ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 1c8a7850-75a6-11dc-b48a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 40
#1 alto_textblock #1
a
#2 alto_textblock #2
Ročník XXXXVIII.
#3 alto_textblock #3
msdotosů a vd Hol dloo
#4 alto_textblock #4
V Praze, v úterý 4. srpna 1909
#5 alto_textblock #5
a
#6 alto_textblock #6
tabu vtod sv
#7 alto_textblock #7
nvtlot
#8 alto_textblock #8
nalogt er Maonžlel
#9 alto_textblock #9
Číslo 213.
#10 alto_textblock #10
Na rannt a odpol. IIsty předplácí se v Praze v admainistrae p na měnie na čtvrt Jeta . . . . 6 K —h s dvojí čonáškou na měsle na čtvt lata . . . . 7 K 50h vo flislkách! „ K so na měsíe . . Poštout na mřsíc . . . . . na čtvrt lela . . . . 9 K 60 s drojí zísilkou n
#11 alto_textblock #11
.. K e
#12 alto_textblock #12
a motě mvále lalovon
#13 alto_textblock #13
levoztenomel
#14 alto_textblock #14
V drobném prouejí: ranni člslo o zobě . nat cdpolední . . . . . . . za 2 Ve flialkách na venkovší ranní čiele cdpolední . ! . . . . . . 4k
#15 alto_textblock #15
Inserát plati se hotově napřei Fředplscení a inserty přijímá sdmíni- strace v Murianské ulicl č.a Tam nacházejí se též rodakee tlskárna a ezpedice „Národních Listů“ Bekopíny se nevraesjí
#16 alto_textblock #16
Z německých úvah politických
#17 alto_textblock #17
Doba parlamentních a politických prázd nin má svůj trvalý příznak: libovolné speku lativní úvahy theoretických i praktických po- litiků, kteří se domnívají, že jsou povoláni. aby svým přátelům i odpůrcům předkládali látku k rozpravám i plánům. S takovým mí něním lze čísti stať, kterou v neděli ve ví deňském »N. W. Tagblattu« uveřejnil říšský poslanec prof. dr. Otto Steinwender, dav jí název »Ideální momenty v politice «. Prof. Steinwender má mezi svými sou- kmenovcí dobré jméno, a jednání i projevy jeho docházejí mezi nimi zjevného uznání a hojné pochvaly. Je nyní příslušníkem ně- mecké strany agrární, zasedá v předsednictvu strany té i německo nacionálního svazu a je členem devítičlenného výboru sdružení ně meckých stran, zvaných též svobodomysl- nými. Prof. Steinwender zaujímá tedy čelné místo v kruzích, k nimž náleží. Německý nacionalismus tohoto korutanského poslance ovšem nikdo nebere v pochybnost, a Koru- tany stojí dosti daleko od hlavního dějiště zápasů národně politických, aby se prof. Steinwendrovi mluvilo o politice snáz a vol- něji nežli jiným. Prof. Steinwender snaží se vůčihledě připraviti těsnější a lepší spojení mezi všemi Němci ve vídeňském parlamentě, nežli mají dosud, i pokouší se o srovnání nynějších protiv mezi nimi. Proto nebude snad zby tečno, věnovati mu drobet pozornosti i v po lilických kruzích českých. V německém voličstvu převládá špatná nálada. Práce pro hmotné zajmy lidu nestač na její odstranění, neboť — v tom má prof Steinwender pravdu úplnou — lidu nestač jen hovění materišlním požadavkům: národ má také ideální cítění a žáda i činnost pro svoje statky politicko národní a pro svobodu svého vývoje — obzvlášť od poslanců svo bodomyslných. Němečtí svobodomyslníci jsou prý přede vším povoláni, vystupovatí proti utlačování svých soukmenovců v Čechách. Nestoudnou smyšlenku o utlačování Němců v Čechách nemá prof. Steinwender, který naší země nezná, ovšem ze sebe; vnukli mu ji nesvě- domití a malí lidé, kteří v poslanecké sně- movně zastupují české Němce. Prof. Stein