#1
alto_textblock
#1
Bezplatná porada lékařská.
#2
alto_textblock
#2
(Denně mimo neděle a svátky.)
#3
alto_textblock
#3
Svandovo divadlo na Smíchově.
#4
alto_textblock
#4
Začátek o 7. hod.
#5
alto_textblock
#5
Ve čtvrtek 14. prosince.
#6
alto_textblock
#6
Novinka.
Dáma z čís. 23.
Novinka.
Napsali Paul Garault a W. Bourgain. Přel. V. Tá-
borský. Režisér Alois Vojta.
#7
alto_textblock
#7
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vinohrace
Ve čtvrtek 14. prosince.
Začátek o 7. h
Brasilské diamanty aneb Osudný odka
Obraz ze života o 4 jednáních od P. Blumenreich
přeložil J. Poláček.
#8
alto_textblock
#8
Ve všeobscné nemocnici u Karlova
nám. ordinuje se: na klinice prof. Maiznera pro
nemoci vnitřní oč 3—11 hod.; tamtéž pro nemoci
krční a nosn (ordin. prof. dr. Frankenberger)
od 4 do 5 hodin odpol. — na klinice prof. Tho-
mayera pro nemoci vnitřní od 9—10. hod. — na
klinice prof. Kukuly pro choroby ranlékařské
od 9—11 hod. — na klinice prof. Janovského pro ne-
moci kožní a příjičné od 9—10 a odpol. od
3—4 hod. — na klinice prof. Deyla pro nemoci oční
od 8—10 hod. — na klinice prof. Pavlíka pro nemoci
ženské od 9—10 hod. — na klinice prof. Kauf-
manna pro nemoci ušní, nosní a hrtanové od
8—10 hod. — V jiných ústavech: na klinice
prof. Schwinga pro nemoci novorozenců a kc-
jenců od 2—3 hod. v českém oddělení zemského na-
lezince u Karlova č. 8; — na klinice prof. Kuffnera pro
choroby duševní a nervové od 9—11 hod.v
zemském ústavu pro choromyslné.
#9
alto_textblock
#9
HUDEBNÍ ZÁVOD
#10
alto_textblock
#10
NAKLADATELSTVÍ
#11
alto_textblock
#11
MOJMÍR URBÁNEK
#12
alto_textblock
#12
PRAZE,
JUNOMANNOVA TŘÍDA ČÍ8. 14 (řive ŠIROKÁ UL.) HLÁVKOV PALÁC,
#13
alto_textblock
#13
doporučuje za vánočni dary:
#14
alto_textblock
#14
Král. české zem. divadlo v Praze.
#15
alto_textblock
#15
Národní divadlo.
#16
alto_textblock
#16
Ve čtvrtek 14. prosince.
#17
alto_textblock
#17
68. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
#18
alto_textblock
#18
LUCERNA.
#19
alto_textblock
#19
Pro piano na 2 ruce.
Foerster J. B., op. 47. Snění. (5) K 2.50.
Foerster J. B, op. 49. Růže vzpomínek.
(6) K 2.50.
Chopin, Valčíky. K 1.20.
Kraus, Z dětské světničky. (15) K 1.80.
Křidle, op. 12. Pro velké a malé děti.
K 3.—
Musil, 10 Sonatin. 2 sešity po K 3.—
Nedbal, op. 15. Z dětského života. K 3.—.
Novák Vít., op. 24. Sonata ero-
iea. K 5.—
Novák Vít., op. 32. Slovácká sujta. K 3.60.
Řihovský, op. 6. Osmnáct skladeb. K 3.—
Studium sonat (Trneček). 2 svazky. K 4.—
a 5.
#20
alto_textblock
#20
Pro zpěv a klavír.
Album klassiků. 56 písní atd. K 4.—.
Album ruských písní a rom. (9) K 3.—,
Čajkovský, 24 písní a rom. K 4.—
Foerster Jos. B, op. 42. Písně soumraku.
(6) K 2.—.
Foerster Jos. B., op. 46. Láska. (14) 2 sešity
po K 2.—.
#21
alto_textblock
#21
Friml, Nové písně Závišovy.
. Vyznání. 2. Jindy a dnes.
3. Churavím. Po K 1.50.
Friml, Písně o lichých slibech.
1. Kopejte, hrobaři. 2. Věneček.
3. Proč bych plakal. Po K 1.50.
Friml, Ukolébavka. K 1.50.
