#1
alto_textblock
#1
Číslo 38.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 9. února 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administrace a
expedice:
Praha. Pštrossova ulice,
číslo 200—II.
Refrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Mezapečetěnéreklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější insercí po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vřdy po dvanácté ho-
dině polední.
Jednotlivé číslo za
Telefon redakce č. 1126.
#6
alto_textblock
#6
ULKt
#8
alto_textblock
#8
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu:
měsíčně . . . ..
2.80
8.40
čtvrtletně . ..
celoročně . . ..
K 88.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně. . . ..
3.—
čtvrtletně ... K 8.—
celoročně. ... K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
12.—
čtvrtletně . ..
celoročně.... K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
zie, Anglie a Ruska:
čtvrtletně ... K 13.20
celoročně ... K 52.88
Telefon rodakce č. 1126.
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází v 7 hodin 24 minuty ráno.
Slunce zapadá v 5 hodin 5 minut odpol.
#10
alto_textblock
#10
Pátek:
#11
alto_textblock
#11
Sv. Apollonia, panna a muč. — Sv. Ansbert.
#12
alto_textblock
#12
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Ducha na Starém městě od 5.—9. února.
#13
alto_textblock
#13
Katolický generál Butler a spis Blochův.
#14
alto_textblock
#14
V Praze, 8. února.
= Ve vojenských kruzích koluje vtip: »Proč
jest v Londýně nebe sivé«? Odpověď zní: »Že
Angličané selhali už celé modré nebe v době války
jihoafrické.« Věru, mnoho bylo nalháno o válce
jihoafrické, ale pravda přichází na povrch. Byly
zde příčiny, které byly uměle vzbuzeny a které
označuje potupný obrázek v anglických listech,
představující vojíny, jdoucí do Afriky, defilující
kolem zlatého pytle a pod obrazem nápis: »Zdráv
buď, Kroese, na smrt jdoucí tě pozdravují « Válka
stála též žurnalistickou obec anglickou značné
oběti: do polovice ledna podlehli útrapám tři refe-
renti anglických listů: v Ladysmithu zemřel refe-
rent »Standardu«, druhý den dopisovatel »Daily
Mail« (proslulý žurnalista Stevens) a korrespon-
dent »Morning Postu« Ferrand.
Pokoření Anglicka ve válce s Boery snad vy-
koná větší kus práce pro mír, než celá haagská
konference míru. Znatelé vojenství prohlašují dnes,
že bojiště v jižní Africe na vlas potvrzuje vše, co
napsal rada Jean Bloch ve svém díle: »Válka bu-
doucnosti se stanoviska technického, hospodářského
a politického.« Druhým jeho dílem jest spis: »Jest
válka nemožna?« Odpověď zní: — nemožna —
a dokazuje v něm matematicky jako prorok: 1.
válka budoucnosti bude řada obrovských porážek
před zásekovými ohradami, 2. válka budoucnosti
přinese výsledek jen straně obranné, 3. frontální
útoky bez nesmírné převahy jsou nemožuy. Na
380 str. na 100 obrazcích znázorňuje své výsledky
theoretického bádání a úsudku. »Rev. of Rev.«
přináší článek o spisu Blochově a srovnává 17
bodů jeho spisu, které ve válce boerské úplně se
potvrdily.
Vražedné střelné zbraně se hodí výtečně pro
obranu a jsou na škodu útočníkům. Dřívější puška
slabším střelivem pálena nesla kulku vysoko ve
křivce a toliko v čáře krátké vraždila; moderní
puška silně pálená nese kulku takměř v přímce a
jest smrtelnou po celé její čáře. Staré pušky pře-
nášely, nové jdou skoro v rovině oka střelce a
proto všude zasáhnou útočícího nepřítele, jenž by
musil býti v obrovské převaze. Podobně jest s dělo-
střelectvem, které může býti připraveno o děla
(při palbě bezdýmé), aniž by vědělo, odkud mu pě-
chota hrozí. Ponecháváme vojenské úvahy — vo-
jenským listům. Theoretik zde předčil praktiky.
