Vydiázl kátil dei , »t«* v tedéit • «YAtek. fftáplá«l и « мМаМгн! WW » ■< »U«* èia» leoe-CT, t Ргтм : pvtMBi аШ1Ш .... — ■!. M> kr. | I il. кб kr. * JadiotliTà Alala po 4 кг. ia éMátoal i« dom« aéaltei 10 kr.

, f, D OF» H* V fnmkovaaé « fodevMBd рМ]!«« r • d m.ic o • ▼ Öftrer»! tlie! é. IbOl-IL Rukopílôv мтств » »«prirify—ných «odblmo

RKKLAnAOB kpféftéac poiýláoy buittel ««fr»«* kowAay. Ismátr peütia« m »41m4L

čiel» 943.

ť Frase, ve stredu due 94 ŕijna lesa.

KoťiiJk Ж¥.

(.ut»« žij O maje hojooit

Kandidátni liatina pro doplňovací volby io rady ŕišslcó mnoho Da,,«,*»/ Ò.U» i .Praitký Týdenník* Volte re stredu due 31. ŕijna 1883. L Pro aknpini méat: eiaué, Louny, Kladno, Nové Strafeci, Vnhoit, VelTary a Rakovník

Z venkova. H Ъ J ti kala aeatr odaim?*) at dloahj баа v attiii vtnkovakda práce Jiad — o politika to

poaie .Òoeka* a vo fariaejakém

rodai nad aijmjr cirkevní, dill: lo knéi pfo* dovil m в A r o d n 1 a pak taprv olrkevol noni previa knéiom. Že bp ao měl kaěa atavéH proti národnoiti, toho v .Čecha* nikdo neetilo a pan kanovník Joief A IrAtok nomali tadll •vdm itdntfho ,na-

Studnička Alois, c. k. pnfeaor v Praia. П. Pro aknpina měat: iltomyile, Pollěka, Ústi n. Orlici, Česká Třebová, Chotibeř, Skué a Hlinsko pan Samee Vojtěch, a k. generálmajor na odpuč. v Praae. ▼ Praae, dne 23. října 1883. ibor důvěrníků poslanců strany státoprávní­ : Dr\ Fjt, L. Rieger, předseda. Uvetej&ojice kandidátní listina tato, po stýkáme, že vlastenecké dnehovenstvo ani n okamžik nebnde v rospacícb. s kterou xanoa má voliti. Program českých libo* UA, kteříž vfiecky kroky smírné vlády kecko vlastenecké přičinění vfidc&v našich tekracnjí a ve slé vykládají, nemůže pro rámem býti upřímných katolíků, tím méni stolickébo knése. Mužové svrchn navržen rým vlasteneckým, opravdu konservativním neklením, jakož i vynikajícím postavením a " ‘ ' s odbornými vědomostmi v širších

•všedními rozích velmi chvalně jsou známi. Však i mnohé jiné příčiny pobádaj] néšstvo katolické věrné setrvati po boko •litických vůdcův našich. Dle nejedněch kamení připravuje se v severních Čechách Ivno již kýžený obrat к lepšíma. Mužové, lidu vyšlí, nechtějí již více slepě pošlou- lati vůdce lakciósní a snahy jich к roztr- eaí milé vlasti naší. Molové tito nechtí ice státi ve stína velkoněmecké trikolóry, fbri nade vše vztýčiti prapor rakonský ném etiti i barvy české Kdyby národ če- if do příští rady říšaké vysiati mil zten mý zástup konservativních poslanců, byl by jako m samým ztenčen a seslaben i šik všech •nservativcův rakouských. Němci v sever* leh Čechách začínají klouiti se ke konser* itismu a v národě našem měly by požne* khla zmáhat! se živly radikální, ty živly, teréž v někdejších přežalostných převratech, kčanských válkách a vzpourách vrchol spa* ují slávy, síly, jakož i vzor státnické mou* rošti? Na evropakém západě i jihu šíří se čím U více živly podvratné, nejen monarchicky, •torieký, ale i všechen sociální na křestan ví založený řád obtěžující. Živly tyto vele mim .veliké revoluce francouzské* a ,ve kého fiambe tty* i u nás ■ jisté strany vše* ožni se propagují. Vítězství kandidáta rany lživého liberalismu značilo by vítěz* ví strany podvratné, radikální; i jest ka lého věrného Čecha povinností, nejen den volby, nýbrž záhy a to ředevším v kruzích domácích ro kandidáta konservativního kemožné působit i. Dnes třeba, aby konservatismus národní konservatismem křestanským co nejúžeji spojil, jelikož onomn bez tohoto obejiti se ilze. r , v Předpokládáme se vší jistotou, ie naši šní páni poslanci na říšské radě vidy šo* iti a společaé hajiti budou zájmy toho yy* ání, к němuž do dneáka převalná vétiina rodů rakouských se přiznává. Většinu na iaké radě adržeti lze toliko úzkým apojo- m všech konaervativců celé říše, tudíi i uservativců křestanakýcb a toliko tímto ojením a úspěchem deliti lze straně pro mé, co do počta sice o něco menší, avšak do besoklednoati a nesmiřitelnosti dosud Imi nebezpečné a joa takto lze národu ваши­ vymáhat! vidy nových, od drahných •ův zadrželých práv.

