#1
alto_textblock
#1
Ročník XXX.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu dne 13. dubna 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 10.
#4
alto_textblock
#4
Nairanní a odpol. Ilsty
předrlácí ner
v Praze v admninistraei
. . . . 2 F
na měste
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí čonáškoe
na měsíe
na čtvit leta . . . . 7 K 50 h
ve flialkách:
na měsfe . . . . . . 2 K 80 h
Poštou:
n int la. . . . s k ooi
sdvojí zesikoai s r
za ml k
na čtvrt leta . . . . 11 K c0
#5
alto_textblock
#5
V drobném prodeji:
ranní číslo o pobě . . . za s
. na 2k
odpoladní
Ve filialkách na venková-
ranní čišlo. . . . . .
vepolední
. . . . . . . 3h
Inserá t
platí ze hotově zapřed.
Předplacení a inserty příjíná zdninl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházají sa též redakee
Uiskárna a erpodice „ Nárednich Lirta-
Rukopisy se novracenjl.
#6
alto_textblock
#6
Na nepravém místě.
#7
alto_textblock
#7
Sjezd slovanských žurnalistů rakouských
v Dubrovníku, po řadě třetí sjezd tohoto
druhu v posledních letech konaný, dle do-
cházejících zpráv nevyzněl příliš harmonicky
Příčinou toho jest odbočení od vůdčích zá-
sad, jimiž se řídily předešlé sjezdy: hleděti
si především účelné organisace žurnalistů
slovanských, vyhledávati a sesilovati ony
styky, kteréž slovanské zájmy podporují a
vyhýbati se zvláště oněm jitřivým a sporným
otázkám, kteréž jsou vlastní příčinou zná
mého zjevu tak zvané »nesvornosti«. Sen
náleží zvláště různý směr kulturní v sou
vislosti s růzností náboženskou a s odchyl
nými snahami politickými.
Učinky těchto »imponderabilif«, naivně
nesvorností zvané, jeví se zejmena v poměru
ruskopolském a v poměru srbsko-chorvat-
ském. I na sjezdu prvním, v Praze konaném
i na sjezdu krakovském pociťovala se tíha
poměrů těchto, ale celkové ovzduší, jež pa-
novalo na těchto dvou sjezdech, nepodporo-
valo bojovnou náladu, ba na sjezdu praž-
ském spíše bylo možno postihnouti jakýsi
pokus, pojednati klidně i o stycích rusko-
polských. V Krakově oklikou sice uveden
poměr tento přímo s úmyslem provokativním
účastníkem sjezdu, který nebyl ani Rus ani
Polák, ale obratnou odvetou v zárodku pokus
onen utlumen, takže naprosto se minuls
zamyšleným účinkem.
V Dubrovnice, bohužel, jak se podobá,
byla půda příznivější pro živly bojovné
nemýlíme se asi, konstatujeme-li, že byli
jimi vykonány i přípravy vypočtěné na pře-
kvapení účastníků, z nichž ostatně mnozi
vůbec nemohli se nadíti, že by k dokoliv
z pořadatelů zamýšlel nedbati
zásad pro posavadní sjezdy
platných.
Z časopisů polských, jakož i z některých
Poláky diplomaticky stylisovaných resolucí
seznáváme však, že sjezd dubrovnický ne-
dovedl se vyhnouti tomu, co Slovany roz-
dvojuje.
Okolnosti té, že sjezd týkal se pou ze
žurnalistů slovanských ze zemí rakouských
že tudíž nebyli přítomni zástupci ru-
ského národa, zneužito bylo k návrhu reso-
luce, kteráž se sice setkala již na sjezdu
samém s odporem a kteráž celou svou pod-
statou týká se politického i kulturně-nábo-
ženského postavení Ruska, opírajíc se o vý-
zkumy domněle nejhlubších myslitelů, kteří
se zabývali otázkou slovanskou a jmenuje
výslovně filosofa Vladimira Solovjeva (syna
známého ruského dějepisce) — světu ode-
rvaného myslitele, theologa a mystika, kterýž
žádal, aby Rusko a národ ruský se
zřekl své duchovní samostat
nosti a podrobil se papežství
což nazýval »velikou obětí dějinami Rusku
přikázanou«.
