#1
alto_textblock
#1
ně ov
#2
alto_textblock
#2
1900.
#3
alto_textblock
#3
V Praze, ve středu dne 10. října.
#4
alto_textblock
#4
K číslu 280.
Čislo v Praze za 20
s na venkově za 3b
#5
alto_textblock
#5
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí ne
v Praze
v admínistraci
na měsíc 2 K — b
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilko
NARUDNÍ
#6
alto_textblock
#6
LSIY
#7
alto_textblock
#7
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Případné slovo.
Z Vídně, 10. října. »Vaterland-
uděluje všem německým klerikálů m,
kteří se dali do protestů proti českému stát-
nímu právu a do ujišťování, že v této otázce
jako v jiných stojí po boku bývalých
stran německé obstrukce, důklad-
nou lekci. Zároveň tyrolským odštěpencům,
které vede posl. Schöpfer. Praví jim, že
vydávají lehkomyslná hesla, zapomí-
najíce na vlastní minulostibudouc-
nost. Táže se jich, kde vlastní státoprávní
boje začaly a odpovídá sám mladé generaci.
jak ji nazývá: »Právě v Tyrolích. Tam byl
zahájen a proveden boj za stará ty rol-
ská práva zemská, za zemské právo
jednoty víry. Tento státoprávní boj
byl první.
V království českém Schmerlingův sněm
zemský zahájil svou činnost slavným jed-
nomyslným projevem pro zem-
ské právo. Tyrolané zápasili též proti
porušování zemského práva hned. Dejme
tomu — a tento případ je myslitelným —
že bude povolán sněm s úmyslem a příka-
zem, přivésti k lepší platnosti stará práva
zemská; protivil by se p. prof. Schöpfe
také všem státoprávním plánům? Se stano-
viska státoprávního je těžko na tyrolském
právu zemském trvati, ale české právo
zemské popírati.«
Částečná zápověď podomního
obchodu v Rožnově.
Z Vídně, 10. října. Rozhodnutím mi-
nisterstva obchodu zapovídá se v Rož
nově podomní obchod za lázeňské se-
zony, t. j. od 15. května do 15. září. Roz-
hodnutí to nabude platnosti dnem 15. května
r. 1901.
#9
alto_textblock
#9
Udělená koncesse.
Z Vídně, 10. října. Manželům Anto-
nínu a Františce Wlachovým, majitelům
pivovaru v moravském Šumperku, udělena
koncesse ke zřízení »První moravské
společnosti akciového šumper-
ského pivovaru, dříve Ant. Wlacha se
#10
alto_textblock
#10
sídlem v Šumperku« a zároveň schváleny
její stanovy.
Pojede či nepojede?
Z Vídně, 10. října. Taková byla
otázka: Pojede p. dr. Lueger nyní do
Tyrol? Rozhodl sám otázku v pravdě ša-
lomounsky. Pojede, ale nikoli teď, ne před
volbami, nýbrž až po nich, v únoru.
, pan dr. Lueger je opatrný pán! Myslí
si: proč bych jezdil nyní se angažovati pro
přítele P. Ambrože O pitze a se súčastnil
nepříjemností, kdyby tento nepochodil jako
protikandidát bar. Dipauliho? Počkám
pěkně, až bude-li zvolen. Potom, po pěti
měsících, se nějaká výmluva nebo záminka
najde. Potom bude snad zasedati říšská rada.
Potom budu snad s bar. Dipaulim
v nejlepším přátelstvíl
Nová poněmčovací městská škola
ve Vídni.
Z Vídně, 10. října. V X. okrese zdej-
ším Favoritech, v nejčeštější její části, vy-
svěcena včera nová městská škola.
Po církevních obřadech ujal se slova purk-
mistr dr. Lueger a pravil: Do této
školy choditi bude mnoho dětí,
které nejsou mocny jazyka ně-
meckého. Proto bude třeba, aby učitelé
měli s nimi dvojnásobnou trpěli-
vost. Bude třeba vnuknouti dětem těmto,
že znalost jazyka německého je nezbytnou
pro ně potřebou, mají-li se ve Vídni živiti
a také všude tam, kam přijdou jejich rodiče.
