmítání ad- ministrativního rozdělení země jsou schopny diskusse. Má-li se udělati smír — to se mus otevřeně říci — je třeba jakýchsi oboustran- ných ústupků z principů, které nikomu prakticky neprospívají. Ovšem po trapných zkušenostech které jsme učinili my, nelze zalajíti, že Němei i veškeré principy obracejí proti nám. Přes veškeré potíže však řečník v zájmu svobody, volnosti a pokroku naší vlasti vždycky chtěl smíru obou národů. Za dnešního stavu
#7 alto_textblock #7
věcí ovšem nezbývá, než pohlížeti na otázku smíru úplně skepticky, ačkoliv my boje ne- chceme. Česko-německý smír byl by zázrakem. my však na zázraky svou politiku stavěti ne- můžeme, nýbrž jen na zralých výpočtech. Jest povinnosti české politiky, aby ničín nerušila rozkladný proces parlamentu, kter vidíme před sebou. Jest však třeba vyčkati až tento hnilobný proces bude u konce. Možná. že nastane situace, ve které budeme moei působiti k tomu, aby se urychlil. To bude možno v okamžiku, kdy budeme viděti a kdy všechny pravděpodobné výpočty budou mluviti pro to, že rozhodnuti, ktere potom bude nutně, nedopadne proti nám, nýbrž že všichni lidé v Rakousku nabudou přesvědčení, že s dosavadním umělým, ale nespravedlivým útvarem pracovat nelze a kdy bude prospěchem všech národů ra- kouských, aby byly zavedeny poměry lepší, lépe odpovídající i podminkám slovanských národů rakouských. Řečník lituje, že v listech slovanských, hlavně pak ruských se nyní namnoze nesprávně píše o naší politice. Naše umění proniká již do světa, ale náš postup politický se dosud posu- zuje nespravedlivě. To týká se zejmena výtky jakoby Čechové nedbali dosti ostatních Slovaní rakouských. My víme, že rakouští Slované chtěj parlament a jeho tribunu. Poláci nechtějí ob strukci k vůli svým zájmům a svému postavení. Rusíni také ne, poněvadž používají parlamentu jako tribuny pro svoje stesky, Slovinci jako obrany proti německému útisku, Dalm atinei k vůli svým hospodářským požadavkům. Take Moravané touží uplatniti parlamentně svoje tužby. Jestliže k vůli všem požadavkům rakou- ských Slovanů jsme zastavili obstrukci, bylt špatný čin? My nemůžeme zraditi ostatní Slovany, pro- tože základem naší politiky je a zůstane spra- vedlnost vůči všem. Praví-li se někde, že v tom případě, kdyby se zdařil smír s Němci, bychom nechali Slovany ostatní jich osudu, je to omyl nebo klam. Toho nebude. Ať provozujeme ob- strukci nebo pravidelnou opposici nebo aktivní politiku, vždýcky základ naší politiky zůstan spravedlnost ke všem národům této říše. Toto zásadní stanovisko odpovídá i našemu nejvlastnějšímu prospěchu. Je pravda, že po spravedlnosti volávají zpravidla slabší národové. silní nikoli. Ale náš národ prožiti musil tak těžké zkoušky, že osvojil si zásadu spravedlno- sti tak, že se stala tak říkaje druhou jeho při rozeností. Náš národ zachová se vždy sprave dlivě už proto, že všichni jeho rozumní synové vědi, že konání spravedlnosti je nejlepším vý- chodiskem z každě, i sebe těžší situace. Co situace nyní se týče, nejlépe bude po nechati to, co ve Vídni je nepřirozeného, tak aby samo skončilo rozkladný proces. Můžeme jej urychliti, ale k rozhodnuti, kdy se tak mí státi, je třeba veliké opatrnosti. Že do procesu toho naši poslanci zasáhnout dovedou, to již dokázali. Sklidili-li za to málo uznání, pak dlužno poznamenati, že politikas neprovádí k vůli uznání, nýbrž na prospěch národa. Konáme — praví řečník — ve Vídni svoj povinnost, a tu konati budeme nadále i tam i všude, ať se nám vytýká cokoli, třeba krátko- zrakost nebo i věci jiného rázu. Budeme jed nati tak, jak za nejlepší uznáme pro naši českou věc. O tolik důvěry však přece můžeme žádati by veřejnost nám věřila, že není naším motivem chabost a vlažnost, nýbrž podrobně uvážený úsudek, jestliže měníme v určitých případech svoji taktiku. Stejně na druhé straně čekáme, že nebu deme desavouováni, chopíme-li se dle potřeby taktiky ostřejší nebo nejostřejšl. Řečník odmítá pak tvrzení, jakoby poslane národní strany svobodomyslné provozovali poli tiku drobečkovou, dbající jen přitomnosti a ni koli také