#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
30. května 1913. Číslo 146.
#4
alto_textblock
#4
Posl. Tuzar navrhl, aby vláda ustala od dal-
šího placení peněz na výchovný ústav pro alban-
ské mladiky ve Vídni: — Kraft žádal, by vláda
zavedla ve st. podnicích, jež usilují o obchodní vý-
těžek, účetnickou formu podvojného účetnictví.
Promluvili ještě posl. Friedmann, dr
Ellenbogen, dr. Franta a dr. Kolischer
načež ministr financí ryt. Zaleski podal vysvě-
tlení k dotazům.
Příští schůze bude zítra.
#6
alto_textblock
#6
Národohospodářský výbor. Ve zpravodajském
výboru, jemuž předsedá dr. Licht a jenž byl zvo-
len ku předběžnému projednání zásadní otázky.
nadhozené za rokování o vládní předloze stran
obecného úvěrního ústavu pro výdělko-
vá a hospodářská společenstva, pojednal dr
Licht o námitkách, vzneseným proti právní for-
mě společenstva s obm. ruč. dle vládní předlohya
právní formě akc. společnosti. Upozornil na obtíže.
jež by vznikly z toho, že hospodářská společen-
stevní organ. je mohutně vyvinuta, kdežto úvěrní
organ. maloživností očekává teprve od ústřední po-
kladny podnět, aby vyšla ze svých nynějších po-
čátečních stadií. Doporučuje se samostatný ústav
ve formě účelného jmění dotovaného státem a vy-
baveného právnickou osobností. Společenstevním
svazům mohla by býti zřízením poradního sboru
s přiměřeně rozšířeným oprávněním zabezpečen
spolučinnost na správě.
Posl. Angermann pravil, že není zásadné-
ho odporu proti zřízení obecného ústavu úvěrního,
je však obava, že s úspěchem působící ústředí or-
ganisace společenstev v Haliči zřízením zmíněného
ústavu by mohla býti poškozena. Je odpor proti
dualismu v organisaci společenstevní, ale bude se
souhlasiti s institucí, kteráž má zřetel k tomu, c
už existuje a vyvaruje se škodlivému zasahování.
Posl. dr. škarda prohlašuje, že strana jeho
trvá ještě na stanovisku zásadního odmítnutí
předlohy.
Po řeči posl. dra. Einspinnera zabýval se
min. rada šl. Lopuszanski námitkami, které
se pronášejí proti vybudování ústavu po vzoru pru-
ské ústřední pokladny společenstevní a které
hlavně spočívají v tom, že státu by mohlo připad-
nouti rozsáhlé ručení. Zejména poukazuje na obtí-
že, jež by musily nastati při emissi dluhopisů nel
ve příčině politiky úrokové míry
Bylo usneseno v nejbližší době pokračovati
rokování.
*
#7
alto_textblock
#7
Zemědělský výbor pokračoval v debatě o po-
užitífondu 6 mil. kor. z r. 1910 na povznese-
ní chovu dobytka.
a
#8
alto_textblock
#8
Immunitní výbor zamitl žádosti o vydání posl
Prokeše (ref. Sedlák) a Pika (ref. dr. Baxa).
#9
alto_textblock
#9
živnostenský výbor pokračoval v hlavním ro-
kování o podomním obchodu.
Po řečech posl. Pachera a Palma vyložíl
odb. přednosta dr. Müller právní postavení zá-
kona o podomním obchodu v poměru k Uhrám.
Bosně a Hercegovině a uvedl důvody, proč nynější
předloha neodpovídá všem usnesením dřívější
sněmovny.
Příští schůze bude v úterý.
#11
alto_textblock
#11
Vyučovací výbor konal schůzi za předsedniciv
dra. Tobolky. Z výboru vystoupil český soci-
ální demokrat posl. Tomášek pro nemoc. Ná-
stupcem jeho zvolen byl posl. dr. Soukup.
Ve schůzi pokračováno bylo ve specielní de-
batě o návrhu v příčině definitivního ustanovení
o kr. šk. inspektorů. Debaty zúčastnila se
celá řada řečníků a podány v ní různé návrhy, kte-
ré lze rozděliti ve tři skupiny: 1. na provisorní
ustanovení okr. šk. inspektorů. 2. na jich sukce-
sivné definitivní ustanovení a 3. na jich definitivní
ustanovení. Všechny návrhy pozměňovací a doda-
tečně, týkající se provisorního a definitivního
ustanovení, byly většinou výboru zamítnuty.
Čeští poslanci až na národně katolického posl
dra. Stojana hlasovali pro provisorní ustano-
vení okr. šk. inspektorů a proti definitivnímu jme-
nování.
Projednán byl § 1. a přijat ve znění, které re-
ferent smluvil s vládou. Návrh ten trvá na stano-
vísku sukcesivní definitivy okresních školních in-
spektorů.
V zejtřejší schůzi bude se ve specielní debatě
pokračovat a hlasovat o jednotlivých paragrafech.
#12
alto_textblock
#12
Srbi a Bulhaři.
#13
alto_textblock
#13
[Odpověď pražských Srbů p. Atanasovu.)
#14
alto_textblock
#14
„Národní Listy“ 23. května uveřejnily článel
pod názvem „Pražským Srbům“, podepsaný „v slo-
vanském světě známým spisovatelem“ Atanaso-
vem, který měl býti jaksi odpovědí na naše člán-
ky, jimiž jsme v „Národních Listech“ bránili srb-
ský národ proti útokům páně Sísovým. V zájmu
věci je, abychom v témže listě, v němž jsme byli
najadeni, zase odpověděli. Nechceme odpovídati
slovníkem pánů Sísa, Atanasova, protože v tomto
sporu pro srbské stanovisko mluví věcná fakta, ži-
votní zájem a spravedlnost. Kromě toho se do-
mníváme, právě jako žáci čeští, že ostrý způsob
polemiky není ani dovolený, ani slušný.
