#1
alto_textblock
#1
Strana 2.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNI LISTY
#3
alto_textblock
#3
21. srpna 1903.
#4
alto_textblock
#4
Císlo 227.
#5
alto_textblock
#5
vystaviti totiž nejen ukázky prací dílenských, ale
ukázky vyučování theoretického; vždyť právě u těchto
škol jest to velice zajímavé, sledovati, jakým způsobem
se tam nejen předmětům kreslířským, počtářským
atd. vyučuje, ale jakým způsobem provádí se nezbytné
jejich přimknutí ku praxi samé a k vyučování dílen-
skému. Některé školy v tomto chledu podávají obrázek
zvé činnosti úplný, jiné oproti tomu spokojily se' bohu-
žel buď jen pracemi z dílen, anebo z nauk ostatních
vystavují jen neúplné a nepatrné ukázky. Škoda
Většina škol odborných vystavuje v budově školní
a s těmi počneme.
Kompletně, tedy jak po stránce vyučování prakti-
ckého, tak i grafického a theoreticko-přípravného z-
stoupena jest státní odborná škola pro tkal-
covství z Rychnova n. Kn. Tkaniny, žactvem
jak na strojích ručních, tak na stavech mechanických
zhotovené a zde vystavené (flanely, ručníky, koberc
jutové, samety a plyše, oděvní látky vlněné, gobeliny.
damaškové stolní prádlo, nábytkové ripsy a j. v.) jsou
vesměs výrobky vkusné a moderní: ale i vyložené
práce z odborného kreslení, z vazby tkanin, strojni-
ckého rýsování a j. poutají školského odborníka v míře
nemalé a nutno doznati, že celkový dojem této expo-
sice jest v každém ohledu výborný.
Však i stální tkalcovské školy v Lom-
nici n. Pop. a v Jilemnici vypravily své vý-
stavky s plným vědomím svého důležitého poslání.
Vedle skvostných výrobků praktických (tkaniny gázov
a záclonevé, látky nábytkové, smyrnenské koberce
damašky, látky pikové, kapesníky plátěné i hedvábné
ručníky, ubrusy, krepová plátna a j.) jsou tu výkresy
ornamentální i odborné, práce z rozboru tkanin, zá
pisníky přednášek o technologii a mechanice atd.
jež svědčí, že školy ty plní úkol svůj vychovatelský
zdárně; kollekce ty se také všeobecně libí.
Krajkářské školy ve Strážově a ve
Vamberce vystavují obdivuhodné, v pravdě pavu-
činové a s nepopíratelným uměleckým vkusem pro-
vedené krajky, jež obzvlášť u damského světa budí
zasloužený obdiv a touhu, býti majitelkami tak krás-
ných, českých. vzorných prací krajkářských; zajímavo
jest sledovati, jak krajky takové se paličkují a sličná
pracovnice má stále a stále houf pozorovatelek a i po-
zorovatelů. Obě tyto školy jsou soukromě.
Státní košikářská škola mělnická
vystavuje velikou kollekci překrásných stolků, stojano
na noly, houpací židle, dětský roztomilý nábytek, ko-
šíky elegantních tvarů, květinové košíčky a pod. Vše
jest tak hezounké, vkusné a při tom solidní a účelné.
že se navštěvovateli odtud ani nechce. Práce grafické
neb práce z učení povšechně vzdělávacího, škola tato
nevystavuje
Státní odBornáškolakeramická z Be-
chyně, ač jest mimo rayen severovýchodu Čech,
přec výstavu hořickou obeslala a sice v každém ohledu
vzorně. Vedle překrásných výrobků kamnářských
z uměleckého hrnčířství a malby keramické (velká
kollekcel) jsou tu pěkně výkresy z kreslení ornamen-
tálního, figurálního i odborného, práce z dekorativního
modelování a j. a sice v množství hojném a u výběru
vší chvály hodném. Plně se tu zamlouvá moderní duch,
který vane jak z výrobků dílenských, tak i z praci
grafických.
Státní odborná škola pro umělecke
zámečnictví v Hradci Králové vedle řady
vzorných výkresů z odborného kreslení vystavuje jen
práce dílenské, ale ty jsou v pravdě překrásné; tai
světlíková mříž, stojany, balkónová krásná moderní
mříž a celá řada jiných dávají jasné svědectví o výši
na jakou škola tato dospěla. Mimo tuto kollekci mo
hradecká skola ještě před pavillonem královéhrade-
ckým monumentální zamřížení studňové se vkusnou
mříží, určenou k pomníku Erbenovu do Miletínaa
v kollekci hořické odhorné školy skvostná kovaná
ramena na mramorových kandelá brech.
Státní odborná škola pro broušen
a rytí drahokamů a pro klenotnictví v
Turnově má na výstavě pěkné práce z odborného
a figurálního kreslení, z modelování ve vosku a j.
a velkou i neobyčejně cennou kollekci žákovských
prací klenotnických, ciselérských, ryteckých a j. a to
v provedení, úpravě a slohu přímo vzorném. Obzvlášt
peutavou jest kollekce našeho českého granátu a různé
drobnější předměty domácího luxu, zdobené draho-
kamy i polodrahokamy.
