ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 271a5530-75e5-11dc-b310-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 41
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXVII.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v pátek 10. května 1907.
#3 alto_textblock #3
Číslo 128.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. list pred pi láei ne Pre v sdnibistrti . . . . . 3k= netrrt leta ne, osiiko- vo slisnká na něsto .. . . Toštoni nk . . . sdrojí sislnno n2
#5 alto_textblock #5
ki
#6 alto_textblock #6
aK o
#7 alto_textblock #7
eh
#8 alto_textblock #8
NAR
#9 alto_textblock #9
NI
#10 alto_textblock #10
s
#11 alto_textblock #11
Y
#12 alto_textblock #12
v drobném proueji panní člo o ob5 . . . e zh vdpolední . . Ve alialkéch na vonkove Enoledni°. : : . . . ! : e h
#13 alto_textblock #13
Inseráty plati se hotově zepře Předplacení ainrerty přijlná dpisl.
#14 alto_textblock #14
Tam naehárejí se tež redakee tiskárna a ezpodice „ Národnich Listi Rukopívy so Bovraejt.
#15 alto_textblock #15
Kongres míru.
#16 alto_textblock #16
Mikuláš, car ruský, dal, jak známo. popud ke svolání prvního kongresu míru v Hangu, jenž obeslán velmocemi a celou řadou menších států, neřešil sice velikou nejdůležitější otázku, jak odstraniti válku, však zabýval se jinými, dosti důležitými otázkami práva mezinárodního. Letos svolán opětně do Haagu kongres mírový s progra- mem již konkretnějším. Anglie na příklad učinila návrh, aby kongres zabýval se otáz- kou odzbrojení. Však zdá se, že právě proto nenalezla tentokráte u některých států my šlenka tak ochotného přijetí, jako se stalo při pokusu prvním. Drahotu dělá tentokráte Německo, jež hrozí, aniž by se odhodlalo kongres neobe- slati, pasivní resistencí, a jemuž vůbec nen myšlenka mírová nijak vhod. Je to pochopi telno. Německo děkovati má za svou veli kost a za poměrné ustálení svých vnitřních poměrů, za své zcelení a svou sílu výhradně úspěchům na poli válečném a tu je přiro- zeno, že je mu proti mysli odložiti zbran o níž, jak nepopíratelno, dosud opírá svou existenci Německu je ale druhý mírový kongre také z toho důvodu proti mysli, že hlavní odstavec jednacího pořádu pochází ze strany. proti níž aktuální politika souseda našeho a »věrného spojence« té doby je ostřím svým namířena. Po léta prohlašován byl král an- glieký německým tiskem a i v representativ- ních sborech německých za lehkomyslného karbaníka, člověka výstředních erotických choutek, nezbytného gentlemana krejčovských akademií atd., jemuž k řízení velikého státu nedostává se naprosto způsobilosti, ba i se riosní vůle a hle! — tento král dnes s ta- kovou znalostí věcí a poměrů a diplomati- ckou zručností pracuje na uskutečnění svého programu, že Německu je při tom úzko a že bojácně ohiíží se po Evropě i po ostat- ních dílech světa, aby získalo sí spojence nezůstalo v evropském koncertu odkázáno na sólo velmi problematického významu. Vzdyť i ten spolehlivý italský » spojenece doznati musil v římském parlamentě, že b Italie dopustila se zločinu na lidskosti, kdyby odepřela účasť svou v podniku, jehož účelem jest zredukovati zbrojení velkých národůa států. Italská politika vždy se nesla šnahou zaehovati mír a preto byl splnomnoněn de- legát italský na mírové konferenci, aby — dle výslovného prohlášení pana Tittona — anglickou iniciativu podporoval. Jak daleko se asi italská podpora v této věci odváží, nesnadno dnes říci, neboť také Italie je stát, jenž povinen jest za své ná- rodní sjednocení ke vděku událostem na poli válečném, třeba že mnoho vavřínů při tom nesklidila. Však tolik je jisto, že Německo, jež ostatně hledá pořád ještě vypátrati ně- jakou skulinu, kudy by se z nepříjemné si- tuace prodralo, zůstalo by se svým vzdorem osamoceno, kdyby skutečně se postavilo proti anglickému návrhu. Bylo by naivností domnívati se snad, že na příští konference v Grafenhaagu dojd k odstranění válek a k dosazení velikéh mezinárodního tribunálu rozhodčího, který by dalšímu krveprolévání a ostatním hrůzám válečným na vždy učinil konec. Stav takový
