V . ' »7

, Vydán každý de» »11 m’* ▼ oetfélťa «Tátek. 4 PMt»láel té v adminiilraoi ' mil«» èia. i коя-II. « Prm»«: po4tou:

ЯЖ4' WBiWKO «•Moéaé . _ «it..,

—jd.SOkr. a , 70 b 40 10 . 80

1 sl. Sibkr. 3 , 76 . 7 * 60 . 16 . - .

Jednotlivá ölsla po 4 kr. TM donáiMl do doM méaliaé 10 kr.

*>i • • <• 4. v« t i^.á> ц ■ л r ttviittot.ii (d t (dito boi Ut-1*<* «ria m CECH.

Dome v tnakoTur a podepaané pHJIaU " ' t e čia. lece • t Oatroni oHei d. KOS II. RukopitOv ■erraсиле a aepodepuuiýeb aedbéM REKLAMA«» aaaapečetéaé poty lány hoďte! oafraa* kovány. Inurity peätáBB m siJlBva^L

Ciele 169

\ Praze, ve středa dne 18. července I**»J.

Ročné k XV.

Tibofdlnvá Tržmlo otaínYf etit' P»rlamentániími Tètéiatmi fiditi, mèl vláda, kteráž iná Rakousko hi- ' ,Jak vii, vyožoji a*io ««•»ry bilia naieh liioeraiove su jmi T aápétí v obou říiích tytéž chorobné úkazy, storické a udrží se jediné ta par métta (Ohio) v éebké otadé; ■ ve) fco o obéta-1 í —K.— V neitéstí teprv osvédčuje se C t i i á d o a t a neschopnost, z téchto lamentární strana, která stojí vosu a ptiéiBénim pfiaéily to v krAtkém žata rozum, moudrost, důmysl a eneržie žlovéka dvou sestávají liberálové v Rakousku a Né- n a půd è historické. teil české. Jelijioi so jim tam práce dobře dá-

A nejen človéka, nýbrž celých národů, tudíž mecku, usmyslili si stejný vládní program politických stran. ! Vládní recepty Herbsta a Bambergra, Když národ čeaký katastrofa blíže feti- ' Forckcnbecka a j. jsou si vesmés stejný a

sovébo mostu potkala, nezoufal, nýbrž při- kroéil s eneržií zdesateronásobněnou k novému­ dílu.

znéjí: parlamentární vyřídilkou — (rétorikou) — a pouhým sčítáním hlasů ovládati veliké říie. Rakousko i Německo, v nichžto by dy-

Když v Americe republikánsky sever nartie pouhou byly parlamentární od odbojných demokratův jižních na celé čáře-okrasou — (ornamentikou) — musely by poražen byl a když vítězové na mrtvolách J se brzy rozpadnouti. Žádná parlarne n- tisíců pohřební již písně severu zpívali: tu'tární v ě tèi na nenahradí dyn a- , teprv poražený všemi silami se vzpružil a do'stie v Rakousku neb Německu, listů a anarchistů dobře in»ji, kde páky nass- sda-li tam osadu iriditi se vám podaří; počnéte

řiln, prolil opét jiný český knéa od výekodtr - Pralknihtiskámav ČochAcl.. Když se na den Navitlveol Panny Marie ikolnlbo roku odedala a to do'méiteéka odnáS " navracela proces! te Staré Boleslavi, naleseao 1 a půl hodiny vsdálooého, kdež katolická oiádtf ' na silniel u Ко telce n L. roihátené pobuřujíc! se teprve mèla saloiiti. Nejaůstojuéjil p. biskup • provoláni. Jedno z těchto provoláni mělo svrchu žádá teď vidy od hnéii, aby napřed sfidili si - uvedený nadpis, a popouzelo Nd dělnický proti ikoln a v nl tak dlouho ilniby boil konali, boháčům a kněilm. — Z ohledů lidských nelte dohod neiejde se tolik véřidch, aby sami bez obsah blfie naznačit!. Zdá se, ie náhončí socia- zadluženi kostela faru ti vystavěli. - .Nevíte jisté.

