A. * я

V>г1мш kntriy drn mim« po nertéli a Hvatku. Pŕedpláoi m v administraci Ostrovní ullc-o òis. inon-ll. « ľrsMi «petitu:

néuiòoé. . étmirini osloroèiié.

, - il. Я0 kr. . * . ?0 .

1 »1. ‘ih kr. 3 , 76 . 15 . - .

Jednotlivá čísla po 4 kr. Za donáienl do domo mésfčné 10 kr.

К

CECH.

DOFMHY frankované a podepoané pHjiins Г edSllEC в ▼ Oatrovnl ulici б. 1608-0. Rukopisfiv nevracime a nepoiíepsaných nedbáme. REKLíTmACE neeapečetiné potýlány budtei nefraško­ v á n у. Inuráty potttáme eo sejlersijl.

s. : I

CiisioT»».

¥ Praze, v patek dne 2. záři IW81.

Horuik ЖIII.

Z Vidné, dne 29. srpna. Když v Uhrách počíná slábnouti volební agitace a ostatní dráždivé prostf-edky nechtéjí více působiti, tu mCkžeme počítat! s jistotou na to, že se náhle vynoří z čista jasna na uherském boucharonském jevišti strašidlo panslavismu Jest to právé to zlé své- domí, jež nenechá Maďary ode dnů barona Zay-Ugrocze na pokoji. Od té doby co tento „Intheránský papež* pozvedl svou krvavou metla proti ubohým lutheránským farářům na Slovensku, nepřestává hanebné to pronásledování­ ani na hodinu. Kdykoliv se vynořil mezi slovenskými theology nějaký poněkud značnější talent, tu byl pomocí distriktuál- ních a jenerálních konventů štván jako divoká­ zvěř z místa na místo, až klesl mrtev к zemi. A to bylo jmenováno „evangelickou svobodou", že slabá čtvrtin i maďarských či spíše inaďarizovaných lutheránů terrorisovala druhé tři čtvrtiny konfesse augsburgské původu­ slovanského a trápila až do krve. Celou­ řadu nejšlechetnéjsích obětí nejnadíeněj- ších mužů mohli bychom jmenovali, již bídné zahynuli v posledních třech desítiletích tím pronásledováním, od Kollara, Štúra a Hodžu až ku uejnovéji vypuzeným gymnaziálním profesorům­ z Revúce a sv. Martina. Tentokráte dal se propůjčili za štváčský orgán jinak dosti objektivní „N. P. J.“ ovšem, bylo mu tu vrženo pro žurnalistu nanejvýše vábivé sousto. Ministr vnitra rozeslal na ko- mitáty „tajný" oběžník plný beztaktností a slovanožroutství. kompromitující ruského pre- mierministra i se srbským patriarchou a připravil­ tím uherskému kabinetu mnohé trapné rozpaky, jakmile vešel v známost. Taková „tučná sousta" nenechá si uklouznouti žádný žurnál a proto se toho chopil také „Pester Journal", snad docela v tom vědomí, že byl od nepřátel Tiszových zneužit. První zpráva o existenci onoho tajného oběžníku,­ jež výslovně pravila: .jenerál Igna tév poslal metropolitovi bělehradskému velké sumy peněz, aby tento vyvolal mezi uherskými Slovany mocnou agitaci ve prospěch­ Ruska", udělala v Pešti velký hřmot, zatím co ve Vídni nikdo ani v existenci oběžníku nevěřil. Když pak přece bylo číslo a text oběžníku věrné podáno a existence jebo téměř neodvratně zjištěna, nastaly hrozné rozpaky a sice rozpaky tím větší, poněvadž byl Tisza již v Ostende. Odtud ihned dotá- zováno se do Pešti, avšak pan Trefort, zá stupce Tiszův, nevěděl, existuje-li oběžník čili nic, nebot takové tajné listy spisuje Tisza zcela sám, jeho tajemník opisuje­ je na čisto, osobně je h e k t o- grafuje a posýlá je pod svými vlastními obálkami к představeným dotýčných úřadů. A poněvadž byl tajemník také na dovo ené, tu nalézal se Trefort bez positivní instrukce. Situace byla tím trapnější, poněvadž také ruský­ vyslanec vystoupil v nejdelikátnější formě, a „zábavu," jak bývá každý pondělek na Ball- pl&tzu, uvedl na tento předmět. Tu se te- prvé objevilo, že onen oběžník byl nejen skutečně­ vydán, nýbrž i že návod к němu dalo

