#1
alto_textblock
#1
Ročník I.
#2
alto_textblock
#2
Č. Budějovice, dne 25. července 1902.
#3
alto_textblock
#3
Císlo 5.
#4
alto_textblock
#4
NOVÝ
#5
alto_textblock
#5
pracujících vrstev.
#6
alto_textblock
#6
Vychází každý týden v patek M Redakce, administrace a expedice O Předplácí se: pro Rakousko: ročne X 480, půlročně
Za inseráty nebéře redakce zodpovědnosti a platí se hned & Rudolfovska třída číslo 14. v Českych Budějovicích, K 2-40. čtvrtletně K 1’20. Pro Německo na rok K 548
při objednáni T Jednotlivá čísla za 8 haléřů. • Pro ostatní země na rok K 6’88.
#7
alto_textblock
#7
Stížnosti listu se týkající zasílány buďtež na Adolfa Hejska v Č. Budějovicích, Česká ulice číslo 18.
#8
alto_textblock
#8
Druhý všedělnický výlet.
V neděli, dne 10. srpna t. r., koná se do lesa »Boru
druhý všedělnický výlet
s pečlivě vypraveným programem. Průvod vyjde z
ústřední místnosti dělnické »U srdíčka« určitě o pul
2. hod- odp. Vstupné 10 kr. Pivo čepováno bude jak
obyčejně samými pořadateli do nově opatřených půllitrových
nádob, jichž dostatek bude na výletním místě
k dostání. Soudruzi a soudružky, buďte všichni na patřičném
místě a agitujte, aby i druhý náš výlet se zdařil.
#9
alto_textblock
#9
Jeďme na dělnickou výstavu!
By umožnilo se většímu počtu osob súčastniti se
První dělnické výstavy, prodloužena jest lhůta přihlašovací
až do konce měsíce srpna. Zábavní vlak vyjede
z Č. Budějovic dne 7. září po půlnoční hodině a ráno
bude v Praze. Zpět možno jeti každému vlakem libovolným
do tří dnů. Kteří výletníci i zpět jeti chtějí
s větší společností, mohou nastoupili zpáteční cestu
v pondělí, dne 8. září, večer. Jízdné do Prahy i zpět
obnášeti bude asi K 5-60 (určitý obnos dosud stanoven
není). Přihlášky činiti lze a na jízdné si spláceti u
soudruhů :
Jedličky Josefa v továrně bratří Sattlerů ve Čtyr.
Dvorech, bytem Č. Budějovice, Haasova ul. č. 42.
Vokurky Karla, obuvníka ve Čt. D torech.
Pytelky Josefa v Rožnově.
ichatze Ondřeje v Mladém.
Brayera Jakuba v Nemanicích.
Zelenky Rudolfa, holiče na Lineckém předměstí.
Lédla Václava, obchodníka s uhlím v Pekárenské ul.
Melichara Čeňka, obchodníka v Jirovcové ulici a
v Redakci »Jihčeského Dělníka«.
Soudruhům a soudružkám, příslušníkům
českoslovanské sociálně demokratické
strany dělnické!
Na základě usnesení sjezdových svoláváme na dny
7., 8. a 9. září 1902 do Prahy
V. řádný sjezd strany
a navrhujeme prozatímně denní pořádek téhož následovně:
1. Zpráva výkonného výboru strany: a) sekretáře,
b) pokladníka.
2. Zprava o činnosti parlamentní (referent posl. soudr.
Hybeš). —
3. Organisace a taktika: a) vzdělávací spolky a jich
poměr k organisaci odborové a ku straně (ref.
soudr. Němec); b) agitace mezi mládeží (ref. soudr.
Lud. Pik); c) agitace mezi ženami (ref. soudr.
Toužilová Bož.)
4. Všeobecné, rovné, přímé právo hlasovací do všech
sborů zákonodárných a zastupitelských (ref. soudr.
Schuster).
5. Tisk: a) tisk strany; b) reforma zákona o tisku
(ref. soudr. dr. Soukup).
6. Úkoly sociálních demokratů v obci (ref. soudr.
dr. Meissner).
