#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 285, ze dne 15. října 1904
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Milostné tragedie v Italii. Z Bologni se ozna-
muje: Onehdy ráno zatřesklo v ložnici setníka pě-
choty Florinda rychle za sebou pět výstřelů. Manželka
setníkova křičíc vyběhla na schody a volala o pomoc.
Když přikvapivší lidé vnikli do ložnice, nalezli před
ložem mrtvolu vojáka Barbieria, sluhy setníkova. Set-
ník sám již byl ve službě. Signora prohlásila, že sluha,
když ještě ležela v posteli, volaje: „usmrtím tebe i
sebe“, vnikl do ložnice. Uprchla prý do sousedního
pokoje, načež prý se sluha zastřelil. Vypravování
signořino se setkává se značnými pochybnostmi.
Usmrcený zasažen byl pěti střelami z revoiveru, třemi
poblíže srdce a dvěma ve hlavě. Každá rána sama se-
bou byla smrtelná. Jest nepochopitelno, kterak se Bar-
bieri za těchto okolností mohl pětkrát po sobě střejit.
— Drama lásky a žárlivosti mělo těchto dnů tragický
závěrek v čekárně ústředního nádraží v Neapoli. De-
vatenáctiletá Ginevra Capeceová provdala se přede
dvěma léty za učitele kreslení Laurenzia, avšak po-
něvadž nedbala valně manželské věrnosti, rozešla se
s ním již po krátké době. Brzy potom seznámila se
s bohatým mladým velkoobchodníkem Sommeiloua
zapředla s ním milostný poměr. Poněvadž však také
tomuto milenci nebyla věrna, docházelo často ku po-
vážlivým sporům mezi nimi a tak se rozhodli, že se
rozejdou. Vrtkavá Ginevra hodlala se odebrat ku pří-
buzným do Aversy, ale povolila propuštěnému mi-
lovníku ještě poslední schůzku na nádraží. Když se
svými rodiči a svým 14letým bratrem seděla v če-
kárně, přišel Sommella, jenž před tím byl požil jedu
a po krátké rozmluvě, jat šílenou žárlivostí, chtěl jí
podříznout břitvou hrdlo. Bratr přepadené a několik
pánů,meškajících v čekárně, vyrvali útočníku břitvu,
ale mezi zápasem vytrhl Sommella rychle revoiver
a vystřelil několikráte na bývalou milenku. Zasáhl
ji tak dobře, že bez hlesu klesla a zemřela. Vrah sám
byl v beznadějném stavu, následkem. požití jedu do-
praven do nemocnice.
= Kněžna zemřela jako žebračka. Z Petrohradu
se oznamuje: Před několika dny zemřela ve městské
nemocnici varšavské kněžna Eleonora Masalská, jež
byla nalezena na ulici jako žebračka. Otec její, jeden
z nejbohatších velkostatkářů litevských, pozbyv po
povstání roku 1863 veškerého svého jmění, skončil
sebevraždou. Vdova jeho přestěhovala se se svou dce-
rou do Varšavy, kdež dcera živila svoji matku a sebe
soukromým vyučováním. Když jí matka zemřela, po-
čal pro mladou kněžnu velmi smutný život a konečně,
když pozbyla posledních hodin, musila žíti z dobro-
činnosti mimojdoucích. Zatím zemřel ve Florencii bo-
hatý strýc zesnulé, jenž ve své závěti odkázal 200.000
lir „pro nejchudšího člena rodiny knížat Masalských“
Kněžna Eleonora, kterou jeden z nejlepších advokátů
varšavských chtěl přimět, aby se s ním odebrala do
Florencie a domáhala se vydání dědictví, odpírala toho
tvrdošíjně a tak jsou dosud peníze uloženy u jedné
banky ve Florencii. Ačkoliv také různí příbuzní kněž-
nini se nabízeli, že jí poskytnou útulku, odmítala
všecko a raději se živila žebrotou. Před několika dny
byla kněžna-žebračka, jež zatím byla tělesně sešlá.
zachvácena na ulici mdlobou a policie dala ji dopraviti
do nemocnice, kdež po několika dnech zemřela.