V resoluci se uvádějí dále asi v témž
smyslu jiná jmena ve spojení se vzájemností
slovanskou, jejíž podmínkou jest dle výkladu
»Kurjera Lvovského«, aby společnost slovan-
ská »živila nenávist k carátu, který
jest pramenem křivd a neštěstí tolika ná
rodů slovanských-«
Kdo by snad pochyboval o tomto po
chopení vzájemnosti slovanské, jak je zaha
lují resoluce Poláky navržené, nechť přečte
si další rozpravy o tom v časopisech halič
ských, my uvádíme ještě jen výrok »Před
svitu«, že na sjezdu vynikla a zvítězila »ne-
důvěra k Rusku.«
Netřeba zvláště připomenouti, že poklá
dáme takovýto způsob šíření vzájemnosti
slovanské za věc na sjezd nenáležitou a to
lím více, že stala se v nepřítomn ost
těch, na něž je namířenal
My Slované rakouští máme dosti sou-
peřů kolkolem, a nemáme nikterak přebyte
čných sil, abychom uměle rozmnožovali pro
tivníky své ještě o jediný, opravdu samo
statný stát slovanskýl
Než tím není ještě vyčerpáno, co v po-
době kukaččích vajíček bylo předloženo do
bromyslným účastníkům, kteří domnívali se
pookřáti v rozkošném jaru důbrovnickém.
Dubrovníkleží příliš blízko zemím bal
kánským a tu ovšem vedle nechuti polsko
ruské přihlásila se i nesnáz srbsko chorvat
ská, jež způsobila, že jediný přítomný srb-
ský žurnalista ze sjezdu odešel.
Otázka balkánská, tedy otázka eminentně
politická, vyskytla se na sjezdu ve trojím
vydání.
Předně ve formě rozšíření pojmu žurna
listů slovanských ze zemí rakouských i na
žurnalisty v zemích zabraných; věc sama
o sobě sice málo významná, ale ve spojení
s ostatními zjevy charakteristická.
Dále byla sjezdem »vzata na vědomíe
resoluce »bosenských Chorvatů«, kterouž.
jak oznamují záhřebské listy, vyslovují svoji
touhu po spojení s ostatními zeměmi chor-
vatskými a ohražují se proti tomu, že by
snahy jejich odporovaly myšlence slovanské.
Co se této věci týče, máme za to, ze
na sjezd žurnalistů nikterak nenáležela, a že
tudíž sjezdem vůbec nemohla vzata
býti na vědomí, i kdyby jinak otázka
bosensko-hercegovská v tomto směru byla
správně pojata a vyřízena.
Ostatně odkazujeme, co se týče připo
jení Bosny a Hercegoviny, k našemu úvod-
nímu článku ze dne 2. března t. r. »D
politických bařin balkánských«,
v němž jsme upozornili na souvislosť této
otázky se spletitými poměry balkánským
vůbec. Nahodilá přítomnost několika účast
níků na sjezdu dubrovnickém sotva by mohla
#8
alto_textblock
#8
přispěti ku hladkému vyřízení její, i kdyby
se tím neoctli na půdě vysoké poli-
tiky, kteráž se prapodivně vyjímá vedle
praktických potřeb rakouské žurnalistiky slo-
vanské, i když se nepřihlíží k legitimaci
těch, kdož v resoluci mluvili jmenem Bosny
a Hercegoviny.
Avšak nešťastný Balkán ještě do třetice
se octl na jednacím pořadu sjezdovém v re
soluci, jež pojednává o srozumění se slovan-
ským tiskem na Balkáně a spěstování vzá-
jemnosti slovanských národů v Rakousku
na Balkáně.«
Bůh uchovej, abychom se chtéli ohra-
žovati proti pěstění vzájemnosti se Slovany
balkánskými; ale proč právě jen s te
mito?