wender vyslovil, co mu z jejich řad bylo namluveno a sám se tím potrestal: dal se do thematu, jemuž nerozumí, kterého ale se musí držeti, aby nepropadl klatbě svých sou- kmenovců z české země. Uvázl však při první větě, kterou o tomto thematu pověděl, a dál už se nedostal. Soudí jen, že nestačí. čeho v národním sporu Němci dosáhli a že málo je toho proto, poněvadž Němci jsou roztříštěni ve čtvero stran. Kdyby prof. Stein- wender dobře znal, o čem se rozepsal, by by snad pověděl něco lepšího; vědělť by že Němci nemohou proto vykázati mimořád- ných úspěchů, poněvadž do syta mají všeho, čeho potřebují a poněvadž drží více, nezl mohou unésti. Toho však si akademický agrárník koru tanský není vědom, i hledá na nespokojenost českých Němců lék v praktické národní pol- tice. Slova — to prof. Steinwender ví — ovšem lid nechce, nýbrž činy; to je vidět
#18 alto_textblock #18
z úpadku strany všeněmecké. Poměr stran ke vládě je prý lidu celkem lhostejný, po t stránce mají němečtí poslanci dle přesvěd- čení prof. Steinwendra rozsáhlou volnost Ale poslanci se lidu zmrzí, podporují li vládu. aniž dosáhli národnostního zajištění, stejně jako se mu zmrzí poslanci, jichz radikalní náběhy jsou rok za rokem odráženy. Jak s však představuje positivní politiku Němeů v tomto oboru — prof. Steinwender neřekl Potom obrátil se k oboru svobody svobodomyslnosti, a tak se dostal ku po měru svobodomyslných. Němců ke klerika- lismu. Tu německý lid, jak prof. Steinwenden vykládá, nežádá mnoho; chce jen býti pros klerikální nadvlády. Každému vzdělanci ná leží dbáti každého náboženského názoru muž v pravdě svobodomyslný odděluje nábo ženství od politiky stran. Nebudou-li svobodo myslní poslanci němečtí protiklerikalními pozbudou práva na existenci; budou-li bo- jovat proti náboženství a církvi, pozbudou vělšiny německého lidu. Takové je politické vyznání svobodomyslného prof Steinwendra o klerikalismu: čirý oportunismus. Nejen oportunismus je to, nýbrž zároveň docel zjevný ústupek před křesťanskými sociály německými, bez nichž by tak zvaní svobodo- myslní Němci neznamenali ve vídeňském par lamentě takořka nic. Z této svobodomyslné konfese německé dovedou již němečtí anti- semité vyvoditi pro sebe náležitý užitek. A celek výkladu Steinwendrova? Ně mecký profesor korutanský snadno narýsoval ohebným pérem své ideální momenty v poli- tice a své předpoklady praktické politiky národní, položiv zároveň pohyblivé mosty z dutých sudů přes řeku svobodomyslnosti na břeh německého klerikalismu. Ale po- staví-li se tato německo-nacionální argumen- tace do zasedací síně vídeňského parlamentu. pak již první pohled na ni spojen budes zkazkami, že také dr Steinwender jest jed- ním z mužů, jichž jméno zařaděno je v se- znamu kandidátů krajanského ministerstv německého. A v tom okamžiku octne se cela argumentace dra. Steinwendra i s nacio- nalistickými a svobodomyslnými náměty i kom- one binacemi v kritických kleštích Jeho plán může sice vystačit na kandi daturu pro krajanské ministerstvo německé. ale rozhodně nestačí pro vládu a vládnuti. neboť i kdyby všichni Němci jej podepsali, přece bude to pořád pouze menšina. Obsah Steinwendrova planu je takový aby Němci zůstali při něm v kruhu vlád ním, ale je slepý vůči všemu tomu, co může vládu udržeti při vesle v parlamentě, ve kte- rém Němci jsou menšinou. To je jeho i