ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 1004cd50-681e-11dc-9b53-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 17
#1 alto_textblock #1
ně ov
#2 alto_textblock #2
1900.
#3 alto_textblock #3
V Praze, ve středu dne 10. října.
#4 alto_textblock #4
K číslu 280. Čislo v Praze za 20 s na venkově za 3b
#5 alto_textblock #5
Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí ne v Praze v admínistraci na měsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko NARUDNÍ
#6 alto_textblock #6
LSIY
#7 alto_textblock #7
Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
#8 alto_textblock #8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Případné slovo. Z Vídně, 10. října. »Vaterland- uděluje všem německým klerikálů m, kteří se dali do protestů proti českému stát- nímu právu a do ujišťování, že v této otázce jako v jiných stojí po boku bývalých stran německé obstrukce, důklad- nou lekci. Zároveň tyrolským odštěpencům, které vede posl. Schöpfer. Praví jim, že vydávají lehkomyslná hesla, zapomí- najíce na vlastní minulostibudouc- nost. Táže se jich, kde vlastní státoprávní boje začaly a odpovídá sám mladé generaci. jak ji nazývá: »Právě v Tyrolích. Tam byl zahájen a proveden boj za stará ty rol- ská práva zemská, za zemské právo jednoty víry. Tento státoprávní boj byl první. V království českém Schmerlingův sněm zemský zahájil svou činnost slavným jed- nomyslným projevem pro zem- ské právo. Tyrolané zápasili též proti porušování zemského práva hned. Dejme tomu — a tento případ je myslitelným — že bude povolán sněm s úmyslem a příka- zem, přivésti k lepší platnosti stará práva zemská; protivil by se p. prof. Schöpfe také všem státoprávním plánům? Se stano- viska státoprávního je těžko na tyrolském právu zemském trvati, ale české právo zemské popírati.« Částečná zápověď podomního obchodu v Rožnově. Z Vídně, 10. října. Rozhodnutím mi- nisterstva obchodu zapovídá se v Rož nově podomní obchod za lázeňské se- zony, t. j. od 15. května do 15. září. Roz- hodnutí to nabude platnosti dnem 15. května r. 1901.
#9 alto_textblock #9
Udělená koncesse. Z Vídně, 10. října. Manželům Anto- nínu a Františce Wlachovým, majitelům pivovaru v moravském Šumperku, udělena koncesse ke zřízení »První moravské společnosti akciového šumper- ského pivovaru, dříve Ant. Wlacha se
#10 alto_textblock #10
sídlem v Šumperku« a zároveň schváleny její stanovy. Pojede či nepojede? Z Vídně, 10. října. Taková byla otázka: Pojede p. dr. Lueger nyní do Tyrol? Rozhodl sám otázku v pravdě ša- lomounsky. Pojede, ale nikoli teď, ne před volbami, nýbrž až po nich, v únoru. , pan dr. Lueger je opatrný pán! Myslí si: proč bych jezdil nyní se angažovati pro přítele P. Ambrože O pitze a se súčastnil nepříjemností, kdyby tento nepochodil jako protikandidát bar. Dipauliho? Počkám pěkně, až bude-li zvolen. Potom, po pěti měsících, se nějaká výmluva nebo záminka najde. Potom bude snad zasedati říšská rada. Potom budu snad s bar. Dipaulim v nejlepším přátelstvíl Nová poněmčovací městská škola ve Vídni. Z Vídně, 10. října. V X. okrese zdej- ším Favoritech, v nejčeštější její části, vy- svěcena včera nová městská škola. Po církevních obřadech ujal se slova purk- mistr dr. Lueger a pravil: Do této školy choditi bude mnoho dětí, které nejsou mocny jazyka ně- meckého. Proto bude třeba, aby učitelé měli s nimi dvojnásobnou trpěli- vost. Bude třeba vnuknouti dětem těmto, že znalost jazyka německého je nezbytnou pro ně potřebou, mají-li se ve Vídni živiti a také všude tam, kam přijdou jejich rodiče. Okresní školní dozorce k tomu doložil Úkolem této školy je poskyt- nouti příležitost dětem, jejichžto mateřský jazyk není německý, by již ve svém útlém mládí naučily se ja- zyku německému. Ustavičný styk dětí obou národností přispěje jen k úlevě protiv- Proto jest zřízení této školy státnickým aktem města Vídně. Tedy podle tohoto pána je státnickým aktem zakládati pro české děti ne- mecké školy. Patrně tento člověk — jmenuje se dr. Wiedenhofer — o paedagogice a hlavní její zásadě, že děti prospívati mohou jen v
