#1
alto_textblock
#1
14. dubna 1901. Císlo 102.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
který učinila při zahájení své zodpovědnosti-
plné, těžké politické úlohy. V provolání voleb-
ním z roku 1891 se praví doslova toto:
»Poslanci naši vstupují na říšskou radu
za pevným, jasným cílem: domáhati se ředera
tivní úpravy říše a zjednati v ní platnost od-
věkým právům zemí koruny české na samosprávu
a svézákonnost, zasazovati se o rovné právo
nejen pro českoslovanský národ v Čechách, na
Moravě a ve Slezsku, nýbrž pro všecky národy
této poloviny říše, jimž se dosud odpiralo.«
V těchto slovech spatřuji stručný výraz pod-
staty politického cíle, který sledujeme pod he-
slem politické svěprávnosti.
Jak můžeme, ptám se vás, k tomuto ci
pracovati, jaké cesty jsou před námi a jaké
prostředky máme po ruce? Jisto je, že celou
řadu věcí dělati nemůžeme. Nemůžeme se
pustiti do odboje násilného, ježto nemáme pro
středkův a snad i z důvodů jiných. V době
mannlicherovek a jiných přístrojů se podobné
věci nedělají. Taktéž, nemajíce s dostatek sil
vlastních, na cizí pomoe spoléhati nemůžeme.
Dnes sotva kdo má tak bezprostředně živý
zájem na tom, aby do vývoje věcí zasáhl v náš
prospěch. A kdo nám za to ručí, že by pal
byly poměry po případě uspořádány tak, jak by
nám bylo vhod. V katastrofální politice vidím
nejen chybu, nýbrž i nedomyslnost.
Zbývají tedy cesty legální. Jednou z nich
je hledání nějaké majority v nynějším parla-
mentu centrálním, která by dvoutřetinovou svou
většinou odhlasovala po dobrém změnu ústavy
centralistické v náš prospěch. Takovým dělinou
nejsme zajisté nikdo z nás, abychom v možnost
takovéto eventnality věřili. Ta cesta je naprosto
neschůdna. Kdyby tedy nebylo jině, pak jsme
naprosto hotovi.
Ale jedna cesta je přece. Není to sice
cesta za všech okolnosti bezpečná a nemůžeme
na ní také vždy a všude stejným způsobem
postupovat, ale ve velkém celku přece jen může
vésti k danému cíli.
Já tuto cestu nazývám parlamentní guerillou.
Ne obstrukci za každou cenu, vždy a všude,
slepou. I v obstrukci musí býti udržena míra.
Obstrukce je trumfem, který se vyhodi, jen když
ho možno upotřebiti, jedním šípem v toulei,
který se vystřelí, když jím lze trefit. Ale z
všech okolností se obstrukce — dle měho pře-
svědčení — užiti nemůže a nesmí. Ale taktika,
již jsem nazval parlamentní guerillou a která
k tomu směřuje, aby se trvalá dělnost parla-
mentu postupně mařila a nepřipouštěla, může za
určitých okolnosti věsti ke zdaru.
Nehodlám se ve svých vývodech ni jedi-
ným slovem dotýkati aktuálních otázek dne
Mluvím se stanoviska čistě akademického.
Řečník poukazuje na různost názorů, která
v příčině žádoucího postupu panuje ne ve straně
svobodomyslné, nýbrž v národě českém vůbeca
dotýká se zejmena náhledů, projevených drem.
Bráfem, drem. Körnerem, orgány realistickýmia
posl. drem. Žáčkem. Tento zejmena vyslovil se
loni v jedné řeči své takto: »Celá politika nen
než výslednicí velkého množství složitých sil.«
My v budoucnosti nedoděláme se poměrů
fepších, než když tyto sily budeme hleděti zmo-
hutniti, postupné zvelebiti a rozhojniti a teprve
pak nám kyne lepší budouenost v polilickén
ohledu. Tato formulka se celkem bliží k for
mulce staročeské, ale jsem pevně přesvědčen
že plyne z nejupřímnější touhy po prostředku
jak české věci prospěti.
Uvedl jsem to schválně, bych si zjedna
jakousi antithesi proti výkladu, který bude ná
sledovat a který k tomu směřuje, pokusiti se
důkaz, že tyto skeptické názory nejsou úpln
odůvodněny a že i ten, kdo jiného je náhledu,
může býti nazván poctivým vlastencem a stříz-
livým mužem, aniž by se mu mohla činiti
výtka ztřeštěného a přehnaného radikalismu.
Parlamentní guerillou, ne obstrukcí za
každou cenu a každý den konanou, nýbrž
vhodně rozdělenou a rozličnými přestávkam
přetrhanou lze trvalou dělnost parlamantu
zmařiti.