Okresní školní dozorce k tomu doložil
Úkolem této školy je poskyt-
nouti příležitost dětem, jejichžto
mateřský jazyk není německý, by již ve
svém útlém mládí naučily se ja-
zyku německému. Ustavičný styk dětí
obou národností přispěje jen k úlevě protiv-
Proto jest zřízení této školy státnickým aktem
města Vídně.
Tedy podle tohoto pána je státnickým
aktem zakládati pro české děti ne-
mecké školy.
Patrně tento člověk — jmenuje se dr.
Wiedenhofer — o paedagogice a hlavní
její zásadě, že děti prospívati mohou jen v
#11
alto_textblock
#11
vzdělávání na základě jazyka mateřského,
nemá ani ponětí.
Klademe otázku, co by tomu řekli ve
Vídni, kdyby nebylo v Praze ni jediné ně-
mecké školy, a kdyby se při svěcení nové
české veřejné školy, jedině pro německé děti
určené, ujal slova starosta pražský a mluvil
mutatis mutandis tak, jak mluvil včera ve
Vídni dr. Lueger?
Před volbami v Haliči.
Ze Lvova, 10. října. Sociálně-
demokratická strana uveřejňuje
svou kandidátní listinu. Je v ní zajímavým
fakt, že posl. Kozakiewicz v Krakově
již kandidován nebude; místo něho Das-
zyňski, který zastupoval dosud město Lvov.
Revise bělehradského procesu?
Z Vídně, 10. října. Z Bělehradu
se oznamuje, že bude provedena revise
pověstného procesu pro vybá-
jený attentát. Četní a čelní vůdcové
radikální strany společně s amnestovanými
oběťmi procesu právě se usnesli, že budou
za revisi žádati. Učiněna totiž důle-
žitá odhalení o machinacích, které se
děly za minulé vlády vzhledem na tento
proces.
Vypravuje se, že korunní svědek Kre-
sovič vyhledával po attentátu styky s ra-
dikálními vůdci. Většina jich však je od-
mítla, majíc proti nim různé důminky, ti
však, kteří s ním ve spojení vešli, byli při
procesu kompromitováni. Útočník, jak se
nyní tvrdí, byl poslán policejním
prefektem k radikálům, aby je
kompromitoval.
Kromě toho bývalí obhájci odsouzenců
vyslovili opětně své přesvědčení, že Kně-
ževič, který byl zastřelen, s ostatními
obžalovanými neměl žádného poměru, a že
plán, sprovoditi krále Milana ze světa, pojal
sám ve svém fanatismu. Přitěžující výpo-
vědi učinil, protože mu pro tento případ
slíbena byla milost. Byl však přece
popraven. Spolehal však na milost do po-
slední chvíle. — Propuštěný plukovník Ni-
količ a-arcijerej Jurič byli opětně do-
sazeni do svých hodností.
#12
alto_textblock
#12
FEUILLETON.
#13
alto_textblock
#13
Navra t.
#14
alto_textblock
#14
Tatranská črta.
#15
alto_textblock
#15
Nad horami rozbleskly se jásavé paprsky
sluneční. Holé vrcholíky, zalesněná temena
i černá úbočí, vše se rozjasnilo, a poslední
mlhy ranní klesaly po svazích, smýkaly se po
lesích horských boků, trhaly se a v bílém roz-
ptýlení se válejíce, znenáhla mizely. Jen Dumbin
dosud ještě tonul v bělavé záplavě.
Vůně květů a stromů prosycovala svěží
ovzduší srpnové. Mladý, jako divizna urostly
muž, kráčející volným krokem po chodníčku,
vedoucím k temeni Javorové, plnými doušky je
lokal, a zamyšleně se rozhlížel po okolí, v němz
nebyl již téměř deset let.
Byl to Štěpán Krivoš, rodák z dědiny, o
úpatí Javorové as dvě hodiny vzdálené. Byl nej-
starším synem báčovým, a od mládí trávíval
celé leto s otcem na salaši. Když však dorů-
stal, znelíbil se mu tichý, jednotvárně plynoucí
život salašnický, a poněvadž věděl, že otee
chce, aby i po odbyté službě vojenské přišel
zas nahoru a byl dále valáškem, jednoho dne
zmizel — —
Pracoval nejdříve někde v trenčanské sto-
lici, pak dokonce až někde na Moravě, ale
když dostal se na vojnu, spustl. Pak byl ně-
jaký čas továrním dělníkem v Pešti, dokud ho
nepokojná krev a divoké mravy nevyhnaly zase
na venkov.
