#1
alto_textblock
#1
Ročník XXX
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 3. ledna 190r
#3
alto_textblock
#3
Číslo3
#4
alto_textblock
#4
Na ranní n odpol. listy
předplání se:
v Praze v adminisfraei
na měsíc . . . . . .
na čtvrl letn-
s dvojí donáškon
zs měst
k n
na čtvrt leta
va flialkách: 2 K 30k
na měsle
Poštoui
na měsíc . . . . .
k oi
na čtvrt lsta
dvolí zísllko
.
za vře. . . K
na čivrt leta
#6
alto_textblock
#6
V drobném prodeji:
ranní čí-lo o sobě . . . za Sh
o4polední.
. . . za 2
Ve filialkách na vonkově
ranní čírlo. . . . . . ..
oůpslední
. . . . . .
Inserát
plati se hetově napře
Předelacení a insezty přijlmá zdnini-
strace v Marisnské ulici č. 3.
Tam nachizejíise těz redakne
tiskirnn a szpedice „Nátodnich Listie
Blukopisy so novracvji
#9
alto_textblock
#9
Volby do rady říšské a české
poseistvo.
#10
alto_textblock
#10
V okamžiku již jest zahájen vlastní vo
lební děj v zemích českých a ve většině
zemí ostatních, a dnem 15. t. m bude ve
všech volebních třídách volbami za velko-
statky akt volební ukončen. Bude to čtrnácte
dní plných rozruchu, volebních bulletinů.
očekávaných vítězství i porážek předem zná
mých, po každém volebním dni rozlétnou se
z Vídně výpočty konečných výsledků, kombi
nací postupu různých parlamentních skupin
předpovídání změn ministerských, ale vyří-
zením anebo aspoň určujícím rozhraním
vymezením budoucího uspořádání posavad-
ních nesnází a zmatků ve vnitřní politice to
hoto soustátí volby tyto nebudou, protože
parlamentní zřízení zdejší ani po čtyřiceti
letech nedovedlo zorganisovati obyvatelstvo
jakožto mohutný podklad opravdového po
kroku a svobod občanských.
Staré, nesčíslněkráte dokázané a vytčené
nedostatky volebního řádu nebyly odstraněny
zřízením kurie páté, spíše zápas zájmů umě
lými třídami volebními zůmysla zúrodněný
rozšířen a prohlouben. Tento rozpor zastane
a stoupenci nynější ústavy obratně zakrývaj
zápasy národnostními a jazykovými, ne-
dbajíce rovného práva párodů
jazyků, jednostranně je podrý
vajice rok za rokem více a více.
V bojích posavadních všechny strany
německé octly se na konec na stanovisku
nadpráví jazyka německého a obran
ostatních národů a jazyků prot
chystanému znásilnění prohla
šují lstivě a úskočně za ohrožo
vání prospěchů hospodářských
Úskok tento jest přílis neohrabanýa
hloupý, než aby napadení náro-
dové ve své obrovské většině ho
nepostihli, a proto na př. v národě českém
jen málo se nalezne živlů, jež by na tuto
vějičku sedly.
Proto o výsledku voleb ve volebníc
okresech českých není a nemůže byti po
chybnosti, a vyskytnou-li se ojedinělé od-
chylky v tomto právem očekávaném voleb
ním vítězství nynější vůdčí strany v národě
našem, budou jenom potvrzením pravidla
nikoliv však předzvěstí novéh
pochopení poměrů a rodícího se
obratul
Na to nedostává se oněm živlům po
třebného rozhledu a programových, všecek
národ pronikajících aktuálních ideí.
