#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXV,
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 23. května 1905.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 140.
#4
alto_textblock
#4
fa ranní a odpol. Histy
předelácí ser
v Praze v sduslnistra i
a pib
adní lets . . . .
s dvojí donáškeu
nbr
adnt kata . . ..
ve flislkáchi
u nkk .
Poštou:
aa npe
nění kia . . ..
s drojí zásilkon
n nk
la . . . K
#5
alto_textblock
#5
K
6 K —
50
7k
2 K 30k
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . a Bh
odpeledni
. . . . za 2h
Ve Hilialkáich na venkově:
raaní číslo. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . S h
Inserá ty
plati se hotově zapře
Předplacení a inserty přijímá sdmlni
strace v Marianské ulici č. a
Tam nachšzejí se též redliakee
tiskárna a ozpedice „Národnich Listů“
Rukopisy so novraceji.
#8
alto_textblock
#8
L. Z Petrohradu, 22. května (Pův
l. zvl. zprav. »Nár. Listů«.) Dopisovatel
»Rusi« sděluje, že Japonci koupili
v Mougolsku dvě třetiny sklizněa
ie podařilo se jim provézti ji vzdor
ruským blídkám přes hranice. Nyní
pociťuje prý ruská armáda nedosta-
tek obilí.
Chunchuzové jeví opět značnou
čilost v krajích, sousedících s Koreou,
kdež jim velí důstojníci japonští
Pravé křídlo japonské, v hornatých
krajinách rozložené, značně se opev-
nilo.
Děhem zimy odeslány byly pod-
mořské lodi torpedevé na Dálný vý-
chod, stroje rozložené poslány po
dráze sibiřské.
Přes zdánlivý klid dělnické hnutí
vhlavním městě trvá dále, jsouc pouze
opstrněji nyní ztajeno.
(Ostatní telegrafické a telefonické zprávy
viz na straně 4.)
#9
alto_textblock
#9
„Smírné
#10
alto_textblock
#10
Tak se přičinili o—
prostředí“!
#11
alto_textblock
#11
Pravda-li vůbec, že vládě Gautschově
1šojícím za ní kruhům rozhodujícím tentokráte
nelmi na tom záleži, aby na nyněj
jim sněmu českém bylo mezi obě
nanárody způsobeno „takové pro-
středí, jež by znamenalo, ne-li klid
zbraní, tož přece aspoň nějaké
spolužití, které by pak umožnilo další po-
stup“ — ve Vídni: tož se němečtí poslane
od prvního dne zabedání sněmu českého o způ-
sbení takového vlídného prostředí věru zname-
nilě příčinili a napořád znamenitěji přičiňují.
Nedosti na tom, že od své naprosto ne-
oprávněné a veskrze nemravné obstrukce upu-
stili jen na chvíli a s velikou nevrlosti, nedosti
na tom, že všechna jejich snaha jde k tomu, aby
sněm tento co možná nejméně pro blaho země
české mohl vykonati, tak že s nimi hrdliti mu-
síme o propuštění předloh nejpilnějších; ale celá
ta slavná pestrá společnost: Všeněmc ův
obojí sorty, německých nacionálů a po-
krokářů i s těmi rozmilými německými
agrárníky, od první schůze až podnes ne-
dělá nic jíného, nežli že s eká a stříl
po nás svými drzými, prolhaný m
žalebami a interpellacemi, v nichž
nařkká na pronáslodování a utisko-
viní Němcův se strany naší a ptá se na
kmašeně vlády, čeho hodlá proti nám na o chra-
nu týraných námi Němcův podniknout? —
Výlet Čechův do hor Orlických strašným
nebezpečím a ohrožením tamních Němcův; ně-
močti poslanci důtklivě se tážou vlády, co
bodlá proti těm českým turistům na ochranu
ubohého, chvějícího se lidu německého v po-
leří orlickém podniknout? České nápisy na vo-
zech pražské elektrické dráhy jsou dalším
krozným příkořím, jež činí češti Dantonové na
sroměstské radnici ubohým Němcůr praž-
tim. A proto se vláda vyzývá atd. Ještě horš
vkrutější Robespierrové zasedají však v měst-
ši radě pražské; nechtějí německým obchod-
sádm dovolit, aby své výkladní skříně s něme-
dími nápisy posunuli na obecní půdu, cožje
njsté ta nejukrutnější křivda, jaká kdy kte-
nímu národu se stala: a proto se vyzývá vláda,
sy neprodleně atd. Avšak nejen na pražské
niníci i v samé Zemské bance, kde přece —
č. Mattuš vládne, jsou Němci krutě zkráceni,
polo se vyzývá nejvyšší zemský maršálek, aby
nprázdněné místo řoditele (po Čechu dru.