#11 alto_textblock #11
vzdělávání na základě jazyka mateřského, nemá ani ponětí. Klademe otázku, co by tomu řekli ve Vídni, kdyby nebylo v Praze ni jediné ně- mecké školy, a kdyby se při svěcení nové české veřejné školy, jedině pro německé děti určené, ujal slova starosta pražský a mluvil mutatis mutandis tak, jak mluvil včera ve Vídni dr. Lueger? Před volbami v Haliči. Ze Lvova, 10. října. Sociálně- demokratická strana uveřejňuje svou kandidátní listinu. Je v ní zajímavým fakt, že posl. Kozakiewicz v Krakově již kandidován nebude; místo něho Das- zyňski, který zastupoval dosud město Lvov. Revise bělehradského procesu? Z Vídně, 10. října. Z Bělehradu se oznamuje, že bude provedena revise pověstného procesu pro vybá- jený attentát. Četní a čelní vůdcové radikální strany společně s amnestovanými oběťmi procesu právě se usnesli, že budou za revisi žádati. Učiněna totiž důle- žitá odhalení o machinacích, které se děly za minulé vlády vzhledem na tento proces. Vypravuje se, že korunní svědek Kre- sovič vyhledával po attentátu styky s ra- dikálními vůdci. Většina jich však je od- mítla, majíc proti nim různé důminky, ti však, kteří s ním ve spojení vešli, byli při procesu kompromitováni. Útočník, jak se nyní tvrdí, byl poslán policejním prefektem k radikálům, aby je kompromitoval. Kromě toho bývalí obhájci odsouzenců vyslovili opětně své přesvědčení, že Kně- ževič, který byl zastřelen, s ostatními obžalovanými neměl žádného poměru, a že plán, sprovoditi krále Milana ze světa, pojal sám ve svém fanatismu. Přitěžující výpo- vědi učinil, protože mu pro tento případ slíbena byla milost. Byl však přece popraven. Spolehal však na milost do po- slední chvíle. — Propuštěný plukovník Ni- količ a-arcijerej Jurič byli opětně do- sazeni do svých hodností.
#12 alto_textblock #12
FEUILLETON.
#13 alto_textblock #13
Navra t.
#14 alto_textblock #14
Tatranská črta.
#15 alto_textblock #15
Nad horami rozbleskly se jásavé paprsky sluneční. Holé vrcholíky, zalesněná temena i černá úbočí, vše se rozjasnilo, a poslední mlhy ranní klesaly po svazích, smýkaly se po lesích horských boků, trhaly se a v bílém roz- ptýlení se válejíce, znenáhla mizely. Jen Dumbin dosud ještě tonul v bělavé záplavě. Vůně květů a stromů prosycovala svěží ovzduší srpnové. Mladý, jako divizna urostly muž, kráčející volným krokem po chodníčku, vedoucím k temeni Javorové, plnými doušky je lokal, a zamyšleně se rozhlížel po okolí, v němz nebyl již téměř deset let. Byl to Štěpán Krivoš, rodák z dědiny, o úpatí Javorové as dvě hodiny vzdálené. Byl nej- starším synem báčovým, a od mládí trávíval celé leto s otcem na salaši. Když však dorů- stal, znelíbil se mu tichý, jednotvárně plynoucí život salašnický, a poněvadž věděl, že otee chce, aby i po odbyté službě vojenské přišel zas nahoru a byl dále valáškem, jednoho dne zmizel — — Pracoval nejdříve někde v trenčanské sto- lici, pak dokonce až někde na Moravě, ale když dostal se na vojnu, spustl. Pak byl ně- jaký čas továrním dělníkem v Pešti, dokud ho nepokojná krev a divoké mravy nevyhnaly zase na venkov.
