ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 1da49cd0-8f17-11dd-bfd9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 45
#1 alto_textblock #1
Ročník padesátý třetí.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve středu 17. září 1913.
#3 alto_textblock #3
Číslo 255.
#4 alto_textblock #4
aranni a večerní llety předh plácí sas V Praze v admaainistranie — na měsls. na čtvrt ieta . . . . s K —h s dvoji donáškou na čtvrt ieta . . . . 7 KEi va BUlálkách na měsio. . .. s K so Poštoni a měsío, na štvrt isti : . . . K a0 s dvoji zásllkou a měslc, rit: . . :K
#5 alto_textblock #5
NA
#6 alto_textblock #6
R
#7 alto_textblock #7
Nl
#8 alto_textblock #8
-
#9 alto_textblock #9
V drobném prodojle Fanní číslo s sobě . - vederí .. Ve fliálkácn na venkovu ranní cislo. . . . . . . to večerní . . . . . . . . 5k lnserátv platí se hotové napře Předplnconí a insorty přijími administrace v Marianské ul.,a Tam nacházeji se tál cedakce, tiskárna a oxpedlee „Národnleh Llstá“ Rukoplsy ve nevraceji
#10 alto_textblock #10
Dnešní číslo pro Prahu jest o a. s přílohou pro venkov o 12 stranách.
#11 alto_textblock #11
Vae victis!
#12 alto_textblock #12
Podle poslední cařihradské zprávy jednání o mir mezi bulharským poselstvem a tureckou vládou blíží se ke konci a snad prý dnes už bude ukončeno. Bulhaři, se všech stran sevření, ode všech opuštění. aby zachránili aspoň Dimotiku a železniční spojení s přístavem Dedeagačem, vzdávaji se ve prospěch Turecka celé Thrakie na východ od Marice, vzdávají se Odrinu, ko- lem něhož marně prolito tolik bulharské srbské krve, ba vzdávají se i Lozengradu. u něhož v říjnu minulého roku započalo slavné jich vítězné tažení k Čataldži a Bu- lairu. Celé to prostranství východní Thra- kie, na němž krvácelo a namnoze vykrvá- celo více než 100.000 bulharských junáků. kde předčasně skonala většina bulharské inteligence, které, zdálo se, jest již na vždy vráceno Bulharsku a Slovanstvu, jest opět ztraceno a jeho slovanské obyvatelstvo u- padá znova pode jho osmanského barbar- ství. Bulharsko však neztrácí pouze doby- tého území, ztratilo i své dobré jméno Evropě a bohužel i mezi Slovany. Roku 1910, počátkem července, byly slavné dni v Sofiji. Sjeli se tam na slovan- ský kongres zástupci celého slovanského světa a jich mluvčí, uzřevše na vlastní očí co vykonal mladý bulharský národ na poli kulturním a hospodářském za 30 let své svobody, pěli chvalozpěvy tomuto učelivé- mu, energickému a praktickému národu, jenž stavěn za vzor a v čelo všem Jiho- slovanům. A dnes, po třech letech, lec- který z oněch chvalopěvců šlape týž bul- harský národ do bláta mezi největší podlce a barbary. Sklesl bulharský národ za ta tři léta skutečně mravně tak hluboko? Ne- klesl, ale stihlo ho neštěstí, že se v jeho čelo postavili nerozvážní lidé a že mě špatné diplomaty. Svatoštěpánský mír z r. 1878 přiřknul Makedonii Bulharsku. Berlínský kongres vyrval však Makedonii Bulharům a vrátí ji Turecku. Mladé, malé Bulharsko ne- zoufalo a zločin, spáchaný berlínským kon- gresem pokládalo jen za dočasný omyl Všechnu svou péči, těžce nastřádané milio- ny franků věnovalo po celá desetiletí ma- kedonským bratřím, opatřilo je národně smýšlejícím duchovenstvem a hlavně za- ložilo školy a po 30 let jim vydržovalo na 2000 učitelů, kteří přínesli Makedoncům vzdělání a národní uvědomění. Z bez- tvárné turecké ráje vyrostl