#12
alto_textblock
#12
Lošťákovi) nedopustil dosadit konkursem do-
mácím nejzasloužilejšího a nejzpůsobilejšího po
řadě úřadníka Zemské banky, poněvadž by to
byl Čech, nýbrž aby se vypsal veřejný kon-
kurs a místo dostal některý „právnicky a ob-
chodně kvalifikovaný Němec“. Při tom si ještě
pánové musí jizlivě poulevit: že prý by to
pěkně illustrovalo tu naši líčenoa
smířlivost, kdyby na místo odstupujícího
Čecha byl dosazen opět Čech a ne Němec. —
To je věru roztomilť předehra ku — pří-
měří, to je přelíbezné „prostředí“11 Ale na tom
všem pořád ještě nemají páni Němci dost. Va-
vříny reka Malyho nedají reku Bachmannovi
spáti a tak neostýchají se němečtí poslanci do
sněmu smíru vhoditi trhací třaskavinu návrhu
Bachmannova na národní rozdvojen
zemského výboru, při čemž českému ná
rodu má se dostati 4 zástupců a německé m en-
šině také 4 — kdežto dvě místa vyhražuj
velkostatkářům; jedno německo-ústaváckému,
druhé kenservativnímu. Onen má vstoupiti do
německé, tento do české sekce zemského vý-
boru. Agenda sekcí těch má se pak rozdělit
territoriálně, k vůli čemuž má se přede-
vzít národní rozdělení okresů samo-
správných v české a německé. Zkrátka: právě
te, co se nejcitelněji a nejbodavěji dotýká všech
vlasteneckých srdcí v národě českém, právě ten
hrot rozdvojení jednoty země če-
ské rozdělením jí na území německé
české (vlastně smíšené), právě ten hrot vytrhují
z plotu svých choutek a vrážejí jím schválně do
prestřed sněmu, jenž má připraviti dohodu
smír mezi oběma národy.
Co chtéjí tímto svým pohoršlivým návrhem.
o němž dobře vědí, že nemůže nikdy projíti.
dokud nebude český lid voliti — Němee
za poslance své.
To, co chtějí všemi svými výše dotčeným
interpeliacemi; je. jen nás dráždit, bodat, urážee
do krajnosti. Nám, domerodému národu, nám,4
millionům Čechů, nemá se dostat v zemském
výboru než tolik zástupcův, co jim menšině
2millionové. To znamená: jeden Němec za dva
Čechy! To znamená vrhnout nám ve tvář krva-
vou potupu, že jsme vůči nim pleměnem nižším,
jež stačí odbýt polovinou práva, kdežto vzne-
šenějšímu Němci náleží v Čechách přodnost
práva celého, jednou tak velikého. A k tom
ještě máme si nechat dát roztrhat svou vlast, aby
v ní povstala zorganisovaná, uzavře-
ná německá země, nový Šlesvik -Ilolštýn
na hranicích Pruska.
To nám na sněmu české země!
Chceme po takovémte jmpertineniním,
zřejmě provokatérském návrhu ještě čekat
na další důkazy německé dobré vůlea
nálady ke smíru?
Tonto Bachmannův návrh jest výpadem,
jest útokem nesmířitelného, zpupného nepřítele
ničím jiným a ničím méně.
S podobnými návrhy se nepřichází, když
se chce dorozumění a dohodě, nýbrž když se
chce opaku: novému boji, nové válce. Návrhem
tím Němci bez rozdllu prozradili svůj obmysl:
chtějí diktovati nám své nejzpupnější podmínky
míru, jakoby nás byli v hlavní bitvě rozhodně
porazili. Kde však bylo té bitvy? Kde té po-
rážky? Nikdo ji neviděl. Rozbijou-li všechny ty
smiřovací pokusy Gautschovy neb Lobkovicovy
obnoví-li svou obstrukci v Praze — ob-
my svou obstrukci ve Vídni a pak uhlídáme
kdo s koho.
Pánové se velice mýlí, domnívají-li se ve
své nezřízené domýšlivosti, že svět se bude to
čiti podle jejich zvůle, že budou moci jen stále
se roztahovat v zemích českých a v Rakousku
vůči nám 6 millionům Čechů a 16 millionům
probudilých Slovanův. Tempi passati. Konec do-
bývání, konec podmaňování. Rovní tu stojíme
proti sobě a nodáme se vám podčiniti více žád-
ným terrorem, žádným násilnictvím. Docílili jste
#13
alto_textblock
#13
svými drzými interpellacemi a návrhy pouze
jednoho: podali jste důkaz, že všechno smiřo-
vání se s vámi je poctivým, cti a práva svého
dbalým Čechům za takých okolností, v takovém
prostšedí, jaké vy způsobujete, prostě ne-
#14
alto_textblock
#14
možno.
#15
alto_textblock
#15
Sněm království českého.
V Praze, 22. května.
