Strana 2. Číslo 235

KATOLICKÉ LISTY

Dne 27. srpna 1900.

k vlasti a k vytrvalosti v národním boji se vzní- cením našich buditelů, jimž budiž česť a sláva. (Souhlas.) Pan dr. Sobotka (radikál) uvádí, že schá- zíme se proto, abychom protestovali proti křivdám na nás páchaným, jichž je mnoho. Chce se na nás: Milujte Rakousko! (Smích.) Ale řečníku připadá to jako případ, kdy muž ženu svou stále bil a tvrdil při tom: Ať ji biju jak biju, nechce mne míti ráda! Protestuje proti tendenci vídeňských vlád — vždyť Vídeň proti národu českému chová nepřátelství. Jazykové návrhy Körbrovy nesmí se uskutečniti. Národ český má býti vyděděn, jak svědčí nový soudní řád, jenž z řízení krajského vy- lučuje jazyk český. V dalším pobádá k vítězství, uvádí návrh na rozdělení Čech na 10 krajských vlád, což je útokem z Vídně proti našemu programu státoprávnímu. To je zhoršení politické situace. Řeč- ník mluví mluvou radikálů českých, dovolává se manlicherovek, samostatného českého státu, Francie a Ruska, solidarity všech za jednoho a opáčně; dovo- lává se za souhlasu posluchačů výchovy — musíme si býti rádci a dozorci. Na to ostře odsuzuje sociální demokracii, která nemá lásky k vlasti, zapřela my- šlénku státoprávní (Hlasy: Hanba jí!) a proto je v národě českém nemožnou. V dalším“ dotýká se Masaryka a končí: Vše bude zase jednou naše, vlasť svou uhájíme — byť i svými životy !« Neméně ohnivým jako předchozí řečník byli p. V. Myslivec, jenž promluvil za stranu kře- sťansko-sociální. Půda, na níž stojíme — pravil- jest nám všem půdou posvátnou — před 34 lety synové českých matek hájili zde Rakousko vlastní krví a dnes přicházíme sem, abychom si tu stěžovali proti tomu Rakousku, kde dějí se nám křivdya bezpráví. Prohlašuje pak solidaritu křesťanských so- ciálů v domáhání se za neztenčenost jazykových práv v zemích koruny svatováclavské, samostatnosti ve smyslu státního práva českého na demokratickém základě zbudovaného, nedělitelnosti zemí koruny české na různoprávné jazykové okresy. Vedle otázky národností nelze ovšem zanedbati otázek národoho- spodářských. Řečník žádá všeobecné rovné právo hlasovací, odstranění nepřímých daní a končí: »Odtud půjde slib všech k nebesům — každý vrch ten nepodajný, každé hory témě, volá na nás: Nepovolte, je to vaše země!« (Hlučný souhlas.) Za radikálně pokrokovou stranu promluvil pak p. dr. Klouda, jenž vzpomenul bývalých táborů a persekucí, zmínil se o obhlídce četníků i očích erár- ních. Vinu dnešních poměrů nenese jen Vídeň, ale i my. Řečník ostře napadá samosprávnou oposici, zmiňuje se o charakternosti české politiky a dí: Český národ má takové vedení politické, jakého zasluhuje. Ztrácíme se v malichernostech, nevraživosti a škorpení a kdo se z toho raduje — Němci. To vykořeněno býti musí z národa našeho! Řečník žádá všeobecné hlasovací právo, vydobytí měst i okresů moravských z nadvlády německé, drobnou domácí práci, politickou charakternost i důslednost. Ostře odsuzuje t. zv. kle- rikalism, neboť snaha Říma prý jako ve středověku nejhorší rány chce nám zasaditi. (Hlasy: Snaha židů ...) Slova řečníka zanikají v potlesku. Posledním byl p. Fressl za národní dělnictvo. Mluvil spleteně — mluvil strašlivé věci a útoku jeho neušel nikdo, ani osoby mrtvé ani živé, napadl pro- fesory vysokých škol, české studentstvo, měšťanstvo, dostal díl svůj Masaryk i sociální demokraté, Vídeň a j. a jiní. Patrně neznal účele tábora. Na konec přijata jednohlasně resoluce, v níž shromáždění prohlašuje, že trvá pevně a neoblomně na státní samostatnosti a nedílnosti zemí koruny českél; protestuje co nejrozhodněji proti jakémukoli nadpráví němčiny vůbec a proti uzákonění Körbrových jazy- kových předloh zvláště, a prohlašuje zásadu, že marna by byla snaha dáti jazyku našemu nějaké podřízené postavení. Žádáme — dí se dále — za provedení úplného a rovného práva nejen v zemích koruny české, nýbrž i v ostatních královstvích a zemích. A schvalujeme nejrozhodnější vystupování poslanců našich a žádáme, aby zaujali proti každé vládě nej- ostřejší stanovisko, dokud nebudou položeny základy ku spravedlivému vyrovnání s národem českým.