Toť axioma, ze kterého vycházím. Doku
Němci budou střežiti na říšské radě jednae
řád jako zřitelnici svého oka, dokud oni budou
počítati na možnost, že by se změnil jednuc
řád, pak ke změně jeho proti jejich obstrukci ne-
dojde a po případě dají sobě dočasné zastaven
parlamentní práce líbiti. A parlamentu můžeme
zabrániti v jeho trvalé činnosti.
Co by nastalo, kdybychom tak neučinili
co by se stalo, kdybychom kráčeli cestou k eíl
tomu vedoucí? Uvažme jako střízliví mužové
na jedně straně vyhlídky zdaru a na druhé
straně pravděpodobnost ztráty, půjdeme-li cestou
jednou či druhou.
Dejme tomu, že se dáme cestou druhou
a že se politika česká průběhem nastávajíc
doby zařídí dle formule, odpovidající názorům.
které jsem nazval skeptickými, dále formule.
nemařiti dělnost parlamentu, umožňovati jeho
práci a hleděti při tom co možná hospodářsky
a v jiných směrech získati a síliti. Výhody této
cesty spočívají v následujícím: předně tu a tam
dosáhneme úspěchů hospodářských a snad i kul-
turních. (Hlasy: Ale za naše peníze!) Mám
dojem, že nevidím trvalé možnosti nějakého
trvalého zvelebení tím, když se nám v těchči
oněch směrech dostane nějaké hospodářské kon-
cese. Ve státě politicky tak rozháraném nedá se
o trvalém rozkvětu hospodářském mluviti. (Sou
hlas.) Hospodářský rozkvět je vždycky rubem
politické líce. Z toho plyne, že doufajíce nabýti
nějakých hospodářských výhod touto cestou
polítického opportunismu, nalezáme se v bludněm
kruhu.
Nikdy v Rakousku nenastanou zdárné poměry
hospodářské, dokud jeho politická struktura ne-
bude změněna. Hospodářská naše bída je právě
následkem politické nynější rozháranosti. Finance
státní jsou předmětem trhání se všech stran. Kdo
přijde, snaží se z nich něco uškubnouti a to více
než druhý. Naše peníze, které se stahují do Vídně
jako do velkého reservoiru, vydávaji se na věci nám
nejen cizí, nýbrž i zbytečné, jak viděti na vídeňských
»Verkehrsanlagen«, do nichž zakopáno 100 millionů
a které nemohou dnes krýti ani výrobní, ani dopravní
výlohy. Bez uspořádání poměrů politických je
vvalý rozkvět hospodářský holou nemožností.
Jest však ještě jiná věc. Každou výhodu,
kterou my pro sebe uškubnem, uškubnou Němci,
dle mého náhledu, dvojnásobně a my to musíme
všecko zaplatiti. Za každou českou školu, kterou
stát převezme, jsem přesvědčen, že Němci dají
#5
alto_textblock
#5
sobě sestátniti dvě a to platí také o každé dráze
Na takověto politice hospodářské se zaříditi trvale,
považoval bych za chybu. Myslíme ostatně, že
takovýto postup bude politicky beze všeho ne-
bezpečí? Myslíte, když my přijdeme s palmou
miru, po případě opposice, že Němci naše pří-
měři akceptují? Budou naopak ve své agressiv-
nosti ještě pokračovati více, než kdy jindy.
Možná také dost, že postavení Němců touto
kampaní jen se posíli a že pak každý příští po-
kus, aby vrženi byli nazpět, bude daleko ne-
snadnější, než by byl teď, zvláště bude- li kampan
trvati hezky dlouho, až jejich mocný přítel ně-
mecký sesílí tou měrou, aby mohl vliv svůj
citelněji uplatniti, nežli dosud.
Touto cestou se politické svéprávnosti ne
doděláme. Právo se nedává, právo musí býti
vzato a kdo nesáhá rukou energicky po tom
co mu patří, nedostane dobrovolně pranie.
V této cestě tedy, kdyby měla býti trvalou po
celá léta, vidím politickou abdikaci.
Náhled druhý spočívá v tom, že bychom
parlamentní guerillou parlamentní dělnost mohli
zmařiti. Nebezpečí ztráty spočívá v tom, ž
by proti nám mohlo býti zakročeno násilně a
že by nastal krátkodobý absolutismus, který by
snad dlouho netrval a činěny by byly po-
kusy jej odstraniti. (Hlasy: A vydrželi by-
chom ho ?)