Rozmrzelost v kruhu českých poslanců
sice rozmrzelost pochopitelná, je signum nyněj-
šího sněmování. Němci upustili sice od obstrukce.
však cena, kterou si ustanovili za tuto benevo-
lenci, za to, že milostivě dovolili, aby bez ná-
vrhů na jmenovité hlasování pana dra. Reiningr
et conšortes odbyto bylo několik bezvýznamnýeh
schůzí, je taková, že tím parlamentarismusa
ústavnost obráceny na ruby, poněvadž velení
má zpupná menšina, jež v každém sezení
i mimo sněm téměř denně diktuje si pokořující
pro majoritu podmínky.
Dnes vylasili se již jen s povelem, že n
místě odslouplého dra. Lošťáka musí býti jme-
nován práva znalý ředilelem Zemské banky
Němec. A prosadili. Na pořadu dnešní schůze
bylo ustavení některých sněmovních výborů.
K volbě nedošlo, poněvadž reaklivovány byly
prostě komise, již před dvěma roky dosa-
Schůze byla by skončila bez interresu,
kdyby nebyl si místodržitel popilil odpověděti na
dotaz německý ve známé afféře portálových ná
pisů v Praze. Patrná byla snaha místedržitelova
odpověděti tak, aby nenarazil v pravo ani v levo
Zcela ve smyslu nynějšího regimu. Je t
však nesnadná věc, kde jde o věc tak kou-
kretní a kde třeba říci buď ano nebo ne. Misto-
držitel prohlásil, že principialní usnesení o ná-
pisech v městské radě pražské se nestalo. Pn
Alex Richter ze Smichova vi to sle lépe, nebot
jemu i datum je povědomo, kdy ono usnesen
bylo učmněno. Aby ale Němce sdělení toto ne-
bulelo, připomenul ihned, že material mu v zá-
ležilosti té obci pražskou předložený není úplný
a ne dosti správný. Zejmena že nesrovnává se
s poměry skulečnými tvrzení, jakoby ve všech
připadech, kdy o nápisech na portálech bylo
jednáno, byli se interessenti podrobili podmínkám
obce. Mistodržitel konstatoval, že dva tací in
teressenti podali protest proti rozhodnutí městské
rady. Až prý místodržitel otázku důkladnějí pro-
studuje, odpovi prý určdtějí, však tolik prohla-
šuje již dnes, že hájiti chce v každěm směru
— národní rovnoprávnost. Nezapo
méneme na tente slib a budeme se ho důsleduo
dovolávati, a sice ne pouze v Praze, ný br
v celých Čechách, neboť pro toto město
neplatí jiné zákony a předpisy, než pro různá
německonacionální a všeněmecká města v tétc
Budeme s touže rozhodností a neúprosnost
žádali za právo svého jazyka, kde dnes sou
stavně se šlape nohama. Bude-li donucenu vino-
hradská trafika, jíž v dnešní své interpellaci do-
volával se německý poslanec dr. Maly, opatřii
se také německým nápisem, neustaneme polud.
pokud všechny úřady, všech n. y in-
stituce veřejné, zejimena státn
všude v Čechách nebudou ozna-
čeny ve smyslu téže rovnopráv-
již místodržitel slíbil há-
ápisy český mi.
*
e
#16
alto_textblock
#16
zené.
#17
alto_textblock
#17
zemi.
#18
alto_textblock
#18
Nejv maršálsk zemský kníže Jiří z Lobko
vic zahájl schůzi o 11. hod. 20 min.
U vládního stolu místodržitel král. českého h
Coudenhove a dvorní rada Vojáček.
Galerie obsazeny četně.
Došlých spisů bylo 19, mezi nimi řada netiště-
ných zpráv zemského výboru, a lo mimo jiné; o úpra-
vě řeky Ohře v trati Schwarzmůhle—Falknov—Königs-
werth, o žádosti správní rady českého dívčího lycea
spolku „Ludmila“ v Budějovicích za zemskou sub-
#19
alto_textblock
#19
venci na vydežování lycea, a o prohlášení nemocnice
císaře a krále Františka Josela I. okresů král.-vino-
hradského a žižkovského na Král. Vinohradech za
všeobecnou nemocnici veřejnou.
Pelic podáno bylo od 18. do 22. t. m. 241; mime
to posl. dr. Ladislav Dvořák podal petici damsk ýc
odborů „Sokola“ a Národní jednoty severočeské v Lou-
nech za změnu volebního řádu. Posl. Blahovec podal
petici Karoliny Lhotové vdovy po zemr. učiteli Emilu
Lhotovi, za podporu pro pozůstalé dítky
Nejvyšší maršálek zemský vyzval kurii měst
míst průmyslových, aby vykonala volbu verifikator
na místě posl. Jos. Hofmanna; potom prohlásil, ze
sněm je způsobilý platně se usnášeti
Dovolenon usneseno povoliti: knížeti Traut
mannsdorfovi čtyřdenní, na dobu nynějšího za-
sedání, pak posl.: kníž. Fürstenbergov!, Ferdi-
nandu kníž. Lobkovicovi, dru. Hezkovi
Grossovi.
