#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve čtvrtek dne 13. října.
#7
alto_textblock
#7
K číslu 283.
Čislo v Praze za, 2h
a na venkově za 3h
#8
alto_textblock
#8
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce.
a exnedice.
#9
alto_textblock
#9
Válka.
#10
alto_textblock
#10
Bitva u Jentaje.
Z Londýna, 13. října. Došly zprávy
z fronty, že od 10. října se bojuje na ce
lé čáře. Po celou neděli trval bo
do pozdní noci. Operace ve zprávách lon-
dýnských je líčena jako všeobecný po-
stup Japonců na Mukden. Japonci prý
odrazili ruský útok u Šinchuanu.
Dle jiných zpráv došlo k veliké bit-
vě u Jentaje, která je dosud ne-
rozhodnuta. Rusové napadli levé křídlo
japonské směrem k řece Tajce.
Dle jiných zpráv byla v šeobecná bit-
va teprve včera zahájena. Rusové
napadli prý Kurokiovo křídlo, byli však od
raženi.
V japonských zprávách mlčí se úplněo
ruském úspěšném postupu; mluví se jenom o
postupu Japonců, který počal hned, jakmile
bylo zpozorováno, že Rusové dostávají posily
Z Londýna, 13. října. Další zprávy o prů-
běhu bitvy u Jentaje sdělují: Prodlením pon-
dělních a úterních bojů, jež velmi tuhé a zar-
putilé byly, nezůstali Japonci ve svých pevných
posicích, nýbrž vyšli z nich a postoupili z
prudké dělostřelecké palby proti ruským posicím.
V noci na úterek vrátili se Rusové k řece Šil
a překročili v úterý tuto řeku. Obě armády
stojí proti sobě, stále bojujíce,
Rusové na severním, Japonci na
jižním břehu jmenované řeky. Ja-
ponci vypravili do fronty velmi silné dělostřele-
ctvo a mají patrně velké zálohy vojska všech
zbraní.
Z Petrohradu, 12. října. Boj u jentajských
dolů vyličuje se v »Birževyja Vědo-
mosti« takto: Japonci byli zatlačeni až do
dolů a obklíčeni na obou křídlech. Poněvadž
právě několik verst již od Jentaje Japonci po-
čínali ustupovati a jmenovitě křídla jejich kladla
slabý odpor, mohl býti rozhodnut boj ve pro-
spěch Rusů. Tu se však Japonci vzmohli k no-
vému odporu. Dva jejich útoky byly úplně od-
#11
alto_textblock
#11
raženy.
#12
alto_textblock
#12
»Ruse praví: Japonci dne 10. t. m. ne-
vzdorovali, nýbrž byli dělostřeleckou palbou
ruskou večer donuceni k ústupu před řeku
Šili. Na zejtří Rusové opětně přešli řeku.
»Ruské Slovo« k tomu dodává, že dne
8. t. m. byl u Jentaje strašný vichr, kterým
Japonci velmi trpěli. 11. t. m. však nastalo
klidné počasí.
Z Tokia, 12. října. (C.-B.) Zpráv
maršálka Ojamy oznamuje: Naproti na-
šemu pravému křídlu stojící nepřátelské síly
jeví ode dne 9. října značnou činnost.
Nepřátelský oddíl, sestávající z jedné brigády
pěchoty a dvou tisíc mužů jízdy, překročil dne
9. t. m. řeku Tajce na místě 40 anglických
mil od Ljaojanu, na východ vzdáleném a pře-
rušil naše spojení mezi Hsihojenema
Pensihem; avšak toto spojení bylo
později zase obnoveno a náš od-
díl v Pensihu uhájil dvanáctihodinným
bojem s přesilou nepřátelského vojska všech
svých posic. Několik nepřátelských brigád
střehlo pravý břeh řeky Tajce. — Nepřátelské
vojsko, jež dne 9. října proti našemu středu
operovalo, sestávalo z jedné divise, kteráž ne-
daleko dráhy na staré cestě mezi Ljaojanema
Mukdenem se rozestavila; některé její oddíly
zahájily odpoledne postup na jih.
Naproti našemu levému křídlu stojící nepřítel
jeví činnost menší. Boje svádějí se na
celé frontě.