budouenosti, a zapomínající na veliké politické eile národa, a končí nadšeným appellen na soudnost občanstva. (Výborně! Hlučný, trvalý potlesk.) Posl. dr. Adolf Stránský odůvodni změnu taktiky, kterou provedli poslanci národní strany svobodomyslné, argumenty volenými z stanoviska poslanců moravských. Poněvadž žá- dal, aby vývody jeho uveřejněny nebyly, dlužno přání jeho vyhověti. Jen tolik budiž podotčeno. že řeč posl. dra. Stránského, která rovněž při- jata byla hlučným a dlouhým potleskem, po- depiše každý znalec moravských poměrů.. Pan JUDr. Šebesta projevil souhla s hlavní částí výkladů předchozích řečníků, po- lemisoval však s některými jednotlivostmi, pro- nesenými jednak posl. drem. Fořtem, jednak posl. drem. Kramářem. Řečník nesdílí také všech obav, projevených vůči persekuci; řeč svou shrnuje v úsudek, že poslanci národní strany svobodomyslné, připustivše projednání některých předloh, neučinili ještě nic špatného. Řečník vy- slovuje souhlas s touto politikou, předpokládaje, že není počátkem žádné politiky dvorské, kterou pro české poslance za přípustnou nepovažuje. (Hlučný souhlas) Říšský posl. dr. Ferd. Pantůček dal náležitý výklad těm místům v řečech dřívějších řečníků, proti nímž polemisoval dr. Šebesta, načež dovodil, že poslanci národní strany svobodomyslné neodepřeli nikdy podpory žádné slušné a řádné akci ostatních českých poslanců. S nepřístojnostmi ovšem stotož- ňovati se nemohli, rovněž nemohli nésti podíl na nepěkných aférách. Řečník po tomto úvodu zabýval se — vzhledem k pokročilosti noční doby — co nej- stručněji otázkou programu a otázkou taktikya dokázal, že poslanci národní strany svobodo- myslné drží neochvějně celý program, taktiku ovšem zařizujíce po nejbedlivějším zkoumání dle skutečných poměrů. Řečník uvádí pak řadu důkazů pro správ nost taktiky českých poslanců, oceňuje důleži- tost hospodářských zájmů českého národa pro dobyti politických jeho požadavků a končí pro- hlášením, že možnost kritiky bude dána teprve pak, až nynějši politická fáze bude skončena (Výborně!) Pan JUDr. Karel Černohorský konsta toval, že v názoru o taktice dočasné pronesl všichni řečnici schůze názor shodný, nebot i p. dr. Fořt uznal pausy v určitém taktickém postupu. Řečník zabýval se pak konkretními poža davky českými, zvláště pokud se týkají král
#8 alto_textblock #8
hlav. města Prahy, a dovodiv, že voditkem po- slanců národní strany svobodomyslné byla jedině snaha, co nejlépe prospěti národu, skončil ná- vrhem, aby celému klubu říšských poslanců národní strany svobodo- myslné projevena byla jmenem Občanského klubu novoměstskéh důvěra. Předseda prof. dr. Blažek dal o návrhu tomto hlasovati. Návrh byl jednohlasne přiji at. Po několika poznámkách ob. staršího p. v. Práška byla schůze skončena o tři čtvrti na 12. hod. noční.
#9 alto_textblock #9
Denní zprávy.
#10 alto_textblock #10
Výkonný výbor národní strany svobodomyslné konal včera za předsed- nictví posl. dra. Václava Škardy schůzi, již se zúčastnili pp.: poslanci Anýž, Bělský, dr. Blažek, Březnovský, dr. Čelakovský, dr. Ladislav Dvořák, dr. Engel, dr. Edv. Grégr, ředitel »Národních Listů« Prokop Gregr, poslanci Kaftan, dr. Kaizl, König, dr. Kramař, dr. Pacák, dr. ryt. Plaček, dr. Podlipný, Sehnal a dr. Stranský. Rozpravy, jež trvala více než 3 hodiny, zúčastnili se pp. poslanci: dr. ryt. Plaček, prof. dr. Čelakovský, dr. Stránský, dr. Engel, dr. Kaizl, inž. Kaftan. dr. Ladislav Dvořák, dr. Kramář, dr. Edv. Grégr, Sehnal, dr. Pacák a König, načez učiněno jednohlasné usnesení, doporučiti klubu poslanců národní strany svobodo- myslné na říšské radě, by postupoval vedle usnesení sboru důvěrníků ze dne 16. pro- since 1900, jehož platnost trvá, pokud sborem tím nebude učiněno usnesení nové. — Dále podáno bylo o otázce úpravy platův učitel- ských sdělení, jak věc pokročila a schválen postup členů strany v zemském výboru. — Schůze skončena před 7. hodinou večerní. — Klub českých lidových poslanců strany svobodomyslné má schůzi ve čtvrtek, dne 18. dubna o 10. hodině dopolední v klubovních místnostech sněmovny rady řišské ve Vídni.