= Potrestání nevěrné ženy. Z Athén se ozna
muje: Poslední dvě hrozné rodinné vraždy způso-
#4
alto_textblock
#4
bily nesmírné vzrušení v celém obyvatelstvu a vy-
volaly nejrozmanitější projevy ve všech novinách
Většina projevů těch, zvláště co se týče vraždy spá-
chané spisovatelem Gallavym, přiznává muži právo
zavražditi svou nevěrnou ženu, kdežto jen malá část
staví se na stanovisko lidské slabosti a zatracuje po-
dobný čin. Snad si osvojil jakýs bohatý obchodník
názor tento, když minulou neděli potrestal svou
ženu. Přesvědčiv se, že mu jest nevěrná, umínilsi
přistihnouti ji s jejím milencem. K tomu účelu pod-
platil dobře služku a sluhu, by mu byli nápomocni
a odebral se na cestu do Cařihradu. Dojel však jen
do Pirea a večer se vrátil do Athén. Umluveným
znamením oznámil mu sluha, že jest milovníku
jeho ženy. Vyčkal však ještě, až minula půlnoc,
by milenci usnuli, potom, přivolav několik poli-
cistův a sousedních žen, vloudil se s nimi co možná
tiše do domu a překvapil oba náhle v tom nej-
lepším spánku. Milovník chtěl vyskočiti oknem, ale
rozmyslil si to, neboť byt jest ve druhém poschodí;
chtěl se prodrati zvědavci, ti však ho uchopili a še-
redně ho spořádali. Ženuška se pokoušela omdlíti,
ale muž a ženy jí k tomu nedopřáli času a tak jak
byla ji vyhodili s jejím milencem na ulici. Zde oče-
kávalo je ještě horší přivítání, neboť křikem shluklo
se mnoho lidí, kteří je obklopili a nejlichotivějšími
tituly poctili a když konečně se jim podařilo pro-
drati se a spasiti se útěkem, uhánělo za nimi hejno
lidí, až se konečně v jednom hotelu skryli. Druhého
dne chtěl se milovník, který jest ženat, odebrati
domů, ale jeho drahá polovice ho dala vyhoditi a
podala žádost o rozvod, což učinil též oklamaný ob-
chodník. Povážíme-li, že kdyby byl zastřelil svou
ženu, nesmazal by nečest, kterou mu učinila, musí-
me přiznati, že oním způsobem ji mnohem více po-
trestal, neboť ji morálně usmrtil pro společnost.
která jen tajné hříchy odpouští a veřejné nemilo-
srdně odsuzuje a kárá.
= Pes zachránil mužstvo lodi. Z Londýna se
oznamuje: Hrozná bouře, jež v posledních dnech
strhla se nad britskými ostrovy a zejmena nad prů-
plavem la Manche, způsobila značné škody na ma-
jetku, ačkoliv na štěstí, pokud dosud známo, ztráta
na lidských životech je poměrně malá. Německá
bárka »Maria« byla mezi Rosehearty a Sandhave-
nem zahnána na pobřeží a mužstvo děkuje svoji zá-
chranu z těžkého nebezpečí života psu. Když po-
plašné signály s lodi pozorovány byly na pobřeží,
telefonováno ihned do nejbližšího města Fraserburghu
a tamní záchranná brigáda mobilisována. Poněvadž
však bylo patrno, že je třeba rychlé pomoci, vypůj-
čili si od bankéře, bydlícího poblíž pobřeží, velkého
psa, jenž poslán s lanem do vody a vskutku poda-
řilo se zvířeti dostati se s lanem až k lodi, uvázlé
poblíže břehu. Zatím přibylo na místo ochranné
mužstvo a pomocí lana, jež byl pes dopravil na lod,
bylo veškeré mužstvo bezpečně dopraveno na břeb.
= Osudný omyl zavinil onehdy v Paříži smrt
dvou mladíků. Třiadvacetiletý Alexandre Fan byl
hlídačem v továrně na stroje v ulici de Giarel.