7. Pojišťování starobní, invalidní a sirotčí (ref. soudr.
Roušar).
8. Mezinárodní sjezd světový (ref. soudr. Vaněk)
9. Různé.
#10
alto_textblock
#10
Právo sjezd obesílati má každá místní organisace
sociálně demokratická, která plní sjezdy uložené povinnosti.
Přijímání, jakož i ucházení se o mandáty na sjezd
v cizích organisacích mimo působiště delegáta, se vylučuje.
Sjezdu býti přítomni mají právo redaktoři politi-
ckých a odborových časopisů strany, šefredaktor denníku
strany, zástupce administrace denníku stranny, tiskového
družstva strany, jakož i členové zastupitelstva jsou povinní
sjezdu obcovat a požívají práv volených zástupců
organisaci.
. Těchže práv požívají zemské odborové sekretariáty,
které vysílají důvěrníky průmyslových seskupení.
#11
alto_textblock
#11
Návrhy ku sjezdu podány buďte nejdéle do
15. srpna, aby zavčas mohly býti předloženy k veřejné
diskusi.
Do téže doby oznámeny buďte adresy delegátů
podepsanému sekretáři, aby jim v čas dodány býti
mohly pozvánky.
Výkonný výbor českoslovanské sociálně demokratické
strany dělnické.
K. Vaněk, sekretář.
P o z n. Soudruzi delegáti, kteří přejí sobě obstarání
noclehu, nechť obrátí se dopisem na sekretáře strany
s udáním, zda přejí si ubytovati se v soukromí či
v hostinci.
#12
alto_textblock
#12
R. Š. Lužnický:
Mistr Jan Neruda.
Dne 22. srpna t. r. bude tomu 11 let, co
navždy rozloučil se s národem českým jeden
z nejslavnějších básníků a spisovatelů českých,
neustále zrádcovaný a kaceřovaný — Mistr
Jan Neruda.
Jedenáct let tomu, co ustal tluk poctivého
srdce muže, který celý svůj život věnoval národu
nežistnou práci literární.
A při vzpomínce této zalétá bezděky mysl
naše do oné srpnové noci r. 1891, kdy poprvé
proniklo Prahou, opojenou slavnostním ruchem
výstavním, zoufalé zvolání: »Neruda zemřel!«
Zoufalý výkřik tento prolétl bleskurychle
Prahou a odrážeje se od zarmoucených srdcí
jeho ctitelů vracel se jako mnohonásobná
ozvěna, zapadaje po celých Čechách, všude tam,
kam proniklo tištěné slovo Jana Nerudy, zanechávaje
všude zástupy truchlících.
Ba zdálo se, že celá příroda kloní hlavu
ve smutku nad ztrátou jeho.
Nikdo nechtěl zprvu věřiti zprávě této, maje
ji spíše za sluchovou hallucinaci, než za možnou
skutečnost.
A přece bylo tomu tak. Zemřela na vždy
ona typická postava pražských Příkopů, již
denně vídati bylo při procházce své, opřenou
o rámě posluhovo*); umlkl na vždy veliký
básník a spisovatel, jenž dovedl se svými literárními
pracemi i životem svým tak hluboce
vžiti se v srdce lidu českého.
Podávajíce malou vzpomínku na Nerudu,
jež dovoluje nám omezenost místa v listu, činíme
tak nejen z piety k němu, ale pokládajíce to za
svoji povinnost.
Mistr Jan Neruda narodil se v Praze,
9. července r. 1834. Po odbytí gymnasijních
a universitních studií vyučoval dva roky na
německé reálce češtině, načež oddal se jedině
spisovatelství a žurnalistice.
Poprvé vystoupil r. 1856 jako básník, jímž
byl zrozen. První svoje básně uveřejnil v »Lu-
míru« a »Poutníku od Otavy«,
První soustavnou sbírku básní vydal Neruda
r. 1858 pod názvem »Hřbitovní kvítí«.