za těch 30 let národ s bulharským uvědoměním. Šlo jeno to, aby taky setřásl konečně se své šíje potupné turecké jarmo a stal se sám pánem svých osudů. To byl účel první bal- kánské války, za níž Bulhaři utrpěli dva- krát tolik ztrát, jako všichni tři ostatní spojenci dohromady. Makedonie byla osvobozena. Ale když po válce Bulharsko ji chtělo přivtěliti ke svému státu, zakročili mu cestu pánové Pašič a Venizelos s účty v rukou. Započa- la známá díplomatická hra, kterou Bulhar- sko prohrálo nadobro. O králi Ferdinando- vi se psalo, že byl vždy sám svým diplo- matem. Dnes tomu věříme. Obstarával si styky z cizími státy sám a proto Bulhar- sko nemělo nikdy vyškolených diplomatů Tento nedostatek objevil se letos počát-
#13 alto_textblock #13
kem roku, když bylo již po válce s Ture- ckem a bylo třeba dohodnouti se se spo- jenci o dělení dobytého území. Bulharšti naivní diplomati, majíce v rukou smlouvu, podepsanou Pašičem, domnívali se, že smlouva platí pro styky mezinárodní stej- ně, jako pro obyčejné smrtelníky. Proto když Pašič, dovolávaje se ztrát, jichž Srb- sko pro odpor velmocí utrpělo v Albanii a na pobřeží Adrie, žádal bulharskou vládu za náhradu v bulharské Makedonii, odpo- věděli mu poukazem na platnou smlouvu Pašič nenaléhal, ale zatím, co bulharské voj- sko ještě krvácelo u Čataldže a Bulairu srbská armáda zaujala pevná postavení v ob- sazených krajích makedonských a po pří- kladu Srbů upevnili se i Řekové v zabra- né jižní Makedonii. V té době počínají pronikati do Evro- py bulharské stesky, že Srbové i Řekové vyhánějí bulharské duchovenstvo ze za- braných krajů, zatýkají a odvádějí bulhar- ské učitele ze škol a Řekové dopouštějí se násilností na bulharském obyvatelstvu vů- bec. Kdyby Bulharsko mělo prozíravé dí- plomaty, bylo by pochopilo, že lonská psa- ná spojenecká smlouva jest než bezcenný papír a bylo by se dalo do nového vyjed- návání, aby zachránilo aspoň část toho, na co se domnívalo míti nesporné právo. Ale tu se bulharská diplomacie dopustila neod- pustitelné chyby. Když dne 30. května po- depsán v Londýně mír mezi Tureckema spojenci, pan Danev si usmyslil vzíti silou to, co mu Srbsko a Řecko nechtěly postu- piti dobrovolně. Dal povel bulharskému vojsku, aby překročilo Bregalnici a vypu- dílo Srby z krajů zabraných. Na tento nerozvážný krok bulharské vlády čekali staří, vyškolení diplomati Pa- šič a Venizelos. Bulharské, stálými boji v Thrakii vysíleně vojsko odletělo od pev- ných srbských posic jako míč od kamenné stěny a Srbsko s Řeckem mělo vytouženou záminku, napadnouti zbytky bulharské armády. Aby pokoření Bulharska, ježsi troufalo sníti o hegemonii na balkánském poloostrově, bylo dokonalé, poštvali proti němu na severu ještě Rumunsko a na jihu Turky, kteří bez boje zabrali zase Odrin i Lozengrad. Rozdrcené, na všech stranách pokoře- né Bulharsko podepsalo vnucený mu buku- rešťský mír a dnes snad podepíše i mír cařihradský, jenž zpečetí jeho pokoření V Odrinu a Lozengradu vlají opět turecké bunčuky a v Makedonii, kterou Bulharsko po 30 let pěstilo, jako oko v hlavě, které dalo školství a národní vědomí, musí se dnes doprošovati cizích pánů, Srbů a Řeků. aby jim dovolili vydržovati na dále ná- rodní školy pro bulharské děti. Ale i tu jim zavznívá vstříc drsná odpověď vítězo- va: Vae victis!
#14 alto_textblock #14
Politický přehled.
#15 alto_textblock #15
Země české.