Pan Atanasov zaútočil proti nám osobně
představuje nás, srbskou akademickou omladinu
v Praze, jako „agenty“, kteří píší do českých.
chorvatských, ruských, polských a slovinských ča-
sopisů. Ptáme se, kdo začal? My do útoků páně
Sísova jsme nenapsali o srbsko-bulharském sporu
ani slova v žádných českých ani druhých slovan-
ských novinách. Teprve na výzvu páně Sísovu
jsme odpověděli, nic více jsme nilde nepsali.
#15
alto_textblock
#15
To zaručujeme svým čestným, akademickým slo-
vem. Kdo má mravní cítění, ať rozsoudí nyní, zda
výtka „agentství padá na naše články či na člán-
ky našich útočníků.
Ze všech zásad, které jsme ve své odpovědí
postavili, pan Atanasov obrací se jediné proti zá-
sadě etnografické, ukazuje na mapu Niederlovu
myslí, že tím dokázal, že Makedonie je obydlena
lidem ryze bulharským. Ta etnografická mapa prol.
Niederla je nám dobře známa a byla odsouzena
nosovadském Letopise Matice Srbské. Prof. Cri-
jič, který ve vědeckém světě je považován za ne-
lepšího znalce Balkánu, který již dvakráte byl po-
zván do Prahy na universitu za profesora, napsa
před několika lety obšírnou knihu o Makedonii
ve které vědecky dokázal, že je tam smíšené srb-
sko-bulharské obyvatelstvo. Ale pan Atanasov
apodikticky tvrdí, že je v Makedonii obyvatel-
stvo „ryze“ bulharské, a to „ryze“ vytýká ve svém
článku s takovou pozou, jakoby polemisoval s ně-
jakými Američany, a ne s námi, kteří jsme kost
od kosti a krev od krve těch, okolo nichž se spor
točí. Abychom se neodvolávali jen na autority, po-
něvadž v rámci těchto novin nemůžeme obšírně
psáti, pravíme krátce: Když se uváží, že v těch
krajích v Turecku strašný útisk po 500 let míchal
srbský živel s bulharským, kteří jako pravoslavní
byli spolutrpíteli v Turecku, po věky cítili církev-
ní jednotu, kteří po jazyku jsou si nejblíže příbuz-
ní, a po celou tu dobu byli zbaveni vlivů kultur-
ních, když se uváží, že idea nacionalismu je dít-
kem teprve moderní doby, vychází jako slunce
jasná pravda, že se musily ty dva etnograficky
blízké živly smísiti, a že tu o ryze bulharském
aneb ryze srbském národě nemůže být řeči. To je
přírodní zákon. Proto jsme řekli, že ta směs tvoři
přechod od jedněch ke druhými že má stejné dispo-
sice, aby se stala plně srbskou jako plně bulhar-
skou, podle toho, komu se dostanou, příznává
prof. Níederle ve své knize. A nechť pan Atana-
sov si pomyslí, že právě ty kraje, o které se svá-
říme, byly jádrem srbského carství, kde kvetla
srbská kultura bezprostředně před vpádem ture-
ckým, že ty kraje byly Turky dobyty od Srbů, že
korunou toho kraje je město Prilep, který je ověn-
čen srbskými národními písněmi jako sídlo krale-
viče Marka, srbského národního junáka, a potom
uvěří, že to historické faktum zároveň s nynějším
osvobozením srbskou krví je přímo revindikací srb-
ské individuálnosti těch krajů.
Pan Atanasov praví, že jsme my žáky školy
Miloeviče, Miloevič totiž tvrdil, že v těch krajícl
jsou jen ryzí Srbové, jako nyní tvrdí pan Atana-
sov, že jsou tam ryzí Bulhaři. Miloevič je šovinista
srbský, p. Atanasov je šovinista bulharský. Rozdí
jest jen v tom, že Miloevič to tvrdil před mnoha
lety, a že srbští učenci byli proti němu, a p. Ata-
nasov brání toto výlučné stanoviska dnes, v době
pokroku, bratrství, spojenectví, a že se nenajde
ani jeden bulharský učenec, který by střízlivě za-
sáhl do toho sporu. Neopatrnost projevila bulhar-
ská Akademie věd, když poslala známý „projev o
Makedonii“ všem slovanským vědeckým společ-
nostem, dokazujíc, že jsou ty kraje ryze bulhar-
ské, a že proto je mají Srbové vydati Bulharům
Slovinská Matice na to odpověděla, že věda může
a musí tvrditi, že Makedonie jest jedna z těch slo-
vanských zemí, kde lze pozorovati přechod od jed-
noho živlu ke druhému, že tudiž v tom sporu roz-
hodují i jiné okolnosti.
Mezi tím, co nám bulharská veřejnost hroz
válkou, neustoupíme-li těch krajů Bulharsku, cy-
nicky nám mažou med kolem úst, že prý Bulhaři
pomohou Srbům odtrhnouti srbské kraje od Ra-
kouska a sjednotiti je se Srbskem. Ale, bratří Bul-
haři, tou negativní číslicí nemůžete oklamati po-
sitivní životní zájem Srbska v jeho obklíčení. Vše
má své meze i naše ústupnost. Před sto lety osvo-
jili si Černohorci od Francie boku Kotorskou a již-
ní Dalmacii, ale přišlo Rusko a radilo: ustupte to
Rakousku, a my jsme to odstoupili. Po obrovských
bojích srbského národa proti Turkům r. 1875 do
1878 zdála se být osvobozenou nejen Bosna a Her-
cegovina, leč srbská vojska byla tehdy i na Ko-
sovu, ale opět přišlo Rusko a radilo: ustupte Bosnu
a Hercegovinu, ať je okupuje Rakousko, nechte
Kosovo Turecku, a my s hořkým pláčem jsme tak
učinili. A teď po strašných obětech prodrali jsme
se ke starému srbskému moři, ale opět nám radilo
Rusko, abychom ustoupili, a my s těžkým srdcem,
mlčky, jsme tak učinili. Hrozných obětí stálo nás
vítězství u Skadru, i tu nám radili všichní přátelé.