Na druhé straně rakousko - uherské vyrov
nání a obchodní smluvy vyžadují, by nějakým
způsobem přivedeny byly parlamentně do po-
řádku. Ostatně persekuci přestáli jsme již ně-
kolikrát (Souhlas.) a nesmíme se ji báli na-
přiště. Kdybychom se jí lekali a bázeň předn
měli jako politické své vyznání víry vsunouti do
svého politického kreda, pak nejsme způsobilým
dělati státoprávní politiku a pachtiti se po dosa
žení politické svépravnosti, nýbrž na všecky
časy spokojiti se s balvanem centralismu.
(Souhlas.)
Uvedu momenty, které se mně zdají mít
pravděpodobnost zdaru. Jeden spočívá v názoru,
že dle poměrů nynějších nelze se obávati, že by
kruhy vídeňské k nějaké trvalé persekuci če-
ského národa se odhodlaly. Řezalať by Vídeň do
svého vlastního masa, již vzhledem k tomu, že
formy sjednocené říše německé, proti níž my
baštu tvoříme, jsou dnes jinaké, než byly před
20 až 30 lety.
Druhý moment záleží v tom, že rušením
dělnosti parlamentu provedeme důkaz, že cen-
tralismus v Rakousku ani ve formě ústavní
provésti se nedá. A důkaz tento musíme vésti.
Neprovedeme-li jej, jsou naše snahy po rekon-
strukci říše bezvýsledné a bezúčelné. A kt
odhodlají se rozhodující činitelé zajisté, budou-li
rozhodovati o tom, má-li býti zřízena ústava na
základě spravedlivém, či má-li nastati zhoubný
chaos.
Bez spojenců v tomto boji nebudeme. Jed-
ním z nich byla by potřeba klidného vývoje
věcí státních, druhým starost o bezpečnost stálu
naproti stoupající zvůli německé. Zájmy českého
národa jsou úzce spojeny s osudem Ra
kouska.
Spěji ke konci a dím následující: Srov
náme-li chance obou naznačených cest a zvá-
žíme-li jak nebezpečí ztráty, tak i pravděpodob-
nost zdaru, zdá se mi, že pravděpodobnos
zdaru je větší a že dovede ne-li úplně, tedy
aspoň z valné části vyvážiti všecko, co se na-
zývá nebezpečím ztráty.
Myslím, že je žádoueno, bychom dělali po-
litiku ne sice ztřeštěnou, alo politiku střízlivé
rozvahy, zároveň však také mužného odhodlání.
abychom se zbylečně nestrachovali tam, kde
nebezpečí není takové, jak se nám zdá, nýbrž
abychom hleděli, vyvarujíce se nebezpečí tomu,
chopiti se takových prostředků, které by nás
přivedly k cili. Nikoli politika va banque, nýbrž
mužné energické rozvahy s příslušným odhod-
láním — dle mého přesvědčení je kategorickým
imperativem a nejvyšším pro nás zákonem pro
futuro, setrvati na základní linii: na původní
politice mladočeské. (Hlučný souhlas a potlesk.)
Poslanec dr. Kramář. Odpusťte mé smě-
losti, že i já chápu se slova. Byl jsem dnes ve
výkonném výboru, kdež jsem byl pozván do
dnešní schůze.
Velectění pánové, myslím, že jste řečí pan
dra. Fořta byli zklamáni. Nepopírám, že byla
řeč ta neobyčejně interesantní a instruktivní, ale
vy jste čekali něco zcela jiného. Vy jste čekali.
že vám poví docela jasně, že neděláme nic jiného,
než staročeskou politiku a vy že budete moci
naši politiku zatratiti. Já musím upřímně se při
znati, že po tom, co koll. Fořt mluvil před ně-
jakým časem v klubu národní strany svobodo-
myslné, bude to s kritikou naší hůře dopadati.
Měl jsem tudíž za svou povinnost býti zde a též
z toho důvodu, poněvadž je správno, aby se ná-
zory vytříbily, myslil jsem si, že jest mou po-
vinnosti, abych zde se zmínil o našem postupu.
A tu musím se obrátiti k tomu, co řekl
koll. Fořt v předešlé řeči v klubu národní strany
svobodomyslné. Mluviti o staročeské politice,
jest, parlamentárně řečeno, poněkud nepro-
myšlené a sice proto, poněvadž není možno, aby
někdo tak povrchně posuzoval politickou situaci,
aby neviděl hlubokého rozdílu mezi politikou
staročeskou a mezi politikou strany naší. Politika
staročeská dostala se, jak dobře dr. Fořt řekl,
v poměry docela normální, kde se jednalo jen
o pouhé hlasování pro vládu či proti vládě ao
získáni těch či oněch malých nebo větších vy
možeností. My však stojíme ve středu událostí,
které se dílem mimo vůli naší, proti nám a snad
částečně i s vůlí naší utvořily a které skutečně
mají po celou budoucnost funda mentální důleži-
tost, my stojíme uprostřed ndálostí, které mohou
dopadnouti pro nás buď dobře nebo špatně.
