#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARODNÍ
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v patek dne 3. června.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 152.
a na venkově za 3
#7
alto_textblock
#7
Číslo v Praze za 2h
#8
alto_textblock
#8
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
álka.
#10
alto_textblock
#10
Samé pověsti.
#11
alto_textblock
#11
Wafantian kPort Arturu. UWafan-
tianu jsou od pondělka trvalé srážky předních
hlídek. Na obou stranách jsou četn
mrtví a ranění.
#12
alto_textblock
#12
Pád Port Arturu — koncem války.
#13
alto_textblock
#13
připraveno velké dělostřelectvos
těžkými pevnostními a bouracími
děly a kromě personálu na obsluhu těchto děl
zvláště vyškoleného jsou pohotovu prapor inže-
nýrský a oddíl větroplavecký.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
#14
alto_textblock
#14
Z Londýna, 3. června. Kromě ruských
úřadních zpráv o četných malých srážkách ne-
došly žádné telegramy o událostech na bojišti.
Naprosto není pravdivou sensační
zpráva o velké porážce Kuropatki-
nově. Týž oznamuje, že v okolí Fenvan-
čenu panuje úplný klid. Také o japonské
offensivě ničeho není známo. Ozna-
muje se jen, že na silnici takušan-
ské dvě setniny japonské sra zily
se s ruskými hlídkami. O plánech
Kuropatkinových rozšířeny jsou
všelijaké, víry nezasluhující po-
věsti. Dle jedněch napadne japonskou armádu
u Fenvančenu, dle druhých chce přispěti
na pomoc Port Arturu. Japonci nepropou-
štějí teď žádných zpráv, což pokládá se za
důkaz, že nová offensiva je zcela blízkou.
#15
alto_textblock
#15
K obsazení Dálného Japonci.
#16
alto_textblock
#16
Z Londýna, 2. června. Veliký ruský při-
stav na východě, Dálný, upadl tedy v ruce
Japonců, beze všech obtíží a krveprolévání.
Tento nekrvavý výsledek jest bez-
prostředním následkem japonské-
ho vítězství u Kinču. Dálný leží 46.5
km. východo-severněji než Port Artur a jest
dráhou i parníkem vzdálen asi 21% hodiny o
tohoto. Carským úkazem ze dne 11. srpna 1899
vzniklo zde za dobu tří let pěkné, vzkvétající
město a nákladný obchodní přístav, jehož úprava
stála 20,000.000 rublů. Dálný vyrostl úžasně.
Mezi odchodem ruské posádky a
příchodem Japonců minulo třicet
hodin. Času toho využitkovali zločinci,
zavření v počtu asi 200, k útěku ze
žalářů a kvykradení opuštěného
města. Japonci po příchodu svém zjednali
opětně v Dálném pořádek.
#17
alto_textblock
#17
Z Berlína, 2. června. Petrohradský zpravo-
daj »Daily Telegraphu« sděluje pravděnepodobný
slech, že prý v petrohradských kruzích panuje
pevné přesvědčení, že pád Port Artur
bude koncem války. V Novém Yorku,
kamž také podobná verse došla, byla zvěstta
dle »Berl. Tagblattu« sympaticky při-
jat a. Rádi věříme.
#18
alto_textblock
#18
Z Port Arturu.
#19
alto_textblock
#19
Z Berlina, 2. června. »Lokalanzeigeru«
oznamuje se z Tokia: Číňané, kteří jako dělníci
v dokách portarturských zaměstnáni byli a právě
se vrátili, vypravují, že bylo dne 27. května
všech 6 ruských velkých bitevních
lodí úplně vyzbrojeno a k odplut
nebo na boj připraveno; některé lodi
byly odzbrojeny a těžká jejich děla byla odve-
zena, aby jich použito bylo na obranu pevnosti
oproti útokům se strany pozemní. Práce v do-
kách je prý valně stížena nedostatkem vhod-
ného materiálu.
