#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 12. ze dne 12. ledna 1905.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
= Výstava plakátů a ex libris. Z Benátek se
oznamuje: Zde zahájena byla výstava plakátů, a ex
libris, první toho druhu v Italii. Výstavu uspořádalo
osm různých firem, které vypsaly ceny za plakáty,
jež by vyhovovaly jejich účelu. Nedalo se tudíž za-
bránit jakési jednotvárnosti a bylo by bývalo lépe.
kdyby byly bývaly připuštěny ještě jiné návrhy, aby
mocněji bylo povzbuzeno umění plakátové, v Italii
málo vyvinuté. Zvláště zastoupeny byly gouache
pastely. Jeden z nejlepších plakátů pochází od Simo-
nettia. Jest určen pro továrnu čokolády. Jeví nut-
nou účinnost do dálky a nezabývá se podrobnostmi.
Tři hezké dětské postavy, pěkně seskupené, dívají se
zvědavě na ručky a kočka plíží se mlsně za nimi.
Za to statný zámečník C. Laurentisa na červenavém
pozadí, jenž se právě chystá udeřiti na kovadlinu,
jest poněkud akademický. Má to být návěští pro ko-
vářskou dílnu. Zcela nezdařené jsou plakáty, došlé
pro lázeňskou společnost. Jeden z nich ukazuje po-
břeží moře, na němž se prochází žena, hrající loutnu,
nudná to, mysticky slaďounká figura. Pro obchod
s likéry zhotovil obraz H. Valeri. Ryloldeova rekla-
ma pro tabákovou trafiku podává ženskou podobiznu
v zelenavých tonech. Theodor Wolf podává nedávno
vystavený hotel d'Italie na Canale Grande dosti
jemně v tonu. Tutéž látku obral si Corompay; pla-
kát jeho má tepší náladu. Na ex libris vypsali ceny
mimo jiné ministerium zahraničné a ministr Tittoni.
Došlo velmi mnoho jemně provedených perokreseb.
Nejlepší návrh podal Ouido Steller, jenž velmi obratně
napodobí starý dřevoryt, pak de Kanert, jenž dosa-
huje dekorativního účinku. Celkem je to výstava
velmi zajímavá, škoda jen, že se jí nezúčastnili ně-
kteří z osvědčených v tom oboru umělců.
= Zažalovaná vděčnost. Z Paříže se oznamuje
Že vděčnost není prázdným slovem, nýbrž povinno-
stí, ba povinností, které se lze domábati soudně, do-
kazuje následující zajímavé líčení před zdejším civil-
ním soudem. Jakás paní Frandazová nalezla r. 1869
jednoho večera pětidenní opuštěné děcko, vzala je
k sobě a vychovávala je pečlivě, ačkoliv neměla ni-
kterak nazbyt. Nevlastní její dcera stala se herečkou
a získala si dosti značné jmění. Paní Frandazová,
jež zatím sestárla, žádala několikráte svoji bývalou
schovanku o podporu, ale nikdy jí nebylo vyhověno.
Když jí to trpce vytýkala, dostala od slečny Jeanny,
bývalé své schovanky dopis, obsahující následující
slavnostní slib: »Znám svoji povinnost a přísahám
ti na život svého syna, že ti budu dávat měsíčně
300 franků, nebudeš-li mi chtít škodit.« Přes toto
slavnostní ujišťování herečka svému slibu nedostála
a paní Frandazová žalovala na zaplacení pense, po-
davši její dopis jakožto závazné prohlášení. Soud
uznal tento dopis za dlužní úpis a odsoudil slečnu
Jeannu, aby bývalé své pěstounce platila 200 franků
měsíčně.
— Žena vojenským lékařem. O životě ženy, jež
považována za muže, sloužila jakožto lékař v angli-
cké armádě, vypravuje článek časopisu »Cape Times«.