Tábor lidu pod Řípem.

(Původní zpráva »Katolických Listů«.)

Lk. Za velikého účastenství asi 30.000 lidí ko- nalo se včera na úpatí památného Řípu veliké pro- testní shromáždění českého lidu z okresů podřipských. Na pořadu jednání byl rozhovor o politické situaci. Na tábořiště dostavily se povozy okrášlené, sjížděla se banderia, hrnuly se sem proudy lidu pěšky, vozmo i po dráze. Tábor sám zahájen byl před polednem poslancem p. V. Jandou za přítomnosti poslanců H. Jandy, K. Štolce, dra. Ed. Grégra, prof. dra. Če- lakovského, dra. L. Dvořáka, Špindlera a dra. Baxy. Vlády zastupoval okresní hejtman p. Loula, o udr-

žení pořádku pečovalo asi 60 četníků obezřetně roz- ložených. Předseda p. V. Janda vzpoměl táboru před 32 lety tu konaného, vzpoměl i mužů tehdejšícha uvedl, že za ta celá leta nejsme ani o krok dále, neboť nepřátelský osud lpí na če- ském národu. (Hlasy: Kdo je tím vinen?) Prohlašuje, že nikdy neustanem hájiti svých práv, čímž hájíme i práva říše. Posl. dr. Ed. Grégr uvítán byv mohutnou salvou potlesku a jásotem, uvedl, že před 32 lety sešel se tu český svět a tehdy požadováno obnovení historického práva, což znamenalo neodvislost a samo- statnost naší vlasti. V uskutečnění tehdejšího pro- gramu podřipského spočívala záruka pro národ a jeho politický rozvoj. Národ český pracoval dlouho, aby si vymohl svá práva, dnes jsme však cíle vzdálenější, než za celé období boje. Toho příčinou je centralisační ústava, pravý opak toho, co nám patří a čeho se domáháme, a která zbudována na zásadě: »Rakousko buď bude státem německým, nebo vůbec nebude,« anebo »My Němci budeme buď v Rakousku panovati, nebo je rozbijem!« Ale panování Němců znamená naše po- tlačení, a proto musíme se postaviti proti snahám Němců. Řečník proklamuje zásadu rovnocennosti, zavrhuje centralistickou ústavu, žádá ústavu, odpovídající zá- sadám spravedlnosti ke všem národům — ústavu federativní. To je východiště ze zmatků, v nichž se tato říše potácí, je to spásou Čechů a také spásou říše habsburské dynastie. Uváděje výrok Fuchsův, že Rakousko je státem států, omlouvá mladočeskou politiku, apelluje na státoprávní snahy a uvádí, že vý hodno by bylo vykliditi spory jazykové — byl by to veliký krok ku předu, k rozřešení našeho programu. Ale tou cestou, jíž se to dělo, přes ochotu českých poslanců, to nepůjde, neboť Němci s urážlivou zpupností volají: »My chceme státní ja- zyk německý a roztržení českého království! — Ty- ale český národ nemůže přijati, nechce-li na sobě spáchati sebevraždu. Vláda spoléhá, že Češi a Němci se vyhladoví — vždyť oba národové v hospodářském ohledu klesají. Ale tím klesá i říše! Řečník proklamuje opětně taktiku nejrozhod- nější oposice a passivního odporui abstinence českých poslanců. Tím při- vedlt jsme to k suspendování ústavy, k éře Hohen- wartově, vydání císařského reskriptu r. 1871 — byl to ohromný pokrok, ale vlastními chybami byli jsme zase vrženi zpět. Řečník ironisuje politiku staro- českou, dotýká se obstrukce mladočeské a uvádí, že povolností ničeho nedocílíme, ježto ve Vídni nemáme poctivého přítele, odtud nedostaneme ničeho z citu pro spravedlnost, nýbrž jen tehdy, budou-li se nás tam báti. Všichni proto nechť stojí na dosažení če- ského státního práva nezlomně v boji. Když pak za stranu staročeskou promluvil p. JUC. Sedlák, za stranu radikální posl. dr. Baxa, za zemědělce red. Hrubý, za národní dělnictvo red. Klofáč, jenž byl několikrát napomenut a jenž vybízel m. j. přítomné, aby se postavili proti t. zv. klerikalismu po bok učitelů a svobodné školy, a ko- nečně když jménem strany radikálně-pokrokové pro- mluvil p. dr. Kříž, přijata resoluce, v níž shro- máždění na III. táboru řipském protestují proti všemu, co až dosud v soustátí rakouském dělo se na úkor práv národa českého, protestují zvláště proti vládním opatřením v otázce jazykové z doby poslední, kterážto opatření jsou nesmazatelnou urážkou posvátných citů národa našeho, protestují proti všelikým záměrům vlády i zástupcův německých na rozdělení království českého dle národností, odsuzují křiklavá bezpráví, která se pášou na českých menšinách, odsuzují způ- sob, jakým prováděno býti má příští sčítání lidu, způsob očividně k umlčení českých menšin čelící,a žádají se vším důrazem, aby českým menšinám do- stalo se ochrany zákona a aby zavedeno bylo vše- obecné právo hlasovací, kterýmž by pravého výrazu došla početná síla lidu českého. Zde na úpatí Řipu, na místě každému českému srdci svatém, obnovují tisícové věrných duší českých slib daný na obou předešlých táborech řipských v roce 1868 a 1887, že národ český svých práv historických v odvěké svojí vlasti nikdy se nevzdá, a že neustane dříve v spravedlivém boji za práva království českého, dokud ve federalisticky zřízeném soustátí rakouském nedostane se koruně české opět bývalé státní samostatnosti a svézákonnosti, kteráž by oběma kmenům tuto krásnou zemi obývajícím při- nesla po stránce kulturní i hospodářské prospěch ne- ocenitelný. Jakýkoliv pokus, zdolati náš odpor proti právně neplatné ústavě prosincové a snížiti nás na národ »menší ceny«, jakýkoliv pokus, nicotnými sliby od- vrátiti nás od starého našeho programu státoprávního, odrazí se malomocně od pevné naší hrudi české, na- plněné svatou láskou k rodné naší půdě.