nového, vítězného boje se pustil. Přihladiv podobných skytaji nám hojnost dějiny řecké a římské. Pročež staré pořekadlo:­ „Vae vietisi* — běda poraženým — třeba omeziti, či doplniti : běda poraženým, pakliže v boji hlavy, rozumy své ztratili l Něco podobného stalo se i u nás poraženým­ liberálům, když totiž po mnoholetém­ panství octli se v menšině. Rakouští konservativci rafinovaně chytrým volebným řádem Scbmerlingovským drahně let byli vr menšině a musili na bojišti parlamentár- ním porážku za porážkou snášeti: však přece nezoufali, rozumu, chladné rozvahy nepo- tratili. Jinak ovšem snášejí — může-liž ©snášení­ byti řeči — liberálové svoji menšinu. Keni tomu ještě dávno, co br. Taaffe známými­ kompromisy liberály na říšské radě zatlačil do menšiny a je tomu teprv několik neděl, co i na sněmu českém konservativci obdrželi vrch a kterak bědně, zbaběle, zou fale-zbésile počínají si liberálové! Ne jinak, jako k smrti odsouzený chuďas, jenž chvil kami ztrácí všechnu zmužilost, potácí sebou, jako zmámený a chvilkami zase třeští a nebe i peklo do boje vyzývá. Zrovna tak chovají ae i liberálové, pokud je podle hlasů jich vídeňských novin posuzovat! lze. Z počátku mířili, hromem i peklem vyhrožovali a ačkoliv­ v Boha dříve nikdy nedoufali, na jisto předpovídali, že Bůh na takové panství Ttaf- fovo dlouho vynadívati se nemůže a že musí všemi blesky do Rakouska tlouci a když rakouský­ svět vzdor této kletbě liberálních ča rodějnic přece nepukal, nýbrž celý cestou avojí dále se bral, tu ti knéži Bálovi volali ku svému Bálu na Sprévě : Bále, pomoz nám, Bále, ty bohu z krve a železa vyslyš nás a aešli oheň na Rakousko, hle my tobě nej- krásnější chrpy obétujem a Bál dlouho dělal, jakoby spal, hosty měl, neb nebyl doma, konečně,­ když jej to ustavičné kňučení z Vídně omrzelo, chopil se svého .Sprachrohru“ — „Nordd. All. Ztg.“ — postavil se do okna a zasmál se jim z plných plic: .Vy ničemové, vy či jinými slovy: vaše panovač­ nost a vaše neschopnost přinutily vlády v Rakousku a v Německu, že musily po jiných­ oporách se ohlížeti. Pfundamentální omyl liberálů zde i onde jest v tom, že chtéli vládu do své politiky vehnati. Vláda, pokud a dokud míní vládou zů- etati, nesmí si liberální politiku nechati vnucovali,­ nýbrž musí přízeň svoji dle ochoty liberálů vyměřovali. Sebeklam liberálů, že oni jedině jsou s to, veliké říše vedle receptů jich pohlavárů ovládati a je na místě dyna-

FEUiLLETON.

Vláda pouze parlamentární, z parlamentární většiny vyšlá totiž, byla by počátkem sesazení dynastie. Právě roztrhanost různých stran v Německu i Rakousku, kdež to obyčejné strana nejčetnější nepřivede přes 26

dili. V krajině kolem Kostelce n. L. na'ezà se ikolou a uvidíme,* ul obyčejné odpověď biskapa mnoho cukrovarů a pinokých dvorů a následkem horlivému knési. Bylo tudíž a min veno, ie грой* ;i Uho i mnoho dělnického lidu. děli (16. dubna) ikola se otevře. Velebný pia Json ta enkrovary v Kostelci, Mrattaé, Li- očekával 60—80 děti. Ctihodná matka pravila? bezniolch, Cab o vících atd. a dvory hrab. Noetico, .Mohla bych tam tedy posiati dvě vestry učitelky'

procent hlasů — (piati ovšem více o Němé- i bar. Riese se Stallborgu, knli. Toskánských, — jedna s Vestfálska, která sa ta česky пески.­ Pozn. red) — jest nutno, aby panovnici ! hr. Noetico Rhineka, hr. Černína s Chodenie, i nčila a jedna rozenon Ceiba — a pak jednu v přimo při vládě spoluúčinkovali a takto říším hr. Traotmansdorfn, Lobkovicft atd. Co jste Ion- ~