#17 alto_textblock #17
zůstane i na dále thematem pro velikou sym- fonii budoucnosti. Návrh britský také s k tomu nenese, nýbrž má pouze za úč obmeziti nebezpečnou hru, již provozují ze- jména státy, opírající své bytí a svou bu- doucnost výhradně o bodáky a které žravý chřtán běsa válečného sytí bez milosrdenství blahobytem a štěstím obyvatelstva. Nejde tu tedy o odstranění armád také nemá sejíti z posledního apelu na bru- tální fysickou sílu, to všechno má prozatím zůstati, pouze k tomu čelí anglický návrh, aby všechny státy bez výjimky po- měrně umírnily se ve zbrojení. tak že by poměr sil i po prove- dení této myšlenky zůstal nedo- tknut. A proto konečně snad i Německo si věc rozmyslí, než odhodlá se k negaci nebo k rozhodnému odmítnutí návrhu; nebot nebyla by to zvlášť chytrá diplomatika uvalit odium nezdaru v této věci celému světu tak sympatické na vlastní bedra. Ostatně se záhy přesvědčíme, co z různých vzájemných ná- vštěv potentátů a schůzí vedoucích diplo- matů na konec se vyklube. Kdo jinak pohlíží na vývoj událostí svě- tových než zrakem filantropa, kdo ví, žev nejednom případě ne pouze vládnoucí, nýbrž všechen národ ve své totalitě vzrušen, zbraně se chápe a volaje po krvi sám se vrhá v boj. kdo ví, že lid za pomíjející lesk slávy ne- jednou sám se ničil — ovšem pohlížeti bude s dosti opravdovou nedůvěrou na snahy mo- derních pacifistů a nedá se tak snadno obrá- titi na víru, kterouž hlásají té doby lidé nej- lepší všech národů. Však i ten, kdo s nej. větší střízlivostí sleduje snahy ušlechtilých representantů věčného světového míru, po- staviti se musí na stranu těch, již naléhají na obmezení ohromného nákladu na vojsko a na to, aby aspoň část těch miliard věno- vána byla na kulturní povznesení lidstva. A o to tu jde. A což Rakousko v této situaci? Hrabě Aehrenthal dlel před několika dny návštěvou v Berlíně a měl prý potěšení kon- statovati, že není žádného rozdílu mezi tím, jak na zahraničnou situaci pohlízí Německo a jak Rakousko. Jaké to štěstít Jsme ovšem přesvědčeni, že kdyby s byli sešli v Berlíně a tam názory své vy- měňovali zahraniční ministři všech států, co jich dest, všichni by se rozieli s blahým vě- domím, že co do světové politiky jedno totéž zaujímají stanovisko. Je to běžná fráse, zejména když jde o otázku mírovou, což by ovšem nevadilo těmže ministrům za měsle na to vypověděti si navzájem křížem krážem válku. Je-li ale stát, jemuž by šlo k duhu. kdyby aspoň na řadu let mohl uleviti svému válečnému rozpočtu, je Rakousko. Ne že by finanční jeho stav byl tak zoufalý, pokud jde o hospodářství státní, však není vždy šťastným stát, jehož pokladna pra- cuje bez deficitu. Důležitější než finanční stav státu jsou hospodářské poměry jedno- tlivců, najmě příslušníků vrstev výrobních. A v této příčině třeba u nás mnoho, mnoho doháněti. Jsme v kulturní práci, ve všec její oborech o celé hony zpozděni a mnoho práce a mnoho peněz zapotřebí, abychom se vyrovnali těm, již vedle nás a z nich někteři až kroky sedmimílovými hnali se v před.
#18 alto_textblock #18
A není jiné příčiny tohoto našeho ku- turního deficitu, než právě to, že všechen pot lidu, za zlato vyměněný, pohlcuje vy- zbroj v álečná. Netvrdíme ani, že nepoměrně mnoho vydává se u nás na vojsko, naopak: válečný rozpočet vojenský je v Rakousku u porov- nání s ostatními státy dost skrovný, však coz to platno, když na to ostatní tak málo zbude. tak málo, že toho ani méně býti nemůze- Jak by si oddechl tento stát a jak by se poměry v něm rychle změnily, kdyby jen 25 procent všeho válečného rozpočtu průběhem desíti po sobě jdoucích let, věnovati se mohlo ku povznesení poměrů výrobních, na školy a na rozkvět oslatních institucí osvětových Kdyby to prosadil baagský kongres, zí skal by si tím zásluh větších, než nejslav- nější vojevůdci a jejich stotisicové armády
#19 alto_textblock #19
Politické zprávy domáci.
