ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 2bc43310-661f-11dc-b57e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 28
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXl
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve středu dne 27. listopadu 190.
#3 alto_textblock #3
Číslo 327.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. Histy s přílohami (Nauěný Obzor: ve středu n Literární Hlidka v pátek) předplácí sei Praze v slministraci . . . . K — b na rašeíe ne čtrst leta . . . . . 6 K —b s dvojí doníškou 50 na měsic . . . . . 7K 50 h na čtvt lele ve klfalkách: sa měsíe . . . . . . 2 K 80 b Poštent na měsíe a čtrrjl. . . . . . drojí sštiliou sa měsíe žtrrt leka
#5 alto_textblock #5
el
#6 alto_textblock #6
s k
#7 alto_textblock #7
JI
#8 alto_textblock #8
—
#9 alto_textblock #9
V drobndm prodelis rasní číslo o sobě . . . zs Sb odpole jni . . . . za 2h Va flialkich na venkovši zanní čislu. . . . . . . . 10 vdpolední . . . . . . . . 3h Inseráty platí se hotově rapře. Předplacení a inserty přijímu zdsainl- strate v Marisnské ulici č. 3. Tam nacházejí se tě5 redakee, tiskárna a ozpedice „Másodnich Listá“. Eukopiay aa nevraeuji
#10 alto_textblock #10
Následky brutálnosti pruské ve Vřesně.
#11 alto_textblock #11
Barbarství, jehož na katolických dětech polských a na jejich matkách ve Vřesně dopustila se státní správa pruská, přesahuje i nejvyšší známou míru surovosti turecké páchané na slovanských křesťanech balkán- ských. Mimo Německo není ve světě vzděla- ném ani nejmenšího koutku, kde zvěst o sve- řeposti pruské by nebyla odsuzována s nej- větším rozhorlením: že něco takového vůbec jestě je možno v »osvícené Evropě«. Ba v Německu samém, zejmena v Německu jižním, barbarství státních orgánů pruských, spáchané na katolických dětech polskýcha na jejich matkách, všem jen ponékud sluš ným a poctivým lidem vehnalo do tváře krev hanby, že ta nepřestižná mrzkost stala se jménem celého národa německého. Čtenáři novin dověděli se, že poslanec Holanský pruskou brutálností vřesenskou velmi ostře posvítil v parlamentě vídeňském na nestydatý chvalozpěv, jejž Všeněmec dr. Eisenkolb tam spustil na říši hohenzoller- skou, patrně aby dokázal, jak vlastenectví rakouské ho pálí pod kůží! Poslanec Holanský vykonal v národní otázce polské svou povinnost jako Slovan promluvil v duchu a v citu celého národa českého. Hlučná pochvala celé pravice a srdečné díky všech poslancův polských byly mu důkazem, že v pravé chvili pronesl pravdu a stal se obhájcem jejím proti pro- lhané zpupnosti a panovačné súrovosti ně- mecké, jejímžto rytířem na říšské radě vídeňské jménem všech Všeněmcův a nej- bližší družiny jejich postavil se dr. Eisenkolb. Však zdá se, že hladina vřesenská, rozčeřená barbarstvím státních orgánův pru- ských, neuklidní se tak brzy, jak by si toho přáli všeněmečtí oslavovatelé říše »dobrých mravů a bohabojnosti«. Poláci v Haliči jakoby byli nejnovějšími osudy svých pokre- vencův v pruském Polsku vyburcování z hlu- bokého sna k vědomí vlastního jádra věci, o niž tu jde. Z Krakova a z Tarnova vy- hnali už pruskou společnost divadelní, která tam přibyla se svým nejlehčím zbožím, v Krakově a v četných jiných městech halič- ských už sestoupily se výbory, které sbírají peněžité příspěvky na podporu rodin, posti- žených