#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXl
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 27. listopadu 190.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 327.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. Histy
s přílohami (Nauěný Obzor: ve
středu n Literární Hlidka
v pátek) předplácí sei
Praze v slministraci
. . . . K — b
na rašeíe
ne čtrst leta . . . . . 6 K —b
s dvojí doníškou
50
na měsic . . . . .
7K 50 h
na čtvt lele
ve klfalkách:
sa měsíe . . . . . . 2 K 80 b
Poštent
na měsíe
a čtrrjl. . . . . .
drojí sštiliou
sa měsíe
žtrrt leka
#9
alto_textblock
#9
V drobndm prodelis
rasní číslo o sobě . . . zs Sb
odpole jni
. . . . za 2h
Va flialkich na venkovši
zanní čislu. . . . . . . . 10
vdpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
platí se hotově rapře.
Předplacení a inserty přijímu zdsainl-
strate v Marisnské ulici č. 3.
Tam nacházejí se tě5 redakee,
tiskárna a ozpedice „Másodnich Listá“.
Eukopiay aa nevraeuji
#10
alto_textblock
#10
Následky brutálnosti pruské
ve Vřesně.
#11
alto_textblock
#11
Barbarství, jehož na katolických dětech
polských a na jejich matkách ve Vřesně
dopustila se státní správa pruská, přesahuje
i nejvyšší známou míru surovosti turecké
páchané na slovanských křesťanech balkán-
ských. Mimo Německo není ve světě vzděla-
ném ani nejmenšího koutku, kde zvěst o sve-
řeposti pruské by nebyla odsuzována s nej-
větším rozhorlením: že něco takového vůbec
jestě je možno v »osvícené Evropě«. Ba
v Německu samém, zejmena v Německu
jižním, barbarství státních orgánů pruských,
spáchané na katolických dětech polskýcha
na jejich matkách, všem jen ponékud sluš
ným a poctivým lidem vehnalo do tváře krev
hanby, že ta nepřestižná mrzkost stala se
jménem celého národa německého.
Čtenáři novin dověděli se, že poslanec
Holanský pruskou brutálností vřesenskou
velmi ostře posvítil v parlamentě vídeňském
na nestydatý chvalozpěv, jejž Všeněmec dr.
Eisenkolb tam spustil na říši hohenzoller-
skou, patrně aby dokázal, jak vlastenectví
rakouské ho pálí pod kůží!
Poslanec Holanský vykonal v národní
otázce polské svou povinnost jako Slovan
promluvil v duchu a v citu celého národa
českého. Hlučná pochvala celé pravice a
srdečné díky všech poslancův polských byly
mu důkazem, že v pravé chvili pronesl
pravdu a stal se obhájcem jejím proti pro-
lhané zpupnosti a panovačné súrovosti ně-
mecké, jejímžto rytířem na říšské radě
vídeňské jménem všech Všeněmcův a nej-
bližší družiny jejich postavil se dr. Eisenkolb.
Však zdá se, že hladina vřesenská,
rozčeřená barbarstvím státních orgánův pru-
ských, neuklidní se tak brzy, jak by si toho
přáli všeněmečtí oslavovatelé říše »dobrých
mravů a bohabojnosti«. Poláci v Haliči
jakoby byli nejnovějšími osudy svých pokre-
vencův v pruském Polsku vyburcování z hlu-
bokého sna k vědomí vlastního jádra věci,
o niž tu jde. Z Krakova a z Tarnova vy-
hnali už pruskou společnost divadelní, která
tam přibyla se svým nejlehčím zbožím,
v Krakově a v četných jiných městech halič-
ských už sestoupily se výbory, které sbírají
peněžité příspěvky na podporu rodin, posti-
žených výrokem pruského soudu ve Hnězdně,
sám někdejší maršálek zemský, hr. Stanislav
Badeni, postavil se v čelo dárcův s tisí-
cem korun, ve všech větších městech ha-
ličských budou pořádati se koncerty a diva
delní hry, jejichžto čistý výtěžek určen jes
na zakoupení v Poznaňsku velikého pozemku
který bude postoupen obětem pruských sou-
dův jako dar národní.