#22
alto_textblock
#22
V pátek 15. prosince.
#23
alto_textblock
#23
Divadelní hra o šesti obrazech. Napsal Alois Jirásek.
Režisér Jaroslav Kvapil. Scénicky vystavil Gustav
Schmoranz.
Osoby: Mladá kněžna, Isa Grégrova. Dvořan, Kare
Želenský. Vrchní, Alois Sedláček. Mlynář, Eduard
Vojan. Jeho bába, Marie Ryšavá. Hanička, Anna
Červená. Zajíček, učitelský mládenec, Rudolf Kafka.
Braha, sekerník, Florentin Steinsberg. Zima, Sejtko
Klásek, šumaři, Karel Váňa, Eug. Viesner, Karel Mu-
šek. Klásková, Marie Hübnerová. Michal, Ivan. vod-
níci, Jindřich Mošna, Rudolf Inneman. Pan Franc.
Karel Hašler. Mušketýr, Josef Havelský. Žan, služeb-
ník, Emil Focht. Komorná, Anna Sedláčkova. Krou-
žilka, Votruba, rychtáři, Václav Zintl, Antonín Hla-
váček. Farář, Frant. Gerlický. Družice, Marie Papírní-
kova. — Zámečtí úřadníci, rychtáři, družice, Hejkal
lesní panny. — Děj za onoho času ve mlýně, na
zámku, v lese a lesním zámečku.
Po třetím obraze přestávka.
Začátek o 7. hod.
#24
alto_textblock
#24
LOUISA.
#25
alto_textblock
#25
Konec o 3410. hod.
#26
alto_textblock
#26
69. hra v předpl.
(1. čtvrtka.)
#27
alto_textblock
#27
Suk, cp. 21. Suita. K 3.-
Suk, op. 22a. Jaro. K 3.—
Suk, op. 22b. Letní dojmy. K 3.—
Tregler, op. 18. Aquarelly. (5) K 3.—
#28
alto_textblock
#28
Pro piano na 4 ruce.
#29
alto_textblock
#29
Gruber, A-R-C. 50 melodií. 2 seš. po K 2.—.
Hopp, Dětem pro radost. K 1.60.
Chvála, O posvícení. K 3.—
Chvála, Obrázky z „Babičky“. K 3.—.
z Káanů, Eklogy. K 3.—.
Praus, Dětské scény. 2 sešity po K 1.50.
#30
alto_textblock
#30
SUK, op. 26.
#31
alto_textblock
#31
RA
#32
alto_textblock
#32
Symfonická báseň. K 6.-
#33
alto_textblock
#33
Hoffmeister, Miladě. (3) K 2.—
Jiránek, Mládenecké písn. (Tenor, bar.)
Po K 2
Libické písně. (50) v. J. Novotný.
K 6.—
Novák Vit., op. 25. Melancholie. K 2.40.
Novák Vít., op. 28. Dvě ballady. K 2.40.
Novák Vit., op. 31. Údolí nového králov-
ství. K 2.40.
Novotný, Ze starých časů. (Bas.) K 2.40.
Slovenské lid. písně. (Novák [25].) K 3.—
Tregier, op. 17. Různé nálady. (6) K 2.—.
Vendler, op. 3. Pět písní. K 1.60.
Vendler, op. 4. Tři písně. K 1.50.
Vendler, op. 20. Pět písní. K 1.60.
Vymetal, Osmero písní. (Vyšší, střed.) Po
K 2.50.
Vymetal, Zlaté mládí. 10 dět. písn. K 2.—.
#34
alto_textblock
#34
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy
#35
alto_textblock
#35
O N
#37
alto_textblock
#37
M.
#38
alto_textblock
#38
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
#39
alto_textblock
#39
Začátek o 7. hod.
Ve čtvrtek 14. prosince.
Po druhé. Původní novinka.
Za bludičkou.
Lidová hra o 6 obrazech. Napsali M. Fučík, L. Schmidí
Beauchez a syn. Režisér B. Lachman.
#40
alto_textblock
#40
Seznamy zdarma.
#41
alto_textblock
#41
Veškery tyto skladby lze dostati též ve skvostných vazbách o 2 koruny
dráže. Lze též kombinovati celé svazky z různých komposic. Každá vazba za 2 K
opatří se během dne.