zdejší mini-terstvo vnitra. Baronu Kallayovi, pomocí tisíce pásek s Východem souvisícímu, pod Haymerlem téměř všemocnému, bylo oznámeno­ od jednoho jeho agenta z Belehradu, že metropolita Michael obdržel nedávno z Petrohradu­ značné peněžité prostředky, aby dílem­ v Srbsku, zvláště ale' pak v jižních Uhrách vyvolal nějaké účinné hnutí proti snahám uvedeným v život slovanskou couti. Zda-li a jaký podíl měla srbská vláda na tomto sdělení к rukoum pana Kallaye, ne možno ještě dnes říci. Jest však jisto, že mezi nynějším srbským ministerstvem a metropolitou­ Michaelem panuje poměr velice chladný a že jistí pánové v srbském kabi netu jsou schopni, aby hnali své milostné službičkování oproti Rakousku až do nejvýš- ších krajností. Krátce, jak dnes věci stojí, převzal pan chef sekce Kallay za nepřítomného­ Tiszu pořádný díl jeho viny na sebe aniž by chtěl ovšem být zodpovědným za ne šikovnost Tiszovu. že vrhl ruskému premier ministru bezohledné v tvář tak hrubou urážku a že ještě lehkomyslné dal takovou listinu do ruky lidem, již jsou schopni zneužívali jí ke škandálům. Ruská diplomacie se však potají směje, nebot předně musí uherská vláda toto obvinění­ Ignatěvovo odvolali a za druhé jest chef sekce Kallay důkladné kompromitován a za třetí myslí ještě celý svět, že ruské rubly kolují po milionech mezi všemi rakouskými Slovany. Politicky přehled domácí. V [’raze, dne 1. září. Nouze o tučnější novinky politické svádí vídeňské a maďarské listy ku krkolomným kombinacím Jak známo, jest novinářům největší­ pochoutkou, kdy mohou prorokovali udivenému­ čtenářstvu „nastávající" nějakou válku a proto užívají zvláště redaktoři „Pest. LI.* pochoutky této právé v nvnější nudné době politického suchopáru. Každého skoro dne vykládají nyní o nebezpečí, jaké prý hrozí Rakousku se strany Ruska. V nejnovějším svém čísle dokazuje „Pester Lloyd," že ruská vláda, jejíž viditelnou hlavou jest Ignatěv a tajnými společníky Fadéjev, Čerňajev, Aksakov­ a Katkov, vláda, která prý přitahuje к sobě všecky druhy panslavismu, jest schopna každého podniku, kterým se Rakousko Uhersko ve své bezpečnosti ohrožuje. „A vzhledem к těmto pomérům", píše „Pest LI.“, o kterých nás ubezpečuje každý projev (ruské) vlády, každý ohlas veřejného mínění, kteréž sice pečlivě na Rusi jest svíráno, avšak časem z řetězu bývá puštěno, aby ulevilo si štěkotem proti Rakousko-Uhersku, dále vzhle dera к četným událostem jest nám třeba uvažovali.­ zdaž mocnářství naše má vyčkali, až mu Ruskem vnuceny budou události, kteréž jako vždy považujeme za neštěstí a kteréž původ svůj mí i budou v šílených záměrech této říše, anebo zdaž by nebylo více politické, připravovali se na nebezpečí asi tak, jako Prusko připravovalo se půl století na válku s Francií?“