Ze všeho zjevno, že brutálnost pruská.
spáchaná na katolických dětech a na matkáci
jejich v Poznaňsku, vzbudila v Haliči ohlas.
jehož asi se nenadála a jenž nejspíše stan
se jí velice nepříjemným. Duch a cit polský
v Haliči vzplanul spravedlivým hněvem proti
sveřepému utiskovateli a mučiteli polské krve
v Poznaňsku; svědomí lidu polského
v Haliči už vzchopilo se k záštitě a obraně
pokrevencův, úpějících pod úmorným jařmem
pruským; národní hrdost polská
v Haličí vzpírá se proti pruské mrzkosti, kte-
ráž nejpřirozenější a nejsvětější práva národ-
nosti polské nejhrubším násilím potlačuje
a ničí
Vše nasvědčuje tomu, že sveřeposti pru-
ského soudu ve Hnězdně bylo usouzeno, aby
způsobila potřebnou opravu v posavadním
poměru národnosti polské k politice všeně
mecké. Tato oprava mohla dostati podnět jen
z Haliče, jen z lůna Polákův, žijících v Ra-
kousku. Dostala ho. Konečně !
Včerejší telegram z Krakova přinesl nám
zvěst o stati, věnované v tamějším »Cza see
nejnovějším osudům národnosti polské pod
vládou pruskou a následkům těchto osudův.
V řečené úvaze své krakovský »Czas« praví:
»Jest povinností lidu polského, aby čelil svým
utiskovatelům pruským. Musíme usilovati.
abychom razili cestu přesvědčení svému,
upevněnému odhalením knížete Bismarka
v »Hamburger Nachrichten«, že spojení Ra
kouska s Německem jest výhradně na pro-
spěch Německa. Každá změna v kombinaci
evropské byla by na prospěch jenom Rakou-
ska. Nesmíme přispívati k posile
Německa v Evropě; naopak, musíme
podle možnosti své domáhati se oslaben
jeho. Dosud naše názory po té stränce ne-
byly sdíleny zastupitelstvem polským. Však
nyní hlasy polské měly by býti slyšány, po
nevadž jde o zachování důstojnosti naší.«
Tento projev krakovského »Czasu« jest
v nynější době skutkem velice důležitým
a važným. Těmito slovy krakovského listu
příhoda vřesenská nabyla významu nejen
obecně polského, ale i rakou-
ského. »Czase tlumočí ducha a city pol-
ského lidu v Haliči a prohlašuje svrchova-
nou potřebu, aby se strany polské se čelilo
utiskovatelům pruským. Jakým způsobem
možno a dlužno to učinit? Tím způsobem.
když Poláci přestanou přispívati k posile Ně
mecka v Evropě a když počnou pracovat
k jeho oslabení.
Tu jsme u otázky evropského trojspolku.
vlastně u otázky spolku rakousko-
pruského, jenž podle výslovného doznání
samého Bismarka byl zřízen a trvá výhradně
na prospěch Německa.
Krakovský »Czase stýská si veřejně, že
názory jeho a oné části národa polského,
kterouž zastupuje, posud nebyly sdíleny za-
stupitelstvem polským. Totiž zastupitelstvem
#12
alto_textblock
#12
polským v parlamentě vídeňském a v dele-
gacích, kde o zahraničné politice rakouské
se mluví. Má pravdu. Delegace polská až
posud vždy a bez námitek hájila spolek
rakouskopruský jako nejbezpečnější záruku
míru evropského a jako nejlepší allianci,
kterou Rakousko by mohlo uzavříti. Pro
koho delegace polská tím způsobem až po-
sud pracovala, povídá jí ústy Bismarkovými
dnes sám krakovský »Čzas«. Pracovala jen
na prospěch Německa, téhož Německa, kte-
réž státními orgány pruskými dnes katanuje
polské děti a jejich matky za pol s ky
Otčenášl
Příhoda vřesenská dnes už nabyla důle-
žitosti a významu v mezinárodní politice
rakouské, zvláště v zabraničné politice této
říše vzhledem k Prusku. Brutálnostem pru-
ským, páchaným na národnosti polské, dlužno
učiniti přítrž rázným obratem delegace pol-
ské v otázce trojspolku, jenž byl založen
jen pro Německo na škodu Rakouska, jakož
zástupci národa českého v parlamentě vídeň-
ském i v delegacích rok po roce zjevně hlá-
sají a dokazují.