Jako u nás mezi Čechy, tak i v ostat
ních národech slovanských volby nynější se
stanou dodatečným schválením posavadního
postupu politického, jak to prozatím již se
stalo vítězstvím Kola polského,
Odtud vznikly v posledních dnech na
straně německé kombinace, že obnoví se
v příští radě říšské bývalá pravice. Upozor
nili jsme již předem, která skupina se j
značně vzdálila, osvojivši si stanovisko nad
práví němčiny. Další stížení nastane asi jed
notlivými příliš prononcovanými klerikály
zvláště pro obnovenou nepříze
jejich k národnímu jazyku v do
plňující bohoslužbě v kostelích katolických
což jest výsledkem opětovných porad němčí-
cího episkopátu cislajtánského, v jehož středu
slovanští biskupové jsou osamoceni, a spolu
i odměnou Němcům za to, že zahájili agi-
taci náboženskou ze hesla »Pryč od Říma !e
Zdejším národům slovanským nastává tudíž
povinnost obrany i na tomto poli, ač tu
ještě před několika lety mohly
pokusiti se o rozšiření práv ja-
zyka slovans kého. Otázka tato zvlášte
#11
alto_textblock
#11
na Moravě pronikla silně do ruchu voleb-
#12
alto_textblock
#12
ního.
#13
alto_textblock
#13
Strana svobodomyslná a lidé pokrokoví
vůbec budou tím ostražitější k budoucím
kombinacím parlamentním, čím více jest
ještě v dobré paměti všech, že pravice z
doby svého trvání nevypracovala určitého
společného programu, na což bylo si stěžo-
váno častěji i v časopisectvu polském, zvláště
v »Nové Reformě«.
Avšak i skupiny slovanských poslanců.
jež budou dle všeho příště mnohem více nez
posud odkázány na sebe, budou musiti při
kročiti k přesnějšímu a podrobnějšímu pro-
pracování toho, co slouti může »vzájemnost
slovanskou« na půdě této poloviny říše, jako
Němci již dříve dospěli k programovému za
bezpečení svého souručenství.
Věc tato octla se zejmena po nedávném
projevu dra. Riegra ve Slovanském klubu
zdejším v čilé rozpravě časopisectva slovan-
ského, zejmena ruského, kteréž při této pří
ležitosti vedlo i k vysoce zajímavému osvět-
lení vzájemnosti slovanské vůbec v ruském
denníku »Rossii«, jenž zvláště čiperně se po-
stavil nejen proti všem, kdož vymyslili si
panslavistického strašáka, ale i proti těm,
kdož vzájemnost slovanskou pochopují příliš
bezobsažně a takřka bez věcného reálního
podkladu. Což pracovníci slovanští, prav
list onen, jen proto se namáhali rozluštiti
úkoly vzájemnosti slovanské, aby petrohradští
umělci zpívali Pražanům Glinku a pražští
Petrohradu Smetanu, aby mezi Petrohradem,
Prahou, Lvovem, Bělehradem, Soflí a Cetyní
ustavila se výměna sladkých zvuků? Upřímně
řečeno, pak nebylo vlastně proč osvobozo-
vati Bulhary a Srby, o stambulovštině a mi-
lanovštině ani nemluvě. Hltavost, jež omylem
se přičítá vzájemnosti slovanské, toť bajka
dobře vymyšlená Němci na balamucení Slo-
vanů. Sto let Rusko pracovalo o osvobození Ru-
munů, Bulharů, Srbů a Řeku; ale neutvořilo
nijaké gubernie sofijské, ani profekturu poli-
cejní bělehradskou, ani újezd černohorský
s městem Cetyní, a také se nikdy o to
nepokoušelo. Vzájemnost slovanská ne-
smí nyní blouzniti a sníti: jí nastává ve-
zdejší, skutečná práce: sjednocován
se uvnitř jednotlivých slovan
ských národů; osamostatnění národa
českého; odklizení třenic mezi jižními Slo-
vany, odstranění sporu rusko polského — hle,
množství splnitelných úkolů vzájemnosti slo-
vanské, snad snáze splnitelných.
nežli toho sami očekáváme. Vzá-
jemnost slovanská toť proud osvobozující
nikoliv otročící.