je jich hlavní chyba. A Němci, kteří nemají myšlenky takové, jsou Mohykány systému, nachýleného k rozkladu. Na Slovanech zá- leží, zda a kdy dojde k jeho likvidaci zjevné V takové době uzavřeli čeští Němci s vládou svůj pakt separátní. Kdysi první muž německé obstrukce, K H Wolí, hají paktu toho, aby pak odůvodnil, proč se Němci teď obstrukci vyhnuli. V sobotu mluvil o tom v Děčíně Zahalil se sice do pláště tajemství, zabraňujícího, by Němci již dnes pověděli všechno, čeho dosáhli za to, že upustili od svých obstrukčních pilných návrhů, ale přece řekl dost. Němci z Čech
#19 alto_textblock #19
— tak vykládal K. H. Wolf — povolili, a od vlády dostali řadu slibů. Mezi námi Čechy nemá v politice nic pověst tak špatnou a kurs tak nízký, jako vládní sliby. Nicméně má pro nás opravdový zájem ten výpoče slibů, který posl. Wolf svým děčínským po sluchačům předložil. Dle tohoto steinwendrov- ského idealismu v rámci praktické politiky nacionální slíbil Němcům min. předseda bar Beck, že poštovní ambulance nebudou dále již děleny a že tu vláda vystoupí proti kaž dému pokusu o zavedení úřadní češtiny; zá ruku v tomto oboru dostali Němci přípo vědí, že agendy poštovnictví budou opět ode vzdány generálnímu poštovnímu řediteli ryt Wagnerovi,taz ožei ai v Kdyby tento úřadník odešel, stane se nástupcem jeho zase Němec. Němci dosáhli dále ústupku pro ředitelství pošt v králov ství českém: bude jmenován vedle ředitel pošt ještě ředitelův náměstek a tuto hodno obsaditi dlužno úřadníkem německým podle dobrozdání německých poslanců z Čech Dále bylo Němcům připověděno zřízení per- sonální komise. Pokud jde o sestátnění České severn dráhy, dosáhli Němci toho, že v německýck městech umístěni budou pouze němečtí úřadníci a že řízení dráhy zůstane také po jejím sestátnění v rukou německých. Také v oboru soudcovského jmenování byly Něm cům dány závazné přípovědi. Otázka zřízení německého krajského soudu v Trutnově vy řízena bude kompensací za krajský soud ve Slaném; tak uleveno bude krajskému soudu mosteckému. Ujištění o zřízení německé aka demie umělecké je rovněž značným úspě chem německým. Tak mluvil K. H. Wolf. Jednotlivost jeho výkladu jsou ovšem sporny, česká po litika lidu sice taktiku slibů považuje za nejhorší postup politický, leč výklad posl Wolfa je přece nanejvýše povážlivý vzhle dem k tomu, že vše, co sdělil, vztahuje se na výkonnou správu státní, takže Čechové mohou býti v parlamentě postaveni proste před hotovou udalost a to ve chvili, v které by jim odveta parlamentní byla nej nesnadnější. Proto je výklad poslance Wolfa, ačkol novinek neobsahoval, přece jen způsobilý, by všechny Čechy vyburcoval z klidu, by ze jména oba české ministry postavil před otázku jsou-li si vědomi, na jakých místech stojí jsouce přece nejen winistry, ale stejně po slanci českého naroda a aby dostatečně skom promitoval mínisterského předsedu bar Becka Je jeho věcí, skompromitoval-li seb i svoji vladní soustavu. Tím zjevnějším stáva se nedostatek tvůrčí myšlenky státnické v řa- dách činitelů, kteří teď mají v ruce řízen státu, i těch, kteří v těchže poměrech vzta hují po něm ramena. Naplňuje se jen rychlej slovo, jež na nedávné schůzi vinohradské padlo o neudržitelnosti poměrů dosavadních. Jsou však jen poměry ty neudržitelny Jako poměry, stejně stává se neudržitelným celý systém, z něhož vyrostly poměry, za kterých vláda nedovede dostati se ke předu jinak nežli cestou zrádných slibů, přípověd zrádných buď na levo nebo na pravo a zijí cích jenom v kobce politického tajemství. Takove období je aktualní pro nové mě