»Czas« stěžuje si do zástupcův polských,
že posud i v parlamentě i v delegacích pod-
porovali politiku trojspolku, a praví, že dele-
gace polská už by měla slyšeti i hlasy pol-
ské, poněvadž jde o zachování polské důstoj-
nosti. Dodáváme: jde ještě o něco jiného.
než o důstojnost narodnosti polské. Nej
blíže jde o život národa polského v Po
znaňsku. A poněvadž dle slov Bismarkových
spojení Rakouska s Německem jest zřízeno
výhradně na prospěch Německa, tedy na
škodu Rakouska, jde v konečných důsledcích
osudův, jež právě stihly děti polské a matky
jejich ve Vřesně, na troskách Rakou-
ska o život národa polského
Haliči. To jest jeden nepřetržitý řetěz
politických zámerův, táhnoucí se všeněme-
ckou politikou pruskou. Třeba přetíti tento
řetěz, pokud jest časl
#13
alto_textblock
#13
Centralistická bida.
#14
alto_textblock
#14
Ve Vídni, 26. listopadu.
Nejmilejší práce jistých pánů je sestavo-
vání tak zvaného parlamentního repertoiru. Dnes
odbude se to, zejtra ono, pozejtří dojde na to
atd. atd. Timto způsobem rozměři celé měsíce
a není dne, kterého by se nevykonalo něco
užitečného pro vlast a národ. To všechno na
papíře a při zeleném stole.
Ve skutečnosti ovšem věci z pravidla jinak
se utváři. Co mělo býti vykonáno za den, není
hotovo za celý týden a že mnohdy malé inter-
mezzo přeruší »plodnou« práci třeba na čtrnáet
dní, na to v rozpočtu se nedbá.
Však i tito páni nevyléčitelní oplimisté
doznati musí, buď již nyní, nebo doznají tak
za nedlouho, že rok by musil býli aspoň tři-
krát tak dlouhý a řišská rada že by zasedati
musila plných dvanáct měsíců, aby všechno t
řádně zpracovati mohla, co se jí, při stále s
vzmahající tendenci centralistické, ukládá.
Vizme na příklad rozvrh času, dle něhož
bude postupovati práce v parlamentě letos
v roce příštím.
Bude-li rozpočet šťastně probrán do váno
v komisi, dostane se v lednu do plena, kde
solva bude vyřízen do 15. února. Však dejme
tomu, že tak se stane. Budou svoláni sněmové
a ti dřive než před 1. duhnem sotva se roze-
jdou. Nechť ihned po sváleích se započne
s uherským vyrovnánim. Kdy, pro bůh, bude
komise hotova s timto obrovským materiálem
A kdy první jeho čásť dostane se do plena
Že nebude možno s touto praci započíti v plné
sněmovně dříve, než před květnem, rozumí s
samo sebou. Však děle než do 15. červenee
nebude možno sněmování vídeňské protáhnouti.
Na nějaké skoncování jeho v jarní periodě ani
pomysliti se nedá, leda že by poslanci, nabyvše
přesvědčení, že je to v Rakousku všechno jedno,
dlouhými oracemi čas nemařili.
A co obchodní smlouvy?
Co ostatní materiál rostoucí do nekonečna
Vždyť bude tu již zase rozpočet nový, než bude
vyřízeno to, čím dnes si parlament vylamuje
zuby. A je možno na dále takovéto hospo-
dářství, které degraduje zákonodárný sbor n
fraškovité shromáždění, v jejichž ličení libuje s
tak velice moderní literatura dramatická?
Konečně snad se najde kdosi, jenž bude
míti dosti odvahy, aby řekl: až sem a ne dále
Tak jako dosud v Cislajtanii ústavní vláda
dále se provozovati nedá.