Žádosti některých soudů za vydání poslaneů
Bergera, Steina, Hovorky, Glöcknera
Krejčího, dra. Maška a Jana Macháčka, ve
směs pro přestupky v soukromých záležitostech, při
kázány výboru legitimačnímu.
Potom čteny byly došlé návrhy.
Posl. P. F. Krejčí podal návrh na vydalnou pod
poru rozvoje obchodního školství, zejmena dotacemi
Návrh ten zní:
Dle zprávy zemského výboru o stavu pokračova
cích škol v království českém obnášel ve školním roce
1902-3 úhrnný počet veškerých těchto škol 426. Z nich
jest pouze 52 pokračovacích škol kupeckých, 49 chla-
peckých, 3 dívčí a 11 smíšených. Vedle toho ugiíl
země subvence 18 vyšším, dvoutřídním a jiným ob-
chodním školám, rámec pokračovacího školství přesa-
hujícím, leč subvence ty jsou poměrně skrovnější, než
subvence, udělované školám zemědělským a řemeslni-
ckým. Kdežto školy zemědělské a řemeslnické přejala
z valné čásli země, po případě stát ve správu svou
jest vydržování školství obchodního, a to nejen po-
kračovacího, nýbrž i středního a vyššího, posud po-
necháno za přispění veřejného interessentům samol-
Bude dlužno opětně o tom uvažovati, jak by také
školstvi obchodní doznalo zabezpečené exislence zá
konnou úpravou, a to cestou zákonodárství zemského,
Interessenti konají plnou měrou své povinnosti,
jak jediný příklad Nového obchodmího gremia v Praze
illustruje, které pro školní rok 1903/4 věnovalo k uhra-
žení výdajů gremiální obchodní školy pokračovac
7000 korun, zároveň hradilo Nové obchodní gremium
schodek dvoutřídní školy denní v obnosu 7608 K 72 h.
obnáší tedy roční příspěvek jediného tohoto gremia na
obchodní školství 14.608 K 72 h. A podobně jest tomu
i u ostalních škol obchodních. Takovými přispěvky
interessentů samotných se žádné jiné odvětví školstv
odborného vykázati nemůže. Kromě toho dlužno uva-
žiti, jak rozhodujícím činitelem při úhradě nákladů
školy obchodní jest školní plat, od jehož placení se
zřídka osvobozuje, kdežto na jiných školách odborných
školni plat jest příjmem naprosto podřízeným. Břímě
které se tu však interessemtům, zejmena obchodnímu
gremiu ukládá, přerůstá jich síly a okolnost, že ob
chodní gremia posud tak obětavě na své školství při-
spívala a zajistě i v budoucnosti přispívati budou
nesmí býti závadou podpory veřejné, nýbrž práve
naopak zdůvodňuje výmhuvně důležitost školství ob-
chodního, jež prokázalo skutečnou životní sílu a tudíž
důvodnost vyšší podpory faktorů veřejných. Stejně
jest naléhavo, aby povolování subvencí školám nově
založeným dělo se v čas již pro první rok školní. Jes
nepochybně prokázáno, že právě obchodnímu vzdělán
byla posud věnována poměrně skrovná péče, ač právě
nedostatek obchodního vzdělání a kupeckého ducha
jest jednou z čelných příčin nedosti intensivního ná
rodohospodářského rozvoje našeho
Podepsaní činí tudíž následující návrh:
Slavný sněme račiž se usnésti:Zemskému výbor
královslví žeského se úkládá: a) aby do zemského roz
počtu na rok 1904 vložil přiměřené částky ke zvý
šení dotací kupeckých škol pokračovacích a obchod-
ních škol vůbec, b) aby vládu dožádal, by obchodní
školství v království českém rovněž vydatněji než
doposud podporovala.
Posl. dr. K. Mašek podal návrh, týkající se brzkéh
zřízení krajského soudu v Klatovech.
Poslanec Barták a spol. podali návrh, týkající se
změny zákona branného. Návrhem vláda po usnesen
sněmu se vyzývá, aby předložila k ústavnímu projed-
nání předlohu o změně zákona říš. z 11. dubna 189
č. 41 ř. z., v tom smyslu, že uslanovení § 34. v od-
stavci 4. se mění a má zníti příště následovně: Po
touže výminkou pokládá se za rovného jedinému sy-
novi, vnuku nebo bratrovi, jinak zeti také ten, jeho
jediný bratr nebo ostatní bratři, jinak švakři a) jsou
odvedeni k c. a k. vojsku, loďstvu válečnému nebo
zeměbraně; b) jsou mladší 18 let neb jiného povolání,
pro kteréž nemohou povinnostem v odstavci druhém
tohoto paragrafu vyznačeným dosti činiti; c) pro ne-
zhojitelné duševní nebo tělesné vady nejsou schopní
ke všelikému výdělku. — Jakmile zákon takto změ-
něný nabude platnosti, budiž s osobami vojenskými,
jichž se týče, dle ustanovení jeho naloženo.