Dosud všecky politické styky s ostatními
slovanskými poslanci této poloviny říše na
půdě parlamentní končívaly tím, že spole-
čenskými komplimenty a nadšenými přípitky
se přikrýval nedostatek propraco-
vaného programu a postupu, jed-
notlivé skupiny slovanské v postupu svém
podobaly se zápřeži, z níž jeden tahoun se
vzchopí k náběhu a druhý couvne, zkrátka
střídavě se unavovaly a omezovaly, aniž
byly s to vymaniti se z kruhu jakoby zača-
rovaného.
Dnes určitěji než kdykoliv dosud nároky
zdejšího útočného němectví odkrývají všemu
zdejšímu Slovanstvu závoj budoucnosti,a
dopadají-li nejčastěji ohlasy jejich požadavků
na práva našeho národa českého — jest to
jenom důkazem, že proti nám pracuje poli-
tika wolfovského zastrašování, jež tak
křiklavě byla v nedávném volebním provo-
lání jeho strany ohlašována, aby v nás způ-
sobila dojem osamocení, opuštěnosti a donu-
tila nás takto, abychom bez ohledu na ostatní
spolutrpitele a zájmy jejich — sami se
#14
alto_textblock
#14
podvolili chomoutu nadpráv
němčinyl
Naše poselstvo české vrátí se však d
Vídně nejen neoslabené, nejen věrno pro-
gramu svého národa, nejen odhodláno hájiti
jeho rovná práva v zemích českých, ale i
proniknuto opravdovým pochopením významu
vzájemnosti slovanské a oddané odkazu je-
jímu, převzalému dědictvím po nezapome-
nutelných buditelích našeho národa a jeho
obrození.
#15
alto_textblock
#15
Volební ruch.
#16
alto_textblock
#16
Kandidátní listina.
Všeobecná třída voličská (V. kurie)
Volba dne 3. ledna 1901.
1. Město Praha, Karlín a Smíchov
Václav Březnovský, rukavičkat
v Praze.
#17
alto_textblock
#17
Okresy soudní:
2. Mladoboleslavský, benátecký, turnovský
českodubský, muicho-hradištský, bělský
mělnický, roudnický, libochovický, vel
varský, karlínský a brandýsský: Ferdi-
nand Šrámek, dělník v Lounech.
Jičínský, novopacký, hořický, novobydžov
ský, chlumecký, poděbradský, králové
městecký, nymburský, libáňský, sobote
cký, semilský, železnobrodský, lomnický
a jilemnický: Josef Doležal, hostin
ský a starosta města Lomnice n. Pop
Královéhradecký, novoměstský, opočen-
ský, náchodský, česko-skalický, úpický
polický, jaroměřský, nechanický, pardu-
bický, holický, chrudimský a nasavrcký
Váciny Formánek, majitel domu
usedlosti v Králové Hradci.
Litomyšlský, poličský, hlinecký, vysoko
mýtský, skučský, rychnovský, kostelecký
nad Orlici, žamberský a ústecký nac
Orlicí: František Dostál, rolní
v Morašicích.
6. Čáslavský, haberský, chotěbořský, při
byslavský, německo-brodský, humpole
cký, polenský, štocký, ledečský, dolno
kralovický, kutnohorský, ubliřsko-janovi
cký a přeloučský: Filip Beěvář, ho
stinský v Humpolci.
7. Kolínský, kouřimský, českobrodský, černo
kostelecký, říčanský, vinohradský, žižkov
ský, jílovský, benešovský, neveklovsky
a vlašimský: Václav Karbus, ředite
nemocenské pokladny nového obchodního
gremia v Praze.
Táborský, mladovožieký, soběslavský, pe
hřimovský, pacovský, počátecký, kameni
cký, sedlčanský, sedlecký, votický, milev
ský, bechyňský, vltavotýnský, hlubocký
lišovský, veselský a lomnický: Vojtěch
Holanský, majitel hospodářství v Če-
ských Budějovicích.
