ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 1c1373c0-70e9-11dc-bcb6-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 17
#1 alto_textblock #1
1903.
#2 alto_textblock #2
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h
#3 alto_textblock #3
NARUDNÍ
#4 alto_textblock #4
V Praze, ve středu dne 27. května.
#5 alto_textblock #5
TI.
#6 alto_textblock #6
K číslu 144. čislo v Praze za 2n a na venkově za 3
#7 alto_textblock #7
Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
#8 alto_textblock #8
Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Z parlamentu Z Vídně, 27. května. Plenum posla- necké sněmovny má prázdniny, o kterých praví žertem, ale pravdou jeden list, že stu denti středoškolští jich tatíkům záviděti mo- hou jich délku. Oba výbory, kterým při- kázány jsou záležitosti vyrovnací, ještě pracují. Když včera dr. Körber skončil svou nešťastnou řeč o poměrech chorvat- ských proti Chorvatům a pro hr. Khuen-Hédervara, několik lidí na levici mělo smutnou odvahu mu tleskati, zejmena poslanec Glöckner, který byl včera nějak ve zvláštní míře, pak Albrecht a Dobernig a několik málo soudruhů. Ve zprávách officiosních listů praví se lživě, že jnásledoval dlouho trvající a bouřlivý potlesk. Jenom málo rukou se hnulo. Mu- síme však konstatovati rádi, že ani tento skromný souhlas není sdílen novinami levice. Jenom officiosové z povinno- sti vzdávají souhlas chefu vlády. Jediná »Zeit« má však odvahu, pověděti dru. Kör- brovi pravdu a říci, že včerejším svým vy- konem ránu nezacelil, nýbrž rozjitřil. Kdo posuzuje situaci, jak se jeví po skončeném zasedání jarním, jest nucen při- hlednouti na smýšlení v táboře polskéma ivlašském. Jest veřejným tajemstvím, že mezi vládou a haličskopolskou delegací nedocíleno dosud kompromisu ve příčině terminu pro sestátnění Severní dráhy. Bylo včera vypravováno v kuloarech. že polská excellence před několika dny řekla dru. Körbrovi: »Pane ministerský předsedo, jest pochybenou taktikou, že v otázkách ná- rodních všechen svůj postup učinil jste zá- vislým na souhlasu Němců; že však na něm činíte závislým také postup ve vě- cech hospodářských a finančních, to jsou poméry nesnesitelné a my Poláci nejsme ochotni je dále snašeti.« Bylo dále vypravováno ve sně- movně, že dávno již nebylo tak prudkého irredentistického ruchu v království italském. Příčinou jest chování se Němců v Inšpruku, zvláště pak pro- hlášení ministra dra. Hartla, že k vůli německo-nacionálním buršákům přeloží vlaš- ské přednášky z inšprucké university jinam.
#9 alto_textblock #9
Onehdy z bursy byla přinesena do sně- movny nejnovější kletba. Zní: »Abys byl ra- kouským předsedou ministerstva a musil vládnouti s německými stranami levice !« Skutečně nemohl stihnouti horší osud dra. Körbra, než býti odkázán na tyto. Dva její členové Dobernig a Lemisch pronesli se o svém poměru k němu způsobem nikoliv jakoby byli stranou vládní, stranou, před kterou bylo kapitulováno, nýbrž stranou zná- silněnou. Poslanec Dobernig žádal, aby měli Němci s korunou více styků, jinými slovy: aby měli hodně ministrů. Potom chtěl, aby odloučily se Halič a Bukovina za tím účelem, aby prý mohli Němci klidně žíti v části Rakouska, které by zůstalo po odloučení obou území; jinými slovy: a by mohli snáze potlačovati Čechy a Slovince, jsouce prosti