#20
alto_textblock
#20
ným
#21
alto_textblock
#21
Navrhovatelé odůvodňují svůj návrh tím, že do-
savadní ustanovení zákonně těžce stihají mnohé ro-
diny následkem toho, že člen jejich, který zproštěn
byl v míru činné služby, výhody té pozbývá, jakmile
jiní členové rodiny dosáhnou věku 18 let nebo vy-
stoupí z činné služby. Tito nebývají rodině obyčejně
nic platni, poněvadž mívají jiné povolání, dle kteréhož
o rodinu pečovati nemohou. A tak bývá rodina zba-
vena výhody a pomoci, které jí prve zákon přiznala
ociťuje se často v největších nesnávích i bídě. Tomu
mohla by částečně odpomoci navržená změna zákona,
při čemž by síle branné újma se nestala
Poslane prof. dr. Fiedler a spol. podali návrhi
týkajíci se řeky Cidliny v okrese poděbradském. Zní:
Podavatelé navrhují, by sněm usnesl se takto: Zemský
výbor se vyzývá, aby, dorozuměv se s vládou, předložil
sněmu osnovu zákona, podle něhož by úprava řeky
Cidliny v okrese poděbradském, na kterou povoleny
byly státní a zemské příspěvky zákonem ze dne 26.
dubna 1903 z. z. č. 112, vřaděna byla dodatečně mezi
podniky, jež mají býti provedeny dle zákona ze dne
13. února 1903 z. z. č. 31. Po stránce formální na-
vrhují, by návrh přikázán byl rozpočtové komisi bez
prvního čterí
Němečtí poslanci Helnzel a spol. a Wůst a spol
podali návrhy místního rázu
Posl Březnovský a spol. podali mistodržiteli krá-
lovství českého dotaz, týkající se poměrů v nemocnici
pražské. Dotaz ten zní: Ve veřejnosti stále opakující
se stížnosti na hrozné poměry, jaké panují ve vše-
ohecné nemocnici pražské, jsou celé veřejnosti známy,
jen dozorčí orgány vládní čmní dojem, jako by v tomto
pro lid nejdůležitějším ústavě humanitním bylo vše
v nejlepším pořádku. Je nejvýše včasno, aby konečně
povolané orgány konaly svou povinnost a nápravu
zjednaly jak v úpravě místností, tak i v péči o choré
a zlepšení platu služebného personálu. Chceme uká-
zati jen na nejkřiklavější zlořády, které panují v tomto
tak zvaném humanním ústavě. Již přijímací kancelák
je nepřístupna pro tíže nemocné: po příkrých schodech
je jim do místnosti vystoupiti, kancelář, kam denně
přichází až 300 nemocných různých stavů, měří plo-
chu sotva 10 čtverečních metrů, a je tam ovzduší, že
by tam padl. Jaká byla tato místnost před 100 léty.
je ovšem podnes. Vedle je kuchyně úplně nedosta-
tečná, obědy pro nemocné se musí vařit na několikráte.
Nemocných bývá v ústavě přes 1000 i 1200, k tomu
300 opatrovnic, asi 60 lékařů a pro ty všechny selu
Kuchyně ta Ey měla býti přeložena; lím by se
rozšířila přijímací kancelář. Totéž se týká prádelny.
která by měla býti vůbec z ústavu přeložena. Nedávno
v ní zjištěn byl tyfus. Vůbec vyskytne-li se v Praze
tyf, ne malou vinu toho nesou zlořády, panující ve
všeobecné nemocnici pražské.
Přímo děsné poměry panují v odděleních ranlé-
kařských pro ženské nemoci. Místnosti ly jsou tak
nedostatečny, že tu leží nemocné i po dvou i třech
v jedné posteli anebo jsou umístěny po zemi. Proto
nemohou lékaří nemocné dle přání přijímat a pouka-
zují je na dobu, až bude v oddělení místo. Co se s ne-
mocnými zatím stane? To je bohu poručeno. Na ope-
race musí nemocný čekat 4 a třeba více neděl, nebot
nemocných je mnoho, ale není lůžek pro ně.
Když jsou poměry takové, proč nezřídí se ještě
jedno místo operatéra? — Před 10 léty koupil stát
od pana Duba za 100.000 K stavební kout pod
nemocnicí. Toto místo leží 10 roků ladem; proč se
nezastaví? Co se tu ztratilo na úrocích?