Optimism us koll. Fořta jest úctyhodný, ale
každý radikál musí býti optimistou, avšak při-
znávám se, že koll. Fořt mluvil s takovou
umírněnosti, že kdybych tak mluvil já, stálo by
zejtra při známém stanovisku vůči mně, že jsem
já zaprodaným Rakušanem. (Veselost.)
Federalistické Rakousko musí býti jediným
cílem, který český národ může míti. Jediným
naším cílem jest federalistické Rakousko, ve
kterém bude zachováno vše to, čeho potřebuje
ve prospěch politických a hospodářských inte-
ressů všech národů rakouských.
S tím staročešstvím jest něco zcela jiného.
My skutečně jsme se octli v situaci neobyčejně
kritické, kde jest třeba neobyčejné odvahy
odhodlanosti, kde třeba každý krok několikrále
změřiti, poněvadž se svými soukromými věcm
#6
alto_textblock
#6
hazardovati může každý, jak mu jest libo, ale
hazardovati s věcmi národa nesmí nikdo.
Buďte o tom přesvědčeni, že budu mluvit
upřímně. Dr. Fořt pravil ve svém předešlém
výkladu: »Chcete-li dělati jinou politiku, řekněte
to upřímně.« Velectění pánově, vy nemůžetes
stěžovati na nedostatek upřímnosti na straně
naší a výčitku, že bychom byli neupřimnými
vůči svému národu, což rovnalo by se nepocti-
vosti, musím rozhodně odmítnouti, poněvadž
jsme vůči svému národu právě tak upřímni,
jako jsme upřímni mezi sebou.
Dovolte nyní, abych se zabýval otázkou
politickou. Já antithesi dra. Fořta nemohu při-
jmouti, totiž antithesi mezi prof. Brafem, drem.
Körnerem, stranou lidovou, drem. Žáčkema
naší politikou, poněvadž my stojíme na stano-
visku naprosto mírného a klidného rozvoje,
který vylučuje každou katastrofální politiku.
Přiznejte, že jsou jisté hospodářské prospě-
chy, které třebas byly v rámci politiky špatné, přece
v konkretním případě mohou národu prospěti. Řek-
něme si, že by se podařilo splavniti horní Labe,
Vltavu, zregulovati české řeky, splniti meliorační
program. To by bylo zajisté velmi dobré
pro nás.
Hlas: Ale průmysl doplniti dříve.
Dr. Kramář: Průmysl není třeba dopl-
ňovati. Co nám chybí, jest nedostatek podnika-
vosti. Teď myslí každý, když nebude miti syna
u úřadu, ať si bude již diurnistou nebo úřad-
níkem, že ničím nebude. Jsme sousedy s Němci,
a s těmi zároveň musíme pracovati. O tom se
neklammež, že nám bude velmi těžko dohoniti
to, co jsme zameškali. Vláda nám v té věci ne-
může pomoci, stát nemůže pomoci, není nikdo,
kdo by mohl pomoci. Potřebujeme, aby se nám
daly prostředky, abychom se k cíli dostali, po-
třebujeme řádné politiky dopravní, tarifové.
Já řeknu upřímně, že jsem pevně přesvěd
čen, že mírná konservativní politika vede k do-
sažení každého účele politického, ale musím říci
že v našich politických poměrech rozháranost
já pro svou osobu se dokonce nebojím i poli-
tiky katastrofální.
Já myslím, že tak se musí dělati antithese
mezi polilikou obstrukce za každou cenu
mezi politikou, o které mluvil koll. Fořt, kterou
nazval parlamentní guerillou. Koll. Fořt řekl.
že jest proti obstrukci za každou cenu, a že by
se spokojil postupným znemožněním parlamentní
práce a pouze dovolovati nějaké pausy.
Řečník poukazuje dále při provádění ob
strukce na nebezpečnost přestávek, o kterých
mluvil posl. dr. Fořt. Před 8. červnem chtěl
jsme vyloučiti z obstrukce návrhy na úlevu
nouze, ale do této pausy chtěli nám vsunouti
88 59 a 60 novelly živnostenského řádu a pak
rozpočet. Z toho jest patrno, že míněné pausy
jsou velice nebezpečné, poněvadž obstrukce
jakmile se začne prováděti, musí se provádět
stále.