V článku „Program smířeni zvítězí4, píše „Mor. Orlice'' o vnitřní nituaci politické uáftlednjlcí: My vidíme jit v nedaleké budonc- nosti, jak ústavácký tábor po marném boji, vlastními chybami, vlastni zářivosti a urputností octne se v setinách, vidíme tu dobu, kdy úřednictvo­ odvráti se od ústavákův poznavši šalbu prováděnou s tím slibováním, *e krásni dnové ústaváctvi se co nevidět vrátí, vidíme, jak lid německý odvrací se od svých svůdcův, kteří jej na scestí zavedli, a jak podává upřímné ruku к smíření. Doba tato nemusí býti daleka při dobré vůli vlády, pokračovali ve směru práva a samosprávy. A až bude vitézstvi Taaffeho dosaženo,­ rise bude konsolidována, byrokracie upnstí od piklův a marnicb naději a spřátelí se s programem práva a rovnoprávnosti všech ná- rodův rakouských. Avšak tato stadia musí vláda ještě prodélati. My nepochybujeme dnes při státnické obratnosti hr Taaffeho, že úkol svůj smiřovaci provede,, neboť při tomto boji za upevněni říše, při tomto boji s protivníkem, jenž šikovně za jmény ústavovérnosti, němectvl, jednota říše, státní jazyk atd skrývá nejborši škůdnictvi a přímo zetnězradn štvaním národa proti národa a vyvoláváním boje všech proti všem, jest hr. Tanffe podporován pevnon vůli samého panovníka, jenž pravil: „Chci miti mír se svými národy!“ Vedle těchto šlechetných intenci bojnje po boku Taaffeově jako spojenec většina parlamenta zastupující­ ohromnon většinu národův rakouských а к úspěchu blahopřeje mu každé srdce, jež bije vřele pro zájmy, prospěch a budoucnost Rakouska. Proti těmto spojencům jest přece ústavácká hradba příliš malomocnou Tato pevná vůle Jeho Vel., tyto nejkrásnéjsi intence mocná řovy bndtež vénde hlásány, kde zloba a nenávist podezřívají směr nynější vlády. Vůle mocnářovi zároveň zaplašuje veškeré obáváni, že by Němci mobii býti ve svých právech zkráceni. Na to nikdo nemysli. Majl-li ústaváci jenom ten je diný důvod pro svůj divoký boj, dopadá to smutně s nimi. Oni učinili fiasko v oboru ná vodohospodářském i politickém a nyní pracnjl o překot na tom, aby i v obledn národním skončili­ blamáži nesmrtelnou List za listem padá s nicb a brzo bndon státi před světem v celé hnusné nahosti své a nebudou moci zapřiti že jim nešlo o nic jiného nežli o surovou moc, nadvládu­ a účely sobecké. Dnes nepochybujeme vice, že dílo smíru se podaři, bude li jen prováděno­ soustavně s potřebným rostoucím důrazem­ a bez odchylování se z dráhy práva a spravedlnosti­ kn všem národům rakonským.“ Z Vidné. Řízeni reklamační v příčině pozemkové dané postupuje velmi pozvolna, nebot v některých okresích následkem agitaci ústaváků podáno bylo nesmírné množství patrně z by teč n ý c h reklamaci Vláda vyzvala dotyčné komise.­ aby své práce nrycblily pokud to možná bez ujmy důkladnosti. Určitá lbůta, do které by práce tyto měly býti vykonány, nebyla ale ustanovena. O zamýšlené opravě v obora samosprávy obci píše se nyní každodenně v časopisech. Zamýšlená­ oprava stane se prý dle zásady, že má býti obcim zůstaveno i na dále obstaráváni čistě

obecních záležitosti, za to ale veškeré agendy •bcf, kteréž náležejí do tak zvané přenešené působnosti,­ mají býti sousíředény Totiž jisté policejní­ a politické výkony mají býti pro více obcí současně a ze společného místa obstarávány­ Poněvadž by ale i tomuto společnému­ místu zachovánbylauto- nomný ráz. zůstala by zamýilenou opravou touto zásada samosprávy nedotknutou J. V. císař udíleli bude nejbližši všeobecné audience ve Vídni teprvé až 3. října Hr Taaffe vydal se včera na několik dni do Nalžov v Čechách. Ze Lvova. (Rošti důstojnici.) Včera sdělená zpráva o propuštěni zatčených důstojníků ruských Protopopova a Palicyna potvrzuje­ se i dnes. Z Vidné došel totiž telegram do Přemysla a nařízeno v něm, aby oba důstojnici­ z vazby byli propuštěni a přes hranice dopraveni. Docházejí sice ještě jiné zprávy, vedle nichž dotčeni důstojnici posnd ve vazbě se n&lezaji, avšak podobá se, že výše uvedená zpráva přece jest pravdivá. Z Inšpruku. (O vnitřní situaci.) U příležitosti zahájení sněmu tyrolského přináší katolický list „Tiroler Stimmen“ úvahu o vnitřní situaci a pravi, že konservativnl straně mnoho jest posud podnikali, aby zásady konservativnl úplně přišly к platnosti. Při tom pravi: „Nesmime­ ale pohližeti stále kn vládě a myslili, že vláda má a mnsl sama všechno vykonati. My musíme pracovat! a nejen vláda! A příležitost к toma, abychom mnoho dobrého mohli podniknout!,­ máme právě ve sněmovně. Obor pů sobuostl téhož jest sice poněkud obmezen, avšak posad je tady dosti příležitosti, aby se aspoů nkázalo, jak mnoho užitečného, dobrého a velikého,­ ano vznešeného dalo by se vykonati, kdyby obor této působnosti byl větši. Jef to v naši moci, abychom přiteli i nepříteli podali důka- zův o výhodách rozšířené samosprávy zemské a abychom potirali centralismus nennavnon práci na sněmn. Tonto ceston podaři se nám opět rozšířili obor působnosti sněmů, jakož i podař! se nám úplně porazit! centralismus bnď pomoci vlády anebo bez ní." Z Pesti. (Hr. Andrássy v Rnmansko.)­ O pobyta hr Andrássyho v Rumunsku sděluje se: Hr. Andrássy měl včera dopoledne porada s ministrem Rosettim, po té přijal v Rumunsku­ právě prodlévající maďarské žurnalisty, Vandoryho a Berenyiho, jimž pravil, že přišel do Rnmnnska jen jako soukromá osoba a sice následkem pozváni samotného krále Zprávy o agitacích rumunských prohlásil br. Andrássy sa klamné a pravil prý při té příležitosti, že jesti to v zájmu Uher a Rumunsku, aby se bylo opíráno­ proti proudu slovanskému(?!); v této věci jsou prý Uhry a Rumunsko spojenci.­ Toto prý pocitnje král rumunský nejlépe,­ kterýž, kdyby i sám byl synem caře, nechtěl­ by latinský ostrov obětovali Slovanům. Jesti to směšné, když se v uherských časopisech pravi, ?e malé Rnmnnsko napadnonti chce velikou­ naši říši. Kn konci připomenul hr. Andrássy,­ že byl velice vlídné přijat n dvora rumunského.­

