ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 29a524d0-726e-11dc-b689-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 34
#1 alto_textblock #1
Strana 2.
#2 alto_textblock #2
NARODNÍ LIS
#3 alto_textblock #3
21. cervence 1900.
#4 alto_textblock #4
Číslo 199.
#5 alto_textblock #5
by zřízení českého restaurantu vyžadovalo ne- jenom značný náklad stavební, zařizovací a re- žijní, nýbrž i zapravení veliké taxy, kteráse pačila na 100..000 franků. Komitét sám, který neměl peněžitých pro středků k tomuto účelu, podniku takového arei se odvážiti nemohl a zahájil tudíž jednání pře- devším s plzeňským měsťanským pivovarem později s plzeňským pivovarem společenstevním. které však podniku toho zúčastniti se nechtěly ačkoliv měšťanský pivovar plzeňský pozděj v tak zv. vídeňském restaurantu se zúčastnil Když jednání toto se rozbilo, zahájeno jednání s některými pražskými i venkovskými pivovary. jakož i se soukromými podnikateli a se spolky bohužel však bez výsledku, takže komitét ku svému žalu nemohl než upustiti od svého pro- jektu, zříditi na pařížské světové výstavě český restaurant. Komitét, když jednání s měšťánským pivo- varem plzeňským zdálo se býti již blizko příz- nivému výsledku, přijal definitivně místo pro český restaurant vykázané i musil po ztrosko- tání všech jeho snah obrátití se ovšem k rak genier. kouisaři s prosbou o sprostředkevání aby závazku svého zase byl sproštěn. Konsta- tujeme, že komitét při této příležitosti uznal dobré služby, gener. komisařem ve věcech č- ského restaurantu prokázané a že mu za to vyslovil upřímné díky. Také snaha komitétu, později aspoň českou ochutnavárnu na výstavě zříditi, se neusku tečnila. Speciální komitét, respektive presidium ob- chodní a živnostenské komory pražské, slaraly se však také o uskutečnění exposic, které do jeho kompetence formálně ani nepříslušely. Tak přikladem již na konci roku 1897 upozornilo presidium komory, presidium rady král. hlav- ního města Prahy na to, že obec vídeňská se výstavy pařížské zúčastní a že by snad bylo žádoueno, aby také obec pražská byla na vý- stavě representována. President komory ve věc té dvakráte navštívil tehdejšího starostu král. hlavního města Prahy osobně a prosil jej, aby veškerým vlivem svým v radě městské působil. aby Praha j. hlavní město našeho královstv stejně důstojně na výstavě byla representována, jako Vídeň, vůči které Praha pozadu zůstati nesmí. Zástupci komitétu komerčního zúčastnil se také předběžné porady, o věci té na Fadniei staroměstské počátkem roku 1898 konané i po- dali v ní zprávu o způsobu, jakým výstav obce vídeňské jest projektována. Další ingerence na věc tuto komitétu ovšem nepříslušela a také požadována nebyla; ze spisů jeho vysvítá pouze, že vystavení zvláštního pavillonu pro exposici měst Prahy právě tak jako pro exposici města Vídně z nedostatku místa na výštavě povoleno být nemohlo, že však pro exposici tu bylo reservo- váno a nabízeno v representačním domě ra- kouském místo stejně prostranné, jako pro vý- stavu města Vídně. Z uspořádání výstavky města Prahy později sešlo. Speciální komitét dále již dne 8. listopadu 1897 svolal schůzi, v které upozornil na žá doucí uspořádáni národopisných interiérů na pa- řížské světové výstavě. Uspořádání etnografick výstavy českého národa a ostatnich národů v Ra- kousku zastoupených převzal polom k iniciativě J. O. pana hraběte J. Harracha zvláštní výbor Jednání tohoto zvláštního výboru komitétu are není známo i konstatuje proto pouze fakt, že k uskutečnění výstavy českého národopisu ne- došlo a to — jak se tvrdí — prý vinou ra- kouského gener. komisaře, který místo, národo- pisné výstavě původně vykázané, prý odvolal jí vykázal místo úplně nepříměřeně. Toho dlužno tím více litovati, poněvadž by se z etnografick výstavy rakouské přirozeně byla vyvinula expo- sice, která by byla světu jasně a přesvědčivě