#20 alto_textblock #20
V Praze, 9 Května. (O kandidátn řeči Fořtově) rozpisují se téměř všechny videňské listy, přikládajíce jí „veliký význam politický“. Kandidátní řeči mínisterské jsoa tako jednou ze zvláštností nynějšího volebního ru- chu, neboť nestalo se ještě za ústavní éry v Ra- kousku, aby sedm aktivných členů se uchá- zolo o poslanecký mandát a dobývalo si ho kan- didátními řečmi po okresích, jako klerýkoli jiný kandidát poslanectví. A nejen to; ministři — jak poznamenává „Zeit“ — jsou letos nejpi- nější kandidáti a přetrumíli svou agitační čin- ností leckterého kandidáta, který v parlamente dcsud nezasedal. Ale také řeči ministerskýel kandidátů patří k nejobraznějším a myšlenkove nejbohatším. Tento zjev, jehož jsme právě svěd ky, jest dle „Z.“ pozoruhodný, neboť vyráží z ruky zbraň i nejzatvrzelejším odpůrcům par- lamentní vlády, a takých odpůrců je dosud v Rakousku mnoho. Současně opravuje míněn těch politiků, kteří tvrdili, že Čech a Němcc ne- mohou pospolu zasedatí v jednom kabinetě. D Derschatta a Fořt. Prade a Paeák, vstupujíee do kabinotu, nevzdali se své politické minulosti. aby se stali pouhou parlamentní ozdobou vlády. Naopak, politický kapitál, jejž s sebou přinesl do kabinetu, je to nejcennější, čím se Beckov vláda může vykázati. Z politických poslanců ne- stali se nepolitičtí tajní radové, zpřetrhavší vše- chny svazky, jež je poutaly dolů, nýbrž zi- stali i jake ministři zástupci par lamentu a svých voličů. Jich politická značka dodává rázu celčmu kabinetu a zabez- pečuje je, že nesklesnou na polilicky bezborevn byrckraty Proto také mohou klidně předstupo- vati před voliče, kteří je vyslali do parla mentu a tím i do vlády, aby se znovu ueházeli o jiel důvěru. Opora o lid, styky s voliči nejsou pře- kážkou, nýbrž naopak podmínkou platného trvá- ní pariamentní vlady. Bez nich ministr by se stal, jak dr. Fořt včera správně děl, pouhou draperií. Hodnost ministerská nabývá váhy te- prve hodností zvoleného parlamentního zástupee lidu. To neplati jen pro Čechy — dodává „Z. — nýbrž i pro Němce. I „N. W. Tagbl.“ dává přátelský styk dra. Fořta s voliči za příklad Němcům, uznávaje oprávněným výrok ministra obchodu, že jen tehdy může se státi platným zástupcem českéh rároda v korunní radě, může-li se s důvěrou opirati o široké vrstvy voličů. V Praze, 9. května. (Z volebního ru- chu.) „Gaz. Narod“ otiskuje některé domněn-
#21 alto_textblock #21
ky o výsledku přištich říšských voleb v Haliči, Její výpočty jsou ovšem volně přizpůsobeny přání strany konservativně podolské, jejímž zá- jmům slouží. Ale jest charakteristické, že i ten- to list nyní připouští, že volební okresy ve v- chodní lialiči byly geomelrií prof. Glabiňského upraveny na prospěch Poláků a na škodu RRusů, takže Rusové, jimž na říšské radě dokazováno, že jim volební oprava v Haliči zabezpečuje espoň 28 mandátů, nezmohou so dle „Gaz. Nar.“ na více než 26 mandátů. Tím by ovšem počet poslanců polských z rozpočtěných p- vodně 78 stoupl na 80. Z těchto polských mau- dátů připadne prý především asi devět man- dátů židům. kteři však všichni (?) vstoupi do společného polského kola. Tři prý budou smý- šlení konservativného a šest se připojí ke křídlu demokratickému. Z ostatních polských mandáto „G. N.“ přiděluje konservativeům (šlechlicům) 27 a 30 mandátů, katolickému středu 14 až 17. Všepolákům 10 až 13, krakovským demokratům 7 až 11. lidovoům 6 až 7 a dva mandáty radi- kálům. Na sociální demokraty nezbylo už v „G. N.