#1
alto_textblock
#1
Strana 10.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
28. listopadu 1909. Číslo 328
#5
alto_textblock
#5
5e déšť. Brr... ošklivě. A Ivanovi asi už ne
přijdou.
Doktor zřetelně viděl vězení a člověk
s chmýřím, jak tam sedí. Je tam temno, pro
tože hoří pouze malinká, špatná lampička; le-
zou tam štěnice a na dveřích vísí velký železný
zámek. A člověk s chmýřím na bradě tam sed
a o něčem přemýšlí, možná o člověku, který ho
chytil.
„Hlavní věcí je, proč jsem ho chytil?“, za-
myšleně mluví Alexandr Pavlovič. „Jak je to
nehezké! Kdybych byl vyšel ze skladu o pět
minut dříve, nic takového by se nebylo přiho-
dilo,“
„Nikdy není třeba vměšovat se v takové
pouliční historie,“ poznamenává žena poučují-
cim tónem. „Když jsem žila u tety, k nám take
příšel zloděj, a potom ho soudili ... Pozoruješ
Sášo, jak jsme se v posledním roce zařídili?“
„Přemýšlel jsem o tom již. A on je docela
mladý hoch, ten zloděj. A oblíčej má vyhublý!'
„Ještě potřebujeme krásnou skříň na kni
hy.“ pokračovala Varvara Grigorjevna. „Tvá je
mílá. Zapisuješ si knihy, které si u tebe vy
půjčují?.
„Nu, kdo sí vypůjčuje?“
„Ne, přece. A to ani nezpozoruješ, až t
ani jedné knihy nezbude.“
Oba se zamyslilí a přítisknuvše se k sobě
roztržitě bloudili očima po světlém, krásném
pokojí. Varvara Grigorjevna vzpomněla na to
jak mnoho knih měla její tela a jak se všecky
potratily. Doktor si chtěl připomenout zloděje
s jeho zvláštníma očima, nosem i ústy, a ne
mohl. Představil si jasně mnohé obličeje, zná
mé i naprosto cizí, ale tento obličej, nuticí k li-
tostí, se mu neobjevil. Tu se pokusil doktor
představiti si vězení s jeho temnotou a špínou.
a také nemohl.
„Ale víš, co jsem tí koupila k zákusku?
zeptala se Varvara Grigorjevna, hladíc rukou
mužovy vlasy.
„Co
„Hládejl“
Doktoru už se chiělo jíst, i začal hádat, l
neuhiodl.
„Humry!“, s hrdostí zvolala Varvara Gri-
gorjevna a objasnila: „myslila jsem, že přijdou
Ivanovi, ale tím lépe — sníš je sám.
A několikrát se políbili. Potom pili čaj a
doktor jedl humry a po čaji přešlí do kabinetu
a dektor četl ženě nahlas. Děšť rovnoměrněa
sotva slyšitelně šuměl za oknem skrze silná
skla, stejnoměrně a uspokojivě zněly věty ro-
mánu a bylo tak jasno od velké „ministerské“
lampy.
„Dost. Je čas spat!“ rozhodně řekla Va-
vara Grigorjevna a přívřela knihu v rukou
doktorových. Lenivě se zvednuvší z divanu, za-
ložila ruce za hlavu a proláhla se, chvějíc se
vším tělem a vypínajie hruď do předu. Nedav
jí spustit rukou, Aloxandr Pavlovič objal ženu
a poceloval ji na šíji.
„Ale stále je mi tak líto..“ rek.
„Nu, nech toho. Koupíme novou.
Doktor mluvil o člověku, ale po ženinýeh
slovech pomyslil si, že mluví o lampě. A objavše
Přeložila B. H.
se, šli do ložnice.
#6
alto_textblock
#6
Lékařská hlídka.
#7
alto_textblock
#7
O zimním oděvu
Člověk jest jediný živočich, který doved
žíti jak v podnebí horkém, tak v podnebí stude-
ném až ledovém. Nejnižší teplota, při které člo-
věk dovede se ještě udržeti na živu, byla zazna-
menána kapitánem Backem v severní Americe.
totiž —56.7° C, nejvyšsí ve stínu v Egyptě
h17.7° C, rozdll činí tudíž 104° C. V našem
podnebí mirném není ovšem člověk vysazen ni-
kdy tak velikým rozdílům teploty vzduchu, ný-
brž střední teplota roční činí u nás 10—15°C.
při čem nejvyšší teplota vůbec jest ke konci
července a začne v prvých dnech srpna klesati
stále až do ledna, kdy jest nejnižší, načež začne
koncem ledna stoupati až do konce července.
