#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třetí.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek 24. ledna 1913.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 23.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a večerní listy
předplácí se
v Praze v administra cii
na měslo-
na rtieta : . . . s K ze
s dvoji donáškoui
a měsie-
na čtvrt leta . . . . 7 K ez
ve úllálkách
a másic. . . . . 2 K s0D
Poštou:
měste.
A
s dvojí zásilk
něsie
e rit: : : :k
#9
alto_textblock
#9
NILI
#10
alto_textblock
#10
ání.
#11
alto_textblock
#11
V drobném prodejie
ranní číslo o sobě
sn sh
večerní
za d k
Ve fliálkách na venkověe
ranni čislo . . . . . . .
večerní
:. B
.
.
lnseráty
plati se hotově napřen-
Předplacení a inserty přüjíma
administrace v Marianské nl., a
#12
alto_textblock
#12
Tam nacházejí se těž
redakce, tiskárna a sxpodin
„Národních Listů
Rukopisy se nevracej.
#13
alto_textblock
#13
Převrat
#14
alto_textblock
#14
Přerušená ministerská rada a provedení
převratu.
#15
alto_textblock
#15
Z Caříhradu, 23. ledna. Odpoledne shro-
máždili se ministři, aby sestavili nótu
kterouž se měla dáti odpověď na
společnou nótu velmocí. Porada
trvala asi dvě hodiny, když k paláci přitáhl
dav asi čtyř set lidí s dvěma prapory a něko-
lika kněžími v čele. Dříve, než u vrat na stráží
stojící četníci tomu zabrániti mohli, vnik
dav do dvora. V tu chvíli přijel automobil
a z něho vystoupili za jásotu lidu Enver be
a Talaat bej. Dav obsadil mezi tím schody
k poradní síni vedoucí a jal se hlučně provo-
lávati: „Pryč s ministerstvem! Pryč
s Kiamilem! Ať žije válka!“ Enver
a Talaat protlačili se davem a zmizeli v sá-
lech paláce. Venku pokračoval zatím lid v de-
monstracích. Molahové (kněží) mluvili re-
voluční řeči, líčili křiklavě chyby nynější
vlády, ba hlásali, že vláda zem cizin-
cům zradila a prodává a podněco-
vali posluchače, aby žádali za po-
kračování ve válce. Dav, jenž usta-
vičně vzrůstal, volal stále: „At žije vál ka
Pryč s Kiamilem!“ Enver bej a Talaat
vníkli tím časem do poradní síně a přiměli
vládu, aby požádala za propuštění. Velký ve-
zír a ministři podepsali ihned písemnou de-
misi. Enver bej odevzdal prohlá-
šení to sultánovi, žádaje ho jménem
„pokrokové jednoty“, aby jmenoval velkým
vezírem šefketa pašu nebo Halima pašu. Sdě-
lil mu také, že demonstranti stojí
přede dveřmi. Sultán poslal svého prv-
ního tajemníka podívati se ven. Když ten
potvrdil, že venku je pobouřený
lid, svolil k demisi Kiamila paše
a rozhodlse prošeíketa pašu ja ko
jeho nástupee. Když pak Enver bej po
provedené změně ve vládě před palác vyšei
a lidu oznámil, že je Mahmud Ševket
paša jmenován velkým vezírem.
propukl dav v jásot a dělal Enverovi nadšené
ovace.
Z Cařihradu, 24. ledna. (K. k.) (Ve 2 hod
40 min. ráno.) Ačkoliv pršelo, setrvalo obe-
censtvo před Portou až přes 8. hodinu a po-
čalo se rozcházeti teprve po přečtení reskrip-
tu o jmenování Mahmuda šejketa paše velko-
vezírem. Skupiny duchovénstva odešly za
zpěvu náboženských písní. Dřívější ministř
jsou v zajetí na Portě. Redakce listu „lkdam
a „Jeni Gazetta“ byly uzavřeny.
