Vyeh*7,i Ы,(1у dm mimo po nediit » «vitka. Pŕedpiáoi м v administraci Os trov ii i «Ho* òim. I rv o »-11. ? PrsMi • P*«taa; rnMteé - «1. »0 kr.

élmi Plné

70 80

1 d '-'Л kr. 3.7». 16 . - .

eeloroéoé 10 Jednotlivá čísla po 4 kr. Za donášeni do domu mmlfaé 10 kr.

Cielo 208.

Г’к» T-

frankované a podepsané pHjfmt zodLolco • ▼ Ostrovní allei i. 1&08-П. Rukopisfiv nevronlme a nepodepaaaýeb nedbáme. REKLAMACE nesepeceténé poiýláoy bucfteš nefran- kovány. Inieráty pošltáme во nejleva^t

Roènik XIII.

Ostrá řeč papežské alloknce. Vyjížďky allokuce jsou nyní obligátním thematem liberálních listův kterékoliv politické­ barvy. Činy jejich stran jsou vždycky bezky, ale ostrým jest ten, kdo je vypráví ták, jak se vskutku sběhly ; aby pak byl umírněným, musí je vyprávěli tak, jak se těm lidem libí je pozměnili. Liberální listy od .Capitale* až kn „Diritto*­ a „Itálii* jsou svoroy v tom, že nazývají­ allokuci ostrou. Kdyby váak měly liberální listy uvésti ona místa ostrých vyjížděk, byly by uvedeny do rozpakfl, nebol i sami křiklounové z meetingu­ mohli uvésti sotva dvě nebo tři. Jakou ostrost bychom zde nalezli? Papež dává véděti, že jest jeho úmyslem vzdáliti se, poněvadž zde není „volným mužem",­ ale zajatcem. Kdo by si byl mohl pomysliti, že by v takovém případu byla obsažena ostrá slova ? Kdyby byl dal papež na vyrozuměnou, že chce sestoupiti do středu Říma se zbraní v rukou a vyzývati věrné své, aby se seřadili kolem něho a zbrojnou mocí zahnali jeho vě- zitely, kdyby byl pozvédl hlasu svého, aby pohnul národy táhnout! do posvátného boje za svobodu Církve, - tu by bylo možno mlu- viti o násilí a ostrosti a uvádéti, že může jiti kam chce, necítí li se volným. Ostré, ba ani přísné nebylo jeho provolání, nýbrž byla to nejskrovnější a nejmírnější řeč uraženého muže. Papež vyslovil se. že Římané stojí na jeho straně. Jaká ostrost má býti v slovech těchto obsažena ? Chtěl ukázat! na skutek všem známý, čehož skvělý důkaz podávají výsledky meetingův. Pořadatelé meetingu Římany nebyli ; Alberto Mario jest z Lendinary, Petroni z Bo- logny, mnozí z přítomných, mezi nimi nej větší křiklouni, ze římských provincií, Ulisse Bacci jest z Toskány, Řím, římský Řím je t katolický a jde s papežem. Lev XIII. má pravdu, tvrdí-li, že Římané stojí po jeho straně, poněvadž Římané neopouští nikdy jeho prapor,­ ačkoliv nescházelo ani popuzování ani úplatkův. Katolický Řím není representován ani listem Quintinia Selly z Bielly „Opinione*, ani listem Chauveta z Cunea „Popolo Romano",­ ani listem Alberta Maria z Lendinary „Lega*, ani listem Toskánců a Napolitánů „Fanfulla“, ani listem „Gazetta d’Italia“, ani lombardským „Capitale", ani parmským „Messaggero“, ani francouzským „Itálie* ani mnohými cizími liberálními listy, jež se byly v Římě zahnízdily, ale římskými nejsou. Řím representován jest svým lidem, jenž nedal žádnému cizinci mandátu, aby jej zastupoval­ Členové sekt z celé Italie. ba z celé Evropy, ano i z Ameriky rozlili v Římě své ležení, ovládají jej často i docela jeho vládu, ale proto prece Římany nejsou. Nuže, jak mohou tedy dotvrzení pravdy nazývat! ostrým útokem ? Pravdy, kterou nemohou popríti ani liberálové, ačkoliv se namáhají, aby ji zatajili Hrstka násilnických rýpalův, již posmí­

vají se denné víře Římanů, jimž hned rozbíjejí svaté obrazy, hned ruší svaté obřady, hned přepadávají pohřební průvody, házejí p > nich kamením, proklínají a zlořečí tělesným pozůstatkům­ zesnulého papeže, — nemůže býti považována za celý Řím Celý Řím vyslovuje­ se v protestech proti témto sektářům, již nemají vlasti ani víry Největší však ostrost allokuce, „neslýchaná­ prudkost*, jak opovažuje se mluviü „Itálie", záleží ve vypočítávání událostí ze dne 13. července. Liberální listy shoduji se, že měl papež tyto uvésti, nikoli Však vypočítávali.­ Ovsem jest pro né hodně к zlosti, že řeč papežova odhalila světu to, co se pokoušeli­ s tolika argumentacemi zatajili, podvrhu- jíce listy, zadržujíce telegramy a prodlužujíce­ zprávy. Lépe by bylo, kdyby byl mlčel; chtěl však mluviti, aby učinil neplodným namáhání­ těch, v jichž zájmu to leželo, aby byly skutky postaveny v jiné světlo než v ono, jak skutečně se všechno přihodilo; jest to neslýchaným násilnictvím, tak zní logika li- berálův, tak zní spravedlnost vládních listův. Tito lidé, jsouce nanejvýše z toho potěšeni, že se sběhly tak hanebné a nespravedlivé činy, ovládáni nejvřelejším přáním, aby byla Církev poražena, nechtéjí pak, aby byly známy události, aby dovédél se svět o tom boji, » nazývají toho, jenž o ném mluví, násilníkem. Ale i v tomto ohledu byla allokuce velmi mírnou a nebude chtít zajisté nikdo tvrdili ani žádali, aby papež snad omlouval nebo docela chválil zločince a tupitely pozůstatků Pia IX.. jakož i ty, kteří neměli dosti studu nebo nepoužili moci, aby ukrotili hrubé výtržnosti­ a více ještě než brutální křiky, jak se slušelo. Co měl podali Lev XIII, aby dokázal svou mírnost? Snad oběžníky a noty Depre- tisovy nebo článek z „Popolo Romano?" Nebo byly skutky, vypočítané papežem, mírnými, slušnými, důstojnými vzdělaného lidu a poctivých občanů? Nebo mél papež přidali slovo ku potvrzeni­ těch lží? Nebo měl mluviti o tak hanebných­ skutcích lhostejné? Ni bo mél snad docela říci, že hanobitelé papežské mrtvoly byli mužové cti nebo snad kavalíři bez hany? Měl snad říci, že nebyly házeny kameny, ale kvétiny, že nebyly vykřikovány­ hauebné výrazy, ale zpívány modlitby a žalmy? Nebo by snad mél dokonce vypravovali světu, že onen houfec lidí žádal, aby byla tělesná schránka Pia IX. vložena do skvostného­ hrobu, když přece dle výpovědí všech přítomných voláno hlučné, aby byla vhozenu do Tibery? Mél snad říci, že ne po čtyry kilometry, a po dvé hodiny nepřetržité trval pekelný rámus, nýbrž se náhodou néco přihodilo na jednom místé? Nebo měl snad konečně říci, že jisté úřady přiznaly se otevřeně к celé véci, zatím co jiné tutéž zapíraly a snažily se ji vylíčili jinak? Lev XIII. pravil, že ony zlé činy vyvolaly­ ošklivost a rozhořčení všech šlechetně myslících lidí; proto byla allokuce jeho vyhlášena­ za ostrou.

Než aby byl mírným, měl snad říci, že pořádní lidé schvalovali to, že se horšili nad tini s listem „Lega", že nebyla mrtvola papeže­ Pia IX. hozena do Tibery. Papež však nazval hauebné provinění ze dne 13. července „teterrimum facinus*. Mèi jmenovat jednáni to skvělým podniknutím, šlechetným jednáním, slavným činem, zbožným­ dílem? Konečné byl uveden Lev XIII. za ostrého řečníka, poněvadž uvádí ve své allokuci, že uzrávalo ješté mnoho jiných nebezpečných ná strali proti katolické Církvi a proti víře Italův;­ jest to však ostrou řečí, když vypravujeme­ o véci, kterou každý zna? Jaké jsou to ostré náběhy, když musíme slyšeli veřejně pronášené hrozby, jež jsou be/trestny. jež opakují sekty, opravdoví to vládcové Říma, sekty, které obviňují vládu bud ze slabosti nebo ze spoluviny? Skutkem jest, jak pravil papež, že meeting­ připravoval se veřejné к tomu, což bylo potvrzeuo hrozbami, rer-olucemi a opravdovým násilnictvím. A není to snad pravdou, že od toho okamžiku,­ co měl Lev XIII. svou allokuci, vé- dělo se, že v samotném Římě, v Římě pa pežův, v hlavním mésté katolickém, v sídle zástupce Kristova, ve středu katolicismu, při pravuje se všeobecná schůze svobodných zedníků,­ jíž súčastni se odevšad stranuíci jejich, nby se dorozuměli o nejvhodnějšim způsobu ku zkácení Církve a zničení papežství? Meeting žádal za odstranění papežství, kongres svobodných zedníků bude studovali na nej působivější prostředky к dosažení cíle resoluce a tu ještě odvažuje se vystavovali allokuci papežovu, jež uvádí nejnebezpečnější rady proti vrozené víře Italův, jakožto skutek­ násilnický. Papež Lev ХШ. praví, že je hotov podstoupili­ boj a proto jest ostrým? Napaden jsa brání se, brání se trpěli vostí a bolem, brání se pevnou vírou, hotov jsa к oběti a v tom pozůstává onen násilnický­ čin? i V e r a r e r u m n o m i n a a m i simus, jako za časův bezuzdné tyranie nějakého Ti- beria? Dobře, sledujte jen tento sprostý a nepoctivý­ systém nadávek, klamů, hanění, nespravedlivosti,­ pokrytectví, — jím a pro něj bude revoluce, která posud jedná opatrné a skrytě, docela odhalena ; nyní můžete ji každý vidéti v jejím celém bytí. což můžeme jmenovali­ velikým štěstím. Když ukazuje se revoluce­ tak, jak jest, vzbuzuje ošklivost a ztrácí se sebe všecko pozlátko!

„Opavský Týdenník*- a Cechové ve Slezsku. „českého klubu" dosel z Opavy list, ve kterém mimo jiné takto se praví : Československý lid v Opavsku a v západním­ Těšinsku, beze škol a vzdělancův a maje kromě toho i kněžstvo buďnárodnlmn rachu odporné,­ buď netečné, má posud bohužel jen jediného­ vůdce & průvodce i povzbuzovatele, jenž jest takořka jediným pojidlem s národem českým