#16 alto_textblock #16
Pražské informace „Neue Fr. Presse“
#17 alto_textblock #17
Jak se do „N. Fr. Presse“ z Prahy prý te- lefonuje — mají průběhem týdne předsedové jednotlivých českých stran svolati své kluby k samostatným poradám o politické situací Pomýšlí prý se na to, svolati znova společ- nou schůzi všech českých říšských „ poslanců, aby se docílilo jednoty o budoucí české tak- tice. Dříve však než dojde k takové společné
#18 alto_textblock #18
schůzi, předpokládá prý se dohovor předsed- nictev jednotlivých českých stran za účelem zjištění, lze-li vůbec dociliti zásadné dohody. Zpráva tato má vůní velmi příbuznou článku „Lidových Novin“, o němž pojednává se na jíném místě dnešního listu našeho. Dodává se jí zvláštní pikantnosti jejím závěrkem: „Proti předsedovi „společného klubu českého“ Staň- kovi ozvaly se v českém agrárním táboře výt- ky, že svolal společnou schůzi poslaneckou. aniž by byl jednotlivým stranám popřál času aby se o způsobu jednání a základních názo- rech dohovoříly.“ Toť právě byla nejpodstat- nější součást intriky, která schůzi byla cílemí Koho to dnes hněte svědomi?
#19 alto_textblock #19
Ministerský vyrovnací komitét.
#20 alto_textblock #20
Z Chomutova sděluje se sensační zpráva, že posl. Pacher v neveřejné poradě poslanců o německo-radikálním sjezdu chomutovském prohlásil naproti kolujícím nesprávným zvě- stem, že je s to sděliti, že vláda skutečně po- mýšli na to, aby zavedla nová vyrovnací jed- nání, kdy se to stane, nelze prý však říci. ježto přípravy k této akci vyžadují mnoho ča- su. Byl zvolen ministerský komitét — dí Pa- cher — aby se zabýval výhradně česko-něme- ckým vyrovnáním. Komitét dosazen na zákla- dě cís. patentu ze dne 26. července t. r., jímž se vládě nařizuje zaříditi nová vyrovnací jed- nání. Ministerský komitét dosud nekonal žád- ných schůzí, jest prý však již jisto, že sebere především rozsáhlý materiál a návrhy jak s české tak s německé strany. Po tom prý vláda předloží oběma stranám své vlastní ná- vrhy. Kdyby však nedošlo opětně k žádné- mu sjednocení, není prý vyloučeno, že vláda opětně nastoupí cestu ok- troje. A z toho důvodu — dí posl. Pa- cher — jest důležito, aby Němci da- li svůj souhlas kopětným vyrov- nacím jednáním. Neboť jenom tím způsobem bude možno, aby Něme nabyli na případná císařská na- řízení příslušného vlivu v něme- cký prospěch. Že by jednání sama vedla k nějakým výsledkům — dodává Pacher — jest vzhledem k rozkolu v českém táboře vel- mi nepravděpodobno. Kdyby některý oktroj neměl hověti německým zájmům a požadav- kům, odpověděli by prý Němci nejostřejším odporem. Zvláště volební oprava, která by se pokusila zavésti 4. kurii z dosavadních nevo- ličů jakýmkoli způsobem, nebyla by od Němců nijakým způsobem uznána a všemi bezohled- nými prostředky potírána. A inimico discel Radikální kterýs pan- sofista včera persifloval tento poznatek. Jak se zdá, hotují se němečtí politikově na zá- kladě páteční valné schůze českých poslanců dáti nynějšímu českému vedení vůbec za vy- učenou, jak se lidově, ale významně říká. Již nyní kombinují němečtí vůdcové v Čechách, že budou s vládou jednati o Češích bez Čechů a že taktická směrnice vyrovnací, daná pá- teční schůzí poslanců českých, jest už vůbec neopravitelna. Počítá se vůbec s vysunutím Čechů při nastávajícím rozhodování o úpravě poměrů v Čechách a nelze upříti, že strany většiny v českém táboře svým usnesením tuto naději německcu všemi silami hodlají usku-
#21 alto_textblock #21
tečniti.
#22 alto_textblock #22
Posl. K. H. Woli.