Všechny tyto odborně školy, jejichž vodílkem jesl
umělecký průmysl, jsou umístěny, jak bylo již při-
pomenuto, v budově školní a činí výstava ta, umístěná
ve dvou velikých síních učebných, dojem v každém
ohledu příznivý a vnimavý návštěvník si odtud odnáší
množství dojmů, jež mu z mysli tak hned nevymizi
málo kdy tolik škol umělecko-průmyslových víděti
pohromadě. Škoda jen, že nebylo více místa k dispo-
sici, aby kollekce ty mohly volnějším rozložením při-
jíti ještě více k platnosti
Státní odborná škola sochařská a ka-
mennická v Hořicích vystavuje v palácovém
pavillonu pro sochařství a kamennictví a bylo o ní
referováno již na jiném místě. Budiž tu jen k vůli
úpinosti referováno, že vše, co tu v počtu značném
vystavuje, jest také vše výborné; nejen práce z mode-
lování figurálního a ornamentálního, z kamenořezu
a sádrování, ale i výkresy odborné a figurální zasluhuji
plné chvály. A práce dílenské, ty vzbuzují pravý obdiv,
obzvlášť monumentální „Anděl míru“, kandelábryz
tvrdých materiálů, rozměrné monumentální vásy, go-
tický oltář z hofického pískovce, gotická skvoslná
křtitelnice z mramorů, několik pamětních desk s věr-
nými portréty a m. j. v. V bohaté kollekci školy ho-
řické (k niž dlužno počítati i monumentální pomník
Smetanův, v sadech výstavních umístěný) jest zastou-
peno nejen sochařské, ale i kamennické zpracování
hořického pískovce, české i cizi žuly, různých domá-
cích i cizích mramorů, syenitu a jiných tvrdých ma-
teriálů. Celkové uspořádání jest vzorné a získalo velice
tím, že jsou práce ty umistěny v prostorných, vyso-
kých a účelně osvětlených místnostech; v poměrně
nízkých učebnách budovy školní a bez světla hořejší-
ho by nepůsobily tak kompaktně a tak výrazně.
Dlužno pak doznati k závěru přehledového tohoto
relerátu, že výstava všech těchto umělecko-průmy-
slových škol odborných jest pravou perlou výslavy
hořické, jíž dodává obzvláštního neobvyklého, uměle-
ckého rázu. Na toto školství můžeme být v pravdě
#6
alto_textblock
#6
pedstavec na tága firma Václav Urban v Kolíně.
Vedle Svoboda Joseí na Žižkově (kulečník, 12 tág.
tabulku na markování, 3 slonové kule a hru kuželek).
V témž oddělení salonní garnituru dle pařížského
vzoru a nádbernou výzdobu koberci firma Adolf No-
votný v Týništi. Další dvě oddělení zabírají výrobky
krejčovské, látky lněně i přezné, ložní přikrývky atd.
Svou nádherou a pěkným provedením poutá vý-
stavka Dobročinného spolku „Božena Němcová“ v Do-
mažlicích, vyslavujíc ložní přikrývky. Látky lněné
vykládá cech humpolecký v Humpolci a Ant.
Jelínek, soukenník v Rychnově n. K. — Zboží
lněné a bavlněné: Josel Štěpánský z Úpice,
J. Aug. Lelek tkalcovna na lněné zboží ve Zbečníku,
Josef Hybský, mech. plétárna v Pardubicích, J.
Just v Pardubicích (ubrusy, servity damaškové). —
Provaznictví: A. Menčík z Přelouče, Jan Sa-
hula ve Skutči. — Damské koníckce: Juliána
Lahulková z Pardubic, Ant. Novotný z Chru-
dimi, firmy Mladý a Puš v Chrudimi, Jakub
Petr v Něm. Brodě. Snaživá firma Frant. Mettl,
krejčí v Kyšperku, rovněž zde zastoupena.
Kráčejíce dále nenecháme jistě bez povšimnuti
nádherné koberce na podlahu i na stěnu, jež obeslal
V. Marvan z Hlinska. V těmž oddělení upoutá nás,
zejmena ale naše švadleny a hospodyně kollekce ši-
cích strojů a ždímadel na prádlo, jež zde vystavují-
Ant. Verner a Frant. Karásek z Chrudimi. Dra
samohraci pianové stroje, zhotovené firmou Fr. Je-
bavý v Trutnově, nabízejí za 20 h své hudební pro-
dukce; ostatně karakterisují toto poslední oddělení vý-
robky nožířské. Vystavují zde lirmy: A. Piskory
nást., Bohumil Vácha z Pardubic, Frant. Volej-
ník, umělé nožířství a Eman Kroupa z Chrudimi.
Blízíme se opět k místu, kde jsme svá pozoro-
vání začali; nohy již bolí, však hle! tu lenoška
svůdně vybízí k odpočinku: při bližším však ohledání
vyklube se z lenošky osobní váha, již vystavuje
Josef Kaláb z Brna. — Ještě pohled na výrobky
kominnického mistra p. Jos. Hrdličky z Kolina
a Karla Janečka z Vídně a jsme hotovi s prohlídkou
exposic při přední stěně levého křídla paláce prů-
myslového.
#7
alto_textblock
#7
Krajinský sjezd učitelský konal se dne 19. ve
výstavní aréně v Pardubicích za slabého účastenství.
čehož asi příčinou byla nejistá povětrnost. Předseda
»Budče pardubické« vítá přítomné; praví, žesi
»Budeč pardub.« nemohla dáti ujíti vzácné příleži
tosti, aby v době výstavní nesvolala krajinský sjezd
učitelstva. Vítá hosty, zejmena posl. p. Černého,
předsedu »Ústředního spolku učit.« p. Rašína, slečnu
Srůtkovu, jako zástupkyni jednoty učitelek. PanE
Werner vítá účastníky sjezdu jako náměstek starosty
jménem města; nanejvýš uznale zmíňuje se o prán
učitelů a záslubách, jichž si získali o zdar výstavyí
vzpomíná dob, kdy on sám chodil do školy a př
vzpomínce té vidí ten ohromnýrozdíl mezi školou
starou a dnešní: p. Fr. Kostelecký žádá, aby pan
Štolba, předseda výstavního výboru, byl omluven
ježto je praci přetížen. Praví: »Jako učitelé k eíl
svých lužeb brali se cestou příkoří, tak také výstav-
nímu výboru bylo přemoci řadu předsudků a překo
nati četná příkoří, nežli myšlenku výstavy přivedl
ke skutku.«
Za svého náměstka jmenoval p. předseda Klečke
p. uč. Ventla.