#13
alto_textblock
#13
Generál Miščenko u Jentaje. — Ja-
ponské řádění v Koreji.
—ch. Z Petrohradu, 12. října. Generál
Miščenko postupuje se svým sborem na jih.
Soudí se tu, že dorazil již k Jentaji. — Ja-
ponci zařadili násilím 10.000 Korejců do své
armády. Také zmocnili se valné části sklizně.
zaplativše ji nezaloženými papírovými penězi.
#14
alto_textblock
#14
Opatření proti vyděračství ve
Vladivostoku.
#15
alto_textblock
#15
Z Vladivostoku, 12. října. Nejvyšší vojen
ské úřady byly zplnomocněny zavésti sazbu cen
životních potřeb, zejmena potravin, neboť spe-
kulacemi obchodníků byly všechny potraviny ne-
smírně zdraženy.
#16
alto_textblock
#16
Poprava ruského hrdiny a Japonci
o tom donesená zvěst.
Z Petrohradu, 12. října. (Patrie.) Dle
telegramu, došlého z Mukdenu z hodnověrného
pramene, japonská jedna hlídka, uzřevši hlídku
ruskou, ukázala jí list, jejž potom na místě za-
nechala. Rusové shledali, že list adresován jest
na generální štáb mandžurské armády, psán
rusky a zněl:
„Vasil Rialov, 32 r. stár, byl zadržen, oděn
jsa oděvem činským, 27. září japonskými vo-
jíny. Oznámil jim, že byl na svou žádost vy-
slán, aby vyzkoumal posici a pohyb japonské
armády u Jentaje. Byl postaven před vojenský
scud, odsouzen k smrti a popraven 30. září.
Před zastřelením byla mu dána otázka,
má-li ještě nějaké přání. Odvětil: „Jsem hotov
umříti pro cara, vlasť a víru.“ Když jsme mu
nabídli, že zpravíme jeho rodinu o tom, jak
dobře vykonal nebezpečný svůj úkol, odvětil:
„Děkuji! Pište o tom, co se skutečně stalo“a
oči se mu zalily. Pak se pokřižoval, poklonil se
do čtyř stran a kráčel zcela klidně na místo
svého hrobu. Přítomné osoby nemohly se zdržeti
hlubokého pohnutí, neboť cítily sympatie k tomu-
to hrdinovi, který plnil svou úlohu až do poslední
krve.“
List byl podepsán: „Setník japonského ge-
nerálního štábu! a bylo dodáno: „Sdělujíce tuto
událost, přejeme ruské armádě mnoho takových
vojínů, neboť takové vojenské vlastnosti budí
největší úctu.“
Prine Karel Hohenzollern na cestě
ke frontě.
Z Tokia, 12. října. Princ Karel Hohenzel-
lern nalezá se již na lodi, která přistáti má
s ním v Čemulpu. Odtud odebeře se přímo
k japonské armádě do hlavního stanu Oyamova.
Zprávy o jeho nemoci nejsou pravdivými.
Kritická situace v Japonsku.
Z Londýna, 13. října. Ze Šanchaje sdě-
lují: Velká nespokojenost panuje
v okresu tokijském a kobském.
Lid je rozhořčen velikými oběťmi
válečnými a nedostatkem práce.
Hledí uniknouti vojenské službě.
Nedávno zastřelen byl lékař, který prodával
stvrzenky o neschopnosti k službě. Všude
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
U budky hlídačovy.
Napsal Ladislav H. Domažlický.
Podzimní den chýlil se ke konci. Na hor-
ské silnici, se které bylo viděti dolů do údolí.
u hlídačské budky plápolal vesele ohníček. Hlí-
dač dozrávajícího ovoce připravil si se svými
malými synky večeři. Z ohníčka vycházela vůně
opékajících se bramborů. Byla to jediná radost
dvou synků hlídačových, když směli někdy spát
se svým otcem v malé budce na silnici.
Otec mlčel a pokuřoval z dýmky — chlapei
dováděli u ohníčku. Hráli si na Indiány. Starší,
Honzík, stár asi 10 let, přeslabikovai nějakou
indiánskou knížku — a teď dělal se svým
6letým bratrem indiánský tábor. Jejich křik za-
léhal dolů do údolí. V jejich hlavách rostly my-
šlenky o divokých koních, lesklých sekerkách.
o pestrém peří. Zdáli se býti právě takovým
Indiány, jaké viděli vyobrazené ve knížce, kte
rou si Honzík někde vypůjčil.