Má-li se již program sjezdový rozšiřovat
za hranice rakouské, bylo by přiroze-
nější, všímati si oněch Slovanů, kteří s nám
jsou ve stejném nebezpečí a nemají one
výdatné opory v národě ruském, jako Slo-
vané balkánští. Jsou to především Slované
v Německu žijící, zvláště tamní Poláci. Tito
jsou mimo to polským navrhovatelům i na-
božensky i kulturně mnohem bližší, než
pravoslavní Slovaně balkánští.
A dále, když může se činnost rakouské
žurnalistiky slovanské rozšířiti i za hranice
na Balkán, proč by se neměla rozprostříti
na veškero Slovanstvo, a proč vylučovati
z této vzájemnosti Rusy?
Ostatně Rusové své vzájemnosti ohledně
pravoslavných slovanských národů na Bal-
káně přinesli obrovské oběti na krvi a stat-
cích a není to tudíž příliš taktní, chce-l
někdo žíti, kdo neoral a nesil. K utužení
přátelských styků Rakousko-Uherska a Rusk
tímto způsobem rozhodně se nepřispívá.
#9
alto_textblock
#9
Otázka vodních cest na světle
pravdy.
Podává poslanec inženýr K a ft an.
#10
alto_textblock
#10
I.
#11
alto_textblock
#11
Investiční předloha vládní rozčeřila nena
dále nehybnou hladinu stojatých vod národniho
hospodářství v našem soustáti, vlny její probu-
dily stříkem svým jako kdys živé vody pohádky
z dlouhodobé strnulosti konečně i kruhy, jenž
byly sobě ve svém fatalismu zvykly, ponechá
váti výhradně slavné vládě starost o řešení na
léhavých moderních problemů hospodářských.
Není divu. Předlohou touto předstoupila
vláda před sněmovnu poslaneckou s požadavkem
v neobvyklé výši 563 millionů korun.
z nichž připadá na zbudování nového spojen
železničního s Terstem 194 millionů ko
run a na strategickou dráhu haličskou Lvov
Zambor-průsmyk uzsokský v Uhrách 38,200 00
korun, úhrnem tedy 232,240.000 korun.
vůči kterému obnosu náklad 9 millionů korun
na českou dráhu Louny-Rakovník, taktéž
v předloze obsažený, jeví se býti velmi ne-
patrným.
Nejedná se zde však toliko o jedn
nové spojení s Terstem, nýbrž hned o spojení
dvě, totiž o dráhu pyhrnskou a kara-
vanskou: Celovec Bärengraben-Asling Gorice-
Opčina Terst-Sv. Ondřej a o dráhu turskou
Schwarzach-Gastýn-Möllbrücken, jež slo u žío
zvláště obchodu jihoněmeckému,
bude citelně soutěžiti s výrobo
tuzemskou.
Nechceme rozebírati zde podrobně, jestl
tyto nové dráhy alpské pomohou Terstu na
nohy, pro který stát v posledních dvou desíti-
letích ohromné sumy — ač bez velkého hospo-
dářského effektu — věnoval, nelze však po-
příti, že zminěnými dráhami dostane se tomuto
přístavnímu městu ve způsobu akce pomo-
cné opětně od říše daru 190 mill
korun.
Oprávněná pochybnost, že touto akcí bude
přes to málo pomoženo Terstu, jehož přirozený
přístav nalezá se vlastně v zálivu mugijském.
jehož nedokonalá organisace obchodní, zejmena
exportní, jehož »Lloyd« přes státní podporu
roční 8 millionů korun není s to udržeti živý
obchod zámořský a využitkovati světového sou
sedního průplavu suezského, na kte-
rém obchod říše rakouské jest zúčastně
pouze 2 proc. celkové průvozn
dopravy, vše to bylo příčinou, že severně
a východně položené království a země našeho
soustátí, že zástupcové zemí koruny české, Ha-
liče, Dolních a Horních Rakous postavili j a ko
spravedlivou kompensaci požadavek,
aby, když jeví se stavba dvojitého nového
spojení železničního s Terstem nezbytnou, byly
zřízeny současně vodní dráhy
jež by spojovaly oblasť dunaj-
skou s oblastí Labe, Odry, Vislya
Dněstru, tedy moře Černé s mořem
Severním a Baltickým, aby vystaveny
byly vodní cesty, jejichž důležitost hospodářská
byla od věků již obyvatelstvem zemí sudet
ských a dunajských bez rozdílu národnosti plně
uznána.