Tělo lidské vydává neustále do ovzduší ji-
stou čásí svého tepla a sice tím větší, čím chlad-
nější jest vzduch a vydávalo by je při nízké te-
plotě vzduchu tak dlouho, až by teplota jeho
rovnala se teplotě ovzduší; tu by však přestaí
život, neboť teplota tělesná smi bez ůjmy zdravi
kolísati jen nepatrně kolem 37° C. Aby se tak-
nestalo, nýbrž aby teplota télesná udržovala se
I za kolísavé teploty ovzduší na stejné výši, o to
jest postaráno ústrojím, upravujleín teplotu tě
lesnou; ústrojím tím jsou cévy kožní; ve chlad-
ném prostředí stáhnou se cévy kožní, kůže
zbledne, poněvadž k povrchu tělesnému přijde
méně krve, a tím se zmenší ztráta tepla těles-
ného; opačně jest tomu v teplém prostřodí: cévy
kožní se roztáhnou, kůže zčervená, nehoť na po-
vrch těla přijde více krve, a tím jest umožněna
rětší ztráta tepla čili tělo se ochlazuje,
Toto přirozoné ústrojí by však v podneb
mírném a studeném často nestačilo, poněvadz
cévy kožní by posléze ochrnuly a člověk by
zmrznul. Proto nutno činnost ústrojí tohoto
vhodně podporovati oděvem, čímž se rozumí
každá hmota, přikládaná na povrch těla za tin
účelem, aby člověka chránila proti změnám te-
ploty, u nás tedy zvláště proti zimě, mim
to také proti promočení, kleré jest ui nás
v zimě nejčastějším.
Za oděv užívá se látek z říše živočišné
#8
alto_textblock
#8
tepla.
#9
alto_textblock
#9
(vlny, kožešiny, kůže, hedvábí) i z říše rostlinn
(bavlny, lnu, kaučuku).
Která z látek těchto hodí se nejlépe za oděv
zimní?
Cena cděvu jakožto ochrany před zimo
záleží na tom, jakou má oděv vodivost tepelnou
to jest: jestli dobrým či špatným vodičem tepla
Z fysiky jest známo, že rozeznáváme dv
druhy hmot; jedny (na př. kovy) při doteku ru
kou dávají vždy pocit studena, poněvadž odní
mají ruce veliké množství tepla, druhé (na př
dřevo) za týchž okolností dávají vždy pocit vyšš
teploty nežli prvé. Přiložíme-li jeden konec tyče
zhotovené ze hmot prvého druhu, na př. tyče
železné, k ohni, ucítíme hned na druhém konci.
za který tyč držíme, silné teplo, takže brzy tyč
upustíme, poněvadž kov jest dobrý vodi
tepla, to jest jako dříve ruce odnímal velik
množství tepla, tak jí touže měrou zase přivád
teplo z ohně; držíme-li však v ohni tyč dřevě-
nou, můžeme velmi dlouho tyč držeti v ruee
aniž bychom pocítili tepla, poněvadž dřevo jes
špatným vodičem tepla: jako prve ruce
tepla neodnímalo, tak ho nyní také nepřivádi
Tepelná vodivost oděvu jest o
vislá a) od druhu látky, ze které jest oděv
zhofoven, b) od vzdušnosti (pórovafost
látky, e) od barvy látky.
Z rozmanitých druhů látek oděvních jes
nejšpatnějším vodičem vlna, po ní postupni
lepšímí vodiči jsou hedvábí, bavlna a nej
lepším vodičem jest l en.
Poněvadž vzduch patří k nejšpatnějším v
čičům tepelným, jest ona látka špatnějším vodi
čem tepelným, která ve svých průduších (skuli
nách čili pórech) obsahuje hojně vzduchu
Proto látky lehké s četnými, dosti širokými prů
duchy chrání proti zimě mnohem účinněji, nebo
zachovávají více teplo tělem vydávané, nežl
stejně tlusté látky, hustě tkané. Proto látky
vlněné, jsouce bohaty průduchy, jsou mno-
hem špatnějším vodičem tepla, než stejně tlust
látky bavlněné, hedvábné a lněné; rukavice z pr
cikůže, jež má hojně průduchů, chrání účin
něji proti zimě, než rukavice z kůže hla
zené, jejíž průduchy byly hlazením uepány
kožešiny jsou tím špatnějšími vodiči tepla
čím hustší a delší srsť mají, neboť tím vice s
mezi srstí nahromadí vzduchu. Látky průducho
vité a kožešiny pozbývají své špatné vodivost
topelné, když jemná vlákénka se otrou a chlup
vypadají nebo když průduchy se vepou prachem
a nečistotou; podobně i příliš hustá barva může
značně zmenšiti vzdušný obsah látek.