#11 alto_textblock #11
— Postup českých a postup něme- ckých professorů na státních středních školách. Rozumí se, že jest jinaký u českých a jinaký u německých, neboť jak by k tomu přišli právě němečtí c. k. professoři, aby se pro jich postup užilo téhož lokte jako pro ne- německé profes ory, kdyžtě, jak známo, »právo prvorozenství« německého rozhoduje ve všech oborech státní správy, a když každý Němec už svým narožením přináší si na rakouský svét nejpůsobivější protekci. Jak se naměřuje českým a jak německým professorům c. k. středních škol při postupu do vyšších dietních tříd, o tom dočítáme se v dubnovém čísle »Věstníku če- ských professorů« velice pečlivého a poučného pojednání, statistickým materiálem podporovaného. Vyjímáme jen některá dáta do očí nejvíce bi- jící. Všeho učitelstva definitivního v VI, VII. VIII. a IX. třídě hodnostní v této polovici říše koncem roku 1900 bylo 3101 a to na gymna- siích 2229 a na reálkách 872. Na státních gymnasiích německých působilo 993, na českých 578, na německých reálkách 539, n českých 236. Úhrnem tedy na gymnasiích realkách německých 1532 učitelů, na českých 814, polských 469, ruských 44. Na německých ústavech jest ředitelů v VI. hodnostní třídě 46, na českých 18; nebo percentnálně u Němen 42 2. na českých ústavech toliko 30.59. Po- stup do VII. třídy professorské jest u Némeů též mnohem příznivější než u nás. Ze 1423 německých (nečitaje ředitele) učitelů definitivních jest 294 čili 20 6% v VII. třídě, kdežto u nás ze 755 professorů 107 tedy 14.1%, u Poláků 11.36%. Oprávněných kandidátů jest dosti, jen třeba stejnoměrného postupu ve všech zemich. V kalegorii VIII. třídy jest jedině možno mluviti o nepatrné výhodě u professoratva če- ského. Proti 41.3 německých professorů (ze 1423) v VIII. třídě jest českých 45.04% (ze 755, 346). V IX. třídě jest poměr Čech k Němcům skoro týž (38% ke 402). Při le- tošním povyšování ředitelů do VI. třídy hodnostní bylo 14 německých a toliko 7 če- ských řediteluv zúčastněno. Zvláštností jest, že v Dolníeh Rakousích, Salepurku, Štyrsku, Ko- rutanech a Voraribersku není vůbec ředitelů s praxi aspoň pětiletou a při tom definitivních aspoň od r. 1876, kteří by VI. třídy teprve měli nabýti. — Při letošním povýšování pro- fessorů do VII. dietní třidy bylo z 281 nových professorů VII. třídy 167 Němců, tedy 59. 4 a 65 čili 23 1% Čechů. Zdlouhavost a vleklost postupu českých professorů jest zvláště patrna porovnáním s nadprůměrným postupem sil ně- meckých, jmenovitě ve Vídni, jejž nelze vysvět- liti jen větší starobylostí ústavů, nýbrž právě liberálním výkladem předpisu o 4 kvinkvenál- kách a častějším užitím paragrafu o povýšování mimo pořad. Vídeňští professoři v tom ohledu mají privilej. Zvláštností při povýšování tom jest na př. jmenování jednoho professora z něme- ckého gymnásia Ivovského do VII. třidy hod- nostní, jenž teprve loni se mohl dostati při hro- madněm postupu do třídy VIII., byv definitivně jmenován r. 1890. — To jsou poměry do nebe volající — videňské spravedlnosti se ovšem ne- dovolají! — O III. slov. sjezdu žurnalistickém přinášejí listy nepřátelské zprávy a posudky. jež v zájmu dobré slovanské věci nelze pone- chati bez odpovědi. Zejmena se namáhají zleh- čiti dobrou shodu, jež byla průvodkyní sjezdu, a namluviti svému čtenářstvu, že sjezd ukončil bůh ví jakou disharmonií, jakkoli každý ú astník jeho doznati musí, že p avdivým je pravý opak. Tam, kde sejdou se lidé intelligentní, plní tem- peramentu a zvyklí na útok i na obranu, ne- možno se diviti, že nepronášejí se pouze sladké fráze, nýbrž že také jiskry litají. A že ti, již zvyklí byli po celý věk zápasiti každý zvláště, každý dle své manýry a dle své školy, tak snadno nedají se disciplinovati, jako bezduché figuriny, rozumí se samo sebou. Mluvilo se pro i proti, mluvilo se ostře, ale rušivým nějakým akkordem také sjezd třetí nevyzněl. Kdyby ostatně nic jiného sjezdem nebylo dokázáno, než že zástupci pěti různých národností slovan- ských jednati mohli o svých záležitostech vý- hradně po slovansku a že všichni si rozuměli, že různost jazyková v ničem sjezdu nepřeka žela,