Onehdy v noci položil se chvíli na pryčnu ve své
hlídačské boudě. V tom zaslechl kroky, dveře se
otevřely a Fan spatřil vcházeti mužskou postavu.
Ve své rozespalosti a domnívaje se; že to jsou lu-
piči, poněvadž zloději byli se již několikráte vloupal
do továrny, chopil se revolveru a střelil na vetřelce.
#5
alto_textblock
#5
Když pak rozdělal světlo, shledal ke svému zděšení,
že střelil na svého nejlepšího přítele, jenž jej patrně
chtěl navštívit. Ve svém zoufalství spěchal ihned
k lékaři, jenž však mohl toliko konstatovati smrt.
Když se lékař vzdálil, aby věc oznámil policii a dal
mrtvolu odnést, střelil se nešťastný střelec do hlavy
a zemřel na cestě do nemocnice.
= Smělé oloupení na ulici. Z Paříže se oznamuje:
Na nádraží Montparnasse přibyla těchto dnů ráno
bohatá velkostatkářka z Caenu, paní Duillierrová, aby
byla přítomna svatbě jedné ze svých neteří s jakýmsi
velkoprůmyslníkem v ulici Frémicourt. Na nádraží
nedostavil se nikdo z rodiny, aby doprovodil stařenu
skorem 80letou. Dáma se domnívala, že se její pří-
buzní toliko opozdili a opustila nádraží. Před nádražím
přistoupil k ní muž se služební čapkou finančních
zřízenců řka: „Vy jste zajisté popřvé v Paříži, že se
odvažujete vyjíti tudy, aniž byste se podrobila for-
malitám na celní čáře.“ Řka to, jal se domnělý úřad-
ník bez okolků důkladně prohlížet kapsy příchozí, ode-
bral jí peněženku a kabelku, v níž měla drahocenné
svatební dary pro svoji neť, načež se dal na útěk.
Když se stará dáma vzpamatovala ze svého leknutí
a počala volat: „Chyťte zloděje,“ byl lupič již dávno
ten tam. Na radu policejního komisaře dala se paní
Duillierrová dovézt ke svým příbuzným. Tam bylo
všechno přemlouvání marno, aby zůstala u nich. Vy-
půjčila si potřebné peníze na zpáteční cestu do Caenu,
řkouc, že ani hodinu nezůstane v Paříži.
#6
alto_textblock
#6
= Telefonie bez drátů. Z Londýna se oznamuje:
Jakýsi elektrotechnik v Monmouthshiru skončil právě
řadu pokusů, jichž účelem bylo, přenésti základní
princip telegrafie bez drátů na telefon. Pokusy do-
padly prý velmi uspokojivě a vynálezce jest pře-
svědčen, že jeho systém bude moci býti v praxi po-
užit. Přístroj má prý vůči přístrojům dosud použí-
vaným podstatné výhody. Tak na příklad jest možno
přenášeti telefonická sdělení nejen ústně, nýbrž zá-
roveň zachytit je na zvláštním fonografickém válci.
Vynálezce, jenž si prozatím přeje jméno své utajiti,
jest prý znalcem v oboru námořnictva a provedl již
značnou část pokusů, pokud se týče praktického
zužitkování elektřiny. Installační náklad pro každý
přístroj, bude-li vynález všeobecně zaveden, bude se
páčit nanejvýš na pět lib. st., a sice za stanici
odesílací a přijímací dohromady. Osvědčí-li se vý-
kony, jež vynálezce svému přístroji připisuje, zna-
menalo by to pozoruhodný převrat v telefonii.
#7
alto_textblock
#7
Dary a příspěvky.
Složeno u pokladny „Národních Lístů-
#8
alto_textblock
#8
Ústřední Matici školské.
Králové Městec. Pan MUDr. St. Rejthárek
zasílá sbírku občanstva (podrobný výkaz
administraci nedodán) . .
. . . K
Praha. Pí. Emilie Žižková věnuje k uctění
památky svého zesnulého bratra ředitele
Káby
.