#23 alto_textblock #23
Velice optimisticky vyslovil se o něme- ckém postupu na radě říšské druhý německo- radikální prorok na důvěrné schůzi strany v Chomutově. Posl. K. H. Wolí ujistil poslu- chače, že všechny pokusy seslabiti usnesen chomutovského důvěrnického sjezdu, potážou se s nezdarem, a všechna tato usnesení cho- mutovská budou prý do posledního zbytečku provedena. Ovšem bylo by prý omylem do
#24 alto_textblock #24
mýšleti se, že již těmito usnesení- mi upoutána jest taktika něme- ckých říšských poslanců. O takti- ckých otázkách může býti rozhodováno te- prve, až se parlament sejde. (Ab inimic discel) Musí býti vyčkáno, zdali situace bu- de potom vyžadovati okamžité zaujetí opo- sičního stanoviska, neboť přede vším jiným k tomu nutno miti zřetel, aby odpor něme- ckých poslanců byl účelný a úspěšný. Proti předlohám, pro něž je většina možna i ben Němců, nevedou oposici, nýbrž vyčkají prý až vláda přijde s předlohami, pro něž většin bez Němců naprosto je nemožna. Na konec pohrozil Wolí nepřímo a stoudně — obstrukci na říšské radě. Kdyby prý bylo nutno, najdou Němci prostředky, aby svou oposici učinil v každém případě úspěšnou.
#25 alto_textblock #25
Z Moravy.
#26 alto_textblock #26
Dne 14. září.
#27 alto_textblock #27
(Z našich měst. — Akce za druho uníversitu.
#28 alto_textblock #28
V Olomouci byl místopředsedou české okresn školní rady dr. J. Ošťádal. Tentokráte není v ná- vrhu obce. Sluší toho litovati, neboť dr. Ošťádal měl ku práci té zkušenost, dosti energie a dosti času. — V některém z příštích sezení zemského vý- boru — ne-li již dokonce dne 20. září — budou obnoveny okresní školní rady. Je to veliká taha- nice — o přislušníky stran. Kvalifikace mnohdy při tom spláče, a pak budeme lamentovati na okr hejtmany a byrokratické okresní inspektory. v Přívoze, kde dohodou obou národností převzata byla jedna měšťanka do správy veřejné, zřízena bude druhá soukromá měšťanka. V šumperku vede se bojkot proti českým rodičům, kteří dají děti do české školy. — Přerov má konečně hlavu města. Dr. Havránek složil již dokonce slib a po- vede jako starosta školský referát. Po přerovských volbách obecních — na přerovské radnici zasedají tři poslanci velkostatkář baron Skene, dr. Mohapi a socialista Marek — obrací se pozornost na nej- větší české město moravské po Brně. Prostějov Tam vyloženy byly volební listiny. Z Brna naléhá se na Prostějovské, aby udělalí kompromis po pře- rovském přikladu se sociálními demokraty. Za chvíli nebude větší obce na Moravě, kde by tako- vými obecnímí kompromisy negasedli sociální de- mokraté na radnicích. V Hranicích starosta města Popp v posledních dnech provedl kus pěkné práce národní, drobné. Podařilo se mu z rukou něme- ckých do českých převěsti dva domy, jež zabez- pečují české většíně nové dva hlasy v prvém sboru a pro Němce znamenají ztrátu dvou hlasů. Jelikož prvý sbor byl vždy velmi nejistý, znamená to po- zoruhodné upevnění české posice v Hranicích. — Na Moravě se v posledních dnech rozproudil ruch ve prospěch akce za zřízení II. české university. Akce la doznala rušivý nesoulad v odchylném mi- nění v universitní otázce bývalého školského refe- renta zemského výboru, jenž prohlásil se proti — zřízení university. Se stanoviskem tím ovšem na- prosto nemůže Morava souhlasiti.
#29 alto_textblock #29
Rakousko-Uhersko.