Nehledě ani ke vzniku této říše, k histo-
rickému jejimu vývoji, k jejím ethnografickým
i zeměpisným různostem, k jejím hospodářským
zvláštnostem a ke kulturní mosaice, kterou
představuje, je centralistická její správa taková,
jaká je ideálem těch, kteří ze sobectví národ-
ního všemožně o její udržení, ba dokonee
o její utužení a rozšíření usilují, naprosto ne-
možnou. Nemožnou již proto, že není času
na ni.
Nejhojněji vyměřená doba na práci parla-
mentní ve Vídni sotva slači na vyřízení nej-
nutnějších věcí běžných, všechno ostatní,eo
vymyká se z obvyklého ramce správního, musilo by
býti z jednacího pořadu sněmovny vídeňské vy
loučeno. Vláda by nesměla odvážiti se do sně-
movny se zákonem sebe lepším, poslanec nesměl
by vkročiti do budovy sněmovní a parlamen
musil by býti asekurován proti každé pohromě
která by ho stihnouti mohla nějakou událost
mimořádnou, kdyby klidně měl vyříditi jen
to, co mu každoročně předloží všední život.
Bez federalistických choutek a aniž b
měl autonomistické »návaly«, uznati musí kažnlý
rozuiný, s věcmi státními poněkud obeznalý
člověk, že Rakousko centralisticky ovládati se
nedá, nehledě ani k tomu, že zde je centralis-
#15
alto_textblock
#15
mus vlastně jenom prostředkem a pouhou foli
k něčemu jinému — ku germanisaci.
A kdyby učinili jednací řády jaké chtěli
kdyby nejnezvyklejšími prostředky se namáhali
prodrati se překážkami, jež při každém pohybu
zcela přirozeně na cestě se jim kupí, stát tento
se jako stát ústavní při nynějším řádu a směru
neudrží. Marné v ohledu tom všechno namahání.
Třeba prostě položiti ruce v klín a čekati; pří
roda snad také v tomto případě — jak říkaj
nepovolaní venkovští »doktoři« — sama si po
může. Jenom že v životě národů a států zna-
mená nečinnost a stagnace — nezměrnou
škodu a ztrátu. Stojíme-li my, nestojí svě
kolem nás a žel, že my jsouce naň odkázáni,
draze zaplatiti musíme každý krok, který učiní
v před. Nemáme času na otálení a na uvažo-
vání, a hrozného hříchu dopouštějí se na Ra-
kousku ti, kteří mermomocí zatlačiti ho chtějí
na dráhu nepravou, protože nepřirozenou.
Je to sice zjev zvláštní, že čím vílězněji
si myšlenka autonomistická klestí dráhu v této
říši, tím méně autonomistů je v ní, však tak
již bývá, že veliké myšlenky triumfují z pravidla
jen svou vnitřní silou a nikoli velikým počtem
stoupencův. Jsme-li dobře zpraveni, myšlenka
uleviti říšské radě a rozšířiti kompetenci sně-
movní ujímá se čím dál tím pevněj
již i v kruzích rozhodujících a to
ovšem mnoho znamená, uváží-li se, že vládlo
se zde a vládne dosud dle nivellisačních zásad
tereziánských, jimž za oběť padla česká kancelár
a kdy heslem stala se unifikace říše,
která v pochybeném pojeli hesla, že
v jednotě je stla, obracela všechno na
rub a která panství v říši položila do rukou
těch, kteří dnes mají nejmenší zájem na jeji
existenci.
Zapustí-li kořeny myšlenka, že říšská rada
s nynější kompelenci je ku práci neschopna.
potom snad se dočkáme doby lepší, než je
nynější.
#16
alto_textblock
#16
Politické zprávy domácí.