Z téže příčiny jako průduchovité látky jso
lepší ochranou oproti zimě, než stejně tluste
látky hustě, chráníme se proti zimě vydatněji
navlékneme-li na sebe několik oděvů tenčích.
než když oblékneme jediný tlustý oděv, poně
vadž mezi každým jednotlivým oděvem jest
vrstva vzduchu, která dělíc kůži od zevního
vzduchu, nedopouští bezprostřední výměnu tepla
mezi kůží těla a zevním vzduchem; proto také
v zimě nohy v těsných botách a ruce v těsnýel
rukavičkách kožených jsou citelněji vysazeny
působení zimy než ve volných, které dovolují
že se mezi kůží bot nebo rukaviček a mezi kůž
těla utvoří vrstva teplého vzduchu.
O důležitosti, jakou má barva látky v př
čině tepelné vodivosti oděvu, nůžeme se pře
svědčiti timto prostým pokusem.
Obalíme-li kuličky několika teploměrů tou
že látkou, ale vždy jinaké barvy (černé, zelene
červené, bilě) a umístime-li teploměry ve stejne
vzdálenosti od nějakého zlroje tepelného (na př
kamen), spozorujeme, že nejrychleji stoupá rtu
v teploměru s obalem z černé látky, pomale
v teploměru se zeleným a červeným obalem, nej
pomaleji pak v teploměru, jehož kulička je oba
lena bílou látkou. Přeneseme-li tyto teploměry
do chladné místnosti, bude rtuť tímže pořadín
klesati: nejrychleji v teploměru s černým, nej
pomaleji u teploměru s bílým obalem.
Ze všeho lze souditi, že nojúčinněji chrán
tělo proti zimě oděv z látky, která jest nejšpat
nějším vodičem tepelným; látkou takovou jest
látka vlněná, tlustá, ale při tom průducho
vitá, barvy světlé; oděv z takové látky musi
býti mimo to přiměřeně přiléhající
neboť kdyby příliš odstával od povrchu těla,tu
by vrstva vzduchová, ležící mezi kůží těla
oděvem, nebyla přidržována k tělu, nýbrž obno-
vovala by se rychle a tu by snadno mohl povstat
proud vzdušný, který by umožňoval čilejší od
pařování potu z povrchu těla a tím ochlazování.
Cena oděvu jakožto ochrany proti mokru
záleži na tom, jak jest která látka způsobilá svý
mi vlákny a průduchy znesnadňovati šíření vody
od povrchu do vnitř.
Z látek oděvních jest opět vlna nejšpat
něji prostupna pro vodu, po ní přijde hedvá
bí, pak bavlna a naposledy len, který jes
nejlépe prostupný pro vodu.
Hedvábí, bavlna a len mají mimo to tu ne-
příjemnou vlastnost, že zvlhlé nebo promočené
těsně se přikládají k povrchu těla, působíce ne-
milý pocit mokra a zároveň pocit zimy, poně-
vadž vypařováním nadbylečné tekutiny nastává
ochlazení povrchu tělesného. Vlna nemá této vlast-
nosti; sestávajíc z pružných vláken, jež podmi-
ňují její drsnost, odstává poněkud od kůže
i když jest silněji promočena a ponechává tudíž
mezi sebou a povrchem kožním vrstvu vzduchu,
která jake špatný vodič zabraňuje velké ztrátě
#10
alto_textblock
#10
sobem.
#11
alto_textblock
#11
Ač se vlna před ostatními látkami vyzname-
nává nejšpatnější vodivosti tepelnou a nejšpat-
nější prostupnosti pro vodu, jsouc tak výbornou
látkou oděvní na ochranu proti velké ziměa
značnějšímu mokru, má také některé vady. Dlou
ho nošena za oděv, působí, že tělo odvykne s
působení zimy a pozbude tudíž snadno schop-
nosti vzdorovati zimě. Poněvadž vlna jest dražší
dále snáze se při prádle opotřebuje a mén
snadno nabývá špinavého vzhledu, než ostatn
látky, proto se řídčejí čístí a pere; to pak má
v zápěti, že prachem a jinou nečisťotou uepou
se průduchy, čím se zmenší její špatná vodivos
tepelná i prostupnost pro vodu; mimo to, obsa-
huje-li prach a zárodky choroboplodné, může se
oděv vlněný nejsnáze státi přenášečem nakažli
vých chorob. U mnohých osob působí vlněne
prádlo nemilé svědění kůže.