dokázala, že většina rakouských národů jest slovanská, že právě tyto národy jsou v rakou- ském státě starousedlé a hojaými památkam národopisnými oplývající, že v řadě jich če- skému národu přísluší místo nejvíce vynikajíe a že tedy německý centralismus rakouský jes jen dílem umělým. Speciální komitét konečně upozornil kom- petentní kruhy také na to, že by bylo žádoucím aby i české umění hudební na pařížské výstave bylo representováno. Upozornil na vystoupen české opery v Pařiži, k němuž násleďkem vel kých výloh nedošlo; upozornil pražský »Hlahol« na pořádání pěveckých konkurenci v Paříží podporoval s výsledkem zúčastnění se plzen ského »Hlaholu« na tčehto konkureneich. Přes. veškeré úsilí presidia pražské ob- chodní komory nebylo možno dociliti, aby vláda, jako ve všech ostatních králov- stvích a zemích, na říšské radě zastoupených, také pro král. české zřídila zemskou výstavní komisi a jmenovala členy její, od dotyčných faktorů již dávno navržené. Příčina toho byla hlavně slabost vlády, ktérá se obávala, že by Němci členství v komisi nepřijali. Když pak již bylo jisto, že ku zřízení zemské komise ne- dojde, převzal speciální komitét pražský tak část úkolů, dle organisačních ustanovení vlastn zemským komisím příslusejících. Pozval zástupe komory plzeňské a budějovické ke společně po- radě, jak by nejlépe mělo býti organisováno vysílání zpravodajů a odborníků na pařížskou světovou výstavu. Provedení úkolu toho převzaly pak jednotlivé komory a pražská komora, která k účelu tomu věnovala obnos 4000 K, na při spěveích sebrala přes 3500 K a od zemského výboru obdržela přes 8000 K, rozdělila celkem přes 16.000 K jako stipendia a subvence zpravo- dajům a živnostníkům k návštěvě pařižské svě tové výstavy. Žádost komitétu, aby v generálním komi sariátu rakouském v Paříži zřízen byl zvláštn representant komitétu za účelem informován českých návštěvníků výstavy, byla zamitnuta . Plnomocníkem komitétu v Paříží jest pan architekt Richard Klenka z Vlastimilů, repre- sentantkou jeho paní Františka Leclairová. Ze všeho toho, co uvedeno, vidno zajisté. že speciální komitét vykonal vše, ba ještě mno hem více, než v rámci své úzce vymezené kom- petence mohl a směl. Exposice, jichž uskutečnění docílil, vesměs vynikají a jsou počítány k nejlepším toho druhu nejen v odděleních rakouských, nýbrž na cele výstavě vůbec. A kdyby byly uskutečněny všechny exposice, které komitét navrhoval a ku kterým radil, byl by národ český na výstavě pařížské representován způsobem nejskvělejšrm
#6 alto_textblock #6
Že se tak nestalo, neni arci, jak z hořejšího vysvítá, vinou jeho, nýbrž vinu toho nese indo- lence, malá obětavost, podnikavost a neprozíra- vost interessentů samotných, jež komitét přes všechno své úsilí k účastenství přiměti nemohl, a vinu toho nesou při exposicích komitétem na- vrhovaných, avšak do kompetence cizích faktorů příslušejicích, příčiny jině, jež komitét nezná posouditi nemůže. Mnoho se v této příčině ža luje na rakouského gen. komisaře dra. Exnera některé z těchto žalob jsme již nahoře uvedli, vedle toho i české umění si na něho trpcea právem stěžuje, dále se žaluje na komolení če- ských jmen v katalozích výstavních, na zane- dbávání českých výslav v »officiálním průvode výstavou«, na přehlednutí českých odborníků př sdělávání úvodních článků v katalozleh, na ne- patrné české zastoupení v porotách výstavníeh a v pařížském místním komitétu atd. Mnoho jest tu oprávněno, větší část viny nesou ale čeští inferessenti sami; jak často upozorňovalo praesidium pražské komory zástupce české zur nalistiky, českého průmyslu i jednotlivých kor- porací na slabé účastenství české ve výstavě upozorňovalo, že ex post na to bude žalováno a že budou podezřívány osoby, které se o vý- stavu poctivě staraly. To skutečně se nyní již děje; v tom, zdá se, jsme podnikavl.
#7 alto_textblock #7
Politické zprávy domácí.
