#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třetí.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý 21. října 1913.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 289.
#4
alto_textblock
#4
boveamabud oměmvrosa olelnl se olinvl
#5
alto_textblock
#5
na ranní a večerní llety
předplácí se
V Prane v admainistrantn
ns čtvrt ista. .. S K =S
s dvojí donáškou
na čtvrista. ke
vo Bllálkách“ , K no
na měsle
Poštou :
na měslo,
na čtvrt leta : . . . 9 K 6o
s dvojí zásilkou
ke
na čtvrt leta
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodejie
ranní člala a sobs
vačerní
l
Ve filiálkách na venkově
ranní číslo
večernl
„
. S
#7
alto_textblock
#7
Inseráty
plati se hotově napřea
Předplacení a inserty přijl
administrace v Marianské ul., a
Tam nacházejí se tál
ředskce, tiskárna a expedlee
„Národnlcb Listů“
dukopisy se nevraceil
#8
alto_textblock
#8
Dnešní číslo pro Prahu jest o a.
s přílohou pro venkov o 16 stranách.
#9
alto_textblock
#9
Jihočeský sjezd národní strany
svobodomyslné v Třeboni.
(Od zvlášt. zpravodaje „Nár. Listů“ )
V neděli odpoledne konala se v tělocvičně
místní školy veřejná schůze lidu, které
súčastnili se všichni účastníci důvěrné schůze
dopolední a tolik stoupenců všech místních
stran politických, zejména také velký počet
dam, že prostorná místnost jim nestačila. Tí-
snilo se v ní na 450—500 osob.
Schůzi zahájil po 3. hod. odpol. předseda
místní organisace národní strany svobodomy-
slné, starosta města p. Baarí
#10
alto_textblock
#10
„Velectěné shromážděníl
#11
alto_textblock
#11
Jest mi obzvláštní ctí a milou povinno-
sti jako předsedy místní organisace vás, kteří
jste se v tak hojném počtu do dnešní schůze
dostavili, pozdraviti a všechny co nejsrdeč-
něji, velectěné dámy co nejuctivěji, v našem
středu uvítati.
V ohledu formálním bude zapotřebí, byste
si pro dnešní schůzi zvolili předsednictvo. Dří-
ve však, než k tomuto aktu přikročíme, do-
volte mi, abych uvítal milého vůdce naší strany
posl. dra. Kramáře v našem středu.
Buďte nám srdečně vítán, pane doktore.
děkujeme vám z plna srdce, že jste se znova
uvázal v tak těžký úkol býti ochráncema
vůdcem české politiky. Přejeme vám v kaž-
dém ohledu plného zdaru, neboť víme, že, co
vykonáte pro nás, vykonáte pro celý národ.
(Výborně! Výborně! Bouřlivý potlesk a po-
chvala.)
Prof. Skočdopole navrhl za předsedu sta-
rostu města p. Baara a do předsednictva pp.
dra. Aug. Zátku z Čes. Budějovic, Mag. Ph.
Pecháče z Tábora, posl. Mertu z Jindři-
chova Hradce, říš. posl. Kratochvíla, dra.
Domanského z Benešova a starostu Fá-
ru z Pelhřimova, za zapisovatele p. oficiála
Hlaváče.
Návrh tento schválen.
Předseda starosta Baar vyslovil jménem
zvolených nejvřelejší dík za důvěru, touto
volbou prokázanou a sdělil, že do schůze do-
stavili se poslanci: dr. Kotrbelec, Mert,
Kratochvíl, Steindler, president
Brdlík, Vodňanský, býv. posl. dr.
Lang a vůdce budějovických Čechů dr. Zát-
ka (Výborně. Potlesk a srdečná ovace.)
Pro dnešní schůzi se omluvilí poslancí dr-
Sehuster, dr. Šubert a Pavlíček
Předseda žádá, aby přítomní projevili sou-
hlas s návrhem předsednictva, aby mimo hlav-
ní řečníky mohli páni, kteří se debaty zúčast-
ní, mluvit jenom čtvrt hodiny.
Návrh se schvaluje.
