#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
..Nový Jihočeský Dělník."
#3
alto_textblock
#3
Cís‘o ).
#4
alto_textblock
#4
byli škůdci jeho a zastydíte se nad
tím, že jste byli takovými, žejste
byli ne snad stranou dělnickou, ale
bahnem, které zamezovalo všechen
její postup. Proto ještějednouvám
volám: Stydte se za své konání a
chcete-li politicky pracovat, učte se
dříve!
Bouře souhlasu provázela tato slova. Bratři
ale nenapravitelní místo poslechnutí se raději
ztráceli a budou štvát znova; na to můžeme
vzíti jed. Měli si poslechnout ale aspoň slova
následujícího řečníka, jenž ve výborné a svižné
řeči zatopil Klofáčovcům ještě jednou. Pravil:
»Když člověk vyjde ze školy, pln živých
a klamných povídaček, které mu tam v hlavu
vecpali, jest přirozeně nezkušený a nachytá se
na různé fráze, jež hezky znějí, ale nemají žádného
podkladu. To bylo i se mnou Avšak
když člověk přijde do života, do hluku dílen a
zápachu továren, tam teprve jasně se mu otevřou
oči a pozná, na čí straně je pravda a na čí
klam. Jest dosti těch, kteří z nevědomosti jsou
u strany Klofáčovy a myslí, že má tato strana
nějaký český program; ale nechť pohlédnou
blíže a seznají, že jest to pogram německých
křesťanských sociálů, faráře Neumanna, smísený
s třískami programů měšťáckých stran. Ale jak
se Klofáčovci liší od nich! Tam je strana přece
trochu dělnická (na sjezdu jich bylo doporučováno,
aby se vstupovalo do odborových organi-
sací třeba sociálně demokratických; pozn. red.),
kdežto Klofáčova jest z peněz měšťáků vydržována.
Párek již pravil, že se vydávalo asi šest
listů a peníze že zmizely, nevědomo kam. A já
k tomu mohu přidat další kus historie a ptám
se zde veřejně celé národní strany; Kam zmizel
z květnové slavnosti národního dělnictva z roku
1898 výtěžek v obnosu 3000 korun? A dále:
Kam zmizel nyní nikde nevedený dámský fond
v obnosu 2000 korun?
Bratří budou jistě mlčet, to uvidíte! A nyní
slovo o její zásadnosti. Klofáčovci bojují prý
proti klerikalismu, ale co se staví, jakoby byli
proti katolické církví, verbují na druhé straně
mnoho se ideově nelišící od starokatolické, kteráž
je vlastně odnoží církve říšskoněmecké. V Praze
byla schůze, kde se jednalo o této církvi, a
když Fárek vystoupil proti tomuto švindlu,
chtěli jej bratří zmlátit. V Litoměřicích se konala
schůze, kde se jednalo o české mši! Takové
starosti má tato strana Klofáčova. Tato strana
je prý národní, ale neostýchala se brát peníze
u německo-židovského »Tagblattu« (dal 10 K),
u německých a židovských kapitalistů prosila a
dostala spousty peněz, z kterých štvala proti
dělnictvu, u arcibiskupa byla (dal 20 K) a
v klášteřích. Ano tato strana šla žebrat i
k policejnímu řiditelství pražskému,
jež těmto psím povahám hodilo almužnu
4 K, za něž Klofáčovci uctivě
poděkovali! Ale to není jen Klofáč, o němž
čtete v »Otevřeném listě« ony jeho svinskosty;
ten člověk nakazil celou stranu. Bratr Stříbrný,
jenž zhola nic nečte, slavil
s nár. dělníkem Fialou z Prostějova
v Budějovicích orgie, jak si sami
bratři vespolek stěžovali; Klofáčovci
v Budějovicích měli sebráno na 200 zl. na list,
které byly od bratrů také prochlastány a promrhány,
a tak bratři okradeni vlastními bratry.