v Čechách a na Moravé ; jest to časopia „Opavský­ Týdenník". Tento podnik po dlouhá leta vydržoval a vydržuje z uejvétél éásti až posud ze svého obětavý­ redaktor a majitel pan Jan Zacpal Časopiz ten začal s ničím. Jednoho odběratele ta drahým­ musel sblrati namáhavé a stále pracoval s deficitem, tak že na podnik pomalu eeléjméai pana Zacpala, které bylo dosti značné, štaatně padlo. Co se provedlo ve Slezsku vzhledem národního­ probuzeni, může býti eméle položeno skoro výhradné na vrub časopisu tomu. Za- nikne-li, zmizí také za kratičký čas posavadnl slastné výsledky činnosti jeho. Nebol jsme ve Slezsko. Vy neznáte, co jest Slezsko a co slez- žti Němci, a nikdo v Čechách to nezni ; aie by se Vám všem tam mnselo zieleti těch 130,000 Čechů, kteří vydáni jsou v ohledn národním germanisaci na milost a nemilost, a napjali bysto veškeré sily na jejich zachráněni. Vy tam v Čechách­ však představujete si věc asi tak, jako své půtky s českými Němci. Jaký to rozdíl 1 Pravím Vám. že já starý, silný a chladný člověk často mám slzy v očích, když vidím a slyším, co se s našim lidem zde děje. Nás hrstka ado ohání se na všecky strany, bráni, bojoje — ale proti nám všechno, všechno, nač kolem sebe se ohledneme ! Školy jedna za druhou se utrakvisuji, to jest germanisujl. Na 100 obci, které ještě před 30, ba 20 lety byly úplně české, jsou dnes zcela německé, tak že tam již jen staří lidé česky rozumějí. A za dalších 30 let, nestane-li se velká a rozhodná změna, a jest-li národ v Čechách veškerou silou neujme se své zmírající­ větve ve Slezsku, i ten zbytek českých obcí zmizl úplně. Nejdříve zřidl si obec 2 neb 3 třídy, pak dle slezských formálních pravidel školních­ v takové škole zavede se utrakvistické vyučováni­ — na školu přjjde učitel Němec — á to pokolení, které z té školy vyjde, jest již německé.­ Tak právě zase pokoušejí se učiniti na př. s českými posad obcemi Neplachovice a Vávrovice. Němči směrem od Opavy к horám a němčí směrem od hor к Opavě — a ten střední český kruh stává se čim dále tím užším ! Zřídili jste „Ústřední matici školskou*. Obratte pozornost výboru „Matice" к tomu, kterak­ „Schulverein" skoro veškeré síly a prostředky­ své vrhá do Slezska. V Opavě je plno škol. Nicméně zřizuje zde dvě další školy najednou­ — pro dítky z okolí, totiž pro dítky české. A co chvíli se dovídáme, že té i oné obci nablzi stavbu nové školy, vydržováni dalšího učitele, zaplaceni všech věcných potřeb školních atd., jen když obec se vysloví pro vyučováni německé­ Tam, kam nepřítel strili, má býti hradbu hájena. „Ústřední matice* měla by toho býti pa- mětliva, že Čechy nebndon nikdy germanisovžňy, Slezsko ale že bode za malon řadn let naprosto germanisováno, nebnde-H bráněno z Čech. Proto by měla .Ústřední matice* největší díl svých prostředků věnovat! Slezskn, nebohému a chudému Slezsku Však odposíte, že jsem se tolik od věci odchýlil­ ; vidíte, když počna o těch poměrech mluviti,­ pozbývám vždy vši chladné mysli Chtěl jsem tedy říci, že „Opavský Týdenník* bade v krátce zastaven, neobdrž! li z Cech vydatnou­ a úplnou pomoc. Rozšířeni českých listů

FEUILLETON. 3ST adpla-^rči- Námořský román od W. Clarks Russel a. (Pokračováni.) Hlavu patnáctá. Útrpný námořník. Bárka „Jessie Maxwell" byla určena do Sidney e v Novém jižním Walesku. (Sidney čti Sidni New South - Wales, čti Nju - sauts- Uéis) Nesla tak řečený „smíáeny náklad" pian, hřebíků, voňa ek a podobného více. Jediný­ její cestující, pan Shennan. obdržel do časné užívání své kajuty z dobroty kapitána Duffa, jenž byl spoludržitelem lodé a od drahného času přítelem téhož pána, jehož dům povždy navštívil, kdykoliv přibil do Sidneye. I’an Sherman byl kupec ; obchodní zboží jeho sestávalo z vlny, loje a jiného australského vývozného zboží. Cesta do Londýna­ a Glasgova již dílem к získání jedna-

stupních šířky byla loď po dva dm zdržena bezvětřím, napotom strhla se bouře, která ji

do kajuty", než Holdsworth nemohl se odhodlat­ к opuštění paluby, alebrž strachem

zanesla do obvodu jihovýchodních vétrů passá- zamlklý, držel se pevně za lanoví pozadní tových. j plachty.

Pokládali-li pan Sherman a kapitán Duff až doposud za možno, že patřil Holdsworth к námořnickému stavu, tož změnili nyní svůj náhled za příčinou toho, jak se týž nešťastník v první den bouře choval. Holdsworth nacházel se náhodou nahoře, když se vítr tužil. Zabrán jsa v rozmluvu s panem Shermanem, procházel se po palubě, kráčeje vedle nčho. Na len čas okřál už tak dalece, že mu jeho podporující ruky zapotřebí nebylo. Náhle zvedl se prudký vítr, jenž čelil muhutným nárazem proti pravému boku lodi.1 spadnou.

