Strana 2. Číslo 218.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 10. srpna 1902.

Zprávy politické.

V Praze, dne 9. srpna 1902. 49. sjezd katolíků v Němesku započne v neděli, dne 24. srpna v Mannheimu. Níže podáváme themata řečí, jež proneseny budou ve ve- řejných shromážděních. 1. 25leté jubileum sv. Otce. 2. Církev jako strážkyně a pěstitelkyně nejvyšších kulturních statků. 3 a) Co stalo se na základě kato- lických zásad za účelem rozřešení sociální otázky b) Jaký jest dnes úkol křesťanských dělnických orga- nisasí? 4. Církev katolická a kfesťanská charlta. 5. Proticírkevní příval v 20. století. 6. Katolická víra a vědecké bádání. 7. Katolicismus a autorita. 8. Ka- tolicismus a snahy po lidovém vzdělání. 9. Katoli- cismus a umění. 10. Katolík a moderní život. 11. Úkoly spolku sv. Boniface. 12. Význam katolických řádů v přítomné době. 13. Náboženský a politický katolicismus. 14. Hnutí protisoubojové. — Účasť na sjezdu přlslíbili frýburský arciblskup Dr. T. Nörber a biskup Ehrler ze Špýru. Metropolita msgr. Firmilian, jak »Pol. Cor.« oznamuje, má od svého nastoupení neustálé ro- zepře s řeckými duchovníml. Energlcký boj, který týž s těmito duchovními podstoupil, neměl pro něho dosud žádných úspěchů. Jediným snad pro něho úspěchem asi jest, že vymohl na oekumenickém patrlarchovi otevření chrámu, který Řskové před jeho příchodem uzavřeli. Jeho žádosti, aby řecký archlmandrlta v Sko- plji, pro intriky proti Flrmilianovi osnované, byl odvolán, nebylo vyhověno. Ani to nemohl prosaditl, aby o jeho jménu člněna byla zmínka v modlitbách církevních. Patriarcha slce v tom smyslu duchovenstvu nové vyzvání zaslal, obyvatelstvo skopljské však se proti tomu ohradilo. — Přl zprávě této třeba ovšem pamatovati na to, že ji přináší »Pol. Corr.«, Slo- vanům velice nepříznivý. K porážce francouzských socialistů při posledních užších volbách, jež byla velmi citelna, pří- nášíme ještě následující: V Marseillu, kteréž město hospodářství soclalistů přivedlo k úpadku, všemocný jejich vůdce a maire dr. F leissiéres propadl na dobro. Zde 32 protikandidáti při užších volbách pro- šli 36.000 hlasy proti 28 soclalistickým. Přl užší volbě v Lille v druhém volebním okresu prošel mírný republikán Bonte protl radikálu. I v departementu Isére podlehli sociální demokraté. Volby tyto jsou z té příčiny symptomatické, že Jaures počínal si již jako pán Francie a těšil se na president- ství republiky. Zatím musí ještě posečkati. Zdá se, že si soc. demokraté svým ochotnictvím při uza- virání klášterních škol u voličů z ačně uškodili. Generál Lukas Meyer, jenž včera v Bru- selu náhle zemřel, podlehl dle »Petit Bleu« chorobě srdce, která ho již během války několikráte zachvá- tila. Generál, jenž hodlal jeti přes Drážďany do Kar- lových Varů, pocítil už na cestě z Rotterdamu do Bruselu nevolnost, ale v Bruselu byl opět po celý den vesel. O půl 5. hod. udělalo se mu opět špatně a za čtvrt hodiny zemřel u přítomnosti 5 lékařů.