Porýnsks, která by skromné jídlo připravovala. и prostřed kolísáni různých stran, ského roka přinesli od Cakcvic v příčině své- O půl sedmé v den otevřeni Ikoly ily nebe jely 1 cení vlastně znesvicovánl dnů svátečních, plat! jsme s koliky, torbami, nářadím, potravními to vice méné i jinde. Páni správcové msjl dělnický potřebami na ten den a s potřebnými knihami lid к toma, aby bnď slaiebné prác v day svá- na misto. Přibllživie se к clít nail krátké poati, : teční konal, nejen obili sekal, vásal a sválel,1 sestoupily jsme s voza a to na první pobled jik ■* ale i oral a sil i když toho natná potřeba uenl ; poznaly jsme český okres a sice dle iátků a 1 — aneb bráni svěceni dnů svátečních tlm, ie ženských kol hlavy zavázaných a cípkem v sadu výplata ni ca neděli dopoledne odkládají — a a dle převládajíc! červené barvy na jejich oděvu; tak lid od slnieb Božích zdržuji. A od pánů i Také způsoby v rodinách Čechův Hil se od td- správců něl se torna statkář i chslopnlk, hterý pak { seměanův. V české dědině nosí dítko žena, - často sekáni jetele, směiky na neděli ráno schválně j kdežto a zdejilcb je to věcí muže. Otázala jseni odkládá. Že se tímto způsobem vira lido pod- í se kolemjdoncl ženy, kde je škola (kostel.) Pe- rývá, lid nespokojeným éinl, netřeba dokazovat!, i krčila rameny, s čehož seznala jsem, že mi né- a že této okolnosti podvratní živlové kn svým rozumí. Když však m& společnice totéž btásala záměrům vynžiikovati dovedon, tomn nasvědčnjl ! se jl česky, ihned zazářil milý obličej její ra- - ' výrobky první tajné knihtiskárny v Cechách. —! dosti i odpověděla, že je něco dále » že půjde Na středn t j. 18. července json do Brsn-j s námi, aby nám jej okázala Čím dále jsme dýsa povoláni к sonda ti, kterýmž se zmíněné šly, tin vice lidí Jsme potkávaly a docházely,

svým pravé těžiště poskytovali. A jelikož liberálové­ tuto pravdu uznali nechtěli, byly vlády německá i rakouská nuceny и jiných stran spojence své hledali. Již z těchto slov poznali lze, jak asi kníže Bismark o svých parlamentárních spojencích­ smýšlí a kterak tam katolický střed vedený Windthorstem opatrné si počíná, aby se к lokajským službám nesnižoval. Těmito slovy dal Bismarkův orgán zřejmě na jevo: pojďte liberálové, čiňte pokánf, staňte se nevolníky­ mého pána a vezme vás zase na milost 1 Tak pohrdavě o parlamentárních stranách­ mluvili může ovšem toliko Bismark, kterýž i v tom jeví se co syn; nynější dar- vínské doby, kteráž zná jen : .Kraft und Stoff* — sílu a hmotu. Bismark zřekl se již všeho parlamentárního openilování svých vládních prostředků, on to praví 8 naivností téměř zdrcující, praví to prosté a|. fri volné naze: v parlamentě chci miti toliko služebníky a nikoliv pány. Máme za to, že hrabě Taaffe za tuto upřímnost svému kolegovi na Sprévě nebude valné děkovali. U nás jsou poměry na mnoze jiné. Bismark sjednotil Německo vedle pořekadla­ : Der Bien mussi U nás máme Rakousko historické, še- stistyleté. V Německu musil Bismark vládní formu, amalgament, tu trest spojovací teprv vynalézali, seškvařovati; v Rakouska trest ta historicky sama se vyvinovala,­ и nás třeba jen dle přirozených,­ na jevě jsoucích fa к torů se chápali a dle nich vládnout­ i, и nás vláda, .jakmile se postaví­ na historické stanovisko říše, má vládní systém hotový a všickni národové přirozeným spůsobem s tím systémem ihned se spojí, přilnou к němu, jako včely přilnou ku svému úlu V tom tedy rozdíl mezi Rakouskem a Německem jest veliký, téměř nesmírný. Strašná chyba rakouských liberálů byla jedině v tom, že nechtěli znáti Rakousko historické, nýbrž chtěli miti Rakousko utopické, nemožné a proto klesli, padli a propadli na dobro. Y Rakousku udrží se jedině ta

Farář: .Jen se upokojte 1 Snad nezničila­ vás ztráta botových peněz, máte ještě reality.* Sládek: .Jsem na mizině, ale to není ještě to nejhorší 1 Ach 1 Já otec nestastný I Bože, Božel cos to na mě dopustil?* Farář: ,A což se vám ještě něco stalo ?* Sládek: .Mé dítě, můj miláček, stala se obětí toho bídníka! Zničena, zkažena celá