#20 alto_textblock #20
ření národních sil i pro revisi jich organisace aby co nejdříve zjednáno bylo jasno pro cely národ a aby snad nikdo nehřál na svých prsou hady systému, který by nám byl ne přátelský
#21 alto_textblock #21
Politické zprávy domácí. V Praze, 3. srpna. (Pro Němce je Lěmecké soudce.) Známého hesla českých Němců, že v německých krajích smí býti soud- cem jen rodilý Němec, chopil se tyto dni také „Grazer Tgbl.“, zapomenuv v nestřežené cbvíli že tim potírá svou vlastní politiku, dle níž v již- ním slovinském Štyrsku stačí za soudce i člo věk, který zná sotva slovinskou abecedu. „(r Tgbl.“ horlivě vyvraci domněnku, že soudce n musí býti téže národnosti, jako lid, jemuž ma úřadovati, že nestačí školní vysvědčení o zna- losti jazyka, obvyklého v soudňím okrese. Má-li soudce správně rozhodnouti ve při, nepoctač znáti jen slova, mluvená stranami, nýbrž must vnikati i v ducha jazyka, znáti všechny jeho obraty a jemnosti a tak hluboko v duch jazyka nevnikne prý cizinec nikdy. „Slov. Narod“ právem bere štyrsko -hrade- cký list za slovo a přípomíná mu, jak jindy hor- livě háji ony německé auskultanty, kteří se ve zvláštním, pro Němce zřízeném slovinském kur- su v Mariboře s bídou naučili slovinsky mluvit. uby mohli v jižním Štyrsku zabrati všechna soudcovská místa, kdežto rodilí Slovinci se od- sud důsledně přesazují do Kraňska. „Sl. Nar.“ ukazuje při této příležitosti opětně, jak Němei znají právo a spravedlnost jenom tehdy, když jim přináší zisk; kde však mají v rukou moe, tam bijou právu a spravedlnosti do tváře s onou pověstnou brutálností, která proti nim vzbudila celý světa. To, čeho se Němci domáhaji pro sebe v Čechách, odpirají soustavně Slovincům ve Štyrsku a Korutanech a budou odpírati, do- kud budou moci. Slovinským poslancum vzniká odtud sama sebou povinnost, domáhati se ve Vídni toho, čeho se domáhají Němci z Čech, totiž aby do slovinských úřadů a soudů v jižním Štyrsku a Korutansku byli dosazování jen slo- vinští úřadníci. soudci. V Prazo, 3. srpna. (Česká a polsk šlechta.) Stálý vídeňský zpravodaj „Dz. Pol.“ byl v Praze za návštěvy Poláků z králov- ství polského. Z rozmluv se členy české společ- nosti nabyl dojmu, že se velice sympaticky do- tklo Čechů, že starobylá polská šlechta“ jde ruku v ruce s polským občanstvem všude tam, kde běží o společné zájmy národní. Čechové vědí — píše zpravodaj — co pro Poláka znamenají jmě- na Lubomirských, Poleckých, Zamoyských a j. a ne bez závisti pozorují, jak se potomkové oněch panovnických rodir zdemokratisoval v nejušlechtilejším slova smyslu, jak společná láska k vlasti poutá polské magnáty s lidem. Čechové — dodává pisatel — porovnávají, jaký jest poměr mezi t. zv. českou šlechtou a lidee a uznávají, že tak, jako mluvil v Praze na oř. kníže Luhomirski, nepromluví nikdo z jejich magnátů, žádný Schwarzenberg, žádný Deym. ba ani žádn, Harrach. A je to bohužel svatá
#22 alto_textblock #22
pravda.
#23 alto_textblock #23
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 3. srpna. Samospráva Makedonie. Jeden z jihoslovanských státníků, mešk j v Záhřebě, mluvil s redaktorem „Agr. Tgblilu.
