#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k číslu 297. ze dne 27. října 1904.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Sensační zatčení. Z Paříže se oznamuje
Značnou sensaci vzbudilo zde zatčení lékaře dra
Huga Markusa, jenž přibyl do Paříže, aby se zúčast-
nil kongresu chirurgů. Náčelník policie pan Hamard
zatkl lékaře, když opouštěl zasedací síň kongresu
aby se odebral do svého obydlí v hotelu »Terminus«
na žádost státního zastupitelstva v Pont Lévěque
Dr. Markus protestoval rozhorleně proti svému zatčení
Jest obviněn, že spáchal v srpnu v Trouvillu v hotelu
»Noirese četné podvody. Mimo to jest obviněn, žes
osoboval několik řádů. Dr. Markus jest 40letý a po-
chází z Argentiny. Ačkoliv velmi horlivě popírá pod-
vody, z nichž je viněn, bude ihned vydán státnímu
zastupitelstvu v Pont Léveque.
= Darebáctví ve velkém slohu objeveno byl
těchto dnů ve společnosti, jež se sestoupila v Mi-
láně k tovární výrobě krunýře proti střelám patentu
Benedettova s kapitálem 200.000 lir. Vynález, ten jak
se zdá, je skutečně cenný a jest patentován ve všech
zemích. Tkanivo, jehož složení vynálezce tají, upra-
vuje se působením určitých lučebnin tak, že se stává
neproniknutelným pro zbraně bodné a střelné, aniž
by tím pozbývalo způsobilosti jako látka oděvní
Vláda ruská objednala od vynálezce 10.000 kusů
těchto krunýřů v okrouhlé ceně million lir. Před-
sedou oné akciové společnosti byl jakýs Manzoni
Když došla objednávka z Ruska, povolila milánská
»Societa Bancaria« dalších 70.000 lir na opatření
potřebných surovin. Avšak signor Manzoni připadl
na myšlenku opatřit si z těchto peněz především
automobil a bavit se. Na výrobu objednaných kru-
nýřů se vůbec vážně nepomýšlelo. Vynálezce Bene-
detti konečně pozbyl trpělivosti. Odebral se do Pa-
říže, kde záhy nalezl jiné kapitalisty a mohl ihned
započíti výrobu svého krunýře ve velkých rozměrech,
tak že již nyní možno dostati krunýře z Paříže. Na
to podala »Societá Bancaria« trestní udání na sign.
Manzona, načež čistý president ihned práskl do
bot. Toliko jeho tajemník Calegaris mohl býti ještě
zatčen. V pokladně akciové společnosti nalezen je-
diný pěticentesim a ten ještě byl falešný. Mimo
akcionáře a »Societa Bancaria« byli okradeni též
generální zástupci akciové společnosti v Madridě av
Paříži, kteří byli složili celkem 23.000 lir kauce.
= Historie závěti. Z Frankfurtu n. M. se ozna-
muje: V závěti prof. Físka, bývalého professora se-
verogermánských jazyků a bibliotekáře university
Cornellovy v Nov. Yorku, jenž zde v září zemřel
odkázány této universitě legáty v úhrnné sumě pů
millionu dolarů. Prof. Fiske zdědil po své manželce
Jenie Mc. Craw. Fiskové, dceři kurátora university
značné jmění, ale oklikou. Manželka professora totiž
odkázala většinu svého jmění universitě, ale prof
Fiske protestoval proti závěti a vyhrál svůj proces
Nyní však vlastní svojí závětí všechno napravil. Uči-
niv ve své závěti hojná opatření pro svoje pozůstalé
a pro svoje příručí, učinil velké množství odkazů
Bibliotece university Cornellovy odkázal dvě bohaté
a drahocenné sbírky, sbírku spisů, týkající se Islandu
a staré literatury skandinavských národů a svého druhu
jedinou sbírku, týkající se literatury o Petrarkovi.
Dále učiněna opatření k zachování a rozmnožení
sbírky islandské a Petrarkovy, jakož i sbírky Dantovy.
kterou byl již dříve daroval universitě Cornellově. Také
ustanovil příspěvek na vydání obrovského díla o hi-
#4
alto_textblock
#4
storii a literatuře islandské. Všechny ostatní knihy
velkolepé sbírky Fiskovy připadnou národní knihovné
v Rejkjaviku na Islandu. Značnou sumu peněz, kte-
rou bude spravovati generální guvernér Islandu, vě-
noval prof. Willard Fiske na zlepšení poměrů obyva-
telstva ostrůvku Grimsey, jenž se nalezá již v arkti-
ckém pásmu na severním pobřeží Islandu a kde žije
toliko několik set lidí původu skandinavského, ale
nalezá se tam kostel s pastorem a knihovna o něko-
lika stech svazcích. Účastenství zesnulého pro Island
vysvětluje se tím, že studoval na švédské universitě
v Upsale a roku 1863 u příležitosti tisíciletého jubile
Islandu sebral bohaté dary pro tento ostrov. Když
1879 navštívil Island, byl tam uvítán jako král.