“ ani mandátul Skutečnost asi pozmění rozpočty Ivovskéh listu. Zaznamenává tedy zatím jen některé vý- značnější polské kandidatury. Ve Lvo- vě vystupují býv. starosta lvovský dr. Godz. Ma- lachowski, radikál Breiter, sionista Braude, socialista Diamand, prof. Gla- biňski a Ukrajinec O zarkevič. V Krakově demokrat prof. Sikorski, škol. rada Pete- len z, Ign. Daszyňski; v Stanislavově býv. posl. Stwiertnia, v Bochni ministr dr. Ko- rytowski, v Bučači býv. poslanec Moy sa v Tarnově bar. Battaglia, v Kolomyji dr. Kolischer. v Řešově dr. ryt. Biliňski v Mielci prof. Bobrzyňski, v Jasle P. Pa- stor, v Samboře ministr hr. Dzieduszy- cki, v Břežanech dr. Duleba, v Žolkvi dr Starzyňski, v Bobrce Dav. Abrahamowicz. Ve venkovských okresích kandidují v Mielci li- dovec Jak. Bojko, v Nisku býv. posl. Krem- pa, v Kolbušové býv. ministr Jedrzejo- wicz a Szajer. v Laňcutu kn. Ondř. Lubo- mirski, v Nov. Sači Potoczek, v Krosně lidovec Jan Stapiňski, v Pečeněžině opět Movsa, v Jaroslavi dr. Vladim Kozlo v ski, v Bialé lidovec Kubik a socialista Da- szvůski, v Makově klerikál Fijak, v Lima- no“é dr. Daniclak, v Bochni prof. Ant Gorskí a P Stojalowski, ve Stryji hr. Skarbek, v Obertyně předseda Nár. rady Ad - Gieňski, v okrese lvovském opět David Abrahamo w icz, v Sokale ryt. Vladislav Gniewo sz.
#22 alto_textblock #22
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 9. května.
#23 alto_textblock #23
Rusové a jinorodci. Hrdina, který tyto dni uvodl Hosudarstven nou dumu v nebezpečí, že bude rozpuštěna. uraziv neslýchaným způsobem ruskou armádu. socialně-demokratický poslanec Saburov, není Rus, nýbrž Armén. Druhý kavkazský poslanee, jenž v dumě neméně drze uráží ruské cily,je Gruzin, pan Cereteli, také socialný demokrat V „Novém Vremeni“ M. Meňšikov věnuje stať zášti, kterou v této pohnuté době dávaji Rusku i Rusům na jevo „jinorodei“, jakž Rusové nazývají jinoplemenné kmeny, objaté rámcem ruského státu. Tato nezkrotná zášť podle mínění pisatelova musí Rusy přesvědčiti, že nikdy nemohou jino-
#24 alto_textblock #24
rodcům dáti všeobecné volební právo. V dumě vůbec není místa pro živly, které jsou otevřené a ze zásady protistátní. Není-li charakterné, že jeden rok v dumě políčkuje ruskou ormádu Ži (Míněn lonský výpad na ruskou armádu, učiněný bývalým poslancem bělostockým Jacobsohnem. Red.), druhý rok Armén. Opovržené národnosti staly se drzými tak, že s výše parlamentské ti- buny, khjsmie je vlastníma rukama povznesli. prskají na posvštnou česť naší vlasti ! Počkejte trochu. Jestliže nyní podobizna carova slouží židovské nebo lotyčské mládeži za terč při střelbě, nemina mnoho času a za Židy potáhnou se Kirgizové, Tunguzové, Samojedi, všichni bu- dou na Rus plivat a promění parlament náš — po shakespearovsku řečeno — v místo své po- Jinorodei — vyvozuje p. Meňšikov dál — chovají se k nám jako nenávistní cizinci. Ale cizince nikde nepouštějí do rodiny. Kdyby An- glie měla volební zákon jako Rusko, sedělo by v anglickém parlamentě mezi 583 poslanci ani ne 60 Angličanů — a bylo by po anglické říší: Angličané by byli vydáni v šanc Egypťanům, I- dům atd. A v ruském parlamentě celá levice je v rukou kavkazských sociálných demokrato, zrevolucionovaných Židy, a celý střed — v ru- kou pánů Winawerů, Herzensteinů, Iolossů, Hessenů. Pergamentů. Základným pudem jino- rodců je záhuba Ruska, záhuba vítěze, příliš zéhy usnuvšího na vavřinech. Čas jest, aby se. Rusko probudilo, čas, aby si Rusové dali otáz- ku: Jsme nebo nejsme? Máme my, Slované, zů- stati hospodáři své země, nebo ji bez boje ustou- piti pronárodům, jejichž nenávist k Rusku je tím palčivější, čím nepochybnější jejich nicot- nost? Pisatel na konec navrhuje, aby všem jino- rodcům bylo novým volebním zákonem odňalo právo míti v Hosudarstvenné dumě své před- stavitele. Ať se jim dá místná samospráva s úřadním ruským jazykem, ale do zákonodár- ného sboru ruského ať jest jim přístup uzavřen. Přiznávajíce, že rozhořčoní Rusů nad ne- omalenosti, s kterou proti ním vystupují jino- rodci, jest oprávněné, nemůžeme opětovně ne- projeviti své uspokojení nad tim, že Poláci se v příčině armády nepřidružili k jinorodcům.