Tento odůvodněný požadavek byl při prvním
čtení investiční předlohy železniční mluvčím de-
legace české jako junetím s předlohou inve
stiční postaven, jako nevyhnutelná podmlnka.
za kterou by jedině bylo lze inve-
stiční předlohu sehváliti.
Nebyl to žádný svéhlavý a nerozvážný
justament.
Železná nezbylnost hospodářská nuti jme-
nované severní části říše, aby stavbou zmině-
ných vodních cest ziskaly sobé pevnou
operační basi k hospodářskému
bytu a rozkvětu svému, neboť jsou to
země, jež budou musit přispívati k uhražen
nákladu na zmíněné dráhy alpské nejméně 7
procenty.
#12
alto_textblock
#12
Skvělé výsledky účelných regulací řek
Rýna a Labe, od roku 1870 prováděných,
povznesly vysoce hospodářský význam těchto
veletoků nejen v bezprostředním obvodu jejieh
atrakčním, nýbrž i pro dotyčné země a státy
Přes to, že po obou březích Rýna a Labe
táhnou se výkonné, produktivní dráhy prvního
řádu, povznesla se doprava na těchto řekách
způsobem úžasným. Od roku 1875—1895
stoupla doprava na Rýně z 882 na 3030
millionů tun kilometrových, na
Labi ze 435 na 1952 tuh kilo me t'ro
výc h.
V sousední říši německé zvýšila se do-
prava zboží na dráhách vodních v zmíněném
dvacitiletí ze 2.9 milliard na 7.5 milli
ard tun kilometrových, tedy o 1599.
doprava železniční z 10.9 miliaro
na 26.5 milliard TK., tedy o 1439
V roce 1898 stoupla doprava vodní na 10.7
milliar d, doprava železniční v Německu na
35.6 milliard TK.
Podobný obraz skytá též doprava vodní
železniční ve Franeii, ač prvá rychleji po-
stupuje, což sluší připsati okolnosti, že v obou
jmenovaných státech hlavní síť železniční jest
již vystavena, což nelze ještě o siti dráh vod-
ních tvrditi.
Z toho však jde na jevo, že doprava že-
lezniční, jež ubírá se na mnohých místech
rovnoběžně s dopravou na výkonných dráhách
vodních, povznesením této nijak netrpl.
Doklady k tomu podává průplav s a ar
ský a francouzská dráha východní,
průplav severní a francou zská
dráha severní, zejmena však kanalisovaná
řeka Mohan a sousední dráhy železně.
V roce 1886 obnášela :
Doprava železniční tamtéž 932.000 tun
doprava vodní tamtéž 156.000 tun
úhrnem na 1,088.000 tun
do roku 1899 zvýšila se
doprava železniční na 2,195.000 tun
doprava vodní na 1,087.000 tun
úhrnem na 3,282.000 tun
Podobné poměry panují na veletoku lab-
ském již z Ústí ku hranicím saským, na němž
tě doby ročně více než 15.000 lodí plujea
jehož doprava vodní v zmíněné trati v posled-
ním dvaeitiletí z 800.000 tun na 3,600.000
tun vyrostla.
Zdravý vývin průmyslu a obehodu, rychlé
stoupání důchodu pozemkového, jsou blahodárně
následky télo dopravy, jež daleko za údoli lab-
ské svým oživujícím vlivem působí.
Nemůže býti tedy s podivením, jestli se
v požehnané zemi české uplatňují čim dále tím
více snahy, aby tento utěšený ruch do vnitra
země, především do středu její —
do Prahy, potom těž do úrodného
a průmyslového Polabí z Mělníka
do Jaroměře rozšířen byl.