«, to aptiané ;)eitě aul a# vidy od saěátka al ka konci; některý článek vlak čta nejenom jednon, nýbrě dvakrát i vícekrát#, ponejprv ryeble, jako vy tam v Prase vleebny noviny, po drahé svolná, s rosvshoo. Jimet my na venkn trocha svltltnl lidé, jiol nel vy v Prase. My sde máme novia a novinek poměrné málo, kdelto a váe v Prate novinka novinka, správa správa stihá; ta to vlak sde máme výhoda ta, ée vie dobře čteme a co jsme četli, aaebo ■Ijieli, taký podržíme, eoi a vás v Prase vtdjcký nebývá. Ne (atéi петое jako vy v Prese sdá se, že stůuě kdosi v Hradci Králové,­ jemai se pfihásl mimo to joitě i ta ohýba, ie vidi to, co jiní nevidí, a vyčte s liste to, čeho by tam jiný marné a darmo hledal s brejleni dvojími. Ment vlak .dive. Ye sterých Delfách byli mondřejilmi a vidili dále nei v samých Athénách n stará Pythia, jakmile satedla na «von třlnoibn a prilla do »stase, byla vievédoacL Podobně stává se i v Hradci Králové td které osobě sviliti vyvolené, jakmile samlřl od tv. Ducha braaoa ke Kakienam. Šostěnt lip a toiim ie i mare«­ v hradebních příkopech, .vůně* trávy a silné výpary aromatické půcobl na člověka tak divně opojně, ie se stává jako by Pythion v českých těchto Delfách a se domýili, ie na jeho bedráoh a jeho výroka spočívá osad colè drahé vlasti. Tlm ее tailm vysvětluje úkas, ie jakmile se v Prue něco instne, ihned se vyskytne v některém liitn českém ve formi rady, výstrahy neb důtky, nějaký orakai rovoéi tak tajemný a dvojsmyslný a řásni výklady pHpoaitéjid, jako bývaly orakaly staré. Tentokráte posvedl mocného klasa svého pan Joaef A. drátek, «dělní kanovník v Hradci Králové. Yystoapil směle n sebevědomě na velké jeviitě českého novinářstvl, pastil se .rytířsky* io pana P. Petra Kopala, vyplienil jej, pochválil hodně sama sebe, pověděl něeo o kněileh národních, pohroiil Kopalovi, po- dcpaai ae tplným jménem a smisel ■ jeviitě. Já, jeni vídávám a slýchávám takové pány jednon и deset let, jsem se opravdn ai skoro salekl. Nesmějte se mi ; jsmet my venkované lidé. trocha svllitni : čeho ce mnohdy s počátku bojíme, do toho se posděyi, kdyi « to okoakáme, třebas pastime. Kdyi jsem přečetl nadpis článka a na konci svačnd jméno pana pisatele, odloiil jsem list, ssmyslil jsem se, snaiil jsem se diti citům svým pravon nálada а рак jsem počal teprv náboiné čisti, my venkované viečko čteme náboině, ее pochási od velkých pánů. Sotva jsem viak přečetl první jen řádka, ni mne to píchlo trocha nemile ; pokládán nn konec n (pan kanovník mi sond porosnml). .Veliký Petr Kopni — volgo: Kopřiva — rád ssekáseje atd. — tak plic hned s počátku pan sídelní kanovník Josef A. drátek v .Pražském­ Týdennlkn.* — Nevím opravdu, je-li pan Kopal skutečně velkým anebo malým, unii toho vlm, jmenuje-li se valgo Kopřiva; nevím viak těl, je li veledAstojný pan sídelní kanovník Joaef A Šrětek velikým nebo malým, — ne* snsmt ho, ač aesnati takového pána skoro jest hanben, — ale to vlm, ie pan P. Petr Kopni, psendonym Kopřiva, přese věeehny tíoéoé ma výčitky, knžsem jest sasloiiilým a ie někteří páni s Hradce Králové trpfvejl na .slávo- manii* a ie proto, kdyi je jiný nechválí, sami ae ehválfvnji Pana Kopalovi vyty kaji jeho odpůrci­ jeho prý drsný, .klackovitý* sloh, jeho spisok psaní neohlášený; plie-li viak pan kanovník­ Josef A. drátek nilochtileji a ahlaseněji nežli Petr Kopal, potná hned každý, kdo si přečte jen tyto jeho věty : .Do čeho tedy Petr svýma nohama kopal* atd. .Naie představoval ti toliký Petr* atd. .Dnchovenatva od něho skopsnéma* atd. Tak plže, prosia, sídelní kanovník v Hradci Králové v .Pražském Ty-