#25 alto_textblock #25
Hřeby.
#26 alto_textblock #26
Nebezpečí pro RRusko.
#27 alto_textblock #27
Vnitřní rozháranosti Ruska užívají cizinci, aby tam rozšířili svůj majelek, svůj obchod, svou kulturu, svůj vliv. Oč se Rusové do krve hádají a proč se vraždí, jsou skoro naskrze otázky (heorelické. Slavjanuflům vytýkali jejiel odpůrci, že mají smysl pouze pro abstrakce. Nyní slavjanolilé jsou umičeni a jejich odpůrci mají slovo — a dlužno o nich říei totéž. Prak- tický smysl jeví pouze sedláci, ktoří za zmatk zlskají aspoň to, že budou míti více půdy, již ale nebudou uměti vzdělávat. Theoretičtí politi- kové Hosudarstvenné dumy slibují sedlákům expropriaci šlechtických, elrkevních a státních statků. Proti takové snaze sedláci nemohou ni- čeho namítati, ale nečekajíce konce, starají se sami, aby svou pozemkovou držbu rozšířili na účet velkostatků, jež parcelují a najímají. V po- sledních dvou lelech objevilo se na místě sta- rých mnoho nových velkostatkárů. Jsou to sedláci, kteří se zakoupili na šlechtických
#28 alto_textblock #28
stateich. Hůře je s obchodem a průmyslem. »Svět« o tom píše: Po r. 1877—78 u nás zmohutněly svazky
#29 alto_textblock #29
FEUILLETON.
#30 alto_textblock #30
Literatura. Sovova »Lyrika lásky a života-.
#31 alto_textblock #31
Poslední dobu každým téměř rokem před kládá pan Antonín Sova české veřejnosti novou kníhu, a není básně v ní, aby nepřinášela něeo nového. Loni byly to hrdinné verše o dobro- družství odvahy, jež směle osnovaly ve svých snoch nový, plnější a radostnější živol. Byly to verše, jež bouřily proti poutům, zužují- cimn život, a hlaholily poinicemi k novému ránu a k novému lidstvi. Za prahy lidských duší, za prahy neposypanými růžemi v blátivých stopách odvážně hledaly nové světy a dávaly, co v osa- mělých dálkách nalézaly: svítivé rozhledy ne- smírných dálek, vzduch krajin ideálních. To bylo loni. Letos je jinak. „Já čekám ve- čerů, bych pohřbíval,“ — tato věta loňské sbír- ky učiněna letos vlastně knihou. Básník je hl- boce životem roznemocněn, svou vlastní bolest jde pohřbít, život boli. Zpiváte-li o něm, zpíváte baladu hrůzného smutku. Pohleďte jen: tam mi- lenci po hříchu si zoufali a utonuli — sam Panna Nebes tam nahoře v kapli nad řekou ne- chápe smrti z hřichu. Jiní milenci dlouze če- kanou a nezkojenou láskou se zcizili. Jinde zas jednoho stihla tragická touha ukradnout vášeh, jež cizímu patři, to tajemství horečné viny mí na duši. „Poslouchat jednoho, s klidným čelem se jeho zdát, a druhého s vášní divokých šelem milovat.“ Nebo: dva lidé se našli, chtěli by mi radost prvního vzdání se, a nemohou: minulá vina stinem se za nimi plouží, a nevědí, maji-l plakat či se smát. Přitel Anatol mohl zlomit dobrovolně se vzdávající květ lásky: nedoved tu možnost přijmout, a nyní sestárlý marně ná- ruě rozvírá. V městě dopadli v brlohu tulačku, a dav ve jménu ctihodného zákona ji rychle od- soudil, co větší hříšnice chodily křižovalkou ulic do vyhřátých svých domovů, ničit štěstí druhých, spíjet se radostí nad zmírajícími muži a hýřit s pokoutní nevěrou. To je mezi lidmi. A jděte k životu bylin, k životu věcí, a najdete tu také mílostný zmatek. Sledujte loutky o půl- noci: žiji docela jinak, než myslíme: „Náš prin cipál nám v ústa vkládá, co nikdo z nás už ne-
#32 alto_textblock #32
elt
#33 alto_textblock #33