#8 alto_textblock #8
V Praze, 20. července. (V z kříš e n pravice.) »Rozbití pravice« — píše dnešní »Gtos Nar.« — »možno nejlépe oceniti dle toho, jaký dojem na německé listy způsobily zprávy o snahách, čelfeích k obnovení bývalé pravice. Rakonská Germanie se chová tak, jakoby sama ona pověsť ji byla porazila na hlavu. Není také divu. Skládalať nejlepší naděje v onen čin p. Javorského, jímž pravice rozbita Na tomto základé měl rozkvésti státní jarzyk německý, na tom základě měla býtí korunována německá obstrukce a rakousti Slované ujařcien na všechny budoucí časy . . . A tu se objev zpráva, že se opět jedná o vzkříšení staré pra vice. Z toho ten pokřik na celé čáře německé. z toho ty logické kotrmelce, vreholicí ve směš- něm tvrzení, že vzkříšení pravice bylo by ohro- žením spravedlivých zájmů německých, ba do- kence porušením práv národa německého. To vyhlíží opravdu« — plše dále »Gt. Nar. « — jako kdyby národním právem Němců bylo, aby rakouští Slované zůstávali na vždy od sobe od- loučeni, aby je německý »lindvurm« mohl po- hodlně zhltati jednoho za druhými«»Gh. Narie vítá proto snahu, jevíeí se ve některých polských kruzích, které proli p. Javorskému uznávají ze nezbytné, aby se stará pravice opět sešla. V Praze, 20. července. (S tiř'e d n strana na říšské radě.) Vídeňský zpra- vodaj »Dzien. Polského«, klerý není dalek vlády Körbrovy, rozpisuje se o potřebě jakési strany středu, jež by byla jazýčkem na vahách a rozhodovala od případu k případu mezi ně- meckou levici a slovanskou pravicí. Jako ne dávno »Reichsw.«, tak i »Dz. Pol!« má za to, že utvoření nějaké rozhodné většiny na říšské radě je nyní nemožno, poněvadž levice samaje příliš slaba na zřízení většiny, Slované pak bez německých katoliků také nemají potřebné vět- šiny. Ale v tom právě tkví prý zárodek uzdra- vení poměrů. Jsou-li většina i menšina na řišsk radě tak nejisté, jeví se potřebou jakásí stran středu, která by mohla sice náležeti k většině, ale byla by současně zárukou, že většina ne- zneužije své početní síly a bude míli v úet práva menšiny. Takovou stranou byl svého času klub Hohenwartův, a takovou úlohu hraje nyní vlástně katolieká strana lidová. Jsouc dobře ně- mecká, nedovolí, aby z pravice vyšel nějaký návrh protiněmecký, kdežto levice neváhala před- ložiti sněmovně celou řadu návrhů, namířených proti Čechům, Polákům a Slovincům. V dalším odstavci píše »Dz. Pol. «, že vět šina by musila býti opět na pravici, poněvadž nelze si představiti lepší parlamentní kombinaci než byla stará pravice. Ale tato pravice musila by prý miti program zjevně umirněný a dát záruku, že nebude provozovati politíku útočnou nýbrž jen čistě obrannou. Podvoli-li se česká delegace takövému programů, že prý ji ostatn strany rády zapomenou poslední episodu z říšské rady. Nu, česká delegace si to zatím a rozmysli. Z Krakova, 20. července. (Dr. Stanisl Madejský) složil, jak sděleno telegraficky sněmovní mandát, jejž obdržel od šlechtické skupiny krakovské. Současně zaslal, jak sděluje »Czas«, starostovi okresního výboru krakov ského dru. Frt. Paškovskému list, v němž odů- vodňuje své rozhodnutí a zároveň podává zprávu o své sněmovní činnosti v posledním období. Zpráva o sněmovní činnosti týče se čistě domá- cích haličských otázek; zajímavější jsou však důvody, jež přiměly bývalého ministra v kon ličním ministerstvě ke složení sněmovního man- dátu. »Nynější poměry v zemi« — píše p. Ma- dejský — » pokládám za neobyčejně obtížné z různých příčin. Mnoho se pokazilo a nastala kritická doba, kdy zápasí spolu různé proudya sily na všech polích veřejného života: mravného, hospodářského, společenského i politického. Od výsledku toho zápasu závisi další náš osud vnitřní síla a cena, osvětové i politícké stano- visko země i národa. Na oněch společenských vrstvách národa, jimž dějový rozvoj země svěři kormidlo v ruce (roz. na šlechtě. Pozn. red.), leží nyní zodpovědnosti plná povinnost úsilovné práce za tím účelem, aby vynořující se z lůna národa nově sily byly chráněny od vybočení na zhoubně cesty, aby byly vsazeny do zdravé půdy a sloučeny s těmi, jež historie dosu vydala, přirozeným svazkem lásky k národu, aby jim bylo v té míře, jak budou uzrávati, svěřeno účastenství ve službách občanských tím aby se země zachránila od rozkolu a roz- tržek a zabezpečil se jí klidný rozvoj osvětový i národní,« Poněvadž však p. Madejský je příi zaměstnán jinde a nemůže se účastniti činnost sněmovní, jak by bylo třeba, proto se prý vzdává mandátu