Následovala přednáška p. uč. Navrátila
»O vyšším vzděl ání učitelstva«, ve které
pravil, že pokrok je heslo nové doby; pokrok zna
menati ve všech odvětvích hospodařství, průmyslu
obchodu; dnes podivně vyjímal by se rolník s vě
domostmi svého praděda. Pokrok podmíněn jest vzdě
láním; již Havlíček naznačuje cestu pokroku v sll
vlastní a ve vzdělání. Také škola a učitelstvo ne-
mohou ve snaze za vzdéláním zůstati pozadu. Jen
to přirozeno, protože škola obecná vychovává 9u 0
všeho národa a ludíž není lhostejno, jaké kvalili
kace jsou učitelé; národ jest takovým, jakým jsou
jeho vychovatelé. Je-li pravdivým výrok, »že v bu
doucnosti budou rozhodovati učitelé a nikoli děla«
pak jest v zájmu pokroku nutno, aby učitelé osvo
jili si fond vzdělání co největší a v každém oboru
učitelem dobrým není ten, kdo si osvojil jistou me
thodu, jisté parngrafy, nýbrž ten, kdo propracoval se
k jistému filosofickému názoru na svět, kdo ovládí
zákony psychologie a dovede, uče, individualisovat
to vše vyžaduje učitele s vysokou intelligencí a vě-
domostmi; každý učitel na prvním místě musí být-
vychovatelem a umělcem. Má učitel takové před
běžné vzdělání, aby mohl vyhověti požadavkům mo
derních proudů v paedagogice? V další řeči podro
buje kritice učitelské ústavy, ukazuje na jich nedo-
statky a na vládnoucí syslém, jenž učitele zbavuje
každého vznětu, takže učitel po jisté řadě let klesne
na učitele ze řemesla. Faktum jest, že pokud uči-
telstvu nedostane se vyššího vzdělání, budou vždy
možní mezi nimi Riemanni se svými filky a Flachs-
manni se svými protivnými zvonky. Kněži, lékai
atd. mají universilní vzdělání, proč by ho nemohli
míti učitelé, jimž svěřují rodiče svůj nejdražší po-
klad — dítě? Žádá, aby učitelé měli vzdělání s ka
demické; než však se požadavek ten uskuleční
hled učitelstvo mezery dohoniti sebevzděláváním, aby
v nás bylo co nejvíce Flemmingů.«
Pan posl. Černý promluvil potom k thematu
»Národ a škola«. Spásu školy vidí v jejím osvobo
zení od vlivů byrokratických a přimknutí se učitel
stva pomoci osvícené aulonemie k lidu.
#8
alto_textblock
#8
Sermířský den na výslavě pardublcké dne 3
t. m. bude svým bohatým programem zajímavou no
vinkou. Český šermířský klub »Riegele
uvázal se pořádáním akademie v úlobu nikoli lebikou
které však, jak z přípravných prací zjevno, zhost
se způsobem zajisté důstojným.
V čestném výboru, výhradně pro akademii se-
staveném, zasedají pánově: Alex princ z Thurn T
zisů, JUDr. Bedř. prine ze Schwarzenbergů, Jindřicl
hr. z Larisch Moennichů, nadporučík D. Riegel, H
Felfel. JUDr. Ant. Formánek, JUDr. Jiří Guth, JÚD
K. Pippich, JUDr. Jos. Stolba.
Účelem vystoupení klubu jest, aby předveden
byl obecenstvu širšímu šerm moderní, vynikajíeí
v útoku i v obraně nejen elegancí a hbitostí pohybů.
ale i jistým a správným ovládáním zbraně a cele
toho jistě plnou měrou bude dosaženo. Akademie vy-
vrcholí v zápase končířem, jenž vybojován
bude amaléry členy klubu o stříbrný pohár
čestnou to cenu, již pro fleuret věnoval předsed
čestného výboru J. J. Alex princ z Thurn-
Taxisů.
Akademie zůčastní se proslulí mistři šermu, pp.
Italo Santelli, Benjamino Alesiano, S. Cor-
tese. Orazio Santelli; rovněž i bývalý mistr
šermu p. arch. Vanderlind. Z amatérů šermo-
vati budou pp.: Fr. Dušek, dr. K. Musil, G.
Nigger, Bedř. Schejbal, Lad. Šourek, Jar
Tuček. Školu šavlí provede s mistrem O. Sanlel-
lim p. K. Saxl, feuretem pak žák Feigl.
Přesný program akademie uveřejníme v nejbližšich
#9
alto_textblock
#9
hrdil
#12
alto_textblock
#12
Zupa lékařův zevere-východních Čech pořádá v
středu dne 26. srpna schůzi na výstavě v Hořicích
Pořad: 1. Schůze o 1. hod. odpol, v divadelní re-
stauraci hořického pivovaru. 2. Zde společný oběd
3. O 2. hod. zahájení valné schůze předsedou. 4. P -
chůzka výstavou. 5. O půl 7. hod. večerní veřejná
populární přednáška dra. L. Baťka: »O občan-
ských povinnostech zdravotnických.-
Návštěva výslavy. V posledních dnech navští-
vily výstavu hořickou různé vynikající osobnosti
(spisovatelka Věnceslava Lužická, univ. prof. Albín
Bráf, kustos dvorní víd. knihovny a spisovatel Ferd
Menčík, dramatický umělec Jos. Šmaha, ředitel praž
ských škol pokračovacích K. Bulíř a mn. j.) Nejzají-
mavější návštěva byla zajisté ale ve středu dne 19.
t. m., kdy výstavu návštěvou poctil královéhradecký
biskup Th. Dr. J. Doubrava; týž před polednem
příjel do Hořic a byl tu na děkanství uvítán vůkol-
ním duchovenstvem, patronátním úřadnictvem, ho-
řickou radou městskou, zástupci úřadů a pod. Pro
hlídka výstavy provedena ještě před polednem a od-
poledne. Vzácný host pronášel stále projovy upřím-
ného uznání a údivu nad krasami ladné výslavy ho-
řické; všem, kdož po výstavě jej provázeli, impo-
noval svou nelíčenou a prostou přívětivosti, roz-
hledem a jasností úsudku o všech odborech bohalé
výstavy. — Škoda, že drobný, ale obtížný déšť byl
po celé toto odpůldne vytrvalým a nevitaným prů-
vodčím.