Řečník zabývá se pak antithesami, sesta-
venými drem. Fořtem a praví, že budovat
plány je proto nesmírně těžko, poněvadž logika
v Rakousku nepatří do mezí příslušnosti poli-
tiky a děje se začasté to, co by dle logického
postupu nikdo nepředvídal. Právě proto řečník
nevěři, že by výsledky české obstrukce musily
býti takové, jak na mysli má dr. Fořt.
Co se týče politiky katastrofální, řečník
měl jakousi naději za hr. Badena, kdy Němci
rozbíjeli svůj vlastní parlament. Jestliže mož-
nost katastrofální politiky byla také ještě zu
hr. Thuna, kdy Němci počínali si stejně,
tehdy nastalo zklamání, neboť stalo se to, co
nikdo nemohl očekávati: německá obstrukce
zvítězila na celé čáře. Přes to byly chance pro
katastrofální politiku ve směru našem potud
příznivější, dokud měli jsme majoritu, která
pro případ změny jednacího řádu obstrukci
znemožňujícího dávala nám naději, že Němei
nebudou moci zmařiti každou věc, která zna-
menala náš úspěch.
Ale všechno se změnilo volbami. Jejich
výsledkem jest nemožnost majority v nynější
poslanecké sněmovně, mimo to pak my sam
nebyli jsme dosti šťastni. Mohlo se očekávati
že na říšskou radu vrátí se všichni osstrukč
níci, kteří opět kandidovali. Nestalo se to však
nýbrž zvítězily v několika případech zájmy jiné.
najmě hospodářské.
Události, kterými bylo zahájeno nynějšt
politické období, nesvědčily katastrofální poli-
tice, neboť v trůnní řeči padlo slovo o jednot-
nosti jazyka v jistých sférách státní správy.
panská sněmovna to schválila, jako schválila
passus, že obstrukce nesmí se dále odměňo-
vati. Proti obstrukci byly všechny elementy.
které dle výpočtů p. dra. Fořta by mohly jit
s námi. Němci si naší obstrukce přáli. Tato
chvíle zajisté nebyla vhodnou k vyhledávání
katastrof. A kdyby za takových poměrů bylo
došlo k oktrojírkám, tu nelze přehlédnouti
právě tak význačná zmíněná místa trůnní řeči.
Mimo to padá na váhu úvaha o postaven
našem v poměru k postavení Němců. My ne-
máme takové posice, jakou mají Němci, z
námi nestojí silný spojenec jako za Němci.
Řečník má za to, že změnou taktiky po-
slanců českých parlament nynější nikterak za-
chráněn nebyl. Parlament sám je tak zpuchřelý,
že nepotřebuje obstrukce, kterou by se teprve
mělo ukázati, že k ničemu není. Parlameno
ohrožený obstrukcí z leva i z prava, parla-
ment, ve kterém není žádná majorita, ne-
bude s to, aby opatřoval úkoly státní, kter
naň čekají, t. j. hlavně rakousko-uherské vyro-
vnání. Krátce, tento parlament není života scho-
pen. Možná, že nebude ani potřeba naší tech-
nické obstrukce, aby neschopnost nynějšího
parlamentu k životu byla prokázána.
Přes to řečník nechce, aby obstrukce byla
vůbec odhozena, naopak uznává potřebu, aby
naši poslanci drželi ji v záloze.
Řečník jako zajímavý zjev sitnační ozna
čuje známý projev knížete Maxa Egona Fürsten
berga, jehož principy, o kterých mluvil, t.j
rovnoprávnost, ochrana menšin a odmítání ad-
ministrativního rozdělení země jsou schopny
diskusse. Má-li se udělati smír — to se mus
otevřeně říci — je třeba jakýchsi oboustran-
ných ústupků z principů, které nikomu prakticky
neprospívají. Ovšem po trapných zkušenostech
které jsme učinili my, nelze zalajíti, že Němei
i veškeré principy obracejí proti nám.
Přes veškeré potíže však řečník v zájmu
svobody, volnosti a pokroku naší vlasti vždycky
chtěl smíru obou národů. Za dnešního stavu
#7
alto_textblock
#7
věcí ovšem nezbývá, než pohlížeti na otázku
smíru úplně skepticky, ačkoliv my boje ne-
chceme. Česko-německý smír byl by zázrakem.
my však na zázraky svou politiku stavěti ne-
můžeme, nýbrž jen na zralých výpočtech.
Jest povinnosti české politiky, aby ničín
nerušila rozkladný proces parlamentu, kter
vidíme před sebou. Jest však třeba vyčkati
až tento hnilobný proces bude u konce. Možná.
že nastane situace, ve které budeme moei
působiti k tomu, aby se urychlil.