Stejně má se věc s bývalým ústavem hluchoně-
mých; budova ta stojí již dva roky prázdna. Chudý
muž nebo žena musí čekat na operaci třeba přes měsíc
a musí, když jen trochu lze od něho náhradu požado-
vati, platiti denně K 1.90. Ubožák se tím zbytečným
čekáním v nemocnici celý zadluží. Jsou případy, ze
osoby tam čekaly až 3 měsíce
Proč, když jsou takové poměry, se nestaví, proč
se neustanoví více operatérů, proč leží ladem místo
a budova, která byla koupena pro rozšíření, a ztrácí
se na m tolik úroků? Proč nezřizuje se více třídních
pokojů, aby si i méně zámožní mohli popřáti za-
opatření v nemocnici a nebyli nuceni hledati drah
sanatoria?
Služebné poměry personálu jsou přímo děsné u
porovnání s jinými nemocnicemi. Tak ve Vídni má
první opatrovnice 40 K, druhá 30 K a třetí 24 K mě-
síčně. V pražské nemocnici však má první opatrovnice
pouze 20 K, druhá 16 K a třetí 12 K měsíčně.
Při tak malém platu je těžko klásti na opatrovnice
všechny možné požadavky; jaký plat. taková práce-
Největší počet opatrovnic musí líhati mezi nemocnými.
a rozstůně-li se opatrovnice, nedoslane za tu dobu,
co byla nemocna, ani těch bídných někonik naléřů
mzdy, a žádá-li násteďkem těžké a nebezpečné služby
po 10 létech za přeložemí do pense pro churavost,
odbude se výrokem, že to nejde, že následkem své
nemoci měla službu přerušenou atd. V prádelně, kte-
rou měl před léty, jak to již u nás jinak nejde, pro-
najatu žid, platilo se pradlenám denně K 1.20. Tento
plat se jim plati podnes — plat ten jest beze stravy
Jak prádlo to pak vypadá, možno si pomyslit! Jest
nutno, aby jak opalrovnícim, lak pradlenám i myčkám
v ústavu platy byly nynějším drahotním poměrům
#22
alto_textblock
#22
vaři.
#23
alto_textblock
#23
FEUILLETON
#24
alto_textblock
#24
Hrdina doby.
#25
alto_textblock
#25
Benedek v historii a v dramatě.
(Zvrat.) Neklamalo Benedeka rozpoznání
ke jeho aktivity již je na krátce. Ale mýlil se.
zpsle a doufaje, že doběhne klidně, nehlučně.
bez rozruchu, obvykle pravidelným modrým
urehem a formálním odchodem na trvalý odpo-
šinek. Netušil a nebyl by se nadál ani ve snách,
ie poslední čásť jeho pestré a rozmanité služby
bode spojena fakticky a historicky s tragedií
kálovéhradeckou, že konec bude náhlým spá-
dem a pádem a že bude v pravdě dramatickým
Jenom akademická je otázka, zdali by jiný
za jeho místě byl pochodil líp. Prusko mělo pře
vahu nejen jehlovkou, nýbrž taktikou a vedením
dile nesporno je, že vrch. velitel Benedek nebyo
disponentem, alebrž nalezl již disposice hotové,
Mnapravitelné, neodčinitelné. Jen že jiného by
nebyla dusila zdatnost, jinde osvědčená, jinému
nebyle by bývalo přitěžující okolností, že še
z jihu na sever nerad, contre coeur a že tedy
pdle toho také jednal.
V druhém týdnu březnovém, na slyšení, ke
klerému byl povolán, zvěděl, kam hodlají jej na
šachovnici válečné postavit a proč. Počítali,
že Maďaři, proti Vídni se bouřící, snesou jej,
syna uhersko-protestantského lékaře, raději,
nožli kohokoli jiného jako vojevůdce. Diplomacie
víleňská pokládala výpravu proti Prusku důleži-
tější, nežli zápolení s Italií, a nechtěla v one
sxponovati člena panovnického rodu, mocnáři
samu blízkého. To byly argumenty, jimiž ope-
roval ministr zahraničních záležitostí hr. Mořie
Fsterházy a jimiž na Benedeka působil také
arcikniže Albrecht sám, důtklivě a přimo. Jsa
již odstaven a nejsa již vůbec ani oděvem voják
* Viz čís. 135. »N. L.« ze dne- 18. dubna t.r.