#16
alto_textblock
#16
Konečně nasytil se bohaprázdného života
a umínil si, že se navrátí domů, kde o něm
téměř nevěděli. Již déle tří roků nepsal domů.
Ušetřil si na nový oblek a jel. Nechtěl
však, aby v dědině věděli o jeho návratu dříve,
než usmíří se s otcem; a že usmíření to bude
krušné a těžké, Štěpán věděl. Vždyť ani jednou
mu otec neodpověděl na jeho psaní, ba ani po-
zdravovat ho po matce nedal.
Co asi řekne, když pojednou objeví se v
kolibě jeho syn? Štěpán si představoval, jak
na širém palouce bude klid a ticho. Z dálky
snad bude slyšet znění zvonků. Ovce již všechny
budou jistě vyhnány na pastvu. Vždyť on, Ště-
pán, si právě tu dobu tak vyhlédl, aby mohl
překvapiti otce samotna. Valášci všichni budou
s ovcemi, honělník bude asi štípat dříví, a tak
se on potichounku přeplíží po louce, nikdo ne-
bude mít ani tušení, že se navrací mladý Krivoš.
Pěkně přejde kolem košiaru, a než se kdo
naděje, vkročí do koliby. Otec, báča, bude asi
ležet v koutě na kožichu u plápolající vatry,
ani se neotočí a jen se optá: To jsi ty, Pěter?
— tak se totiž jmenoval honělník — a o
řekne: Ne, ne, to jsem já, váš valášek Štefka.
Štěpánovi se objevily v řasách řídcí hosté,
slzy. Celá ta jeho láska k otci i ke kraji, kde
prožil mládí, se v něm probudila, měkká duše
jeho se rozehrála pod dojmem vzpomínek
očekávání.
A zase si vzpomínal, jak, jsa ještě malin-
kým chlapcem, hrával si před kolibou, jak válel
se s bílým štěnětem — bože, to už je ted
z něho asi pes; jestli pak ho ještě pozná —
jak honíval ovce do hory, jak za večera pálili
#17
alto_textblock
#17
venku vatru, jak pískával tatuška na fujaru, že
se všichni někdy až rozplakali, jak valášek
Palko foukával na gajdy, že mu tváře div ne-
praskly, jak ho učil druhý valášek vyřezávat
geletky, jak večer při vatře v kolibě se vypra-
vovalo — —
Sivé oči Krivošovy se zalévaly slzami. Bože,
bože, co on to urobil, že tolik krás opustil tak
nevděčně! Jak ho asi přivítá otec, co mu řekne,
odpustí mu — či se od něho otočí — —
Srazil si hlouběji do čela těžký širák.
Náhle se zastavil, a rozhlédl se kolem dokola
po širém okolí. Tam nedaleko končilo pásmo
hor Poludnicí. Úzkou prorvou mezi horami bylo
vidět kousek liptovské roviny. Jen Paludzkua
za ní Ondrašovou rozeznal. A pak tam v dálce,
za pruhem roviny, zas hory. Tam nebetyčný
Velký vrch, vedle něho Baraněc, a kolem nich
plno, plno vyšších i nižších, lysých temena
vrcholků. A všechno tak osvětleno, ozlaceno,
že až pod balvany bylo vidět.
Štěpán pospíchal dále. Již se blížil k te-
meni Javorové, kde byla koliba. Srdce mu silně
tlouklo.
Jak asi vypadá stařičký otčík! Představa
té obrovité postavy mu vešla před oči. Již tři
leta o něm neslyšel; naposled mu psala matka,
že churaví, a na něho se stále hněvá.
Zamrazilo ho v prsou. Ten dumný nápěv
báčovské písně mu zazněl v uších: Ja som
bača velmi starý, nědožijem do jari —
Zrychlil krok tak, že téměř utíkal. Nedo-
čkavost ho hnala ku předu, a nejistota se mu
propalovala krví.
Bože, nedejl