Poláků. Pokud se tkne vyrovnání, pan Dobernig řekl, že nemohou Němci hlasovati pro ně, nebude-li vyhověno národním postu- látům jejich a že také obstrukce Němcův tom případě bude odůvodněna. Věru, dr. Körbrovi člověk takových přátel záviděti ne- může! Nechuť jest pociťována zároveň proti tomu, aby vlašské právnické před- nášky přeloženy byly buď do Ce- lovce anebo Běláku. Bylo praveno, že Němci nemají žádné příčiny Vlachům po- volovati ve věcech kulturních, poněvadž Vla- chové navzájem nechovají se dle toho k Němcům ve věcech národních. Ostatně prý Němci nejsou povolní, činiti koncese ostat- ním národům rakouským. Pánové Dobernig a Lemisch zapomněli však, že nebude vždycky dr. Körber a jeho system, podle kterého ne- smí se státi v tomto státě nic, k čemu by nedali páni německé strany své placet a že mohou se časem státi také věci bez Němců a proti Němcům, jako se již staly. Štyrskohradecká »Tagespost« ozna- muje, že ministr vyučování dr. Hartel k dotazu poslance Doberniga prohlásil, že vláda nemá úmyslu přenésti vlašské přednášky do některého ze vzpomenutých měst. Zdá se, že dr. Hartel oběma pánům řekl, co tito slyšeti chtěli. Čechy a uherská mouka. Z Pešti. 27. května. Ve sněmovně poslanecké podá dnes vládní poslanec Ne-
#10 alto_textblock #10
menyi dotaz na Kol. Szella v pří- čině akce, zahájené v králov- ství českém — prý za oficiální assi- stence — proti uherské mouce. Arcibiskup Kohn nejede — proza- tím aspoň — do Říma. Z Vídně, 27. května. Včera konstato- valy některé listy ze spolehlivého pramene, že dr. Kohn pojede tohoto měsíce do Říma, některé, že v červnu. »Reichswehre uveřejňuje telegram z Prahy, že celá zpráva je bezpodstatnou. Česko-polská sokolská slavnost v Berlíně. Z Berlína, 27. května. O Letnicích koná se zde česko-polská slavnost sokolská, ke které pozvány jsou sokolské jednoty ze zemi koruny české a české a polské jednoty v Rakousku a Německu. Praví se v pozvánkách, že slavnost bude projevem proti znásilňováni polských bratří v Německu. Berlínská »Post«, která přináší o tom zprávu, praví do slova: »Tím jest označena tendence této slavnosti jako demonstrace politické, jako drzé provokace něme- ckého hlavního města, jehož pohostinství toto panstvo zneužívá způsobem nestoudným. Možno býti zvědavým, jak se policie ve věci té zachová«.— To je přímá výzva k zákazu slavnosti.
#11 alto_textblock #11
Telegraflcké zprávy.
#12 alto_textblock #12
z Vídně, 27. května. (C.-B.) „W. ienen Zeitung“ oznamuje: Císař udělil sekčnímu chefovi v ministerstvu obchodu, tajnému radovi Belovi baronu Weigelspergovi při jeho odchodu na vyžádaný trvalý odpočinek velký. kříž řádu Františka Josefa. — Císař udělil presi- dentovi zemského soudu ve Vídni Juliovi šl. Soosovi při jeho odchodu na vyžádaný trvalý odpočinek titul senátního presidenta. — Císař jmenoval místopředsedu zemského soudu pro ci- vilní záležitosti Petra barona Fellneraz Feldeggu, požívajícího už titulu a charakteru dvorního rady, presidentem tohoto zemského soudu a radu vrchního zemského soudu, před- nostu exekučního soudu ve Vídni, požívajícího už titulu a charakteru dvorního rady, dra. Pavla šl. Vittorella presidentem zemského soudu pro trestní záležitosti ve Vídni.
#13 alto_textblock #13
FEUILLETON.
#14 alto_textblock #14
Pepička špirkovic. Od Popelky Bilianové.