Ze všeho vyplývá, že z látek oděvních an
jediná vlastně nevyhovuje úplně všem požadav
kům oděvu, nýbrž že volba oděvu v zímě říd
se nejen stupněm zimy, nýbrž i některými vnitř
ními činiteli tělesnými, ke kterým patří věk, po
nlaví a stav tělesný.
Věk má důležitý vliv na projev tepla těles
ného v tom smyslu, že dítě a stařec projevují
méně tepla, než muž a žena, stojící v plném
vývoji tělesném. Z toho plyne požadavek, že pr
věk dětský a stařecký nutno voliti oděv z látek
spatně vodivých, kdežto v době dospělosti
mužného věku řídí se volba oděvu v zimě dle
způsobu zaměstnání; čím více dospělý člověk
pracuje a čím více tudíž vyrábí tepla, tím mén
mu třeba odívati se teple.
Také pohlaví má vliv na volbu oděvu v zi
mě. Poněvudž většina žen většinou prodlévá
v domácnosti v teplotě dosti stejnoměrné, uží
vají žený v tomto případě i v zimě vším právem
látek z lepších vodičů tepelných.
Jest pochopitelno, že lidé chatrného stav
tělesného, jako lidé neduživí nebo zotavující se
z vysilujících choroby s dobrým prospěchem odí-
vají se látkami špatně vodivými.
Za stejných celkem činitelů vnitřních roz-
hodují při volbě oděvu v zimě hlavně poměry
ovzduší. Za ochranu proti mrazu, náhlému
ochlazení a dešti hodí se nejlépe oděv vlněný,
do veliké zimy jsou dobry také kožešiny.
Za pokrývku hlavy v zimě hodí se celkem
nejlépe lehké plstěné klobouky, za veliké zimy
čepice z kožešiny.
Jako oděv vůbec, tak zvláště i zimní oděs
může se státi zdraví škodlivým, nešetří-li se při
něm nejpřísnější čistoty. Delším užíváním se
oděv zašpini a tim se nejen vůbec znesnadňuje
výměna vzduchu zevního a vzduchu, lnoucíh
ku povrchu kožnímu, nýbrž poskytuje se tím
i vhodná půda k bujení zárodků choroboplod-
ných, byly-li do oděvu prachem nebo jinal
zaneseny. Proto nutno svrchní šaty denně řádně
proklepati a kartáčovati, prádlo a rukavice k -
žené (nehlazené) často práti. Není-li známo, o
koho šaty pocházejí, mutno býti opatrným, chee
me-li nositi oděv (na př. kožešinový) po někom
tu jest radno oděv takový aspoň důkladně vy-
čistiti, nejlépe však desinfikovati vhodným způ
Dr. Ant. Wiesner.
.
#12
alto_textblock
#12
Knihy redakci rubriky tělo zaslané:
»Časopis lékařův českých«. 48. číslo přináší tent
zajímavý obsah: I. Práce původní: 1. Dr. Vikton
Reinsberg, primář v Olomouci: Impetigo herpalifor
mis (Hebra). — 2. Prof dr. Fr. Mareš (Praha) : O fe-
siologické látkové proměně. — 3. Dr. Jakub Skáln
primář v Sušici: Žláza šlílná a těliska epithehialní
(Pokrač.) — II. Rozhledy: Chirurgie. — Rakteriolo-
zie. — Z nejnovější literatury. — III. Spolky
jezdy: XIII. Sezení Urologické společnosli francouz
ké 7.—9 X. 1909 — IV Spolek českých lékařů. —
V Zprávy. — VI Receplář. — VII. Tiskopisy redaks
zaslané.
K číslu přiloženo jest 44. číslo »Věstníku-
brgánu lékařské komory pro království české a lékař-
ské komory moravské. Mimo četné zprávy z domova
i z ciziny obsahuje protokoly komor lékařských
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Úvodníky jsou
od dra. Kollingera na Smíchově »O lékařském
tarifu v Praze« a od dvor. rady prof. dr. H l a vy
»O vládním návrhu zákona o nakažlivých nemocech“.
Revue v neurologii, psycbiatrii, fysikální a dise-
tetické therapii, redig. prof. dr. Haškovec, roč. VI.