Krásnou svoji villu ve Florencii, starobylou budovu,
daroval prof. Fiske universitě Cornellově, kdežto
obrazy a antiky, nalezající se ve ville, odkázal mu-
seu v Rejkjaviku.
= Žaluje domácího přítele. Z Filadelfie, Pa., s
oznamuje: U zdejších soudů zahájen byl proces Ch.
H. Foxa, květináře proti Ceo. L. Šippsovi, bohatému
kontraktorovi, na náhradu 50.000 doll., že mu odloudil
náklonnost jeho manželky. Manželé Foxovi vzali se
přede dvěma roky a dle udání žalobcova žili šťastně,
až asi do doby přede čtyřmi měsíci, kdy zmíněný kon-
traktor objevil se jako mrak na zářícím nebi jejich
lásky. Mrak ten však z počátku byl růžovým, příjem-
ným a zamlouval se oběma manželům. Fox sám zval
Sippsa do své rodiny, zval jej ku přátelským obědům
a velice si toho vážil, že mohl bohatého kontraktora
zváti svým přítelem. Jak Fox nyní udává, bylo cho-
vání jeho přítele až do 10. června bezvadné, jak se
na pravého gentlemana sluší, ale pak se věci změnily.
Paní Foxová snad vlívem lahodných řečí Sippsových,
anebo ještě více jeho bohatstvím, počala si kontraktora
nápadně všímati a jednoho krásného dne k vůli němu
opustila svého manžela, který si ji nyní cení na
50.000 doll.
= Herna ve Venezuele. Z Londýna se ozna-
muje: Těchto dnů vstoupila v Southamptonu na lod
celá společnost croupierův a jiných zřízenců herny,
aby zahájili v Caracasu novou hernu, o niž se již
častěji mluvilo. Nyní se oznamuje, že společnost herny
v Caracasu zřízena byla v Holandsku s kapitálem
jednoho millionu hol. zlatých v akciích po 2500 hol
zlatých. Zúčastnění jsou Belgičané a Francouzi.
V herně v Caracasu, jež byla presidentem Castrem
již povolena, bude pěstována výhradně rouletta. Avšak
poněvadž dosud není zcela bezpečno, zdali při možné
opětné volbě presidenta Roosevelta nezakročí Spojené
státy na prospěch veřitelů Venezuely a neučiní taká
náhlý konec mladé slávě herny, byli zřízenci dost
opatrni, že si dali zaplatiti nejen cestu do Caracasu,
ale dali si též zabezpečiti cestovné nazpět u spo-
lehlivé banky.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
#6
alto_textblock
#6
Dne 21. října 1904: Drnovec Jan, nádenník
47 roků, 672—I. Šmolíková Terezie, manželka slévače
36 roků, 547—VIII. — U Milosrdaých bratři:
Valšuba Bohumil, obuvník, 26 roků. — Ve vše
obecné nemocnici: Dusil Karel, syn dělníka
10 roků. Kopecká Anna, dcera malíře, 7 neděl. Müllen
Josef. Špačková Anna, manželka kočího, 24 roky
Bruche Antonín, zámečník, 18 roků. Duchanová Ru
žena, hospodyně, 46 roků.
#7
alto_textblock
#7
Dne 22, října 1904: Vorlová Marie, dcera slu-
hy, 6 roků, 112—I. Neumann František, vrchní in-
spektor dráhy, 811/2 roku, 319—I. Čápová Josefa, vdo-
va po řídícím učiteli, 66 roků, 308—II. Kopáčová
Terezie, vdova po plavci, 74 roky, 392—II. Plichta
Vladimír, syn praes. sluhy, 3 měs., 974—II. Proškova
Božena, dcera uzenáře, 1/2 roku, 1633—II. Schnür-
dreherová Rebeka, vdova po soukromníku, 85 roků,
1781—II. Jelínkova Karolina, dcera assistenta zem
výboru, 30 hodin, 1869—II. Vokounová Antonie, man-
želka úřadníka, 35 roků, 301—III. Kyselá Marie.
dcera obuvníka, 14 měs., 155—V. — U Milosrd-
ných sester: Vávrová Josefa, manželka pekaře,
30 roků. — U Alžkětinek: Schneidrová Aloisie
manželka nádenníka, 62 roky. — V židovské ne-
mocnici: Klouda Jan, kočí, 60 roků. — Ve vše-
obecné nemocnici: Nejedlá Jindřiška, tovární
dělnice, 20 roků. Pelerová Marie, manželka obuvníka.
42 roky
#8
alto_textblock
#8
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
Ve čtvrtek 27. října.
#9
alto_textblock
#9
14. hra v předpl.
(2. čtvrtka.)
Návrat z Jerusalema.
Hra o čtyrech dějstvích. Francouzsky napsal Maurice
Donnay. Přeložila Vilem. Nováková. Režisér Jaroslav
Kvapil.
Po prvním dějství přestávka.
Začáteko 7. hod.
Konec o půl 10. hod.
#10
alto_textblock
#10
V pátek 28. října.
#11
alto_textblock
#11
15. hra v předpl.
(3. čtvrtka.)