#9 alto_textblock #9
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 19. července. V Ajguně vypověděli Rusku válku Ajgunský amban (náčelník kraje), jenž dal na Amuru číhati na ruský parník »Michail« a za pověděl Rusům plaviti se po Amuru, a jenž
#10 alto_textblock #10
hutnil vrozený talent bystrého politika, doko- nalého znalce věcí sociálních a hospodářských i unášejícího řečníka. Po slavnosti odevzdání praporu konal se banket, v němž promluvil Deschanel delší řeč v níž velebil význam vzájemnosti a spolčování a poukazoval na blahodárné jejich působení v Německu, v Belgii a ve Švýearsku. Tímto spůsobem zbuduji se pevné základy republiky demokratické. Prineip associace tvoří hospo- dářský blahobyt celé Evropy. Deschanel prohlá- sil, že s celou duší pracuje pro tyto principy- Dále pravil: »Má politika nezabývá se podříze- nými zápasy, jež se denně zmítají před naším zrakem, ale ve znalosti všech zájmů státních všeho, co je nesmrtelného v duši francouzské.« Deschanel kladl velký důraz na nacionální patriotický směr své politiky superiorní, politiky vyššího slohu. Konečně připil budoucnosti Francie, uklidněné, obnovené, zvětšené budoucnosti ne- smrtelné republice. Slova znamenitého politika vzbudila velký ohlas po celé Francii a zejmena v kruzích nacionalistů byla uvítána s nadšenou pochvalou. o
#11 alto_textblock #11
den na to ze Sachaljanu, ležícího přímo na- proti Blagověščensku, dal bombardovati tot město, dal na veřejném tržišti v Ajgunu pro hlásiti, že Čína vypověděla Rusku válku. Takovou zprávu zaslal vojenský ná- čelník priamurské oblasti ruské vládě dne 15. t. m. Kdo ajgunského ambana zmocnil, aby Rusku jmenem Činy vypověděl válku, se ve zprávě nepraví. Snad prine Tuan, jenž se v P- kině zmocnil vlády. Čínské vyslanectvo v Pe- trohradě o vypovězení války ovšem ničeho neví. Ale ať se má věc tak, neb onak, jisto jest, že v nejbližším okoli Blagověsčenska n a st a stav válečný. Gener. Gribský vytrhnul 15. července z Blagověščenská proti Ajgunu, provázen na řece parníkem »Selengou«, vyzbro- jeným dvěma děly. Ale v bráku byl uvítán silným dělostřeleckým ohněm s pravého břehu Amuru, kde se ukázala opevnění, táhnoucíse na 20 verst, opatřená asi 40 děly. Mužstvo parníku Selengy ztratilo dva mrtvé a 5 raně- ných. Večer však zaslechl gen. Gribský dělové rány od Blagověščenska. Vrátil se tedy z vý- pravy nazpět, aby hájil město. V Blagověščensku rozzuřil se zalím opravdový boj. Čiňané, jichž se v Sachaljaně shromáždilo do 2000, bombar- dovali město z osmi děl, jimž odpovídala dvě děla ruská. Domy ve městě sicd neutrpěly, al na ruské straně padli dva voji a jiných 5 ra- něno. V noci ruskou střelběn Sachafjan za- pálen. Na pomoe Blagověščensku spěchá z sousední oblasti Zabajkalské několik praporů pěchoty s dělostřelectvém a setninou kozáků. »Máme tedy vojnu s Čínou či nemáme?. táže se »Nov. Vremja« — Aigunský amban ovšem není taková osoba, aby mohla Rusk vypovídati vojnu ... Ale nepřátelského jednáni proti sobě nemůžeme strpěti bez trestu.“ Proto, nevypovídajíce nikomu vojny, zaujmemese pevně a energicky ochranou našich zájmů, za- bezpečením našich hranic. Nemáme úmyslu vnu- titi Číně bogdychána (císaře) a nic nám nepře- káží, uznati tam každou pevnou vládu, která úzná nase práva a svou zodpovědnost za mi- nulé události. Potřebujome však v Číně vlády pevné a nikoli takové, která by přisluhovaln cizím Bismarkům, jakou asi budou chtit v Pe- kině ustanovíti spojené obchodnické državy Ony potřebují v Číně vlády, aby si na ní vy- molily výhodně podmínky obchodní; my však jí potřebujeme, abychom mohlí žiti v míru sousední Činou. Naše úkoly a n als přání setedy rozchlázejí. (U ná v Rusku — končl »Nov. Vr.s zdá se,ze nikdo si nepřeje vojny s Čínou. Proč by tedy měla býti vojna ?