abychom „byli rozumní“, že Němci chtějí nás zni-
čit; i tu jsme odstoupili. Dokud tak! Vidíte-li jak
nás „kdosi“ obkličuje? Bratři Bulhaři, kteří žijí
geograficky v našem srdci, dobře slyší, jak Srbsko.
utlačené násilníky, těžce dýše hospodářsky, a hle
opět se chytili, nikoli aby mu pomohli, nýbrž aby
mu docela zavřeli hospodářský dech k Solunu,
chtějí vytvořiti mezi Srbskem a Solunem nový —
bulharský — novopazarský sandžak, a k tomu
používají takového Shyllokovského cynismu, že je
dr. Kramář musí napomínat, aby měli „aspoň tro-
chu slovanské dobroty a srdečnosti“
Jak můžeme spoléhati na bulharské slovanství,
když vidíme, co již dávno napsal ze Sofije dopi-
sovatel největšího chorvatského listu „Obzora“
že Bulhaři otevřeně mluví a píší, že jsou tatarského
původu, a jestlíže příjali od Slovanů jazyk, že ne-
mají s nimi nic společného, leč chtějí se řídit
pouze bulharskou politikou. Totéž napsal i vlaš-
ský list „Corriere dela Sera“
Když vidíme, jak se Bulhaři odvděčili Rusku
které jim r. 1878 darovalo svobodu, jak s prvými
dny příchodu Němce Ferdinanda Koburga na trůn
bulharský uvedli nepřátelský režim proti Rusku
Stambulovštinu, když vidíme chování Bulharska
srbského spojence, v otázce východu Srbska k mo-
ři Jaderskému, při tvoření Albanie, v otázce
Skadru, když pozorujeme, co znamená pro Srbsko
austrofilská politika Bulharska, když si vzpomene-
me na vřelé sympathie cara Ferdinanda, namířené
#16
alto_textblock
#16
vůči Maďarům, když slavnostně vstoupil do Ro-
dosta, v té době, kdy Maďaři nemilosrdnou ta-
tarskou nohou šlapou po nemaďarských národeeh
v Uhrách a chtějí zadusit chorvatsko-srbský národ
v Chorvatsku, když pochopíme, co značí vyzname-
nání barona Chlumeckého, bezcharakterního a zlo-
myslného protivníka chorvatsko-srbského národa
monarchii, člověka, který neváhal nejpodlejšímí
prostředky zničit za Friedjungova procesu poslední
sílu chorvatsko-srbského národa, vtělenou v srb-
sko-chorvatské koalici — tehdy je nám jasno, jak
Bulhaři pomáhají a jak by nám pomáhali v hor-
ších chvílích, kdyby snad musili postavit do hry
i samostalnost Bulharska. Když si vzpomeneme na
rok 1908 a podíváme se i na vaše nynější rádce.
přátele a obránce ve Vídni, tehdy jsme na čistém
s vašimi projevy lásky, i když nám hrozíte vál-
kou. V orgáně, blízkém vysokým kruhům, prohlá-
sili, že se vás netýká, dojde-li k válce a poško-
dí-li ta válka Slovanstvo, poněvadž „porážka Slo-
vanstva neznamená porážky Bulharů“ (Večernja
Pošta“, 22. dubna 1913). Když čteme, že vy,
všechen bulharský tisk považujete Kumanovo.
Skoplje, tu naši historickou Prahu, za bulharské,
a když říkáte, že bulharským jest i Niš, Pirot.
Zajčar a Vranje, tyto jistě ryze srbské kraje, po-
tom litujeme, že jsme s vámi musili polemisovati,
poněvadž to přestává být vážným, poněvadž to
šovinismus, nemoc, vášeň.
#17
alto_textblock
#17
Zásada „audiatur et altera pars“ nutí nás.
abychom dali slovo v tomto případě na obranu
pražským Srbům, když jsme uveřejnili a bulhar-
ského stanoviska psané dva projevy, pánů Sísa
Atanasova. Odpověď pražských Srbů má význam
hlavně osobní, brání svou napadenou čest. Tím
končíme ve svém listě debatu o tomto před-
mětě a ostatní projevy s bulharské
srbské strany odkládáme, poněvadž touto
lavinou vzájemných výtek nepřispěje se k meri-
tornímu vyřízení sporu. To jest úkolem dipl -
matických zástupců obou národů, a my si jen vřele
přejeme v zájmu slovanské zhody, aby diplomati
v míru se dohodli a nebylo třeba čekat na zakro-
čení zástupců vojenských. Nechceme dělat pštros
politiky, zakrývat bolavou ránu na slovanském tě-
le, ale chceme zůstat objektivními a nestrannými
pozorovateli, vzdálenými vášnivé zaujatosti před-
stavitelů obou národů. — (Pozn, redakce.)
#18
alto_textblock
#18
Politický přehled.
#19
alto_textblock
#19
Země české.
#20
alto_textblock
#20
Říšskoněmecký soud o balkánských vlivech
na Slovany v Rakousku.