To bude možno v okamžiku, kdy budeme
viděti a kdy všechny pravděpodobné výpočty
budou mluviti pro to, že rozhodnuti, ktere
potom bude nutně, nedopadne proti nám, nýbrž
že všichni lidé v Rakousku
nabudou přesvědčení, že s dosavadním
umělým, ale nespravedlivým útvarem pracovat
nelze a kdy bude prospěchem všech národů ra-
kouských, aby byly zavedeny poměry lepší, lépe
odpovídající i podminkám slovanských národů
rakouských.
Řečník lituje, že v listech slovanských,
hlavně pak ruských se nyní namnoze nesprávně
píše o naší politice. Naše umění proniká již do
světa, ale náš postup politický se dosud posu-
zuje nespravedlivě. To týká se zejmena výtky
jakoby Čechové nedbali dosti ostatních Slovaní
rakouských. My víme, že rakouští Slované chtěj
parlament a jeho tribunu. Poláci nechtějí ob
strukci k vůli svým zájmům a svému postavení.
Rusíni také ne, poněvadž používají parlamentu
jako tribuny pro svoje stesky, Slovinci jako
obrany proti německému útisku, Dalm atinei
k vůli svým hospodářským požadavkům. Take
Moravané touží uplatniti parlamentně svoje
tužby. Jestliže k vůli všem požadavkům rakou-
ských Slovanů jsme zastavili obstrukci, bylt
špatný čin?
My nemůžeme zraditi ostatní Slovany, pro-
tože základem naší politiky je a zůstane spra-
vedlnost vůči všem. Praví-li se někde, že v tom
případě, kdyby se zdařil smír s Němci, bychom
nechali Slovany ostatní jich osudu, je to omyl
nebo klam. Toho nebude. Ať provozujeme ob-
strukci nebo pravidelnou opposici nebo aktivní
politiku, vždýcky základ naší politiky zůstan
spravedlnost ke všem národům této říše.
Toto zásadní stanovisko odpovídá i našemu
nejvlastnějšímu prospěchu. Je pravda, že po
spravedlnosti volávají zpravidla slabší národové.
silní nikoli. Ale náš národ prožiti musil tak
těžké zkoušky, že osvojil si zásadu spravedlno-
sti tak, že se stala tak říkaje druhou jeho při
rozeností. Náš národ zachová se vždy sprave
dlivě už proto, že všichni jeho rozumní synové
vědi, že konání spravedlnosti je nejlepším vý-
chodiskem z každě, i sebe těžší situace.
Co situace nyní se týče, nejlépe bude po
nechati to, co ve Vídni je nepřirozeného, tak
aby samo skončilo rozkladný proces. Můžeme
jej urychliti, ale k rozhodnuti, kdy se tak mí
státi, je třeba veliké opatrnosti.
Že do procesu toho naši poslanci zasáhnout
dovedou, to již dokázali. Sklidili-li za to málo
uznání, pak dlužno poznamenati, že politikas
neprovádí k vůli uznání, nýbrž na prospěch
národa.
Konáme — praví řečník — ve Vídni svoj
povinnost, a tu konati budeme nadále i tam
i všude, ať se nám vytýká cokoli, třeba krátko-
zrakost nebo i věci jiného rázu. Budeme jed
nati tak, jak za nejlepší uznáme pro naši českou
věc. O tolik důvěry však přece můžeme žádati
by veřejnost nám věřila, že není naším motivem
chabost a vlažnost, nýbrž podrobně uvážený
úsudek, jestliže měníme v určitých případech
svoji taktiku.
Stejně na druhé straně čekáme, že nebu
deme desavouováni, chopíme-li se dle potřeby
taktiky ostřejší nebo nejostřejšl.
Řečník odmítá pak tvrzení, jakoby poslane
národní strany svobodomyslné provozovali poli
tiku drobečkovou, dbající jen přitomnosti a ni
koli také budouenosti, a zapomínající na veliké
politické eile národa, a končí nadšeným appellen
na soudnost občanstva. (Výborně! Hlučný, trvalý
potlesk.)
Posl. dr. Adolf Stránský odůvodni
změnu taktiky, kterou provedli poslanci národní
strany svobodomyslné, argumenty volenými z
stanoviska poslanců moravských. Poněvadž žá-
dal, aby vývody jeho uveřejněny nebyly, dlužno
přání jeho vyhověti. Jen tolik budiž podotčeno.
že řeč posl. dra. Stránského, která rovněž při-
jata byla hlučným a dlouhým potleskem, po-
depiše každý znalec moravských poměrů..