Často vidívám na hřbitově amatéry-fotografy a cizince, dělající si obrázky a nákresy monumentálních hrobek a pomníků. Každého návštěvníka hřbltova mile dojímá čistá úprava chodníků a hroby. I kdyby v hrobě odpočíval chuďas, jeho pozůstalí povašují za svatou povinnost, obložiti ho pažitem. V ohledu tom činí milý dojem to závodění v okrašlování prostých hrobů. Málo kdo jde v neděli a ve svátek do ko- stela, aby nenesl kytici na hrob svých miláčků. A sotva že uvadne, již ji nahradí kyticí čerstvou. Tato něžnost právě chudšího lidu k hrobům svědčí nejen o pietě, ale 1 o poesil našeho lidu. A nyní, vy bořitelé vyšehradského hřbitova, přijdte a vykládejte lidu o škodlivosti mrtvol ze zdravotních ohledů. Kde je tu poesie a kde sprosťáctví? Kdyby na krásně vyšlo rozhodnutí, že vyšehrad- ský hřbitov má býti zrušen, uviděli bychom to po- zdvižení vyšehradského lidu, jenž by nepřátele hřbltova považoval za lidl, kteří mají buď o kolečko více, anebo méně. Nelze mi tuto vyčísti všecky zvláštnosti našeho Vyšehradu. Pro dnešek zmíním se ještě o jedné. Který návštěvník Vyšehradu za kostelem zahne v pravo na hradby nad Podolem, může tam seznámiti se s osobností velmi zvláštní. Na hradbách je totlž domek — obydlený. Přiblíží-li se k němu blíže, vyjde mu v ústrety někdo, jenž ho zasype spoustou slov, jež na něho učlní dojem, že ocitnul se ve vídeňském parlamentu. Illuse je dokonalá. Mnozí sice tvrdí, že je tam internován šílenec, jenž ovládá celý slovník nejsprostších nadávek, mně ale nechce se tomu véřlt, já si pořád myslím, že je to jakýsi český De- mosthenes, jenž se cvičí v řečnění. Nedává si sice kamínky pod jazyk, nýbrž jeví ochotu kamenem po někom hodit. Stojí opravdu za poslechnutí a čtenář zajlsté pak bude můj náhled sdíletl, že je to kandidát do vídeňského parlamentu.