Prvá úloha dospívá následkem schválené
kanalisace Labe z Ústí do Mělníka a Vl-
tavy, z Mělníka do Prahy k svému
kýženému uskutečnění.
Připravená stavba průplavu s tř e d -
zemského (Mittellandkanal) v Německu
jenž bude spojovati veškeré hlavní řeky němu-
cké, totiž Rýn, Emži, Veseru, Labe,
braniborské vodotoky, Havelu
Sprévu, potom Odru a Vislu, po při-
padě i mazurské průplavy, způsob
vzhledem k dopravě hromadné hluboko zasahu-
jící změny dosavadních poměrů dopravních, je-
jichž vliv daleko přes hranice říše německé
zejmena v jižním sméru do našeho sou
státí se rozšíří.
Hornoslezské a vestřálsk
u hlí, velké výhřevnosti, zatlačí pomoe
levné cesty vodní přirozeně zpě
české uhlí hnědé z trhu něme
ckých, což by jinak nebylo sice žádným ne-
štěstím; nemáli však toto odvětví průmyslu.
jež poskytuje práci a výživu tisícům dělného
lidu českého, býti ochromeno a má li býti vý
borně toto palivo na prospěch domáe
náležitě využitkováho, musí se jemu opatřiti
levná cesta na jih, do jižní poloviny
království českého, dosud přes četné a levné
pracovní síly průmyslu prosté, jakož i dále do
residenčního města na Dunaji.
Toho lze dosáhnouti toliko po-
kračováním kanalisováni Vlta vy
z Prahy dlo Budějovic a vystave-
ním průplavlu dunajsko - vltav-
ského.
Otázka průplavů není v Rakousku, nehled
ani k historickým upomínkám za dob Karla IV..
za vladaření Rožmberků, za dob krále Ferdi-
nanda I. a II., potom za vlády císařovny Mlari
Terezie novou, avšak teprve v roce 1879 vstou-
pila záležitost zřízení průplavu dunaj s ko
vltavského v určité formě před sbor záko-
nodárný, do rady říšské, jež v sezení svém dne
21. listopadu 1879 zvolla »k účelu po-
dání zprávy; po případě vy praco-
vání osnovy zákona v příčině z ř
zení průplavu lodního z Dunaj
do Vltavy a Labe 24členný výbo r,
jenž na základé pečlivého šetření zvlášlě povo-
lanými znalci dne 24. května 1884 předloži
své návrhy sněmovně poslanců, jež je v násle-
dujícím znění schválila:
»C. k. vláda) se vyzývá: 1. a b
vypracovala projekt na stavbu
průplavu lodního z Dunaje po-
blíže Vídně směrem k Budějovi-
cům, jakož i na kanalisování Vl-
tavy od vůstění průplavu až p
Mělník;-
2. aby vymohla v čas usnesení
českého a dolnorakouského sněmu
v příčině určítých příspěvků zem-
#13
alto_textblock
#13
ských k uhražení nákladu jmeno-
vané dráhy plavební;
3. aby předložila, pokud možno
již v nejbližším zasedání říš ské
rady sněmovně v příčině zabez-
pečení této vodní dráhy osno v
zákona, na těchto závazeích spo-
čivající. «
V skutku usnesl se dolnorakouský sněm
ve svém zasedání ze dne 13. října 1884, že
země Dolní Rakousy zúčastní se
na stavbě průplavu dunajsko
vltavského s 5 proc. celkovéh
nákladu stavebníh o.