#21
alto_textblock
#21
Berlínská „Deutsche Tageszeitung“ při-
nesla v těchto dnech článek o balkánských
událostech a němectví, dosti zajímavý pro
zažívací obtíže, jaké německému velkožalud-
ku působí změna mocenských poměrů na Bal-
káně. Pisatel úvahy O. v. Plister vychází z
nevyčerpatelného thematu, že to, co se stalo
na balkánském poloostrově, „nemůže býti po-
važováno za radostno pro Němce“ a že ať se
o Turecku smýšlí jakkoli, „bylo pro všechny
případy protivahou proti vzrůstajícímu světu
slovanskému“. A hned druhá sloka smutné
německé písně se tu také vyskytuje. „Jeden
následek nynější balkánské války jest nepopí-
ratelný: Slovanské vědomí, národní duch své-
rázu rakouských a uherských Slovanů mo-
hutně vzrostl slovanskými úspěchy.“ Důsled-
ky, které z toho p. Pfister dovozuje, jsou
karakteristické, může prý to vésti k zevnímu
ohrožení rakousko-uherského spojence, anoi
k vnitřnímu nebezpečí, tím, že by vláda ra-
kouská, Slovanům ochotně vycházející vstříc.
chtěla takto slovanským choutkám ulomiti
hrot. To by se dálo na útraty Němců, tím by
se německá druhdy pečeť dunajské monarchie
ještě více setřela a ježto proti silné vůli ná-
rodů nelze nějaké spojenectví udržeti, došlo
by ke značnému ohrožení rakousko-německé-
ho spolku. V každém případě jedná se o po-
vážlivé seslabení Němectva a posílení Slovan-
stva vzhledem k velkému zápasu obou národ-
ních světů, ať již vyřízen bude jednou váleč-
ným postupem anebo cestami tiššího, ne-
úřadního (I), ale stálého zápolení národů. Pan
Pfister naříká na to, kterak stále bezpečně
postupující germanisaci v Bosně a Hercego-
vině provedenou annexí a státoprávním při-
pojením k Rakousku zasazena byla smrtelná
rána hlavně vznikem samostatného sněmu
bosenského, který hned odepřel školám a ko-
stelům německých osadníků podpory. Snahy
jeho po výhradném zavedení srbského jazy-
ka jako řeči úřadní a služební budou najisto
korunovány úspěchem. A tak se stalo — kon-
čí citovaná úvaha konservativního berlinské-
ho listu — že spojenecká věrnost německé
říše, umožnivší přičlenění Bosny a Hercego-
viny, nechtíc přivodíla ztráty německé ve
prospěch Slovanstva. K tomuto článku připo-
jila berlínská redakce poznámku, v níž po-
tvrzuje, že do budoucnosti bude „ještě hůře“
#22
alto_textblock
#22
Zvláště nahání jí strachu mínění oněch kruhů
vídeňských, kteréž, stojíce blízko rozhodujícím
místům, dovozují, že jest posláním Rakou-
ska provésti pokojné dobytí Slovanstva zá-
padní evropské kultuře, ač prý se se slo-
vanské strany odpovídá, že kultura tato
jest v jádře a původu slovanská a že Němci
musí tudíž ustoupiti. Česká universita v Praze
je prý toho neklamným dokladem. A proto
— tak dále dovozuje berlínský list — mus
býti odmítnuto nabádání oněch kruhů, aby
Němci v Rakousku ještě teď v poslední hodině
vzdali se snu o vládě nad Rakouskem, přiroze-
nými poměry neopřené a ujali se vedení vý-
voje, který musí vésti k federalismu, přiroze-
nému rouchu Rakouska. Naděje, dokud že
tak mohutné množství Slovanů v Rakousku
bude takto upoutáno, nevzchopí se Slovan-
stvo k divému plemennému boji proti Něme-
ctvu v Rakousku a Německu nejsou prý
oprávněny. Zkrátka, to vše prý nezbavuje ně-
meckou říši povinnosti, žádati záruky
za to, že se nezakrvácí pro rakou-
ský panslavismus za svou něme-
ckou věrnost, neboť takový panslavismu
by Němce mohl poškoditi tíže než by to
„Moskal“ dovedl.
Jeden hlas z tisíců německých, jako
ukázka těžké můry z jihovýchodu přilétlé
a klid Michlův mařící. Genius germánský stí-
žen husí kůží na svých ztepilých údech — na
štěstí pro něj genius slovanský má se k to-
mu, aby starostlivé hlavy německé na Sprévě
a jižněji zbavil těžkých obav. Balkánští Slo-
vané strojí se, aby navzájem prolili zbytel
krve, který jim zůstal po bezpříkladném
historii heroismu pro vlastní osvobozenía
všeho Slovanstva budoucnost.
Dožije se germánský svět opravdu divadla
vzájemné sebevraždy dvou nejhrdinnějších
slovanských kmenů balkánských, kteří p
ukázce své plemenné velikosti nemohou s
ani dočkati chvíle, aby člověčenstvu podal
nový důkaz obvyklého slovanského tragické-
ho fakta zaslepenosti, vedoucí s vrcholu ná-
rodního štěstí a nevyrovnatelných triumfů do
propasti cestou nejkratší?!
#23
alto_textblock
#23
Volební zásady moravské strany lidové.
#24
alto_textblock
#24
„Moravské Listy“, orgán svobodomyslné
strany lidové, v článku „Morava před rozhod
nutím“ vytyčuje čtyři hlavní zásady, jež by
měly býti vůdčími každému voliči a každému
kandidátu v nastávajících zemských volbách
Zásady ty jsou: 1. aby příští česká kurie n
sněmu byla jednotná, 2. aby tato česká kurie
za svůj první úkol považovala uplatnit všude
svou většinu, kde k tomu právo máme, 3. aby
jako každá majorita dovedla hospodářské po-
měry zemské uspořádat, 4. aby dovedla zem-
skou autonomii chránit do důsledku proti ví-
deňskému centralismu. Tyto čtyři body vyčer
pají úplně činnost našeho zákonodárného
sboru a všechny otázky ostatní a jich řešen
další je odvislo od nich, píší „Mor. Listy“
upozorňujíce kromě toho na velice důležitou
okolnost, na malou českou většinu sněmovní
ze kteréhož důvodu je třeba české kurii osob-
ností vysoce zkušených a prozíravých. Každí
poslanec, který neuzná tyto principy z jakých
koli důvodů, bude těžké minus pro českou
věc na příštím sněmu.