Jeho dcera byla z Drážďan telegraficky do Bruselu povolána. Války súčastnil se jen v samém začátku u Dandee a Glencoe. Po Joubertově smrti musil ná- sledkem své choroby odmítnouti vrchní velení. Zdržoval se ponejvíce na severu a po opuštění Pre- torle náležel k výkonnému výboru transvalské vlády. Vyjednávání o mír súčastnil se člnně. Za svého pobytu v Anglli byl velmi čestně uvítán a se svou paní přijat lordem Robertsem, Caamberlainem a lor- dem Onslowem, podtajemníkem kolonlí. O poměrech v Transvalsku sdělil zpravodaji »Dally News« násle- dující: Jsme nuceni celý svůj život znovu vybudovatl, naše příbytky znovu vystavěti a náš nábytek znovu zakoupitl. Patřte na můj vlastní případ. Před válkou měl jsem šest farem. Nyní jsou všecky spáleny. Moje paní měla vlastní statek. Tam byl nejen dvůr úplně vypálen, ale I les, čitající mnoho tisíc stromů, úplně vykácen. Dílo zhouby bylo úplné. V oné kon- čině Transvalu, kde já jsem byl činným, bylo šest měst. Jsou úplně zničena. Vše to bude vyžadavatl naši plnou pracovní sílu a pozornost, a pro politiku zbude nám málo času. Britská vláda dává nám 60 milionů marek, bojím se však, že bude třeba tisíce milionů. My boerští vůdcové nemůžeme mysliti na nic jiného, než na veliký úkol obnovení naší země a návrat našeho lidu. Jest to návrat — národa — to prozatím postačí. Kletba konfiskace církevních statků ve Španělsku. O agrárních poměrech v této věčnou vzpourou rozryté říše přinášejí »Times« zajímavé podrobnosti. — Výhodnější poměry panují v provin- ciích severních, kdež platí právo jiné, nežli na jihu a kde i pozemky lépe jsou rozděleny, zejména v Galicii, Arturii, Navaře a Levidě. Zde žije dosti dobře množ- ství malosedláků a též hospodářské dělnictvo nalézá slušnou obživu. Za to ale horší jsou poměry v Anda- lusil a Estremaduře. Zde zle se mstí lupičství vlády na církevních statcích provedené hned na začátku předešlého století. Dokud statky nalezaly se v mrtvé ruce, měla chudlna s důstatek obživy. Mniši přáli nejen sobě, ale i lídem. Jakmile ale vláda statky skonfiskovala, byl chudý lid o dosavadní výdělek připraven. Církevní statky dostaly ne do rukou něko- lika bohatých vydřiduchů, kteří vůbec na těch stat- cíců nežili, nýbrž v Madridě, nejraději v Pařížia statky své pronajímali pachtýřům za drahý peníz. Títo teď sami na statcích se dřou, jen aby mohli vy- dříti vysoké nájemné. O nějakém racionelním hospo- dářství není řeči. Mzda dělníků je stlačena na stupeň stálého hladu. Dnes všeobecně se uznává, že osud někdejších otroků na statcích římských boháčů byl snesítelnější, nežli těchto hospodářských dělníků. A kdyby ministr dnes odvážil se v parlamentě na ne- blahý vliv moderních latifundistů upozorniti, způsobí revoluci. Není tudíž divu, že ve Španělsku každé chvíle propuká vzpoura dělnického lidu, jehož denní mzda obnáší ve žních 1 a půl paset — 60 kr., v zímě ani ne 1 pesetu, ano i méně. Dělník je s rodinou po všecken čas odkázán na hlad. Zde též kvete sociál- ním demokratům pšenice. Čirý anarchismus nalézá zde půdy vždy úrodnějí. Taková je klatba loupeže, spá- chané na mrtvé ruce. Stejné příčiny, stejné účinky — zrovna jako dnes v Haliči, kdežto lupičství provádí zase ta známáa třetí ruka. V dolní sněmovně auglické prohlásil Bal- four, odpovídaje na dotaz ve příčině trustu plavby atlantické, že vláda vyšla ve vyjednávání o okolno- stech, jež souvisejí s uzavřením trustů. Nehoda mini- stra Chamberlaina měla za následek průtah této zále- šitosti. Řečník má však za to, že bude vládě v pod- zimním zasedání už možno učinitl v té příčině sně- movně důvěrná sdělení. Za projednávání osnovy ap- propriační ve třetím čtení prohlásil státní podtajemník Cranborne, odpovídaje na četné dotazy, podané ve příčině obchodní smlouvy s Čínou, že kromě usta- novení o odstranění dávky likinové jsou ještě mnohé požadavky, od nichž vláda ustoupitl nemůže. třeba by bylo naléhání úřadů člnských sebe větší. Obtíže jisté prý se vyskytly, ale vláda doufá pevně, že bude s to, aby odpor Číňanů proti jistým ustanovením smlouvy přemohla. Dolní sněmovna schválila pak ve třetím čtení osnovu approprlační. Balfour navrhl po- tom odrečení sněmovny až do 16. října a prohlásil, že v zasedání podzimním bude třeba vyřídíti některé předlohy administrativní, ale hlavním úkolem zase- dání podzimního že bude vyřízení osnovy vyučovací a otázku londýnské vody. Dolní sněmovna návrh Balfourův schválla a odročila se do 16. října. Rov- něž sněmovna horní odročila se až do 16. října. Změny v anglickém ministerstvu. Úfadně oznamují se následující změny v ministerstvu: Esrl of Dudley byl jmenován lordlieutenantem Irska bez místa v kablnetě. Wyndham vstoupí do kabinetu jako sekretář pro Irsko. Markýz of Landenderry byl jme- nován předsedou v departementu vyučování, Ritchie kancléřem pokladu, Aker Dougles tajemníkem vnitra a Austen Chamberlaln gener. poštmistrem. Bez místa v kablnetě byl jmenován lord Windsor prvním komi- sařem prací a veřejných staveb, slr Actand Hood

parlamentním tajemníkem úřadu pokladního, A. W Forster komisařem pokladního úřadu, earl of Tercy státím podtajemníkem pro Indil, Cochrange státním podtajemníkem vnitra, earl Hardwicke státním podta- jemníkem války, sir W. Anson parlamentním tajem- níkem vyučování a Bonar Law parlamentním sekra tářem obchodu.

Listy z Belgie.