Pan JUDr. Šebesta projevil souhla
s hlavní částí výkladů předchozích řečníků, po-
lemisoval však s některými jednotlivostmi, pro-
nesenými jednak posl. drem. Fořtem, jednak
posl. drem. Kramářem. Řečník nesdílí také všech
obav, projevených vůči persekuci; řeč svou
shrnuje v úsudek, že poslanci národní strany
svobodomyslné, připustivše projednání některých
předloh, neučinili ještě nic špatného. Řečník vy-
slovuje souhlas s touto politikou, předpokládaje,
že není počátkem žádné politiky dvorské, kterou
pro české poslance za přípustnou nepovažuje.
(Hlučný souhlas)
Říšský posl. dr. Ferd. Pantůček dal náležitý
výklad těm místům v řečech dřívějších řečníků, proti
nímž polemisoval dr. Šebesta, načež dovodil, že
poslanci národní strany svobodomyslné neodepřeli
nikdy podpory žádné slušné a řádné akci ostatních
českých poslanců. S nepřístojnostmi ovšem stotož-
ňovati se nemohli, rovněž nemohli nésti podíl na
nepěkných aférách.
Řečník po tomto úvodu zabýval se —
vzhledem k pokročilosti noční doby — co nej-
stručněji otázkou programu a otázkou taktikya
dokázal, že poslanci národní strany svobodo-
myslné drží neochvějně celý program, taktiku
ovšem zařizujíce po nejbedlivějším zkoumání
dle skutečných poměrů.
Řečník uvádí pak řadu důkazů pro správ
nost taktiky českých poslanců, oceňuje důleži-
tost hospodářských zájmů českého národa pro
dobyti politických jeho požadavků a končí pro-
hlášením, že možnost kritiky bude dána teprve
pak, až nynějši politická fáze bude skončena
(Výborně!)
Pan JUDr. Karel Černohorský konsta
toval, že v názoru o taktice dočasné pronesl
všichni řečnici schůze názor shodný, nebot
i p. dr. Fořt uznal pausy v určitém taktickém
postupu.
Řečník zabýval se pak konkretními poža
davky českými, zvláště pokud se týkají král
#8
alto_textblock
#8
hlav. města Prahy, a dovodiv, že voditkem po-
slanců národní strany svobodomyslné byla jedině
snaha, co nejlépe prospěti národu, skončil ná-
vrhem, aby celému klubu říšských
poslanců národní strany svobodo-
myslné projevena byla jmenem
Občanského klubu novoměstskéh
důvěra.
Předseda prof. dr. Blažek dal o návrhu
tomto hlasovati. Návrh byl jednohlasne
přiji at.
Po několika poznámkách ob. staršího p. v.
Práška byla schůze skončena o tři čtvrti na
12. hod. noční.
#9
alto_textblock
#9
Denní zprávy.
#10
alto_textblock
#10
Výkonný výbor národní strany
svobodomyslné konal včera za předsed-
nictví posl. dra. Václava Škardy schůzi, již
se zúčastnili pp.: poslanci Anýž, Bělský,
dr. Blažek, Březnovský, dr. Čelakovský, dr.
Ladislav Dvořák, dr. Engel, dr. Edv. Grégr,
ředitel »Národních Listů« Prokop Gregr,
poslanci Kaftan, dr. Kaizl, König, dr. Kramař,
dr. Pacák, dr. ryt. Plaček, dr. Podlipný,
Sehnal a dr. Stranský. Rozpravy, jež trvala
více než 3 hodiny, zúčastnili se pp. poslanci:
dr. ryt. Plaček, prof. dr. Čelakovský, dr.
Stránský, dr. Engel, dr. Kaizl, inž. Kaftan.
dr. Ladislav Dvořák, dr. Kramář, dr. Edv.
Grégr, Sehnal, dr. Pacák a König, načez
učiněno jednohlasné usnesení, doporučiti
klubu poslanců národní strany svobodo-
myslné na říšské radě, by postupoval vedle
usnesení sboru důvěrníků ze dne 16. pro-
since 1900, jehož platnost trvá, pokud sborem
tím nebude učiněno usnesení nové. — Dále
podáno bylo o otázce úpravy platův učitel-
ských sdělení, jak věc pokročila a schválen
postup členů strany v zemském výboru. —
Schůze skončena před 7. hodinou večerní.
— Klub českých lidových poslanců
strany svobodomyslné má schůzi ve
čtvrtek, dne 18. dubna o 10. hodině
dopolední v klubovních místnostech sněmovny
rady řišské ve Vídni.
#11
alto_textblock
#11
— Postup českých a postup něme-
ckých professorů na státních středních
školách. Rozumí se, že jest jinaký u českých
a jinaký u německých, neboť jak by k tomu
přišli právě němečtí c. k. professoři, aby se
pro jich postup užilo téhož lokte jako pro ne-
německé profes ory, kdyžtě, jak známo, »právo
prvorozenství« německého rozhoduje ve všech
oborech státní správy, a když každý Němec už
svým narožením přináší si na rakouský svét
nejpůsobivější protekci. Jak se naměřuje českým
a jak německým professorům c. k. středních
škol při postupu do vyšších dietních tříd, o tom
dočítáme se v dubnovém čísle »Věstníku če-
ských professorů« velice pečlivého a poučného
pojednání, statistickým materiálem podporovaného.