Písecký, mírovický, vodňanský, netoli
cký, strakonický, horažďovický, volyúský
sušický, blatenský, březnický, příbram
ský a dobříšský: František Krato-
chvíl, zámečník v Žižkově.
#18
alto_textblock
#18
3.
#19
alto_textblock
#19
4.
#20
alto_textblock
#20
5.
#21
alto_textblock
#21
8.
#22
alto_textblock
#22
9.
#23
alto_textblock
#23
Výkonný výbor nár. strany svohodomyslné
#24
alto_textblock
#24
Voličové v české Praze!
Sociální demokracie spojila se k dnešn
volbě s Němci a chce takto spojena porazit
našeho národního kandidáta.
Voličové! Mandát za Prahu jest v nebez
pečí a nevykoná li každý z Vás dnes svou ob-
čanskou povinnost, připadne beznárodním socia-
#25
alto_textblock
#25
listům. Voličové! Vzhůru dnes a do jednoho
k volebnímu osudi, nechť nikdo se nevymlouvá
neboť dnes jej volá vlastenecká a občanská po
vinnost proti spojeným nepřátelům.
Heslem každého českého člověka budiž
volba národního kandidáta, jímž jest: Václnv
Březnovský, rukavičkář v Praze č. 225—II
Klub voličů novoměstských
#26
alto_textblock
#26
Voličové staroměstští!
V odměnu za vynikající služby, které tk
zvaná »česká« sociální demokracie Němcům
židům prokazuje, rozhodlí se tito při dnešní
volbě v V. kurii pražské skupiny podporovat
jejich kandáta. Voličové! Český národnostn
ráz král. hlavního města našeho jest ohrož en.
v poslední chvili voláme k Vám, ochraňte Prahu
před útokem spojených stran nepřátelských
Němců, »židů« a soc. demokratů! Všichni.
kdož vlastenecky smýšlíte a komu záleží, aby
národní prapor nad Prahou vlál dále, všichn
do jednoho dostavte se k volbě
Jest to vlásteneckou a národní povinnost
k níž volají Vás sdružené strany národní : do-
stavte se k volbě s lístkem, na němž jest-
Václav Březnovský, rukavičkář
Praze—II. č. 225.
Praha jest ohrožena, netříštéme hlasů, al
svorně v boj proti společnému nepřiteli z
heslem ku »cti a chvále naši matičky Prahy!«
Důvěrníci sdružených stran
národních.
#27
alto_textblock
#27
P. T. voličům na Novém městě
pražském!
Již dnes konají se volby do pát
kurie, kde národním kandid tem všech stran
vlasteneckých jest pan Václav Březno vský
rukavičkář v Praze čís. 225—II. Klub voličo
novoměstských dokončil všechny práce volebn
s velikou námahou a pečlivostí při rozsábl
složitosti apparátu volebního a při tak ohromnám
počtu fisíců a tisíců volíčů.
Připravy jsou vykonány a nyní nastává po-
vinnost vlastenecká voličstvu, aby si bylo vě
domo velkého význámu volby dnešní, by
odražen byl vítězně útok beznárodních socialistu
a oslatních stran, jimž na rozeštvání svorných
řad voličských tak mnoho záleži. Klub očekává,
že každý volič učiní svou povinnost a tim nejen
odmění velkou námahu volebních výborů, ale
vykoná to, co mu káže čest a láska občanská
a vlastenecká.
Žádný český volič němůže a nesm
tentokráte volební své povinnosti zanedbati
poněvadž se vedou přísné seznamy, bude také
patrno, který český volič volbu vykonal
Výbor klubu žádá zejmena všechny stou
pence strany svobodomyslné, aby o skvělý
čestný výsledek volby se přičinili a k němu
v kruzích svých přátel působili. Současně s
voličové upozorňují, aby při odevzdání hlasovacích
listků každý pečlivě si uschoval lístek legiti
mační pro případ užší volby.