#16 alto_textblock #16
Konečně nasytil se bohaprázdného života a umínil si, že se navrátí domů, kde o něm téměř nevěděli. Již déle tří roků nepsal domů. Ušetřil si na nový oblek a jel. Nechtěl však, aby v dědině věděli o jeho návratu dříve, než usmíří se s otcem; a že usmíření to bude krušné a těžké, Štěpán věděl. Vždyť ani jednou mu otec neodpověděl na jeho psaní, ba ani po- zdravovat ho po matce nedal. Co asi řekne, když pojednou objeví se v kolibě jeho syn? Štěpán si představoval, jak na širém palouce bude klid a ticho. Z dálky snad bude slyšet znění zvonků. Ovce již všechny budou jistě vyhnány na pastvu. Vždyť on, Ště- pán, si právě tu dobu tak vyhlédl, aby mohl překvapiti otce samotna. Valášci všichni budou s ovcemi, honělník bude asi štípat dříví, a tak se on potichounku přeplíží po louce, nikdo ne- bude mít ani tušení, že se navrací mladý Krivoš. Pěkně přejde kolem košiaru, a než se kdo naděje, vkročí do koliby. Otec, báča, bude asi ležet v koutě na kožichu u plápolající vatry, ani se neotočí a jen se optá: To jsi ty, Pěter? — tak se totiž jmenoval honělník — a o řekne: Ne, ne, to jsem já, váš valášek Štefka. Štěpánovi se objevily v řasách řídcí hosté, slzy. Celá ta jeho láska k otci i ke kraji, kde prožil mládí, se v něm probudila, měkká duše jeho se rozehrála pod dojmem vzpomínek očekávání. A zase si vzpomínal, jak, jsa ještě malin- kým chlapcem, hrával si před kolibou, jak válel se s bílým štěnětem — bože, to už je ted z něho asi pes; jestli pak ho ještě pozná — jak honíval ovce do hory, jak za večera pálili
#17 alto_textblock #17
venku vatru, jak pískával tatuška na fujaru, že se všichni někdy až rozplakali, jak valášek Palko foukával na gajdy, že mu tváře div ne- praskly, jak ho učil druhý valášek vyřezávat geletky, jak večer při vatře v kolibě se vypra- vovalo — — Sivé oči Krivošovy se zalévaly slzami. Bože, bože, co on to urobil, že tolik krás opustil tak nevděčně! Jak ho asi přivítá otec, co mu řekne, odpustí mu — či se od něho otočí — — Srazil si hlouběji do čela těžký širák. Náhle se zastavil, a rozhlédl se kolem dokola po širém okolí. Tam nedaleko končilo pásmo hor Poludnicí. Úzkou prorvou mezi horami bylo vidět kousek liptovské roviny. Jen Paludzkua za ní Ondrašovou rozeznal. A pak tam v dálce, za pruhem roviny, zas hory. Tam nebetyčný Velký vrch, vedle něho Baraněc, a kolem nich plno, plno vyšších i nižších, lysých temena vrcholků. A všechno tak osvětleno, ozlaceno, že až pod balvany bylo vidět. Štěpán pospíchal dále. Již se blížil k te- meni Javorové, kde byla koliba. Srdce mu silně tlouklo. Jak asi vypadá stařičký otčík! Představa té obrovité postavy mu vešla před oči. Již tři leta o něm neslyšel; naposled mu psala matka, že churaví, a na něho se stále hněvá. Zamrazilo ho v prsou. Ten dumný nápěv báčovské písně mu zazněl v uších: Ja som bača velmi starý, nědožijem do jari — Zrychlil krok tak, že téměř utíkal. Nedo- čkavost ho hnala ku předu, a nejistota se mu propalovala krví. Bože, nedejl