#1
alto_textblock
#1
Číslo 287.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 19. října 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administracea
expediče;
Praha, Pstrossova ulice,
číelo 200 II.
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Nezapečeténéreklamace
jsou porta prosty.
Iiarky účtujeme levně
při Častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondélí a po svátku
vždy po dvanácté ho-
dině polední.
Jeánotlivé číslo za 8
Telefon redakce č. 1126
#5
alto_textblock
#5
KAIULIKE LI
#6
alto_textblock
#6
Předplatné pro
Prahu
s donaskou d
domu:
2.80
městčue . . . ..
čtyretné . ..
8.40
colorodné . . ..
K 83.60
Pro tuzernsko
postou:
měsičně . . . ..
3.—
8.—
čtyrnletně . ..
celoročné. . . . K 36.—
Predplatné do cizozem-
ska: Německa a Sroska:
čtvrtletné . .. K 12.—
celoročně. . . . K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
e, Anglie a Ruska:
čtyrtletné . . . K 13.20
eloročně . . . K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
#7
alto_textblock
#7
Slunce vychází v 6 hodin 29 minut ráno.
Slunce zapadá v 5 hodin — minuty večer.
#8
alto_textblock
#8
Pátek:
#9
alto_textblock
#9
Sv. Petra z Alkantary.
#10
alto_textblock
#10
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Štěpána na Nov. městě od 19.—23. t. m.
#11
alto_textblock
#11
Změna v úřadě říšského kancléře
v Německu.
#12
alto_textblock
#12
V Praze, dne 18 říjua.
Německý císař Vilém II. pronesl před něko
lika dny na slavnosti znovuzřízení starého řím
ského kastelu v Homburku pozoruhodná a sebe-
vědomá slova: »Jako se říkalo »Civis romanus
sum«, ať se také říká: »Civis germanus sum .
Jsem německým občanem — toť jest heslo jeho
i celého národa, dále pak, jak z celého jednání
jest patrno, zvolil si zásadu krále francouzského
Ludvíka XIV.: »Létat — c'est moi« == stát-
to jsem já.«
Z těchto dvou stanovisek dlužno posuzovati
nejnovější politickou událost v německé říši, totiž
odstoupení knížete Hohenlohe z úřadu říš-
ského kancléře, kde byl nahrazen hr. Bülowem.
Již od zostření politických rozbrojů v Číně
objevovala se v listech pověst, že říšský kaneléř
kn Hohenlohe jest unaven pracemi svého úřadu a
že podal žádost za propuštěnou. Když tato zpráva
se vyslovovala v srpnu se vší určitostí, byla pak
vyvrácena. Od několika dní opakovaly se tyto
zprávy o krisi v úřadě říšského kancléře a nebylo
to také nic divného, poněvadž v 81. roce věku
svého cítil toho potřebu, aby zaměnil »otium cum
dignitate«. Zprávy ty se potvrdily.
Příčiny, proč kn. Hohenlohe odstoupil, vyslo-
vují se různé. Avšak nechybíme dojista, když
tvrdíme, že hlavní pohnutku k tomu zavdala poli-
tika německého císaře v Číně, která se stala bez
jeho vědomí a snad také proti jeho vůli. Císař
vyslal do Číny na svou vlastní zodpovědnost lod-
stvo i vojsko beze svolení sněmu a bez vědomosti
říšského kancléře, který proto se od několika mě-
síců zdržoval vší politiky, žije vzdálen od Berlína,
odebral se na svůj ruský statek Verky a zdržoval
se v letních měsících v Schillingsfürstu, ačkoli
situace v Číně byla povážlivá, an hr. Waldersee
přibyl do Číny, aby se ujal vrchního velení a svor-
nost mocností hrozila vzíti za své. Toto jednání
bylo zajisté politickým kruhům velice podivno.
