V)ck«7.i U/üV den lim«'po nedèlt a «vatku.

Pŕadpláol м v administraci Ostro▼ ui «Ilo* H». IROA-II. • ■••«••U :

»ыш — ii.au kr.

tťrrtl^né 70

1 •>. 25 kŕ. 3 , 76 . 15 . - .

10 . 80 . Jednotlivá čísla po 4 kŕ. Za donàienl do doma mialčni 10 kŕ.

ČECH.

DOPIN'» Iraukovauŕ a podepoanŕ prijíma r edLalccm

|T Ostrovní ulici 6. 1608-1L

oevraclme

Rukopisdv , , • nopodepsaBýck nedbáme. ,

REKLAMACE ueupečetáaé poiýlinj badieioefrna- korány.

ir • 1

: t

H

Inieráty pottUaw M nejlemeJL

išlo -ZíH.

\ Praxe, v nedèll dne 95. záři 1**1.

Roénák Ж.Ш.

Extra Hnngariam non est vita.

Před nedávném přinesli jsme zprávu, že г torontálské župy v Uhrách vystéhovati se zamýálf 12.000 Bulharů, jejichž praotcové se txm byli utekli před sveřepým Turkem okolo roku 1737 počtem asi 4600 hlav. Po té přinesli­ jsme zprávu druhou, že vláda uherská 'nechce tyto uherského hospodářství syté Bul h&ry že státního svazku propu-titi. Proč? Inu, že nikoli z lásky к slovanskému kmeni, leží na ànadé. Než odkud ten úkaz, že dnes ze zemé, kteráž není z polovice tak zalidněna jako Čechy, a jejíž držitelé chlubně o ní říkávali­ : .Extra Hungarian! non est vita", že ze zemé takého blahobytu utíká dnes rázem lá.000 občanů. Příčinoh toho pravou a jedin kón jest podivuhodné maďarské hospodářství. Za dřívějších dob, ano až do roku 1848 panovala mezi pestrou směsicí národů usedlých­ v Uhrách úplná vzájemná snášelivost­ Maďaři, kterých není ani polovice veškerého­ obyvatelstva v Uhrách, šetřili národních­ práv ostatních národů, jako Slováků, Rúsínů, Srbů. Rumunů. Rokem 1848 nabyla však rázem horká krev maďarská nebývalé roz- a vypínavosti, a vzdor napomenutí největšího­ Maďara, .Seczenyiho“, že jen při vzájemném­ šetření národních práv se strany ma ďarské může Uhersko trvat a zkvétat — nastoupili­ Maďaři cestu potlačování ostatních národností. Jakých křivd dopouštějí se ze jména na nejbližších našich bratřích Slovácích­ jest vůbec známo. Zpupný tento madarsko národní nátlak působí mimo jiné také na zrůst počtu obyvatelstva.­ Dříve táhli se do velice úrodného a spoře zalidněného Uherska vystěhovalci z celého­ Rakóuska, dnes však spatřujeme opak toho : usedlí občané uherští opouštějí houfné svou vlast, hledajíce až i za oceánem útěše nějšfch poměrů. Jediný pohled na tyto vysté hovalce objeví nám příčinu — ona moderní * maďarská nesnášelivost, jejich národní so béctví a výlučnost pudí ostatní národnosti ze země. Dáta statistická nám praví, že stěhuje se z Uher mnoho Němců, více Rumunů, ještě více Srbů, a nejvíce'Slováků. Číslice ty jsou také nejvýmiuvnější stupnicí jejich utrpení. Neúici, jako i židé. stěhují nejvíce po jedno tlivu; Srbové a Rumuni vycházejí ze země v malých tlupách, mnohdy 20—30 vesnic najednou.­ Někteří stěhují se do Rumunska, nej nověji také do Bosny, někteří do Valašska. Ubozí Slováci opouštějí vlast svou v celých sborech a litují těch, kteří zároveň s nimi nemohou utéci smutným poměrům. Na úpatí Tater a na hořejší Tise pocituje se dnes již nedostatek pracovních sil. Nejkříklavěiším odsouzením­ maďarské zvůle jest arci záměr oněch 12 000 Bulharů. Obyvatelé tito vynikají obratností, pilností, přísnými mravy nade všecky­ v jižních Uhrách, jejich chrámy a školy předčí jak pravoslavné tak i evangelické ústavy. Dvě vlastnosti však mají, které jim spôsobilý­ mnoho útrap a sice, že věrni zůstali svému katolickému náboženství a své národnosti. Roku 1878 a 1870 plenili je Mbď&ři némilósťdhě a když později pod ra