#25
alto_textblock
#25
Z Moravy.
#26
alto_textblock
#26
Dne 28. května 1913.
(Láska lidovopokroková k učitel-
stvu. — Kandidatury.)
Lidovopokroková láska k učitelstvu, které
dosud tvoří závažnou část strany, je pověstná
ukázala se nejlépe v tomto volebním bojí. Strana
postavila do své kandidátní listiny celkem dvě
učitelské kandidatury a to: odborného učitele
Mrázka za venkov brněnský a nadučitele Havlíka
v městské skupině znojemské. Mnoho toho nebylo.
zvláště když se uvážilo, že strana dra. Stránského
se vším úsilím potírá kandidaturu dosavadního
posl. učit. M. Piláta, který, ač agrárník, byl mno-
hem bližší straně lidovopokrokové nežli agrární.
Tedy jistý učitelský mandát poslanecký učitelstvu
vzítí a dva nejisté mu nabídnouti — to mnoho
věru učitelstvu se nedávalo. Ještě je do voleb
dosti daleko, a už i jeden z těch nejistých dr.
Stránský učitelstvu vzal! Odborný učitel Mrázek
z Husovic je obětován, ten Mrázek, který býval
vždy dru. Stránskému nejlépe oddán a o jehož
pokrokovosti nemůže býti pochybnosti. Strana
lidovopokroková udělala totiž najednou nový kom-
promis na venkově brněnském a místo Mrázka
přijala za kandidáta agrárníka Konečného. Mrá-
zek byl »odkráglován«. Jestli pak tato ošemetná
hra otevře konečně učitelstvu oči? — K oposič-
ním kandidaturám proti bloku Stránský—Vaněk—
Staněk a proti klerikálům přibyla kandidatura
břeclavského pracovníka dra. K. Čermáka za ven-
kov břeclavský, kde dr. Hess, jejž dala strana
#27
alto_textblock
#27
lidovopokroková na svou kandidátní listinu, ač
nehodlá kandidovati, byl dosud poslancem. Zvo-
lení dra. Čermáka znamenalo by pro menšinovou
věc jižní Moravy velké plus. V druhém okrese
města Brna nemohou se shodnouti na kandida-
tuře. Okres ten patřil dru. Budínskému, kterýz
něho utekl. Strana lidovopokroková nemůže tam
najíti kandidáta. Kandiduje tam prof. Veps, samo-
statný s nátěrem klerikálním, živnostenský dr.
Růžička. Mluvilo se také o kandidatuře vlad. rady
K. Fišary. Strana národně-sociální staví tu říl.
posl. Konečného. Pokrok a vzrůst strany lidovo-
pokrokové je patrný z tohe, že volební okresy.
kde měla poslanee, jako všeobecná Olo-
mouc (posl. Smrček), Brno II. (dr. Budínský), ne-
obsazuje svými kandidáty. A přece strana je
»nejucelenější«, nejlépe »organisovaná« atd., jak
to »Lidové Noviny« o ní psávají.
#28
alto_textblock
#28
Ze Slezska
#29
alto_textblock
#29
(Valná hromada Matice Opavské)
#30
alto_textblock
#30
Matice Opavská, s jejiž jménem navždy a ne-
rozlučně spiat jest veškerý pokrok české věci na
Opavském Slezsku, konala v těchto dnech za před-
sednictví advokáta dra. Mlčocha svou řádnou val-
nou hromadu, na níž podána zpráva o činnostiv
uplynulém roce. Ze zpráv činovníků jest patrno, že
činnost M. O. byla hojná, svědomitá a že přísluší
výboru plnou měrou projevy uznání, jichž se mu od
přítomného členstva na valné hromadě dostalo.
Rok 1912 jest Matici Opavské rokem jubilejním.
Slavila 25 let své činnosti pro lepší příští Čechů
na Opavsku. Oslavila svoje jubileum zase houžev-
natou prací. Založila ve Svinově soukromou mě-
šťanskou školu, pro obecnou školu ve Vlašťovič-
kách vymohla právo veřejnosti a v Neplachovicích
zřídíla nově školku mateřskou. Matiční tiskárně,
jež jest jedním z hlavních pramenů příjmů spolku,
věnována rovněž značná péče, a závod značné roz-
šířen. Za účelem zjednání vydání odpovídajících
příjmů podniknuta akce členská a pokladničková.
Obě potkaly se s částečným zdarem. Členů má
M. O. dnes 542, na příspěvcích získáno o 1068 k
více než v roce předešlém. Školsky pracováno
dále ještě v Komárově, kdež vykonány přípravy
k založení mateřské školy a ve Vávrovicích, kde
se pracuje ke zřízení školy obecné. Mimo to pra-
cováno na činnosti přednáškové, pořádány učňov-
ské besidky, vydány prof. Zukala „Paměti Opav-
ské“ a učiněny přípravy k vydání publikace „Půl
století našich kulturních snah.“ Vedle Ústředí pra-
covaly hojně také odbory Matice a sice v Čaby-
sově. Držkovicích-Vávrovicích, Jarkovicích-Vlašťo-
vičkách. Štitině a v Hradci-Podolí. Pořádány di-
vadla, přednášky, schůze, zábavy atd., jež vesměs
skončily se zdarem jak finančním, tak morálním
Potud jednatelská zpráva, podaná tajemníkem p.
JUC. Břeským.
