ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 26d01e30-71f2-11dc-b47c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 20
#1 alto_textblock #1
1904.
#2 alto_textblock #2
Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
#3 alto_textblock #3
NA
#4 alto_textblock #4
V Praze, ve čtvrtek dne 13. října.
#5 alto_textblock #5
DN
#6 alto_textblock #6
SIY
#7 alto_textblock #7
K číslu 283. Čislo v Praze za, 2h a na venkově za 3h
#8 alto_textblock #8
Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce. a exnedice.
#9 alto_textblock #9
Válka.
#10 alto_textblock #10
Bitva u Jentaje. Z Londýna, 13. října. Došly zprávy z fronty, že od 10. října se bojuje na ce lé čáře. Po celou neděli trval bo do pozdní noci. Operace ve zprávách lon- dýnských je líčena jako všeobecný po- stup Japonců na Mukden. Japonci prý odrazili ruský útok u Šinchuanu. Dle jiných zpráv došlo k veliké bit- vě u Jentaje, která je dosud ne- rozhodnuta. Rusové napadli levé křídlo japonské směrem k řece Tajce. Dle jiných zpráv byla v šeobecná bit- va teprve včera zahájena. Rusové napadli prý Kurokiovo křídlo, byli však od raženi. V japonských zprávách mlčí se úplněo ruském úspěšném postupu; mluví se jenom o postupu Japonců, který počal hned, jakmile bylo zpozorováno, že Rusové dostávají posily Z Londýna, 13. října. Další zprávy o prů- běhu bitvy u Jentaje sdělují: Prodlením pon- dělních a úterních bojů, jež velmi tuhé a zar- putilé byly, nezůstali Japonci ve svých pevných posicích, nýbrž vyšli z nich a postoupili z prudké dělostřelecké palby proti ruským posicím. V noci na úterek vrátili se Rusové k řece Šil a překročili v úterý tuto řeku. Obě armády stojí proti sobě, stále bojujíce, Rusové na severním, Japonci na jižním břehu jmenované řeky. Ja- ponci vypravili do fronty velmi silné dělostřele- ctvo a mají patrně velké zálohy vojska všech zbraní. Z Petrohradu, 12. října. Boj u jentajských dolů vyličuje se v »Birževyja Vědo- mosti« takto: Japonci byli zatlačeni až do dolů a obklíčeni na obou křídlech. Poněvadž právě několik verst již od Jentaje Japonci po- čínali ustupovati a jmenovitě křídla jejich kladla slabý odpor, mohl býti rozhodnut boj ve pro- spěch Rusů. Tu se však Japonci vzmohli k no- vému odporu. Dva jejich útoky byly úplně od-
#11 alto_textblock #11
raženy.
#12 alto_textblock #12
»Ruse praví: Japonci dne 10. t. m. ne- vzdorovali, nýbrž byli dělostřeleckou palbou ruskou večer donuceni k ústupu před řeku Šili. Na zejtří Rusové opětně přešli řeku. »Ruské Slovo« k tomu dodává, že dne 8. t. m. byl u Jentaje strašný vichr, kterým Japonci velmi trpěli. 11. t. m. však nastalo klidné počasí. Z Tokia, 12. října. (C.-B.) Zpráv maršálka Ojamy oznamuje: Naproti na- šemu pravému křídlu stojící nepřátelské síly jeví ode dne 9. října značnou činnost. Nepřátelský oddíl, sestávající z jedné brigády pěchoty a dvou tisíc mužů jízdy, překročil dne 9. t. m. řeku Tajce na místě 40 anglických mil od Ljaojanu, na východ vzdáleném a pře- rušil naše spojení mezi Hsihojenema Pensihem; avšak toto spojení bylo později zase obnoveno a náš od- díl v Pensihu uhájil dvanáctihodinným bojem s přesilou nepřátelského vojska všech svých posic. Několik nepřátelských brigád střehlo pravý břeh řeky Tajce. — Nepřátelské vojsko, jež dne 9. října proti našemu středu operovalo, sestávalo z jedné divise, kteráž ne- daleko dráhy na staré cestě mezi Ljaojanema Mukdenem se rozestavila; některé její oddíly zahájily odpoledne postup na jih. Naproti našemu levému křídlu stojící nepřítel jeví činnost menší. Boje svádějí se na celé frontě.