výrokem pruského soudu ve Hnězdně, sám někdejší maršálek zemský, hr. Stanislav Badeni, postavil se v čelo dárcův s tisí- cem korun, ve všech větších městech ha- ličských budou pořádati se koncerty a diva delní hry, jejichžto čistý výtěžek určen jes na zakoupení v Poznaňsku velikého pozemku který bude postoupen obětem pruských sou- dův jako dar národní. Ze všeho zjevno, že brutálnost pruská. spáchaná na katolických dětech a na matkáci jejich v Poznaňsku, vzbudila v Haliči ohlas. jehož asi se nenadála a jenž nejspíše stan se jí velice nepříjemným. Duch a cit polský v Haliči vzplanul spravedlivým hněvem proti sveřepému utiskovateli a mučiteli polské krve v Poznaňsku; svědomí lidu polského v Haliči už vzchopilo se k záštitě a obraně pokrevencův, úpějících pod úmorným jařmem pruským; národní hrdost polská v Haličí vzpírá se proti pruské mrzkosti, kte- ráž nejpřirozenější a nejsvětější práva národ- nosti polské nejhrubším násilím potlačuje a ničí Vše nasvědčuje tomu, že sveřeposti pru- ského soudu ve Hnězdně bylo usouzeno, aby způsobila potřebnou opravu v posavadním poměru národnosti polské k politice všeně mecké. Tato oprava mohla dostati podnět jen z Haliče, jen z lůna Polákův, žijících v Ra- kousku. Dostala ho. Konečně ! Včerejší telegram z Krakova přinesl nám zvěst o stati, věnované v tamějším »Cza see nejnovějším osudům národnosti polské pod vládou pruskou a následkům těchto osudův. V řečené úvaze své krakovský »Czas« praví: »Jest povinností lidu polského, aby čelil svým utiskovatelům pruským. Musíme usilovati. abychom razili cestu přesvědčení svému, upevněnému odhalením knížete Bismarka v »Hamburger Nachrichten«, že spojení Ra kouska s Německem jest výhradně na pro- spěch Německa. Každá změna v kombinaci evropské byla by na prospěch jenom Rakou- ska. Nesmíme přispívati k posile Německa v Evropě; naopak, musíme podle možnosti své domáhati se oslaben jeho. Dosud naše názory po té stränce ne- byly sdíleny zastupitelstvem polským. Však nyní hlasy polské měly by býti slyšány, po nevadž jde o zachování důstojnosti naší.« Tento projev krakovského »Czasu« jest v nynější době skutkem velice důležitým a važným. Těmito slovy krakovského listu příhoda vřesenská nabyla významu nejen obecně polského, ale i rakou- ského. »Czase tlumočí ducha a city pol- ského lidu v Haliči a prohlašuje svrchova- nou potřebu, aby se strany polské se čelilo utiskovatelům pruským. Jakým způsobem možno a dlužno to učinit? Tím způsobem. když Poláci přestanou přispívati k posile Ně mecka v Evropě a když počnou pracovat k jeho oslabení. Tu jsme u otázky evropského trojspolku. vlastně u otázky spolku rakousko- pruského, jenž podle výslovného doznání samého Bismarka byl zřízen a trvá výhradně na prospěch Německa. Krakovský »Czase stýská si veřejně, že názory jeho a oné části národa polského, kterouž zastupuje, posud nebyly sdíleny za- stupitelstvem polským. Totiž zastupitelstvem
#12 alto_textblock #12