Říšský posl. Kratochvíl vyslovil jako po-
slanec volební skupiny, k níž náleží také Tře-
boň, své potěšení nad tak četným účasten-
stvím ze všech kruhů voličstva a z celé voleb-
ni skupíny. Kritická doba nynější, jak politiky
zahraniční, tak vnitřní, vyžaduje, aby co mož-
ná nejširší lidové vrstvy byly poučeny, jakým
směrem musí se v nejbližší době česká poli-
tika bráti. Všichni přítomní zajisté cítí, jakými
bludnými často cestami se kráčí v politice za-
hraniční — cítíme to nejen po stránce cítové
vzhledem na slovanské naše bratry, ale také
v ohledu hospodářském — cítíme, že tyto
bludné cesty vrhají reflexy na veškeré oby-
vatelstvo říše, a že všichni od nejmenšího do
nejvyššího cítíme krisi, která se všude šíří. Jest
#12
alto_textblock
#12
třeba, aby mohutné hlasy lidu ukázaly směro-
datným činitelům, kterou cestou, jak v politi-
ce zahraniční, tak vnitřní, mají se bráti. Vnitř-
ní politika ukládá nám zkoušku a povinnost
chladně a střízlivě na věc pohlížeti, poněvadž
směr, kterým česká politika půjde v nejbližší
době, bude míti velké důsledky. Proto také
vůdce a předseda klubu našeho a naší strany
p. dr. Kramář milerád dostál své povinnosti
a zasvětil se s celou duší do celého problému
vaší politiky, na schůzích objasňuje voličůma
líčí jim poměry, které čekají český národ. Jest
zapotřebí, aby nám bylo nalito čisté víno, a v
tom směru jsem rád, že náš předseda ochotně
mezi nás zavítal. Vděčím mu za to jako zá-
stupce zdejšího volebního okresu, že podjal se
tohoto úkolu, a žádám, aby ujal se slova.
#13
alto_textblock
#13
Slova chápe se na to
#14
alto_textblock
#14
dr. Karel Kramář,
jemuž přítomní uspořádali znovu srdečnou
spontanní ovaci:
o
ono Velectěné shromážděnída ,iřen
Tento sjezd i schůze s ním spojená měly
se konati, jak víte, už před prázdninami. Velm
jsem se těšil do Třeboně, ale okolnosti za-
bránily mi přijeti mezi vás.
Velmi dobře si pamatujete a vlastně musí-
te se pamatovati, poněvadž jste se otázkou tou
— díky našim radikálním listům — zabý-
vali celé prázdniny, otázkou totíž, že nasta
jistý konflikt v naší straně. Já ocitl se v men-
šině ve sboru, jehož vážnost za žádnou cenu
nechtěl bych podceňovati, ve sboru bývalých
poslanců zemských, a poněvadž v té době by
nebylo bývalo loyální, abych na veřejně schů-
zi hájil své stanovisko proti stanovisku větši-
ny v našem zemském klubu, slíbil jsem, že při-
jdu po prázdninách. Možná, že v tom oka-
mžiku byl slib ten trochu lehkomyslný, poně-
vadž jsem nemohl ještě věděti, jestli také po
prázdninách mně bude možno, abých ve schů-
zi veřejné mluvil. Ale, bohužel nebo bohu
díky, od té doby se vyjasniilo.
Bohužel proto, poněvadž se v Čechách
výjasnilo tím, co se stalo se zemským výbo-
rem a nastolením správní komise úřadnické.
a bohu díky proto, poněvadž vyjasnění nasta-
lo úplné a naprosté v lůně naší strany, a snad
smím i říci, v české veřejnosti, takže dnes
zase s klidem mohu mluviti veřejně o těchto
věcech, aníž bych se bál, že bude to považo-
váno za rozvracování discipliny ve straně.
Snad smím to říci, aniž by byli dotčeni ti, kteři
zaujímali jiné stanovisko než já, že přece jen
v Čechách i u nich samých proniklo poznání.
že komise č. I. byla by bývala mnohem lepší
než jest komise č. II. V komisi č. I. byli by
bývali seděli ti, kteří tak dlouho osvědčilí s
jako členové zemského výboru, beze vší sta-
rosti o finanční krisi zemskou, která nám hro-
zila, byli by mohli dokonce dělati to, co bude
vykonávati nynější komise, totiž sestaviti roz-
počet zemský a sice sestaviti jej s ohledem
na zvýšené příjmy země bez ohledu na všech-
nu tu nouzi a bídu, kterou prožíval zemský
výbor za poslední čtyři leta.