Zprávu pokladní přednesl pokladník, velko-
obchodník p. Otakar From. Die ní věnovala M. O.
v uplynulém roce na školské účely 12.798 K. Na
úhradu tohoto vydání dostalo se jí subvence od
země v obnosu 1850 K, od státu 959 K. na sbír-
kách a darech 293 K. Na ostatní účely vzdělá-
vací věnováno 1763 K. Podpora zemská zde obnáší
300 K. Členských příspěvků vybráno 2197 K, na
darech a příspěvcích získáno 9356 K. Matiční ti-
skárna vynesla 7776 K, což rovná se 6% zúročení
investovaného kapitálu. Celkový obrat tiskárny
činil 418.962 K. — Příbližný rozpočet M. O. na rok
příští vykazuje schodek asi 20.000 K, což jistě mluví
velmi naléhavě k celé české veřejnosti o hojné
příspěvky, nemá-li utrpěti činnost Matice a tím
česká věc na Opavsku vůbec
Prof. Pavelek podával na to zprávu knihovní.
Lidová knihovna Matiční v Opavě má 17.000 svaz-
ků. Zprávu o museu podal prof. Sladký, jenž po-
ukázal k dalšímu rozhojnění musejních sbíreka
ku přemístění musea.
Konečně podána ještě zpráva hospodářep.
MUDra. L.. Kalusa.
Matici Opavskou v druhém čtvrtstoletí jejího
trvání čekají další velmi vážné úkoly. Stejně jako
na Těšínsku, i zde pracují velmi energicky ně-
mecké výbojné spolky. Schulvorein“ a „Nord-
marka“, jimž dostává se velmi hojných podporz
prostředků veřejných, z prostředků zemských pak
na místě prvém. Nad to jejich činnost velmi pod-
porována jest německými podniky průmyslovými,
velkostatky, c. k. státními i zemskými úřady. Proti
všem těmto vlivům pracuje Matice Opavská za nej-
těžších a nejkrutějších podmínek plných dvacet
pět let, opírajíc se po celou tu dobu o široké
vrstvy všech těch, kdož zůstali věrní svému če-
skému původu, zachovavše si nezkrácené vědomí
své nacionální příslušnosti. Bohužel jest valná vět-
šina těchto přátel M. O. nemajetná a nemůže nésti
úhradu břemen finančních, které jsou putny na
dnešní zápas a tu nezbývá, než opětovně apelovati
na šťastnější bratry v Čechách a na Moravě, aby
nedopustili ochromení činnosti matiční v době, kdy
výbojné spolky německé staly se dvojnásob útoč-
nými, ale aby svými příspěvky umožnili další roz-
vinutí českého boje na uhájení starých posic če-
ských na Opavsku.
#31
alto_textblock
#31
Rakousko-Uhersko.
#32
alto_textblock
#32
K Lukácsovu procesu proti Désymu
#33
alto_textblock
#33
květů kouzelněji zbarvených, a vedle nich drobné
chudé bílé kytičky, jež lemují záhon jako řada ma-
lých venkovských družiček. Jsou k nevydívání
k nedomyšlení všechny ty nádherné květy, jimiž
celý rok a po všechny dny Paříž žije.
#34
alto_textblock
#34
Rudoli Kepl.
#35
alto_textblock
#35
Hudba.
#36
alto_textblock
#36
+ (Opera Měst. divadla Král. Vino-
hradů.) Nésti jméno tak proslulé po světě uměl-
kyně, jakou je Gemma Bellincioni, je pro pěvkyni-
začátečnici jistě znamenitým doporučením. Blance
Bellinciniové svítí záře slávy její matky, vynikající
koloraturky, při prvních uměleckých krocích na
cestu a s přízní, kterou byla matka její zahrnována.
přichází se jí hned předem vstříc. Ale věc mái
svůj rub. Od výkonného umělce, který je dědicem
tak slavného jména, čeká se, že bude i dědicem
umělecké dokonalosti. Nedovede-li zakladatele ro-
dinné slávy umělecké předstihnout, žádá se o
aěho, aby ji aspoň na stejné výši udržel. Z prvního
vystoupení Biancy Bellincioniové v Pucciního
„Madame Butterfly“ odnášel jsem si dojem, že
tento úkol splniti, bude pro ni nesnadným, ne-li
vůbec nemožným. U dcery znamenité vlašské
umělkyně není toho bohatství hlasového fondu
té krásy hlasu, kterou oslňovala matka v době
svého rozkvětu. Hlas Biančin zdál se po prvním
vystoupení jejím míti spíše charakter mezzosopra-
nu, jenž nevyniká nijakou zvláštní svěžestí a lí-
bezností zvuku. Je spíše drsný a ostrý a nejlépe
ještě se osvědčuje a nejpřijemněji poslouchá ve
střední poloze. Také pěvecké umění mladistvé
adeptky operní dráhy vzdáleno je ještě daleko
toho stupně, kterým vynikaly výkony Bellincioni-
ové starší. Tvoření tónu nemá té lehkosti a ušlech-
tilosti, které dávala a ještě i teď dává svým od-
chovancům na cestu dobrá vlašská škola. A také
frázování v titulní partii Pucciního opery nebylo
bezvadné a ledacos ve zpěvním partu zůstalo
zastřeno a nejasné. Ve vyšších polohách partie dal
se signorina Bianca často svésti k přepínání hlasu,
a tu pak ani intonace nebyla vždy zcela jistá a bez-
vadná. Právem lze říci, že hlas pěvkyně je schop-
ný dramatických úkolův a dovede již dnes drama-
tické akcenty působivě vyzvednout. Hned při
prvním svém vystoupení přesvědčila nás Bianca
Bellincioniová, že s matky přešel na ni význačný
dramatický talent. V jejím podání hrdinky Pucci-
niovy opery byl půvab něhy a oddanosti plné divky
i tragika zklamáním v lásce zlomené ženy. —
#37
alto_textblock
#37
Druhá pohostinská hra pěvkyně, pro niž zvolena
„Traviata“, ukáže, jak vyspělou je dcera prosla-
vené koloraturky ve zpěvu ozdobném.
aš.