nesnesitelnými daněmi, neúrodami a povodněmi jedinko dne zadán mi byl od funkcionáře, který

téměř к zoufalství — a nyní když jim v Bulharsku­ bezplatně půda a podpora nabid nuta. nechce jim viáda vydatí průvodních listů a hrozí, že jim policií a vojskem cestu ze země zamezí. Počínání to je nezákonné a tou cestou neudrží vláda obyvatelstvo v zemi. A( přestanou Maďaři druhé národnosti potia čovati, at opraví bídný stav úřadů admini* stračních a soudních, at přihlížejí stejně spravedlivé­ к potřebám svých spoluobčanů, pak budou všichni občané uherští považovali Uhry za svou vlast, nikoli za ciziuu a nebudou utíkali od uherského blahobytu do všech konců světa na přední škodu uherského státu samého.

na ně zášt Maďarů v té míře, že ani nedbáno­ jejich žádostí, aby pojištěni byli proti povodním. Konečné dohnáni ubozí tito lidé

FEUILLETON.

3ST euä.plarsrói- Námoraký román od W. Clark* R n я • e 1 a. (Pokračováni.) HlaVa osmnácté. Plavba к domovu.

Politický přehled domácí. V Praze, dne 24. záři. Dnešním dnem zahojeno jedenácte sněmů, z nichž zajímavými bndon hlavně ty, v nichž umělé menšiny německé podivuhodným volebním řádem zašlapají většiny slovanského obyvatelstva. Jsou to sněmy krajinský, moravský a český. Ani od letošního českého sněmu nedočkali bychom se nápravy nesrovnalosti této, vedle kteréž ma- jorisnje 1 V# milionů Němců téměř čtyry miliony Čechů. Ačkoliv většina ústy jednoho svého řečníka­ prohlásila, že v komisi, která radila se o adrese v příčině opravy volebního řádu, všecky hlasy v tom se shodují, že jest potřebí­ opravy ve volebním řádu do českého zemského sněmu, ačkoliv po dán bjl návrh, aby přikázáno bylo zemskémn výborn. by o nedostatcích volebního řádn toho se radil, dotyčný návrh oprav vypracoval a sněmu předložil — nestalo se přece nic. I njala se tedy vláda sama otázky té a podala loňskému sněmu patřičný návrh, kterýž byl opět zamítnut tláda vzdor torno sněm nerozpustila, aby appelovala к novémn zastupitelstvu země. Nicméně je jisto, že vláda upřímně na to pomýšlí, aby nepřirozenému­ zastoupeni země nčiněn byl konec. Návrh volebni opravy, jenž podán říšské řadě bnde к tomu ‘Cíli platným krokem. Jelikož tedy vyloučena­ tato palčivá otázka, jakož i drahá, neméně nedůtklivá, týkající se nařízeni rovnoprávnosti jazykové z letošního sněmovního zasedáni, lze se naditi, že bnde průběh letošního sněmovního rokování zcela klidný, „nepřijde-li něco do toho“ — jak „Bohepiia“ propověděla, majíc snad o tom „něčem“ již předem dosti nrčiton vědomost. V „Fester Lloydu“ oznamnje kdosi pod zá hlavím: „Belcredi, Bensì, Taaffe“ Beustovy náhledy, jež týž vyslovil sonkromě před pěti čtvrtěmi roka vzhledem к boji, jejž tenkrát strana ústavní vedla proti hraběti Taaffeovi. Strana ústavní — tak asi pravil br. Benst — opakuje zase velikou chybu, která lpěla na celé jejf parlamentára! činnosti v letech štěstí. Považuje­ se za nezbytnou a proto očekává vítězství­ své jakožto nevyhnutelnou událost. Dle mého náhledu jest na omyla, a já jsem tento náhled svůj, nikdy netajil. Ona Hohenwarta ne- svrhla, nýbrž Uhři,'rovněž tak málo jakó svrhla Belcrediho, o němž ostatně se divora, že není dosud povolán v úřad činný’. Dějiny pádu jeho jsou krátce tyto : Ministerstvo Belcrediho bylo

kóuskou vládou opět se zpamatovali, padla již, jak známo, když já jsem musel vystoupili

ze státní služby saské Jeho Veličenstvo císař velice mne tenkrát vyznamenal. Důvěře v oddanost­ mou osobě císařově děkuji patrné, že

bálo prsa a vtisklo ráz ustavičné starosti v tvář. Pán živých pohybů a kulaté tváře pro tlačil nyni1 malou postavu svou hustě obsazenými­ kajutními schody a pohlížel mžourá- vým okem na břeh. Když pohled jeho přelétl­ zadní palubu, pousmál se přívětivé a