Tato dáma, jež jako MUDr. James Barry sloužilav
armádě, byla vylíčena již v nedávno vyšlé kniz
»Fifty Years of Public Service« majora Artura Grií-
fithsa. Autoru článku v »Cape Times« dostal se do
ruky rukopis autobiografie dra. Barrya. Historie
hrdinky tohoto románu ze života počíná vypravo-
#3
alto_textblock
#3
váním, kterak jednou o Vánocích přišel do domu její
matky tajemný cizinec, jenž se vykázal pečetním
prstenem a vzal ji s sebou, ačkoliv ještě byla dítě-
tem. Tajemné okolnosti přiměly ji pak, aby zatajila svoje
pohlaví. Nebyla již Joan Fitz Boyova, nýbrž James
Barry. Studovala v Edinburgu, kde nikdo netušil sku-
tečné její pohlaví a dostala pak místo v kapské osadě.
Podporována tajemným vlivem, postoupila ve vojen-
ské službé až k hodnosti generálního inspektora vo-
jenských lazaretů. Kdysi zamilovala se do krásné Ho-
lanďanky, o niž se ucházel jiný důstojník, poručík
Mannering. Dr. Barry získal si konečně její přízně a
posmíval se Manneringovi, jenž mu mrštil do tváře
sklenici s vínem. V souboji, jenž potom následoval,
byla hrdinka této historie lehce raněna. Den potom
pravila Manneringovi, že dívku nikdy nemilovala a
vrtkavá Holanďanka provdala se konečně za poru-
číka. Jindy pravil jakýs důstojník, s nímž podnikla
projížďku, pojednou k ní: »Podobáte se věru spíše
ženě než muži.« Za to dostal ránu bičíkem do tváře
a když si stěžoval u guvernéra, byl přeložen na ostrov
Tristan d'Acunha. Teprve po její smrti bylo pravé
její pohlaví poznáno.
= Nelidský otec. Z Minneapolisu, Minn., se ozna-
muje: Tlupa rozezlených farmářů pronásleduje v le-
sích blíže Willertonu, dřevařské to osady v severn
části státu, Henrya Shorebya, a jestliže jej dopadne
sotva bude lynči zabráněno. Shoreby se ženou a dí-
tětem jel ve voze k domovu a na cestě napaden py!
vlky; když dravci vůz jeho dohonili, hodil jim otec
dítě své, aby je zadržel a sebe zachránil. Matka dítěte
snažila se z vozu vyskočiti, aby je zachránila, ale muž
jí v tom zabránil. Nešťastný malý tvor byl pak v pra-
vém slova smyslu vlky za živa sežrán; dravci vrhli
se na jeho tělíčko, rvouce z něho maso, zatím co polo-
šílená matka bez pomoci nucena byla na to se dívati.
Shoreby držel ji jednou rukou, zatím co druhou po-
poháněl koně do trysku. Vlci zaměstnáni zápasem
o lidské maso, zanechali pronásledování vozu a ten
unikl. Farmář nepoznával ve skutečnosti, jakého činu
se dopustit, až teprve když ocítil se ve svém domově.
Žena jeho utíkala s ostatními dětmi od něho, plačíc
a hořekujíc jako smyslů zbavená. Křik její vzbudil
pozornost sousedního farmáře a týž snažil se ji upo-
kojiti, zatím co dítky oznámily mu, co otec jejich pro-
vedl. Zpráva roznesla se záhy po osadě a se všech
stran sběhli se dřevaři, aby nelidského otce potrestali;
týž však zatím uprchl do lesů. Patnáctiletý syn jeho
sám vyzýval sousedy, aby otce pronásledovali a po-
trestali. Byl však donucen zůstati doma a pečovati
o pološílenou matku svou, zatím co dřevaři a farmáři,
ozbrojivše se puškami, pustili se za Shorebem. Ne-
podaří-li se mu v lesích pronásledovatelům svým
uniknouti, bude jistě zastřelen, jakmile bude zahléd-
nut. Shoreby jest líčen jako člověk beze všeho citu.
Dítky jeho nesou na svém těle známky jeho suro-
#4
alto_textblock
#4
vosti.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze
#6
alto_textblock
#6
Dne4. ledna 1905: Hrdličkova Františka, dcera
cukráře, 31/2 roku, 305—I. Schirenz Albert, kameno-
ryjec, 70 roků, 720—I. Rubritius Jan, školník, 811/2 r.