č. 10. Nákl. Ed. Leschingra v Praze.
Příroda, illustrovaný měsičník přírodovědecký
s přílohou »Příroda a škola«. Red. Jan Kranich, ro
VIII., č. 1. a 2. Předplatné 8 K ročně. Nákladem
Prombegra v Olomouci.
Zdraví lidu, roč. II., č. 7., 8. a 9. Předplatn
8 K za rok.
#13
alto_textblock
#13
199/1, 09.
Číslo 316.
ŠACHY.
Všechny dopisy, šachové rubriky se týkající, bučte-
adresovány: Redakce „Národních Lista“e
Praha-Il., Marianská ul. s poznámkou: ,Šach
#14
alto_textblock
#14
Úloha čís. 505.
Bohuš Přikry l, Křižanovice.
I. cena v soutěži čas. „Tid. for Schack“
#15
alto_textblock
#15
Mat ve 4 tazíe
#16
alto_textblock
#16
Úlohové sontěže
V úlohové soutěži čas. „Tidskriít för Schack“ n
čtví tažky obdrželi ceny: I. Bohná Přikryl, II. L. Cim
burek, III. Val. Marin a IV. F. Beckers. Čestní
uznání: E. Pradignát, Max Karstedt, J. Möller a K
Traxler. Litovati dlužno, že dvé krásné úlohy pp. Cim-
burka a Přikryla shledány nekorektními, úspéch če-
ský mohl býti ještě větší. K soutěži došlo celkem s
úlob, z nichž 60 nekorektních. V řešitelském turnaji
(předloženo bylo 50 úloh ze soutěže) dobylí cen
I. prof. A. Marjánek ve Strážnici, 180 body, II. J. Ra-
šovský, Uh. Ostroh, 174 body, III. K. Traxler a I
Vetešník 120 body; násl. K. Erlin a Fr. Dedrle 16
bodů, V. Košek 164 bodů atd.
V úlohové soutěži „Strategie“ obdrželi ceny: za
třítažky: I. Murray Marble, II. H. M. Huse, III. M
Karstedt a IV. Arvid Kubbel; čestná uznání:
Marble, K. A. L. Kubbel, J. Berger, Burke, Charlick
Cisař, Daniel, Dobbs, Elkhan, Galitzki, Henneberger,
Herland, Kaiser, de Koning, K. A. L. Kubbel, Marin
Przepórka, Salkind. Sardortsch a Shinkmann; z
dvojtažky: I. M. Marhle, II. + G. J. Slater, III. a Iv
G. J. Slater a T. H. Billington ; čestná uznání: A. W
Daniel, W. Pauly, Bettman, Charlick, Henneberge
Jespersen, K. A. L. Kubbel, Lissner, Mošeley, Nielsen
Palkoska, Salthouse, Slater. Za nejlepší úlohu s bra-
ním mimochodem obdržel cenu W. Henneberger.
Časopis „Illustreret Familie Journal“ vypisuje
soutěž na dvojtašky; ceny 30, 20 a 10 K; soudce v
Holst. Zásilky s jmenem autora a úplným řešením
1. března 190 na adresu: W. Jensen, Kodaň-v.
Söuder Boulevard 63.
#17
alto_textblock
#17
Příjemné, účinné
projímadlo
pro odrostlé i děti.
Lékařsky jako mírný a jistě účinkující po-
čistující prostředek mnohonásobné vyzkou-
šený, užívá se pod jménem „Califig“ známé-
ho kalifornského fikového syru-
pu na základě jeho čistoty a vynika čícíeh
v astností rádo a často při obvyklé i občas-
né zácpě, při poruchách zažívacích a schá-
zející chuti k jídlu a jest lékaři předepise-
ván. Na známku „Califig“ jest Jřeba dáti
zvlástní pozor.
22851
K dostání va všech lěkárnách celá lá-
hov za K 3—
láhve K e
#18
alto_textblock
#18
(Zasláno
#19
alto_textblock
#19
COGNAC
z nejstarší a nejvíce renomované továrny
Gróf Keglevich lstván utódai
(hrabe Štěpán Keglevich nást)
PROMONTOR
(založeno 1882) známky . a, , oxtra, sss.
V. S. O. a V. S O. P.
Všude k dostáni.
V tu- i cizozemsku vyznamenán výhradně
23612
jen čestnými diplomy.