R. 1859 vydal spolu se spisovateli: Barákem,
J. V. Fričem a Hálkem almanach »Máj«. bě
tyto knihy, ve kterých nemilosrdně tepal tehdejší
falešné vlastenectví, plné nabubřelých frásí »o
lásce k vlasti« bez skutečných činů, narazily
na odpor copatých vlastenců, zastaralých vlasteneckých
básníků a spisovatelů.
Trpkost, hořkost a skepse jeho lyriky jevila
se hned při prvních jeho pracích a neopustila
#13
alto_textblock
#13
*) Zlomilf si Neruda r. 1888 na náledí nohu tak
nešťastně, že nepozdravil se již zplna.
#14
alto_textblock
#14
jej po celý život, jsouc zvláštním příznakem
Nerudy. Vlastenci používali jí ku jeho zrádcování
a snižování. Vinili Nerudu z nevlastene-
ctví a na čelo jeho vpálili mu Kainovo znamení
— kosmopolity.
Užíváno naproti němu těch nejhorších
zbraní, jež stupňovaly se až i k udavačství. A
přece za tehdejší doby český člověk a najmě
Český spisovatel a zvláště, který tak hluboce
cítil s lidem jako Neruda, měl největších příčin
k bolesti, a měl právo, a chtěl-li býti upřímným,
musil bolest a trpkost tuto dávati na jevo.
Krásnými, významnými slovy odpovídá
Neruda těmto svým nepřátelům: »Ano, nám
jest to stálé žvanění o národnosti a
vlastenectví již přemoženým stanoviskem.
Nenávidíme ze srdce každého,
kdo myslí, že jest to již největším
cílem — býti národovcem —, že dosti
na tom a že netřeba, aby také něco
pro národ konal.
Pracovati musíme k tomu, abychom
svůj národ postavili na výši
světového uvědomění a vzdělání a
a jemu nejen k poznání dopomohli,
ale iživotjemu zabezpečili. To jest
náš kosmopolitismus.«
Takovýmto způsobem odbyl Neruda své
nepřátele a šel svou cestou, kterou si byl vytknul,
dále.
Neruda čerpal ze světové literatury, zejména
německé, spisy Jean Paula, Heineho a Bayerna
působily na něho vlivem nemalým. Místy navazoval
též na Máchu. Avšak Neruda čerpal
také bohatě z vlastní půdy, z Českého lidu a
života. Kosmopolitismus jeho byl mu pouze prostředkem
k obohacení a sesílení domácí literatury.
Neruda vždy cítil potřebu širokého rozhledu
a cítil ji tím více, poněvadž žil v národě
malém, v národě sotva se probouzejícím ze staletého
spánku, s literaturou dosud v plenkách.
Na jedné straně — za hranicemi — otevřel
se mu široký, bohatý svět, kultura západu a
n sčetné plody literární. Na druhé pak podléhal
oné malosti českého života, trpěl oním
suchoparem českým, který nestačil, aby vyživil
jeho ducha plného tužeb.
Tento rozpor mezi českou malostí a slabostí
pudil Nerudu na cesty po Evropě. Poznáním
osvěty a kultury národů chtěl obohatili sebe.
Nastřádanými vědomostmi zejména z cest po
Francii a Italii Neruda uzrál a byl posilněn
pro práci doma.
Tímto všeobecným měřítkem nazíral na
poměry českého života a literatury. Veškerá
jeho snaha čelila tudíž: vykročiti z těch úzkých
poměrů, rozšířili obsah i fond domácí kultury
a urychlili její vývoj. Tu jest význam zkušeností
nastřádaných na cestách po cizině, význam
Nerudův pro českou literaturu.
Neruda nikdy nezapřel sebe, českého člověka
duší, myšlénkou a citem; ovšem, že vlivem
cizím obzor svůj obohatil a rozšířil. On však
studoval český život na venku i v městě daleko
více, nežli kterýkoliv jiný český spisovatel.
(Viz jeho »Studie krátké i kratší«, »Menší cesty«,
»Genry« atd.)
Nikdo ze spisovatelů tehdejší doby nesouvisí
tak úzce s vývojem let 60—70tých jako
Neruda.
Za života Hálkova stál ovšem Neruda ve
stínu pěvce »Večerních písní«. Ale když Hálek