Tři dny později učinil téžo i sněm království
českého následovní snesení:
»Uznávaje velkou důle žitost
zřízení průplavu dunajsko-l ab-
ského z Dunaje pobliže Vídne
přes Budějovice Vltavou do Měl-
níka, prohlašuje sněm královstv
českého, že jest ochoten zúčast-
niti se jmenem království českého
na úhradě potřeby, 80 millio n
zlatých rozpočtěné, do největ-
šího obnosu 10 procent tohoto ná-
kladu stavebního, bude-li podnik
tento v celku dostatečnou záru-
kou zabezpečen a jestli pokla
státní jakož i král. hlavní město
Praha a dotýční interessenti tak-
též přiměřeným podílem k usku-
tečnění toho dila přispějl. V tomto
případě rozdělíž se přísp ěvek
země na jistý počet roků, jenž m
požívati stejných práv jako pří
spěvek státu.«
Uvádíme zde tato usnesení, ač budou
snad mnohému z našich pp. čtenářů známa,
k vůli snažšímu přehledu událostí, jež měly
v dobách pozdějších vliv na další osudy jmeno-
vaného velkého díla.
Po roce 1884 nastala v záležitosti průplav
následkem neurovnaných poměrů finančních a ma-
lého porozumění, otázce této v kruzích vládních
věnovaného, povážlivá pausa, ano místodržitel krá-
lovství českého, odpovídaje dne 4. listopadu 1889
na dotyčný sněmovní dotaz, poukázal na vyjá-
dření vlády, jež tato v rozpočtovém výboru n
radě řišské pronesla, že:
»dosud nebyl vládě žádný sku-
tečný projekt zmíněného prů-
plavu podniky soukromými předlo-
žen a že tedy není vládla s to — aniž
by chtěls snad hospodářské vý-
hody takovéto cesty vodní, jakož
i význam slíbeného zemského pří.
spěvku 10 procent stavebního ná-
kladu podceňovati — chopiti se
vzhledem k značnému nákladu az
počátku méně čilé dopravě v této
záležitosti iniciativy.«
Vodní dráha, zejmena má-li spojovati dvě
velké oblasti mořské, jest velkým hospo-
dářským výrobním nástrojem, v Ně-
mecku nepomýšlel nikdo na to, dáti vypracovati
projekty na průplav ze Severního do
Baltického moře, průplav Dortmund-
emžský, neb středozemský společ-
nostmi soukromými, podobně měla se
věc v Belgii, Francii a Rusku, nemůže býti tedy
s podivením, že otázka tato také v rakouské
sněmovně poslanecké nalezla živého ohlasu.
Dne 20. dubna 1891 učinil poslanec inže-
nýr Kaftan a soudr. následovní návrh:
»C. k. vláda se vyzývá, aby na
základě přesného technického mě-
ření dala s největším urychlením
vypracovati plány a rozpočty na
průplav dunajsko-vltavsko-l a bský
a aby potřebný k tomu náklad do
státního rozpočtu na rok 1891 vlo-
žila.«
Návrh tento byl po zevrubném odůvodnění
přikázán národo-hospodářskému výboru k pro-
zkoumání a sněmovnou 12. listopadu schválen.
Dle trpkých zkušenoslí dřívějších let nechovalo
obecenstvo a kruhy zájmové mnoho naděje, že
bude míti tento krok u vlády lepšího výsledku
prvých a prolo nakročily cestu, jež v naší riš
vede nejsnáze ku předu, odhodlavše s
k svépomocí.
Na podnět drážďanské komory ob-
chodu sešli se zástupcové pražské a libe-
recké obchodní komory dne 27. kvěln
1892 v Ústi, aby položili základ k utvořenís
velkého komitétu, jenž by otázku stavby prů-
plavu dunajsko-vltavského úsilovn
podporoval.
Zásluhou jmenovaných komor, zejmen
obchodní a živnostenské komor
pražské, k nimž se četné jiné korporace.
jmenujeme zde: zemský výbor král. če-
ského a arcivév. dolnorakouského
zemědělská rada, města Praha a
Vldeň, obchodní komory ve Vídni
v Hamburku, v Halberstadtu, v Lu
beku, dunajská a rak. severo- zá-
padní paroplavební společnos
německá »Ketle«, plodinová bursa
a obchodní gremium ve Vídni aj. v.
přidružily, byl zejmena za munificentní podpory
sněmu král. českého opatřen potřebný náklad
v obnosu 300.000 K na vypracování řádného
projektu, který, pokud se týká plavidlového prů-
plavu a kanalisování Vltavy z Budě-
jovie do Prahy, jest úplně hotov a k pro-
vedení revisí tratí úplně způso-
bilým.