Všude v životě nalézáte bolestné prohlubně. závratné víry, hříšné stajované niterní bludište. a octnete-li se uprostřed, máte bolost. Je vám teho všeho líto, zakrýváte si ty obnažené rán teple soucitnými mlhami, kladele na ně jemný musselin, protkáte jej zlatými a pestroburvými květy omluvných reflexí, aby tak krvavě v oke se nevtíraly, ale co platno vše — nechce s vám žít pod dojmem tím, ohlížíte se po očist- ných a osvobozujících koupelích, a — utíkáte. Kam? V náruč ženy? Ne, ne! Ta nechápe úžas velké záře smutků západních. Lokty pří- rody vás bezpečně obejmou, a když přesytilo vás sobectví druhů a lhavé kouzlo žen, zde sám a sám v rozhovoru s pláky, s oblohou, s vodami. s trávníkem dojdete zas možnosti věřit a snít o zdraví, o výhni polední a o světle dní. Živé tu ovšem kouzla pozbývá, ale co mrtvým se zdálo drív, ožívá. Jen vejít sem jemně a laskavě, zde dá se žít pod zarudlými tichy zhaslých nebes. Básník v tom tichu hlubokých samot zkrva- vělými listy podzimní melancholie vzpomíná na svou bolest. A podivno: Bolest jakoby lidskou mluvu ztrácela a nabývala krajinné. Pro svou tragickou příkrasu vyhledá přirodní tragický oka- mžik, krajinou passáží s obdobně ponurou ná- ladou označí svou žalnou náladu. Bolest člověka a bolest země najednou se tu mísí: lidsky se něce napoví a obrazem truchlého jevu přírody dopovi. Vlastní já jakoby se odpoutalo, proniklo do prostoru, padlo na zachmuřené lesy, pokrylo vadnoucí lučiny a kleslo do uslzených potoků. A země je najednou malá pro ten žal: básník obrazy svých melancholických tuch promítá na sšeřelé plochy Kosmu, na horách a oblacích staví scenu svých zmatků, vichrům žaluje svůj stesk a Melusinám zvyšuje jich svišt, aby jej tam dolů zanesly a pověděly, jak tam nahoře nčkdo trpí — člověk, jenž brzy k ránu říkal, čím vře a plá, a nikdo neposlouchal, neb všichni tvrdě spali. Člověk—poutník, jenž trpí tím, že v jinou říš zajde, až úsvit vzplá, až se lidé pro- budí. Jen strun prasklých zvuk, jejž jitro vyčká- valo, za nim zbude. Pak lidé se probudí a budou rozumět, ale básník již bude spát Ta bolest jej od slunce a z hor svádi v údolí. Postřehuje, že svou vzdáleností v osa- mělých dálkách mnoho lidsky ztratil, z králov- ství citu zůstalo žebráctví — co zbývá, než ztra- cené okamžiky radosti v ilusi vyžít a dál stoupat
#34 alto_textblock #34
světel pohlcením. Rozdal vše, prožil tragiku ži- vota i jeho hlad, teď bude lákat dál k životu nové barvy mu michat a nové vášně střádat. Ra- dest neni v dosaženém, ale v nezkojeném. Jen co nezkojeno, vyrušuje, velká křídla hledá a ne- umírá. Je dobře stát mezi touhou a splněním. ale ne u cíle, ne u splnění. Život je vlastně tra- gieký: vzlétnete v nekonečno, a srdce pláče, sednete si k srdci, a hnízda orlí zlákají. Život musí se velce žit. Přešla doba Faustů, Ivano světců. Zdá se, že je spojit myšlenky všech tre a zmnožit. Nesmí se žit jen proto, aby lidský rod vyrostl o stále rostoucí nully. Básník sám žije osaměle. Tím horoueněji miluje ty, již žijí jako on. Uprostřed zmatků je svůj. Bije se v du- ševním tichu s vlastní ubohostí. Trpce přihlíži, že lid ho nechápe a běží za maškarami. I přes to má odvahu tvořit zejtřek. Žije v zemi kon- trastů, kde malincí lidé na prázdnou velkost si hrají, kde nezískává nikdo, ale jen ztrácí, od- mítá devotní zděděnou abecedu staré doby, jež má řízu politu otroctvím, vínem a krvi, minu- lost chápe jen tím, že ji překonává, že ji nové žije a cíti. A mluvili-li dědové cos o zrození z otrocké racy, on nesouhlasí: „Že z racy otro- cké, otroka neomlouvá, chyť vítr do plachet, vyjeď, kam tvá touha. A osvoboď se sám .. Však nic nedaruj.. O každou rvi se píď . .. Jen ne, jak otec tvůj.