FEUILLETON. XT GicLpla/vči- Námořský román od W. Clarka Russel a. (Pokračování.) Шата dvanáctá Oamý, dováty a desátý den. Vycházející slunce osmého dne osvítilo po moři bloudící člun ; dvé lidských postav leží v něm, ale bez huutí, bez vědomí. Devátého dne nezměnilo se na člunu ničeho,­ žádny život na něm ; mrtvé ticho ; lidská­ té a se nehýbají, jsou bezpochyby už bezduchá.­ Dva to dlouhé i krátké dni !

Nastal desátý den po zahynutí „Žhounku". Šest set tun téžká bárka, jmeuem „Jessie , HH Maxwell" (čti Džesí Meksuel), která před třemi neozbrojeným okem nedohlédl, dle výpočtu

člun anebo kus ztroskotané lodi. Na to spěchal­ pau Anderson do kajuty, vyňal z pří- stěnní skříně dalekohled a obrátil jej к onomu místu, upraviv jej dříve dle své zřecí síly Tisíc hromů !“ zvolal, neodňav sklo od oka. „To je člun, a má stožár i ráhenní plachtu. Zdá se však, že není na něm živé duše. Podíval se poznovu dalekohledem, zastrčil­ jej pak dohromady a odebral se rychle dolů. Za tři minuty vrátil se s dvěma průvodci. Jeden byl malý, zavalitý mužíček s dobromyslnou­ tváří, druhý vážný, černovousý pán v prostředním stáři. Tamo je, pánové I" vece pan Anderson a ukazoval na místo, na němž se člun. jež

týdny přístav Glasgovský (č. glesgóský) opustila,­ byla po celou noc bezvětřím zdržována a nacházela se nyní s výbokem к jihu obráceným­ pod plnými plachtami. Lehký vánek hnal proti konci její podseku. Druhý důstojník měl stráž na palubě. Týž *eděl, čistě sobě nehty, na mříži za kor-

jeho se musí nyní nacházeli. Doufal, že tím prostým důkazem nabude slávy bystrého zraku. „Ovšem vidím tam černou skvrnu,* podotkl­ vážný pán. „Dejte mi sklo I* zvolal zavalitý mužík, kapitán to lodi, a přiložil dalekohled к oku.

midiem, au plavec u kormidla okazoval na „Je to člun, o tom není žádné pochybnosti*, místo obzoru, které se nacházelo asi v rovné* 1 pravil po krátké zkoušce „Podivná véc, že

čáře se středem jeiich levobočné strany a se ho tázal, spatřuje-li tam černou tečku. Trochu­ krátkozraký důstojník snažil se marné Béco objevili, a prohlásil za chvíli, že ničeho Bespatřuje. Nic méně odebral se ku předu a

se v ném nic nepohne I A co pak asi ta černá ▼éc tamo na svrchku stožáru znamená? Slouží snad za návéštué znamení?* Domluviv obrátil se k muži u kormidla