#13 alto_textblock #13
Generál Miščenko u Jentaje. — Ja- ponské řádění v Koreji. —ch. Z Petrohradu, 12. října. Generál Miščenko postupuje se svým sborem na jih. Soudí se tu, že dorazil již k Jentaji. — Ja- ponci zařadili násilím 10.000 Korejců do své armády. Také zmocnili se valné části sklizně. zaplativše ji nezaloženými papírovými penězi.
#14 alto_textblock #14
Opatření proti vyděračství ve Vladivostoku.
#15 alto_textblock #15
Z Vladivostoku, 12. října. Nejvyšší vojen ské úřady byly zplnomocněny zavésti sazbu cen životních potřeb, zejmena potravin, neboť spe- kulacemi obchodníků byly všechny potraviny ne- smírně zdraženy.
#16 alto_textblock #16
Poprava ruského hrdiny a Japonci o tom donesená zvěst. Z Petrohradu, 12. října. (Patrie.) Dle telegramu, došlého z Mukdenu z hodnověrného pramene, japonská jedna hlídka, uzřevši hlídku ruskou, ukázala jí list, jejž potom na místě za- nechala. Rusové shledali, že list adresován jest na generální štáb mandžurské armády, psán rusky a zněl: „Vasil Rialov, 32 r. stár, byl zadržen, oděn jsa oděvem činským, 27. září japonskými vo- jíny. Oznámil jim, že byl na svou žádost vy- slán, aby vyzkoumal posici a pohyb japonské armády u Jentaje. Byl postaven před vojenský scud, odsouzen k smrti a popraven 30. září. Před zastřelením byla mu dána otázka, má-li ještě nějaké přání. Odvětil: „Jsem hotov umříti pro cara, vlasť a víru.“ Když jsme mu nabídli, že zpravíme jeho rodinu o tom, jak dobře vykonal nebezpečný svůj úkol, odvětil: „Děkuji! Pište o tom, co se skutečně stalo“a oči se mu zalily. Pak se pokřižoval, poklonil se do čtyř stran a kráčel zcela klidně na místo svého hrobu. Přítomné osoby nemohly se zdržeti hlubokého pohnutí, neboť cítily sympatie k tomu- to hrdinovi, který plnil svou úlohu až do poslední krve.“ List byl podepsán: „Setník japonského ge- nerálního štábu! a bylo dodáno: „Sdělujíce tuto událost, přejeme ruské armádě mnoho takových vojínů, neboť takové vojenské vlastnosti budí největší úctu.“ Prine Karel Hohenzollern na cestě ke frontě. Z Tokia, 12. října. Princ Karel Hohenzel- lern nalezá se již na lodi, která přistáti má s ním v Čemulpu. Odtud odebeře se přímo k japonské armádě do hlavního stanu Oyamova. Zprávy o jeho nemoci nejsou pravdivými. Kritická situace v Japonsku. Z Londýna, 13. října. Ze Šanchaje sdě- lují: Velká nespokojenost panuje v okresu tokijském a kobském. Lid je rozhořčen velikými oběťmi válečnými a nedostatkem práce. Hledí uniknouti vojenské službě. Nedávno zastřelen byl lékař, který prodával stvrzenky o neschopnosti k službě. Všude
#17 alto_textblock #17
FEUILLETON.