Vysvítá však z toho zcela jasně, že nesouhlasil
s čínskou politikou svého mocnáře, že však ne-
chtěl podati svoji demissi ihned, aby jeho žádost
nevypadala jako očividná demonstrace proti nej-
vyšší osobě.
Císař Vilém nesnese pak žádného odporu ve
svém jednání, poněvadž si přivlastňuje nejvyšší
#13
alto_textblock
#13
rozhodnutí ve všech věcech sám, jak hořejší jeho
zásada vyznačuje, avšak přece nevyzval svého kan-
cléře k odstoupení, poněvadž je v příbuzenském
svazku s císařskou rodinou, neboť zemřelá matka
císařovnina byla princezna Hohenlohe-Langen-
burgová, a císařovy dítky jej nazývají strýcem
Chlodvíkem.
Další příčinou k jeho odstoupení bylo pak
svolání říšského sněmu dne 16. listopadu, kde
bude vedena katolickým středem a ostatními stra-
nami akci čínské nepříznivými veliká debata, kde
by se byl kancléř jistě dostal do rozporu s větši-
nou říšského sněmu, a tomu právě chtěl svým od-
stoupením zabrániti.
Kníže Hohenlohe stal se nástupcem hraběte
Capriviho před 6 lety, a jeho vláda spadala
do doby velikého rozmachu moci německé říše,
k čemuž sám svým státnickým duchem příliš ne-
přispěl, jsa spíše pouze nástrojem šťastné politické
situace. Jeho jmenování přijali katolíci s povděkem
jako svého souvěrce, avšak byli nemálo sklamáni
poněvadž ani v nejmenším nepřičinil se o odkli-
zení hrotů zbývajících ještě z kulturního boje,
zvláště zákazu pobytu Jesuitů v říši německé.
Byl podle veřejného jednání pouze katolíkem dle
jména.
Kníže Chlodvík Hohenlohe byl několik let
předsedou ministerstva bavorského, pak vyslancem
německým v Paříži a místodržitelem v Elsasku
a Lotrinsku. načež 29. října 1894 byl jmenován
říšským kancléřem. Místo to přijal pouze nerad
a vzhledem k tomu, že bylo appellováno na jeho
vlastenecké smýšlení. Tvrdí se o něm, že ne-
pohodlné nebo obtížné záležitosti zadržoval po
způsobu Fabia Cunctatora. V poslední době po-
zbýval také ve značné míře sluchu. Za příčinou
jeho odstoupení byl mu udělen řád černého orla
s brillanty.
Jeho nástupcem stal se státní ministr a státní
sekretář Bernard hrabě Bülow, jenž považuje se
všeobecně za vynikajícího státníka bystrého roz-
hledu, energické vůle, jenž vyniká oddaností k osobě
císařově, tak že zajisté bude vladaři vítanou ná-
hradou za dosavadního rádce koruny. V oboru
ministerství zahraničních zálezitostí získal si ne-
malý vliv a také sympatie, tak že často zasáhl též
do vnitřní politiky s úspěchem pro říši. Bude
však míti velmi těžké postavení, poněvadž má
proti sobě silnou stranu agrárníků a také konser-
vativců, kteří proti němu vystupovali jako proti
#14
alto_textblock
#14
původci rozmnožení vojenského loďstva, čímž dal
na jevo svoji expansivní politiku, kterou zájmy
zemědělců zdají se býti ohroženy. Také jeho styky
s kníž. Herbertem Bismarkem mu způsobí zajisté
rozpaky. Ostatně, jaký obrat politika jeho vezme,
ukáže budoucnost.