Rozpočet ten byl by schválen panovni
kem a my bychom byli v té posící, že bychom
mohli klidně čekati na to, až Němci si sami
přiznají, že takové nenormální protiústav
poměry nemohou věčně trvati, a až by sami
nabídli ruku ku poctivému smíru, které by-
chom nikdy a nikdy nebyli zamítli, poněvadž
myslíme, že velká většina našeho národa l
čestnému a spravedlivému smíru vždycky jest
ochotna. (Hlasy: Ano, ano! Potlesk a po-
chvala.)
#15
alto_textblock
#15
Bohužel poměry se neutvářily tak, jak
jsme si to představovali. Dnesmámeúřad-
nickou komisi správní. Docela ne-
chci ani v nejmenším se dotýkati těch úřad-
níků, kteří jsou v dnešní správní komisi se
strany české. Mezi nimi jsou lidé přímo vý-
teční, ale nemůžeme se zhostiti dojmu a ne-
můžeme na to zapomenouti, že naše samo-
správa, která byla naší hrdostí a do jisté míry
naší nadějí, jest dnes c. k., že jest sestátněna
Ovšem jsou i takoví, kteří řeknou: Lepš
komise č. II. — čím hůře, tím lépe. Ale, vele-
ctění pánové, račte odpustiti, to přece jsou jen
ojedinělé zjevy, poněvadž takovou trucovitou
politiku může si dovoliti jednotlivec, ale nikol
celý národ. (Hlasy: „Tak jest.“)
Tím, co jsem řekl, nechci buditi jeden
dojem. Totiž, že bych chtěl jakýmkoli způso-
bem viniti ty, kteří rozhodli jinak, než jsem
navrhoval já.
Opakuji stále a stále, že velmi dobře chá-
pu jejích situací a že rózumím tomu, že ne-
mohli se odhodlati k tomu, co vláda chtěla
aby toliž sami dali svolení k odstranění legál-
ního zemského výboru. Všechno, co se stalo
bylo velmi nešťastně inscenoyáno indiskrecemi
které se objevily v novinách předčasně, kdy
bylo všechno vyzrazeno, a následkem toho se
věci utvářily tak, že zejména ti mezí nimi
kteří celý svůj život věnovali samosprávě jako
starostové obcí a okresů, že ti byli přímo
skoro v nemožné situaci, když se od nich žá-
dalo, aby sami svolili, by zemský výbor vzdal
se svých funkcí.
Konstatuji jenom fakta a mám
jenom jednu útěchu. Totíž, žel i ta komise č. I.
bohdá nebude trvati věčně, že všechny ty roz-
pory, které se mezi námi ve straně objevály.
naprosto zmizely a že naopak, jak dovolím
si ještě ukázati, měly spíše za ná-
sledek daleko hlubší konsolidac
naší strany, než to, co očekávali její ne-
přátelé. (Výborně. Potlesk.)
Vy byli jste svědky velmi pečlivě organi-
sované výpravy proti mé skromné osobě —
já ovšem bohudíky byl na dva tisíce kilometrů
daleko, takže se mně to tak blizko nedotýkalo
— ale už ty jisté vlny, které ke mně dochá-
zely, naplňovaly mne neobyčejnou radostí
hrdosti nad tonem naší veřejné diskuse. My-
slím, že málokdy bylo koncentrováno, od-
pusťte, že to řeknu, tolik neuvěřitelného spro-
sťáctví, jako v tom boji, který se vedl prot
mně. (Hlasy: „Bohužel.) To jest věc, která
po mém soudu dotýkáe daleko méně mne
než těch, kteří takovým způsobem postupují
(Hlasy: „Tak jest. Výborně!“)
Nedělní schůze naší strany v Praze
dokázala, že jest to přece jenom trochu těžké
rozvrátiti naši stranu. To, co ve fantastických
nadějích našich odpůrců mělo býti začátkem
konce naší strany, to stalo se tak hlubokou
a tak opravdovou konsolidaci naší strany, že
já od památného našeho sezení pro reorganisac
naší strany nepamatují nic podobného. (Výbor-
ně. Potlesk.)