#30 alto_textblock #30
Z činnosti rakouského diplomata. K odvolání německého konsula dra Schliebena z Bělehradu přinášejí říšsko- německé listy některé vysvětlivky. Jediným člověkem, který měl v Bělehradě dobré infor- mace o srbských úmyslech před vypuknutím první balkánské války, byl konsul Schlieben Uměl sbírati informace v nejrůznějších zřídlech a věděl o všem. Věděl též o všech konferen- cích, jichž účelem bylo utvořiti balkánský svaz. V noci vyjížděl, aby sledoval, jak srbská vláda vypravuje opodál od Bělehradu potichu vojsko na hranice turecké. O všem, co zvěděl podával zprávy svému německému vyslanci Ale pan vyslanec byl úplně pod vlivem ra- kouského vyslance Ugrona, který nevěděl o ničem a informace německého vyslance, do- dané konsulem Schliebenem. prohlašoval pro- stě za směšné. Proto také německý vyslanec nebral informací svého konsula vážně. Ještě před samým srbským ultimatem turecké vládě stala se Ugronovi následující příhoda. Koncem
#31 alto_textblock #31
září minulého roku jel Bělehradem jakýsi ra- kouský šlechtic a navštívil Ugrona. Mluvilo se o možnosti brzké války na Balkáně. Ugron upokojil hosta slovy: „Mne včera ujistil Pašič, že Srbsko ani nepomýšlí o vojně s Tureckem. Této úřadní informaci jsem povinen věřit. Pak vzal Ugron svého hosta za ruku a přivedl jej k oknu. „Jen pohleďte na ty klidné ulice a spokojené lidi. Vyhlíželo by tak hlavní mě- sto státu před vypuknutím války?“ Za málo dní na to vojna vypukla a v Bělehradě se Ugronovi srdečně vysmáli. Konsul Schlieben tropíval si i žerty z naivnosti rakouského diplomata. Proto Ugron přerušil s ním všeliké styky. Německá vláda, aby uchlácholila Rakousko, odvolala nyní Schliebena a pošle ho prý někam do střední Ameriky. Ale v Bělehradě byl dr. Schlieben pro německý obchod nenahraditel- ným. Podařiloť se mu vyrvati nejlepší tržiště obchodníkům rakouským a zabezpečití je Němcům. Ugron pro rakouský průmysl a ob- chod neučinil pranic; naopak škodí mu svou politikou, kterou stále štve proti Srbsku, jak toho vyžaduje politika maďarská, jejíž cílem je potlačiti co nejvíce jižní Slovany.
#32 alto_textblock #32
Strana hr. Andrássyho
#33 alto_textblock #33
V neděli dne 14. t. m. ožívla v Pešti po několikaměsíčních přípravách stará „ústavní strana“ hr. Andrássyho a v pondělí se usta- vila. Ke straně přihlásilo se asi 30 poslanců, do té doby většinou divokých, odštěpenců o vládní strany práce a Košutovy strany neod- víslosti. V ustavující schůzi hr. Jul. An- drássy zvolen za předsedu, hr. Hadík z mag- nátské sněmovny a býv. předseda poslanecké sněmovny Alex. Gal za místopředsedy. Zapi- sovatelí stali se posl. Nehrebeczky, jenž vy- stoupil ze strany vládní, a posl. Ubul Kalay, jenž odpadl od Košuta. Nová oposiční strana nezpůsobila zatím na hr. Tiszu a jeho vládní stranu hlubšího do- jmu. Pro vládní stranu nenastala jiná změna, než že různí oposiční poslanci, kteří stáli do- sud mimo klubovní svazy, aneb náleželi jiné- mu oposičnímu klubu, podřizují se nyní velení hr. Andrássyho. Vládní strana shledává do- konce některé zlepšení situace v tom, že „ústavní strana“ chce prováděti věcnou opo- sici v parlamentě, tedy chce chodit do schůzí, čímž bude učiněn konec dětinské opo- sici strany neodvislosti, která svou oposici prováděla absencí.
#34 alto_textblock #34
Za hranicemi.
#35 alto_textblock #35
Nové politické rozděloní Ruskoa-
#36 alto_textblock #36
V ruském ministerstvu vnitra připravují nové politické rozdělení říše. Hotový návrh bude podán oběma zákonodárným sborům. Počátek nynějšího rozdělení Ruska byl dán Petrem Velikým. Celá říše jest nyní roz- dělena na 78 gubernií, 19 oblastí, 6 měst s vlastním statutem, 815 újezdů (krajů) a okolo 20.000 volostí (skupin selských obcí). Kromě toho je Rusko rozděleno ještě na „okruhy“: vojenské, soudní, učebné, komunikačné a na rayony hospodářské. Dosavadní rozdělení nevyhovuje už ny- nějšímu stavu Ruska. Několik příkladů to ukáže. Odessa, světový přístav s mnohamilio- novým obratem, hrdost ruského jihu, se svým půlmilionovým obyvatelstvem je krajským mě- stem chersonské gubernie. Pravda. Odessa sama tvoří zvláštní administrativnou jednotku s gradonačalníkem v čele, ale ven- kov Odessy má administrativný střed v ne- patrném a zastrčeném Chersoně. Neméně křiklavým příkladem jest Jeka- těrinburk, újezdné město Permské gubernie. Perm je velké město na tak důležité vodní ce-
#37 alto_textblock #37
FEUILLETON.