Klub voličů novoměstských.
#29
alto_textblock
#29
K dnešní volbě poslance za V. kuri
pana Váelava Březnovského za Prahu
Karlin a Smichov olevřeny jsou k infor
macím tyto volební kanceláře-
Na Starém městě
v hotelu »Platýz«, v hostinci »u Vele
slavína« v Křížovnické ulici, v hostine
»u Kleblatů« ve Štupartské ulici a v ho
stinci »v assanaci« v Dušní ulici pro
škole u sv. Kříže Většího.
Na Novém městě
pro okres svaloštěpänský v host. »u Kupcůe-
Štěpánská ulice,
#30
alto_textblock
#30
pro okres karlovský v hostinci p. Píšově, S
kolská třída,
pro okres svatopetrský v host. »Na růž k ue,
Petrská ulice,
pro okres podskalský v host. »u Němečkůe
a »na Hrád kue
pro okres vyšehradský v hostinci »u Lumirae
na Vyšehradě,
pro okres svatovojtěšský v hostinci »u Bonůe.
Pstrossova ulice,
pro okres svatotrojický v hostinci su Šrytr a«.
Lazarská ulice,
pro okres svatojindřišský v hostinci »u hvěz-
diček« proti půjčovně.
Na Malé straně-
su zeleného křížku« na Maltézském ná-
městí.
V Josefově
v hostinci pana Boučka na Hampase.
Na Vyšehradě
su Němečků«, Vyšehradská třída, »u Lu-
míra« na Vyšehradě.
V Holešovicích Bubnech:
v Bubnech v plzeňské restauraci p. Pro-
cházky,
v Holešovicích v restauraci »na ko-
várněs.
V kancelářích těchto v den volby se bud
úřadovati a podávají se pp. voličům ve všech
záležitostech volby se týkajících ochotně zprávy
s
Ze Smíchova. Zuřivá agitace smíchov-
ských Reimannů, Blochů, Kaufmannů, Wienerů
a j. jest roku letošního větší než při volhé mi-
nulé. Proto jest povinností každého
českého voliče, jimž ještě v ž
lách proudí česká krev, aby neje
dostavil se k dnešní volbě po-
slance na radu říšskou za V. kurii
a volil kandidáta českého pan
Václava Březnovského, — nýbrž aby
v okolí svěm o to se staral, by každý jeho
soused svoji povinnost národní vykonal a k volb
včas se dostavil.
#31
alto_textblock
#31
Ze Smíchova. Volební kanee-
láře českých národnlch stran
v den volby budou se nalezati: pro ty voliče,
kdož voliti budou »Na Knížeci« — v plzeňské
pivnici pana Janovského ve Švarcenberkově tř.
kdož voliti budou ve škole ve Vltavské ulici —
v hostinci pana Josefa Šimáčka (vedle porážky),
kdož voliti budou ve škole ve Smetanevě ul. —
v hostinci pana Příbaně na Jakubském náměstí,
kdož voliti budou ve škole v Pizeňské třídě —
v Moravské vinárně p. Kopřivy nároží Kinského
a Palackého trídy.
Mimo to pro všecky místnosti volební
v hostinci pana Jaroslava Kasala
v Královské třídě. V kancelářích těchto
lze si hlasovací listky vyměniti.
Páni voličové se upozorňují, že volba
v V. kurii prodloužena jest o 1 hodinu; bude
se tedy voliti od 8 hodin ráno do 3. hodin od-
poledne.
Jest nutno, aby každý volič po odovzdání
hlasovacího listku svoji volební legitimaci dobře
si pro případ užší volby uschoval.
Kdo volební a hlasovací lístek v V. kuri
dosud neobdržel, nechť dojde si proň ihned na
c. k. okresní hejímanstvi na Smíchově, kdež se
tyto v den volby na průkaz totožnosti osoby
vydávají.