JRoderni katolíci. Hökolik výstupů z venkovského života. Napsal venkovský farář. (Pokračování.) Farář sám. .Tohle byla zlá bouře ! Bohu díky, že to tak dopadlo. Ale že není sládka nikde viděli, co to? Musím do vnitř.* 'má rodina!* (Vejde do domo a v sadním pokoji nalézá sládka. - Farář: .Lituji vás velice. Ztráta peněz Ten lomí rakama a zoufale chodí po pokoji. Okno jest zlá rána. ale tohle jest ještě horší ; avšak na dvůr na rýchlo zastaveno skříní. jen se upokojte !* Sládek spatřiv faráře, běží mu naproti Sládek: „Proč jsem vás neposlechl a • tiskne ruku .Děkuji vám, děkuji, Veleb- důvěřoval účetnímu, jenž z náboženství po- nosti. Slyšel jsem všechno! Zachránil jste sméch si tropil?* mne aspoň na čaet Snad by mě byliukame-* Farář: .Nynější chvíle není příhodná novaliI Ale acht když jsem zničen, zka- к tomu, abych vám činil výčitky, ale i vy žen 1* i sám zavinil jste mnoho, ňíkal jste, že na Farář: ,Nu, jest to velká sice rána, tom nezálsží, jak kdo plní své náboženské ale tak zle snad nebude ?* povinnosti, jen když koná svou povinnost ob- Sládek: ,0, že jsem věřil tomu dare- čanakou * bákovil Já neštastný!* , I Sládek: .Já myslel, že když jest do Farář: ,A kdy uprchli* vedny v účtech ■ Sládek: .Hned včera, lid to ani neví. . Farář: . .Ano pustle človéka bez víry Telegrafovalo ae už na všechny strany, ale к pokladně, on vám ji ukradne, dejte mu co jest to platné ? Darebák upláchne de Ame- Hditi obec nebo apolek, a on bude bohatnout), riky. A já mu tolik dňvěřoval ! O, že jsem kdežto obec neb spolek přijde na mizinu.* váz nenpoalecbll Vy jste mne dobře va- Sládek: .Ano, ano. Bohužel! že mne rovai * teprv amntná zkušenost o tom pončila —* (Z vcdlcjiíbo pokoje jest slyieti vzlykot s bědováni.) '

pobuřující tiskopisy buď do ruby dostuly, aneb kdoi o nich biiiit známosti mají. Zajímavé jest i to, ie jedno z pobuřujících těchto provoláni zasláno bylo redakci snámébo svobodomyslného listu, tento však o něm ani šminky neučinil ! V podobných provoláních bade prý se pokračovali.

Paběrky. —k.— Nejednou činěna byla výčitka­ školním se-trám katolickým, ie po- němčnjl. My snáme společnost školních sester, o kteréž veskrze svobodomyslný městský rada a zbožňovaný patron „N. L.* s lichotivou pochvalou­ se vyslovil a‘jsme tobo zkušeni a o tom přesvědčeni, ie málokterá slečna v zahrádce a obecné ikole dovede dítky nadebnonti duchem vlasteneckým tak, jak děje se to v opatrovnách a zúplna českých ikolách tohoto řádo, jehož působnost­ .Národní L.* a p. buď neznsjl, buď znajíce umlčují, jak to n náboženských katolických­ společností vůbec n nich je zvykem. Než nám dnes nvésti lze též krásný přiklad, kterak ikolnl sestry n ě m e с к é, jet v Německa dříve působily, ale po vypovězeni z řlie .bázně boží a dobrých mravů* do Ameriky se odstěhovaly a tam českým dětem duchovni dobrodiní větší méron prokázaly, nei by re to и nás v Ceckách stiti mohlo. Uvádíme zde doslovně dopis, kterýž­ jedna z nich svému bratru do Pruska poslala­ a kterýž .Oe;manie* uveřejnila:

Výstup čtvrtý. (Místo: Nádherný dům: Obydlí ředitele cukrovaru. Všude elegantní nábytek a nádherná úprava. Osoby : Ředitel, jebo paní, farář.) Farář: (kráčí předsíní, kdež služebnictvo­ něco si šeptá, při vchodu pak faráře zaraženě se rozběhne ) .Sečkejte 1 Kde pak naleznu pana ředitele­ ?“ Služka: .Račte dále ! milostpán jest v druhém pokoji s milostpaní!* Ředitel: (jenž před tím s podepřenou

tak že cèsta sama se nám ukásalb. Přišly jsme к novému dřevěnému doteku as 100 stop dlouhému a 36 stop širokému. To byl ■' kostel (zároveň škola.) Kněz nás pozdravil ш-ту1Л doň vstoupily se všemi раку a vaky tak, jak1 ' jsme byly. Děti a dorostli okukovali nás, pro- *J hjižejice si aové své učitele a mluvili pH tom * scoia hlasitě, jako v hospodě. Brsy započala mše sv. ; potom odešli rodiče a nám nastala radostni­ práce. Podělily jsme dítky knihami'A ' rozdělily jsme si je do dvou tříd, které šoupajícími­ dveřmi byly jen odděleny. Když jsme lidičky­ naše spočítaly, bylo jich 197 jednak hochů,­ jednak děvčat. Byly by musily chodit do '■ státní ikoly, jel-kož katolických se tn nedostává. —r O desáté hodiné opustil nás - velebný pán; - kterýž přešťastným se cítil nud takým počtem ' shromážděného stádečka; ve dvě hodiny-však ■ase se vrátil a pověděl nám, že byl u p. biskupa­ a obdržel povoleni vystaväti si’’obydli a nám najmouti příbytek v městě. Drahého dne vyrostl počet dítek o 20 П třetího dne již vyprosil­ si velebníček nové dvě něitelky n nail ' ctihodné matky, kteréž ihoed sem poslány byly. 1 ' Všech nás pět vážilo tn cestu po 14 dni každodenně,­ tož nám nebylo obtížným, vždýf ntt vidy nová radost čekala. Dítky přirůstaly každým dnem si jich bylo 300 Po čtrnácti dnech vyprázdnila­ jedna Angličanka, protestantka, svůf domek, kamž jsme se odstěhovaly. V neděli pak na to posvětil za velké tlačenice lidu p. bishop 1 kostelíček a uděloval sv. biřmováni. Teď bětl ‘

másle, že jest mrtev a zítra jebo pohřeb. — Proto chceme zítra, abyste ráčil sloužili mši svátou.* Farář: .Ale, prosím, neráčte mi sa- zlívati mou zvědavosti Co sa to sním stalo? Byl snad nemocen?* Ředitel: .0, kdyby tak bylol Kdyby jen byl zemřel smrtí přirozenou! Byla by to rána pro mě, ale jpředce jen nebylo by to tak zlé — — * Farář: .Tedy nezemřel smrtí přirozenou?­ (Pro sebe) O, já to tušil dobře! (Na hlas.) Nepochybné souboj.*

Ředitel: .Kdyby aspoň to bylo! Smrt aá, ein ehrenhafter

která

hlavou и stolku seděl, vstává a jde příchozímu­ vstříc. Paní mlčky poklonila hlavou, v souboji předce jest čestná a ihned zastírá si oči a pláče.) Tod, ale .. .* ,Ah ! pěkně vítám, Hochwürden! račte (Farář zaleknut dívá se na ředitele a na jeho pani, sám se n&máhati к nám ! Buďte vítán !* Farář: .Přijměte, pane řediteli, ode mne vyjádření mé soustrasti в vámi při tak bolestné ráně. která Vás .. .* Ředitel: .Ano, velká rána to pro nás, zvláště pro paní mou, která jak vidíte jest zlomena bolestí * Paní: .Ach, mi^j Hugot mé dítě nešťastné­ I*

rá pH posledních slovech manželových dá sě dó křečovitého pláče a prchá do drahého pokoje.) Farář: .Pro Bůh! co se stalo, pan# řediteli ? pro Bůh ! co se stalo в vaším Hn- gonem?* ! Ředitel: .Ach, ist das ein Schlag! .Jde ke dveřím, aby se přesvědčil, zda-li nikdo ze služebnictva neposlouchá. .Nikdo tn. Dobře : Víte Hochwürden, vám to svěřím, vy to nerOznesete — víte, 'jakou mi ten chla­

pík vyvedl hanbu? Zastřelil sel* (P* ~

Farář: ,Co ae stalo? Pokud jsem dobře­ porosuměl, tedy váš p. syn zemřel a náble ? Ale CO se Stalo mu ? tak mladý i * ('F*rář ohromen míči ; ředitel pokračuje.) ještě * . ' ' I .Ano, zastřelil ke. Kdyby byl v souboji Ředitel: .Ano, Hugo zemřel. (Otírási padl, nedělal bych si z tobo nic, ale takhle." oči.) Obdržel jsem telegrafickou správní Dni-: (Pokračováni.)

n