#38 alto_textblock #38
(Krymské dojmy II.) — Rychle, jak by záviděla jižnímu dni jeho barvy, přikvač teplá, jižní noc. Kdežto u nás, na severu, je den samý ruch i šum a noc ticho a mír, zde je tomu na- opak: za slunečního svitu není zdejší ticho rušeno než signálem kolem jedoucího automo- bilu nebo dusotem tatarských koní, cválajícíeh pod černozrakými jezdci a modrookými jezd- kyněmi. Ale noc je plna zvuků, které spaly v lenivé únavě slunečního parna. S blížícím se temnem ozvou se cikády Zprvu zabziká to slabounce od vinic, od za- palujícího se vína. Ale hned v zápětí trilkuje to, řinčí a zvoní se všech stran. Podivný po- cit, uslyšel-lis je poprvé. Zdá se ti, že kolko- lem se třese ve vzduchu nesčíslné množství rolniček, jakoby začarovaný kruh živých tónů. Celou noc trvá tato zvláštní melodie: stále týž žesťový úder nese se temnotou, bez úna- vy, bez pomlky. Nelze tomu hned zvyknout. pronásleduje tě to, olupuje o klid, vplétá svou kovovou notu do tvých snů. Ale jen zpočátku první a snad druhou noc. Pak stanou se ti ci- kády čímsi nepostrádatelným, připomenou ti. žes daleko, na jihu, kde noc jak noc klene se nad tebou nebe, ohvězděné tak skvěle, jak nikdy u nás neshledáš. Než nejen cikády lze slyšet. Z vinice, ně- kolik kroků odtud vzdálené, ozývá se divná píseň hlídačova, hlubokými tóny nese se pří- tmím. Teď umlkla. Je slyšet harašivé kroky. ozve se výstřel: byl mířen na ptáka, lupiče hroznů. Na okamžik zahučí zdola, od mořské- ho břehu, vlny, chmurný to doprovod vyso- kým notám cikád. Na tmavé hladině moře zakmitala světla. Zmizela zase mezi stromovím, teď však se znovu objevila za skalním výstupkem, žlutá. červená, zelená, plují tichounce, neplují, nýbrž zdají se poletovat, jakoby se to nějaký tyrky- sový a smaragdový motýl těžce houpal tem-
#39 alto_textblock #39
notou: to parník z Jalty míjí kolem nás, ve vodě se zrcadlí rudě osvětlené kabiny. Jsou to však jen ubohá, neduživá světla proti těm, jimiž zazářila obloha! Jižní noc roz- sila jich na tisíce nad naší hlavou, zářivých blýskajících ve svém neposkvrněném lesku. Obloha je tu v noci plna podivného života: různé symboly shvězdění, které se ti u nás zdají hříčkou astronomů, zde pojednou nabý- vají smyslu. Jupiter, jiskřící střed oblohy, kolem něho Velký Vůz, Střelec, Kassiopeia, Delfin, Orel, Lyra — všechny ty světelné hvězdné přízraky ubírají se pomalu nad tvou hlavou; vyluzují v tobě jistou úzkost, jakoby to byly opravdu živé jakési bytosti, nestvůrné ve své zvláštní kráse, které co chvíli mohly by sestoupit dolů na zem a naplnit ji nepozna- ným děsem. Tiše vykonávají svou noční pouť, prová- zeny hukotem moře a paianem cikád.