« ne »Rossija« edpovídá jednomu z petro- hradských listů, jenž odplatou za bombardování Blagověščenskaradil zpustošiti a zničiti všechny činské osady na břehu Amuru9 »Nemyslíme,« — praví »Rossija«, — »že by taková pomstan od- povídala eti Ruska j'a klo zlemě kult uri ni Anglie, potlačujíe povštání, praktikovala a dosu praktikuje nemilosrdné pustošení; ale proto také nemá odpočinku a rok za rokem musí potlačovati dvě tři nová povstání. Nesmíme za pomenout, že ruský národl bude nucen ziti v sousedství i po pollačení nynější vzpoury. Netřeba ovšem mlčky snášeti útoky vzbou- renců, ale nutno činiti rozdil mezi klidným obyvatelstvem vesnic a městeček, a mezi ná- čelníky, kteří pobuřují toto obyvatelstvo proti Rusku. Jen ti jsou vinní; ti musí býti po trestáni pro příklad jiným před očima oby vatelstva. Pak nastane v Mandžurii opětí by nve valý klid.« mle
#12 alto_textblock #12
Spoluobčané!
#13 alto_textblock #13
jen
#14 alto_textblock #14
Vy, kteří se záchvěvem svých srdcí sle dujete běh událostí politických; kteří s hořkost provázíte snahy, čelící proti vaší domovině. proti blahu vašich rodin, proti cti národa ce- lého; vy, kteří ustrnulým i hněvným zrakem patříte na skutky odpůrců naší národní a státní šamostamnosti — a proti tomu, jako občané konstituční svíráte jen malomocně ukrytou pěst, při vší úctě k zákonu, při vší lásce k rodnému jazyku a při náklonnosti k jednání smírnému vy pochopite účel a uznáte potřebu
#15 alto_textblock #15
t0
#16 alto_textblock #16
táporu ldu,
#17 alto_textblock #17
de
#18 alto_textblock #18
k němuž vás zveme jmenem celé řady okresů, měst a dědin, prostírajících se mezi hlavním městem Prahou a hraničným městem středu království tu na straně východní, Kolínem,
#19 alto_textblock #19
to na den
#20 alto_textblock #20
29. července 1900 0 3. hod. odp.
#21 alto_textblock #21
e do lesa u Poříčan.
#22 alto_textblock #22
Vzpomínajíce na veliké věci, vzavší půvou svůj na schůzkách lidu husitského, i na opě- tované, nadšené pokusy z našich let, na tábory na Lipanech, na Vysoké a Řípu, posilujeme se myšlenkou, že takověto projevy nemohou být oslyšány od těch, kteří by s námi stejný mohl miti zájem na pokoji a řádu v těchto zemích, a že nemohou vůči projevům desetitisíců zů- stati nevidomými a hluchými oni zodpovědní mužově, kteři mají tak zvaná kormidla státn lodi v rukou. Ano, chceme býti slyšeni.! Checme přede- vším, aby se zase uplatnilo oviklané minění, že český národ nevzdává se ná- roků na právo státní samostat- nosti, že se tohoto práva ději- nami, Přísahami panovníkův a zákony zaručeného ani vzdát nemůže pod ztrátou své cti a dů- stojnosti a blaha všeho obyvatelstva zemí koruny české. Chceme, aby nadobro byly vy- mýceny v šechny pochýbnosti, že by někdy v národu českém mohlo nabýti vrchu míněn opáčné a jakékoli jiné. K tomu účelu, pojíme se muž k muži, všeehny hlasy v jeden sbor, aby v mohutném, harmonickém projevu vyzněly naše žaloby a stesky a — obrazně řečeno. — naše píseň válečná. Neusitoupíme o d to hoto svého práva! Neustoupíme rovněž od práv svého jazyka, nedáme se od něho od- lákati ani lichotou diplomatickou, ani řeven nepřátel. V tom boji budeme se posilovati zd ra- vou shodou všech stran státo právních a všech třid společenských, rol- nických i měšťanských, řemeslnických i dělní ekých. V lidu dělném víláme nejmladšího, ale nejpočetnějšího spolubojovníka politického s pev- nou vírou, želi jeho tužbý dojdou splnění, tím spíše, čím povněji budeme státi ve společném šiku za veliké cile národa celého a čím více prohlubovati budeme své názory na otázky so ciální, zušlechťovati svá srdce a zlepšovati po měr druh ke druhu. Mravné vědomí národa, vyjádřené slov básníkovými, že u »Čech válčil jen, když hájil své, on nemá ruce krvavé, e on nezná klethu národů «i —
#23 alto_textblock #23
nudee
#24 alto_textblock #24
*
#25 alto_textblock #25
Snahy království katalonského po svézákonnosti.