Z Cařihradu, 24. ledna. Enver bej, kte-
rý byl pověřen velením na čataldžské bitevn
čáře, zaslal již před týdnem výzvu důstojní-
kům na bítevní čáře a Nazimu pašovi, která
zněla jako ultimatum. V tomto ultimatu vy-
zval ministra války, aby zasadil se nejdůraz-
něji o podporu armády a proti odstou-
peni Drinopole. Nazim paša svolal na to
konferenci důstojníků, které se Mahmud Šeí-
ket paša nezúčastnil, prohlásiv, že nemůže
Nazimu pašovi důvěřovati. Zpráva, že velk
rada povolila odstoupení Drinopole, způsobi-
la mezi důstojníky v ležení nevypsatelné roz-
čilení. Enver bej odebral se s několika důstoj-
níky v úterý do Cařihradu. Vyšší turečtí dů-
stojníci konali v úterý večer u Čataldže schů-
zi, které se navrátivší se Enver bej opět zú-
častnil. Všeobecná nálada žádala, aby armáda
raději na vlastní pěst zahájila nový boj, než
by klidně nesla odstoupení Drinopole. Enver
bej byl pověřen missí, aby toto usnesení
tlumočil mladotureckému akčnímu komitétu
který zasedal pormanentně v paláci prince
Saida Halíma. Ve středu dopoledne odhodlalo
se mladoturecké akční komité zakročiti, aby
zabránilo ministerské radě učiniti právoplatné
usnesení o odpovědní notě vlády Klamila paše
velmocem.
Z Cařihradu, 24. ledna. Včera po 3. ho-
dině odpolední shromáždily se na náměst
před Hagia Sofija velké ma y lidu, me-
#16
alto_textblock
#16
Cařihradě.
#17
alto_textblock
#17
zi nímž bylo mnoho duchovních, kteří horlivě
agitovali proti vládě. Demonstranti táhli
před budovu Vysoké Porty, ve které se právě
konala ministerská rada. Projevy demon-
strantů naprosto překvapily. Zatím mladotu-
rečtí důstojnici pospíchali do kasáren, aby
zamezili vojsku vytáhnouti proti demonstran-
tům. Posádky v kasárnách prohlásily, že trvají
na straně Envera beje a zdráhaly se uposlech-
nouti povelů městského velitele, který byl
ostatně hned na to prohlášen sesazeným. Za-
tím Enver bej pronikl až ku poradnímu sálu
prohlásil v krátké a dramatické sceně vládu
jménem národa za sesazenu. Krátce na to
dostavil se Enver bej k sultánovi, který se
přání jeho podrobil. Stráž Porty, jež byla
v posledních dnech sesílena na 390 mužů, byla
pouhým divákem těchto výjevů, neboť schá-
zelo jí velení. Demonstrace vyvolala na Portě
nepopsatelný zmatek.
#18
alto_textblock
#18
Sultánský reskript.
#19
alto_textblock
#19
Z Cařihradu, 23. ledna. (K. k.) (V 9 hod
večer.) Reskript sultánův, kterým
Mahmud šefket paša byl jmeno-
ván velkým vezirem a pověřen no-
vým sestavením kabinetu, a v němž
bylo již ohlášeno nastávající jmenování šejka
ul Islam, byl dnes v 81/2 hod. večer přečten
s terasy Porty četnému obecenstvu.
#20
alto_textblock
#20
Mahmud šefket mluví k lídu.
#21
alto_textblock
#21
Z Cařihradu, 23. ledna. (K. k.) Přes hustý
déšť vytrvali manifestanti před Portou až přes
8 hod. večerní a čekali na reskripto jme-
nování velvezíra. Reskript vzbudil, jak
bylo již oznámeno, mezi četným obecenstvem
bouřlivou pochvalu. Asi v 81/2 hod. o bjevi
se Mahmud šeíket paša na terase
Porty a pronesl k obecenstvu
stručnou řeč, v níž dovozoval, že přejí-
má, jak ví, vládní moc za svízelných okolností
Vynasnaží se vlast zachráni tí. —
Řeč jeho byla vyslechnuta s hlučnou pochva-
lou. Na to se obecenstvo rozcházelo. Složeni
příštího kabinetu není ještě známo. Redakce
časopisů „lkdam“ a „Jeni Gazetta“ byly uza
vřeny.
#22
alto_textblock
#22
Nazim paša zastřelen. — Armáda
chce válku.
#23
alto_textblock
#23
Z Cařihradu, 24. ledna. Ačkoliv Enver bet
a Talaat bej se snažili, aby nestalo se žádné
krveprolití, přece nemohlí zabrániti, aby bý-
valý ministr války Nazím paša nebyl za-
vražděn. Když Enver bej a Talaat bej odešl
z Porty, bylo na jejich průvodce a adjutanty
ministra války a velkovezíra z oken stříleno
Průvodcové zmíněných hodnostářů pálili rov-
něž do oken, při čemž byl Nazim paša za-
střelen. Nyní jest již v městě klid.