polským v parlamentě vídeňském a v dele- gacích, kde o zahraničné politice rakouské se mluví. Má pravdu. Delegace polská až posud vždy a bez námitek hájila spolek rakouskopruský jako nejbezpečnější záruku míru evropského a jako nejlepší allianci, kterou Rakousko by mohlo uzavříti. Pro koho delegace polská tím způsobem až po- sud pracovala, povídá jí ústy Bismarkovými dnes sám krakovský »Čzas«. Pracovala jen na prospěch Německa, téhož Německa, kte- réž státními orgány pruskými dnes katanuje polské děti a jejich matky za pol s ky Otčenášl Příhoda vřesenská dnes už nabyla důle- žitosti a významu v mezinárodní politice rakouské, zvláště v zabraničné politice této říše vzhledem k Prusku. Brutálnostem pru- ským, páchaným na národnosti polské, dlužno učiniti přítrž rázným obratem delegace pol- ské v otázce trojspolku, jenž byl založen jen pro Německo na škodu Rakouska, jakož zástupci národa českého v parlamentě vídeň- ském i v delegacích rok po roce zjevně hlá- sají a dokazují. »Czas« stěžuje si do zástupcův polských, že posud i v parlamentě i v delegacích pod- porovali politiku trojspolku, a praví, že dele- gace polská už by měla slyšeti i hlasy pol- ské, poněvadž jde o zachování polské důstoj- nosti. Dodáváme: jde ještě o něco jiného. než o důstojnost narodnosti polské. Nej blíže jde o život národa polského v Po znaňsku. A poněvadž dle slov Bismarkových spojení Rakouska s Německem jest zřízeno výhradně na prospěch Německa, tedy na škodu Rakouska, jde v konečných důsledcích osudův, jež právě stihly děti polské a matky jejich ve Vřesně, na troskách Rakou- ska o život národa polského Haliči. To jest jeden nepřetržitý řetěz politických zámerův, táhnoucí se všeněme- ckou politikou pruskou. Třeba přetíti tento řetěz, pokud jest časl
#13 alto_textblock #13
Centralistická bida.
#14 alto_textblock #14
Ve Vídni, 26. listopadu. Nejmilejší práce jistých pánů je sestavo- vání tak zvaného parlamentního repertoiru. Dnes odbude se to, zejtra ono, pozejtří dojde na to atd. atd. Timto způsobem rozměři celé měsíce a není dne, kterého by se nevykonalo něco užitečného pro vlast a národ. To všechno na papíře a při zeleném stole. Ve skutečnosti ovšem věci z pravidla jinak se utváři. Co mělo býti vykonáno za den, není hotovo za celý týden a že mnohdy malé inter- mezzo přeruší »plodnou« práci třeba na čtrnáet dní, na to v rozpočtu se nedbá. Však i tito páni nevyléčitelní oplimisté doznati musí, buď již nyní, nebo doznají tak za nedlouho, že rok by musil býli aspoň tři- krát tak dlouhý a řišská rada že by zasedati musila plných dvanáct měsíců, aby všechno t řádně zpracovati mohla, co se jí, při stále s vzmahající tendenci centralistické, ukládá. Vizme na příklad rozvrh času, dle něhož bude postupovati práce v parlamentě letos v roce příštím. Bude-li rozpočet šťastně probrán do váno v komisi, dostane se v lednu do plena, kde solva bude vyřízen do 15. února. Však dejme tomu, že tak se stane. Budou svoláni sněmové a ti dřive než před 1. duhnem sotva se roze- jdou. Nechť ihned po sváleích se započne s uherským vyrovnánim. Kdy, pro bůh, bude komise hotova s timto obrovským materiálem A kdy první jeho čásť dostane se do plena Že nebude možno s touto praci započíti v plné sněmovně dříve, než před květnem, rozumí s samo sebou. Však děle než do 15. červenee nebude možno sněmování vídeňské protáhnouti. Na nějaké skoncování jeho v jarní periodě ani pomysliti se nedá, leda že by poslanci, nabyvše přesvědčení, že je to v Rakousku všechno jedno, dlouhými oracemi čas nemařili. A co obchodní smlouvy? Co ostatní materiál rostoucí do nekonečna Vždyť bude tu již zase rozpočet nový, než bude vyřízeno to, čím dnes si parlament vylamuje