Německý Brod. Poštovní úřadnictvo zasílá
svatováclavský dar
Smíchov. Při sňatku manželů Švadlenkových
26. září vybráno . . . . . . . . .
#9
alto_textblock
#9
250.—
#10
alto_textblock
#10
100.—
#11
alto_textblock
#11
21.—
#12
alto_textblock
#12
20.—
#13
alto_textblock
#13
16
#14
alto_textblock
#14
18
#16
alto_textblock
#16
»Trpí rheumatismem? Ale to já mám dobré ma-
zání, má pokojská to dělá za mého dozoru. Já nějaké
přinesu, až vás navštívím. S bokem, má milá,« a odhlo-
mozili do náruče rodiny farářovy o jiných lidí, kteří na
ně čekali, aby je hlučně uvítali u brány.
Babička se smála, když jsem jí o nich vyprávěla.
Za dva dny na to přišla Mrs. Gurrageová na ná
vštěvu s Miss Hoadovou (červeno vlasá dívka; jest její
neteří).
Babička seděla jako obyčejně ve starém křesle z dob
Ludvíka XV., jest to také jeden z našich domácích bůžků.
Nehodí se k ostatnímu nábytku v pokoji, v kterém jest
»salonní garnitura« černá a zlacená, potažená hnědo-
červeně, ale my jsme všecko zakryly, jak se dalo, kusy
starého brokátu z babiččiných naschráněných pokladů.
Když se odbyly první pozdravy a Mrs. Gurrageová
se usadila v jiném křesle (jedno její koleno směřovalo
k severu a druhé k jihu), počala o rheumatismu a o svém
»mazání«.
»Vidím dle vašich rukou, že jste velký trpitel,«
řekla
»Bohužel! Madam, jeden z trestů stáří,« odvětila ji
babička svým jemným, slabým hlasem.
Na to Mrs. Gurrageová vykládala hned, jak se ta
mixtura má zatříti a vše možné o tom. Mezi tím jsem se
pokusila rozprávěti s Miss Hoadovou, ale ona jest rozpa-
čitá a zaujata rozhlížením po pokoji, že jsme brzy upadly
v mlčení. Náhle jsem uslyšela Mrs. Gurrageovou — ona
si také prohlížela pokoj —
»Nu, vy jste dobří nájemníci, že jste přikryli gar-
nituru, ale to jste neměli zapotřebí — vy to asi příliš
nezamažele, a vždycky říkám, když se pronajme dům
#17
alto_textblock
#17
nemohl najíti nože, prohledal již všecky kapsy. Konečně
se obrátil ke mně a pravil: »Nemáte náhodou nůž ?« A
na to, když viděl, že jsem dívka, smekl klobouk, měl ho
šedivý od bláta, rovněž i polovici obličeje a bylo to tak
komické, že jsem se musila smáti, když jsem zahlédla jedno
jeho oko, druhé bylo nějak opuchlé. To, jež bylo viděti.
bylo šedavě zeleno-modré, vroubené černým obrvím. Po-
dala jsem mu rychle svůj nožík a on se smál, když
jej bral.
»Ba, vypadám směšně, že ano?« pravil, a oba jsme
se opět smáli. I skrze to bláto bylo na něm znáti, že
jest gentlemanem. Upravil si třmen rychle a pěkně, avšak
zlomil želízko mého zlatého nožíčku.
Nemírně se omlouval a řekl, že jej musí dát spra
viť, a kam jej má poslati? Avšak v tom okamžiku bylo
slyšeti, jak se hon žene opět blíže přes pole; neměl již
času na další omluvy, vyskočil na koně a byl v několika
vteřinách ten tam — a běda! můj nožík s ním! A jak
jsem se obracela, vracejíc se k domovu, zvedla jsem zlo-
mené želízko, jež leželo na cestě. Snad si toho babička
nevšimne a nebude se vyptávať. Jak jsem dříve již pra-
vila, jest to nevýhoda, když jest člověk urozený — ne
může se vylhati jako sluhové.
#18
alto_textblock
#18
„Ledová kra“.