+ Hlahol pražský pořádá koncertní večer v
Smetanově síni Obecního domu v sobotu dne
31. května o 1/48. hodině večerní. Řídí sbormistr
spolku pan Jaroslav Křička. Spoluúčinkuje kapel
c. a k. pěšího pluku č. 11 řízením kapelníka pana J
Elanice. Klavírem doprovází pan Frant. Kohout
místosbormistr spolku. Přednáška pana Ludvík
Kuby o písních jihoslovanských. 1. L. Kuba: Troj-
lístek písní černohorských pro mužský sbor. (Po-
prvé.) 2. L. Kuba: Trojlístek písní dalmatských
pro ženský sbor s průvodem klavíru. (Poprvé.) 3.
L. Kuba: a) V onom černém lese (slovinská), b)
Déšť se leje (černohorská), pro smíšený sbor. 4.
A. Anděl: Osm národních písní chorvatských pro
smíšený sbor. (Poprvé.) 5. St. Mokranac: Srbské
písně (Osma rukovet narodnih pěsme sa Kosova)
pro smíšený sbor. C. D. Christov: Liljana, krásná
dívka, kytka z národních písní bulharských pro
smíšený sbor. (Poprvě.)
+ Ke čtyřem abonentním koncertům Ševčí-
kova-Lhotského kvarteta (pp. Bohumil Lhotský,
K. Procházka, K. Moravac a J. Fingerlandj. Samo-
statný tento podnik kvarteta setkal se s nejlepším
ohlasem, čehož důkazem jsou četné přihlášky. Ze-
jména míst reservovaných zadáno již značné aje
proto žádoueno, aby přihlášky na tato sedadla
jakož i místa ostatní byly učiněny ještě pře
prázdninami. Koncerty konány budou za účasti
vynikajících solistů v sezoně 1913—14 v novém
pražském koncertním sále »Mozarteu«. Lístky
předplatní dodány budou a jsou splatny až po
prázdninách. Přihlášky přijímá koncertní ředitelství
Mojmíra Urbánka v Praze, Jungmannova třída.
#38
alto_textblock
#38
Různé zprávy.
#39
alto_textblock
#39
= Lord Averbury, dřívější sir John Lubbock
jehož smrt ohlašovaly včera všecky listy, byl
stoupencem učení Darwinova a jako přírodo-
zpytec, archaeolog a politik, náležel k nejproslu-
lejším mužům Anglie. Narodil se 30. dubna 1834
v Londýnět když skončil studia, vstoupil do ban-
kovního závodu svého otce a r. 1870 byl zvolen
za Maidstone do parlamentu, kde se přidal ke
straně liberální. Po deseti letech stal se místo-
kancléřem londýnské university a zastupovalji
na sněmu. Vedle svých učených prací byl Lub-
#40
alto_textblock
#40
bock stále chefem velkého bankovního závodu.
Jako přírodozpytec zabýval se hlavně bistorií vý-
voje člověka i zvířat. Svá bohatá studia uložil
v několika knihách, z nichž zejména dlužno ime-
novati: »Předhistorické doby«, »Proměny hmyzu«.
»V Anglii divoce rostoucí rostliny a jejich vztah
ke hmyzu«, »Krása přírody« atd. Šir Lubbock byl
vznešený člověk, milující krásno, a jeho dům ne-
deleko Londýna byl stále přístupen zástupcům
umění, vědy a politiky. Byl grandseigneurem ve-
řejného života a vědy. Když byl r. 1899 povýšen
jako lord Averbury do stavu pairského, platilo
toto vyznamenání světoznámému učenci právě
tak, jako vůdčímu liberálnímu politikovi.
= Výbuchem v dynamitce v Pauilillesu byla
tovární budova úplně zničena. Oběti katastrofy
jsou dosud tři. Mnoho osob bylo poraněno, tři se
pohřešují. Výbuch byl tak prudký, že jednotlivé
části těl usmrcených osob byly vymrštěny až do
moře.
= Solidaritní stávka v Terstu. Z Terstu.
29. května. (K. k.) Poněvadž ředitelství paropla-
vební společnosti »Dalmacia« se usneslo propustití
nakladače — asi 60—70 osob — a přijmouti z
ně dělníky dělnické organisace slovinské, zasta-
vili dnes ráno všichní dělníci, zaměstnaní skládá-
ním a nakládáním zboží v obou svobodných pří-
stavech, jakož i v rivách práci na znamení své
solidarity. Během dopoledne přidali se k nim též
nosiči uhlí, jakož i dělníci skladištní, takže stáv-
kujících bylo o polednách asi 4000.
— Ríchard Wagner a Laube. Richard Wagner,
který měl velkou dávku samolibosti, býval často
v útočné náladě. Jak vypravují „Cronache d 'Arte“
vyvrcholila tato útočnost zvláště jednoho večer
r. 1846, kdy Wagner dával hostinu na počest svého
přítele, básníka Jindřicha Lauba. V Drážďanech
měl právě jeden z Laubových kusů velký úspěch
Wagner pozval básníka ještě s několika jinými přá-
teli k slavnostní večeři; přehnaná chvála, kterou
byl Laube obklopován, dráždila však hostitele k
různým zlomyslným výpadům, takže byla stále
stísněnější nálada. Elektřina ve vzduchu se stále
více hromadila a hrozila bouřkou. Když pak do-
konce jeden ze stolovníků nazval Lauba „vyvole-
ným básníkem“, ztratil Wagner trpělivost úplně.