„Můj milý příteli !" domlouval mu pan Sherman, „jen se zpamatujte. Nenít opravdu ani nejmenšího nebezpečenství. Ten povyk utichne za chvilenku. My jsme vkrátce po odjezdu­ z Glasgova na Atlant-kém oceánu přestáli­ bouři, s níž se ta dnešní nikterakž mèriti­ nesmí" „Ach, jak se stydím za svou slabost; veškerá síla má zmizela I* odvětil chuďas, za kryl si při pohledu na plavce vzhůru a dolů lezoucí a přes polaní se nahýbající, tvář oběma rukama a tvrdil, že to ví a cítí, kterak dolů

Hořejší plachty bramové byly ovšem nasa-| Co nevidět byla loď bouřivzdorna, ale zeny, ale na štěstí byla ráhna tak přitočena, ' moře se prudce válelo vlnami a vystříklo ob- že byla v stavu vítr zachytili Povolujíc velké čas dešt solné vody na ph-dní a hlavní pa- tíze plachet položila se lod na bok a za tou 'lubu. Ta okolnost znepokojila Holdswortha v télův a obchodního spojení a dílem к npev- i příčinou povstal jakýsi rach mezi lodnictvem. ‘ té míře, že pustil táhloví a spěchal ke echo- néní svého zdraví podnikl, vypadla dle přání;: které se honem к tomo mèlo, aby hořejší dům do kajnty. Jako člověk mrtvicí raněný

nyní nacházel se na cesté domů. Byl jedním bramová a bramová lana uvolnilo.

hmatal ku předu s roztaženýma rukama a

nejvlídnějšícb lidí anglické osady ; vedlo se1 Nepokoj ten nebyl podle toho, aby na-: s nazad obrácenou hlavou. Našel svou каши­ dobře, ale zámožnost mél pouze z vlast-1 hnal stracbn pocestnému, třeba jen krátkou binn a lehl si do postele. Proniknut jsa ži- ního přičinění. Dána mu byla vysoká, úctu dobu s námořským životem obeznámenému. ' vým vědomím své bojácnosti a nedostateč- vymáhající postava, velké, mírné, duchaplné Nebezpečenství nebylo žádné. Nic méně po-'nosti, aby ji opanoval, dal se do usedavého oko a nepřívětivější úsměv, jímž kdy lidská zbyl Holdsworth všecku zmužilost Když se pláče. tvář požehnána byla. Dobrota srdce jeho, lod na stranu klonila, zachytil s ustrašenou1 Mezi tím pravil kapitán, přidruživ se která se v celé lebo bytosti patrné ievila, tváří raku pana Shermana. spěchal pak na к panu Shennanovi: dodávala tnn neodolatelné příchylnosti, kteráž drahon stranu lodi a hleděl odtamtud s zjev- ! „Náš přítel není námořníkem. Já myse­ i n Holdswortha • účinkem neminula. i ným strachem na propast mořskou. Pan Sher- šlím, že i vy nyní o tom jste přesvědčen." Dnové utíkali rychle. Na rovníkových man chlácholil ho, řka : „Já vás doprovodím ' „Také že jsem. Kdyby byl býval ná­

mořníkem, tož by byl pud, dřevnějším jeho živobytím vycvičený, i při nedostatku paměti mysl jeho zachoval. Nesmíme ovšem zapo- minati že je jeho slabost nervů následkem strašlivých zkušeností, jichž dožil. Je-li už nemoc — ku příkladu zimnice — s to, by nás síly zbsvila, tím snadněji může se to státi mukami h adu a žízné, neblahým, beznadějným­ uvězněním a pobytem na otevřeném člunu, jenž snad vice dní. ano snad i neděl trval. Mné by to o rozum připravilo." „At je tomu tak! Ale nesmíte mi jinak rszuměti. než jak myslím. Já nechci toho nebožáka­ pomlouvali, ale činím vás jen na to pozorná, že nám bázlivost jeho dostatečně svědčí, že nebyl žádnou dehtovou halenou. Při povyku plavcův a vzedmuti moře byl by se starý jeho duch beze snadu probudil. To je moje mínění." Z toho jde naučení, jak se přečasto mí- néní tvoří, které se napotom se vší opravdi- vostí zastává. Žádnou dehtovou halenou ! Nikdy ještě nevyplní z kteréhokoliv přístavu­ křeslanstva zdatnější, srdnatější námořník,­ než byl Holdsworth. Zač by byl kapitán­ Duff mínění své považoval, kdyby mu byl někdo řekl, že tento shrbený, sešlý člověk,­ který právě s ustrašenou tváří do kajuty­ utíkal, ještě před měsícem byl krásným, kvétoucím mažem, z jehož oka světlo i život sršely ; jehož síla svalův a spůsobilost nehodám­ zdolávaly, které by byly hodného skotského kapitána Duffa přemohly a sni-