#26 alto_textblock #26
Královnasvladařka španělská přijala tyto dny v lázních v San Sebastianu n deputaci kata lonské politické jednoty, jež jí podala adresu. V této žádá se za zrušení stavu obležení, uva- leného na Katalonii pro odpírání danil / a vy- jadřují se i požadavky Kataloňanův. Žádá se v nich svézákonnost a vlasítn ústava pro království katalonské a zavědení katalonštiny, kteráž jak známo, od španělského spisovného jazyka (kastilštiny) značně se liší jakožto úřadní řečil uvnitř katalonského královstv i pro styky jeho s madridskou vládou ústřední Vnitřní správa Katalonie má býti samostatna v čele její má býti vlastní sněm. Adresu podepsala po katalonsku. Katalon domáhají se také jen toho, nač majl i přirozen i historické právo.
#27 alto_textblock #27
Deschanelova politika nacionální a vyššího slohu. Předseda francouzské sněmovny p. Des chanel, jehož význam a populárnost stále rostou a o němž lze právem říci, že je »mužem zejtřka«, mužem, k němuž se obrací fran couzská veřejnost s největším očekáváním a s nejlepšími nadějemi, pronesl znamenifou programovou řeč v Nogent-le-Rotrou při ode vzdávání praporu 540. sekei vysloužilých vo jáků. Obyvatelstvo přijalo Deschanela s neoby. čejným nadšením. Předseda sněmovny pronesl krásnou řč plnou vroucího citu vlastenockého, v níž hlása slávu a pýchu franeouzského praporu, ktery musí Francie tím více milovat, neboť byl ne šťasten r. 1870, kdy Francie byla přemožena Deschanel není zajisté vášnivcem »odvety«, alo patři mezi politiky, kteři na Sedan ne zapomínají. Veliký dojem učinila vzletná invo- kace Francie: »Francie, vlasti světla a svobody, která js byla vždy hlasatelkou velkých idef a ha- jitelkou práva; která ve svém mládí jsi za- chránila Evropu před invasemi africkými, která za křižáckých válek jsi vítězně postoupila z středozemní moře, která s Pannou Orleánskou jsi vytvořila nejkrásnější báseň heroismu, jakou kdy lidstvo obdivovalo, která setřásla's jho mon archie a vysvohodila jsi lidstvo z nevolnictví, vlasti snášelivosti a zrušení privilejí; Francie Revoluce, která vnesla do Evropy myšlenky 18. století, povznášej nás a nadchni nás, abychom ostali hodnými svých otců, abychom zachovali úctu k praporu, odznaku ideálu a špravedlnosti.« Takovým vskutku mohutným vzletema skoro básnickým rozmachem vynikají. řeči mladého státníka, u něhož je zřejmo, že talent spisovatele, brillantního stylisty povznesl a zmo-
#28 alto_textblock #28
bude nás posilovati i v dobách zmatkůva mdloby, když bude uvedeno na cestu činu Na nás není kletby, na nás není viny! Odpo- vědnosí padá na hlavy odpůrců, kterým neni svatou ani chuďasova chata, ani krov české školy, ani kříže nebožtíků. Chraň nás bůh ta kové odpovědnosti — my nepřátel svých na ty cesty následovati nebudeme. Budiž již konec tomuto potupnému stavu Budiž konec všem zatemňovacím snahám — v nich nesmi zaniknouti naše práv ol Profo vás, spoluohčané, voláme na tábor. Tam promluvíme o svém postavení, o posta- vení národa nespokojeného a zatlačovaného v vlastní otčině, kde poprvé svoboda spatřila světlo svěla a kde po staletích znova nasláví potřeba jejího dobývání a ochrany.