Z Berlína, 23. ledna. (K. k.) „Wolffova
kancelář“ sděluje z Cařihradu: Zastřelen
Nazima paše, jež by mohlo zdískredito-
vati klidný a cílevědomý postup Envera bej
a Talaata beje, bylo nesporně způsobeno vi-
nou pobočníků Kiamila paše a Nazima paše
Enver bej a Talaat bej usnesli se výslovně, že
nebudou prolévati krve. Když však po-
bočníci Nazima paše stříleli z okna
na Envera beje a jeho průvodce.
byla palba opětována, při čemž
Nazim paša padl. Přes tuto příhodu ne-
byl pořádek nikde porušen a v celén městě
jest klid. Tato změna kabinetu jest dílem ar-
mády. Armáda přeje si bezpodmínečně války
a jest pro pokračování ve válce na mistě ne-
čestného míru.
#24
alto_textblock
#24
Talaat bej zosnoval převrat.
Z Paříže, 24. ledna. [„Fremdenbl.“) Ihned.
jak došly první zprávy, že Kiamil paša se svou
vládou odstoupil, měl ministerský předseda
Briand s ministrem zahraníčních záležitostí
Jonartem nozmlu v u, po které zaslány
#25
alto_textblock
#25
depeše velevyslancům v Cařihra-
dě a Londýně. Zprávy cařihradské nepře-
kvapily, poněvadž nepřítomnost Mladoturků
na předvčerejším sjezdu notáblů pokládati se
musila za příznak silného ruchu proti Kiamilu
pašovi. Nyní se ví, že duší hnutí toho
je Talaatbej, který již jako ministr vnitra
v ministerstvu Hakki paše domáhal s
diktatury. Sotva nastoupil Kiamil paša,
Talaat organisoval tajný výbora
vešel ve styky s nespokojenými důstojníky.
Ví se dále, že sblížil se s populárními důstoj-
níky Enverem bejem a Fety bejem
Nebylo mu to však snadno, poněvadž zvědové
velkého vezíra ho stále hlidali. Zpráva, že
Talaat měl spojence na samé Vysoké Portě.
dosud se nepotvrdila.
#26
alto_textblock
#26
Projev nové vlády.
#27
alto_textblock
#27
Z Berlina, 24. ledna. „Lokal-Anzeigeru?
telegrafují z Cařihradu: Nová vláda vyhlásila
tento projev: „Usnesení, které přijal kabinet
Kiamila paše jako odpověď na pótu velmo i
v ten rozum, že Turecko postupuje Drinopo
a část ostrovů v Egejském moři, a svolání
mimořádného sboru, kterému vláda předložila
svoje rozhodnutí, je postup, který se
příčí předpisům ústavy a kterým
se porušují posvátná práva n-
#28
alto_textblock
#28
roda.
#29
alto_textblock
#29
Z národního manifestu.
#30
alto_textblock
#30
Z Cařihradu, 23. ledna. (K. k.) V národ-
ním manifestě, jenž byl rozdáván obecenstvu
před Portou, resumují se události po albán-
ském povstání, totiž zbíhání z armády v létě.
demise Saida paše a jmenování kabinetu Mukh-
tara paše, jenž dopustil prý se, jak známo,
chyby, že kapituloval před albánskými po-
vstalci. Tím povzbudil chut balkánských stá-
tů, poněvadž státy tyto musily tímto způsobem
věřiti ve vojenskou slabost turecké armády
způsobil utvoření balkánského svazu. Ačkol
vládě bylo známo utvoření balkánského svazu.
propustila ze služby 120.000 vojáků. Kabinel
Mukhtara paše neprovedl dávno připravený
plán balkánské války, svěřil velitelství ne-
schopným důstojníkům a zavinil takto poráž-
ku. Manifest útočí též na kabinet, jenž pře
dobrý stav armády chce za každou cenu uza-
vříti mír. Tento kabinet odstoupil.
Ottomanský národ nevzdá se svých práv
na evropské Turecko a přínese všechny oběti.
Ottomané dokáži, že jsou s to, aby žilí ve svě-
tových dějínách se ctí g slávou.
Z Frankfurtu n. M., 24. ledna. (K. k.