#18 alto_textblock #18
U budky hlídačovy. Napsal Ladislav H. Domažlický. Podzimní den chýlil se ke konci. Na hor- ské silnici, se které bylo viděti dolů do údolí. u hlídačské budky plápolal vesele ohníček. Hlí- dač dozrávajícího ovoce připravil si se svými malými synky večeři. Z ohníčka vycházela vůně opékajících se bramborů. Byla to jediná radost dvou synků hlídačových, když směli někdy spát se svým otcem v malé budce na silnici. Otec mlčel a pokuřoval z dýmky — chlapei dováděli u ohníčku. Hráli si na Indiány. Starší, Honzík, stár asi 10 let, přeslabikovai nějakou indiánskou knížku — a teď dělal se svým 6letým bratrem indiánský tábor. Jejich křik za- léhal dolů do údolí. V jejich hlavách rostly my- šlenky o divokých koních, lesklých sekerkách. o pestrém peří. Zdáli se býti právě takovým Indiány, jaké viděli vyobrazené ve knížce, kte rou si Honzík někde vypůjčil. Večer, dumavý stařík, pomalu kráčel do kraje. Proměnil stromy v podivné postavy, jeho mlha změnila louky v údolí v nekonečné ryb- níky. Záře ohníčku rudě barvila tváře hochů. V údolí, v samotách zazářila světla. Všechno ztichlo. Teskná nálada večera usedla na celý kraj. Chlapci přestali si hrát a stulili se k otci. Hlídač vyfoukl několikráte kotouče dýmua prstem poopravil oheň své dýmky. „Tak, co — Franto — nezlobili jste dnes babičku?“ Mladší chvíli neodpovídal. „Ne — — Ale tatíku — babička posílala Honzu pro chrast do lesa — a on nechtěl jít!“
#19 alto_textblock #19
Starší rychle se ospravedlňoval: „Ba ne — Já jsem si zapíchl do nohy trn a nemohl jsem jít, tak jsem povídal babičce, že půjdu až od- peledne — a potom jsem šel . .. „Jenom neposlouchej — tak přijdeš do pekla!“ zahrozil synkovi otec. „Táto, je to v pekle zlé?“ otázal se mladší a přitulil se k otci. Otec několikrát zabafal. „Zlé . .. „Ale táto — mamička přišla do nebe !?. zeptal se starší. „To víš! Mamička byla hodná a do pekla přijdou jen zlí!“ „Tatíku, v nebi to musí být pěkné — tam má každý, ce chce?!“ řekl mladší. „To víš . .. „Táto — já bych chtěl jít do nebe — k mamičce!“ „Když budeš hodný — tak tam jednou přijdeš. „Ale táto — já mamičku nepoznám, já se na ni nepamatuji!“ pokračoval dále mladší. „V nebi každý každého pozná...“ od pověděl otee. Chlapci se na chvíli zamyslili. Starší přerušil ticho otázkou: „A táto, do nebe taky přijdou Indiáni !?“ Otec nevěděl, jak odpovědět, řekl: „E jdi Ty pořád něco máš, vždyť jsi hloupý!“ Dole v údolí byla již úplná tma. Jenom několik osvětlených oken prozařovalo temnem. Na nebi zářily hvězdy. Hlídač opět zabafal a ukázal na jednu hvězdu: „Podívej se, Frantíku — tam ta hvězda — to se dívá maminka na nás!“
#20 alto_textblock #20
Chlapci dívali se dlouho na hvězdu. Mladší řekl: „To je škoda, že sem k nám nemůže. — Až zemru, také se budu dívat dolů.“ Brambory v ohníčku se dopíkaly.. Po silnici přejel kočár. Jeho lucerny osví- tily na chvilku silnici. Otec pravil: „To už se vraci milostpán z honby .. Chvíli bylo ticho. „Táto, až budu velkým, budu také milost- pánem a postavím vám velkou chalupu...“ řekl, dívaje se za ujíždějícím kočárem Frantík. Starší se zasmál: „Jé! Franto, ty jsi hloupý! My přece nebudeme pány — my budeme hlí- dači, jako tatík, že tatíku ?!“ „Mhm,“ zabručel hlídač. Frantíkovi bylo smutno. Po chvíli se ze- ptal: „Nu — a kdo může se stát milost- pánem!?“ Starší řekl: „Milostpánův synáček — ten bude milostpánem a my mu budeme sloužit. . Hlavou mladého nespokojence tíhlo mnoho myšlenek i zeptal se opět po chvilce: „No a táto — to se nemůže nikdy stát, abych byl já milost- pánem?“ „E jdi, hloupý kluku!“ zabručel hlídač a vyklepával popel z dýmky. Brambory byly upečeny. Hlídač je vyhra- bal ze žhavého popela a dal se se svými synky do jídla... Dole údolím projížděl vlak. Jeho krvavé zraky svítily temnem. Hluk jím způsobený pomalu utichal ... Hlídač jedl a přemýšlel o poslední otázce svého šestiletého synka ..