“ Otec dobou roztrpčený spíš zakrýval, kdo nebyl čist, by neoslabil zvučné jméno vlasti: však tím nechal jen krysy hrýz a chytré zloděje krásti. Tak nesmí se jít, tak neznohl by nie mladý hospodář v rozneseném statku. A básník v tom zadumání náhle hlavu po- zvedá, střásá smutek a rozjásá se ozvěnami bla ženější budouenosti. Pro ni chápe cenu života pro ten život se zase rozezpívá. Taková je nová kniha p. Ant. Sovy. Tragi- kou života a lásky by ji bylo lze zvát. Ale tragi- kou očisťující a vzestupující k hrdinnému po- jetí života, protože ku podivu silně a odvážně se vykupuje z osobních smutných zmatk . Kniha je osobní a vzácná. Vyslovila rmut mnoh bezejmenných, již rozehuravěli se dneškem pomyslili na zdraví, pomyslili na jiný a zkrásně- ný zejtřek. Mnoho živelní tvůrčí síly a mnoh nového myšlenkového zápalu je stajeno mezi řádky. Na něm ohřejí srdce všichni, jimž přítom nost připadá ziniavou.
#35 alto_textblock #35
Kniha vyniká však i projádřením. Na gale- rie mladých výstav, na obrazy cizinců dneška myslite, když přihlížite, jak nové linic vede. nové barvové směsi míchá a novými stíny za- mlžuje p. Sova své ohrazy. Podivuhodná sou- běžnost, jež volá srovnáni a zkoumání. Aleto vše by stvořilo již kapitolu novou a dlouhou nutilo rozavřít krásné panorama celé Sovovy tvůrči oblasti.
#36 alto_textblock #36
Dr. Albert Pražák.
#37 alto_textblock #37
Nače novinky.
#38 alto_textblock #38
Medicina. « Doc. dr. Jindřich Chalupecký Hudb barev. Studie medicinská a literární. Pracovníků, kteří by se obírali otázkami z okrsko mediciny zapadajícími částečně také do umění vůbec a literatury zvláště, není u nás mnoho. Proto jesl vítati každého lékaře, jenž se odváží na toto pole. dosti neschůdné pro lékaře, jenž musí míti především rozsáhlé vědění lékařské, má-li poslání svému hověti. Již první dvě studie autorovy »Hudba barev« »Hudba barev v literatuře« uveřejněné roku 1902 v »Zvonu«, z nichž povstala pak studie odborná, česky a německy publikovaná, vzbudily dosti pozornosti. Thema jest obtížné také proto, že nejen předpokláda butné vědomosti z aeskesiologie dvou čidel, která z pravidla jednou silou zahrnována nebývají, leč i nemalou sčetlost v různých oborech snažení lid- ského, jež nazýváme uměním, kde z pravídla věda se odmičuje. Počav přírozeně a logicky analogií zvuku a barev, a propracovav se tak k vlastnímu pojmu barevného slyšení, uvádí autor z literatury množ- ství případů, vědecky propozorovaných, načež po- kouší se o vysvětlení zajímavých těchto pochod duševních. Všude překvapuje všestranné vzdělání a obšírná sčetlost autorova, neboť dokumenty jsou velmi roztříštěné a třeba býti krajně kritickým, což je zvláště na télo dosti vratké půdě umělecko- vědecké nezbytně nutné, nemá-li všecka snaha zvrt- nouti. Aby se uvaroval nebezpečí mísiti věčné s fantasií, vhodně umístl mnohé dokumenty v kapi- tolu »Hudba barev v umění«, ve které nov elistika starší i novější, George Sand, R. Jesenská, Verl aine de Maupassant a dekadenti, zvláště pak Baudelain a Houysmans, pěle-měle se střídá (bylo by bývalo záslužno podati zde rozvoj věci historicky, což byl by všek i pro literárního historika z professe ne- smírně těžké, ne-li nemožné.) Některé kapitoly daly by se rozbojniti bohatstvím dokladů na př. část o účincích hudby pojednávající novějšími pracemi z literatury ruské (Dogiel polské a italské. Přes to obdivuji se upřímně literár- ním vědomostem autorovým. Malé nepřesnosti, na př., že Heine zemřel paralysou, opraví si literárn historik sám (Heine zemřel úbytěmi míchy) a pod. —ý— * Člověk v rozložitelných obrazech K českému vydání upravil dr. O. Zuna, prakt. lékař v Praze.