157—II. Šindler Jaroslav, syn obchodního sluhy, 1 rok
162—V. Červenkova Marie, dcera zinkografa, 11/2 měs.
732—VII. Krejčík Josef, syn tovární dělnice, 1 rok.
29—VIII. — U Milosrdných sester: Berán-
ková Božena, býv. opatrovnice, 39 roků. Lehečková
Františka, žena obchodníka, 46 roků. — Ve vše-
#7
alto_textblock
#7
obecné nemocnici: Bubeník Čeněk, krejčí, 48 r.
Gall Josef, obuvnický učeň, 17 roků. Kröger Otto, sbě-
ratel přírodnin, 44 roky. Mayer Jindřich, syn kováře,
2 roky. Oppelt Václav, dělník, 34 roky. Šimůnková
Rozalie, žena dozorce, 65 roků. Vít František, dělník,
#8
alto_textblock
#8
55 roků.
#9
alto_textblock
#9
Dne 5. ledna 1905: Vitásková Anna, prodava-
čka ovoce, 72 roky, 119—I. Želnická Josefa, vdova
po zámečnickém mistru, 67 roků, 275—I. Mattauchová
Marie, soukromnice, 57 roků, 692—II. Ingerlingová
Anna, žena úřadníka, 57 roků, 724—II. Hodková Bar-
bora, obchodnice, 70 roků, 900—II. Urban Josef, emer.
ředitel cukrovaru, 62 roky, 1786—II. Poledna Josef,
knihařský mistr, 70 roků, 1946—II. Springer Josef,
syn rukavičkáře, 2 roky, 223—III. Čurda Ladislav,
syn zámečníka, 4 roky, 21—VIII. Bejšovec Karel, syn
kočího, 5 měs., 130—VIII. — U Milosrdných
bratří: Čermák Josef, dělník, 39 roků. Lexa Josef,
obuvnický pomocník, 20 roků. — U Milosrdných
sester: Dvořák Josef, písař, 29 roků. Hornofova
Anna, služka, 36 roků. Hřebíček Antonín, krejčí, 80
roků. — V městském chorobinci: Brožová
Marie, chovanka 87 roků. Mugrová Barbora, chovan-
ka, 86 roků. — Ve všeobecné nemocnici:
Flögl František, nostinský, 58 roků. Morávková Anna,
žena tkalce, 60 roků
#10
alto_textblock
#10
Král. české zem. divadlo v Praze.
#11
alto_textblock
#11
Národní divadlo.
#12
alto_textblock
#12
Ve čtvrtek 12. ledna.
#13
alto_textblock
#13
84. hra v předpl
(4. čtvrtka.)
Strakonický dudák.
Pohádka o třech dějstvích (v sedmnácti obrazech)
Napsal J. K. Tyl. Hudbu složil Moric Anger. Režiséi
Josef Šmaha. Dirigent Moric Anger.
Po druhém dějství přestávka.
#14
alto_textblock
#14
Začátek o 7. hod.
#15
alto_textblock
#15
Konec před 10. hod.
#16
alto_textblock
#16
Lidové divadlo ,Urania“ v VII. části Prahy.
#17
alto_textblock
#17
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru
#18
alto_textblock
#18
Ve čtvrtek 12. ledna.
Začátek o 7. hod.
KRISTUŠKA.
Výpravná vánoční pohádka se zpěvy o 6 obrazech.
Napsala Marie Güntherová. Přeložil J. Tišnov. Hudba
od K. Mengeweina.
Dirigent E. Starý. Režisér B.
Kovář
#19
alto_textblock
#19
Švandovo divadlo na Smíchově.
Ve čtvrtek 12. ledna.
Začátek o 7. hod
38. hra v předplacení (čtvrteční).
Novinka
Maria Magdalena.
Truchlohra z občanského života o 3 jedn. Napsal
Fr. Hebbel, přel. K. Kamínek. Režii má Karel Lier.
#20
alto_textblock
#20
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vnohratech.
Ve čtvrtek 12. ledna.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení při malých cenách.
Katinka heilbronská.