#40 alto_textblock #40
Dnes, pozdě odpoledne, vyšli jsme vzhůru po horském úpatí do městečka Koreizu. Cesta stoupá uprostřed parků bohatých „dáčníků“ Místy rozklene se dub, obrostlý šlahouny bře- čtanu, silnými jako ruka. Jindy otevře se po- hled na moře, jímž křižují plachetní lodi. Od- tud zdají se zcela nepatrnými, stěží tak vel- kými jako kapesní nůž. Vily hluboko pod ná- mi podobají se dětským hračkám. Barbo, skvě- le bílé v odpoledním slunci, je, jakoby škeble vyvržená na mořský břeh. Na silníci se podívaná změní. Moře zmi- zelo s dohledu. Nad námi strmé horské štíty několik kroků od silnice tatarský hřbitov s nízkými cypříšky, uzavřený železnými vraty nad nimiž je připevněn Půlměsíc. V blížícím se šeru docházíme k prvním domkům městečka. Vroubí silníci s obou stran jejich jednopatrové pavláčky jsou plny lidí ženštin, které volají na sebe přes celou šíř cesty. Jsou to Rusky v modrých kartouno- vých šatech, nikterak nevynikajících čistotou. Ale na ulici je ryzí orientální život. Přes to. že projíždějí tu často automobily, kupci, ne- dbajíce silničního prachu, rozložili své zboží
#41 alto_textblock #41
těsně u cesty: melouny, ohromná jablka, hru šky, slívy a jindy zas samovar, z něhož se pilně nalévá. Je třetí den Bairamu, doby to, která na- stupuje po měsící velkého půstu, v němž je Turkům zakázáno po celý den až do soumra- ku cokoli pojíst; ani doušku vody nevypijí ani cigaretty nevykouří. Teď však, když na- stal Bairam, dohánějí ztracené síly. Proto ten neobyčejný ruch a šum. Muži celými zástupy stojí na zápraží domů: hlavy ovinuty pestrými cáry, úzké nohavice, kolem beder v širokých páskách nabírané. Exotická směs snědých tváří a černých ečí, roztrhaných kabátů a košil. Orient, ale zbavený všeho ro- manticky barevného kouzla, nečistý a ne- vábný. Všechny ty hloučky stojí nebo sedí tako- řka nepohnutě. Zdá se, že pohyb je jim vzác- nější nad zlato. Ale vlastní jádro obyvatelstva rozložilo se po kavárnách, jimiž je celá ulice. nebo chcete-li, celé náměstí jakoby vysázeno. Tmavé, nevzhledné místnosti jsou přeplněny Lepší z nich obsadili Rusové. Menší a sešeře- nější Turci, kteří zvolna tu vypíjejí kávu kouří cigarettu za cigarettou. Chvílemi shledáš se s pitoreskním obráz- kem. Stále si vzpomínám na krásnou hlavu starého Turka-kavárníka, který, mdle ozářen lampou, doléval konvice kávy. A jinde, v ni- zoučkém krámku, tak úzkém, že více je h na silnici než v domě, ubohý obuvníček, shrb- ný nad stolem a vykrajující kůží, takořka n dosah ruky od lidí kolem chodících. Divný, neznámý a tak cizí svět! Nemohu se zbavit pocitu, že Tataři vidí v nás všech vetřelce, kterého, kdyby nebylo silné ruské pěsti, bez dlouhých okolků by doprovodíli n onen svět. Jakýsi instinktivní odpor trvá ve mně proti této rage. Nepřestává se mi vrazet na mysl scena, kterou jsem spatřil onehdy, jda kolem nízkého plotu tatarské zahrady: starý a mladý Tatar brousili tam nůž nad beránkem, který s proříznutým hrdlem ležel u jejich no- hou. Usmívali se potměšile a spokojeně. Ne- chápali, jaký je to hnus vyvést zvíře na za-
#42 alto_textblock #42
hradu a tam v některém koutě je zabit, zkro- pit stromy jeho krví, stromy, z nichž zítrači pozítří zčešou ovoce.. Vracíme se do svého domova. Rozsáhlými parky, jichž bílé stezky kreslí se neurčitě ve večerním šeru. Oddychneš si tu, cítíš krásu stromů, blízkost příbuzných duší. Jakoby ne- vlídný přízrak zdá se ti ten orientální kout. jímž jsi nahoře prošel. Pod námi lesknou se světla vil, na moři svítí světla parníků. A když se za námi za- vřela železná vrátka „Barbo“, když jsme se ocitli v jeho rozsáhlém parku, připadalo mi že to, co jsem víděl nahoře, není než sen. č se snad mýlím? Jsou snem ty krásné, dekora. tivní cypřiše, vroubící park jako hustá stráží O. .