#32
alto_textblock
#32
Slavná redakcel
Zprávy veřejných listů a zejmena pro-
hlášení pana Karla Práška v »Národní
Politice« a »Hlasu Národa« ze dne 30. pro-
since 1900 nutí předsednictvo českého od-
boru rady zemědělské podati v zálezitosti
páně Práškově v příčině vykonávání funkce
#33
alto_textblock
#33
FEUILLETON.
#34
alto_textblock
#34
V Praze, 2. ledna.
6— (Kronika.) Sedmdesát let činne
služby měl za sebou, když před dvěma lety
osmdesátosmiletý odstupoval na odpočinek ze
snulý právě na sklonku století v Berlíně generái
Blumenthal. Byl z řady »parádních stureůe
kteří měli svoje prsty při tom, když se budovale
velké Německo. Sami téměř devadesátníci od
cházeli před ním: Vilém I., Moltké, Bismark
Steinmetz. Bylo mu padesátšest let, když vele
sboru prince Bedřicha u Králové Hradce, byl
šedesátníkem uprostřed svízelů zimního obléhán
Paříže roku 1870—71. Soudruzi jeho v pol
neměli daleko do sedmdesátky.
— Jaká schopnost životních sil! Jaký nad
bylek energie!.
Není-li pravda? Jak uboze proti té gene-
raci siláků vyjímá se naše pokolení s tou ostý
chavou nedomřivostí svých odhodlání, se svoj
unavenosti a netroufalostí životní a svoji vlekle
chronickou touhou po odpočinku! V jakém
světle se tu objevujeme se svým mravem oslav-
ného svěcení »činností« svých deseti- a dvaceti-
letých, toho jubilování »starců« sotva čtyřiceti-
a padesátiletých, kterým třeba už nějak oslazo-
vati »trpkou pilulku« nadcházejícího — věku
odříkání. Jaká doba ochablé reakce, zimomřivosti
a slabošství nám to nadešla?
Či snad naposled sám vývoj vzdělanosti
tak neodvratně žene k ukráceni lidského života
Statistikové přece tvrdí opak. Tvrdí přímo, že
prý postupem vzdělanosti a šířením podmínek
životu příznivých přibývá ne ubývá průměrného
počtu lidí, dosahujících vysokého věku.
Jak tedy vysvětliti rozpor?
Všimněme si trochu toho časového na prahu
století thematul
Je nějaká určitá hranice lidského věku?
#35
alto_textblock
#35
Citují se připady vysokého stáří. Čitáte
lokálky o starcích a stařenách, jak požehnaného
věku dosáhli. Sto, stodvacet, ba i stopadesáti-
leté případy se uváději mezi kuriositami. Vy-
pravovalo se o norském sedláku, který zemře
160 let stár, zanechav 9letého synka z po-
sledního manželstvi, jehož nejstaršímu bratru byl
108 let! Jinde nějaký stodvacetiletý oženil se
s 98letou. A podobné směšností. Čte se to
jako anekdota a přece vážní lidé data za
ručují. Četli jste o anglickém poštmistru Robertu
Tyloru, který se narodil r. 1764, pama tova
krále Jiřího IV. a Víléma IV. a r. 1898 zemřel.
Dostal od královny Viktorie — ostatně také už
žádné mladice — podobiznu s vlastnoručním
podpisem a pohnuti prý učinilo konec jeho
kořenitému životu. Nějakého doktora van Owent
jmenují, jenž prý sám osobně ohledal na 231
případů úmrlí etářím mezi 110 a 130 léty.
A přece v životě slyšíťe sedmdesátníky neb
osmdesátníky zpravidla už prohlašovati za » vetché
starce«. A snad právem.
Jak tedy? Kde je vlastně hranice lidskéh
věku? Povolaní znalci a pozorovatelé prý udá-
vají 90 až 100 let za přirozenou hranici. Jiní
naznačili určitou formuli. U dvou a čtvernožeů
v přírodě platí prý pravidlo, že se živočich do-
žije pateronásob onoho počtu let, jehož má za-
potřebí, aby dorostl. Pes za dvě leta dorůstá
žije průměrem 10 roků, kůň roste do 5. roku.
a žije z pravidla do 25 let. A protože člověk
roste do 20. roku, byla by stovka vskutku
ustanovenou od přírody hranicí jeho stáří.
A přece jak nepatrné procento ho do
sahujel
Kde je příčina?
#36
alto_textblock
#36
Trefně se pídí po odpovědi k daně otázc
autor nedávno vyšlého spisku »O fllosofii dleu-
hého věku« (Jean Finot: la Philosophie de l
longévité). Vývody jeho lze shrnouti dvěma
slovy :
— Průměrný člověk neumírá přírozeně.
#37
alto_textblock
#37
nýbrž více či méně rychle, a uměle sám — se
o život připravuje.
Tisíce příčin a nástrah stále usilují při
praviti nás o život. Útočí proti naší bytost
skrytě i zjevně, způsobem známým i neznámým,
jednotlivě i hromadně. Dopoušííme se nesčí
slných neprozřetelností, přehmatů, hříchů, které
osudný konec uspěšují. Dalo by se proti nim
všelijak pracovati, kdybychom si chtěli dáti po-
zoru a kdybychom byli v čas varováni.
Jednoho z těch tajných hlodavců, kteři
podžírají kořen našeho života, vzal si auto
zvláště na mušku. Pokládá jej za skutečného
vraha lidstva.
Jmenuje se: strach před smrtí. Člověkje
od narození sketa. Bojí se o svůj život. A ten
strach je nejkrutějším jeho vrabem. Většin
lidstva dle pana Finota umírá — doslova
strachem, že má umříti. Moderněji řečeno,
schází se světa — autosuggescí
Přiblížilo se jisté stáří, jistý stav duše se
dostavil, na člověka padla hrůza. Začne si na-
mlouvat, že se blíží konec. Příšerná myšlenk
nejde mu z hlavy, mate mu smysly, porušuje
vnitřní jeho bytost. Od té chvíle je jaksi ode-
vzdán rozkladu. Představuje si, že ústroji jeho
hyne, že síly vypovídají službu, víra v životse
ztrácí. A víra li v život, tož život sám! Tak
podloudně odehrává se v nitru jeho tichý děj
otravy, který všecku činnost ochromuje. Člověk
se špalně živí, bídně tráví, nemá spaní. Soustava
nervů je otřesena. A za lichou záminkou, že
beztoho za krátko bude všemu konec, přestane
přestrašené ústrojí vzdorovati oněm tisícerým
nárazům, jež nepřestávají odevšad útočiti.
Smrt li se přibliži, má již polovinu práce vy
konánu.
Tělesná energie úzce je spřežena s mravní
Jedna-li povoli, i druhá je otřesena. Pozorujte
ve svém okolí. Zemřel známý určitého stáří
Dokonce žádný vetchý stařec. Ale v krátké době
následuje řada nových podobných úmruí. Odehod
jednoho zalekl druhého, sklíčil mravní jeho
#38
alto_textblock
#38
energii, ochromil energii životní a muž nedávno
ještě statečný, začne se obirati myšlěnkou konee
a strachem před smrtí — umírá.
Útrapa pouze tělesná nesehváti člověka tak
rychle. Virtuosové hladu Tanner, Sueci a j. do
kázali to pokusně. Člověk mohl by snadno zů-
stati deset dní i více beze vší potravy. Není t
snad příjemně, ale jde to. Ale stalo se, že lidé
překvapení hladem z nenadání ve dvou, třech
dnech skonali. Zemřeli autosuggescí. Myšlénka
na smrt je usmrtila. Na bojištích pozorována
okolnost, že stejná poranění mívají za následek
úmrti většinou na straně — poražených. Úbytek
mravní energie přivodí úbytek sil životných.