#13
alto_textblock
#13
dnech.
#14
alto_textblock
#14
Výstava v Třebíčl.
(Původní dopis »Nár. Listůe.)
Mezi nejzají ravější oddělení třebíčské výstavy
dlužno počítati expos ce, obstarané »A k. fer. klu-
bem v Třebíči«, především ovšem PhC. Křížem-
jest to umělecká výstavka, jež těši se neobyčejne
přízni návštěvníků a o níž referát podáme později,
za druhé sbírka autografů a hraček. Zvláště sbírka
autografů má do sebe mnoho zajímavého a dává
nám takořka nahlédnouti do nitra jednotlivých mužů.
Sbírka umísténa jest v dívčí měšťanské škole ve
velké světnici, k tomu účelu zvlášť bohalě a vkusně
upravené. Stěny zdobí obrazy našich nejlepších spi-
sovatelů Jiráska, Nerudy. Vrchlického. Čecha a vy-
obrazení geniálního pěvce »Máje«, jehož jeden z po-
sledních dopisů jest vystaven.
Roztřídění jest velmi pěkné; rukopisy umístěny
jsou z části na stolech, k tomu účelu zhotovených
to tak, že nalezají se na ohou stranách, kdežto
uprostřed nachází se příslušná literatura dílem za-
půjčená, dílem majetek PhC. Kříže. Kromě stol
nalezají se rukopisy i na stěnách, tvoříce zvláštní
tableau, jako tableau »České Demokracie«, »Nového
Kuliu«, »Srdce a všech přispívatelů«, tableau našich
učenců atd. O zajímavých diagramech zmíníme se
při jiné příležitosti.
Roztřídění rukopisů, pokud jest to ovšem z
daných okolností možno, jest předsevzato za prvé
dle období časových, na obdobi předhřeznové, dobu
novější, rok 1848, první květ (1848—1879., naše dni
#15
alto_textblock
#15
Výstava v Pardubicích.
#16
alto_textblock
#16
Průmyslový palác. (Lové křídle.
(Pokračování.)
#17
alto_textblock
#17
Výslupek při přední stěně levého pavillonu blíže
hlavního vchodu karakterisují ponejvíce výrobky z
oberu obuvnictví. Z oboru toho vystavují Ant
Havlík z Josefova, Jos. Klofát v Dašicích, Jan
Svoboda v Přelouči, Karel Röhrich v Pardubi-
cích (předvádí též základy obuvnictví, ukázky cho-
rých noh názorně na diagramech i sádrových mode-
lech), Josef Ješátko v Josefově. Různé brašnářsk
výrobky: Zahradník Fr. v Pardubicích, zboží
kartáčnické Moravec Rud. v Lodči. V sousedním
oddělení, zdobeném umělými květinami, stromky kve-
toucími a plody oblěžkanými, firmy Symon Vincene
z Chocni, vystavuje 2 kulečníky, stůl hrací na kartv
#18
alto_textblock
#18
(1879—1900) a tu zase boj o rukopisy atd., zakon-
čením jest oddělení literární historie, za druhé dle
oborů, v nichž ten či onen muž většinou byl čin
ným; že nebylo možno roztřídění po této stránce
provésti do všech podrobností, toho nesou vinu pře-
kážky, jež pořadaleli stavěly se v cestu.
Téměř všichni spisovatelé, počínaje Čelakov-
ským, Šafaříkem, Palackým a konče nejmladším
Sekaninou, Müldnerem atd. jsou zastoupeni několika
ukázkami, jako dopisy a pak zvláště zlomky děl.
Také původních, nikde dosud neotisknutých básní
jest v autografech mnoho; především připomenouti
sluší báseň »Na výstavce autogrsfů«, jež ad hoc
napsána byla Maternovou. Něs teré kusy jsou ma-
jetkem klubu, jiné, zvláště starší, majetkem soukro
mých osob. Zastoupení jsou dle abecedního seznamu
a) z básníků: Adámek Bohumil, Bartoš Fr. Bo-
recký Jar., Brabec Julius, Breska Alfons. Sv. Čech.
Fr. Lad Čelakovský. Červinka Karel, Černý Ad.
Dostál Alois, Dostál Lutinov. Dyk Viktor, Erben
Karel Jaromír, J V. z Finberka, M. Fučík, Grossma-
nová Brodská, Hájek Karel, Havlasa Jan, Heyduk
Adolf, Hvězdoslav (Pavol Orzságh). Chalupa Fr., Ja-
kubec Jos., Kara Ban Jehuda, Jesenská Růžena
Kalus J., Kaminský Bohdan, Kläšterský Ant, Krá
snohorská El., Kvapil Jar., Kvapil Fr., Leger K., Em
z Lešehradu, Mächa Karel Hynek, Makš (Škampa)
Mašek K., Maternová Pavla, Miňovský M, MüldnerJ.
Mužík Aug., Neruda Jan, Opolský Jan, Otomar V.
Pakosta V., Procházka Fr., Ouis Lad., Rokyta J.
(Ad. Černý), Rubeš Fr., Sekanina Fr., ScharlandtJ
Sládek Jos., Soldan J., Sušil Fr. Svoboda F. X.
Simon L mnický, Škampa Alois, Šťastný Vladimír,
Táborský Fr., Tichý Jar. (prol. Hypáček). Vrchlický
Jar., z Wojkowicz J.
b) Z krásné prosy mimo ty, o nichž zmink
se stala již při básnictví: Albieri Pavel, Arbes Ja
kub, Arietto Lad., Barlacha J., Braniš, Bystřina Ota
kar, Čapek, Kučera, Dvorský Fr., Fiala Hubert, Ga-
ston Humbert (Guth), Geisslova Irma, Havelka J.-
Havlik Jos., Hejda, dr. J. Herben, Fr. Heriles, Ignát
Herrmann, Hladík V., Höfler, Holeček Jos., Holeček
Fr., Hovorka J, Hrnčíř Fr., Hrubý Jaromír, Hrušk
Jan, Hübner V., Husová Anna, Chaloupecký, MI. Jabn,
Janča J., Jelfnek Hanuš. Jeřábek Viktor, Jirásek Alnin.