#24 alto_textblock #24
hu e
#25 alto_textblock #25
utatsbod
#26 alto_textblock #26
o převratu v Turecku. Zná dobře veliké státnické schopnosti sultána Abdul Hamida, který ve sku- tečnosti sám řídí veškeru tureckou politiku a pro- to soudí, že obnovená ústava a parlament budou míti jen ten úkul, aby prováděly vůli sultánovu. Zvláště jedna věc leží nyní Abdul Hamidovi n srdci. Přeje si, aby se jeho nástupcem slal jeho syn a nikoli bratr, který dle starších zákonu má právo na trůn. Abdul Hamid netroufási sám starý řád zrušiti a proto uloží parlamentu, aby vypracoval nový zákon o nástupnictví a pře- vzal za něj odpovědnost Mluvě o tom, jaké účinky bude míti ny- nější převrat na Makedonii, jihoslovanský státník pravil: Nepochybuji, že budouenost Ma- kedonie spočívá jen v autonomii. Srhové chybují, podezírají-li Bulharsko, že chce make- donské samosprávy užiti jako prvého kroku k anexi. Jsou ovšem i v Bulharsku takoví sníl- kové; ale vážní bulharšti politikové pokládali by připojení Makedonie za neštěstí Bulharska. Nynější jednonárodní Bulharsko stalo by se stá- tem národnostním, neboť v Makedonii jsou vedle Bulharů i Srbové, Řekové, Albánci, Kuco- vlaši, Turei a ti by nepřispěli k sesílení Bulhar- ska. Mimo to makedonští Bulbaři jsou sehop- nější než Bulhaři z knížectví a již nyní zaují- mají * Bulharsku mnoho vynikajících míst. Po připojení Makedonie Makedonci nabyli by vrchu nad Bulhary, takže by bylo možno mluviti spíš o připojení Bulharska k Makedonii než naopak. Makedonie může prospívati jen jako zvláštní samosprávná provincie, v níž všechny národ- nosti musejí býti rovnoprávny
#27 alto_textblock #27
Lucanus, »sýček« ministrů pruských, zemřel. Dr. Lucanus, kterýž platil do nedávna za nejvlivnější osobnost v okoli oísaře Viléma nosíval od něho rozkazy ministrům, aby se po- roučeli z úřadů, upadli-li v nemilost, odbyl si skvělou celou karieru svou v pruském minister- stvu kultu. Narodil se r. 1831 v Halberstatu po králké dráze právnické vstoupil do minister- stva kultu. R 1888 postavil jej německý císat v čelo tajné civilní kabinetní kanceláře, v níž vyřizují se záležitosti občanské, pokud se koruně předkládají; zvláště ale otázky osobní. O Lu- canu tvrdí se také, že přispěl vlivem svým značně i k pádu Bismarkovu.
#28 alto_textblock #28
zd j Vážné opět události v Persil. Situace v Tavrizu jest stále ještě velm vážná. Revolueionáři zbořili most přes Krsil Usan. Kurdští jezdei spěchají revolucinnářům na pomoe a v čele jich bratr Safara agy, kterýž před 3 lety na rozkaz dacha v Tavrizu byl po- praven. 2 ni o V Grehlabeku a Teheranu shromáždílo s na sta hdl, kteří žádají šacha za svolání sně- movny. Ruská banka odmítlav žádost perského ministra vojenství za půjčku 10.000 tomano. Ruský vyslanec navrhl šachoví svolání konfe- rence, jež by uvážila prostředky k odstraněnl peněžní krise.
#29 alto_textblock #29
a
#30 alto_textblock #30
Protiněmecké demonstrace v Římě. Na náměsti Colonna v Římě dal dirigent kapely zahráti symfonii Beethovenovu. Obecen- stvo ji přijalo hvízdotem pronikavým. Jiní vo- lali: »Pryč s německou hudbolul Část obecenstva protestovala a jeden hudebník, seskoč v s podla, udeřil nástrojem svým jednoko demonstranta. Policie potom davy utisila. N
#31 alto_textblock #31
tak iniciativních jako odhalujících Maurice Ba
#32 alto_textblock #32
rěsa.
#33 alto_textblock #33
FEUILLETON.