Stará generace připadá nám silnější, zdra-
vější, robustnější. Řekli byste, že lépe a sta
tečněji dovedla vzdorovati myšlénce smrti, ne
byla tak otrávena pessimismem, jímž novověký
člověk živen je už od mládí z literatury. Byl
vice obrácena k životu a ne tolikrát denně upo-
mínána živým i mrtvým slovem na konec všech
věcí člověka. Vzpomeňte si jen, kolik zpráv
o úmrtích osob známých i neznámých musí
moderní člověk denně přijati na vědomost jenom
ze svých novin
K životu je třeba víry v život. K dlou-
hému věku je třeba víry v jeho možnost. A tu
víru třeba člověku vštěpovati, síliti ji a utvrzo-
vati v sobě, ne ji podlamovati. Kdo skličen
obavami vychází do boje s nástrahami života,
je na polo už ztracen a snadno podlehne.
Vypravují takové anekdoty ze života zná
mých mužů. Někdy nějaká čtenářka osudu.
cikánka, kterás čarodějnice prorokovala prý
tomu onomu, že toho onoho dne nedožije.
A, tu máš! Chvíle přibližila se, třeba až po
dlouhých letech, ale na den a hodinu, jako
nějakou čertovinou — muž byl na prkně.
Vzal si věc k srdci, nepustil jí z hlavy. Nechal
v sobě myšlénku vrtat, nechal ji podžirat na
samém kořeni své bytosti, dal si smrt do slova
— namluvit, a když lhůta vypršela, dostál
#39
alto_textblock
#39
přesně slovu. Shasl jako plamínek na kahánci,
jehož oleje bylo na kapku odměřeno! Virtuosn
kousek suggestivného uméní!
Kdo z jakýchkoli přičin, ať z domnělých
známek či skutečných přiznaků soudí, že se
jeho hodinka přibližila, nedivte se, je v opravdo-
vém nebezpečí nepřečkali osudnou hodin kul
Skličujiei důmínka ubírá mu všecku schopnost
odolávání.
Tak ochabují, hynou, jako zlomeny od-
cházejí osoby, kleré jste ještě nedávno viděli
překypovati životem. Ztratily držení, potřebnou
rovnováhu, zapotácely se a klesají, ubohé oběti
malomyslnosti a ochromené vůle i radosti ži-
votné.
Naproti tomu, jaký pohled na ty které pří-
pady bujarých osmdesátníků, devadesátníků,
osob stoletých, kterých se »nic nedolkne«, které
žádná nehoda v životě nedovede zkrušiti. Ne-
poznaly strachu před smrtí, nenaučili se trápiti
se myšlenkou sna tu s kosou«, nemysleli prostě
na ni a nemysli dosud. Jsou plni smyslu pro
život, pro jeho potřeby a úkoly a nenacházejí
ani času, chvěti se o svůj vlastní konec. Umírají
sice také, ale leda — radostným pohnutím
jako ten anglický poštmistr. A právě ta jasnost
mysli, ten radostný oplimism, je živnou jejich
silou, která jim dává schopnost vzdorovati.
— Nejlepší prostředek ku prodloužení ži
vota jest, dle pana Finota, nelekatí se smrtil
Ale ke každé neohroženosti třeba je ovšem
návodu, cviku, jistého vychování. A toho by
měla naše ustrašená generace rychle si ještě
trochu opatřiti od toho pokolení »parádních
starců«, kteří pomalu jeden po druhém odchá-
zejí. Pak by snad nemusila být tak matema-
ticky neodvratna slova, kterými jeden řečník
s kazatelny prý onehdy tak suggeslivně zahájil
svůj novoroční proslov ke zbožné obci:
— Nadchází nové století, ve kterem
všickni zemřemel