roshořěeni řečeno i řknatí od sebe odmítali.* Novináři čeitl horlívají rádi á to vilm prá v ca proti německým .nacionálům" n pan kanovník­ Jos. A. drátek není, tniim, kdyi se svým vlastenectvím tak velice ehlabt, téi jejich přítelem; noie aeekl nám laskavě poví, eo asi soadl o nacioaálnieh německých kněileh, o těth kněileh, pravím, Jeni kladen sájmy svého ně- meetvi and sájmy církve, o těeh v Cechách církevních­ hodnostářích a spola bývalých sem' ských poslancích národností německé, kteří na př; roka Uftského, kdyi se strany české učiněn byl návrh nn obmeienl kolportáte ne- mrntných n besbofeckýeh knih, hlasovali > národní­ jeiitnoati statečně proti nám a tlmie i proti nájmům církve? Proniae o odpověď!. Dle vleho so viek sdá, ie vdp. Josef A. drátek, sídelní kanovník v Hradci Králová, nemá pravého o tom ponětí, co »ameni a kněse při vlaatek .národní*. Kněs má dle mého venkov •kého mama své posláni od Církve, nikoli od národa; je tadli stavem a Ařsdem svým mažem­ církevním, nikoli národním. Až bode miti kněs posláni své od národu, pak aC aleje národafm. Prosím, aby se ml dobře­ rosamélo. Ideálem jistých veUee .národ níek" maiů jest .církev národní*, ač jsoa Církve Kristovy zapřisáhlými nepřátely, odtud to téi přiilo, ie se knéai, třebas by o národ neměl právě velikých sátlah, třebas by nevynikal ničím­ jiným nei ttčnstůovánfm se pořádaných neb pořádáním sákav v době kterékoliv, rád dávivá ti tal : .národní", obsvláitě kdyi pH tom jeitě hubuje na ty .ůnlové", .čepičaté* atd. Pan kanovník mi annd perorami, Odtnd viak pollo téi, ie se kněsi horlivému. Církev i vinet vřele milujícíma, pro Církev i vinet horlivě pra eajletma apírává nejenom titul kněze .národního*,.­ býbri I timi knéra vlestoneel Ano nepřátelé­ nn«, jeni některým kněiim dávají Utni .národní", mnohdy i dooeU říkávají, ie dobrý katolík, horlivý katolický kněz nemůže ani býti vlastencem ! Ydp. Joa. A. drátek, sídelní kanovník v H. Kr., vypravuje sám, ie prý .ni od roka 1846 svéma miléma národu slovem, písmem i skntečným těastenstvlm v podnieloh národních aloaiO a slonil milerád*, ale já jsem jeitě nikdy neslyiel, ie by ho byl někdo nasval .národním* n to mn opravdu slonil jen ka cti 1 Co by byl as řekl v pravdě nerapomenn- teloý f biskup Jirsik, kdyby ma byl vdp. kanovník­ Jos. A. drátek do o« pověděl, ie jest biskupem .národním* ? Snad by se byl ve své dobrotě asm« a pana kanovníka iertovai od. pověděl, ie po cti .biskupa národního* nikdy Betonili, ie jest spokojen • hodnosti bisknpn Církve katolické, ie «e vidyeky sanken jeho bylo, by jako věrný syn svaté matky Církve prospěl národa, s něhož byl vyžel n že sobě sa tost pokládá býti vlastencem. Kdyby byl kýval svěčoélý pan biskap .bitko­ pem národním*, byli by pH Re- qniick sa něho ve Ytdni kaněných četní poslanci­ žeiti neetkvéli se svoji nepřítomností n sám Barák by tem byl pHebvital t — I ti četní vlastenečtí kněžl, nn oči se pan drůtek dále odvolává, jakoby kněiími národními byli, odpo-