#42
alto_textblock
#42
Vázané věci nelze vyměňovati, aniž na ukázku posílati.
508
#43
alto_textblock
#43
— Byla tak pyšně vychována! vmísila se do roz-
mluvy pojednou paní Florentová. Slečna Jaffrova nena-
lezla v celém okolí dítěte, které by bylo hodno stýkati se
s její neteří . .. Uzavírala ji přísně před ostatními smr-
telníky . ..
— Ale Delfína... odvážil se namitnouti Baptist, za-
ražený nevlídným přijetím své zprávy.
— Nu což, Delfína! opakovala paní Florentová
trochu ostře. Delfina byla jenom dcerkou šafáře slečny
Jaffrovy — a přece si hrávala s Alicí, chtěl jsi mi
říci?... Žily skoro v bezprostředním sousedství, vždyť je
dvůr zrovna vedle zámku, tu se nedalo stykům mezi
dětmi zabrániti. Slečna Jaffrova byla ostatně také povinna
ohledem rodině šafáře, který ji po celý život věrně sloužil
a její neť měla přece také potřebí trochy styků s dětmi,
nemohla býti docela uzavřena... Naše paní sousedka se
ostatně řídila v tomto ohledu přikladem šlechty: byla bla-
hosklonnou ke služebnictvu, ale přísně uzavřenou vůči
těm, kdo snad by se jí byli mohli rovnat nebo s ní sou-
peřit... byla vždy nadutá a nebude-li takovou i její net,
její zásluha to jistě nebude.
Hlas paní Florentové prozrazoval starou, tajenou
zášť. V tomto kraji klidném i způsoby zůstávaly nezmě-
něny a rozdíl mezi jednotlivými vrstvami byl týž, jako
před sto lety. Mezi slečnou Jaffrovou, majitelkou zámku
Tertru, který náležel její rodině od nepaměti a Florento-
vými z Bílého Mlýna byl rozdíl asi právě tak velký, jako
mezi těmito a Baptistem Paumierem, sedlákem z Cham-
pignettu. Tento rozdíl patrný byl i ve všech maličkostech.
Slečna Alice měla vlastní vychovatelku, kdežto Célina byla
vychována v malém ústavu blízkého okresního města. Ve
mlýně nebylo jiných přijímacích místností, vyjma kance-
#44
alto_textblock
#44
lář otce Florenta a velikou jídelnu, jejíž podlaha kryta
byla do nedávna ještě dlaždicemi a v níž shromažďovali
se k jídlu patriarchálně členové rodiny i čeleď. Velkýa
malý salon v Tertru s velkými zrcadly, četnými pohov-
kami a lenoškami, pianem, podobiznami předků po stě-
nách, čínskými vásami na krbu, byly předmětem velikého
úžasu a obdivu pro všecky, kdož je spatřili. Rodina Flo-
rentova stála až na druhém místě v řadě místní honorace,
první místo rozhodně zaujímalo panstvo, které prodlévalo
v Tertru jenom z jara a v létě a paní Florentová pocifo-
vala tajnou závist, pozorujíc, jak slečna Jaffrova umí
hráti velkou dámu přes to, že je hrbatá a ošklivá a jak
lid o ní mluví s pokornou úctou přes to, že je lakomá
a zlá.
— A konečně, pokračovala trpce, kdopak je slečna
Alice Maurevelova, že je tak hrdá? Její babička byla uči-
telkou Marie Louisy Jaffrovy, když si ji otec této vzal . ..
, pamatuji se na tu událost dobře, ač jsem byla tehda
ještě velmi mladá! Vídím dosud oči slečny Marie Louisy
při oddavkách; viděla jsem kdysi rozezleného brejlovce
— to byl týž pohled... Učitelka byla velice hezká, ale
bylo jí málo platno, že získala si náklonnost otcovu, ne-
boť celé jmění náleželo dceři Marii Louise a náklonnost
této si získat nedovedla... A když se matka Alicina vdá-
vala, dostala jenom skrovné věno . ..
— Je půvabná, ta slečna Alice, zívl Antonín, pro-
tahuje se; ale zdá se, jakoby pohrdala zemí, která ji
nosí ...
— , podle zevnějšku je těžko souditi, řekl Baptist
vřele. A dodal, snaže se najíti důvod, který by svědčil
ve prospěch slečny Alice: