«im» » ■•4411 » muk.

JtdioÜiYi tisla po 4 кг. ш imttrnt 4« 4m« ■ fette« 10 kr.

ČECH.

'Л

r • dLtelccfe ▼ OitroTnl olioi è. 1604 EL Rukapisüv

KUKLÁMA6B »■■■p#6«*aé potýláoy batfuá к • * á а у. lamáty potí tána со афота4]1

€isl« 91V.

V Prave, r sobotu 4ме 99. vàri 1999.

Roéiiik XV.

Porvání к předplaceni ■• étvrté étvrtleti »OlltioULÓtio denniKu „ČECH“ ŕoiton předplácí se :

středku leplího, jeko opětného rakročeni vel* ; nocí evropikých, což s pftéin pochopitelných jeat nemálo chouloetivo. Slovem : budoucnost národů po balkánských jeat dosti smutná. V sousední Itálii věci tim dál vice к anarchii se ««přidají. Mravní hniloba jeví se tam na viech stranách, sbůjnictvl se smahá a revoluční živlové nabývají vrchu. Propadající ua čtvrt leu se Ischio věrným jest obrazem sjednocené sL 76 kr., na péf lota 7 sl. 60 kr., na celý Italie. tk 16 sL — V Praze bez donáiky : na Čtenářům novin zajisté jest в podivením, iMo 90 kr., na čtvrt leta 9 sl. 70 kr., na že v těchto iasích panovníci fili revolučně U leta 6 al. 40 kr., na celý rok 10 sl. 80 kr. rozladěných, vydávají se na delil cesty. Za donáika do domo, kterou! výhradně V těchto dnech cestuje i král Španělský, bainlstraoe obstarává, plstí se méaičnč 10 kr. I o tom se praví, le nabažil se již svého Předplatné sasýlá se — nejlépe pošto v- kralování a že vzpomíná těch blažených časů, tes! poukázkami administraci „Čecha* kdy jeité co žák v Terezianum ve Vídni dlel. Prase, oetrovni ulice iislo 16v)8-li i Což to jindy stálo úkladův, úplatkův, pod- mmr* Značné nedonlntkv za rik !•- T0dŮT a »b7 váSnivý nápadník domohl ■iftRZn i ľľnľlľé ■iblárlaii Ham T. «. se trůnu 1 Veliký Shakespeare zdramatisoval Mill, MO i lontký ukládají nám Zt ne- mnoi,^ kruté děje o úžasných vraždách spá- bytnou povinnost, příštím étvrtletlm list chaných rukama trůnních praetendentů. Dnes ii toliko tém pl. t. odběratelům zasý- občanský divák při dotčených Shakespearových ‘ dramatech zívaje by zvolal: To by mi asi za to stálo, abych к vůli královskému sedadlu odvažoval se podvodů, úskoků a vražd, dnes

sti, kteříž předplatné v čas obnoví.

Rozhledy. V Prue, dne 22. xiří. K. Situace evropská obraz podává málo

našinec může trůnu dodělati se mnohem laciněji t Dnes není co státí, ani o trůn té zemé, o kteréž Němec praví, že prý tam i sám Bůh lépe se

otéiitelný. Abychom hned s tím, co u nás( má, nežli v nebi. í děje, začali, zněla Tiszova řeč ve Velkém) ’ Francie zapletla se

raradíně velmi krásně, mírumilovně totiž a onservativně. Řečnil o pořádku a úctě před ikony, o mírnění se, o tom, že musí se tavívat! ; mluvil dále o kolikráte osvědčeném aktu maďarských státníků a o podobných toudrých věcech, o kterých když člověk aiinec slyší, bez mála by zapomněl na rok 849. i na Košuta dosud žijícího. Dobře ještě, že dnešní Chorvaté neumějí dik mimiti se a tolik osvědčovali taktu, iko tehdejší státníci maďaršti. I rok 1866 elmi případně znázornil nám mirnost, shoví svost a politický takt těch státníků, kteří uď zjevně, buď tajné účastnili se na zřizo- ini uherských legií ve východním pruském lezsku. Ostatně co na tom, člověk na stará olena zmoudří, tu snad i starý lišák roní lze kající a konečně mladí nemají vytýkali ■rým jich někdejší husarské kousky. Z Uher přeskočíme (za hranice) do nej- ližšího Srbska. Král Milan dli na cestách a orna v království déjou se divné věci, nad terými, až se domů vrátí, spláče. Vláda jeho ri volbách utrpěla velikou porážku a kdož nás majiteli jsou srbských losů, těm se lá o ... Na Balkáně to podivně vře, a jméno [aradorděviče nynějším panovníkům mladých [šek, na někdejším území tureckém podivně oí v nších. Pravi se, že nabažili se již všeho ralování a že by nejraději v zátiší lázeňského těsta kdes v Německu od panovniěícb klopot i odpočinuli. Mnoho ještě, mnoho lidské krve yteče, než-li věd na Balkáně trvale se urov- aji. Snadno je dnes Tnrčína přemoci a v dě- ictví jeho se uvázali, avšak nesnadno se něm ndržetí. Na zemi jeho spočívá stará letba bratrských svárů. Kdož rajskou zem i z kletby té odčaruje? Snadnot státníkům, teřiž v Berlině nad nemocným mužem za- edali, vytýkali chyby, že t. poměrům balkán- kým nerozuměli, leč nesnadno jest, chyby ejich napravovali. Nebude snad zbývali pro* FEUILLETON [miocene XI. a osvobozeni Vidné 1693. ví. Innocenc XI. vydal dne 11. srpna ullu In suprema, v které opětné jubi* sum celému křestanstvu ohlašuje, by kře- Canským zbraním vítézství proti Turkům se yprosilo. V úvodé se praví : Ježto jsme v těchto anejvýš strastiplných časech na vysoké stráži írkve bojující postaveni a ustavičně bdíme ad atádcem od Boha naší péči svěřeným, zdycháme hluboce a nemůžeme takměř bo- istt ani vydechnouti a promluvili, pozoru* Ice s apoštolskou láskou nejvýš nestastné dál os ti v království uherském, velkovévod- tví rakouském a jiných dědičných semích aáeho v Kristu vřele milovaného syna Le- polda, římského krále a zvoleného císaře; ebo( vidíme, jak dnehovenstvo světské i ře* olní a hlavně řeholnice jsou na útěku, panny dítky jsou vražděny neb do otroctví vie* tey n nad to obíhají v nebezpečí odpadnutí d víry n vydány jsou zneuctění ; vidíme mèta,­ vesnice a dědiny pobořené, spustošené a ypleniné, ohněm zničené, jnkož i zříme bezúčelné­ strutti, kterýmiž bezbožný turecký

v Čině do války, z nižto jen s těží se vyplete. Co jsme již dávno byli pravili, stvrzuje se. Does evropským­ velmocím nelze více pomýšleli na značné vydobývání za mořem. Dnes i divochové naučili­ se stejné zručně zachizeti strašnými zbraněmi moderními, jako Evropané. Toho právě doznávají Francouzové na hranicích čínských. Dnes nedá se divoch více na útěk před evropským kavaleristou, je/ž ještě před 350 lety za tvora báječného měl. Čeho však při francouzské válce zámořské nejvíce želet! jest, že mnohoslibné katolické, missionàri založené­ osady v Číně snad všechny budou vyhlazeny.­ Zprávy z Činy zvěstují, že tam nové pronásledováni katolíků propuklo, což na prosto pochopitelno. Missionàri přišli tam z Evropy, odkud za nimi teď přišli francouzští vydobyvatelé. Dobře si ještě pamatujeme všeobecného­ rozčílení v roce 1866., kdy každý člověk в neznámou, neb cizinskou tváří jmim byl za vyzvědače. Čínští mandarínové dnes fanatizují lid proti missionářům, jakožto franckým vyzvědačům. Jakých to nesmirných útrap bude ubohým katolíkům zakoušeli, ne- bude-H válka tam co nejdříve zakončena, čeho z celého srdce jim přejeme.