Bülow narodil se 9. května 1849 v Malém
Flottbecku ve Šlezvíku-Holštýně. Studoval v Lau-
sanně ve Švýcarsku, Lipsku a Berlíně práva a
státní vědy a vstoupil r. 1870 do pluku králov-
ských husarů v Bonně, stal se po válce francouz-
sko-německé důstojníkem, přestoupil pak opět do
státní služby právní v Metách a pak nastoupil
dráhu diplomatickou. R. 1876 stal se příručím ně-
meckého vyslanectví v Římě, pak byl povolán do
ministerstva zahraničního, r. 1880 stal se sekre-
tářem německého vyslanectví v Paříži, r. 1883
radou vyslanectví v Petrohradě, r. 1888 vyslan-
cem v Bukurešti a r. 1893 vyslancem u vlády
italské. R 897 stal se státním sekretářem a 23.
června 1899 povýšen byl císařem dědičně do
stavu hraběcího následkem uspokojivého vyřízení
otázky samojské. Hr. Bülow vyniká také řeč-
nickým nadáním a hotovostí řečnickou, při čemž
používá zhusta obrazů přírodních, aby naznačil
politické problémy. Působil také nějaký čas ve
Vídni při vyslanectví, tak že jest dobře obezná-
men s rakouskými poměry. Považuje se za
upřímného přívržence trojspolku. Na jeho místo
jako státního sekretáře má býti jmenován svob
pán Richthofen.
#15
alto_textblock
#15
Volební ruch.
#16
alto_textblock
#16
Čechy. Na Německobrodsku vyhlášen
byl kandidátem strany mladočeské dosavadní poslanec
dr. Brzorád a za V. kurii na Čáslavsku dosavadní
poslanec Fr. Bečvář, hostinský v Humpolci. —
Za V. kurii na Novobydžovsku kandidován
jest od národních socialistů učitel z Nového Bydžova
p. Jos. Černý, kterémuž prvotní kandidát národ-
ního dělnictva, red. Hruška z Hořic, ustoupil do-
brovolně. Pro kandidaturu tuto vyslovily se také již
politické dělnické kluby v Nov. Bydžově, v Chlumci
nad Cidlinou, v Jičíně a v Hořicích.
Důvěrníci strany agrární ze skupiny
venkovských obcí okresů Písek, Mirovice, Strakonice,
Horažďovice, Blatná, Březnice a Volyň usnesli se
jednohlasně ve schůzi své, dne 17. t. m. v Písku ko-
nané, doporučiti voličstvu za kandidáta pro volby do
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
Poutní místo Hájek.
#19
alto_textblock
#19
Už jako student přilnul jsem zvláštní láskou ke
klášteru Františkánů ve Slaném. Pamatuji již hezkou
řadu těch, kteří při loretě jeho působili, ale moje nej-
krásnější vzpomínky padají do doby, kdy dp. P. Gil-
bert Procházka byl kvardiánem.
Není snad jediné zbožné duše ve Slaném a okolí,
která by s blahým pocitem nevzpomněla tohoto šle-
chetného, upřímného otce duchovního, který nejen
v srdci lidu, ale zvláště úpravou kostela a kláštera
vůbec nehynoucí zásluhy a věčný pomník si zbu
doval.
Kdo znal ty pochmurné, šeré klenby chodeb
kostela, ty zašlé obrazy i památky ještě asi tak před
patnácti lety, ten by klášter v té jeho stkvělé a čisté
úpravě ani nepoznal. Co tu píle a námahy je slo-
žeuo, co obětí a strastí nahromaděno na každém
skoro kameni!
A to všecko za několik málo let bylo vykonáno.
Tak často povídali jsme si, kde a jak dovede dp. P.
kvardián získati tak veliký náklad na potřebné práce,
ale nikdo nedovedl na to odpověděti. Nikdo nikdy
neslyšel od něho, aby přímo žádal podpory, a přece
víme, jak mnoho se mu jí dostávalo. Byla to pravá
láska lidu věřícího, vzbuzená zase jeho láskou ke
stánku Božímu, a byla to přízeň, se kterou se všude
jeho přímá, ale za to upřímná a ryzí povaha setká-
vala. Jednou však přece na podobnou otázku odpo-
věděl sám. Když se ho jistý pán otázal, kdo mu cosi
#20
alto_textblock
#20
daroval, odpověděl: »To ví ten tam (ukázav při tom
k nebi) a já — a vám do toho nic není.«
S P. Gilbertem Procházkou odešlo ze Slaného
mnoho. Ti, kdož byli přítomni při poslední jeho mši
svaté v klášteře, cítili to předobře a zavítá-li on někdy
do svého bývalého působiště, cítí to jistě sám, když
se všech stran se k němu lidé hrnou, aby mu svou
úctu a radost projevili.
Byl přeložen svého času do Hájku.
Znáte Hájek u Červeného Újezda? Víte, že tam
postavil už r. 1623 Florian Jetřich Žďárský ze Žďáru
kostel a klášter, jehož loreta jest nyní nejstarší v ce-
lém Rakousku a Německu? Že neznáte?
Je dosti možno; nebo není tomu dlouho, kdy
nad spustošeným jeho stavem počali mnozí kroutiti
hlavou a zavál-li někdy duch zbožnosti některého
poustevníka v tato místa, odcházel s pocitem nepří-
jemným z těch stuchlých a plesnivých chodeb, plných
zašlých maleb, vlhkých a opelichaných zdí a nevlíd-
ného, smutného vzezření.
A tu přišla osvědčená síla, zkušená a bystrá
hlava, která má pravý smysl pro čistotu, krásu a
velebnost svatostánku, jakož i pro historické vzácnosti
a umělecké památky. Přišel před několika málo lety
slanský kvardian P. G. Procházka a jako kouzelným
proutkem proměnil ten starý, nevlídný a sešlý Hájek
v krásné, milé a přítulné poutní místo, které dnes
mezi prvními českými místy poutními platné místo
zaujalo.
Byl jsem tam jedné neděle. Už z venku po-
znával jsem, že tu osvědčená péče, zkušenost a ne-
unavnost mého dávného dobrodince nalezla vděčnou
#21
alto_textblock
#21
a potřebnou půdu. Stopy staré hniloby, plísněa
nečistoty zmizely pod rukou řemeslnou a klášter obe-
pínající svatyni Panny Marie Hájecké se svými am-
bitami skýtá dnes dojem právě tak velebný, jako
přítulný. Zvláštní pozornosti vyžádá si ihned krásný
oltář v loretě, jehož kovová postříbřená okrasa te-
pána je ručně s precisností pozoruhodnou, a pak
zvláštnost Hájeckého kláštera, totiž celá řada různých
alegorických obrazů Panny Marie v klenutých ambi-
tách čili otevřených chodbách kolem nádvoří kláštera
vedoucích A jako zevnějšek, tak i vnitřek kláštera
honosí se vzornou a čistou úpravou, která vždyckya
všude obklopovala dp. P. kvardiana.
Všecko se tu změnilo, všecko tu obživlo novým
životem a celkový dojem doplňuje tu vždycky svěží
stříbrovlasá postava dp. kvardiana, který s milým
úsměvem každého poutníka vřele vítá a s patrným
uspokojením nad výsledkem své neunavné činnosti
pohlíží na obdivující se návštěvníky.
Marně by bylo vypisovati všecky dojmy, které
si každý z Hajku odnáší; kdo úctu má ke svatým
místům, kdo rád k nim putuje, aby si tu milost Boží
vyprosil a duši svou okřívající svěžestí naplnil, jdi
k Panně Marii hájecké a až se Jí pokloníš, až po-
božnosti své vykonáš, pak neopomeň pozdraviti onoho
muže neunavné práce, který ve své laskavosti pro-
vede tě a ukáže ti všecky ty památky, které zpod
prachu a kalu vydobyl k novému obdivu a který
pak uvede tě do příjemného lesa klášterního, jen
když miláčkům jeho, mladým stromkům neublížíš.
Nevyjdeš z obdivu nad starcem 73letým, který právě
tak vážně a se zanícením dovede ti vykládati o vě-