1127
Historická činohra o 5 jedn. od J. Kleista. Dle Hol-
beinova vzdělání přeložil J. P.
#22
alto_textblock
#22
248
#23
alto_textblock
#23
245
#25
alto_textblock
#25
Probírala jsem nakupené listiny jednu po druhé
konečně jsem přišla na dopis s adresou, tištěnou na obálce.
Byla to adresa krejčího, od něhož byly šaty lady Gre-
nellenové.
Tento účet nesmějí advokáti spatřiti! Prohlédla
jsem haldu pečlivě až do konce; jiných podobných zde
nebylo. Byla bych ráda nalezla také její dopisy, bych
je rovněž skryla. Všecky zásuvky byly uzamčeny; nevě-
děla jsem onoho večera, co počíti, avšak druhého dne,
když přišli advokáti, požádala jsem je, aby mi vydali
všechny dopisy, jež naleznou, s podobným rukopisem na
obálce, jako jsem jim ukázala — bylo to její soustrastné
psaní — a aby je neprohlíželi.
A tak se stalo, že asi po dvou dnech leželo přede
mnou šest dopisů se zlatou korunkou na obálkách.
Účet jsem zapravila. Napsala jsem chek hned, jak
jsem účet nalezla a odeslala ho téhož večera a nyní leží
také stvrzenka vedle dopisů. Svázala jsem je a zape-
četila svazeček Augustovou pečetí. Přiložila jsem k nim
stvrzený účet, vložila jsem celý balíček do jiné obálky a
adresovala jsem to lady Grenellenové.
Neodpověděla jsem jí na její soustrastný dopis —
to bude mou odpovědí.
Tlustá kůže jest patrně šťastným darem a považo-
vala jsem ji za řídkou vzácnost v oněch třídách, k nimž
ona náleží. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ob-
držela obratem pošty dopis, překypující díky! Byli prý
s mým manželem velmi dobří přátelé! a pomohl jí před
tím dobrotivě z nesnází a jsem prý velmi laskava, že
jsem zaplatila onen účet (mohlať poznati dle data, že
jsem jej musila já zaplatiti) a jest to vše velmi smutné
#26
alto_textblock
#26
Co se asi stalo s mou objednávkou? Pověděli lady
Grenellenové tam v krámě, že nějaká cizí dáma jí poslala
ony úbory? Divila se tomu a vyzvídala? Nedoslechla
jsem již ničeho o tom. Zapudila jsem tento předmětz
mysli a vrátila jsem se ke svému boudoiru. Když jsme
jeli alejí, přemýšlela jsem právě hluboce o tom, jaké
změny bych měla provésti; měla-li bych dát odstraniti
hořčicové stěny a udělati všecko bílé, či si to mám dáti
na bledě zeleno, či jak? V tom jsem zahlédla hocha
z telegrafního úřadu. Podal mi oranžovou obálku.
Bylo to z ministerstva války a znělo
#27
alto_textblock
#27
»Hluboce zarmouceni sdělujeme vám zprávu,
jež nás došla, že váš manžel, poručík Augustus
Gurrage z tilchesterského dobrovolného jízdního
sboru zemřel na spálu na palubě řadové lodi »Au-
rory« šestého tohoto měsíce«.
Náhle se přede mnou obloha zatměla a nepamatuji
se na nic, až jsem se octla v síni s houfem služebnictva
kolem sebe. Poprvé v životě jsem omdlela. Nebudu roz-
bírati své myšlénky v oné době; hlavní dojem byla hrůza
a zděšení.
Ubohý Augustus musil zemříti na moři zcela sám
— Oh! Opravdu jsem pro něho tesknila. A ona spála,
již jsem se div nesmála! — Spála jej usmrtila! Když
jsem se později dověděla podrobnosti,, vyšlo na jevo, že
jeho tělesná soustava byla seslabena množstvím alkoholu,
jehož požil v posledních třech týdnech, že neměl dosti síly,
aby vydržel záchvat.
Jediná má myšlenka byla na jeho matku. Obdržela
patrně také telegram.
„Ledová kra“.
#28
alto_textblock
#28
62