#12
alto_textblock
#12
Evangelista.
#13
alto_textblock
#13
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
#14
alto_textblock
#14
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve čtvrtek 27. října.
Začátek o 7. hod.
IV. hra v předplacení.
Původní novinka. — Po čtvrté
Silou lásky.
Pokus o třídilnou povídku ze svatých zpěvů, mlha
snů o 4 jednáních. Napsal Jaroslav Pohan. Režisér
V. Spurný.
#15
alto_textblock
#15
Svandovo divadlo na Smíchově.
Začátek o 7. hod.
#16
alto_textblock
#16
Ve čtvrtek 27. října.
#17
alto_textblock
#17
V. hra v předplacení (čtvteční).
Malý vévoda.
Komická operetta o 3 jedn. Text od Mailhaca a Ha-
lévyho. Přel. E. Züngel. Hudbu složi! Charles Lecocg-
Režisér Josef Kubík.
#18
alto_textblock
#18
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vnehrh
Začátek o 7. hod
Zejtra ve prospěch uváděcího personálu.
Huzikant a jeho žena.
Lidová hra se zpěvy o 4 jedn. od B. Buchbindra.
Hudba od Rud. Raimanna. Přel. J. Novák.
#19
alto_textblock
#19
Ve čtvrtek 27. října.
#20
alto_textblock
#20
48 —
#21
alto_textblock
#21
45
#22
alto_textblock
#22
Na to nevím, co viděl v mé tváři; hleděla jsem
pouze tvářiti se klidně a lhostejně, avšak z jeho výrazu
zmizelo opovržení, zrak jeho se zjemnil, vztáhl rukua
dotkl se jemně mých prstů.
»Oh, chudáčku maličký, ubohá, bílá komtesso,«
#23
alto_textblock
#23
pronesl.
Byla bych měla býti rozzuřena, soucit mne obyčejně
tak rozzlobí, že bych byla bez váhání s to nechati se
roztrhati lvy na kusy; avšak stydím se, oh! hanbím se
přiznati, že mi vytryskly slzy z očí — slzy! Bohudík,
babička se o tom nikdy nedoví.
»Pojďte,« děla jsem, a vstali jsme a ubírali se po
chodbě. Tam jsme potkali Augusta, tvářil se jako hromo-
bití. Hledal prý mne všady, řekl. Seznali jsme, že jsme
seděli venku přes dva tance.
»Slíbila jste mi ještě tento tanec,« řekl štíhlý muž
zcela bez rozpaků. »Hraje se takový rozkošný valčík.«
»Ona je zadána se mnou,« bručel Augustus.
»Ne, nejsem,« odvětila jsem, smějíc se mu do hně-
vivé tváře. »Jsem svou paní, co se týče toho, s kým
tančím. Vrátím se, až skončí a vám se dostane následu-
jícího tance« a odešla jsem se svým přítelem »s no-
žikem.«
Stál-li tam můj ženich a proklinal, to nevím, ne
ohlédla jsem se! Nepromluvili jsme s mým tanečníkem
ani slova, až skončil tanec.
Na to pravil:
»Děkuji vám, drahá lady. Ulovili jsme alespoň ně-
kolik milých okamžiků za tento večer. Myslím, že se ted
již musíme vrátiti k vašemu — medvědu.s
#24
alto_textblock
#24
Nespatřila jsem již onoho štíhlého muže; jakoby se
byl propadl, až při počátku prvého tance po večeři jsme
ho potkaly s lady Tilchestrovou.
»Ach! tady jste?« pravila, »chtěla jsem vás vy-
hledati, abych vám představila —.« V tom okamžiku ně-
jaký starý pán hlasitě kýchl blízko nás a já jsem neza-
slechla jména, uklonili jsme se však a štíhlý muž mne
žádal o tento tanec-
Bez váhání jsem vyprostila svou ruku z Augustova
ramene (hrozně tak rád chodí při každé přiležitosti)a
řekla jsem: »Ano.«
»Oh! Já povídám,« řekl můj snoubenec s divokým
výrazem ve tváři, »že budete tančiti se mnou.«
Tu lady Tilehestrová zakročila; jak dobré, laskavé
srdce musí míti! Pravila tak líbezně, jakoby Augustus
byl nějakým princem
»Nechtěl byste mne přijati za náhradnici, mr. Gur-
rage ?«
Augustus byl pýchou bez sebe a zřekl se mne
velmi milostivě.
S tím mužem byl opravdu blažený tanec; pluli
jsme hbitě a hladce. Zdi přede mnou mizely, můj zrak
zachycoval pouze zmatek světel — cítila jsem se až
omamně — šťastnou. Zastavili jsme na okamžik a on se
sklonil a usmál se na mne.
»Vypadáte, jako byste ráda tančila,« děl. »Ubohá
lady Tilchestrová je otloukána tím medvědem místo vás.«
Zasmála jsem se: »Ráda tančím.«
»Já to činívám zřídka,« pokračoval. »Avšak vy jste
krásná tanečnice« a počali jsme znovu.
„Lodová kra“.
#25
alto_textblock
#25
12