Vše ovšem bylo, jak to v té straně zvykem,
ututláno.
Bratr Hejnic ať pak dá si pozor, že bude
o mne psát jako'zloději: znám jisté choulostivé
věci z Husovic, jež si s Klofáčem nezadají, ale
jež na veřejnou schůzi nepatří, a co se toho
zlodějství týče, vizte:
Byl jsem v Praze chůd a bydlil jsem u
Fresla, jenž mně měl jako Člověku bez zaměstnání
a stranníku dávat snídaně. Já ale jsem
mu tyto snídaně zaplatil, ale když jsem odcházel,
žádal jsem pana poslance Fresla, aby mně vydal
prádlo. A tento »dělnický« pan poslanec
řekl, že jeho žena jela na letní byt a
že neví, kam se moje prádlo podělo.
Do dnes jsem se s ním neshledal, a
tak ne vím, kdo z nás koho okradl:
jestli já jeho nebo poslanec Fresl
mne. A bratři mají ještě tu drzost, zaplacené
snídaně, které se pan poslanec nestyděl brát
od člověka bez zaměstnání, považovat za nějaké
dobrodiní mně konané a mluvit ještě o
krádeži! Zde máte tu Klofáčovskou taktiku vyloženou:
ne zásadně bojovat, ale špinit
osoby! Ti lidé učiní i z mírného člověka
#5
alto_textblock
#5
barbara: nebyl bych takto mluvil, ale vůči mé
cti musím se bránit.
Dále máte bratra Safra. Když br. Adamíra,
j jenž jest beze všeho vzdělání, nemohl do nově
založeného listu zde v Brně napsat kloudné
řádky a tudíž byl úplně nepotřebný, byl povolán
bratr Šafr co ostřejší. Bratr Safr uměl
jen nadávat, víte, že nazval dělnictvo socialistické
»dobytkem«, nepomohl straně, ale nasekal
jí tisíc korun dluhů, sebral adresy
pro svůj list a utekl do Prahy. Tento člověk
psal tak surově, že se sám bratr Jahoda z Třebíče
musil ohradit otevřeným listem v »Rovnosti«
proti němu.
Národní dělníci chvástají se proti-
klerikalismem, ale Adamíra, o němž
bratři říkají, že je to vlastně buržoa,
nejen že v posledních volbách učinil
kompromis s Rybníčkem, ale v Ivančicích
prohlásil, že s klerikaly mají stejnou
taktiku.
Sehnal, tento člověk, jehož duševní úroveň
rovná se Adamírovi, pak jest poslanec proti-
dělnický. Ten se vyslovil veschůzi
dne 17. listopadu 1901 v M. Kunčicích,
že je proti starobnímu pojišťováni a zaopatřeni
vdov i sirotků. Nepřeje tedy ani toto dělnictvu,
aby ku konci života strávilo kousek klidných
časů. O výši jeho rozumu svědčí pak výrok,
že je mezinárodnost špínou. A Klofáčovci
v Plzni prohlašují, že jsou mezinárodní a sám
orgán jejich »Pokrok« přináší inseráty od německého
nacionála Hebra!
Vůči takové hromadě špíny není možná
jiná pomoc, než těsné semknutí se a odrážení
každého toho ničemy, jenž si dává jméno národní
dělník, nejbezohlednějším způsobem. Nikde
je člověk nevidí při práci, nikde špetku námahy
pro dělnictvo, vždy jen proti němu, vždy jen
štvaní, rozbíjení, ničení stávajícího. A proto
musíme si jednou říci určitě: Pryč s Klofáčovci,
pryč s touto cháskou ničemnou za každou cenu!«
Soudruzi, pamatujte při každé příležitosti
na svůj časopis „Nový Jihočeský Dělník", dbejte,
by vyložen byl ve všech veřejných místnostech,
které navštěvujete, získávejte nové předplatitele
a kolportéry, zasílejte administraci adresy svých
známých a z výtěžků ze zábav na vydání jeho
přispívejte.