#26
alto_textblock
#26
napsal na list, jímž jej tento pozval k rozmluvě:
„A já osel, tam šel, to byl počátek mého ne-
štěstí.“*) List byl — po smrti Benedekově —
i s trpkým komentářem dodár arciknížeti. Budiž
však konstatováno, že tento nejen neaspiroval
na vůdeovství jižní, nejen netlačil Benedeka na
těžší místo severní, alebrž do té míry věřil, že
cnen zůstane v Italii a do Čech že půjde sám
že tamější situací válečnou zevrubně se zabýval
a že též on, jako Benedek, podrobil se rozho
nutí panovníkovu.
Než všechny rozklady a domluvy, apostrofy
appelly a také dva rozhovory s arciknížetem
Albrechtem, který jej dokonce sám navštívil
byly by zůstaly marny a minuly se účinku
Benedek byl by zajisté nepovolil. Nelákala ho
ani nabízená maršálská hůl. „Musím si ji za
sloužil,“ namítl. Již byl odhodlán říci defini
tivně, jako poslední svoje slovo: Ne! Již chy
stal se k návratu do Verony. Záporné odhodlání
ke kterému se vzehopil, jakoby mu bylo ulehčilo
Tu však nastala peripetie.
V noci před odjezdem probudili jej a do-
vedli Re generálnímu pobočníku císařovu hr
Crenevilieovi. Sám o této noční události, pro
jeho život a pro jeho celý osud nejdůležitější
vypravoval, an nalézal se na ústupu z Král.
Hradce do Uher, adjutantu svému. V biografi-
ckém textu, jimž jeho listy jsou spojeny a do-
plněny, vypravuje se o tom: „Hrabě tlumoči
prosbu panovníka, by upustil od svého zdráhání.
Císař — pravil Creneville — uvali na sebe ve-
likou zodpovědnost, ustanovi-li, proti hlasu mi-
nění obecného, jiného generála, nikoli Bene-
deka, vojevůdcem. Po porážce vina přičítala by
se z pochybené volby jemu a tu by mu nezbylo
leč vzdáti se trůnu. Tak zůstaveno Benedekovi
rozhodnout osud panovníka. Jsa mu na smrt
oddán, prohlásil, že prokáže mu také tuto
službu. Po takovém vysvětlení — děl — by
bych věru špatným chlapem, kdybych neby
převzal komando.
#27
alto_textblock
#27
*) „Benedek“ Friedjungův str. 35
#28
alto_textblock
#28
Ve stati, napsané pí. Julií Benedekovou
r. 1886 a r. 1889 dru. Friedjungovi odevzdané
ku publikaci (nalézá se také jako XII. dodatek
ke 2. svazku jeho spisu „Boj o nadvládu v Ně-
mecku“) celá, právě vylíčená episoda se při-
suzuje arciknižeti Albrechtu. Vdova po ne-
šťastném vrchním veliteli píše — svým způso
bem a slohem: „Anno 1866, když byl Benedek
pevolán do Vídně, by se odevzdalo mu vrchn
velení nad armádou severní, zapřísáhal Benedek
svého císaře, by nechal jej v armádě italské, že
slouží přes 30 let v zemi té, že ji zná zevrubně
po každé stránce, že má svoje vojsko k válee
připraveno, že z aručuje Italii — slovo, které
Renedek ve své vzácné skromnosti jistě mohl
dáti jen po bedlivé rozvaze. Konečně vyhověl
cisař nerad jeho prosbě a propustil jej, aby še
tedy do Italie! Na zejtří, časně ráno dostavil se
arcikníže Albrecht a naléhal na Benedeka, by
převzal armádu severní, důvěra vojsk že si h
žádá, dovolával se jeho povinností jako pod-
daného, ba řekl (mylně), že jest ohrožena dy-
nastie, kdyby nepochodil on (arejkníže), kdy
byste však padl Vy, jste Vy sám oběti. — Obět
pokořila se nezbytnosti a podlehla. Benedek ne-
měl valné naděje na šťastný konec. Věc byla
tuze málo připravena, a na poslední válečné radě
řekl ve Vídni nepokrytě: Vaše Veličenstvo, hra-
jeme va banque, jsme ztraceni předem. Císn
ptal se prudce: Proč? — Protože nejsme při
praveni s dostatek, abychom vedli dvě války
seučasně.“
Listy Ludvíka Benedeka jsou leckde jedi-
ným zdrojem pro náležité posouzení nejen
osoby jeho, nýbrž také osob jiných a pro po-
scuzení celé kritické doby, ve které Rakousko
ztratilo svoji nadvládu v Německu. Dlužno proto
litovati, že od přechodu Benedeka z jihu na
sever tento pramen seschl. Zbyly toliko některé
úryvky, které po žádosti, s hůry projevené, ne
spálil. Možno snadno se domysliti, jak byly zni
čené partie zajímavy. Byly mezi nimi spisy pa-
mětné, plaidoyery pro domo, tolikéž žaloby na
osoby vedle něho a nad nír působivší. A jak
#29
alto_textblock
#29
byly — choulostivy. Snad také povážlivy a ne-
bezpečny!