To prohlašujeme, to přísaháme Resoluce přijata jednohlasně, účastníci v klidu za zpěvu vlasteneckých písní se rozešli.

Zprávy církevní.

Církevní slavnost. Dnes slavíme památku sv. Josefa Kalasantia, syna bohatého šlechtice v Aragonii, byl promován na doktora práv, později však stal se knězem. Roku 1592 v Římě za moru konal veliké skutky milosrdenství. Pak založil školu chudých a tím r. 1617 povstal nový řád piaristů čili řeholních kleriků za ochrany Matky Boží zbožných bratří, kteří kromě tří slibů pravidelných činili též slib, že se věnují vyučování náboženství. Jako generál řádu byl sesazen ve stáří byv neprávě obžalován, avšak po dokázané nevině opět ve svůj úřad uveden. Zemřel r. 1648. P. Klement Vlasák C. SS. R. . Dne 12. t. m. zemřel v Baltimoru, v osadě sv. Václava, chvalně známý redemptorista P. Klement Vlas ák v 74. roce věku svého. V Pánu zesnulý byl po dlouhá leta rektorem na Svaté Hoře a získal si váž- nosti a lásky všech, kdož ho znali, lidu i duchoven- stva, kteří po čas jeho rektorátu k Matičce Boží na Sv. Horu zavítali. Pracoval též neunavně na missiích a plných 15 let, která strávil v Americe při osadě sv. Václava v Baltimore, ujímal se tamního českého lidu, pracuje až do úmoru o jeho spáse. 50letého kněžského jubilea, na něž se v Pánu zesnulý těšil a jež by byl budoucí rok slavil, nebylo mu již dopřáno se dočkati. Další zprávy o jeho požehnaném působení jak ve staré tak v nové jeho vlasti podáme co nej- dříve. R. i. p. Procesí vyšlo za vedení dvou duchovních včera ráno z chrámu Páně v Karlíně do Staré Boleslavi a po 6. hod. večerní se vrátilo.