Politický přehled.
— Politická situace v Rakousku ocitá se
opětně v záhadném postavení. Jedná se hlavně
o vyrovnání a sice o dvoje: 1. rakousko-uher-
ské, 2. česko-německé. Je nesporné, že Korber
musel kapitulovali, nucen postavením a vlivem
panovníkovým, před Szellem na celé čáře. Rakousko
zas bude platit, Uhři však budou jásat
a hospodářsky — hlavně průmyslově — se vyvíjet.
Korbrovi nejedná se více o to, jak dohodne
se s premiérem uherským v některých
ještě otázkách, je připraven povolit ve všem, ale
parlamentu, jemuž své hubené výsledky před
ložiti musí ku schválení, rád by svázal ruce a
zavřel ústa, aby mu v ničem nepřekážel. Pochybujeme
sice, že někteří poslanci, mimo poslanců
sociálně-demokratických, chtěli by činit špatnému
a pro Rakousko nevýhodnému vyrovnání vážnou
oposici, ale chtějí od vlády za to, že špatné vyrovnání
připustí, něco dostat. Mladočeští poslanci
již 3 leta hrozí vládě obstrukcí, pakli nedá
přednost vyrovnání národa českého s německým,
a mysleli, že nyní donutí vládu k obnovení jazykových
nařízení zrušených hrabětem Clarym,
a sice cestou parlamentární a nejen nařízovací.
Korber však je mnohem chytřejší než vedení
mladočeské a udržuje tyto stále v šachu. Po
tři leta konejšil je sliby, tři leta mu dělali vše,
co chtěl a nyní, kdy mysleli, že se jich již bude
bát, počíná si Korber dupat a strach vzešel
vlastně ve straně mladočeské. Korber dává jí
ultimátum vlastně nyní sám: „bud budete hodni,
schválíte vyrovnání s Uhry, jak se Vám předloží,
se svým česko-německým vyrovnáním
budete ještě rok čekat — za což dostanete slib,
že si císař Čechů váží — anebo rozpustím parlament,
zavedu na čas absolutismus, omezím
pak i právo shromaždovací, cestou nařízení zavedu
v Čechách státní řeč německou a budu
potírati vše české šmahem." A Mladočeši se
opravdu bojí, mají se také čeho bát, tyto Kor-
brovy hrozby nejsou již liché, ale provedl by je.
#6
alto_textblock
#6
A tak ozývá se na všech stranách mladočeský
tisk hlasem úzkostlivým a napomíná k chladné
rozvaze. Korber to umí pak zas využitkovat:
Aby ještě více odvrátil lid český od mladoče-
ských poslanců, kteří hrozili obstrukcí, dává prohlašovat,
že se stavbou průplavů v Čechách,
zač již jednou si mladočeské poslance koupil,
nebude se spěchat a odloží se vůbec, nejdřív
prý se bude dělat průplav dunajsko-oderský —
aby nabyté zkušenosti při této stavbě použity
mohly býti v Čechách. Ví, že v Čechách lid na
práce tyto toužebně čeká, bude žádat všemož-
ným způsobem za jejich zahájení a tu on zase
bude chtít udělat novou koupi mladočeských
poslanců a ochočovat si je tak od jedné předlohy
ke druhé, snad po rakousko-uherském vyrovnání
— pro rozpočet na rok 1903. K takovým
tedy výsledkům dospěli mladočeští poslanci.
Zráda demokratických zásad z r. 1879 mstí se
na nich samých a hrozně.
-- Sjezd německé sociálni demokracie rakouské.
V Ústí n Lab. konal se od 15. do
18. srpna sjezd německé sociální demokracie rakouské
a vyřídil mnoho důležitých otázek pro
další postup a rozvoj strany nutných.