#20
alto_textblock
#20
Vznešené i
#21
alto_textblock
#21
občanské umělecké
#22
alto_textblock
#22
zařízení bytů
#23
alto_textblock
#23
pr
#24
alto_textblock
#24
Eion
#25
alto_textblock
#25
= nové
#26
alto_textblock
#26
e lrn
ba i
mt
oodněí v
obo n ioi
po
#27
alto_textblock
#27
svazky písní
#28
alto_textblock
#28
ORTO
#29
alto_textblock
#29
pro vyšší nebo střední hlas s průvodem klavíru
#30
alto_textblock
#30
R. Friml, Na struně lásky
(Hašler.) K 2 50.
1. Jaro a podzim. 2. Vzpomeň sobě. 3. Zastave
níčko.
#31
alto_textblock
#31
Zastavenfčko bylo v jednom z Kubelíkových kon
certů provedeno s úspěchem, jenž na koncertním
podiu těžko by hlední sobě rovna.
#32
alto_textblock
#32
Centrála
Vídeň III., Ungarg. 59-61.
#33
alto_textblock
#33
R. Friml, Na viole d'Amour
(Kaminský. ) 3 K.
1. Svou hlavu ke mné skloň. 2. Jde podzím duš
mou. 3. Ne, ty to nepoviš. 4. Stesk. 5. Sen blaže-
ný mou duší táh'.
Vášnivé svou náladou, uchvacující svou melodií
fascinující zářivou harmouisací, stojí tyto písné na
prvním místě všech skladeb Frimlových.
#34
alto_textblock
#34
20110
#35
alto_textblock
#35
ODEBÍREE PRAIIICKOU PNÍRuCKu
#36
alto_textblock
#36
ILLUSTROVANÝZEMEPÍS
#37
alto_textblock
#37
K. Pospíšil, Písně v nár. tonu
#38
alto_textblock
#38
3 kor.
#39
alto_textblock
#39
1. Roráty. 2. Raci. 3. Zálety. 4. Kyrysaři, 5. B
hatec. 6. Prosba. 7. Vzácná mílá. 8. Oči.
Nejoblíbenější z našich českých písničkářů, Karel
Pospíšil, podává tu taková roztomilá kvitka své
Musy, že není pochyby, že stanou se tyto písně
v krátku všenárodním pokladem našeho lidu. Pro
pěvce jsou to nejvděčnější čísla, jaká lze si jen
19790
pomysliti.
#40
alto_textblock
#40
Zakupte si právě vydany
#41
alto_textblock
#41
populární splse
#42
alto_textblock
#42
Životopis BEDŘICHA SMETANY
#43
alto_textblock
#43
od A. Rektorysa. Cena pouze 40 hal.
poštou 43 hal. (ve známkách).
#44
alto_textblock
#44
Největší sklad zpěvné literatury domácí i ciní
nové i antikvární. Zásilky též na ukázku
Za předem zaslaný obnos franko.
#45
alto_textblock
#45
Nakladatel
Hudební závod — Antikvarlát — Skla
a půjčovna klavírů — Velkosortimení
#46
alto_textblock
#46
VSECH-DÍLO-SVĚTA
#47
alto_textblock
#47
PDMOCÍ ŘADY ODBORNÍKů . .
. . ..
vydává Dr FRANT. MACHÁT. -
=VJDE VöD SEŠITECH Po 64 HAL.-
#48
alto_textblock
#48
Mojmír Urbánek v Praze
#49
alto_textblock
#49
arcir. komorní dodav atel
#50
alto_textblock
#50
Jungmannova třída 14. Hlávkův palác
#51
alto_textblock
#51
3D BAREVNIÝCH OBRAZů A MAP.
=MNOHO SET IILUSTRACÍ =
Odebirati lze v každém knihkupecrví.
ŽÁDEJTE PRVNÍ SEŠIT NA UKÁZKU!
ZEM. ÚSTŘ. SPOUKU JEnHOT uči.