Prodělali jsme velmi těžkou krisi, stal
jsme se ze strany, která vedla politiku celého
českého národa, roztřiděním zejména hospo-
dářským a sociálním stranou menší, ale my-
slím, kdo dovedl při nás vytrvati v těch do-
bách, kdy se na nás všichni vrhli, že ten zů-
stane pevným, a že má v sobě jen jedinou
vůli upřímností a pravdou k sobě i jiným na-
vzájem co možná prohloubiti tu organisaci,
učiniti ji tak pevnou, jak toho strana zasluhu-
je, a jak toho potřebuje český národ. (Výbor-
něl Výborně! Potlesk.)
#16
alto_textblock
#16
A bylo by snad lépe, kdyby páni obrá-
tili svou energii tam, kde by jí bylo možno
prospěšněji užiti, to jest proti nepřátelům na-
šeho národa. (Výborně! Potlesk.)
Docela upřímně tedy řeknu, že z našeho
vnitřního stanoviska v Čechách nelitují dokon-
ce toho konfliktu, který jsme měli. Jestliže
naše strana v době, kdy se všech stran byl
podniknut proti ní tak kombinovaný útok,
když všichni ti, kteří šli proti straně, byli již
plni naděje, že se jím konečně podaří rozbiti
tuto stranu, která jim dosud v jejich plánech
tolik překážela, jestliže ta strana, kdy stalo
se národu našemu to, co přece jsme měli za
nemožné, když odstraněna byla naše zemská
autonomie a nahražena vládní správní komisi
úřadnickou, jestliže naše strana přes všechno
to dovedla zůstati věrna politice rozumu, pak
mám naději, že to zůstane také pro budouc-
nost. Politika rozumu — není politika báz-
ně, neboť rozumná politika přímo vyzývá k
fomu, aby, když jest toho potřebí, vystupova-
lo se s nejbezohlednější energií — ale politika
rozumná také žádá, aby se nevystupovalo
energicky jenom proto, aby si to venku vo-
ličové chválili. (Výborně! Potlesk.)
Všichni ti, kteří chtějí v Čechách politiku
rozumu, mohou pevně spoléhati na to, že naše
strana od svého programu se neuchýlí, a že
přetrvá všechny krise, když přetrvala tuto
krisi. (Výborně! Potlesk.)
A co mne nejvíce těšilo v těchto chvílich.
to bylo to, že onen vnitřní proces, to postave-
ní se proti heslům, kterých byla plna ulice, že
ten proces prodělávaly nejsilnější naše orga-
nisace, a musím říci, že za všechno to, co jsme
přotrpěli — proč bych to zapíral — za všech-
no to jest mi největší a nejlepší náhra dou, ce
jsme viděli v řadách našich příslušníků a na-
šich organisací, že totiž zůstaly tak pevné. Za
to zde veřejně naším organisacím musím jmé-
nem naší strany vysloviti vroucí a upřímný díl
a naději, že to tak zůstane. (Výborně! Bouř-
livý potlesk.)
A nejen to. Naše organisac e se ta-
ké ukázaly politicky vy spělými
ony dovedly jednati, ony dovedly velmi dobře
řozlišovati to, co v tom, co se v Čechách stalo
bylo přece jen dobrého, a to, co v tom bylo
zlého pro náš národ. A podle toho také zaří-
dily své oceňování události, a v tom hluku a
křiku, kdy celý národ byl přímo štván do to-
ho, aby myslil jenom podle šablony, kterou
mu vyřezali v „Českém Slově“. „Samostatno-
sti“ atd., naše organisace dovedly samostatně
mysliti, a v tom vidím záruku opravdu lepšt
budoucnosti.
Kdo vzpomene posledních čtyř let.
ten zcela dobře ví, jaká byla naše situace.
Němci stáli na tom stanovisku, že z nás vy-
nutí svolení ke svým požadavkům, k rozdělen
zemského výboru, k rozdělení zemského sně-
mu v kurie, v rozhraničení atd. Němci na to
pevně spoléhali, že my, kteří se počítáme za
historické ochránce práv království Českého.
nemúžeme dopustiti, aby toto království vy-
hlásilo konkurs, aby nemohlo platiti své da-
né, své úřadníky, učitele atd.