Tato okolnost, zejmena však úspěšné pro-
vádění prací kanalisovacích na Vltavé z Prahy
do Mělnika, počala buditi opětně zájem nejen
kruhů odborných, nýbrž i širšího obecenstva pr
cesty vodní.
Nejvíce přispěla k ruchu vodohospodářskému
— jak jsme se byli již svrchu dotkli — snah
#14
alto_textblock
#14
říše německé uplatniti a rozmnožiti svou na-
bylou převahu hospodářskou zdokonalením
dosavadních a zřízením nových
eminentně výkonných umělých
dráh vodnich, kteréžto snaze bylo
nejdříve a nejlépe porozuměno
vládou uherskou, jež po léta již
tiše, avšak výdatně na projektu
vodního spojení mezi Odrou a ře-
kou Váhem s Dunajem aodtud prů-
plavem vukovaršamačským do
Sávy a odtud Kulpolu do Rěky, tedy
na projektu 2200 k m. dlouhé vodn
cesty ze Štětína do Černého mor
a do Rěky pracuje.
Třetí příčina, jež v kruzích interesovaných
zájem pro brzké upravení našich vodních cest
stupňovala, jest bližící se obnova sml uv
obchodních a celních se státy sou-
sedními.
Náš průmysl, obchod a zemědělství pozo-
rují dávno již záblesky na severní obloze, jež
věští bouři bližících se kolon průmyslových
z říše německé ku hranicím naší říše, o zvý-
šení cel obilních nelze vice pochybovati, po-
sice naše na trhu světovém jest
ohrožena, nepřikročímeli neod-
kladně k hospodářské mobili sa ci
a neposťavímelli se rovnocenný mi
zbraněmi do řady.
Nejlepší zbraní, nejlevnějším
nástrojem výrobním jest doko-
nalá cesta velkoplavební.
Úvahy tyto přiměly delegací českou, ž
ihned po podání vládní předlohy investiční na
radě říšské, jakmile tato jednání své zahájíla,
dala pilným návrhem posl. Kaftana v pří-
čině zřízení vodních cest v Če-
chách, na Moravě, ve Slezsku a
v Hadiči podnět k velké akci, ke
které se jak poslanci haličtí, tak i poslanci ně-
meči z Čech, Moravy, Slezska,
Horních a Dolních Rakous při-
družili a která donutila vládu,
opustiti dosavádní svě odmítav
stanovisko a dáti ústy předsedy
ministerstva závazný slib, že
dotýčnou předlohu v příčině za-
bezpečení zřízení jmenovaných
vodních cest neprodleně po ve-
likonočních prázdninách na radě
říšské podá.
#15
alto_textblock
#15
(Pokračování.)
#16
alto_textblock
#16
Osmý mezinárodní sjezd proti alko-
holismu ve Vídni od 9.—14. dubna
r. 1901.
(Od zvláštního našeho reřerenta.)
Vo Vídni, 11. dubna 1901.
Většina lékařů, kteří zabývají se nervovými ne-
mocemi, mezi nimi zvláště vídeňský professor Krafft-
Ebing tvrdí, že hrozná a dosti častá choroba, tak
zvaná progressivní paralysa má za příčinu obyčejně
přijíci. Dr. Boissier, generální sekretář francouzské
unie antialkoholické a VII. mezinárodního anti-
alkoholického sjezdu, tvrdil ve své přednášce
»Alkohol a progressivní paralysa«, že
příčinou této choroby je alkohol. Lékaři na sjezdu
přítomní hleděli v němém jaksi údivu na přednáše-
jícího mladého, hezkého Francouze. Udivení ustoupilo
brzy jakémus takémus uspokojení, když řečník,
pokud mu bylo lze rozuměti, dokazoval, že při 1009
paralyticích, jež prohlížel a jejichž předchorobí
zjistil, jednalo se vělšinou o alkoholiky příležilostné
nebo chronické. Ve stavu opilosti často člověk
akviruje přijíci, ztrativ rozvahu a úsudek o svém
jednání a tak jeví se býti alkohol sekundární
příčinou progressivní paralysy. Podobnou sekundár-
ností dalo by se dokázati snad všecko. Je sjezd
proti alkoholu a proto jen na lih složiti všecko zlo
tohotu svěla. Pan generální sekretář francouzské unie
šel snad ve své přednášce přiliš daleko, jako chodí
apoštolové vegetarianismu a abstinence, na sjezdu
přítomní. Ti by nejraději předložili shromážděným
kongressistům — otýpku čerstvě nasekaného jetelea
k tomu putynku vody . .