V Praze, 25. listopadu. (Hrozby ab
solutismem.) Při konferenci klubovníe
předsedů dr. Körber poukázal ve své řeči mimo
jiné také na možnost rozpuštění nynější sně-
movny a po případě na zastavení ústavy. Kra-
kovský »Czas« pochybuje, že slova dra. Körbra
nutno bráti vážně. »Jednání nynějšího parla-
mentu — píše »Czas« — který nemá za sebou
ještě ani rok života, ukazuje, že opělné roz
puštění sněmovny nemůže býti samo v sobě
cilem. Žádati toho, ut aliguid fecisse videatu
bylo by tedy pouhým zastíráním bezradnosti
bylo by jen zdáním činu. § 14. stačí na roz
počet, ale již při uherském vyrovnání znamena
by novou ránu pro jednolu říše, při obchodníeh
smlouvách selhal by však úplně. Absolutismu
bez fikového listu tohoto paragrafu vymáhal by
energie, jíž Rakousko nikdy nemělo nazbyt
ve skutečnosti byl by neštěstím, na něž by leda
posl. Stránský mohl patřiti s humorem (?)«
Vládní dopisovatel »Dzien. Polského« ber
však Körbrovy hrozby vážně a používá jich
k novým steskům na českou delegaci. »V pol
ském kole — prý — trhá se již trpělivosta
vůdcové jen s těží v něm udržují disciplinu.
V důvěrných schůzích kola padly ostré výtky
proti Čechům se strany, se které by se toh
Čechové nejméně nadáli. Vůdeové čeští říkají
že se ničeho nebojí, že se absolutismu neděsi.
že vydrželi již ledacos a snesou i vládu abso-
lutní. Snad — ale my Poláci jí nesneseme, b
nemáme chuti ani jí okusiti. Království české
jest země bohatá, tam kvete průmysl i obchoo
a také rolnictví se dobře vyplácí. Němci a Č-
chové mohou si tedy dovoliti politický přepych
ale ne my. U nás zírá bída ze všech koutů
Náš průmysl hubí kartely, které prospívají prů
myslu českému a naše rolnictvo potřebuje stá-
lého ošetřování.«
Souhlasíme s pisatelem, že Halič potřebuje
a dlouho ještě bude pofřebovati pomoci od
státu. Z toho však nenásleduje, co vyvozuje
»Dz. Pol.«, že česká delegace jest povinna spo
jiti se s polským kolem za účelem uklidněn
parlamentu, aby tento mohl pracovati ve pro
spěch Haliče. Poláci vědí, že bez splnění opráv
něných českých požadavků v parlamentě klidu
nebude a proto by se měli spíše spojiti s če-
skou delegací, podporovati její snahy a lím par
lamentu dopomoci k dělnosti.
#17
alto_textblock
#17
V Praze, 25. listopadu. (Ry t. Ja
vorský je mrzut) Nedělní »Nové Re
formě« sděluje se z Vídně: »V sobotní schůzi
polského kola vznikla krise následkem různost
mínění v parlamentní komisi kola. Posl. Ko-
zlovský žádal prý v komisi, aby polské kolo
hlasovalo pro disposiční fond jen za určitých
podmínek, Javorský však si přál, aby se
disposiění fond schválil bezpodmínečně. Dnes
se věci té dotknul Javorský ve schůzi kolaa
při tom dodal, že kolují pověsti, jako by byl
v parlamentní komisi bezpodmínečné hlasování
pro disposiční fond vynutil hrozbou, že složí
předsednictví polského kola. Vzhledem k tomu
prohlásil, že se vzdává předsed-
nictví v kole. Kolo sice resignaci Javor-
ského na vědomí nevzalo, ale faktem jest, že
od té chvile v kole předsedal hr. Dědušický.«
V téže věci sděluje se nám z Vídně, že
antagonismus mezi posl. Javorským a Kozlov-
ským trvá od 8. června 1900, kdy ryt. Ja-
vorský prohlásil pravici za rozpadlou a převedl
polské kolo v objetí německé levice, kdežto
posl. Kozlovský byl pro součinnost s delegací
českou. Ze sobolní schůze polského kola. ryt.