„Frankf. Ztg.“ sděluje z Cařihradu: Každé-
mu, mimo oficielní osobnosti, j e st
zakázán vstup na Vysokou Portu
a odchod z Porty. V manitestě strany
„Jednota a pokrok“ jest obviňován ka-
binet ghaziho Mukhtara pašez
velezrády pro uzavření míru lau-
sannského: potom se v manifestě prohla-
šuje, že král bulharský využitkoval slabosti
kabinetu Kiamilova. Přes chrabrost turecké
armády, tábořící na čáře čataldžské, byla
vláda odhodlána uzavříti nečestný mír se sva-
zem balkánským. Kiamil paša má hlavní vinu
na pohromě země. Blaho a budoucnost otto-
manské říše jsou svrchovaně ohroženy. Národ
jedná správně, když nyní povstává. Za žád-
ných okolností nezřekne se svatých práv na
evropské Turecko a přínese veškeré oběti
k zachová: Rumelie.
#31
alto_textblock
#31
Nová vláda svolá starý parlament.
Z Cařihradu, 24. ledna. („N. F. P.“) Nová
vláda povolá starý parlament, o kterém soudí
že byl neprávem rozpuštěn.
#32
alto_textblock
#32
Přísná censura zpráv,
Z Cařihradu, 24. ledna. Nová vláda na-
řídila nejpřísnější censuru a nepropoušt
žádných zpráv.
#33
alto_textblock
#33
Kiamil paša zmizel.
Z Cařihradu, 24. ledna. Kiamil paša zmize
včera z Cařihradu. Tvrdí se, že prchl do Malé
Asie.
#34
alto_textblock
#34
Bývalý sultán
Z Cařihradu, 24. ledna. Abdul Hamid žádá
by se mu dovolil volný pohyb v hlavním městě
#35
alto_textblock
#35
Velitel Drinopole chce město pobořit.
Z Cařihradu, 23. ledna. (K. k.) Jak sdělu
je „Terdžumani Hakikat“, zaslal velitel dri
nopolský Šukri paša dnes odstoupivšímu kabi-
netu telegram, v němž prohlašuje, poněvadž
zvěděl, že Drinopol bude postoupena spojen-
cům, že se rozhodi odstraniti občanské oby-
vatelstvo z pevností, namířiti děla na město
a město toto úplně pobořiti, proraziti řetězem
bulharské obléhací armády a přijíti do Caři-
hradu. Ministerská rada rokovala prý o ob-
sahu tohoto telegramu ve chvíli, kdy nastal
převrat.
#36
alto_textblock
#36
Dojmy a účinky převratu.
#37
alto_textblock
#37
Balkánští diplomaté o převratu.
#38
alto_textblock
#38
č. Ze Sofije, 24. ledna. (Zvl. telegr. „N. L.“
Ministři jsou shromážděni v radě. Na poli-
tické kruhy cařihradský převra
nečiní valného dojmu. Pozoruje se
pocit satisíakce. Jsme radši, prohlásil ke mně
jeden z ministrů, když Odrin si vezmeme, nežli
kdybychom jej dostali od velmoci. Tímto způ
sobem jen lépe podepřeme své nároky. Dojde-li
k obnovení válečných operací, Bulhaři budou
Odrin napřed bombardovat a bude-li třeba.
budou hledět dobýti ho útokem.
Z Londýna, 24. ledna. („N. F. P.“) Odstou-
pení Kiamila paše působilo tu jako vý-
ch pumy. V kruzích delegátů států bal-
kánských soudí se však, že přes změnu v
vládě turecké a přes projev ministra vnitr
Talaata beje také nová vláda bude se rozpa-
kovati roznítiti novou válku. Bulhaři vyslovuj
se velmi lhostejně. Jeden řekl: „Budiž, chtě-
jí-li Mladoturci, kteří již tolik neštěstí uvalil
na svoji vlast, způsobiti novou katastrofu, my
Bulhaři jsme připraveni. Nebudeme
zoufati, budeme-li musiti vyrovnati svoje účty
sami, místo abychom byli vázáni velmocemi.
Z Vídně, 24. ledna. Zdejší bulharský vy-
slanec Salabašev vyslovil se o převratu v Ca-
řihradě: Mohu tou chvilí jen pověděti, že byl
jsme na přání Evropy ochotni k míru. Chce-li
však Turecko válku, jsme připra-
veni. Jsme dobře vyzbrojeni a nebojíme se.