Špis Blochův byl právě přeložen do angličiny
a vykoná snad missii míru. Utočníci snad poznají,
že nadarmo útočí, nebo zbraně pořízené za milli-
ardy jsou zbraněmi obrany, ale ne útoku. Ironie
válečnictví XIX. věku! Beránek má přemoci vlka.
Bloch tvrdí, že generál, jenž chce vzíti útokem
ohradu polní bez obrovských ztrát, podobá se vůdci,
jenž chce provésti vojsko průtrží mračen bez
vody. S katolického stanoviska jest nám vítati
účinek spisu Blochova, poněvadž k moudrosti pro-
budí mnohé vojenské státy, vypočtěné na výboj.
Je-li napadený v tak veliké výhodě, kdo bude
chtíti býti bláznem útočícím?
Hrdinou v Anglii jest nyní generál Butler, Ir
a katolík, bývalý hlavní velitel v jižní Africe,
jenž zrazoval důtklivě od války. Ač upřímný ka-
tolík jako každý Ir, cenil opravdovou zbožnost
Boerů evangelických, ano i sympatisoval s nimi
v jejich právu. Stal se ovšem bojechtivým důstoj-
níkům anglickým nenáviděným jako Ir a katolík,
ač právě Irové vždy stáli v prvních řadách
vojska anglického. Boerové před anglickými vo-
jáky mají pramálo úcty a velmi malé mínění
o jejich válečnictví. Nejlepší vojsko a generály
měla Anglie z Irska, kteří jsou pokládáni za nej-
lepší bojovníky, jako raga keltická vůbec. Slavný
Wellington a skoro všichni generálové přítomní,
kteří se mohou pochlubiti výsledky, jsou irského
původu.
Když britští emisaři v Johannesburgu štvali
do války, telegrafoval Butler: »Ať se podá jejich
petice královně, chci je viděti napřed odsouzené.
Nechci dovoliti, aby vláda Jejího Veličenstva byla
#15
alto_textblock
#15
učiněna nástrojem těchto bláznů«. Vláda Jejího
Veličenstva královny dala ze sebe učiniti nástroj
blázna. Generál Butler, jenž získal si rytířské
ostruhy v Kanadě, při výpravě na řeku Červenou,
v zemi Ašantů, v Egyptě, v Nilské výpravě, jenž
šel po stopách generála Gordona, stal se osobou
nemilou v jižní Africe, že zrazoval od války.
Dnes už má více než dostiučinění. »Řev. o
Rev« (Janury 20) píše o jeho sympatii s utlačova-
nými: »Od svého mládí generál Butler
byl vychován v tradicích pronásle-
dované ragy a proskribované církve.
Ač se v pozdějším věku stal mocným
nástojem vruce panující ragy, ani
okamžik neskrýval sympatie s li-
dem, které ho ovládaly někdy spra-
vedlivě někdy ne. Snad tato okolnost zavi-
nila nesympatické jednání s ním v poslední době,
poněvadž malé předsudky jsou i proti katolickým
Toryům; je-li katolík náhodou liberálem a Irem (o),
jest zřídka kdy »osoba milá« ve vládnoucích kru-
zích. Nemůžete vzíti knihy Butlerovy — a napsal
jich mnoho a dobrých — abyste nenašli tam
stranu, kde by se nechvěl opotlačované racy
světa. Žádné rozdíly racy, nábožen-
ství, ani barvy nezměnily jeho sym-
patií. První projev tohoto ducha učinil ve spise
jednajícím o vládě kanadské. Jako mladý muž při-
šel do styku s rudými Indiány severní Ameriky a
nikdy nechtěl míti nic společného s Angličany a
Amerikány, kteří měli heslem: »není hodněj-
šího Indiána — nad mrtvého.« — Potud
citovaná »Review«. S chloubou poukazujeme ke
katolickému generálu — Iru, jenž právě dostává
dostiučinění ve veřejném mínění anglickém. Sná-
šenlivost jeho a sympatie s utlačovanými učinily
jej na čas neoblíbeným, dočasná oběť, avšak byla
začátkem větší jeho slávy. Anglickým katolíkům
generál Butler jest nejlepším dokladem upřímného
vlastenectví, daleko vznešenějšího než vlastenectví
štváčů, kteří anglický lid vedli na jatky pro zla-
tého »Kroesa«. Butlerovi bude možno dáti na
pomník nápis, jaký si zvolil katolický francouzský
generál: »Miles Christi« — »vojín Kristův«.