Javorský po své resignaci skutečně odešel. Když
však kolo většinou hlasů přijalo návrh Javor
ského, aby se disposiční fond přijal bezpodmí
nečně, poddal se nátlaku svých přátel a resignae
zase o dvolal. Starý »regimentář« je tedy
#18
alto_textblock
#18
kolu zachován a povede své věrné statečně
dále, kam mu povelí dr. Körber a německá
V Praze, 25. listopadu. (O ruskou
universitu ve Lvově.) Ruch ve pro-
spěch samostatné ruské university ve Lvově
vznikl v kruzích mládeže ukrajinofilské. Ve
schůzích mluvilo se původně jen o universitě
»ukrajinské« a ne o ruské. Straua staroruská.
která se snaží udržeti styky s literaturou velko
ruskou a užívá ve svých spisech ruského jazyka
spisovného, demonstrací lvovských se z počátku
vůbec neúčastnila. Proto také akademický spo-
lek »Drug«, v němž soustředěni přivrženci strany
staroruské, neměl nijakého dílu ve studentskýeh
demonstracích. Orgán staroruské strany »Gali-
čanin« neschvaluje způsob, jakým akademikově
ukrajinští se domáhali university. Jinak však
souhlasí s cílem, jejž demonstranti měli na
mysli. »Samostatná universila ruská — píše
»Gal.« — jest požadavek všeho ruského oby
vatelstva v Haliči a ve snaze o universitu vi
díme jeden z nejvážnějších svých národních
úkolů. Teprve potom, opírajíce se o stalétou
ruskou kulturu, rozhodneme se, má-li ve Lvově
býti universita »ukrajinská«, »podolská«, »hu-
culská«, neb »ruská«. Nyní běží jen o věc
přáli bychom si, aby tato otázka vyšla z de-
monstračních plevek a ocítla se na pevné půdě.«
Tak počínal si i spolek »Drug«. Demonstraeí
se neúčastnil, ale k požadavku svých soudruhů
z druhého tábora se připojil, odůvodňuje tento
svůj krok přesvědčením, že »založení university
i s maloruským vyučovacím jazykem bylo by
ohromným pokrokem v rozvoji přikarpatské
Rusi.«
Následkem ruských demonstrací, při nichž
pedelové byli biti, universita byla, jak již sdě-
leno, uzavřena. Ministr osvěty, dr. Hartel,
schválil tento krok universitního senátu a na
řídil, aby vyšetřování se provedlo co nej-
rychleji a kdo bude shledán vinným, aby
byl potrestán co nejpřísněji, poněvadž
prý trestuhodné výtržnosti ruských akademiků
přesahuji všechno, co se v tom vzhledě kde
přihodilo. Mimo to ministr dr. Hartel žádá za
sdělení, jaký díl ve výtržnostech měli ruští
alumnové a jaké kroky proti nim učinili, jich
představení.
Za výtržností na universitě vídeňské, jež
v ničem nezadaly demonstracím lvovským, mi-
nisterstvo osvěty nebylo tak přísné. Mladým
pánům se vyhovělo, semestr byl prohlášen z
ukončený a vídeňští buršáci poslání na
prázdniny. Tam to byli ovšem Němci, kdežto
ve Lvově běží o Rusy a proto se musí
vzíti na pomoc pověstný druhý rakouský
loket.
Překvapuje nás však, že ani ostrá slov
ministra dra. Harila některým polským listům
nepostačují. Sám orgán místodržitele hr. Pi-
ninského, »Gazeta Narod.« přichází vyšetřujíeí
komisi na pomoc a napovídá ji, že potrestán
musejí býti všichni akademikové, kteří byl
vůbec na bouřiivé schůzi, při nejmenším
důtkou, jež bude míti v zápětí odnětí osvo-
bození od kolejného a nadací. Pokud pak se
týče ruských alumnů, naděje se do arcibiskupa
hr. Šeptyckého, že mezi nimi zavede pořádek
rozumí se po polsku.
Tím více chvály hodno jest, že i některé
polské listy se ujímají ruské mládeže, která
v rozčilení překročila snad meze, vylknuté do-
mácím řádem universitním. Tímto vykročením
z předepsaných mezí požadavky její nestávají
se však méně oprávněnými. V takovém smyslu
píšou o lvovských událostech »Náš Glos«
»Napřod« a »Kur. Lvovský«
#19
alto_textblock
#19
levice.
#20
alto_textblock
#20
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 26. listopadu.
#21
alto_textblock
#21
Srbská zahraničná politika.