Jiřiček Alex., Kabelik J., Karásek Jiří, Klosterman
Karel, Kolda Malínský, Konrád Jos., Kosina Jan,
Kosmák V., Kratochvíl J., R. J. Kronbauer, Krušine
Josef, Kučera K., Kuffnar J., Ladecký Jan, Menšík
Al., Merhaut Jos, Mrštík Alois, Mrátík Vilém, Ná-
prstek Fr., Novák Vlad., Nováková Teraza, Očenášek
Jos., Pippich Karel, Pittnerová Vlasta, Podlipská So-
fie. Pokorný Rudolí, Popelka Benjamin, Podjavorin-
ská Ludmila, Vansová Terezla, Preissová Gabriela.
Procházková Mil., Rais Karel, Roháček Fr., Rožek
Karel, Řehoř Fr., V. Rezníček, Sezemský KKarel.
Schulz Ferd., Sísová Mil., Starý Polykarp, Stašek,
Antal, Strabatý J., Stránecká Fr., Studnička Alois.
Svobodová Růžena, Šarpen V., Šídlo Fr., M. A. Š-
máček, Šipek Karel, Skarda J., Smilovský A. V.
Štech V., Šťastný A. B., Šubert Fr. A., Tevér Felix,
Theer Olokar, Tonder Čeněk, Tréval Emil, Božena
Viková—Kunětická, Viček Václav, Wenig Adolf.
c) z prosy vědecké, kritické, lit. hi
storie atd.: prof. dr. Albert E., Bílý Fr., proí
Albín Bráf, Brandí Vincenc, prof. dr. Fr. Čáda, Čech
Lennder, prof. Lad. Celakovský, Čenský Fr., prol
dr. Fr. Detina, dr. Flajéhans, Frič Ant., dr. Vílé
Gabler, prof. dr. Jan Gebaner prof. dr. Jar. Goll,
dr. Grágr, Groh Fr., Hajaiš Lad., prol. dr. Hley-
rovský. Hořica Ignál, prof. dr. Olokar Hostinský.
J. V. Jahn, Jireček Josef, Kamper Jar., Kott, prot.
dr. Arnošt Kraus, Karel B. Mádl, prof. dr. J. Máchal.
prol. dr. T. G. Masaryk, prof dr. J. Metelka, prof
J. Mikš, E. Mourek, Navrátil B., prof. dr. Lub. Nie-
derle, Fr. Pastrnek, Patočka Jos., prof. dr. Jiři Po-
livka. Pražák Albert, dr. Otokar Pražák, dr. Raud ,
dr. Boh. Rieger, dr. Lad. Rieger, prof. dr. Strouhal
prof. dr. Fr. Sludnička, prof. dr. Šlupecký. Šafaři
Pavel Jos., dr. Thomayer J., dr. Toman Hugo, Tou-
žimský Jos., Tyršová Renata, prof. Jos. Vávra, prof
dr. Jar. Vlček, Vymazal Fr, Winter Zikmund, dr.
Čeněk Zibrt
d)z malířů, soch ařů a ostatních u měl ců-
Dědina Jan, Kivaňa Josef. Adolí Liebscher, Kare
Liebscher, K. Mašek, Ondříček Fr., prof. Jan Prou-
sek, Fr. V. Sasinek, prof. dr. Ant. Sucharda, Sla
nislav Sucharda, Uprkak Joža. Veselý Gabriel
Zbývá zmíniti se o tablech; největší jest tableu
»Srdce« a jeho spolupracovníků: Karel Řoček, Sv
Karmen, Petr Deymek, M. Šedlbauerová. Karel Ba
bánek, Alfons Breska, Víktor Dyk, Jiří Karásek.
Voglic (Otomar), Jar. Borolínský, Em. šl. z Lešehradu.
Karel Toman, Zdeňka Háskova, Opolský Jan. Juliua
Skarloudt, Roman Hašek, Karel Kamínek, Miloslav
Sísova. Blažej Jordán, Arne Novák, Fr. Sekanina
R. Těsnohlidek, Jos. Müldner; »Česká Demokracie-
má autografy: V. Klofáče, redaktora Jiřího Pichla
Jana Vorla: »Nový Kulte: Gellner Fr., Lamanu J
Šrámek Fráňa, Neumánn Stanislav, Neltlem M.a
Viktor Dave.
Zamýšlená výstavka časopisů nedala se usku
tečniti pro velkou liknavost redakcí; taktéž ostatní
tabla nemohla býti z téhož důvodu hotova.
#19
alto_textblock
#19
Kt
#20
alto_textblock
#20
Živelní pohromy.
#21
alto_textblock
#21
Podpůmá akce hospodářům, kteží byli postiženi
krupobitim.
#22
alto_textblock
#22
Dle výnosu zemského výboru ze dne 29. červen
1903 č. 69.401 utvořiti se má k podnětu Zemské banky
dobrovolnými sbírkami zvláštní fond, z něhož
nahražovati se budou aspoň první rok úroky ze zá-
půjček, které okresy a obce učini k tomu konci, aby
potřebné prostředky mohly býti jako půjčka rozdě-
leny mezi poškozené rolníky. Aby rozsah této pod-
půrně akce mohl býti stanoven, jest žádoucno, aby
příspěvky do fondu toho byly zaslány co nejdříve
Zemské bance království českého s vý-
slovným označením: „pro úrokový fon
nouzový“. Označení toho jest tím více třeba, ježto
Zemské bance zasílají se též přispěvky pro „ústředni
sběrnu milodarů ve prospěch krajin stížených krupo-
bitím“, decházející pro ústřední komitét pomocný
při českém odboru zemědělské rady a ježto následkem
nedostatečného označení, k jakému účelu příspěvek
jest určen, vznikají zmatky a průtahy. Též krajin
ské listy se žádají, by upozornění tok
otisklv.