#16
alto_textblock
#16
Zprávy politické.
#17
alto_textblock
#17
V Praze, dne 8 února.
#18
alto_textblock
#18
Česko-německé konference. Vládní ča-
sopisy jsou dnes plny nejkrásnějších a nejrůžo-
vějších nadějí. Soudíce totiž na základě klidného
průběhu dosavadních konferenčních schůzí, před-
povídají, že konference skončí šťastně. Rozporů,
na něž došlo již v těchto dvou schůzích, se nele-
kají. Považují je pouze za slabý mráček, kterýž
rozptýlí se zrovna tak, jak vznikl; za mimojdoucí
blesk, kterýž může na okamžik oslniti, ale nikoho
nemůže poraniti. Ani toho ne, koho zasáhl.
Také časopisy německo-liberální si libují, že
zvláště debata, kteráž vyvinula se ve včerejším če-
ském oddělení konferenčním o zákonu, jenž týká se
užívání zemských jazykův od samosprávných úřadů
v Čechách a jenž byl schválen od sněmu králov-
ství českého, nesla se duchem naprosto klidným a
věcným. Zákon ten byl, jak známo, změněn po
prání vlády hr. Thuna a všecky jeho články pro-
vanuty byly duchem naprosté rovnoprávnostia
spravedlnosti. Ale právě proto nelíbil se Němcům,
kteří při každé příležitosti a na každém místě usi-
lují o nadvládu jazyka německého a nebyl před-
ložen nejvyššímu schválení. Mohli tudíž delegáti
čeští býti vším právem roztrpčeni. Že však jedná
se jim skutečně jen o mír a o nic jiného, zapřeli
se i tentokráte a dopustili, aby také ve včerejší
schůzi o něm bylo rokováno a projevili ochotu
ke všelikým možným změnám některých jeho článků.
Ještě před zahájením rokování bylo usnešeno,
aby žádný řečník nemluvil déle nežli čtvrt hodiny.
A třeba že, až na zástupce českých konservativ-
ních velkostatkářův, ujali se slova řečníci všech
stran, docíleno bylo přece vzájemného souhlasu o
některých podstatných bodech jmenovaného zá-
kona. Umluveno bylo m. j., že za obce jazykově
#19
alto_textblock
#19
smíšené dlužno považovati ony, z jejichž obyvatel-
stva přiznává se aspoň většina ke druhé zemské
řeči. Kromě toho upustili Čechové od ustanovení
zákona, na základě jehož samosprávné úřady,
kteréž by neřídily se jím, propadly by určitým
trestům.
Ale některé články zákona zůstaly spornými
také i na dále a nebylo docíleno o nich žádoucí
shody. Němci vzpírali se m. j. zvláště článku, jenž
ustanovuje, že v obcích jednojazyčných musejí býti
také podání, učiněná v druhém zemském jazyku,
přijímána. Také o jednacím jazyku ve schůzích
sborův samosprávných nemohlo býti docíleno žádné
shody.