#39 alto_textblock #39
Žijeme v době, kdy snaha popularisovati lékař- ství ve všech jeho směrech a oborech zrovna kypí. Není tomu ani 30 lel, co v Čechách medicinu popu- larisoval jediný R. E. Jamot. Nyní bylo by lze jenom jmény autorů popsati dobře sloupce těchto novin. Nejvíce psáno o chorobách (z nich až zby- tečně mnoho o pohlavních). Vědy t. zv. theoretické docházely měně zpracování. Z oboru anatomie —a do té převahou zapadá spisek, o němž referujeme — bylo a je u nás dosud málo napsáno. Mimo knihy z per učilelských, hovící potřebě školské, možno uvéstí jenom doc. Weignera o zažívacím ústrojí a doc. Srdínka o drobnobledné skladbě těla člo- věka (t. j. lidského), kteréžlo oba upisky vyšly v Haškovcových »Lidových rozpravách lékařskýche a jsou první u nás dílka, ve kterých podrobnějí po- jednáno o těch věcech se zřetelem k štrším krohům. Každý praklický lékař však ví, jak bezedná nevě- domost ve věcech skladby těla lidského (nemluvě ani o úkonech jeho) panuje v našem (a jistě i za- braničním) širokém obecenstvu. Jsou důležité orgány, o jichž jsoucnosti lidé nevědí (štítná žláza, míkter atd.) Jistě tu starší dekady skoly klerikální, která jakživa nepřála naukám přírodním, mnono usbodily. Tyto nejhrubší nevědomosti odstraniti má spisek Zunův s atiasem. t. j. několika vrstvami rozložitel- nými orgánů, jak za sebou nasledují, při čemž ně- které dosti zevrubně zobrazeny z přední plocny, zadní plochy i průřezu, na př. plíce, srdce (toso do- konce s dvěma průřezy, pravou i levou komor ou). Je to vskutku »lehkopochopitelná nauka o tělea žití« k vyučování ve školách. pro pomocný personál nemocnic atd. Obrázky kolorované i nekolorované jsou pěkné, schematické a názorné — i český výklad je dobrý* (několik drobných nedopatření nepadá na - váhu). Po našem mínění knížka dobře poslouží, Iřeba hoví staršímu stanovisku, které předvádí širším kru- hům, zvláště mládeži, člověka — bez pohlaví. To- muto nedostatku však odpomůže na štěstí spis »Sebeochrana a pohlavní hygienn«, na titulní stránce insertem doporučený, na čemž ovšem autor viny ne- nese, kterýžto insert úmyslně ve vydání školní m zařaděn as nebude, nebo jinak nedovedli bychom si — j - hořejší »stydlivost« vysvětliti.
#40 alto_textblock #40
Bibliografie, * Dr. Oldřich Kramář ml : O zjevech so- pečných a jejich příčinách. (Malé knihovny spisů poučných sv. 48.—52. Pořádá prof. K. Vepřek.) Za 1 K. Nákladem E. Šolce v Telči. Slohem populárním a poutavým vykládá tu autor o sopečných erupeích i o všem, co je provází i před- chází. Latku rozebírá dr. Kramář důkladně, pojed- návaje i o útvarech kůry zemské, o pojmu vulka- nismu, o postavení zeměkoule ve vesmíru, o našich názorech o vzniku země, o vzniku pevnin a moři, (ba i zvláštní kapitola o vzniku Evropy), o sopkách
#41 alto_textblock #41
* Nervy a čivy má zníti »nervy nebo čivy«, slovosled místy mohií býti pečlivější.