#23
alto_textblock
#23
Denní zprávy.
#24
alto_textblock
#24
— Barvy a znaky zemské. Barvy bílá
červená nejsou barvy národnosti naší, nýbrž
barvy země, kde žijeme a kde jsme domovem.
Němci nemaji tedy nejmenší příčiny ignorovat
je, neb dokonce v neúctě je míti. Pokládají
toto království za svou vlast, tak jako my, musí
tedy pro ně míti prapor bíločervený týž význam
jako pro nás. Co ale zalím se děje a jak cho-
vají se milí naši krajané oproti barvám zem-
ským? Projděte křížem krážem to tak zvané
»jejich« území, v němž domovem je bezmála
třetina Čechů, nikde barvy bílé a červené ne-
spatřite. Ani nikde na budově veřejné, státní,
ba ani ne na budovách, v nichž nalézají se kan-
celáře úřadů a ústavů samosprávných. Kdyby
tu i tam nevyvěsila český prapor česká beseda,
nebo zvláště horlivý jednotlivec, nevěděl by záhy
z Němeů vůbec nikdo, co barvy ty znamenají.
A přece o nie nejsou barvy ty v ceně za bur-
vami říšskými. Naopak jsou staršími a tedy
etihodnějšími, neboť cena tohoto zboži
dle stáří se platí. A také zákonem není nikde
vyměřeno pro barvu černou žlutou větší právo
než pro bílou a červenou. V příčinětě
jsou si barvy říšské a zemské zcela rovno-
právné a mají tytéž nároky na ochranu. Co
ale se zatím děje ve skutečnosti? Zvěděli jsme.
že nejen barvy zemské německými jednotlivei
úplně se ignorují, nýbrž že dokonce jejich vy-
věšování se zakazuje a že vznikl náhled, jako
by bylo nejen dovoleno je tupit, nýbrž jako by
zneuctíváním jejich vynášelv se zvlášť barvy
#25
alto_textblock
#25
říšské. Máme právo žádati, aby úřadové stejným
právem jako barvy státu chránili před potupou
barvy země a voláme je za tou příči-
nou, aby konali svou povinnost.
Nikdo sice nemůže nutit soukromníka, aby vy-
zdobil svůj dům nebo byt prapory v určitých
barvách, však máme právo žádati, aby si toho
byli vědomi úřadové a instituce veřejné. A
proto žádáme, aby všude v zemia
ne pouze v českém kraji byly stální
budovy úřadní vyzdobeny nejen
barvami černožlutými, nýbrži
biločervenými. Dosud měli státn
úřadové zřetel ten k zemi v krají
českém, my žádáme právem, ab
se tak dělo po vší zemi. Jestli ž
na každé budově školní české
či německé dle Thunova pověstného škol-
ního rozkazu vláti má prapor černožlutý, žá-
dáme větším právem — poně-
vadž škola je ze tří čtvrtin ze m
vydržována — aby na každé škole
v celém království ve slavnostn
dny vlál též prapor bíločervený.
Nebude-li vydán v tomto sméru rozkaz, neb
nebude-li německými školami a obcemi plněn,
zasadime se vší silou o to, a by
zrovna tak se dělo každému jiné-
mu praporu v barvách jakýchkoli.
Žádáme ale také, aby veřejní úřadové všude
konali svou povinnost naproti těm, kleří hanoh
barvy a emblemy české, zrovna tak, jak si počl-
nají naproti každému, kdo zneuetí barvy a em-
blemy říšské. Úřadové zemšti nemají sice u nás
exekutivy, ale tolik moci má snad přece zem-
ský výbor, aby nakázal okresním zastupilel-
stvům, aby opatřila si ne pouze v kraji českém,
nýbrž i v německém nápisy v barvách zemskýeh
a se zemským znakem: stříbrným Ivem v čer-
veném poli. Připomínáme, že takých nápisů má
jen menšina okresních zastupitelstev, kdežto vět-
šina barev zemských se znakem zemským úplně
ignoruje. To by zemský výbor za žádnou cenu
trpěti neměl a také zvláště na tom trvati by měl,
aby distinkce autonomních zřízenců, najmě ale
zemských, byly upraveny v barvách zemských,
zejmena aby polní hlídači, jakož i všicci zři-
zenci, nalézající se přísežně ve službách auto-
nomních, opatřeni byli — jak zvláště zákonem
ustanoveno — odznakem zemským a aby s
netrpělo, aby v německém kraji zřízenci tito
odznaky odhazovali i s dekoraeí v barvách
zemských. Všimněmež si přece Maďarův, jal
žárlivě bdl nad každou maďarskou pentličkou
nad každou sebe nepatrnější zevnější značkou
národní. Tážeme se na příklad, proč nejsou
všude u nás policejní strážníci adjustováni tak,
aby viděti bylo, že jsou to zřízenci obeí če-
ských? Je to až hnusno, jak se opičí všechno
u nás po policejních strážnieích pražských. Ne-
mohli by míti všichni obecní strážníci u nás
jednu uniformu? Zde byla by též vhodná přileži-
tost zabočiti na jiné pole a sice na železnice,
ze 70 procent a i více ze zemských peněz vy-
stavené a garantované. Všimněme si nápist
na lokomotivách a na vozech těchto zemskýeh
podniků. Na dráze z Votie do Seléan a z Ko-
lina do Čerčan je všechno právě tak německé.
jako na dráze z Vídně do Štyrského Hradce
Že dráhy ty spravují státní dráhy? Kdo platí,
poroučí a na tuto zásadu náš železniční úřa
úplně zapomněl, zrovna tak jako na příslušné
odůní zřízenců na dráhách lokálních.