„ „ r a rozkázal mu : „Zalmi v pravý bok ! Pane kázal plavci, v hlavním stéžní sedícímu, by Andersene,* pokračoval, „přichystejte člnn, Pb'hlédl moře po levobočné straně lodi. Muž snad jsou tam lidé v nebezpečenství ži- tan zastínil si ihned oči rukou a oznamoval, i vota.* *• na udaném místě temný předmět dozírá,! „Ten člun vyhlíží jako postranní visák r „_r , _ *el*e prý mu však rozeznali, je li to nějaký nějakého korába*, tvrdil kapitán, užívaje po- vody a co nevidět byla vesla vystrčena.

druhé dalekohledu. „Lousek plachty je obrá cen к vétru a žene se to vší silou od větru. К jakému účelu však ta černá vlajka ustanovena­ jest, to ať uhodne někdo jiný.“ Blížili se к člunu s největší rychlostí. Okolnost, že se žádný živý tvor na něm nehýbal.­ byla jim velmi podivná; nebot ačkoliv plachta dle všeho zdání přes noc nebyla svinuta,­ vypadala malá lodička přece, jako by byla obsazena mužstvem. Moře bylo klidné, tudíž mohla bárka skoro k samé straně podélné­ cizího člunu připlouti Vše se hrnulo к místu paluby, odkudž bylo lze člun nejlépe spatřili, a když jeli vedle ného ve vzdálenosti­ čtyřicíti až padesáti stop, ozvala se směsice­ hlasů : „Vzadu na člunu leží člověk !“ „Vidíte ho, pane ? Leží hlavou pod poslední­ lavicí veslařskou * „Jsou dva! Druhý nalézá se u samého stožáru I* Člun zůstal nazpět a odňal břímě své zrakům zvědavého lodnictva. „Můj ty milý Bože, jsou tam opravdu dvé mrtvoly I“ křičel podplavčí. „Postavte lodnictvo к plachtovodnym lánům­ fokovým po levém boku! zahřměl kápi tán. „Zahněte v pravý bok!* Kormidlo přelítlo. Levobočná plachto vodná lana foková spuštěna a velká ráhna přitažena nazpět Běh plavidla byl tím zastaven­ a bez prodlení kvapilo dvanáct plavcův na sad, by vysadili levobočný postranní visák. Čtvero námořníkův vskočilo do něho a podplavčí­ postavil se ku kormidelní tůčce. К povelu: „Spusť!* snesl se člun dolů, dopadl

Za malou chvíli nacházel se člun po boku rakve, černou vlajkou zdobené. Plavci chytili se hřebového okraje příšerného člunu a vyvstali,­ by se do něho podívali. Bože na nebesích ! Jaký to pohled I Hodsworth ležel se skrčenýma, přeloženýma­ nohama a roztaženýma rukama na znak a příšerný obličej jeho hleděl přímo к spodní straně veslařské lavice. Johnson ležel naproti tomu na bobku u samého stožáru; zpočátku byli na rozpacích, není li to snad jen uzlíček šatů, až vlasy a prsty jedné ruky jeho zočili. Obličeje jeho nebylo lze spatřili ; avšak obličej­ Holdsworthflv byl šedý a kostrovitý ; hladomor­ i trápení setřely božský ráz člověčenství­ s jeho tváře, jednu nohu měl bosou a kůže na ní jakož i plet jeho obličeje měly barvu a vzhled staré kůže neboli zašlého pergamenu.­ Rozdrobené kousky solnatého lodního sucharu­ ležely porůznu na lavicích. Vzadu nalézala­ se na plavidle špižírna, nyn‘ otevřená, kteráž byla napolo vodou .naplněna. Tekutina ta dostala následkem rozmočeného a z Části i rozplizlého chleba barvu hrachové polévkv. Poblízku výboku ležely prázdné vodní sudy я otevřeným ozředlem, které, když člun přívalům­ malých vln, jimiž vítr moře pokrtval, povoloval a sem a tam se houpal, se srážely s dutým zvukem. Suché, vyprahlé vnitro člunu, zbytky sucharu,­ prázdné sudy a kostrovité postavy lidské­ skytaly takový výmluvný obraz strašlivé bídy, zde panovavií, jaký sobě i nejrozníce- néjší obrazotvornost toho, kdo nikdy něčeho podobného se nedočkal neb nezkusil, představit!­ nemůže. A dojem tohoto opravdu při-