Z Paříže, 24. ledna. (K. k.) Londýnský zpravo-
daj „Matu oznamuje Pád kabinet Kiamila pas
způsobil u zástupcůbalkánských spo-
jenců častečně uspokojení, částečn
znepokojení. Bulhaři prohlásili: Teď jest
situace pro nás jasná. Místo různých pokoutních ta-
hů, které jsme v Londýně snášeli, u vidíme se
opětně u Drinopole a Čataldže. Místo
abychom si Drinopol nechali odstou-
piti velmocemi, dobudeme jí se zbra-
ní vruce, a to bude lepší pro nás. Pro-
lomíme čataldžskou čáru a vtáhneme
do Cařihradu a pak běda celé mladoturecké
chásce, která jest teď u veslal Jakmile dostaneme
odpověď Turecka, která tentokrát bude nepochyt-
ně zápornou vypovíme příměří. Zástupcové
černohorští se vyjádřili v podobném smyslu.
Srbové prohlásili: To je zlá zvěst: Musíme
válku začíti znov a. Byli bychom rádi ušetři-
li nových obětí na lidských životech, a le Ture-
eko bude nyní nuceno zaplatiti mir
trochu dráže. V diplomatických kruzích lon-
dýnských se soudí, že situace stala se rázem velmí
vážnou. Bude-li se turecká vláda vzpírati odstou-
pit Drinopol, jest znovuzahájení války nevyhnutel-
#39
alto_textblock
#39
ným.
#40
alto_textblock
#40
Ultimatum balkánských spojenců.
#41
alto_textblock
#41
Z Londýna, 24. ledna. Sděluje se, že dele-
gáti balkánských států, kteří po celou
noc vyměňovali depeše se svým
vládami, ve dnešní schůzi dají Tu-
recku krátké ultimatum a budo
žádati, aby do 36 nebo 48 hodin tu-
recká vláda přija la podminky bal-
kánskými státy předložené, j inak
#42
alto_textblock
#42
že nepřátelství neprodleně bude
obnoveno.
#43
alto_textblock
#43
Noční ministerská porada v Sofiji.
#44
alto_textblock
#44
Ze Sofije, 24. ledna. Po zprávách z Caři-
hradu sem došlých sešla se o půlnoci mini-
sterská rada v královském konaku za před-
sednictví králova. Trvala do rána.
#45
alto_textblock
#45
Dojem ve Vídni.
#46
alto_textblock
#46
Z Vídně, 23. ledna. Do ministerstva za-
hraničních záležitostí přišla zpráva o převratu
v Cařihradě před 9. hodinou a způsobila vel-
kou, trapnou sensaci. Ale ještě větší
sensaci učinila v širších kruzích politických
a finančních. Tyto kruhy považují za
jisté, že bude míti cařihradsky
převratza následokobnovení vál-
ky, a tu naskytá se otázka, jak se zacho-
vají velmoci, zůstanou-li i nadále pou-
hými, aspoň na oko nestrannými di-
váky aneb zasáhnou-li do dějů a ja-
kým způsobem. že by aktivní vojenské
zakročení mělo ihned za následek konee
„svornosti“ mezi velmocemi, považuje se za
samozřejmé.
Z Cařihradu, 23. ledna. (K. k.) Jede
pobočník byl zraněn výstřelem
demonstrantů. Též ministr vojenství byl
prý zraněn, ale není to zjištěno. Stráž Por-
ty, jež byla v minulých dnech se-
sílena asi na 300 mužů, chovala se
netečně, poněvadž byla bez ve-
lení. Demonstrace způsobila na
Portě nevylíčitelný zmatek. De-
monstranti volali neustále: „Jménem bo-
žím“, kdežto druzí demonstrovali
proti vládě, poněvadž prý se vzdá-
vá Drinopole. Duchovní pronáše-
li pobuřující řečí a recitovali též četné
verše z koranu. Zejména Kiamil paša
byl tupen. Zatím co k zástupům přicházeli
noví občanští a duchovní stoupenci výboru,
vnikl prý Enver bej do kabinetu velvezírova
a vyzval ministerstvo k demisi. Zároveň byly
v obecenstvu šířeny proklamace.
#47
alto_textblock
#47
Berlínská obava.
#48
alto_textblock
#48
Z Berlína, 24. ledna. Ve zdejších diploma-
tických kruzích převrat v Turecku překvapil,
leč nikterak nezavdal příčinu k velkému pessi-
mismu. Praví se, že dokonce i kdyby Enyer
bej nutil do války, musela by tato
válka míti velm rychly prubéh,
poněvadž turecká armáda vzhle-
dem nanedostatek peněžních pro-
středků není s to, aby kladla dlou-
hýodpor. Mír by byl potom rychle uzavřen.
Přece však obávají se v Berlíně v nejblíže pří-
štich dnech vážných a významných událostí,
a to zejména zakročení Ruska.