#34 alto_textblock #34
nel ole
#35 alto_textblock #35
Jsa trochu méně střízlivý, o něco méne eliptický, v jadrnosti bubenějšt než Barrěs, ma naopak p. Mithouard přídavkem plnost a docela rozdílnou hudbu: jeho zkráceniny nejsou tal učené, jeho výraznost ne tak nucená, jeho věta masitější. Avšak jeho stanoviska jsou právě tak svérázná, jeho vývody právě tak neočekávan a Barrěs i on mají svou nationalistickou doktrinu společnou, která jim inspiruje vyvíjení někdy tak neočekávané jako logické, logiky to ale, jež není vlastní komukoliv, neboť pod záminkou legiky možno snadněji blouditi s davem než míi pravdu vůči duchům elity. Neníť alespoň t snadno, jak by si někdo myslil, zachovávati ta- kováto přikázání: Budme vždy tím, čím jsme: Studujme cizinu a využijme toho k tomu, abychom se lépe poznali! Ať v nás ožije duch latinský! Milujme venkov alespoň tak, jako hlavní město a decentralisujme. Zachovejme Francii Francouzům a zachovejme jim ji fran- couzskou! Jméco páně Mithouardovo čell jsem poprv v brusselském Spectateur catholi que. jenž pezpochyby seznámil jej i s jménem mým. neboť pokud trval, oba jsme do něho s chut přispivali. V Spectateuru vycházely Mi- thouardovy verše: tak onen Triptych, obsa- hující nádhernou sloku, již nikdy nepřečtu bez jistého pohnutí, téhož asi, jež ve mně vzbuzují hvězdné akkordy Valdštýnova tábor p. d'Indyho: „Od věčné věčnosti táhnou hvězdy k místu, jež jim pro onen večer souzeno. Ho- dina ona ze všech ostatních jest mým dědietvím. a jen onoho večera, nikdy více nebudou po neb mezi sebou (hvězdy) v takovém poměru.“ V těchto starých příspěvcích jsou ještě stu die o Verlainovi aneb o svědomitosti krá- s y atd.... Všechny vůdčí ideje Oecide ntu. revue obmezené, jež dělá tím více hluku, čím jest menší, jejíž však síla záleží v tom, že ma soubor doktrin a vždy touž písničku hude, klíč již v těch prvních spisech, jež ostatně se pro- měnily v svazky u Lemerre a v Mereure de France: Recital mystique, 1'Iris exaspěré, Les impossibles noces Le pauvre Pécheur. Le traité de 1Oceident, pojednání estheticko-ethické a la Ruskin, věnované Vincen- tu d'lndymu, již z počátku konstatuje: „Kdo
#36 alto_textblock #36
onne
#37 alto_textblock #37
Poslední knihy A. Mithouarda. P. Adrien Mithouard jest z nejzajímavějšíel osobností současné literatury francouzské, a na- vštíviv jako člen městské rady pařížské více- kráte Prahu, býval hostem Čechů. Svou vděě- nost za nezapomenutelná uvítání projevil jim článkem v revue důstojného zevnějšku Ocei- dent (Západ) článkem, nazvaným Pražská vrouenost, jehož lapidárního debutu jsme nezapomněli. „Onoho večera, když bylo šest — sedm Francouzů v pražském hotelu, bylo pa- desáte tisíc osob na ulici.“ A ještě toto: „Takhlo milují Češi své přátele, a když přátelé ti přijdou je navštívit, to boha všlají.“ A dále: „Nikde lyra lidská není tak napjata, jako v Praze. Neníť ani veselosti, ani fantasie, ani bujnosti v tom nadšeném davu, ale toliko vážnost, saha- jleí až k vznešenosti.“ A tuhleto ještě, ještě krás- nější: „Samo panorama Prahy jest grandiosní seskupenou krásou. Toto zářící město nemt úsměvu, jest cele exprossivní, ono se na nevím co připravuje. Jeho kameny se chvějí pohotovou energií. Člověk by si myslil, jeť to svět v obraně. náležející nějaké vzdálené neb záhadné vlasti a soustřeďující se uprostřed národů nepřátel- ských v životě síly a umírněnosti.“ A ještě tuhle to: „Ve svých pohledech Praha zušlechtila krásu odporu: ona vyznává energii. Duše česká má ve liké vnitřní — zdroje.“ Po jiných knihách, silně promyšlených, své domitě dozrálých a psaných s jistou bravurou, pe Tourment de l'Unité, Traité de 1'Oceident (Pojednání o Západu), p. Máhou- ard vydal čnes pod názvem Les par sur la terre (asi „Letemfrancouzským svě- tem) sbírku svých článků ve své vlastní revue TOccident. A všechny, až na jeden, Poud- ding, kde se jedná o výletu do Lundýna, se vztahují na Francii. Anebo města a věci fran- couzské jsou mu alespoň k tomu záminkou. Jest to nejkrásnější kniha tohoto druhu, již možno čísti po Du sang de la Mort et de l Volupté (znamenitě prý do češtiny přelože- nou pod názvem: Kniha krve, rozkošea smeti) a po Amitiés francaises (Fran- couzská přátelstvů), sbírkách to stránek právě