- Sjezd zahraničních spolků. V Praze konal
se v prvých dvou dnech po zahájení dělnické-
výstavy sjezd delegatů českých spolků zahraničních
a usnesl se na jednotném postupu ve smyslu
požadavků nejpokrokovejších. Tímtéž duchem,
řízen má býti časopis „Vlast“, orgán zahraničních
spolků českých, v Německu vycházející.
— Atentát na císaře Viléma? Při návštěvě
císaře Viléma II. v Revalu měl prý býti na
osobu jeho podniknut atentát. Vypravuje se o
tom: Dne 7. srpna blížil se k císařské yachtě
„Hohenzollern" v době, kdy konána byla na ní
hostina, člun s ruskou vlajkou. V něm seděli
čtyři námořníci s kadetem v ruské uniformě.
Německý důstojník sestoupil ke
člunu a tázal se, čeho si kadet onen přeje. Kadet
oznámil, že přináší ze „Standartu“ důležité sdělení
ministru vojenství. V tom okamžiku přistoupil
ruský důstojník, který, když uslyšel, oč jde,
prohlásil, že je důstojníkem ze »Standartu«, ale
onoho kadeta že nezná. Došlo k potýčce, neboť
po slovech těchto kadet uchopil se revolveru a
chtěl skočit do svého člunu, byl však zadržen
a přiznal se, že měl úmysl německého císaře
pro jeho pronásledování Poláků zastřelit. Má se
za to, že zatčený kadet je polským studentem.
— Obrat v Rusku. Oznamuje se, že cárským
dekretem byli v různých městech ruských,
propuštěni z vazby, skoro všichni studenti, kteří
uvězněni byli pro únorové bouře v Moskvě.
Také ze Sibiře, kam byli vypovězeni, bylo jich,
více povoláno zpět.Všem|bude prý povoleno vstoupit
opět na universitu. Tedy i v Rusku přesvědčili
se již, že nelze vládnout jen násilím, ale ustupují
lidu a budou muset i nadále ustupovat,,
nynější systém je neudržitelný.
#7
alto_textblock
#7
Vlnky myšlének.
»Ve společnosti lidské vždy se najde ve spodních
vrstvách více bídy než v horních dobročinnosti.«
(Vikt. Hugo.)
»Poučujte nevedomé, jak jen sami můžete; hříchem
společnosti jest, že neudílí vyučování zadarmo; jest zodpovědná
za temnotu nevědomosti, kterou tím plodí..
Duše nevědomcova jest plná stínu, hřích se tam vkrádá.
Vinníkem není ten, kdo hřeší, ale ten, jenž temnoty je-
tvůrce.« (Vikt. Hugo.)
>U lidi nešťastných ujímají se pošetilosti.«
(Vikt. Hugo.)
»Jsou tři druhy egoistův: egoisté kteří sami žijí a,
dávají žíti jiným; egoisté kteří sami žijí a nedávají žiti
jiným; konečně egoisté. kteří ani sami nežijí ani jiným,
žíti nedávají« (Turgeněv)
»Naši nejzdravější lidé jsou požívační kosmopoliti,
dělají honorářovou, hnusnou, vlasteneckou politiku, mají
kurtisany a připíjejí v tom skoro orientálním, požívač-
ném městě Vídni na zdraví národa.«
(A. Sova: »Lyrické vteřiny duše «)
Věci k životu nutné jsou vzácné, těžko se produkují
a pracně dobývají.«
(Anatale France: »Zahrada Epikurova-«)
#8
alto_textblock
#8
Z českého jihu.
— Ejhle, soudce. Moderní Člověk s roztrpčením
slyší, vypravuje-li se mu, že zas někde
na venkově poprala se u muziky chasa, která
neviděla ve svém životě nic než humna kolem
své obce a stáj, ve které společně s dobytkem
dny i noci tráví. Uráží nás dnes i každé hrubší
slovo, slyšíme-li je z úst Člověka, o němž činili
jsme si představu, že jest alespoň do jisté míry
inteligentní. Co však máme soudit, jsme-li svědky,,
že soudce — člověk, který ostříhati má spra-