#49
alto_textblock
#49
Hlasy ruské.
#50
alto_textblock
#50
Z Petrohradu, 24. ledna. (K. k.) Časopisy
jsou svrchovaně udiveny náhlým pře-
vratem v Cařihradě. „Rěč“ prohlašuje,
že není vyloučeno, že vlastenecký projev Mla-
doturků jest pouze laciným díkem vojenským
kruhům za podporu Mladoturků, usilujícícho
provedení nekrvavého státního převratu,a
soudí, že po hrdých slovech nebudou následo-
vati skutky. Vážněji posuzuje situaci, způso-
benou převratem. „Ruskaja Molva“.
#51
alto_textblock
#51
Francouzové volají po zakročení Evropy.
Z Paříže, 24. ledna. Z Cařihradu došlé
zprávy způsobily v diplomatických
kruzích pařížských zrovna zdrcu-
jící dojem. „Echo de Paris“ útočí prudce
na Mladoturky a zejména na Mahmuda Šefketa
pašu, o kterém prý baron Marshall jednou pro-
hlásil, že není vůbec žádným Turkem, nýbrž
Prusem. Listžádá zarychlé a společ-
né zakročení velmocí, aby Evropa
nebla nenadále překvapena. Také
„Figaro“ prohlašuje, že Evropa musí
Turecku rychle a jednotně zakro-
#52
alto_textblock
#52
čiti.
#53
alto_textblock
#53
Různé zpravy.
#54
alto_textblock
#54
Nová paní presidentka.
#55
alto_textblock
#55
Když Raymond Poincaré opouštěl dne 17
lodna o 7. hod. večerní jako nově zvolený presi-
dent francouzské republiky dvůr versaillského pa-
láce a v automobilu jel pařížskými ulícemi, mí-
sily se v jásavé projevy sympatií novému presi-
dentu také srdečné výkřiky: „Ať žije paní Pojn-
careová!“ „Ať žije presidentka!“ Pařížané mají ra-
dost. Nejen proto, že dostanou presidenta, jenž
se jim zamlouvá, ale dostanou také zase jednou
po dlouhých letech paní presidentovou, která je
velmi hezká, poměrně ještě mladá a vrátí jistě siním
paláce elysejského, jimíž se kdysi vznášívala po-
stava markýzy de Pompadour, bůžky půvabu
gracie, kteří se odtud vystěhovali.
Choť Raymonda Poincaréa, rozená Benucci, je
zjev neobyčejně půvabný, prostřední, svižné po-
stavy a obléká se ráda ve světlé látky. Má málo
toho, co jmenuje se „pařížským chicem“. Také
není Pařížankou, ale má všecek exotický půvab
dcer země, „kde citron rozkvétá“. Tmavé, mandlo-
vité oči mile se dívají z oválného bledého obli-
čeje, věnčeného bohatým černým vlasem. Jemně
modelovaný nos, měkká ústa, dvě řady skvostných
bílých zubů, to vše dělá z nové „panovníce Fran-
couzů“ rozkošnou ženu. K tomu druží se ještě vý-
hodně okolnost, že paní Poincaréová má vlastní
značné jmění, které ráda dává do služeb dobro-
činnosti.
Poněvadž první ženě Francie odepřeno je šte
stí míti děti, přenáší svou lásku na zvířata. Vrabe
#56
alto_textblock
#56
z rue de Commandant-Marchand budou jistě trpee
pohřešovati její krásné, prsteny poněkud přetížené
ruce, které jim pravidelně každého dne házely již
po léta bílé drobty do zahrady a na okenní řimsy.
Čístokrevný collier Scott a bílý siamský kocour
Grigri přestěhují se ovšem s paní svou do Elyséea
také krásná drůbež, pýcha paní Poincaréové, za-
mění malou zahradu v ulici Commandant-Mar-
chand za park v předměstí Saint-Honoré. Už se
zcela odvyklo viděti ve vládkyni Elysée elegantní
vznešenou dámu. Nyní se to ovšem změní. Paříž
dávno už touží, aby měla presidentku, jež by ne-
byla staromodní šosačkou. Paní Poincaréováje
také labužnicí prvního řádu, jejíž stůl je vyhlášen
po celé Paříži a proto je odůvodněná naděje, že
i co se týče kuchyně, změní se poměry v presi-
dentském paláci. Důkazem pěkných vlastností pane
Poincaréové může býti také okolnost, že již ně-
kolik let žije v nejlepší shodě pod jednou střechou
se — svou tchyní, která ji zbožňuje.