#29 alto_textblock #29
V Českém Brodě, 18. července 1900
#30 alto_textblock #30
Pořadatelstvo
#31 alto_textblock #31
V. Axamit, H. Budín, Alois Chroust, MgCh. Václ Golombiovský, Vlast. Jouza, Frant. Holeka, Frant Horký, Jan Břet. Hůrka, Karel Kadeřávek, Jos. Klíma Em. Klusáček, Frant Klusáček, Kolbaba Ferd., dr Lad. Kopecký, Frant. Kolt, Jos. Kulič, Jan Lukeš. Boh. Novák, Frant. Olmer, Václ. Půlpán, dr. Al. Pur- krábek, Rud. Ríha, Ot. Spudil, Hynek Stehlík, Rud Suchomel, Jar. Sýkora, Jan Šafra, Jan Šimonek, dr- V. Škarvan, Jan Tůma, Frant. Veverka. Za Ceskobrodsko: Václav Novotný, sta rosta okresu, Josef Rýva, náměstek okr. starosty Josef Holeka a Václav Snětina, členové okr. výboru Václ. Nehasil, zemský poslanec, Vikt. Weidenhoffer starosta města Českého Brodu, Jos. Lukeš a Jose. Miškovský, radní Za Brandýssko n. L.: Josef Šesták, sta- rosta okresu, Jan Zert, člen okr. výboru, Václ. Ko- hout, starosta města Brandýsa n. L., Jos. Chlebeček radní, Jos. Čurda, starosta města Čelakovic, dr. An Mareček a Jos. Tykač, radní
#32 alto_textblock #32
Za Novobenátecko: Jos. Šulc, starost okresu, Jan Koštiř, člen okr. výboru, Karel Pošva, starosta města Lysé n. L., Josef. Vodňanský, nám. starostův Za Karlínsko: Jos. Šplechner, člen okres výboru. Za Kolínsko: Štěpán Sixta, starosta okresu Ant. Fifka a Al. Kroutil, členové okres. výboru, dr Jos. Šíl, zemský poslanec. Vojt. Formánek, starosta města Kolfna, Ant. Sojka, člen obec. zastupitelstva, Josef Suchý a Václ. Kreml, členové obec. výboru v Pečkách na dráze. Za Černokostelecko: Bedř. Kaše, starosta okresu i města, Frant. Prochůzka, člen okres. výboru Jan Homolka, městský radní. Za Kouřimsko: Ant. Šál, starosta okresu Jos. Chloupek, člen okres. výboru, dr. Frant. Tuček, nám. starosty města Kouřimi, Frant. Rosa, městský radní, dr. Václ. Černý, starosta města Plaňan, Ani. Městecký, městský radní, Vojt. Dvořák Za Poděbradsko: Alois Váňa, starosta okresu, Vojt. Hlaváč, starosta města Poděhrad, dr. Jan Kvíčala, Frant. Prozt, Ant. Tauc, Josef Peták, Josef Fiala, dr. Boh. Bouček, městští radní, Vojtěch Kerhart, dr. J. Vondrovič, Josef Petr, Frant. Kafka, Václ. Bláha, Boh. Malovec, Frt. Pokorný, starosta města Sadské, Klicpera, městský radní. Za Nymbursko: Jos. Hampl, zemský posla- nec a starosta okresu, Ant. Souček, člen okres. vý- boru, Fitsehe, starosta města Nymburka, Frant. Ba- látě, nám. starostův. Za Říčansko: Karel Klíma, starosta měsla, Ant. Šoulej a Václav Medřický, městšíí radní. Za Král. Vinohradsko: Jos. Švehla, člen okres. výboru, M. Bílek a Václ. Liska, členové měst- ské rady Za Žižkov: Jan Kotland a Václav Špabe, městšti radní ašcl
#33 alto_textblock #33
Denní zprávy.