#43 alto_textblock #43
O „lásce“ našeho spojence Italie k — Rakousku.
#44 alto_textblock #44
(Hrstka pravdy, nabyté za evropské cesty.) Poslední mistodržitelské výnosy o propuštěn cizozemců — Italů z městských služeb v Terstu jež nemálo rozvlnily hladinu veřejného mínění v Italii, probudily i ve mně řadu vzpomínek na několik příhod, jež bylo mi prožíti za poslední ce- sty Francií a Italií a jež ospravedlňují do jisté míry nadpis tohoto článku. O lásce spojence — chci psáti. Zdaž třeb vůbec šířiti se o tom, že pojem „láska“ úzce sou- visí s pojmem „spojenec“ a že jeden vyplývá l - gicky z druhého? — Než účelem těchto řádek je dokázati, že u Italů, jde-li o Rakousko, psycho- logický pochod myšlení a cítění je zcela jiný, než u ostatních lidí, že „láska“ znamená zde „nená- vist“ a spojenec — nepřítel. Za největšího napětí rusko-rakouského, kdy mluvilo se o možnosti evropské války, zatím co spojenci navzájem již přehliželi své šiky, italst zpravodajové — a z těch zvláště osobnosti, stojíc v popředí politického života — o překot zasílali do francouzských listů podepsaná ujištění, že Italie jen — formálně — podporuje akci Rakouska, sku- tečně a ní nesouhlasíc, a že, dojde-li k válce, Fran-
#45 alto_textblock #45
cie se přesvědčí, kdo koho spojencem a na čí straně je Italie. Italské toto volání přijímáno bylo ve francouzské veřejnosti s povděkem a často v žurnálech poznamenáno, že Htalie hraje výbornou roli v evropské politice: jsouc skutečně nejlepším přítelem a tajným spojencem Francie, zůstává přes to v trojspolku, jenž pomáhá jí rozvinouti všechny potřebné sily, by mohla pak i formálně uzavříti spolek s Francií a odtrhnouti se od svých býva- lých spojenců. (Zajímavo, že stejné minění o Italii četl a slyšel jsem před tím v Anglii a nedlouho na to i v Ruskuí) O pravdě právě uvedeného naskytla se ml brzo příležitost přesvědčiti se v severní Italii, kde jsem se počátkem března t. r. na své cestě Evroe pou zastavil. Byl jsem právě v Janově, když vě- nována tu okázale — stejně jako po celé Italii — posmrtná vzpominka jednomu z největších mužů italských Josefu Mazzinimu, jenž, naznačiv perem, co Garibaldi mečem provedl, 10. března r. 1872 ze- mřel a v Janově je pochován. Pro žactvo konány bohoslužby, po nichž ředitelé škol, vyloživše vý- znam Mazziniho pro velkoitalskou myšlenku, upos zornili je, že jsou ještě kraje italské v sousední říši, jež třeba s Italií sjednotiti a doporučili mu příslušné citáty z děl Mazzinicvých naučiti se na- zpamět. Na to žactvo, když poděleno bylo slav- nostní publikací, vyzváno, by se svými rodiči při- šlo poklonit se kostem italského velikána na hřbi« tov, kde sestárlí Garibaldovci konali čestnou stráž Jeskyně s hrobem Mazziniovým přeplněna byla věnci květinovými i kovovými a poseta spoustou navštivenek s vlasteneckými projevy, zaslanými ze všech končin, kde italské srdce bije — Rakouska nevyjímaje. Toho dne nebylo člověka, jenž by ne- byl hřbitov navštívill Aby pak oslava byla důstoj- ně zakončena, konány večer vlastenecké schůze. kde hřmělo se protí Rakousku, jedinému prý ne- příteli, jejž Italie na širém světě má. Tak dopadla 41letá vzpomínka na smrt Mazziního, jehož bude prý 10. března na popud a z rozkazu vlády italské teď rok co rok vzpomínánol Aby pak dodala nadšení obyvatelům severni Italie, staví vláda v Janově dva dreadeoughty. z nichž prý, jak tamní lid si vypravuje, první rána