Vyjímáme jen některá dáta do očí nejvíce bi-
jící. Všeho učitelstva definitivního v VI, VII.
VIII. a IX. třídě hodnostní v této polovici říše
koncem roku 1900 bylo 3101 a to na gymna-
siích 2229 a na reálkách 872. Na státních
gymnasiích německých působilo 993, na
českých 578, na německých reálkách 539, n
českých 236. Úhrnem tedy na gymnasiích
realkách německých 1532 učitelů, na českých
814, polských 469, ruských 44. Na německých
ústavech jest ředitelů v VI. hodnostní třídě 46,
na českých 18; nebo percentnálně u Němen
42 2. na českých ústavech toliko 30.59. Po-
stup do VII. třídy professorské jest u Némeů
též mnohem příznivější než u nás. Ze 1423
německých (nečitaje ředitele) učitelů definitivních
jest 294 čili 20 6% v VII. třídě, kdežto u nás
ze 755 professorů 107 tedy 14.1%, u Poláků
11.36%. Oprávněných kandidátů jest dosti, jen
třeba stejnoměrného postupu ve všech zemich.
V kalegorii VIII. třídy jest jedině možno
mluviti o nepatrné výhodě u professoratva če-
ského. Proti 41.3 německých professorů (ze
1423) v VIII. třídě jest českých 45.04% (ze
755, 346). V IX. třídě jest poměr Čech
k Němcům skoro týž (38% ke 402). Při le-
tošním povyšování ředitelů do VI. třídy
hodnostní bylo 14 německých a toliko 7 če-
ských řediteluv zúčastněno. Zvláštností jest, že
v Dolníeh Rakousích, Salepurku, Štyrsku, Ko-
rutanech a Voraribersku není vůbec ředitelů
s praxi aspoň pětiletou a při tom definitivních
aspoň od r. 1876, kteří by VI. třídy teprve
měli nabýti. — Při letošním povýšování pro-
fessorů do VII. dietní třidy bylo z 281 nových
professorů VII. třídy 167 Němců, tedy 59. 4
a 65 čili 23 1% Čechů. Zdlouhavost a vleklost
postupu českých professorů jest zvláště patrna
porovnáním s nadprůměrným postupem sil ně-
meckých, jmenovitě ve Vídni, jejž nelze vysvět-
liti jen větší starobylostí ústavů, nýbrž právě
liberálním výkladem předpisu o 4 kvinkvenál-
kách a častějším užitím paragrafu o povýšování
mimo pořad. Vídeňští professoři v tom ohledu
mají privilej. Zvláštností při povýšování tom jest
na př. jmenování jednoho professora z něme-
ckého gymnásia Ivovského do VII. třidy hod-
nostní, jenž teprve loni se mohl dostati při hro-
madněm postupu do třídy VIII., byv definitivně
jmenován r. 1890. — To jsou poměry do nebe
volající — videňské spravedlnosti se ovšem ne-
dovolají!
— O III. slov. sjezdu žurnalistickém
přinášejí listy nepřátelské zprávy a posudky.
jež v zájmu dobré slovanské věci nelze pone-
chati bez odpovědi. Zejmena se namáhají zleh-
čiti dobrou shodu, jež byla průvodkyní sjezdu,
a namluviti svému čtenářstvu, že sjezd ukončil
bůh ví jakou disharmonií, jakkoli každý ú astník
jeho doznati musí, že p avdivým je pravý opak.
Tam, kde sejdou se lidé intelligentní, plní tem-
peramentu a zvyklí na útok i na obranu, ne-
možno se diviti, že nepronášejí se pouze sladké
fráze, nýbrž že také jiskry litají. A že ti, již
zvyklí byli po celý věk zápasiti každý zvláště,
každý dle své manýry a dle své školy, tak
snadno nedají se disciplinovati, jako bezduché
figuriny, rozumí se samo sebou. Mluvilo se pro
i proti, mluvilo se ostře, ale rušivým nějakým
akkordem také sjezd třetí nevyzněl. Kdyby
ostatně nic jiného sjezdem nebylo dokázáno,
než že zástupci pěti různých národností slovan-
ských jednati mohli o svých záležitostech vý-
hradně po slovansku a že všichni si rozuměli,
že různost jazyková v ničem sjezdu nepřeka žela,