Protože náhledy německých a českých dele-
gátů rozrážely a tříštily se tak silně, že nebylo
možno vlny a proudy jejich uvésti v jedno řečiště,
zvolen byl, jak telegramem bylo oznámeno, zvláštní
devítičlenný podvýbor, kterémuž bylo uloženo, aby
pokusil se o překlenutí propasti, jež v té příčině
rozšklebila se ve včerejší schůzi mezi českými a
německými delegáty. Nezdaří-li se to ani tomuto
podvýboru, bude sepsán o veškerém jeho jednání
a rokování úřadní protokol, ve kterém čeští i ně-
mečtí delegáti vytknou a označí své stanovisko.
Vládě bude pak uloženo, aby sama vypracovala
zvláštní, všech sporných článků zákona se týka-
jící předlohu a vzala v ní, pokud jen možná, pří-
slušný zřetel na názory, jež obě strany projeví a
zastávati budou ve schůzi podvýboru, jenž podle
všeho sestoupí se již dnes.
Spor, jenž docela zbytečně vyvolaly »N. L.
mezi českými národními delegáty a delegáty kon-
servativních velkostatkářů byl zase již urovnán.
Stalo se to ve včerejší schůzi obojích těchto dele-
gátův. Vydaná o této schůzi zpráva praví: »Ve
dnešní poradě zástupců českých lidových poslanců
i konservativního velkostatku z Čech a z Moravy
jednáno bylo o postupu ohledně schůze, kterou od-
poledne má konati sekce pro záležitosti české. Při
tom vůči různým zprávám jednomyslně konstato-
váno, že žádného věcného sporu, ba dokonce roz-
kolu mezi zástupci lidovými a konservativního vel-
kostatku nebylo a není; neboť hned v první po-
radě sdělili zástupcové konservativního velkostatku,
že příčina, proč nelze, aby též jejich jménem dr.
Engel (v zahajovací schůzi vyrovnávacích konfe-
rencí) známé prohlášení podal, jest pouze formální,
poněvadž za daných okolností nebylo možno, aby
v čas opatřili si též nutného schválení svých klubů.
Zástupci velkostatku však ihned výslovně uvedli,
že v průběhu dalšího jednání bude s jejich strany
učiněn projev souhlasu se zásadami dotyčnými.
Jest tudiž každá pověst, která by dosavadní spo-
lečný postup líčila jako ohrožený, bezpodstatnou.
Zpráva tato potvrzuje, co sami včera pronesli
jsme o konečném sporu, kterýž, jak označilil jsme
již, byl zbůhdarma opovězen a zveličován. Nemů-
žeme za nynějších obtížných poměrů ani dost silně
varovati před takovýmto, mírně řečeno, drážděním
a vyzýváním konservativní strany velkostatkářské.
Je to právě strana, jež netočí korouhvičky svého
přesvědčení podle větru a proto nesmí ani dost
málo býti podezřívána z neupřímnosti k našemu
národu.
Z vynikajících českých poslanců vyslovili se
dva o nadějích, jaké kladou do nynější českoně-
mecké konference. Jsou to pp. dr. Engel a dr.
Žáček, kteří rozmlouvali o té věci se zástupcem
časopisu »Volksztg.« Dr. Engel pravil, že již
sestoupení konference samo budí zajisté, třeba ni-
koli veliké naděje, avšak že bude nutno omeziti
bojiště. Boj, jenž trvá již tolik let, nabude mírněj-
ších forem. Naposledy nikdo neočekává nic a my
— řekl dr. Engel — budeme spokojeni, bude-li
boj mezi Čechy a Němci omezen na menší prostor.
Méně důvěřivým jest dr. Žáček, neboť do-
cela otevřeně pravil, že nedoufá v úspěch vyrov-
návací konference. Na otázku pak, jaké důsledky
mohl by míti zmar vyrovnávací akce, dr. Žáček
odpověděl: Nastal by strašný zmatek,
říšská rada stala by se nedělnou. Boj
dosavadní by se přiostřil.