Je to upřílišněně řečeno, ale odpovídá to způ-
sobům všech jmenovaných pánů, jak se na sjezdě
presentují. Přes tu chvíli nadávajíce brzy vědě, brzy
lékařům, brzy vivisekci a na konec nejspíše vyna-
dají sami sobě mezi sebou i veřejně. Spory mezi
nimi existují, to je viděti z toho, jak jeden druhému
živě a »přesvědčivě« vykládá. Pan Moric Schnitzler,
přírodní lékař z Warnsdorfu, je velice čestný chlapík.
Na učitelské schůzi v pozdních hodinách, kdy již
vělšina lidí odešla, dal se do hanobení warnsdorf-
ských lékařů. Příležitost k tomu byla znamenitou.
Lékaři warnsdorfští nebyli — přítomni. Nepřítomným
a potom také mrtvým se hezky a pohodlně — na-
dává. Charakterní človék však toho nedělá.
V dnešním středečním kongressu vyvolalo cho-
vání vegetářů a abstinentů mnoho scěn. Předseda
dvorní rada Gruber řekl pánům, že se nedá kongress
terrorisovati a že by velice nerad dal použíti naproti
pánům násilí brachialního. Professor Forel, jenž na
kongressu a ve svém hotelu vypije džbery vody
denně a sní na otýpky různé zeleniny, zvolal ve
veliké své řeči na pány: »Ševče zůstaň u svého
řemesla! Nepleť se do věcí, kterým naprosto ne-
rozumíš !« . ..
Professor dr. G. Anton, přednosta psychia-
trické kliniky ve Štyrském Hradci, rozebral velice
důnladně a účinně thema: »Alkoholismu sa
dědičnost«. Již Aristoteles a Plutarch tvrdili, že
děti pijanů jsou buď také pijany, nebo nervosními
lidmi. Bourneville zkoušel dědičné poměry u 1000
blbých dětí a shledal 471krát alkoholismus u otce
dítěte, 84krát pijáctví u matky a v 65 případech opí-
jeli se svorně matka i otec dítěte. Velice často ob-
jevuje se padoucnice u dětí pijáků. Mezi alkoholis-
viem rodičů a nervosními nemocemi u dětí jeví se
vzájemná spojitost. Lidé oddaní přílišnému pití po-
škozují nejen sebe, ale i rodinu a celou ragu. Po-
vinností lékaře je nejen léčiti nemocného, nýbrž
starati se o to, aby raca nebrala úhony a aby de-
generace, která dnes většinou ve všech národech
zachvátila velké massy, celý lid, od nejnižšího člo-
věka do nejvyššího, byla na svém vítězném postupu
zadržena. Nechť lékaři jen poslechnou volání fran-
couzského učence: »Corriger l'hérédité«, upraviti
dědičnost! t. j. starati se o to, aby v každém ná-
rodě bylo co nejvíce zdravých rodičů, kteří by plo-
dili jen zdravé děti. V diskusi po přednášce následu-
jící pravil ředitel Deppler, že dlužno také uvésti,
že alkoholismem prosáklí rodiče rodí také zdravé
děti. Pro otázku, kolik pijáků je dědičně zatíženo,
je důležito to, že většína alkoholistů náleží mužům,
z čehož dá se vyvoditi, že ono plus, připadající mu-
žům, nutno přičísti pijáckým návykům a ne dědičné
náklonnosti k pijáctví.