S tímto faktem, s tímto defektem dlužno se
smířiti. Žádná výplň cizí rukou nemůže tento
nedostatek nahradit, nemůže nahradit autora,
Ludvík Benedek v hodnosti polního zbroj-
mistra, byl sicr od r. 1861 členem panské sně-
mevny, ale politikem nebyl. Svoje credo vy-
znával bez obalu. Vyrostl v armádě, srostl s n
byl dítětem, byl odehovancem porevolučního ab-
solutismu, jenž opíral se o bodáky vojínůva
jimi se popíchal. Jen tak lze si vysvětliti, že ne-
viděl, co se připravuje a děje. Několik nedě
byl již designovaným vůdcem na severu a po-
řáde doufal, že zůstane jen designovaným. Ještč
5. dubna napsal s božskou zrovna prostoducho
stí: „Nevěřím v žádnou válku — byla by čiro
čirou hloupostí německou!
Ale válka přišla. Loučení bylo mu těžké.
Odjížděje 8. května z Verony, ubezpečuje svoj
Julii: „Na všechen způsob jdu vstříc těžkým
utrpením, ale jsem vojín, skutečně pokornýa
dím: Jak se Pánubohu ráči! A nyní líbám T
v duchu nejsrdečněji a žehnám Tě!“ Ubíraje
se pak, 19. května, z Vídně do Olomouce, prosí
za písemné požehnání. Opouštěje druhé hlavní
město moravské, 20. června, piše: „Ještě jed-
nou, v duchu, tisknu Tě zbožně nna své srdce,
celuji Tě a žehnám Tě. Požehná-li Pánbůh Ra-
kousku a jeho armádě, já však někde zůstanu
ležeti mrtev, pak bude život můj zaplacen
mnohonásobně a Ty snášeti budeš úděl svůj
oddaně a snad také s důvodnou hrdostí. Vrátím-l
se jako spráskaný vojevůdce k Tobě, potom bud
shovívavou ke mně a dej, abych neštěstí svoje
snášel mlčky, jak se sluší muži...“ 21. června
byl v České Třebově, 26. června v Josefově,
Princ Bedřich Karel stál u Jizery, an korunn
princ Bedřich téhož dne dosáhl teprve prů-
smyků krkonošských. Ale su stala se nejosud-
nější chyba celé války: místo, by se udeřilo
v čas, t. j. ihned na onoho, čekalo se, až při-
budou zadní voje rakouské d. Josefova. Raku-
#30
alto_textblock
#30
šané spojili se, ale Prusové také — dne 3. čer
vence. Po trutnovské a skalické porážce, o kte-
rých zvěděl 28. června večer, a jičínské (29.
června) viděl jasně, že je zle a před rychlým,
nečním ústupem, vykonaným 1. července, do
Králové Hradce, volá v listě, spěšně načrianém
manželce: „Snad bylo by lépe, kdyby mě za-
sáhla kule!“ O polednách 2. července, po vá-
lečné poradě, které se zúčastnil také tehdejší
podplukovník Beck, cisařem na bojiště poslaný,
Benedek zaslal tuto chiffrovanou depeši do
Vídně: „Prosím důtklivě, Vaše Veličenstvo, z
uzavření míru stůj co stůj. Katastrofa armády
neodvratna.“ O 2. hodině 10 min. s poledne
odtelegrafc vána z Vídně tato odpověď: „Uza-
vříti mír nemožno. Je-li ústup potřebným, budi
nastoupen.
Odpoledne 3. července byl Benedek po-
ražen, „spráskán“, vojensky mrtev. O 10. hod.
noční oznámil tajným telegramem svému suve-
rénu a nejvyššímu veliteli, že „pohroma, které
se bál, jest ohromná, ztráty nepřehledny, ale ne-
konečně veliky.“
S utajeným dechem čteme podrobné vylí-
čení pětihodinného krveprolévání, vypravování
o panice, která pojala přemožené a zdolané Ra-
kušany, o přečetných v Labi za útěku nočního
utonulých, o všech hrůzách veliké retirády.
Bylo dohráno a prohráno nejen mezi Bene-
dekem a korunním princem saským Vojtěchem
na straně jedné a mezi korunním princem pru-
ským Bedřichem a princem Bedřichem Karlem
na straně druhé, ale také mezi Rakouskena
Pruskem. Německé císařství hohenzollernské
bylo založeno. Po čtyřech létech dovršeno a vy-
hlášeno.
Rakousko, vyvržené z Německa, neporoz-
umělo lekci utrpěné. Po válce dostalo Uhersko
státní samostatnost s nadprávím maďarského
kmene a jazyka, Cislajtanie Beusta s německou
vládou. Historia magistra — jinde snad, v tomto
státě nikoli.
Jos. P enížek.