Ze začátku to skutečně tak vypadalo. Ne
jsme si zvykli na to, že sněm nepracuje, a do-
kud jsme si na to nezvykli, byli jsme pro
prostou, ani ne zaručenou dělnost sněmu, ný-
brž jenom za to, že by byly naše finance při-
vedeny do pořádku zvýšenou dávkou z píva,
byli jsme ochotní dělati velké koncese. Je-
nom pomalu a pomalu probíralo se heslo, že
nejsme to my jediní, kteří se musíme starati
o finance království Českého, nýbrž že se o to
musí starati také vláda, a zrovna tak Němci
#17
alto_textblock
#17
jako my. Jestliže my přinášíme oběti pro to,
aby v Čechách nastaly normální poměry, pak
to nesmíme býti jenom my, nýbrž musí všichní
ti tři faktorové přinésti jisté oběti. (Výborně.
Potlesk.) Jakmile jsme se postavili na tota
stanovisko, řekli jsme si, nezapírám, že to bylo
hlavně mou zásluhou, že sneseme všechno, tře-
ba i krach zemských financí, že tu zodpověd-
host svalíme na Němce a vládu, a že si za žád-
nou cenu takovým způsobem ani nejmenší ú-
stupky od Němců vynutiti nedáme. (Výborně.
výborně. Bouřlivý potlesk.)
Vyslovili jsme ochotu v jednání dělati vzá-
jemné koncese. Smír v zemi není mo-
žný bez vzájemných koncesí, to se
rozumí samo sebou. A rozumí se také samo
sebou, že smír není možný jinak, než když se
poměry upraví tak, aby zde oba národové
mohli vedle sebe žíti svým vlastním životem
a jistou národní autonomií, pokud nepřekáží
to jednotě království Českého a jednotě jeho
správy. To jest konečně požadavek, který má-
me zrovna tak my jako Němci.
Ale všechno se může dáti Němcům jenom
tehdy, když se to udělá dobrovolnou dohodou
za vzájemných koncesí. My však nemů-
žeme nikdy anikdyustoupitiNěm-
cům něco takového, dokudnebude
projednánauzákoněn zákono uží-
vání jazyků u úřadů státních, po-
něvadž nelze níjakým způsobem
podporovati německou snahu po
jisté autonomii, dokudnevíme, ja-
kábudou práva našeho jazyka vú-
zemích, která patří Němcům. (Vý-
horně, výborně. Potlesk.) To jest věc, která je
naprosto nemyslitelna.
Tedy Němci, to se rozumí samo sebou, ne-
mohli počítati s tím, že by nás k ústupkům do-
nutili krachém financí zemských. Ale řeknu
docela upřímně, když se podařilo celou naši
delegaci postaviti na toto stanovisko, že ne-
budeme ničím vykupovati zabránění krachu
zemských financí, přece jen nemůžeme za se-
be, že to království České máme tak rádi. Ono
jest vlastně částí naší bytosti, že když jsme vi-
děli onu hroznou bídu, kterou mělo naše krá-
lovství, že jsme to přece cítili jako těžké o-
kovy, že bylo těžko oproti tomu se brániti,
těžko mohli jsme odmítati nabídku, kterou
nám Němci činili, upozorňujíce nás na to, že
přece chlějí pomoci našim financim.
Silně jsme se proli tomu sice bránili, ale
ten pocit strachu před zemskou insolvenci
v nás byl. Dnes síce nemusíme míti starostí
zemské finance, ale zase nemůžeme se smířiti
s fím, že za cenu sanace zemrkých financí naše
autonomie zemská byla tak těžkým způsobem
poškozena a že na místo našeho autonomního
zemského výboru máme správní komisi, slože-
nou ze státních úřadníků, a hlavně s tím ne-
můžeme se spokojiti a nesmíříme se s tím, že
vše to bylo učiněno, aby nebyla vlastně pře-
ce jen poškozena a nevyšla docela na prázdno
německá obstrukce. (Výborně! Potlesk.)
My jsme hluboce přesvědčeni, a i já, kte-
rý jsem s těmito faktickými poměry počítal,
který jsem počítal s tím, že dnešní vláda těž-
ko udělá. co odmítla vláda dřívějšía
že těžko zavede pivní dávku, musím
s největší rozhodností říci, že to byl hřícha
zločin na království českém i na státu, co se
zde dělo. To není možné, aby vláda proti in-
teresům království, proti interesům obyvatel-
stva, proti všem interesům kulturním, hospo-
dářským a sociálním docela klidně podporo-
vala němieckou obstrukci. (Výborně! Bouřlivý
potlesk a pochvala.)