V srbském senátě rozpředla se delší debat
o srbské zahraničné politice. Jakým směrem ny
nější zahraničná politika Srbska se bere, j
známo. Mp. Vujič jakožto zahraničný ministn
učinil o ní delší výklad, jenž vynikal upřím
ností, vlastností to, které podobná exposé oby
čejně postrádají. Vylíčil úsili, které srbská vláda
vynakládati musí na ochranu tureckých Srbů,
při čemž je podporována pouze ruskou
diplomacil.
Senátor Čedomil Mijatovič doporu
čoval zahraničné politice některé korreklury.
Obrněné diplomatické noty v Cařihradě nepo-
máhají. Nejlépe jest obrátiti se přímo na sul-
tána Abdula Hamida. Sultán je muž vynikající
a nelze pochybovat o jeho dobré vůli. Mimo to
Srbové vstoupili v jiný poměr k Albancům
počítali s probuzením télo národnosti.
Senátor Gligor Geršič radil, aby Srbsko
v zahraničné politice varovalo se sedati na hou-
pačku mezi velmocemi. Ve své národní politice
Srbsko musí se opírat o onu velmoc, která je
s ním národně přibuzná a nemá tedy žádného
zájmu ani přičiny překážeti národnímu roz
voji Srbů.
Senátor Svetomir Nikol ajevi č položi
podivnou otázku, zdaž Rusko vyminilo si ně
jakou provincii za svou diplomatickou podpor
srbské akce v Cařihradě.
M. p. Vuji č rozhodně popřel, že by po
pora ruské diplomacie byla bývala něčím pod
miněna.
Senátor Djordje Simič doporučoval spo
lečný postup s Černou Horou.
M. p. precisoval poměr Srbska k Rusku
Rakousku v ten smysl: k Rusku je vleče po
litika národní, politika hospodářská pak nabádí
je k přátelství a loyalnosti naproti Rakousku
finanční politika ku přátelstvi s Německem
Francil.
Senát prohlásil pak, že bere výklad zabra
ničného ministra s uspokojením na vědomi, vy
#22
alto_textblock
#22
slovuje vládě úplnou důvěru a vzdává díky caru
Mikuláši II. za to, že jeho diplomacie podpo
ruje diplomacii srbskou.
#23
alto_textblock
#23
Rusové zamítají spolek s Anglií.
Politický svět nedávno velmi byl překva
pen návrhem »Timesů«, listu, Rusku vždy ne-
přátelského, aby Anglie uzavřela spolek s Ru
skem a tím i s Francií. Na to se podobná
myšlenka objevila i v jiných anglických novi-
nách a revuích. Ruské časopisectvo zachovalo
se k anglickému návrhu chladně, ale některé
listy francouzské přimlouvaly se zaň, čehož
Rusové se nenadáli.
»HoBe Be« dává Angličanům roz-
hodně odmítavou odpověď, když jim neposta-
čilo odmítnutí, ocukrované zdvořilými frázemi.
Pravil jim, že přicházejí k Rusku s nabídnu-
tím svého přátelství poněkud pozdě, když Anglie
zavedena p. Chamberlainem a sp. do krise,
z které není vyváznutí. Spolek s takovým stá-
tem není Rusku ani žádoucím, ani cenným.
To již není Anglie, která ještě nedávno hrála
náčelnou politiku v světové politice. Anglie je
nucena ve všech dílech světa ustupovati sou-
peřům. Což učinila v posledních 2—3 letech
málo ústupků Německu? Spojeným státům
ustoupiti musí, kdykoli se jim zachce. Iv
Anglii ustupuje mocnějším státům. Mizerný,
nespravedlivý a zbabělý boj, který vede s Bury,
zbavil ji vši vážnosti politické i mravné. Spolek
s nynější oslabenou a vysílenou Anglií nebyl
by Rusku k ničemu.
#24
alto_textblock
#24
Bosna a Hercegovina.
Pařížský »Rappel« oznamuje z dobrého prý
pramene: Ve dnech nejblíže příštích oznámí
Rakousko-Uhersko evropským velmocem officiálně
annexi Bosny a Hercegoviny. Zaznamenáváme, ale
ovšem z povinnosti referentské dodáváme také,
že »Rappel« neosvědčil se až dosud býti listem
spolehlivým.