#38 alto_textblock #38
řekne Západ, rozumí pod tím v jediné civilisne zahrnuté umění španělské, flámské, němock hollandské, anglické, vlašské, avšak také mez všemi těmi slavnými větvemi kmen francouz ský.“ Dejme pozor na rozlišování větve o kmene, což vyjadřuje celou myšlenku páno Mithouardovu, který ostutně není na rozpacích „Upřímnost Franka dala vzbled moderní inteln genci.“ Anebo: „Buňka moudrosti jest upro střed (Západu): T'Ile de France.“ Aby byl úplný měly by se de tohote Západu počítati státy skan dinavské, provincíe baltské, snad Finsko, roz hodně Čechy, Polsko, Uhry a trojjediné králov ství. A tento západ trvá sám o sobě, jediný, tal jako to, co nazýváme Staračkem, jež se skládá z Athyn, Říma a Alexandrie. Školya literafury moderní staly se nerozlučnými účin kem téhož náboženství, téhož pojetí života, ktere byly prvotně společny celému tomu krestan stvu. Západ má jen jednu logiku, jediný způsol stavby; signaturou Západu, jeho značkou jest lomení, klenba, aneb, jak se říkalo v P'Ile de Francie „la croisée d'augive“. A ve stránkách plných vzmachu a v mluvě, plné sdílného prose lytismu kniha ta studuje takové charaktery jichž pouhé vyjmenování jako nadpisů kapito napřed překvapí a pak rozkolísá celou haldu úvah: Pohřbívati své mrtvé, Prorá žeti nebe, Vyzváněti čas. Francii v p. Mithonardovi roste něco podobného Ruskinovi. ale Ruskinovi, jaký sluší Flancii, méně si proti- mluvícímu než ten pravý, v myšlenkách a zvláště ve vkusu méně kolísavému, pevně utvrzenému v týchž neochvějných zásadách takového Bar rěse, jenž uvádí vše „na svou zem a své mrtvé“. Ruskin, ten neuvádí nic a Anglii, ale v celém západním světě hledá pro ni příklady. Společ- ného s p. Mäthouardem má, že ze Západu ne- vychází. Rusko a Byzane jsou oběma neznámy aneb řekněme spíše, že raději nechtějí o nich ničeho věděti. Nu a aby takové pojedná n o západu bylo opravdu úplné, mělo by exi- stovati paralelní řecko-slovanské pojednán o Východu, jež by člověk milerád napsal po způsobu díla p. Mithouardova. Neboť tento dvoj řad činů pochází z téhož kmene románo-helle- nisticko-křesťanského, a musí jako jeden muž se postaviti — přes Starý zákon — proti řade činů semitských a assiatských, z nichž pochází konflikt, jenž nyní bouří obor umění a myšlenky
#39 alto_textblock #39
a neméně i víry. Psal-li by někdy někdo tot. pojednání, viděl by na př. zvláštní věe: jak me ditace autorovy parazív ná kontřadikci takov Polsky a takových Čech „západoevropských na místo slovanských, a viděl by onu kontro dikci, za níž zodpovědným musíme činiti pří cnod Maďarů do Evropy, příčinu všech histori e ckých neštčstí obou zemí. P. Leger vidí ve věci jasně: bez přichodu Maďarů byla by se kolem Bizancie a dle formu slavonských vyvinula skupina národností tak po divuhodně scbopných sploditi homogénní kul- turu, jako se vyvinula kolem Říma. Zdá se, že p. Mithouurd nepřihlíží k Římu ve svém Po- jednání. Jeho myšlenka hareuje Ja vše strany z l'Ille de France absolutně tak, ja- koby to činil pauslavský esthét z Moskvy, jenž by se nechtěl vrátiti k Byzancii a ani si všímat Malé Asie. Ale historie lomené klenby pravéli symbolu Západu, nevyřkla