dennlka,* lista to, jeni chce .Cechu* nčiti bontona a pravé ileehtícké galantností. Když tak plže sídelní kanovník, jek má ptátí venkovský­ kaplan? Co by torna as řekl vele- dástojný tento pán, kdyby o ném někdo napíši­ : veliký Šrltek to drobně seirotoval ? Prosím­ se odpaiténl, nekot jsem tak nepsal pont# pro přiklad. Drážky, učiněné pana Kopuloví, nebyly by eitě tím ncjhorilm ; «e pan kanovník Josef A. drůtek má kaď již stářím velmi elaboa pn- méC, aneb se dopaatil émytlného překračováni, čekoi nikterak nechci připastiti. Já jsam přece téi četl .Ceeka,* «e nikde jsem se Um toko nedočetl, že by pen Kop« od fasoval kněse vlastenecké. Z jeko článků vyevitá jen tolik, že kněs katolický nemá stavětí sájmy ná-

védřli by mn: .my jsme'kněžské svoje posláni pHjali od Církve n jsme proto kaěilmi církevními­ ; ni si bade národ světili své kněse, pak baderne kněilmi národními; prosetím viak jsme в sůsteneme věrnými syny rodné své ■emě, jsme n lůstaneme knčiimi církevními n při tom vlastenci, národovci 1 — Pravl-li pan kanovník, ie .sám anděl, kdyby mil vykonávat! povinnosti knite, musel by se naklonit! к národ«­ a vésti jej cestami života vesdejilho к života­ véčnémn*, má pravda, mysli li tlm tolik, ie by i anděl mnail milovat! národ, mesi nimi »y mél jako kněs působiti. Pan kanovník viek hned aa tonto větou o andělu položil sleva: .Kaěte nenárodnlho nelse sobě ani my sliti* n i dal i větě předchost smysl ten, že by i anděl, maje vykonávat! povinnosti kaěiské, mastí­ býti národními Nebot .knése nenárod- nlka oelse sobě a« my sliti.* Byla by to opravdu roakoioá podívaná nn ty roiliiné národní­ andělíčky, kteří by se, až by se národové vespolek svářili, snad také bněteřili I To mohl pan kanovník rafiti jeitě 4« n mohl hned řld, žo sám Kristas Pán, májo sastávatí povinnosti kněžské, másel by býti národním,­ nebot .kněse nenárodnlho nolae sobě eai myaliti* 1 — Národem býkávsjl rosliěné idey dobré i tlé a nnplinjl jej mnohdy aediealm d* stojnějilm jinýeh в lepèieb vě«. Kněs národe! n«l by pak dle toko, jekě idey národ právě ovládají, aařtditi avojo smýiloal, nebot by jinak byl nenárodaim. Uvážil paa kanovník Joaef A.