*
.
#57
alto_textblock
#57
= Astronom Lewis Swift, americký badate
komet, zemřel u věku 82 let.
= Jak se roznesla sláva teleionu. První telefon.
s kterým přišel Graham Bell na veřejnost, byl vy-
staven r. 1878 na výstavě ve Filadelfii. „Řevue
scientifique“, jež pojednává v dlouhém článku o
podrobnostech tohoto velkolepého vynálezu, vy-
práví také zajímavou podrohnost o tom, jak stal
se telefon populárním. Don Pedro, císař brasilský.
byl náhodou upozorněn na vynález, kterého se
dosud nikdo nevšímal. Panovník navštívil se svým
skvělým průvodem výstavu. Procházeje výstavními
sály, spatřil pojednou Grahama Bella, jehož znal
z dřívějška jako učitele hluchoněmých. Oslovil ho
a ptal se, jak se mu vede a konečně přišli v roz-
mluvě také na Bellův vynález. Císař chtěl zvláštní
přístroi ten vyzkoušet. Celým sálem veden byl
#58
alto_textblock
#58
drát, jehož si císař nepovšiml. Don Pedro vzal
dle návodu Bellova, který přešel na druhý kone
sálu, do ruky sluchátko a přiložil si je k uchu.
Nikdo nevěděl, oč vlastně při vynálezu, jde. Po-
jednou vykřikl císař zděšeně: „Pro živého boha,
ono to mluví!“ Všichni učenci, provázejíci císaře.
vrhli se na přistroj, aby se přesvědčili o této ne-
obyčejné věci. Jeden po druhém seznali tento zá-
zrak a čím byli učenější, tím měně troufali si vě-
řiti svým uším. Při všeobecném vzrušení roznesla
se zpráva o zázračném přístroji bleskurychle a za
krátko byl znám telefon v novém i starém světě.
= Morfium v dopisnicích. Američtí zločinci
jsou velmi oddáni požitku morfia a opia a vždy
dovedli se postarati, aby těchto zhoubných ne-
zbytnosti nemuseli ani ve věznicích postrádati. U
vězňů byly často konstatovány příznaky otrav
morfiem, ale přes veškeru obezřetnost a dohle
nepodařilo se vypátrati, jakým způsobem dostá-
vají se jedy do trestnice. Množství dozorců bylo
propuštěno pro podezření, že trestancům podloudně
dopravují jedy, ale zlu se přece neučinila přítrž.
Konečně před nedávnem náhoda odhalila toto ta-
jemství. V kanceláři ředitele trestnice Sing-Sing
v Novém Yorku leželo na stole několik pohlednic.
Náhodou vypadla sluhovi z ruky těžká kniha na
jeden lístek, krásně plasticky vypracovaný. Lístek
byl knihou zmačkán a k velkému ředitelově pře-
kvapení objevily se v plastikách jeho morflove
pilulky. Vyšetřením se zjistilo, že v poště, jež do-
šla, bylo 15 plastických dopisnic, jež vesměs obsa-
hovaly pilulky všech možných druhů, které posí-
lali trestancům jejich přátelé.
— Podvodný „assistito“. V Neapoli, kde je sá-
zení do loterie tak rozšířeno, že už náleží jaksi k
rysu charakteristiky Neapolitána, měli svého „as-
sistita“, to jest člověka, jemuž přicházejí na po-
moc vyšší, neznámé síly, a ten jim za odměnu ur-
čoval, na jaká čísla mají sázet. Ctitelé lotynky
přicházeli ke Cagli-Cagli, jak se assistito — jeho
hlavním zaměstnáním bylo ostatně hostinství —
jmenoval, v celých procesích. Cagli byl tak opatr-
ný, že neříkal nikdy víe čísel než tři, a tu se pře-
#59
alto_textblock
#59
ce stalo, že lide někdy vyhráli a tak si udržoval
jejich důvěru. Ale nedávno ho opatrnost opustila
a on předpověděl najednou pět čísal, z nichž nevy-
šlo ani jediné. Assistito si patrně nechal pravá čí-
sla pro sebe a své zákazníky ošidil, myslili si všich-
ni. To se ovšem nemohlo nechat bez pomsty a půl
Neapole hrnulo se na Caglia. Ten však tolik pro-
rockého ducha přece měl, že věděl, co bude po ta-
kovém zklamání následovat a proto, nečekaje na
„díky svých spoluobčanů, zavřel svůj domek
prchl. Horkokrevní Neapolitáni utišili svůj hněv
tím, že rozbili na domku, co se rozbít dalo.