Vláda neměla právo, jestliže chtěla vy-
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
Divadlo.
#20
alto_textblock
#20
V Paříží, 18. října.
Jedna divadelní událost stojí nade všem
v této chvíli: změna v ředitelství dvou veli-
kých divadel, Komedie francouzské a Opery
komické. Ve čtvrteční ministerské radě bylo
rozhodnuto v této záležitosti, jež zaměstná-
vala poslední měsíc více než cokoliv jiného,a
stalo se tak dříve, než kandidáti, jichž nebyl
nedostatek v divadelním světě, mohli náležitě
rozvinouti všechny své sítě na ulovení vyni-
kající umělecké a společenské posice. Pro
Komedii francouzskou kandidatura ředitele
Komické opery Alberta Carréa byla ostatním
příliš nebezpečná a mnoho z těch, kteří za-
toužili býti následníky Claretieovými, prostě
uznalo za vhodno, nepřiznati svých úmyslů.
Pro Operu komickou ovšem nescházelo ucha-
zečů a byli mezi nimi znameniti praktikové
divadelní i někteří ředitelové, kteří jsou
z těch, kdož se snaží vybaviti divadelnictví
francouzské z jeho dnešní neblahé stagnace.
Nový administrátor Komedie francouzské
přináší ve svůj nový úřad všechny vynikající
vlastnosti potřebné k zastávávání místa tak
zodpovědného a tak choulostivého, neboť není
tak snadno jedné osobě a jednomu svědomí
uspokojovati všechny čtyři živly, jež v životě
Komedie se stýkají. Herci, autoři, obecenstvo
a členové mívají své vrtochy a je třeba býti
často svrchovaně obratným diplomatem, aby
ze svévolných umíněnosti, z uražené ješitno-
sti nebo z nespokojeností s repertoirem ne-
vznikly události, jež by mohly chrožovati
uměleckou pověst ústavu. Ale Carré projevil
v tomto ohledu tolik rozvážnosti a v situacích
dosti nebezpečných dovedl jednati vždy s tak-
tem galantního muže, že možno doufati, že
jim přichází uklidnění v dům Moliědův, tak
často poslední dobou zneklidněný, zejména
když nový jeho správce je muž energickýa
uznávaná autorita. Za jeho ředitelování od
roku 1898 dosáhla Komická opera značného
#21
alto_textblock
#21
rozkvětu. Byla pro operní tvorbu francouz-
skou vždy výmluvnou a ochotnou tribunou
a stala se pro obecenstvo snad nejoblíbeněj-
ším divadlem, jak svědčí vzrůst předplatného
z ročních pětačtyřiceti na šest set tisíc fran-
ků. Carré dovedl s obezřelosti udržeti vždy
rovnováhu mezi cizím a domácím repertoirem
a vychovati zájem obecenstva i pro autory
zprvu mu nezvyklé: Jeho nástupci se stávají
P. B. Gheusi, jenž vedle svých povinnosti
zprvu advokáta, pak ředitele časopisu la Nou-
velle revue a přednosty ministerského kabi-
netu Legguesova byl hojně činný jako drama-
tický básník, zejména jako autor četných li-
bret a jest ode dávna v přímých stycích s Ko-
mickou operou a její správou, pak bratří Iso-
lové, kteří poslední dobou byli řediteli měst-
ské opery Gaité-Lyrique, jíž snažili se s do-
brými úspěchy uhájiti příznivé místo mezi pa-
řížskými divadly, a kteří jako divadelní prak-
tikové přinášejí velký podíl v toto trojčlenné
ředitelství. Jejich nástupcem v Gaité má býti
jejich dosavadní spolupracovník Charbounel
Všechna tato nová rozhodnutí přišla ne-
očekávaně rychle a nepřekvapuje, paklí vy-
volala některé protesty. Ozývají se méně v zá-
ležitosti komedie, než komické opery, kde se
očekávalo jiné rozřešení. Celkem odchod Cla-
retieův jest přijímán se zadostučiněním, někde
dokonce nadmíru hlasitým a zároveň se pro-
jevují přání po umělecké reorganisaci divadla.
neboť první scéna francouzská je dneska té-
měř do nemožnosti sestárlá a konservativní.