ještě své poslední slovo. Za císařství, z jakých potřeb, z jakýeh myšlonek — z jiné potřeby, potřeby vnitřní, po- třeby duševní — se pojednou láme romanská klenba? Pojednou ji zde máme! A všade zá- roveň! Dnes se ji uphrá její orientálský původ. Ostatně Východ nevěděl s ní ničeho svésti. Pro blém zůstává Lanejvýše zajímavý .. .1 Orientálni architektura by ostatně naši studií reservovala zjev analogní a snad i paralelní: snáhlý vzrůst klenby v dóm a dómů v kopule, čímž rozumím vložení kopule na válcovitou věž. Nu, a já my- slím, že obě snahy mají touž příčinu, příčinu naprosto morální. Kdlo řekne přesně, proč táž příčina způsobila dva souvislé effekty tak roz dílné, ten rozetne uzel celé otázky a dovede definovati morální smysl slov Výcho a Západ. Neb p. Mithouard, zdá se mi, mo spíše o svém Západu neurčitou domněnku, než jasný, vědecký pojem, on jej ještě lépe vyeiťuje. než definuje, a vypráví nám o něm lépe, než jeh vysvětluje. Ale musíme ihned jej s ním při- pustiti jako některé z těch pravd, jež se ko- nečně obejdou bez důkazu. Jestiť tolik věcí, ne- méně solidných, jež se bez toho obejdou: tak one myslím, tedy jsem a pohyb, jenž se neprojevuje stěží jiným než chůzí. Ostalně jak pak pochybovati o esthetice, jež rodí revue revue p. Mithouardova také dokazuje pohyh chůzí a jelikož mysli, jest z nejužitečnějšíe ve Francii. Les Pas sur la terre jsou z ní témé
#40 alto_textblock #40
úplně vyňaty. Kníha tato pokračuje v pátránie p. Mithouardových křížem krážem končinam myšlenek a fakt západoevropských. Následujíeí nám podá bezpochyby jeho krásné studie, vyšlé již v jeho Oecident, o Praze, kde na něj čeká imbroglio slovanské, o Grenadě, kde na něj ustavičně číhá problém umění musulman- ského, o Benátkách, kde by se mohl setkatí s By- zancií, juko autor Pojednání o Východu by se setkal s T'Ile de France v království morej- ském a na Cypru. Tyto první Pas sur la terre shrnují prozatím některé z nejtypičtěj- ších stránek, jež spisovatel podepsal. Le taupier, le sacriste a l'affran- chisseur, ty jsem četl poprvé na Slovensku, kde vida tolik místní malebnosti tratiti se bez nejmenší upomínky, třásl jsem se malomocnou žádostivostí, touhou řevnivosti a i vzlekem, ale zvláště lítostí nad tím, co by některý Slovák, kultury a talentu páně Mithonardova, mohl vy- pozorovati a promysliti mezi Moravou a Váhem. Jde o ceremonii, jíž se končí mlácení v departe- mentu Mayenny. Z obilí dostane část le tau- pier (krikář), „pastýř, jehož stádo se procház pod zemi“ a jež zachránilo pole před vpádem myší — pak le sacriste (sacristai n), kostelník, „jenž odzvonil všecka Anděl pán dlouhého a úrodného roku“, a l'affranch is- seur (asi: „zvěrolékar“), „jenž ukončí dílo býkem počatě a pracuje v nitru krav“. A onehdy, seznámiv se pro Mercure de Franee s páně Šimkovou Kutnou Horou v XV. XVI. stol., knihou, přeepanou dokumenty a tak zajímavou, že jsem Hitoval, že tato svědomitá erudice česká nebyla sesílena dojímavým vý- razem esthetické sensibility, která by neměla scházeti, když se tolik zajímáme o staré zdia staré haraburdí a která by mohla míti za po- háněče silný aparát obecných myšlenek. Pre kolik kapitol jest zde látky na způsob oněch v tomto svazku, nadepsaných „numérisme“, tý- kající se procházky v Ornansi, vlasti Courbetově, „emmuré“, o stromu, vyrostlém ve zřicenině věžní hradu v Anjou, a zvláště Le capitai ne de l'Are, jenž se pro Senlís domáhá bistorie a mučednictví Sv. Sebastiána. Člověk má z těto stránky dojem, žeť to kapitola kroniky, zpraco- vané na způsob některých fresek ve vlašském dvoře kutnoborském... ale malířem anonym- ním, jenž zanechal ve Sv. Barboře několik I. g- mentů. Pod záminkou restaurace neměl bys