— Paragraf vypovídací. Změnou zákona
týkajícího se příslušnosti obeení, nebylo změ
něno zároveň ustanovení o právu obce nepohodl
ného nepříslušníka vypověděti. Je to vlastně
anomalií, neboť tím, že dnes příslušenství
možno domoci se určitou dobou, kdy ten který
nepříslušník v obci se byl zdržoval, změněn
byl tak důkladně princip, na němž zakládala
se dřívější ustanovení v této věci, že právo vy
povídaci visi dnes vlastně ve vzduchu a že
upřímně řečeno, hodí se k novému zákonu jako
pěsť na oko, jako prostředek uvést jej kdykoli
a komu se zlíbí ad absurdum. Neboť co je mi
platno třeba devět a půl lela zdržovati se na
určitém místě, když v posledním čtvrtletí může
mi obec učiniti prostým usnesením tak důklad-
nou čáru přes kalkulaci, že nezbude mi nie
jiného, než pokusiti se někde jinde, zdali mne
lam ponechají deset let. Kdo není »b ez-
úhonným« s tím mohou obce nakládat
v tomlo směru dle lihosti. A co znamená u nás
»bezúhonnost«? V tom právě to vězí.
Vykládá si ji každý, jak se mu zlíbí. Kdo na
přiklad byl kdysi proto trestán, že přiliš
rychle jel, kdo že se koupal na nedo-
voleném místě, nebo že místo vrabce,
s bezu červenku sestřelil a za to byl poku-
tován, není dle výkladu jistých náramně ostrých
pánů bezůhonným. Jinde opět počínají si libe-
rálněji. Vylučují z bezůhonnosti všechny pře-
stupky policejní. Však bezůhonným přestává
býti v tomto případě přece i ten, kdo byl
přistižen čelníkem, že si v slabší hodince kdys
hodil barvičku, neb že si vystřelil na koropt-
vičku bez zbrojního listu. Ostatně i malý
peněžitý trest vyměřený pro urážku na t
zbavuje dle názoru různých Katonů člověka
»bezůhonnosti«. A člověk taky může následkem
toho býti z té které obce, již si zvolí za by.
dliště, vypovězen. Příčí se to rozumu, leč li-
terou dá se to odůvodnit. Této nejistotě zá-
konní měl by dávno již býti učiněn konec.
Především by mělo býti právo vypovídati určité
osoby z obce vůbec zrušeno, vždyť je ve přimém
odporu s právem individua volně se stěhovati.
— Jak ostalně dá se odůvodnit toto právo
v obci, když ve státě dávno již bylo odstra-
něno. Vypověděti někoho ze státu,
jehož je příslušníkem, je dne
nemožno. Potom měl by býti pojem »bez-
úhonnosti« určitě precisován. Nejrozumnějš
bylo by stanoviti, že bezúhonným je ten, kdo
jako člověk svéprávný je v plném požitku čest-
ných práv občanských.
— Český jih strádá nejkrutěji, všechny
důsledky hrozné katastrofy ze dne 26. čer-
vence, kterou kvetoucí role ohromné části če-
ského bytu v království obráceny byly v pu-
stiny, dostavují se s neúprosnou logikou vývoje
událostí. A ta bývá z pravidla trpkým posmě-
chem logice lidí, povolaných k tomu, aby vě-
hlasem a státnickou prozíravostí a především
povinnosti svého úřadu aspoň mírnili strašně
brutální vlivy živelních pohrom na lidský bla-
hobyt a existenci. Nouze, bída, hlad a nemoc
neptají se po vokroku státního vyšetřování stavu
#26
alto_textblock
#26
zasažených krajů a zatím co erár provádí s ne-
šťastníky, přes jichž statky šlo zkázonosné
pásmo ledubití, hotovou »lacbu«, kvačí s příšer-
nou dochvilností za živelní zkázou všichni
strašní následovníci její, po nouzi přišla bídaa
dnes dívá se do rolnických chýší na českém
jihu bledolící hlad skelným okem, vyhlí žeje,
bude-li pod rolnickými střechami ještě místa
také pro nejbližší jeho sestru, nemoc! V této
době, kdy vybíráme slova, která by nejbřit-
čeji šla k srdci čtenářstva a našla tam soustrast,
ůčinnou soustrast a vybouřila je k
skutkům lásky bratrské, v tisíci českých obch
tisíce nebožáků, tisíce českých pokre-
venců hladoví. Trpí hlad ! To slovo
»hlad« bohudíky není dosud příliš otlučenov
jazyce českého novinaření, tím jménem se ještě
k české veřejnosti nemluvilo tolikrát, neboť tak
velikých pohrom a tak rozsáhlých jako červen-
cová nezažili jsme dosud mnoho, a proto jest
možno, že při prohlášení: »V Čechách zuří
hlad mezi tisíci našineů!« otřesou slitováním také
tisíce srdcí českých! Vídeň hluchá vůči všech-
něm sebe oprávněnějším výkřikům nejjednoduš-
ších nutností práva českého, odbyla výkřik če-
ské hmotné bídy málo platným ujištěním, že
není nepřítelem strádajícího lidu českého, ale
třebas, že by toto ujištění — —— hřálo, nikdo
se ho nenají Almužna Vídně 600.000 K nestačí
ani na potřebu jednoho týdne, počítá li se, že při-
padne z tohoto obnosu na jednu obec z postiženého
tisíce něco kolem 500 K. Této Vídni, která sedí
na millionech státních pokladních hotovostí, na-
čerpaných z českých berních peněz, a čeká,
zdali by nemohla na říšských zástupeích českou
bidu — snad koupiti, bylo by možná dosti
lhostejno, kdyby část českého kraje, dne 26.