#25
alto_textblock
#25
Další úspěchy burské.
Burové posledními svými úspěchy ovládli
celý jihovýchod transvaalský. Generál Botha
mohl zříditi dokonce hlavní stan svůj v Ermelu,
mezi Pretorií a hranicí východní, kterýž Angli-
čané měli ještě do nedávna obsazený. Však
také na jihozápadu Transvaalu Burové zazna-
menávají cenné úspěchy, jež vzpružují odvahu
jejich. Objevil se tu náhle na jih od Johannes-
burku velitel Grobellaar, jehož oddil vedený
Buysem zajal pak anglickou kolonu majora
Fischera, když tento velitel sám byl v boji
usmrcen. Podrobnosti o bitvě té jsme již v de-
peších sdělili. V Anglii, kdež počinali se na
poslední projev Chamberlainův oddávati již il-
lusím růžovým, zvěsť o porážce té vyvolala
mocné vzrušení.
#26
alto_textblock
#26
Malťané v odporu proti Anglii.
Obyvatelstvo italského, avšak Anglii nále-
žejícího ostrova Malty na dále osvědčuje Anglii
svůj odpor a svou zášť za to, že Britové mu
vnutili svůj jažyk za jazyk »úřadní«. Přerušilo
i styky osobní s těmi, kteří šlapají práva ná-
roda jeho, nepouští se s nimi do žádného vy-
jednávání o tom, co pokládá za své právo
nikoli za koncessi, na druhé straně ale hiledá
všech příležitostí, by jim řeklo pravdu do oči tak
drsně, jak mu drsně ukřivděno bylo. Poslalo ne-
dávno protest guvernerovi anglickému, v němž
praví, že soukmenovci jeho je oloupili,
nejprve, aby je snáze ovládati mohli a že Anglie
odsoudila je, obklopivši je celým kruhem dél
k pravému otroctví.
Přes to podavatelé protestu ujišťují, že bu-
dou nadále do krajnosti hájiti nezadatelných
svobod Malty a že proti brutální moci postaví
svě dobré právo, právo na politickou svobodu,
na užívání vlaštiny v úřadě, jak tomu bylo o
osmi set lef, na neplacení těch daní.
jež vlastním sněmem nebyly povoleny
a konečně i na vlastní správu. Protest konči
projevem, že zlomil-li už často Bůh pýchu moc-
ných, že někdy zlomí i pouta, jež Maltu sví-
rají. Odpovědí guvernéra bylo, že protestu pode-
psaného předáky Maltezánů vůbec nepřijal a že
nad to francouzského zástupce »Agence Havas«,
jenž protest i do Paříže poslal, z ostrova vypo-
věděl. Krutostmi takými popuzují ale. Angličané
proti sobě i veřejné smíněnís v království italském,
jež dosud Albionu přálo. Zdá se, že John Bul
chce se osamotiti za každou cenu.
#27
alto_textblock
#27
Millionové sázky o volbách
novoyorských.
#28
alto_textblock
#28
Zřídka kdy bylo v Nov. Yorku tolik a v tak
velkých obnosech sázeno na výsledek volby, jako
lotos. V zasvěcených kruzích se ujišťuje, ž
celkem vsazeno bylo na 2,000.000 doll., čili na
5 millionů zlatých, což znamená, ž
z kapes Tammanystů přešlo do kapes těch,
kteří věřili v Seth Lowovo zvolení, nejméné
1 mill. dollarů.
Největší ztrátu v tom ohledu utrpěl Joe
Vendig, který prohrál plných 200.000 doll. čili
na 500 000 zl.l
Senštor Timothy »Dry Dollar« Sullivan v
skutečnosti prohrál celé svoje Dewey divadlo,
na nějž vypůjčil se 100.000 doll., jež prosázel
na Sheparda, kandidáta Tammany Hallu.
Největší výhry odnesli George Wheelock
Frederick Bronks, z nichž prvý vyhrál 130.000
doll., druhý 110.000 doll.
Vedle toho uzavřena byla celá řada men-
ších sázek.
*