jest Jeho Vel blízký, důvěrný, naprosto neúřadui dotaz, zda-H bych nechtěl vstoupit! do státu! vlády rakonské. Namítal jsem, že bych snad nebyl pravým) ministrem věci zahraničných v zemi, kde zahraničná a domácí politika mají na sebe rozhodný vliv vzájemný a kde zvláště vnitřní politika cbýlf se к rozhodnuti na dvě strany, v Uhrách i ve vlastních provinciích rakouských. Nemyslím, že bych měl dost síly, bych rychle seznal poměry rakonské, a považovalo by se za dotiravost, kdybych převzal úlohu, mluviti též do utvořeni těchto poměrů, kde dom&cl, lépe zasvěceni politikové mamě bledl dostat! se к cíli. Jsa však vyzván vyvinul jsem řadu náhledů o politice zahraničné, které mi přinesly po týdnech prohlášeni, že Jeho Vel. císař chová dost důvěry­ к tomu, co chci a co mohn, aby mi ode vzdal portefeuille zahraničné. Bylo třeba celé mojí oddanosti císaři pána, bych se odvážil к podniku, jejž mi mnozí zazlívali Působil jsem také dosti dlouho s lir. Belcredim, jehož veliké nadáni a politický rozhled jsem se naučil velice oceňovali ; ale čím dále tim více jsem poznával,­ že my oba o spůsobn vyrovnáni s Uhry, kteréž ve prospěchu politické sitnce Rakouska provesti se muselo, nikdy nebudeme stejné mysli. Belcredi­ nechtěl v otázce vyrovnací nikdy jiti tak daleko, jako já Konečně nastala mezi námi zřejmá neshoda náhledů Já jsem vypracoval pamětní spis, v němž jsem vyrovnáni s Uhry vykládal se stanoviska zahraničného programu za nezbytnon potřeba, vyložil jsem základ tohoto vyrovnáni, poněvadž jakmile vyrovnání uherské bylo jednou dokonáno, nepůsobilo mi nepořádáni rakouské neshody úplným obnovením rakonské ústavy a klidný rozvoj iejl žádné další obtíže. Hrabě Belcredi. kterýž vůči Uhrům držel se vlče staré formy celistvého státu, byl vyzván, aby se vyslovil o pamětním spisn mém V radě ministerské, které cisár sám předsedal, došlo k rozboduémn výkladu protiv. Mnslm přiznali, že jsem byl tenkrát к úplnému uznání dnševniho nadáni a znalosti věci hraběte Belcrediho při- nucen Zastával náhledy své s takovon obrat upiti a takovon ráznosti, že jsem považoval již věc svon za ztracenu ; měl jsem se za padlého. Jeho Veličenstvo sledoval jako vždy při důleži tých příčinách výklady s největší pozorností, a skončil schůzi prohlášením, že nám rozhodnuti svá sdělí. Za několik dni navštívil mue pan .. aby mi sdělil, že Jeho Veličenstvo císař roz hodí se pro náhledy moje. Císař poznal, jak pozdější doba okázala, zcela správně, že jedná se především o nové zřízeni mocného postaveni říše, a že к tomu jest vyrovnáni uherské kro kein nejdůležitějšim. Ministr Belcredi byl propuštěn.­ Já jsem zřídil ministerstvo, do něhož vstoupil hr. Taaffe co ministr vnitra. Teďjednalo se o provedení vyrovnáni. Vešel jsem ve spojeni­ s rakouskými konservativci, kteří měli tenkrát­ většinu v nejdůležitějšlch snémich, oni však pracovali proti vyrovnání. Za těch okolnosti odhodlal­ jsem se к rozpuštěni oněch sněmů, zvláště když rozhodující vůdce strany ústavní slibili, iě se zasadí o vyrovnáni, jak já je provedu.­ Jestliže tedy hrabě Belcredi padl, nespů-

sobila to strana ústavní, avšak oua získala pá­

dem jeho poněvadž přijala tenkrát poměry tak, jak byly “ Z Vidno. (Dr. Klaudy. — Dementi. — „Deutsche Ztg.‘ o řeži v Chuchli. Sněm. — Zprávy drobné.) Dle poloúřadni