A tak se doufá, že s mdlou silhouetou Cla-
retiea, jenž po osmadvacet let řídil osudy Mo-
lirova domu, odchází i ono stařecké podřimo-
vání velkého uměleckého ústavu. Claretie
opouští nerad a dosti pohnut tuto svou vy-
nikající tribunu, aby se věnoval zcela svým
povinnostem literárním a zejměna žurnalisti-
ce, neboť má přejmouti řízení literární ru-
briky velkého denníku.
To jest intermezzo z počátku podzimu
z této doby, kdy jsme vlastně mezi dvěma sai-
sonami. Už je daleko lěto, než aby bylo možno
se k němu vraceti, ač vlastně by nebylo ani
čím se v něm obírati. Divadla jsou většinou
#22
alto_textblock
#22
zavřená a pokud hrají, vracejí se k obehraně-
mu repertoiru. S novinkami přicházejí pouze
divadla v přírodě, jichž není zde ve Francii
nedostatek a jímž čas od času a spíše náhodou
než pravidlem se věnuje umělecká a literární
pozornost. Nově zřízená divadla v přírodě v
okolí Paříže, v parku v St. Cloudu, v Cham-
pigny-la-Bataille, divadlo ve zříceninách zám-
ku Fougeresského a starobylé římské arény
mívají své letní saisony. Slavnosti v antickém
divadle v Orange byly letos největší události
tohoto druhu. Komedie francouzská se jich
zúčastnila některými svými velkými umělci.
aby dodala tomuto uměleckému podniku slá-
vy a velikosti, jež mu scházela za několik po-
sledních pochybených období. Polyphěme Al-
berta Samaina, Racinova Andromacha, Pře-
možený Řím Alex. Parodiho, Copécův Pout-
ník a Poizatova Sofonisba tvořily repertoin
slavnostních dnů, kdy mohutná mlčelivá ka-
menná architektura byla oživena tisíci diváků
a kdy pod večerním nebem zaznivaly krásné
verše francouzských básníků klasických i mo-
derních.
Tehdy v létě zajímaly ještě starosti o zi-
mu naši mysl. Co přinese podzim? Autoři byl
dotazováni referenty listů a prázdné letní ru-
briky se plnily vyhýbavými i chlubivými od-
povědmi. Dovídali jsme se, že se pracuje na
všech stranách u známých, poloznámých i ne-
známých autorů a čtli jsme zprávy, jimž možno
a netřeba věřit, jak kdo chce. Bernstein prý
nebude míti nic nového pro letošek, Kiste-
maeckers se objeví na scéně divadla Renais-
sance s tříaktovou hrou Západem, jehož hlav-
ní role vytvoří Suraune Desprěs a Tarride
mnoho toho měli v úmyslu nesčetné řady fran-
couzských dramatiků.
Od několika týdnů začíná saisona do-
opravdy. Co přinese ve skutečnosti nového?
Půjde zase jen svou obvyklou cestou, či usku-
teční něco z toho, čím by bylo vybaveno fran-
couzské divadlo ze svých dočasných nedostat-
ků a ze svého úpadku? Všimne si velikých
děl dramatické literatury, bude úspěchem ně-
kolika mladých umělců, obrátí pozornost ke
skutečným uměleckým scénám? Či zůstane
#23
alto_textblock
#23
francouzské divadlo zpola zaprodáno kde ja-
kému vedlejšímu zájmu, uzavřeno každému
novému proudu a stále representováno ne-
omylnictvím starého pathosu a konservativ-
ních interpretací?
Je sotva většího ponížení dramatickéh
umění i básnického i hereckého, nežli se mu
dostalo v nové době zde v Paříži. Boulevardni
divadla jsou nejkřiklavějším zneužitím umění
a jejich systém by budil všude v Evropě od-
por, zatím co se zde jím ovládlo všechno,
obecenstvo i autoři i herci, že konec konců
nelze ani zjistit, kdo více vinen a kdo je obětí.
kdo získává a těží a kdo v tom podléhá. Velké
krejčovské dílny se zmocňují nejen dramati-
ckých děl, ale autorů samých, diktují si své
požadavky, zcela obchodní požadavky, a kus
podepsaný velmi zvučným jménem je psán
vlastně pro možné uspořádání výslavy šatstva.
po případě i prádla před zraky diváků, mají-
cích se státi klienty domu, jenž herce oblékal.