července postiženého, nutno bylo na mapě krá-
lovství českého jako poušť třeba pro všecky
příští doby vytečkovati . .. Protož, jakkoliv ne-
upouštíme od nejspravedlivějšího požadavku zu-
božených lidí našich a nepřestaneme volati stát,
který se po staletí českým mozolem vydržovati
dal, k jeho povinnosti, aby nyní on vydržel sv
poplatníky, když těžha — přece oběma, státu
i poplatníkům, společná — na jeden rok zni-
čena, ne-li kryl celou škodu, přece jenom při-
spěl k takovému jejímu zmírnění tolik, kolik na
něj právem připadá, — obracíme se dnes k če-
skému lidu o pomoc pro český lid. Pravda,
schází našemu provolání vznětlivost nadšení pr
velikou kulturní myšlenku morálního prospěchu
duševních statků národa, jménem jichž ještě
nikdy nebylo marně voláno k národu. Jest však
možno, aby týž český národ, jehož obětavost
pro tyto duchovní statky stala se příslovečnou
u samých nepřátel českých, dopustil s chladnou
mysli naprostý nedostatek chleba vezdejšího
snad hladomor v tisících a tisících nuzných
chatrčí, v nichž bývá i v létech nejhojnějš
sklizně chleba jen tak na vlas?! Nejedná s
o statky a usedlosti, jimž bude ovšem také
krušně zápasiti a na nichž život do nové
žně bude se podobati očistci, kteréž ne-
jsou však poukázány přece jen na milo-
dary, ale běží tu o nejehudší z chudých,
jímž nekyne jen hospodářská zkáza, ale jimž
bída půjde na život! To třeba vzit doslovně
a nikoli za přenáhlené rčení. Proto každý pomni,
kdo klidně a bezstarostně pohlížíš budoucnosti
vstřic, aneb v přebytku přisedáš v kruhu šťastné
rodiny k hojným darům dne, pomni, že tam n
jihu v Horažďovicku, Písscku, Táborsku, Cere-
kvicku, Jihlavsku, Něm.-Brodsku, Hlinecku v tisí-
cerých domáenostech není již dnes co jíst a ž
zima z povzdáli počíná již šklebiti se na svou
práci, aby dokonala, co bída s hladem začaly.
Ustrůto se, voláme, nad svými bratry všichni,
kdož můžete a konejle svou povinnost vlastene-
cké a národní almužny, ubyste seslabili děsnou
bilanci dne 26. července, kterou jaro přinese
a kterou bude znáti i na přištím sčítání lidu če-
ského, neboť jako závěrek všech běd čeká n
nešťastníky naše konečně i útěk z vlas ti,
horečka vystěhovalecká, konečný záchvat lidu
zuboženého kraje katastrofou, která mimořádným
svým rozsahem nemá příkladu. Šlechetné heslo
svézáchrany »Národ sobě!« tolikrát osvědčené,
nechť koná znovu své zázraky v zemích českých.
— Oslava básníka Kotlja revského v Pol-
tavě. „Gorodskoj golova“ čili starosta města
Poltavy na jižní Rusi zaslal nám tento, širší
veřejnosti zajistě svědčící přípis: „Velké zá-
sluhy ukrajinského básníka a náčelníka nové
periody ukrajinské literatury, Ivana Petroviče
Kotljarevského, povzbudily jeho ctitele,
aby zřídili mu důstojný pomník v rodne
Ukrajině, kterouž on tak miloval, v rodném
básníkově městě Poltavě, kde on žil a tvořil.
Pomník je už postaven a ke dním 12. a 13. zář
dle vašeho kalendáře chystá se slavnost
jeho odhalení. Bratři! Podáváme Vám
zprávu o této slavnosti. Doufáme, že ona ne-
bude jenom naším svátkem, ale že všichni
členové veliké slovanské rodiny
ji s námi radostně oslaví. Ačkoli nás
oddělují umělé hranice a tisíce verst mezi námi
se prostírají, dokažte, že jsme si druh
druhu blízeil Poltavská městská správa
zvouc Vás na řečenou slavnost, prosí Vás: Při-
jedte k náml
#27
alto_textblock
#27
— Osobní. C. k. dvorní rada a okresní finanční
ředitel Josef Novotný, vrátiv se z dovolené, na-
stoupil opět svůj úřad.
Rodinné zprávy. Slečna RůženaVáv rova
dcera ge metra kr. hl. města Prahy a zemský účetní
asistent pan Václav Sojka slaví sňatek v sobotu
dne 22. srpna o půl 12. hodině dopoledne v chrámu
sv. Štěpána v Praze II.
Úmrtí. V Praze zemřel dne 18. t. m. pan
Josef Šťastný, statkář v Kolči, po krátké těžké
nemoci v 68 roce věku svého. Tělesná schránka ze-
snulého bude v pátek dne 21. srpna t. r. o půl 3.
hodině odpol. v kapli u sv. Štěpána v Praze vykro-
pena, na to do Kolče převezena a pak v sobotu dne
22. srpna o 10. hodině dopol. na hřbitov kolečský
do vlastní hrobky uložena. — Včera v noci zemřel
v Praze-II., Táborská ulice č. 39, c. a k. plukovník
v. v. Ferdinand Müller, rytiř řádu žel. koruny
III. tř. ve stáří 65 let
— Z kruhů lékařských. Pan MUDr. Josel
Svoboda, lékař na Kr. Vinohradech v Korunní tř.
č. 88. vrálil se z cest a ordinuje pravidelně od 8 do
10 a od 2 do 4 hodin.
— Pohřeb spisovatale p. Jana D. Panýrka, pro-
lessora ústavu ke vzdělání očitelů v Hradci Králově
n. o., koná se dne 21. srpna o 3. hod. odpol. z domu
smutku na hřbitov pouchovský.
— Hoslé z Anylie. Ku prohlídce památek praž-
ských a poznání českého života příjely těcht
dnů dvě vzácné dámy Angličanky a sice hraběnk
of Cromartie, dcera lorda Francis Levensona-
Gowera earla of Cromartie, mladšího syna vévody
ol Sutherland a slečna Ella Nora Hepwo rta