zprávy bude prý dr. Klandy, náměstek nejvyšiibo maršálka českého, jmenován členem panské sněmovny.­ — „W. Abendp * jest zmocněna pro- i hlásili, že zprávy nové „Presse“ o železniční­ politické akci v ministerstvo financi jsou , prostou kombinaci, sděleni pak o domněle konaných­ vyjednáváních s finančníky a určitými . skupinami bank jest úplné vymyšleno. — ,D. Ztg.“ znřl nejsprostšlm spůsobem proti prai-„. skémn úřadu bezpečnosti, jako by prý za při-' činon rvačky v Chuchli soudu podal příliš málo , materiálu ku předběžnému vyšetřováni. Článek ' prý byl listu zaslán „od vynikajícího člena strany* z Prahy. Policie a sond činily v tomto případě , zajisté svon povinnost a ústaváci sami starali se o to, aby jim neušla ani jediná okolnost. ,. Pakli přec jen výsledek sklamal očekáváni ústa- váků. jest to důkazem, že právě nejednalo se . o nic jiného než o pohospodskon praqici zcela obyčejného draho, z kteréž ústaváci rádi by byli vytloukli nějaký kapitál. — Dolnorakouskému zemskému sněmu podána bnde mimo jiné také předloha o opraveni Dunaje, pak zpráva o upra- , venl jiných řek a potoků v Dolních Rakouslch. Náklad na upraveni Danaje obnášel do konce r. 1880 30.216.000 zi. a do r. 1883 iádá se o nových 3,196.504 zi. — Ó baronu Rodiči, píše poloúřadni „Adria“, že přijel nqjnověji do Vídně za tou příčinou, aby podal žádost za ,, propuštěnou. — Císař jmenoval prince Viléma pruského, setníka pěšího plukn „císaře Viléma“, majorem v témže pluku. — Dále jmenoval cistf , polního podmaršálka bar. Ramberga, dosavadního­ velitele v Prešpurku, velitelem v Záhřebu. Z BrUA. Při doplňovací volbě velkostat- kářského volebního sborn zvolen byl do sněmu T e n b e r. Z Lublaně. Národní poslanci slovinští usnesli se ve své schůzi vstoupili i letos do snémn za jeho složeni posavádntho, ale podali při tom zvláštni ohraž ení. Ze Lvova. „Dziennik Polski* přináší z ,

Varšavy zprávu, že proslýchá se v tamních i

Léta 1832 — bez několika neděl uply- spěchal bonem к místu, na němž stál osa- nulo právě pět roků od onoho dne, kdy „Žhou- mélec. nek“, stoje před Gravesepdera, očekávat pří-) „Ah, pan Hampden, tu vás mám! Nu co, chod It&pitána, by nastoupil cestu, jejíhož cíle| nemůžete se pořád ještě vyznali? Jakž, máte nikdy dosáhnouti neměl, — plavil se zvolna s pamětí svou zas jako dříve opletačku?“ proti řece Temži velký koráb, na jehož pa-, doptával se srdečným hlasem „Jen ven s řečí. lubé stálo množství cestujících v hustém davu, Tož bych se nadál, že se musí paméf vaše a naď jehož zábradlím byla hlava vedle hlavy. ' při spatření Folkstone a, Margate a a po- Docela vzadu, u samého kormidla, na< j blízkých míst při Temži ze sna vyburcovat cházel se zarostlý muž. v č>rném oděvu; se a s vámi vše sdělit, co si věděli přejete.* založenýma rukama stanul bez hnutí a obra-' Oslovený, jejž jsme slyšeli právě co pana cel zrak к míjejícímu břehu. I Hampdena pozdravit!, kterého ale nazývati Ve výrazu tváře toho osamělého muže chceme jeho vlastním jmenem Holdsworth, spočívalo něco, co by bylo. milý čtenáři tvou odvrátil zraky od břehů a odpovídal s ja

skytòvalo. Dalo se z toho bezpečné soudili skorém bych tvrdil, že tamo.na druhé straně na život světu docela odcizený Obličej jeho ati jediný dtim nespatřuji, který by neznámý

I ^ Minulost má podoba se jako před tím roze- V kolméf čáře še stýkalo. Slovem,. Činil roz- brané skládací hře a já bezpomocnémn dítěti, hodný dojem člověka, jemuž vnitřní trápení

kieré se daremně unavnje, bý složilo jedno- xtrávllo maso z kostí, hřbet shrbilo, vyhlou-, tlivé kousky v jeden významný celek *