Zprávy denní.

* Výstava katolického tisku otevřena byla včera ve 2 hodiny odpoledne. Přítomni byli mezi ji- nými: Kanovník msgr. Adolf Rodler, řiditel Jan Lepař, prof. Josef Šauer z Augenburgu, dva zástup- cové řádu Jesuitského a četní členové stavu učitel- ského, řemeslnického, dělnického a katolické intelli- gence. Později dostavili se mezi jinými starosta zá- ložny Svatováclavské msgr. Jan Drozd a red. »Hlasu« P. Tom. Tiingor. Vystavu zanaji vzlevnou recí dp. P. Karel Burian, kněz ryt. řádu Kříž. Řečník líčil stav písemnictví v tomto století a zhoubné účinky tisku na společnost lidskou. Čásť písemnictví klesla docela v chorobu, v dekadentství, i jest třeba půso- biti v lid písemnictvím dobrým, katolickým. A vý- sledky této práce vidíte zde, v této výstavě. I pro- hlédněte ji, abyste poznali, jaký v nich vane duch, abyste se přesvědčili, že duch ten byl s to, aby vzkřísil národ (byliť kněží hlavními buditeli národa našeho), a byl-li schopen, život vzkřísiti, dovede i život zachovati. Výstava tato budiž nám obrazem, v němž vidíme svoji katolickou lit. minulost i pří- tomnost. Řečník prohlásil po té výstavu za otevřenou a přál jí hojného užitku a zdaru. Řeč dp. P. Karla Buriana odměněna byla hojným a srdečným po- tleskem. Řečník četl na to pozdravné dopisy, jež zaslali: Farní úřad ve Zbynicích a obecní starosta této obce, farář Fr. Paták, bisk. vikář Josef Beran, a telegramy, jež odeslali: Jubilár Frant. Pravdaa Dr. Ant. Víšek jménem Marianského spolku křesťan- ských dcer v Praze. — Podávajíce pro nedostatek místa tuto kratičkou zprávu, oznamujeme, že »Kat. L.« přinesou o výstavě podrobný referát. — Dnes sloužil vdp. K. Burian v 7 hodin tichou mši sv. u Kři- žovníků. V 8 hodin pak se konala valná hromada Jednoty českého katolického učitelstva v království českém. O 1/210. h. odborová schůze Jednoty s před- náškou slč. Aug. Rozsypalovy, učitelky: O výchově. dívčí vůbec a ženského dorostu zvlášť, v 11 hod. slav- nostní schůze Jednoty: 1. Zahájení schůze a uvítáuí hostí místopředsedou. 2. Přednáška Jos. Vencoura, učitele měšť. školy: »Je-li výchova možná?« 3. Po- zdravy a telegramy. 4. Doslov a ukončení schůze. — O těchto schůzích uveřejníme podrobnější zprávu v zítřejším čísle. * Program literárního sjezdu. Úterý, dne 28. srpna. a) Dopoledne: V 8 hod. slouží tichou mši sv. v chrámu Páně sv. Jiljí u Domini- kánů vsdp. prelát dr. Fr. Krásl. V 10 hod. odborová schůze: Farář Tomáš Pícha: Zákon příčinnostia účelnost v přírodě. Předseda Lev rytíř z Tannheimu. Zapisovatel kaplan Václav Pokorný. b) Odpoledne: Odborové schůze: Ve 2 hod.: duch. správce Karel Štella: Význam Tiskové ligy. Předseda zemský advo- kát JUDr. Jan Podobský. Žapisovatel universitní stu- dující Ant. Drápalík. — Ve 4 hod.: metropol. ka- novník dr. Jan Sedlák: Dějiny dědictví sv. Václava se zřetelem k dědictví sv. Jana Nep. Předseda msgr. Adolf Rodler. Zapisovatel mag. úředník Jos. Krato- chvíl. — Slavnostní schůze. Večer v 7 hod.: Před-