i = V KRÁL. ČESKÉM. —
UKOSI PECi JOSEFA RAŠÍNA vPRRZE. VI
#52
alto_textblock
#52
Mesnesilelně bolesti rlieumatismem
#53
alto_textblock
#53
dnou, neurákgiemi neb omrzlinam
#54
alto_textblock
#54
zptanbené nelle se alikvy a nirnt posžhvándn připratku
#55
alto_textblock
#55
Contrheuman
#56
alto_textblock
#56
Pos
zrinla pro Eae kjpopalani mes lholosskoyt
bi blaho dárně ku vuěiebšní oloků kdoshk, kna děcii-a
pokyblvusu a odstranění svědriho podl
1 tuba 1 K
pol-l K 150 nali sa 1 eA
K— 3 h K— t0 teh halorvna
Virsba a Mhivns dl
B.FRAGNERA LÉKARNA
ns dadnnn
PRAHAIII., ssh Nervdovy slise eis p9
Pssr nr jseen
#57
alto_textblock
#57
24389
#58
alto_textblock
#58
Kubelík
#59
alto_textblock
#59
rrrl
#60
alto_textblock
#60
rova úprava pro housle a klavír rozkošn
#61
alto_textblock
#61
Fibichovy Nálady:
#62
alto_textblock
#62
„POĚn
#63
alto_textblock
#63
pravevysle
Za 1 K 80 h no.
#64
alto_textblock
#64
Nakladatel
#65
alto_textblock
#65
FR. A. URBÁNEK,
#66
alto_textblock
#66
v Praze, vedle Národního divadla.
#67
alto_textblock
#67
22193
#68
alto_textblock
#68
Velké poslání starého Mareše
#69
alto_textblock
#69
(Ze života poštovního poslika na vsi.)
#70
alto_textblock
#70
Sníh daleko široko = — —
#71
alto_textblock
#71
Jenom starý, silně prořídlý borový les na kopci
vystupujícím z kraje, ruší zimní, jako jednolitý obra
brohzovou žlutí svých klikatých, sukovitých, rame-
nům obrovských svícnů ne nepodobných korun
jichž modravě zelené jehličí, tvořící husté, dlouh
a tuhé kštice, schyluje se dolů pod tíhou okrouhlých
sněhových chemáčů.
Zvláště hrbolaté, krajní stromy, od větrů po
různu zkřivené, k bílé rovině tvoří protějšek tak ná-
padný, že nelze od nich zraku odtrhnouti.
Blíží-li se člověk polní cestou k borovému
kopci, nemyslí na kluzké, zamrzlé kaluže před no-
hami, nutící chodce k stálé opatrnosti — ne, ma-
lebně zkřiveně borovice jakby mu tvrdošljně ky-
nuly, vzpřahujíce obrovské rámě a pobádaly jej k
spěchu — k nějaké vzácné podívané tam kdesi
pahoře.
Starý poštovský poslíček Mareš, konající denně
přespolní cestu rovinou a borovým kopcem skor
Bžicet roků, nepřichází ovšem ani vzhledem losa.
#72
alto_textblock
#72
ani zdánlivými pokyny krajních borovic z míry
rychlosti kroků, jimž tolikaletý cvik stanovil přesnost
časoměru. Nestalo se mu také ani jednou po všecky
ty dlouhé zimy, aby byl vzdal, zapomenuv se n
okamžik, uklouznutím na některé louží zamrzlé —
nezbytný hold matičce zemi.
Stejnoměrně, dlouhým, ale rázným tempem do-
léhají těžké kované boty Marešovy na tvrdou zimn
půdu, zvučně dopadají na ledový kryt a přímrazek
kdežto vyčouhlá starcova postava s ojíněným vou
sem, v teplém, záplatovaném, po kolena sáhajícín
kožiše, staré beranici, pod těžkou koženou taškou
obsahující mnohdy i zásilky značné váhy, trochu ku
předu schýlená, kymáceti se zdá — neodvisle od ky-
vadlového pohybu dlouhých noh — několika růz-
nými směry tempem značně pomalejším
Lidé z kraje, dobrým sluchem nadaní, pozná
vají starého Mareše zimní doby na větší vzdálenost
již dle ohlasu kroků — bystrozrací rozeznávají star
ce i v zástupu nedělních kostelních chodců dle vlast-
ní jemu chůze na tři hony costy — — „Hele Ma-
rešel volají kluci, dovádějící po lese, „Bude po-
lednel“
Ženy s otýpkami nasbírané lesní klesti, zo-
čivše kymácející se postavu, čekají na kopci, až s
přihlíží v doslech a vyzvídají v ženské nedočkavost
hlasem, jejž slyšeli lze na půl hodiny cesty:
„Maroš = žádný psaní vod táty z Vod syna
#73
alto_textblock
#73
Vod Fanky?“
A Mareš telegrafuje holí k urychlení pošťovníh
spojení: mávnutí holí sem a tam znamená — nieh
Zvedne-li však hůl a spustí s důruzem k zemí
— ano!