„Podivno!* zvolal malý lékař a klepal horlivě kotníky na víčko své tabatérky. „Kde pak asi roste ten bolševník ,který by pa méti vaší zmrtve’y ž vot zase návrátil? Kdo mi poví ty vlivy, které by byly v stavu vaši dřímající duševní činnost osvobodili od zmrtvé- losti? Věru, vy jste mi těžko na srdci ležel, milý pane Hampdene. Mně se zdá, že páchám křivdu, pouštím-li vás nevyhojenébo z lodi. A přece, rcete to sám, lze mi více činit, než co jsem činil? .Všecko un^éní své jsem vynaložil­ a všelikými otázkami se vyčerpal. „Byl jste ke mně předobrotiv pane lé kaři, a děkuji vám z celého srdce za účastenství,­ jaké jste mi prokazoval.* „Ё coil* zvolal lékař, vzav notný šňu pec, „účastenstvím nezhojí se žádný nemocný. Povolání naše dovolává se výsledků. Vyznívám­ se, že bylo vroucím přáním mým, podali panu Shermanovi při návratu svém potěsitel nou zprávu, že se vám pamět úplné navrátila.­ Toho tedy nebude. Opravdu, trvám, že se ani jednomu z mých soudruhů takový případ­ nenamaoul, jako je ten váš. Takové trvalé selhávání paměti je, jak se zdá, psychologicky­ к nevysvětlení. Kdybyste byl s to, podat!­ mně, abych se tak vvjádřil, jen konec nitky, potom bych vám celé klubko rozvinul. Prosím, milý pane, jep se poohlédněte Já myslím, jestli jste Angličan, žé by jediný pohled­ na usmívavou krajinu pote.mžskou měl

úřaduich kruzích, že cár v brzku do Varšavy­ zavitá a odtud do Rakouska к návštěvě císaře Františka J o- sefaafe o d e b-é ŕ e . ■ i Z In Apr u ku. (Sněm.) Děkan Ranch a soudruzi podali návrh na opraveni řek; Lecha, o němž zemský výbor v nejbližšim zasedání sně- .„ movnim zpráva podat! a návrh učinili má. N&-' vrh Lorenziho, aby úpravnému fondu odpuštěno bylo 600" zl. vzhledem к obětím, jež měl při zřizováni silnice Mendlovy, byl přijat. Přijaty , návrhy stanov a služebulbo rozvrhu pro zřízence tyrolských blázinců v Halle a Pergine, pak návrh­ smlouvy mezi zemským výborem a spolkem sester Božské Prozřetelnosti v Tridentn v přf- čině ošetřováni chorých v ústavu v Pergine. Pří, zprávě o rozpočtu zemědělského fondu navrhoval­ posi. Graf, aby vzhledem к úpadkn lesů v Tyrolsku zemský výbor, dorozuměv se s vládou, zavedl důkladné opravy v činnosti lesních komisařů.­ , л • Ze Štýrského Hradce. (Výtržnost.) V klidném Štýrském Hradci uspořádána byla tyto dny pěvecká slavnost. Přiť.>men byl také poslanec dr. Rechbaner, někdy předseda poslanecké­ sněmovny vídeňské Slavnosti súčastnilo se mnoho obecenstva, i byla к žádosti Recb- banerově mezi jiným i rakouská hymna brána. Kdežto většina obecenstva hymna zpívala a kdo nezpíval, aspoň povstal a poslouchal, zůstali

ŕ

■

pocitem domova a předvedl vám tisíc prožitých­ událostí před oči. , Holdsworth otáčel kolkolem zrak a hryzl se do rtů „Byl jsem o tom pevně přesvědčen", zvolal, „a jsem jím posud, že paméf má se probudí, jak mile něco zočím, co s minulostí , mou setkáno a srostlo jest. Když jsme plouli kolem Margate, tajil se mi dech. Ano. pane doktore, jedva jsem dech popadal, tak prudce překonal mne nevypravitelný pocit. Měl jsem s jistotou za to, že paméf má v tu chvíli závadnou­ zeď prolomí. Oh, jestif uemožno, vy- líčiti pohnutí, jaké se mne nenadále zmocnilo. Vždyt mně to bylo samému hádankou 1 Ale od toho času, co jsme do této řeky vploult, cítím, jakoby mně bezprostředně nějaké zjevení­ nastávalo, a s chvěním očekávám opětné se zjevení své paměti -- ale ona nepřichází, ona nepřichází 1* „Však ona přece přijde 1 Schopnost vaše- , jména i vlastnosti všech věcí poznali, které smysly svými chápete, přivedla mne už dávno к přesvědčení, že vaše paméf není mrtva, nýbrž jenom omráčena. Posiltgt* se, až ha pevninu vystoupíte, silnou potravou. Choďte pilně sem a tam po ulicích, užívejte bez pH- . trže očí, a když napotom nijaký obraz z mi- , nulosti ve vás na vrch vzplyne, pak nesmíte , pfndce na něj doráželi, ale masité mu spíže popřát! času, by se klidně vyvinnl Nezapo­

jí

postačit!, aby vás nadchnul až do hlubin srdce mínejte nikdy, že takové obrazy nejsou leč

a