— Mark Twain a odzbrojení národů. Jeder
anglický týdenník uveřejňuje zábavný, velice la
konický dopis Marka Twaina, anglickému novi-
náři Williamu T. Steadovi, který, jak známo, za-
hynul při katastrofě „Titanicu“. Když byl na ve-
řejnost dán návrh cara Mikuláše na odzbrojení.
obrátil se Stead mezi jiným také na Marka Twaina
s otázkou, co on o tom soudí. Dostal tuto lakoni-
ckou odpověď: „Milý pane Steadel Car je hotov
odzbrojiti. Já jsem také hotov odzbrojiti. Hledejte
ostatní. To už teď nemůže býti nesnadné! Vá
Mark Twajn
= Mlékárna v universitní budově. V měsíčníku
„Der Milchausschank“, vydávaném v Bonnu proí.
dr. Kampem, je pod titulem „Znamení doby“ uve-
řejněn článek, který se zabývá žádostí, podanou
studenty bonnské university správě ústavu o zřízení
druhé mlékárny v budovách universitních. Auton
článku s radostí konstatuje tento fakt, jenž je vel-
kým krokem ku zlepšení studentského života a před-
povídá tak pokročilému studentstvu radostnou bu-
doucnost. Ještě před deseti léty by se byla poklá-
dala zpráva o takové žádosti studentů za tučnou no-
vinářskou kachnu, tak byly oblíbeny pitky hostin-
ské, kdežto dnes už pije studentstvo alkoholické
nápoje o mnoho méně a rozumněji.
— Oběť vědy. Z Londýna se sděluje někte-
rým cizím listům: Propůjčení šlechtictví anglické-
mu lékaři dru. Georgu Turnerovi, jež stalo se na
osobní podnět králův, obrátilo zraky celé veřej-
nosti k tomuto zasloužilému badateli a lékaři, kte-
#60
alto_textblock
#60
rý ziskal si zvláště za svého pobytu v jižní Africe
velké zásluhy studiem lepry (malomocenstvíl. Dr.
Turner, jenž zúčastnil se také platně akce na po-
tírání dobytčího moru a tvfové epidemie v jižní
Africe, pracoval dlouhou dobu v asylu pro malo-
mocné v Pretorii a po svém návratu do Anglie po-
kračoval v laboratoři v studiu bacila, způsobující-
ho tuto strašnou nemoc. Jednoho dne při holení
zpozoroval na své ruce zvláštní skvrny a při bliž-
ším vyšetření konstatoval, že se při studiu malo-
mocenství nakazil. Sir George Turner vede od te
doby život poustevníka, zcela oddělen ode všech
lidí a pronásledován strašnými bolestmi pokračuje
ve svém studiu. Před časem musil si chorý učenee
dáti amputovat ruku.
— Poincaré proti presidentské etiketě. Poin-
caré prohlásil, že zruší starou tradici, jež činí z
presidenta republiky jakýsi druh volených panov-
níků, kteří se musí podrobovati velkým etiketním
povinnostem. President nemohl si dosud sám vyjíti
z Elysěe, ale vždy byl provázen detektivy, kteří
ho buď pěšky, buď na kolech v určité vzdálenosti
následovali. Nesměl přijímati pozvání k přátelům,
nesměl konati soukromých návštěv, ani nesměl ná-
vštěv přijímati, nebylo-li vše napřed ohlášeno. Již
Fallires chtěl se vzepřiti těmto formalitám, omezu-
jícím osobní svobodu do krajnosti, ale jeho protest
proti tak zvanému protokolu byl marný, proto také
Falliěres trávil rád svou dovolenou ve své domo-
vině, kde měl více volnosti. Poincaré prohlásil žur-
nalistům, že nemá chuti podrobovati se protokolu,
tomuto polopanovnickému etiketnímu úřadu. . Mám
v úmyslu choditi sám na procházku, jako jsem dosud
činil. Také budu přítomen sezením Akademie, aspoň
všem slavnostním. Jinak bych nebyl pilným jajím
členem. Mám právo choditi do Akademie. Také
Thiers bral účast na schůzich Akademie, když byl
presidentem. Ústava dovolí mi jíti všady, kam budu
chtíti, jenom ne do sněmovny a do senátu.“ Také
prý bude Poincaré i nadále veden v seznamu advos
#61
alto_textblock
#61
kátů.