zuby. A je možno na dále takovéto hospo- dářství, které degraduje zákonodárný sbor n fraškovité shromáždění, v jejichž ličení libuje s tak velice moderní literatura dramatická? Konečně snad se najde kdosi, jenž bude míti dosti odvahy, aby řekl: až sem a ne dále Tak jako dosud v Cislajtanii ústavní vláda dále se provozovati nedá. Nehledě ani ke vzniku této říše, k histo- rickému jejimu vývoji, k jejím ethnografickým i zeměpisným různostem, k jejím hospodářským zvláštnostem a ke kulturní mosaice, kterou představuje, je centralistická její správa taková, jaká je ideálem těch, kteří ze sobectví národ- ního všemožně o její udržení, ba dokonee o její utužení a rozšíření usilují, naprosto ne- možnou. Nemožnou již proto, že není času na ni. Nejhojněji vyměřená doba na práci parla- mentní ve Vídni sotva slači na vyřízení nej- nutnějších věcí běžných, všechno ostatní,eo vymyká se z obvyklého ramce správního, musilo by býti z jednacího pořadu sněmovny vídeňské vy loučeno. Vláda by nesměla odvážiti se do sně- movny se zákonem sebe lepším, poslanec nesměl by vkročiti do budovy sněmovní a parlamen musil by býti asekurován proti každé pohromě která by ho stihnouti mohla nějakou událost mimořádnou, kdyby klidně měl vyříditi jen to, co mu každoročně předloží všední život. Bez federalistických choutek a aniž b měl autonomistické »návaly«, uznati musí kažnlý rozuiný, s věcmi státními poněkud obeznalý člověk, že Rakousko centralisticky ovládati se nedá, nehledě ani k tomu, že zde je centralis-
#15 alto_textblock #15
mus vlastně jenom prostředkem a pouhou foli k něčemu jinému — ku germanisaci. A kdyby učinili jednací řády jaké chtěli kdyby nejnezvyklejšími prostředky se namáhali prodrati se překážkami, jež při každém pohybu zcela přirozeně na cestě se jim kupí, stát tento se jako stát ústavní při nynějším řádu a směru neudrží. Marné v ohledu tom všechno namahání. Třeba prostě položiti ruce v klín a čekati; pří roda snad také v tomto případě — jak říkaj nepovolaní venkovští »doktoři« — sama si po může. Jenom že v životě národů a států zna- mená nečinnost a stagnace — nezměrnou škodu a ztrátu. Stojíme-li my, nestojí svě kolem nás a žel, že my jsouce naň odkázáni, draze zaplatiti musíme každý krok, který učiní v před. Nemáme času na otálení a na uvažo- vání, a hrozného hříchu dopouštějí se na Ra- kousku ti, kteří mermomocí zatlačiti ho chtějí na dráhu nepravou, protože nepřirozenou. Je to sice zjev zvláštní, že čím vílězněji si myšlenka autonomistická klestí dráhu v této říši, tím méně autonomistů je v ní, však tak již bývá, že veliké myšlenky triumfují z pravidla jen svou vnitřní silou a nikoli velikým počtem stoupencův. Jsme-li dobře zpraveni, myšlenka uleviti říšské radě a rozšířiti kompetenci sně- movní ujímá se čím dál tím pevněj již i v kruzích rozhodujících a to ovšem mnoho znamená, uváží-li se, že vládlo se zde a vládne dosud dle nivellisačních zásad tereziánských, jimž za oběť padla česká kancelár a kdy heslem stala se unifikace říše, která v pochybeném pojeli hesla, že v jednotě je stla, obracela všechno na rub a která panství v říši položila do rukou těch, kteří dnes mají nejmenší zájem na jeji existenci. Zapustí-li kořeny myšlenka, že říšská rada s nynější kompelenci je ku práci neschopna. potom snad se dočkáme doby lepší, než je nynější.