Z Antwer p. (P. dop. „K. L.“) L36. Léta 1884 převzala naše katolická strana správu zemi z rukou liberálů. Veřejné finance byly v bídném stavu a toliko pomocí slibů spořivosti do- stali se katolíci k vladaření. Na sta škol stálo prá- zdných aneb čítalo pouze půl tuctu žáků a méně též, t. j. dítky učitelovy pouze! Svobodná škola pak vy- hovovala všem požadavkům a požívala důvěry rodičů. Nová katolická vláda nerozpakovala se a pozavírala nepotřebné školy, při čemž opatřila učitelům tak zv. »wachtgelt«, peníze za čekanou; učitelové tito vinou svých nešikovných politlckých přátel (Uberálů) přišli nejprve o své žáky a potom o svá místa. Tato udá- lost vyvolala v liberálním tisku nejprudší protesty. Katolíci, kteřížto svými vlastními penězi 3000 škol založili, byli vyhlašování za nepřátele školního vyučo- vání, předpovídal se úpadek osvěty a vzdělánía jedva byl zákon ten několik měsíců v platnosti a již se nemohlo žádné neštěstí přihoditi, aby se nepřipiso- valo tomuto zákonu. Osmnácte let minulo od té doby a ještě usta- vičně se počítá katolické vládě na vrub, že jest ne- přítelkyní školního vzdělání a osvěty vůbec. Zfalšo- vané statistiky posílají se do světa, aby se ukázalo, že Belgle stojí na nejnižším stupni vzdělanosti. Kdo nezná našich liberálů, musí se domnívati, že oni jsou rytři veškeré učenosti a jmění a život dávají, aby vyučování lidu v skutek uvádáli. Zatím však v tom směru jsou co nejvíce opatrni. Téch několik škol, jež osobně »vydržují«, je v Belgii po kozlech máloa i ty bývají brzy uzavírány pro nedostatek podpory a v této době neznáme v celé Belgii ani jediné školy liberální, jež by bez oficlelních příspěvkův existovala! Za to katolíci vydržují si calé množství škol, leč to ví každý a proto je zbytečno o tom zde šířiti slov. Každý cizinec, jenž se zde jen krátký čas pozdrží, přesvědčí se, že ta převeliká starost liberálů jest jednoduše politickým prostředkem našich »svobodo- myslných«, aby svojí partaj zveleblli. Skandál zednářský Humbert- Crawford se hodlá ve Francii pomalu ututlati. Veškerými možnými prostředky hledí teď liberá- lové a zvláště socialisté francouzské katolíky učiniti odpornými a to především takové, kteříž ve prospěch školních sester manifestují. Rádiť přirovnávají tyto manifestace ke krvavým kravalům, jež u nás řádily letos v dubnu. »Zde v Belgii — píší — vraždili ka- tolíci lidi, kteříž se domáhali svého práva při hlaso- vání a nyní křlčí, že ve Francii policie mužně sl po- číná proti jejich klerikální partaji.« Toto přirovnání je náramně nesprávné. V Belgii pracovali socialističtí manifestanti pumami a dynamitem, ale ve Francil ka- tolíci aní pumy ani dynamit neházejí! Co řvali so- cíalisté letos v dubnu zde po ulicích? Že katolické školy musí býti vyhozeny do vzduchu a školní sestry pověšeny! »Vooruit« psal dne 14. dubna r. 1902: »Wij haten de priestors. Wij bekampen hen als ge- vaarlijke beesten. Wij zweren dat zij zich moeten he- teren of dat hun ondergand zekes is.« (Nenávidíme kněze. Bojujeme proti nim jako proti nebezpečným bestiím. Přísáháme, že se musí polepšiti aneb že jejich záhuba jest jistá) Smetanův »Dalibor« se nejspíše příští dlvadelní saisonu dostane přece jen na jeviště. Jednotlivé hlasy k nastudování byly již rozdány. Řiditelství flámské opery nemá již více pan Karel Van Walle, nýbrž novými řiditeli jsou teď pp. Tokkie a Judels. Řízení orkestru převzal pan Edvard Keurvels. Hlavním režisérem zůstal p. Felix Darix, jenž se tolik vyzna- menával v úloze Vaškově v »Prodané nevěstě«. (Pan Tokkie, nyní spoluřiditel, hrával tam výborně Kezala.) Dojdeli nyní k »Daliboru«, pak bude o to míti ve- likou zásluhu »Umělecká Beseda« v Praze. Než o tom všem ještě později.

Zprávy církevní.

Osobní věstník duchovenský z diecése králové-hradecké. Ustanoveni jsou pp.: Jos, Pfof, administrátor, za faráře ve Starém Bydžově; Vil. Chmelíček, farář Čechtlcký, za děkana v Dol. Královicích; Otm. Bažant, administrátor, za faráře v Mlíkosrbech; Jos. Stejskal, farář Boušínský, za fa- ráře do Studnice; Ant. Bartoš, administrátor Bejštský, za administrátora do Zvole; Frant. Loskot, kaplan Jablonecký, za kaplana do Brauné; Ad. Morávek, kooperátor, za administrátora v Pilníkově; Lad. Ka- llna, kaplan Čáslavský, za administrátora do Oumy- slovic Jan Biskup, administrátor, za kooperátora