Snad možno v některých případech litovali
těchto autorů a těchto herců, jež se dávaji
koupit majiteli a řediteli divadel, kteří ovšem
mají k divadlu jediný poměr, totiž obchodní-
ka. Ale vždy musí vzbuzovati odpor tato pro-
stituce, zakrývaná hlukem reklamy, leskem
výpravy a všemi novinářskými zprávami ne-
méně koupenými, než všechno to umění.
Ovšem že se protestuje. Ovšem že je řada
divadel, kde jde vždy o umění a jedině o ně.
Ale jak je to vše nepatrné proti onomu ve-
škerému zfalšování pojmu divadla? Jak se
zdá kolísavým úsili Antoinovo v Odéonu, jak
jest výčitkou poloprázdný sál v Théátre der
Arts a v jakém nepoměru je řada několíka
večerů nejkrásnějších uměleckých činů sai-
sony proti nekonečnosti představení nějaké
banálnosti divadelních řemeslníků! Každá sai-
sona přináší nějaké nové podníky, jež, bohu-
žel, nikdy nemají síly, aby přesvědčily o správ-
nosti svých cílů a jimž je těžko probojovati
se právě zde, kde divadlo jest ve všeobecném
názoru jen prostředkem poříditi si neškodnou
kratochvíli jednoho večera. Nové divadlo
z ulice Vieux-Colombier, jež bude v těchto
dnech otevřeno, patří v tyto reformní podni
#24
alto_textblock
#24
ky. Jeho tvůrce, Jacques Copeau, jeden
z mladé literární družiny, pustil se do díla
nejen s obdivuhodnou energií, ale též s neoby-
čejnou prozíravostí. V repertoiru jsou zastou-
peni stejně klasikové dramatu, jako moderní
autoři, a beze vší malicherné žárlivosti jest
vyhraženo značné místo i cizí produkci. Ne-
jedná se však pouze o repertoir, jedná seo
interpretaci a tu dvě věcí udávají nový směr,
o nějž usiluje Copeau: nutno vyhnouti je stej-
ně šablonovitému a pro nás mrtvému herectví
velkých scén, jako vyhnouti se onomu poko-
řujícímu herectví boulevardu. Jde o to, vytvo-
řiti zcela novou atmosféru divadla a nemůže
býti pochybnosti, že tento nejnovější podnik
z levého břehu bude z nejzajímavějších lite-
rárních a uměleckých událostí saisony.
Rudoli Kepl.
#25
alto_textblock
#25
Dramatické umění.
+ Felix Salten: Sílnější pouto. Veselohra
o třech jednáních. Z němčíny přeložil K. šípek.
Poprvě na Vinohradském divadle v sobotu 18. října.
Režisér F. Hlavatý.
Od dávného středověku opakují se v evrop-
ských literaturách nesčetněkrát povídky, romány,
hry, zdůrazňující zvláštní rys ženské povahy: zdán-
livou nelogičnost, rozmarné rozhodování proti prů-
kazům rozumu, jež však vyvírá z bezděčných pří-
kazů citu a vystihuje mnohdy bezpečněji to, co je
správné, než mužská logika. Vedle autorů, kteří
tuto citovou sklonnost ženy a ženský instinkt kla-
dou výš než poznatky rozumové — jako na př-
Maeterlinek — je velmi mnoho těch kteří ji kreslí
s ironickým zabarvením, i posměšně.
Salten pokusil se vytvořit ženskou postavu, v
niž tato sklonnost ženské povahy je překreslena
se shovívavou blahovolností, a postavil ji do pro-
středí malého německého knížectví, jež samo sebou,
jsouc běžným thematem německých humoristických
listů, má posilovati krotce ironickou náladu hry.
Panující vévodkyně od počátku týrá svým roz-
marem svou dvorní dámu, komořiho i manžela, její
neustálě svádění vlastních chyb na celé okoli je,
ne sice nevyčerpatelným, ale přec stálým zdro-