#15 alto_textblock #15
Už dávno spí Pepička Špírkovic pod drnem na podčáplském hřbitově, ale stín její dosud se míhá v myslích starších osadníků. A zejmena v době zimní častěji se přesune postať její v paměti těch, kdož ji znali a památka její oživuje se za dlouhých, zimních večerů. Pepička Špírkovic byla statná a urostlá jak jedle, tváře krev a mléko, čelo hladké, vlasy černé, zuby jako skála a bílé jako slonová kost. ústa poněkud velká, ale se rty, pěkně krojeným ve zdravé červeni, obočí ve sličný oblouk vykle- nuté, oči veliké a hnědé a pozad nich matenice. To byla Pepička Špírkovic. A matenice z omezeného rozumu linula se jí z očí podivným rysem až ke koutkům úst, kteréž co chvíli k širo- kému úsměvu se rozvíraly a bílé zuby svítily v červeni rtů, jako skalní útesy. Pepička Špírkovic „neměla rozumu“ a prů- linami přehrad jeho proudilo cosi jen jako pud i zvířatům daný. Upomínala na ovci — i dobrotou svojí, i pla chostí a omezeností. Zejmena výborně znala utíkati; utekla všemu: psům i zlým lidem, větru, sněhu i zimě. Přikrčila hlavu mezi ramena, zavinula ruce do zástěrk — měla-li jakou — a užívaly zdravé,
#16 alto_textblock #16
mohutné nohy její do výše a plácaly širokým chodidly na cestu. Běh její stal se v okolí příslovným. Říc někomu, že běží jako Pepička Špírkovic, značilc už poslední hranici možnosti. — Pepička Špírkovic byla ze statku. Dokud byli rodiče živi, chránili ji, jak mohli a uměli To bylo jen, Pepičko sem a Pepičko tam a to už jí zůstalo až do smrti. Říci jí: „Pepka“ — vzala nohy na ramena a už letěla pryč. Pepička nebyla zhola k žádné práci — jer jíst a jen jíst. Ruce měla jako z másla a na kotníkách do líčky. Matka ovšem nešťastnému dítěti svému přála, i po smrti rodičů měla živobytí zajištěné až do smrti na rodném statku. Ale málo ho užila. Bratr byl sice hodný člověk i žena jeho a nikdy neublížili nešťastné sestře, ale nemohli ji tak hlídati, jako rodiče činili. Pepička měla nezkrotnou touhu po světě a po volnosti; už za malinka, jak zůstala vrátka u dvora otevřená, Pepička byla venku a upalo- vala, kam ji oči vedly. Dokud byla malá, nedo- běhla daleko a lidé už ji sami zpátky přivedli, ale když dospěla a rodiče zemřeli, bylo těžk bratru dohlídati se jí. Z počátku, když utekla, hledali ji po okol- ních dědinách, později už ji nechali, až zase sama domů přišla.
#17 alto_textblock #17
To bývalo obyčejně v zimě a tu Pepička zdržela se po nějakou dobu pod rodným krovem. Vrátila se na hrůzu švakrové a na lítost bratrovu: šaty na sobě samý cár a nečistoty plna i hmyzu a při tom zdravá jako buk. Hadry z ní zakopali do hnoje, umyli jia učistili — vlasy vždycky do hola jí musili ostří- hati a Pepička si libovala, pomlaskávajíc si. „Heztý — heztý,“ hladila si čistý oděv a za chvíli už zas byla jako čuně: lehla si ve chlévě třeba do hnoje, jakž tomu zvykla na svých po- tulkách. Řeč Pepiččina sestávala jen z několika slov: tojáč, leba — a ukazovala, že chce mazaný; ale když nebyl mazaný, slupla jej také a třeba syrové brambory k tomu. „Abta“ bylo vůbec všecko ovoce — o po- lévku a jiné tekutiny nedbala — jinou stravu všecku jedla rukou a co nesnědla, všecko dalasi do klína. Brambory, kaši, hrách i vdolky s po- vidly — všecko v jedné míchanici a klín podle toho vypadal. Kromě domova jinde se nepřevlékala a je- nom někdy milosrdný déšť špínu s ní bezděky spláchl. Ale — málokdy: Pepička déšť i jinou nepohodu větřila. Dešti se uhnula, kde mohlaa vydržela třeba v lomech seděti i dva dni a více o hladu, jen aby nezmokla. Potulovala se krajinou a znala už statky, kde ji nechávali ve chlévě přes noc a dali jí kus potravy. A jak přišla Pepička do statku a zalezla ve chlévě do slámy nebo třeba do hnoje, už pro-