„Míno,“ zvolal na svojí choť. „rychle uklidňují
prášek, prosím tě o něj, nebo omdlím!“ Hosté se
zaraženě dívali na mistra, ale byli ještě překvape-
nější, když Wagner vyskočil a doslovně řekl: „Lau-
be je jeden z mých nejmilejších přátel, ale nikdo
#41
alto_textblock
#41
nemůže o něm říci, že má Schillerův čalent. Pravda
především!“ Druhého dne poslal uražený Laube
Wadnerovi svědky s vyzváním na souboj. Wagne
je přijal a řekl klidně: „Dobře, přijímám vyzvání;
ale doufám, že udatný Laube, nežli mne zabije, po-
přeje mi tolik času, abych mohl dokončiti Lohen-
grina.“ Svědci se na sebe zaraženě podívali a ne-
řekli slova. Wagner však zvážněl a doložil: „Tento
souboj byl by velkou hloupostí a nechci o něm
slyšet. Řekněte to velkému básniku Laubovi, ve
jménu malého skladatele, jímž jsem...“ Souboj s
nekonal. ale oba nepřátelé už se nikdy nesmířili.
= Car hudebníkem. Ruský car je velkým mi-
lovníkem hudby a jako reproduktivní umělec i jako
skladatel náleží k nejnadanějším diletantům své
říše. Jak píše „Ménestrel“, dostalo se caru dobrého
hudebního vzdělání, zpívá pěkně a hraje na klavír
Jeho hlas není sice příliš obsažný, ale je sympati-
cký tenor měkkého zabarvení. Byl vyškolen hodi-
nami, které dává caru jistý italský učitel zpěvu.
Car Mikuláž, který od svého útlého mládí velkou
část svých volných hodin věnuje hudbě, složi
množství skladeb, jež svědčí o technické obratnosti
a o hloubce citu. S oblibou zhudebňuje car své
vlastní verše, které už mnohokráte uveřejnil v růz-
ných časopisech pod pseudonymem „Ola
= Jak sílný je chroust? Kdo z nás, jsa dítětem
nechytil si někdy chrousta čili „babku“, jak děti
říkají? Proto jistě každý ví, s jakou silou se chroust
ze zavřené dlaně dobýval, jak se bořily tvrdé, jako
drátěné nožičky do masa ruky a pak i kusadla pra-
covala, takže malá pěstička brzy se otevřela a
brouk dostal se na svobodu. Síla chroustova už
dávno zajímá učence. Zvláště francouzský přírodo-
pisec Plateau se v poslední době zabýval studová-
ním síly tohoto jarního brouka, jehož vývoj trvá
čtyři roky. Plateau zřídil zvláštní vozíček, přimě-
řený velikosti chroustově, jehož náklad možno
zvětšovati. Chroust byl zvážen, aby se pokusy mohl
zjistiti poměr váhy brouka k váze, kterou utáhne
Pomocí drobounkého postroje byl chroust zapřažen
do vozíčku, obtěžkaného gramovými závažíčky
tak Plateau zjistil, že chroust utáhne poměrně
21krát více než kůň. Včela je ještě silnější, neboo
utáhne 30krát více. Kůň utáhne šesti až sedminá-
sobnou svou vlastní váhu, kdežto chroust čtrnácti-
násobnou. Poměrně má chroust tutéž sílu, jak
lokomotiva.
#42
alto_textblock
#42
Uherská tisková kancelář, jejíž prostřed-
nictvím se rozesílají referáty o nynějším pře-
líčení o žalobě Lukácsově proti Désymu, jest
velice opatrna, aby neublížila svému šéfovi.
dru. Lukáctovi. Potlačila totiž úplně ve
svém referátě výpovědi dvou svědků, kteří
před soudem dokázali, že dr. Lukács sku-
tečně zneužil několika milionů,
patřících do státní pokladny, ve prospěch vo-
lebního fondu vládní strany. Uherská tisková
kancelář referovala velmi podrobně o výsle-
chu svědků, dokud jednáno o koupi Lukácsova
domu v Zalatné, tedy o věci, ve které šloo
několik tisíc, ale pozbyla náhle řeči, když do-
šla řada na miliony, odevzdané na rozkaz dra.
Lukácse do volební pokladny místo pokladny
státní.
Dne 28. května po přestávce vyslechnut
svědek Emerich Vajda, ředitel uherské ban-
kovní a obchodní společnosti. Svědek potvrdil,
že vrchní ředitel Pavel Elek nechtěl zúčto-
vati některé sumy. Když Vajda ho usvědčil,
že manipuloval podivně s 1,084.000 K, Elek se
nabídl, že pobvinu uhradí, polovinu aby nesla
banka. Vajda to odmítl a oznámil věc presi-
dentovi banky, bar. Herzogovi. Tu teprve se
dověděl, nač Elek potřeboval peněz. Elek se
mu pak přizal, že banka za to, že jí vláda
svěřila solní obchod a některé jiné výnosné
obchody, misela odvésti do pokla d-
ny vládni strany 4.500.000 K. Vydané
takto peníze účtovaly se v knihách pod vymy-
šlenými jméry, nikdy pod jménem osoby, kte-
ré peníze byy vyplaceny. Elek se dále přiznal
Vajdovi, že ve věcech volební pokladny jed-
nal vždy s jehdejším ministrem financí drem.
Lukácsen
Spor, veniklý mezi Vajdou a Elekem, do-
stal se před čestný soud, jehož předsedou byl
hr. Emerich Károlyi, místopředseda této
banky. Hr. Károlyi jako následující svědek
dosvědčil ped soudem, že Elek vydal ne-
správně asi 41/4 milionu korun, ale prokázal,
že ty peníz vyplatiti musel, aby banka ob-
držela od rlády prodloužení výhodných ob-
chodních snluv. Před čestným soudem Elek
také prokáal, že ony peníze odevzdal
dle ujednání s drem. Lukácsem do
pokladny vládní strany. O většin