#34 alto_textblock #34
— České přísahy státních úřadníků »Bohemia« ani v nynějším vedru nedopřejes klidu. Slídí, kde koho by mohla denuncovati, že nejedná, jak přejí si ultraněmci se Schöne- rerem a Wolfem, jejichž komandu již také dávno podlehla. Včera podařilo se jí vypátrati, že před nedávnem nově jmenovaní soudci pří- sahali u vrehního zemského soudu v Praze česky. A přece, slyš světe ! právě z »úřadu to- hoto pronikly na veřejnost nejen známé naří- zení ze dne 17. října 1899, kterým jazyková nařízení bylazrušena, ale i výnos Kindingerův, jímž nařízeno, by prováděly a šetřily se platně předpisy! Proto musí se zajisté i v presidi vrchního zemského soudu vědéti — lamentuje »Bohemia« dále, že nabyly v nezměněné míře platnosti normy, jež platnými byly před 5. du- bnem r. 1897, kdy vydány Badenovy jazykové výnosy, a normy tyto znají přísahy soudců jen v řeči německé.« »Bohemii« jest zajisté známo, že čeští soudei, přísahajíce po česku, neporušili tím ani v nejmenším státní základní zákon, který zaručuje stejná práva všem jazykůmv říši. Soudce s českou přísahou soudil a soudi právě tak, jako kdyby byl přísahal německy. A když u vrchního zemského soudu česká při- saha zavedena, není třeba ji odstraňfovati, ze- jmena na základě násilného činu ze dne 17. října r. 1899 neb dokonce Kindingrova fermanu, kterými čl. XIX. státních základních zákonů změněn nebyl a změněn býti ne- může. At »Bohemia« cituje zákonné usta- novení, dle kterého český soudce povinen jest přísahati po němgcku. Co by bylo křiku po celé Germanii, kdyby německý soudce pří- sahati měl po česku — Tážeme se ředitelstva c. k. stát- ních dráh a budeme svůj dotaz po připadě důrazněji opakovati a ministerstvu železnie adresovati, kdo nařídil a kdo trpí, že na trati c. k. státní dráhy mezi Berounem Rakovníkem, tedy na železnici, která se německé krajiny vůbec ani nedotýká, označeny jsou nádražní budovy jenom po německ u? Stejný dotaz máme k ředitelstvu pošt a' telegrafu v Praze, proč poštovní úřad ve vlacích dotčenou krajinou projiždějících užívá jenom německého razííka: Beraun Rakonitz? . Co by se stalo, kdyby v německé krajině postavila státní dráhra budovy jen s českými nápisy a kdyby tamějši pošta měla jen české razitko? — Sokolské jednoty ve zněmčeném území v království českém. Zejtra v neděli uspořádána bude na výstavišti velká sokolská slavnost, jejíž čistý výtěžek věnován býti ntá sokolským jednotám zněmčeného územi v Če- chách a v Dolních Rakousích. Aby česká veřej- nost mohla posouditi, jak ujala se sokolska myšlénka mezi českými menšinami, kde během posledních sedmnácti let bylo založeno 41 jednot sokolských, jež mají nyní plné dva tisíce členů, podáváme tuto jich seznam. V poněmčeném území jsou tyto jednoty: Bílina, Březnice na Labem, Břežánky (u Bíliny), Couš (u Mostu), Český Dub, Dubenec (u Král. Dvora), Ducheov, Ervěnice (u Chomutova), Hodkovice, Hostomice (u Bíliny), Jablonec nad Nisou, Jedlina (u Ro- kytnice), Kopisty (u Mostu), Košťany (u Teplic), Český Krumlov, Ledvice (u Duchcova), Liberec, Litoměřice, Litvinov Dolní (u Mostu), Litvínov Horní, Lom (u Ducheova), Louka (u Mostu), Lovosice, Most, Nýřany, Osek (u Duchcova), Podmokly-Děčin, Postoloprty, Prachatice, Český Šumburk (u Tanvaldu), Teplice, Terezín, Trno- vany (u Teplic), Trutnov, Třebušice (u Mostu), Ústí nad Labem, Nové Verneřice (u Duchcova). Nová Ves u Oseka, Záluží (u Mostu), Zelenky (u Duchcova) a Žatec. Sokolské jednoty v po- němčeném území mají za úkol nejen tělesné cvičení, ale také pěstění myšlénky národní, vy- chovu mládeže v duchu vlasteneckém a pokro- kovém. V jednotách těch jest soustředéno přes devadesát procent dělnietva, které vzdor chudobě a odvislosti od německého kapitálu, časté per- sekuci, věrně trvá při svém národě, za práva jeho, za práva českých menšin pracuje a bojuje. Bez mravní a hmotné podpory širší veřejnost nemohly by sokolské jednoty v zněmčeném území náležitou činnost vyvíjeti, proto očeká- váme, že každý, kdo přítelem jest Sokolstva českých menšin, dostavi se zejíra na výstaviště v Král. Oboře a svou hřivnu přinese na olla vlasti. — K zdravotním poměrům v Praze a v předměstích. V posledních dnech zavládla u nás vytrvalá vedra, která kromě nepříjemných účinků, méně závažných, vyvolávají pohříchu po- znovu úvahy o zdravotních poměrech hlavního města našeho a městských obeí, které s ním tvoří jediný souvislý celek, tak, že cizinec vůbee nemůže pochopiti, kterak a proč celek ten roz- členěn jest na samostatně, oddělené správou části. Přicházíme-li dnes poznovu k záležitosti, která tak často bývá předmětem úvah v listech veřejných, jest příčinou toho okolnost, že právě v této době letních veder řada určit ých