Aržtek, kam bp ta vedlo? Ta«m io к toma, io by kněs byl třtinon větrem se klátld, io by mastí pHspásobovati přesvědčeni svoje náboženské­ pomérům časovým, jedou náboienskoa pravda po drnká odkládat!, až by so brvy eo ■von vlroa octaal na holičkách. 8aad vl paa kanovník lépe nežli já, ie byli opravda taková .národní atřoitěad*, joaž chtíce vo viem bovili ideám v národě oblíbeným, chtíce národními­ býti n sároveů I vira reto vati, přiipéoo- boveli nejen náboženství, nýbrž i sami aedo- tknatelnoa osoba Kristova těm kterým ideám v národě běžným. Toiim, že to byl nežfnntný La Menaaia, jenž ebté býti ■ Jakeblny .národ nim* a sároveů 1 vln v Krista podrieti, vy Učil Jej jako prvního se viech Jakoblnů n vaor viech ostatnieh ; Cuket ■ něho opět děl« komanista a J. Chémier ctnostného sanscallota atd. Touto cestou dostali bychom se nejsnáso к .bohům národním* a tím naspátok к starém a pohanství,­ Jež nomalo noi .koky národní* n proto taky moklo mlaviti o národních kaéHch, ně toko tailm aečinlvalo. Z toho, eo ta praveno, tailm vysvitá, lo mime-li­ slovem .národní* rosaměti to, cose jim vůbec vyrosomlvá, tento pHvIastek ■ kněse kntoliokého při nejmenilm velice jest nejapným. .Národním* po mém ritrovném věděni nasývámo to, eo a národa­ vyšlo n jest majetkem společným celého národa, co a národem takořka srostlo aneb eo výhradně jen pro jistý národ jest určeno; tak mlavlme o národních plniek, národních říkadlech« národních piislovleh, národních obyčejích, národní gardě, národním divadlo, národních liateek, «• nikoli o národních ievetek, krejčích, relnieleb, úřadnJdch, důstojnicích, kanovnideb, atd., ačkoli vo viech těchto kraalek lidé býti mohon a skutečné­ json, joni vlast n jazyk svůj horoneaě a obětavě miluji, aýbri říkáme vlastenecký кпд«, ivec, rolník; ůfadnlk obecni, státní atd. Slov* .národní* bylo by tn jakousi, pHhanoa nasán» čajld národní přemriténost n zanedbáván! povinnosti,­ jež kaidémn akládá jeho stav a jeko p*» voltai. Kdyi tadll p. Kop«' dle jemného rčené veledůstojného pana kůtka .Кор«* kniae .národní*­ a .víoe aárodai* nei-li dik ovai, padalo to poaso aa ty, kdož s přepjatostí nárc dal nedbalo konají­ avojo povinnosti kaéžaké n tlm ani vlasti ani cirkvi nujaon ka prospěchn, ni nikoli neehd api- rati, io ae am ta n tam vlondllo do pán «ovo ne dotti opatrné. Já, jmi mám aa to, že pojmy .národní* n .vlastenecký* «li .vlnstimilovný* nojaon totožný, odpověděl bych к otlač# páně ÓrAtkově, že kněa katolický noasižo býti ani vždycky úplně .národním*, ani nenárodaim, ani protínftrodnlm, Jelikož není a býti aemůže ani .majetkem* národa, ani к národa Ikostajným, ani národa nepřátelským; d«e i proto ao: že aemůie ae vieml snahami, talbami, ideami atd. evého národa kaď celého aneb nlespoů jeko velké šásti ani vždycky úplně sonhluiti,' a« vždycky neaonklasiti, ani jim vždycky odpore- vati, ale že vždycky může n má býti vlasteneckým,­ ie vždycky může e má praoovatí dle «1 svých ka idarn n prospěchn své vlasti. Demosthenes­ na př., jenž káráv« скуку lido athénského­ — mnohdy dosti ostře, nebyl žádným řočnikom národním, «o stokráte vlastenečtí jilm nežli byli ti, kdož tomato lidu hověli n pochlebovali.­ Prorok Jeremiái nebyl žádným prorokem .národním*, «e tisíckráte vlsstenečtějitm, přece vieehno moje žehráni, napomíná«, kárá« a •voa a Uda proto neoblíbenost, netli byli vHchni ti proroci .aárod«*, jenž říkali: .pokoj, pokoj", když přece nebylo žádného pokoje. Slova těchto národních proroků měl si vyvolit! pan kanovník Joa. A. drůtek dávaje ka kond a váho .výtečného" článka Petra Kapalovi důtklivá nspoaeaatl a nikoli slova sv. Pavla (film. 18, 18.), jol se dají obrátiti proti němí saméma; aebo dl-li apoitol: .můlo-li to býti, se vieml lida« pokoj mějte", naznačuje tlm, no vieml lidmi pokoj šachovat! nolae, tadli ani no so vismi spisovateli, aměld, básníky atd. a dotvrsnje to t last nim příkladem. (Skatk ap. 13, 7.—11.) Ostatné to proti avé radě prokřeiil pna radi« sám, když bot osobni příčiny pons ill pokoj osoboa, kteráž jema před lim vždycky dala pokoji ToHm, že tlnmočlm jenom miniai mno- lýeh, když dim, že veiedůstejný paa kanovník Irfttek, dřív nežli napsal konee svého čláaka, měl dobře aváiití — až jenom ■ lásky к sobě saméma — pHkáual osmé, pttká’aal lásky blitalma, přečisti si s epištoly к film. в «ea veri jeden nýbrž celoa kapitola 18. a 18.1 Tn vieehno nváiiv, byl by sajiaté zeela jinak pani. Oklabl-H se pan kanovník v .Pražském Týdenního*,­ že nevystapaje anonymné jako maotf v .6eeho*, nýbrž plným svým jaéaem, aby věděl p. Kop«, ■ kým má eo ««ti, sdá se ml to býti velice dětinským. Předně to nota, pekná vlm, ani v obyčeji, aby ao ěiáaky noviaářshé podepisovaly áplaým jménem jcjieb pisatele; sa drahé pak ai mad tea, kée to meal lameHsty odvláli, neskalí libiti, le at s aim taebásl jako a obyčejným novinářem I Proto no téi já, ač byok