A Od Išlu Y Horních Rakonsíeb. (P. d. .Č.B) Dne 19. srpna t. r. spatřil jsem ndp. biskupa Františka Josefa Radigiera. Bylo to jiá dávno mojí touhou, viděli tváří tvář muže, který je postrachem liberálů, který vydán byl pro svoje rázné hájení víry a práv Církve posměchu židovského novinárstva, politického i humoristického, a kterému předešlá­ vláda pobrala statky (letos mu byly vráceny), dávajíc mu ročné 12.000 zl služby, kteréž on, aby mohl existovati, sice vždy pH- jal, ale pokaždé pH tom protest proti zkrácení­ svých práv na statky zmíněné obnovoval.­ Každého roku 18. srpna, na den císař-

tyran в krutostí nelidskou n mocí násilnou jméno křestanské vyhladit! se snaží. Čí srdce jest tak tvrdé, aby při pohledu na tato zla nevzdychal a neplakal? Ědo ne bude myšlenkou na hrozící jeité vitší nebezpečí­ pohnut? Onen hrozný tyran, nadutý prvními­ příznivými výsledky svých zbraní, myslí, ie mu aie vzdorovali nemůže. Nyní oblehá mocí velmi slavné a opevněné město Vídeň v Rakousku, které jindy hrdé zbraně Turků zlomilo a jako nenasytná šelma polyká již ve své naději všecky křestanské země, hledí hrůzu mohamedánské vérolomnosti na všechny strany rozšiřovat!, a církev živého Boha ze základů vyvrátili. Ale s ochranou Boží v jehož­ ruce vše leží: mnoho i málo zachrániti, zničí se zkázyplné plány bobaprázdných ne přátel, když se pHčiníme hněv Boží, který hHchy křestanského lidu tonto hroznou válkou­ jako metlou trestá, pokorným vyznáním­ našich hHchů a hodným ovocem pokání zmírnili a když před avatý oltář boží spra- vedlnosti vstoupíme, bychom vřelými a jednomyslnými­ prosbami včasnou pomoc obdrželi.' Bůh nevylučuje ve svém hněvu smilování, nýbrž volá lidi důtkami к pokání, a jest milostiv­ tém, ktoH jej v pravdě vzývají. PH- bliime se tedy s důvěrou к trůnu milosti otevřeme naše srdce se slzami před Bohem, hleďme naše modlitby postem a almužnou se- sílití, volejme jednomyslnou n vytrvalou mo-

skýeh narozenin, pHcbází ndp. biskup Radialer­ do lilu a koni zde veliké služby Boží. Císař se jich sám sice nesúiastnuje, nýbrž bývá na ten den přítomen v domácí kapli svá vlily tiché mši svaté, ale zve vždv ndp. biskupa к tabuli. Letos spojil »dp biskup s touto slavností I generální visitaci v Išlu, která sačala v neděli dne 19. srpna, udílením­ "svátosti biřmování a jíž jsem se i sdčastnil. Maje dvé hodiny do lilu a konaje v zámku služby Boží, přišel jsem trochu pozdě, na konec kázaní, které měl ndp. biskup á jehož základem byla slova svátého ovandélia: Hledejte nejprvé království Božího­ a spravedlnosti jeho a to ostatní bude vám pHdino. — Řeč jednala o křesťanském státu, d křesťanských úřadnících a občanech, řečník citoval krásná slova mocnáře našeho z let padesátých, která pronesl o tom, jak by si osobné přál miti poměr státu к Církvi atd. —- Kázán trval« celou hodina. P4 kázaní sloužil ndp. biskup pontili- kální služby Boží; pontiůkálku tu jsme sestavili­ jak se dalo, jak to na venkově obyčejné­ bývá, a mnohými chybami a nedostatky.­ Scházel nám dobrý vůdce, neboť ceremonářem Jeho bisk. Milostí je letešní neomysta. Já jsem si tak myslil, že by se nám byli dpp. pražští ceremonisté, aneb i pražští ct alumni, z niehž i tři .postaví* (terminus seminariatíkus) pontiůkálku, hezky vysmáli, ale ndp. biskup byl velice trpělivým.­ Když mn maličký diakon, na prsty vystupuje, na hlava stavěl mitru, hodné se vždy sehnal, aby tím namahavou práci toho maličkého usnadnil. Po velké se Sanctisaimem požehnání udělováno nebylo, ale ndp. biskup se modlil německy za sv. Otce, к Panně Marii a za úroda zemskon. Sv. Otec ta vůbec používá veliké úcty, často v alpských chrámech konají­ se za ného pobožnosti (Betstunden) a já sám к žádosti svého zbožného knížete pána denné po mši svaté hlasité se modlím s pří tornými ca sv. Otce. Po snídaní ndp. biskupově začalo biřmování,­ jemuž předeslal biřmovatel pro mluva к biřmovancům. Po celý čas biřmo vání modlil se kostelník stHdavě s lidem rft ženec. Po biřmování následovala zase premiava­ к biřmovancům. Vynikajícím řečníkem ndp. biskup není, ale za to řeč jeho jest plna hlubokých myšlének, logicky sestavených­ a provívá ji vřelý cit a apoštolská opravdivost. Před hostinou pomodlil se dp. farář spůsobem, jak v seminářích obyčejem (v Išlu se tak duchovenstvo modlí vždy), načež byli dva cizí kněží, jeden z Němec od Kolína já, ndp. biskupovi představeni. Hosté začali ai nejprvé dobírali mne, vlastně moji vlast a po té drahého cisince, spůsobem ovšem žertovným­ a nikoliv urážejícím. Když já byl představen, pravil ndp biskup:­ Jetzt müssen wir böhmisch lernen. A na to uváděl německé pHsloví: Der liebe Gott verlässt keinen Deutschen, wenn er nnr bischen böhmisch kennt. Dále mezi řečí pravil: Zde že běhají věřící za biskupem, aby je biřmoval, ale v Čechách že musí chodili­ biskup za věřícími, aby sc dali biřmo- vati. (Já si pomyslil potichu a po česky: Mluvit je stříbro, mlčet je zlato a pravda

dlitbon o pomoc otce spravedlnosti a Boha vší útěchy, by spojeným zbraním jmenovaného krále Leopolda a našeho v Kristu milovaného syna Jana, osvíceného krále polského a jiných knížat, jakož i našim (vzpomeňme si, že Inno- cene XI. svými penězi 4000 mužů naverboval),­ jenž co bndeme moci к ochraně společné­ véci radon a skutkem pHspěti, žehnati udatným bojovníkům к obhajování Vidné a к odvrácení Turků a jiných nevěřících, síly a srdnatost, které z nebe pHcházejí, rozmnožovali,­ myšlenky a síly ostatních mocných křesťanských králů a knížat к ochraně křestanského­ jména spojití a sloučili, jejich nepřátele­ ale rozptýlit! a na útěk hoáti, by křesťanským zbraním šťastný výsledek pro půjčití ráčil. By se to ale s větší horlivostí a výsledkem stalo, uzavřeli jsme poklad nebeských­ darů, jichž rozdávání božské smilování­ nám avěřilo, v této naléhavé nouzi a největšího nebezpečí církvi otevřití aštčdrou rukou rozdávali. Nyní se v hnile podmínky к obdržení jubilejních odpnktků blíže udávají. V Římě ale Innocenc slavné procesí oznamuje, které sám jeden den příštího týdnu (tedy mezi 17. a 38. srpna) od St. Maria sopra Minerva do ném. národního kostela St Maria dell’ Anima povede. Toto (zní dále) bndon naši důstojní bratH kardinálové sv. římské Církve, pa-' triarchové, arcibiskupové a biskupové, kteří

zůstane ^pravdou, i kdyby sám ndp. biskup К tomu pHdal dp. ferář s Išla : U nás v Čechách že biřmují i starce, к čemuž podotkl­ ndp. biskup, obrátiv se ke mné, abych dp. faráři edpovědél, že to je jinde jeité hůře. VX — a ndp. biskup jmenoval město jeho jménem — když prý byl zvolen biskup a kanovníci se mu představovali, ptal se jich, jsou li biřmováni. Na to si zas půjčili paua beneficiata od Kolína a mnoho jeho zemi chyb vystavili. My oba to vše přijali v dobrotě, protože byla všeliká řeč vedena tonem nejsrdečnéjším, bez znatelné urážky, neboť jinak kdybych byl řeči rozuměl, byl bych se své vlasti i před panem biskupem rázné zastal Hostina trvala as dvé hodiny, p. biskup mluvil málo, za to však kněžstvo bylo plno šprýmů a žertů, a veselí a vypravovalo >i své seminářské kousky nenucené. Ten ubožák kněz, o němž jsem Vám jednou­ psal, že nemůže mluvili, že jen šeptá, tenkráte byl úplně zticha; byl zadumán, časem­ pokašlával a pravil ke mné jediné slovo, ukazuje na přinešené jídlo a to česky: mra- ženina. Bylo mně ho velmi líto, neboť dovedu­ posoudit! stav člověka chnravébo, který čím více stoupá veselí ve společností, tím více klesá v zidumčivost, a nejmilejším pro něho by bylo, kdyby se mohl vytratili ven. Pan farář išelský, do něhož jsem se téměř­ zamiloval, obveseloval celou společnost, a byl od svého vrchního pastýře přípitkem vyznamenán. Co jsem ho minale česky naučil,­ již zapomenul a proto jsem mn musil dávali v češtiné novou lekci. Po občdě zasedlo si nás několik na verandu,­ z níž je pěkný rozhled do farské zahrady,­ a tu ke mni přistoupil p benefidat od Kolína a pravil: Tak vidíte, Češi a Prusové­ jsou všade ponižováni. A dále ke mně pravil: Víte-liž, že my dva jsme sokové! Já koukám udiven, jak to možným, neb jsem ho 19. srpna ponejprYviděl a nyní s ním ponejprv mluvil — načež on mi. řekl, že se o den opozdil, jinak že by on byl dostal mé místo. Bavili jsme se dobře. Pozdéji mně jednou navštívil, a zas tn věta o ponižování Prusů a Čechů opakoval. PH této návštěvě mne zvláště vyznamenal, praviv, že mi rozumí lépe, než těm pánům na faře v Išlu ; a oni prý že mu taky málo rozumí (já, Čech, dobře­ řeči jeho rozuměl) a že pravili, kdyby vstoupil na kazatelnu, žádný člověk ma roz- aměti nebude. Když jsem ho vyprovázel, potkali jsme učitele ze sousední vsi a tento učitel opět druhého dne, když jsem do školy sv. náboženství­ vyučovat pHšel, tázal se mne, odkud je ten pán, že slov jeho nechápal; podobní se vyjádřil i můj služebník. Mně to činilo veliké potěšení: rozený Němec rozenému Němci nerozumí a rozený Čech s rozeným Němcem se smluví dobře. Dialekt horno-rakonskýje němčina prach sa- trolená — a proto ta obtíž. Než vraťme se do verandy, к pana děkanovi­ (vikářovi), který mne v sakristii česky­ oslovil. Je rodem z Krumlova, byl ve škole v Prachaticích a zná dobře mládí Jeho Eminencí, našeho nejdůstojnějšího pana kardinála.­ Na poměry v Čechách si trpce stěžoval,­ jak se to všecko čeští; i v Krumlově,

se v římské kurii nacházejí, vyslanci katolických­ králů a knížat, jenž json u nás pověřeni,­ preláti a úředníci zemské kurie, jakož veškeré knéžstvo a lid konati. Na konci nařizuje papež nejpHsnější poslušnost,­ toto jubileum bez průtahu v celém křesťanstvu oznámili. Též ohlásil v Římě ediktem, by se každý večer v 6 h. se všemi zvony zvonilo, by se lid к modlitbě o mír mezi křesťanskými knížaty a o ochranu sv. náboženství sezval. Na znamení­ zvonů poklekl všechen lid na silnicích na kolena a prosil o zachránění Vidné. Kdo si moci modlitby vážiti zná, ten uzná, že Innocenc XI ohroženému městu Vídni s duchovním­ vojskem ku pomoci pnspél. On setrval­ dnem i nocí na kolenou a procedil tolik slz, že místo, kde klečel, od nich vlhké bylo. Mimo to posýlal neustále peníze a knížata a republiky v Itálii, ku př. v Janov, následovaly jeho příkladu. Kardinálové pH- spívali velkými částkami. Kardinál Ludovisi poslal skoro veškeré své stříbrné náčiní к ražení peněz, podobné kardinálové Marea- cotti, Acciogli, kníže Chigi. Též neopomenul krále Ludvíka XIV. opétné důrazné svým nunciem v Paříži a vyslancem v Římě napo- menonti, poněvadž se mnozí kurfiřti omlouvali,­ že nemohou eísaH ku pomoci přispěli, jelikož nebyli před francouzskými zbraněmi