Večer, dumavý stařík, pomalu kráčel do
kraje. Proměnil stromy v podivné postavy, jeho
mlha změnila louky v údolí v nekonečné ryb-
níky. Záře ohníčku rudě barvila tváře hochů.
V údolí, v samotách zazářila světla. Všechno
ztichlo. Teskná nálada večera usedla na celý
kraj. Chlapci přestali si hrát a stulili se k otci.
Hlídač vyfoukl několikráte kotouče dýmua
prstem poopravil oheň své dýmky. „Tak, co —
Franto — nezlobili jste dnes babičku?“
Mladší chvíli neodpovídal. „Ne — —
Ale tatíku — babička posílala Honzu pro chrast
do lesa — a on nechtěl jít!“
#19
alto_textblock
#19
Starší rychle se ospravedlňoval: „Ba ne
— Já jsem si zapíchl do nohy trn a nemohl jsem
jít, tak jsem povídal babičce, že půjdu až od-
peledne — a potom jsem šel . ..
„Jenom neposlouchej — tak přijdeš do
pekla!“ zahrozil synkovi otec.
„Táto, je to v pekle zlé?“ otázal se mladší
a přitulil se k otci.
Otec několikrát zabafal. „Zlé . ..
„Ale táto — mamička přišla do nebe !?.
zeptal se starší.
„To víš! Mamička byla hodná a do pekla
přijdou jen zlí!“
„Tatíku, v nebi to musí být pěkné — tam
má každý, ce chce?!“ řekl mladší.
„To víš . ..
„Táto — já bych chtěl jít do nebe —
k mamičce!“
„Když budeš hodný — tak tam jednou
přijdeš.
„Ale táto — já mamičku nepoznám, já se
na ni nepamatuji!“ pokračoval dále mladší.
„V nebi každý každého pozná...“ od
pověděl otee.
Chlapci se na chvíli zamyslili.
Starší přerušil ticho otázkou: „A táto, do
nebe taky přijdou Indiáni !?“
Otec nevěděl, jak odpovědět, řekl: „E jdi
Ty pořád něco máš, vždyť jsi hloupý!“
Dole v údolí byla již úplná tma. Jenom
několik osvětlených oken prozařovalo temnem.
Na nebi zářily hvězdy.
Hlídač opět zabafal a ukázal na jednu
hvězdu: „Podívej se, Frantíku — tam ta hvězda
— to se dívá maminka na nás!“
#20
alto_textblock
#20
Chlapci dívali se dlouho na hvězdu.
Mladší řekl: „To je škoda, že sem k nám
nemůže. — Až zemru, také se budu dívat dolů.“
Brambory v ohníčku se dopíkaly..
Po silnici přejel kočár. Jeho lucerny osví-
tily na chvilku silnici.
Otec pravil: „To už se vraci milostpán
z honby ..
Chvíli bylo ticho.
„Táto, až budu velkým, budu také milost-
pánem a postavím vám velkou chalupu...“ řekl,
dívaje se za ujíždějícím kočárem Frantík.
Starší se zasmál: „Jé! Franto, ty jsi hloupý!
My přece nebudeme pány — my budeme hlí-
dači, jako tatík, že tatíku ?!“
„Mhm,“ zabručel hlídač.
Frantíkovi bylo smutno. Po chvíli se ze-
ptal: „Nu — a kdo může se stát milost-
pánem!?“
Starší řekl: „Milostpánův synáček — ten
bude milostpánem a my mu budeme sloužit. .
Hlavou mladého nespokojence tíhlo mnoho
myšlenek i zeptal se opět po chvilce: „No a táto
— to se nemůže nikdy stát, abych byl já milost-
pánem?“
„E jdi, hloupý kluku!“ zabručel hlídač a
vyklepával popel z dýmky.
Brambory byly upečeny. Hlídač je vyhra-
bal ze žhavého popela a dal se se svými synky
do jídla... Dole údolím projížděl vlak.
Jeho krvavé zraky svítily temnem.
Hluk jím způsobený pomalu utichal ...
Hlídač jedl a přemýšlel o poslední otázce svého
šestiletého synka ..