A velké, hlučné repetění na kopci vítá neklam-
nou zprávu o splněném očekávání — — Mareš nese
psant! Píše táta, zaměstnaný kdesi na stavbě. Píše
syn z vojny. Píše dcera, jež slouží v Praze — —
A steré myšlenky, naděje, radostné možnosti spínají
se s tím kolmým zaražením hole požehnanou —
v tom případě — rukou Marešovou — — — —
Už dávno nevyšlapoval si starý Mareš tak dů-
ležitě, jako tuhle, za prvních mrazů a sněhů, jež
změnily rovinu, dosud hnědou, v bělostnou plochu
a přivedly bronzovou žluť starých sosen na kopei
opět k plné platnosti. Bylo to všedního dne. Daleko
široko nikoho. Jen rozpřáhnuté ruce borovie zdály
se kývati — —
Ale toho Mareš nedká ni tehdy, zbývá-li času
k pozorování — což teprve dnes, kdy mysl jeh
naplněna jest vědomím čehosi mimořádného, vel
kého — poslání jakéhos tak odlišného od povin
ností, jež denně, byt za mnohých slot a nečasů
přec jen s naprostým klidem vykonává.
Dnes — dnes toho obvyklého klidu nemá.
Je cosi srálečníha v duši. Niiro iako vesnick
#74
alto_textblock
#74
kostelik slavnostně vyzdobený bílými čalouny
závoji. Řada svící hoří na oltáři. S kruchty zaznívá
hudba starých varhan. Ale nikdo v kostele — —
Nikdo neruší tajemný klid, ticho bílé té slavnosti —
Tak neobyčejně procituje Mareš svůj dnešní úkol —
tak vzácně na mysli povznešena se cítí, vykra-
čuje zasněženou polní stezkou vzhůru k borovému
kopci
A nahoře, v lese, prostřed toho stromoví, vy-
sokého, v korunách rozloženého jako svícny chrá-
mové, v té svítící bělosti sněhového koberce a po-
vlaků, halících různé podoby haluzí, kmenů a strom-
ků, jakoby soch a sošek kostelních — jaké my-
šlenky a vzpomínky táhnou myslí a vše v takovén
tajuplném spojení s tím svátečním rozpoložením
nitra, s tou sváteční, bílou rouškou sosnového lesu!
A vše tak nezvyklé, velké, vznešené — tak radostné
— přes mnohě vzpomínky, jež kruší jindy mys
svou vůní hřbitovní. Dnes — dnes jinak!
Vzpomínka na mrtvou ženu, oba syny, jež sklá-
tila do hrobu předčasně zhoubná plicní choroba
nemá dnes do sebe nic hořkého: zní varhany v bí-
lém chrámku jeho nitra a hudba ta proudem širokým
a volným, takovým vznosným skřivánčím letem
zvuků libezných a sladkých, vypravuje cosi ne-
vystižně radostného jako sborem laškujících drob-
ných serafů a cherubů — o jakési plavbě věčným
azurem k xelké slunečně bráně x lodici vzdušn
#76
alto_textblock
#76
s bílými a růžovými obláčky místo plachet-
Není smutku při vzpomínce na drahé ty mrivé. Jest
jim tam blaze
Ne smutek, jen velkou povinnost připomlnají
ty vzpomínky — povinnost k živým, kteří trpía
na rozhraní živola a smrti prožijí nevýslovná muka
tělěsných běd, tíhu žulové skály, jež svírá hrud a
brání volnému, radostnému dýchání.(. Velká
svatá povinnost k těmto trpícím a starý Mareš, chu-
dý poslik venkovské malé pošty, chápe plně tuto
povinnost a cítí se vyzdvižena od hroudy pozeniské
jejím vědemím — — —
Tak k smíchu se vám Eude zdáti to velké jeho
poslání, vám, lidem velkého světa, pro něž není vy-
zdvižení z prósy všednosti, leda v třepolné tlávě
velkých událostí ulice, plesové dvorany, jeviště —
a vskutku Marešovo dnešní poslání nemá do sebe
nic hrdinného: bude roznášeti po vsi losy „České
loterie“ ve prospěch sanatoria pro nemocně plizními
chorobami, jež zbudováno bude z výnosu rozproda-
ných losů ke spáse těch, jichž volně dýchání, tak
radostné pro všecky zdravé, sevřeno jest tíhou vel-
kého žulového balvanu, jehož drtivé hrůze podléhnjí
lidské životy, mladé i staré, není-li zavčas po-
moci — —
Tak směšně malý ten dnešní Marešův úkol
přece — —
24521
#77
alto_textblock
#77
Napsal Jan Seidl,