#16 alto_textblock #16
Politické zprávy domácí. V Praze, 25. listopadu. (Hrozby ab solutismem.) Při konferenci klubovníe předsedů dr. Körber poukázal ve své řeči mimo jiné také na možnost rozpuštění nynější sně- movny a po případě na zastavení ústavy. Kra- kovský »Czas« pochybuje, že slova dra. Körbra nutno bráti vážně. »Jednání nynějšího parla- mentu — píše »Czas« — který nemá za sebou ještě ani rok života, ukazuje, že opělné roz puštění sněmovny nemůže býti samo v sobě cilem. Žádati toho, ut aliguid fecisse videatu bylo by tedy pouhým zastíráním bezradnosti bylo by jen zdáním činu. § 14. stačí na roz počet, ale již při uherském vyrovnání znamena by novou ránu pro jednolu říše, při obchodníeh smlouvách selhal by však úplně. Absolutismu bez fikového listu tohoto paragrafu vymáhal by energie, jíž Rakousko nikdy nemělo nazbyt ve skutečnosti byl by neštěstím, na něž by leda posl. Stránský mohl patřiti s humorem (?)« Vládní dopisovatel »Dzien. Polského« ber však Körbrovy hrozby vážně a používá jich k novým steskům na českou delegaci. »V pol ském kole — prý — trhá se již trpělivosta vůdcové jen s těží v něm udržují disciplinu. V důvěrných schůzích kola padly ostré výtky proti Čechům se strany, se které by se toh Čechové nejméně nadáli. Vůdeové čeští říkají že se ničeho nebojí, že se absolutismu neděsi. že vydrželi již ledacos a snesou i vládu abso- lutní. Snad — ale my Poláci jí nesneseme, b nemáme chuti ani jí okusiti. Království české jest země bohatá, tam kvete průmysl i obchoo a také rolnictví se dobře vyplácí. Němci a Č- chové mohou si tedy dovoliti politický přepych ale ne my. U nás zírá bída ze všech koutů Náš průmysl hubí kartely, které prospívají prů myslu českému a naše rolnictvo potřebuje stá- lého ošetřování.« Souhlasíme s pisatelem, že Halič potřebuje a dlouho ještě bude pofřebovati pomoci od státu. Z toho však nenásleduje, co vyvozuje »Dz. Pol.«, že česká delegace jest povinna spo jiti se s polským kolem za účelem uklidněn parlamentu, aby tento mohl pracovati ve pro spěch Haliče. Poláci vědí, že bez splnění opráv něných českých požadavků v parlamentě klidu nebude a proto by se měli spíše spojiti s če- skou delegací, podporovati její snahy a lím par lamentu dopomoci k dělnosti.
#17 alto_textblock #17
V Praze, 25. listopadu. (Ry t. Ja vorský je mrzut) Nedělní »Nové Re formě« sděluje se z Vídně: »V sobotní schůzi polského kola vznikla krise následkem různost mínění v parlamentní komisi kola. Posl. Ko- zlovský žádal prý v komisi, aby polské kolo hlasovalo pro disposiční fond jen za určitých podmínek, Javorský však si přál, aby se disposiění fond schválil bezpodmínečně. Dnes se věci té dotknul Javorský ve schůzi kolaa při tom dodal, že kolují pověsti, jako by byl v parlamentní komisi bezpodmínečné hlasování pro disposiční fond vynutil hrozbou, že složí předsednictví polského kola. Vzhledem k tomu prohlásil, že se vzdává předsed- nictví v kole. Kolo sice resignaci Javor- ského na vědomí nevzalo, ale faktem jest, že od té chvile v kole předsedal hr. Dědušický.« V téže věci sděluje se nám z Vídně, že antagonismus mezi posl. Javorským a Kozlov- ským trvá od 8. června 1900, kdy ryt. Ja- vorský prohlásil pravici za rozpadlou a převedl polské kolo v objetí německé levice, kdežto posl. Kozlovský byl pro součinnost s delegací českou. Ze sobolní schůze polského kola. ryt. Javorský po své resignaci skutečně odešel. Když však kolo většinou hlasů přijalo návrh Javor ského, aby se disposiční fond přijal bezpodmí nečně, poddal se nátlaku svých přátel a resignae zase o dvolal. Starý »regimentář« je tedy
#18 alto_textblock #18
kolu zachován a povede své věrné statečně dále, kam mu povelí dr. Körber a německá V Praze, 25. listopadu. (O ruskou universitu ve Lvově.) Ruch ve pro- spěch samostatné ruské university ve Lvově vznikl v kruzích mládeže ukrajinofilské. Ve schůzích mluvilo se původně jen o universitě »ukrajinské« a ne o ruské. Straua staroruská. která se snaží udržeti styky s literaturou velko ruskou a užívá ve svých spisech ruského jazyka spisovného, demonstrací lvovských se z počátku vůbec neúčastnila. Proto také akademický spo- lek »Drug«, v němž soustředěni přivrženci strany staroruské, neměl nijakého dílu ve studentskýeh demonstracích. Orgán staroruské strany »Gali- čanin« neschvaluje způsob, jakým akademikově ukrajinští se domáhali university. Jinak však souhlasí s cílem, jejž demonstranti měli na mysli. »Samostatná universila ruská — píše »Gal.« — jest požadavek všeho ruského oby vatelstva v Haliči a ve snaze o universitu vi díme jeden z nejvážnějších svých národních úkolů. Teprve potom, opírajíce se o stalétou ruskou kulturu, rozhodneme se, má-li ve Lvově býti universita »ukrajinská«, »podolská«, »hu- culská«, neb »ruská«. Nyní běží jen o věc přáli bychom si, aby tato otázka vyšla z de- monstračních plevek a ocítla se na pevné půdě.« Tak počínal si i spolek »Drug«. Demonstraeí se neúčastnil, ale k požadavku svých soudruhů z druhého tábora se připojil, odůvodňuje tento svůj krok přesvědčením, že »založení university i s maloruským vyučovacím jazykem bylo by ohromným pokrokem v rozvoji přikarpatské Rusi.« Následkem ruských demonstrací, při nichž pedelové byli biti, universita byla, jak již sdě- leno, uzavřena. Ministr osvěty, dr. Hartel, schválil tento krok universitního senátu a na řídil, aby vyšetřování se provedlo co nej- rychleji a kdo bude shledán vinným, aby byl potrestán co nejpřísněji, poněvadž prý trestuhodné výtržnosti ruských akademiků přesahuji všechno, co se v tom vzhledě kde přihodilo. Mimo to ministr dr. Hartel žádá za sdělení, jaký díl ve výtržnostech měli ruští alumnové a jaké kroky proti nim učinili, jich představení. Za výtržností na universitě vídeňské, jež v ničem nezadaly demonstracím lvovským, mi- nisterstvo osvěty nebylo tak přísné. Mladým pánům se vyhovělo, semestr byl prohlášen z ukončený a vídeňští buršáci poslání na prázdniny. Tam to byli ovšem Němci, kdežto ve Lvově běží o Rusy a proto se musí vzíti na pomoc pověstný druhý rakouský loket. Překvapuje nás však, že ani ostrá slov ministra dra. Harila některým polským listům nepostačují. Sám orgán místodržitele hr. Pi- ninského, »Gazeta Narod.« přichází vyšetřujíeí komisi na pomoc a napovídá ji, že potrestán musejí býti všichni akademikové, kteří byl vůbec na bouřiivé schůzi, při nejmenším důtkou, jež bude míti v zápětí odnětí osvo- bození od kolejného a nadací. Pokud pak se týče ruských alumnů, naděje se do arcibiskupa hr. Šeptyckého, že mezi nimi zavede pořádek rozumí se po polsku. Tím více chvály hodno jest, že i některé polské listy se ujímají ruské mládeže, která v rozčilení překročila snad meze, vylknuté do- mácím řádem universitním. Tímto vykročením z předepsaných mezí požadavky její nestávají se však méně oprávněnými. V takovém smyslu píšou o lvovských událostech »Náš Glos« »Napřod« a »Kur. Lvovský«
#19 alto_textblock #19
levice.
#20 alto_textblock #20
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 26. listopadu.
#21 alto_textblock #21
Srbská zahraničná politika. V srbském senátě rozpředla se delší debat o srbské zahraničné politice. Jakým směrem ny nější zahraničná politika Srbska se bere, j známo. Mp. Vujič jakožto zahraničný ministn učinil o ní delší výklad, jenž vynikal upřím ností, vlastností to, které podobná exposé oby čejně postrádají. Vylíčil úsili, které srbská vláda vynakládati musí na ochranu tureckých Srbů, při čemž je podporována pouze ruskou diplomacil. Senátor Čedomil Mijatovič doporu čoval zahraničné politice některé korreklury. Obrněné diplomatické noty v Cařihradě nepo- máhají. Nejlépe jest obrátiti se přímo na sul- tána Abdula Hamida. Sultán je muž vynikající a nelze pochybovat o jeho dobré vůli. Mimo to Srbové vstoupili v jiný poměr k Albancům počítali s probuzením télo národnosti. Senátor Gligor Geršič radil, aby Srbsko v zahraničné politice varovalo se sedati na hou- pačku mezi velmocemi. Ve své národní politice Srbsko musí se opírat o onu velmoc, která je s ním národně přibuzná a nemá tedy žádného zájmu ani přičiny překážeti národnímu roz voji Srbů. Senátor Svetomir Nikol ajevi č položi podivnou otázku, zdaž Rusko vyminilo si ně jakou provincii za svou diplomatickou podpor srbské akce v Cařihradě. M. p. Vuji č rozhodně popřel, že by po pora ruské diplomacie byla bývala něčím pod miněna. Senátor Djordje Simič doporučoval spo lečný postup s Černou Horou. M. p. precisoval poměr Srbska k Rusku Rakousku v ten smysl: k Rusku je vleče po litika národní, politika hospodářská pak nabádí je k přátelství a loyalnosti naproti Rakousku finanční politika ku přátelstvi s Německem Francil. Senát prohlásil pak, že bere výklad zabra ničného ministra s uspokojením na vědomi, vy
#22 alto_textblock #22
slovuje vládě úplnou důvěru a vzdává díky caru Mikuláši II. za to, že jeho diplomacie podpo ruje diplomacii srbskou.
#23 alto_textblock #23
Rusové zamítají spolek s Anglií. Politický svět nedávno velmi byl překva pen návrhem »Timesů«, listu, Rusku vždy ne- přátelského, aby Anglie uzavřela spolek s Ru skem a tím i s Francií. Na to se podobná myšlenka objevila i v jiných anglických novi- nách a revuích. Ruské časopisectvo zachovalo se k anglickému návrhu chladně, ale některé listy francouzské přimlouvaly se zaň, čehož Rusové se nenadáli. »HoBe Be« dává Angličanům roz- hodně odmítavou odpověď, když jim neposta- čilo odmítnutí, ocukrované zdvořilými frázemi. Pravil jim, že přicházejí k Rusku s nabídnu- tím svého přátelství poněkud pozdě, když Anglie zavedena p. Chamberlainem a sp. do krise, z které není vyváznutí. Spolek s takovým stá- tem není Rusku ani žádoucím, ani cenným. To již není Anglie, která ještě nedávno hrála náčelnou politiku v světové politice. Anglie je nucena ve všech dílech světa ustupovati sou- peřům. Což učinila v posledních 2—3 letech málo ústupků Německu? Spojeným státům ustoupiti musí, kdykoli se jim zachce. Iv Anglii ustupuje mocnějším státům. Mizerný, nespravedlivý a zbabělý boj, který vede s Bury, zbavil ji vši vážnosti politické i mravné. Spolek s nynější oslabenou a vysílenou Anglií nebyl by Rusku k ničemu.
#24 alto_textblock #24
Bosna a Hercegovina. Pařížský »Rappel« oznamuje z dobrého prý pramene: Ve dnech nejblíže příštích oznámí Rakousko-Uhersko evropským velmocem officiálně annexi Bosny a Hercegoviny. Zaznamenáváme, ale ovšem z povinnosti referentské dodáváme také, že »Rappel« neosvědčil se až dosud býti listem spolehlivým.
#25 alto_textblock #25
Další úspěchy burské. Burové posledními svými úspěchy ovládli celý jihovýchod transvaalský. Generál Botha mohl zříditi dokonce hlavní stan svůj v Ermelu, mezi Pretorií a hranicí východní, kterýž Angli- čané měli ještě do nedávna obsazený. Však také na jihozápadu Transvaalu Burové zazna- menávají cenné úspěchy, jež vzpružují odvahu jejich. Objevil se tu náhle na jih od Johannes- burku velitel Grobellaar, jehož oddil vedený Buysem zajal pak anglickou kolonu majora Fischera, když tento velitel sám byl v boji usmrcen. Podrobnosti o bitvě té jsme již v de- peších sdělili. V Anglii, kdež počinali se na poslední projev Chamberlainův oddávati již il- lusím růžovým, zvěsť o porážce té vyvolala mocné vzrušení.
#26 alto_textblock #26
Malťané v odporu proti Anglii. Obyvatelstvo italského, avšak Anglii nále- žejícího ostrova Malty na dále osvědčuje Anglii svůj odpor a svou zášť za to, že Britové mu vnutili svůj jažyk za jazyk »úřadní«. Přerušilo i styky osobní s těmi, kteří šlapají práva ná- roda jeho, nepouští se s nimi do žádného vy- jednávání o tom, co pokládá za své právo nikoli za koncessi, na druhé straně ale hiledá všech příležitostí, by jim řeklo pravdu do oči tak drsně, jak mu drsně ukřivděno bylo. Poslalo ne- dávno protest guvernerovi anglickému, v němž praví, že soukmenovci jeho je oloupili, nejprve, aby je snáze ovládati mohli a že Anglie odsoudila je, obklopivši je celým kruhem dél k pravému otroctví. Přes to podavatelé protestu ujišťují, že bu- dou nadále do krajnosti hájiti nezadatelných svobod Malty a že proti brutální moci postaví svě dobré právo, právo na politickou svobodu, na užívání vlaštiny v úřadě, jak tomu bylo o osmi set lef, na neplacení těch daní. jež vlastním sněmem nebyly povoleny a konečně i na vlastní správu. Protest konči projevem, že zlomil-li už často Bůh pýchu moc- ných, že někdy zlomí i pouta, jež Maltu sví- rají. Odpovědí guvernéra bylo, že protestu pode- psaného předáky Maltezánů vůbec nepřijal a že nad to francouzského zástupce »Agence Havas«, jenž protest i do Paříže poslal, z ostrova vypo- věděl. Krutostmi takými popuzují ale. Angličané proti sobě i veřejné smíněnís v království italském, jež dosud Albionu přálo. Zdá se, že John Bul chce se osamotiti za každou cenu.
#27 alto_textblock #27
Millionové sázky o volbách novoyorských.
#28 alto_textblock #28
Zřídka kdy bylo v Nov. Yorku tolik a v tak velkých obnosech sázeno na výsledek volby, jako lotos. V zasvěcených kruzích se ujišťuje, ž celkem vsazeno bylo na 2,000.000 doll., čili na 5 millionů zlatých, což znamená, ž z kapes Tammanystů přešlo do kapes těch, kteří věřili v Seth Lowovo zvolení, nejméné 1 mill. dollarů. Největší ztrátu v tom ohledu utrpěl Joe Vendig, který prohrál plných 200.000 doll. čili na 500 000 zl.l Senštor Timothy »Dry Dollar« Sullivan v skutečnosti prohrál celé svoje Dewey divadlo, na nějž vypůjčil se 100.000 doll., jež prosázel na Sheparda, kandidáta Tammany Hallu. Největší výhry odnesli George Wheelock Frederick Bronks, z nichž prvý vyhrál 130.000 doll., druhý 110.000 doll. Vedle toho uzavřena byla celá řada men- ších sázek. *