#20
alto_textblock
#20
Blokáda poloostrova Liaotunu.
#21
alto_textblock
#21
Z Berlína, 2. června. »Reichsanzeiger«
oznamuje: Zdejší japonský vyslanec sdělil úřadně,
že admirál Togo na rozkaz císařské japonské
vlády vydal prohlášení, že dnem 26. května
celé pobřeží poloostrova Li ao-
tunu japonskými námořními vá-
lečnými silami bylo effektivně
u zavřeno a že blokáda v tomto stavu i n
dále bude zachována.
#22
alto_textblock
#22
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Sněm království českého svolán.
Z Vídně, 3. června. Sněm království če-
ského jest svolán na úterý dne 14.
června. Nejvyšší patent sněm svolávající vy-
hlášen bude v úřadních listech buď zejtra v
sobotu nebo v úterý.
Z Vídně, 3. června. Předčerejší ministerská
rada, která trvala půl druhé hodiny a ve které
se zúčastnili všichni členové kabinetu, rozhodla
se o svolání sněmu království
českého. Konstatujeme však, že jsou úplně
lichy zprávy některých novin — ostatně
jedna druhou vyvracejí — jako by na jedné
straně Čechové byli nalehali na svolání
sněmu českého, na druhé straně však, jako by
se byli proti svolání vyslovili. Dnešní
»Oesterreichische Volkszeitung«
uveřejňuje článek, nadepsaný »Napřed Víden,
potom Praha«, ve kterém vykládá, že napřed
Čechové zastaviti musí obstrukci na říšské radě,
která nechť se svolá hned po delegacích, potom
že bude zastavena obstrukce na sněmě králov-
ství českého.
Z Pešti, 3. června. Posl. dr. Baer-
reither jest odhodlán jeti do Ameriky. Vzal
si za tím účelem lístek za 1200 korun. Nastou-
piti musí cestu 10. června. Prohlásil však, že
kdyby sněm království českého sešel se v červnu,
že rád by sumy té oželel.
#23
alto_textblock
#23
Srážky pomocné armády ruské cestou
k Port Arturu.
#24
alto_textblock
#24
Z Vídně, 3. června. »Zeitu« telegrafuje se
z Tjencina: Generál Stakelberg vytrh
se 14.000 Rusy z Liaojanu a táhne přee
#25
alto_textblock
#25
Přípravy k dobývání Port Arturu.
Z Londýna, 2. června. »Expressu« ozna-
muje se z Čifu: Očekává se, že hlavní
postup proti Port Arturu zahájen
bude dne 2. června. Japonské přední
stráže setkaly se již na severní straně pevnosti
s ruskými hlídkami. Soudí se, že přistane
blízko u Port Arturu třetí silná
japonská armáda, nejspíše v zátoce Ho-
lubí. Japonci mají pro obléhání Port Arturu
#26
alto_textblock
#26
Telegraflcké zprávy.
Francouzská loď návštěvou ve Rjece.
Z Rjeky, 2. června. (C.-B.) Francouzská
válečná loď »Duquaytrouin« sem připlula. Po
výměně pozdravu s pobřežní batterií odebral se
lodní velitel kapitán Berryer se zdejším
francouzským konsulem ke guvernérovi baronu
Rosnerovi, který pak záhy návštěvu opěto-
val. Večer uspořádal guvernér na počest fran-
couzských důstojníků hostinu.
#27
alto_textblock
#27
FEUILLETON.
#28
alto_textblock
#28
Sourozenci.
Napsal Vladimír S. Čech.
Byli jednou Zanda a Zanda, bratříčeka
sestra. Stejně se jim říkalo, ale děti vždy dobře
dle tónu poznaly, které z nich je právě voláno
leda, že klučík někdy se zmýlil, když matinka
děvušku vzít chtěla do salonu k touženému kre-
denci, protože se malá dobře naučila francouz-
ské úloze, a že nechtěl žádný z nich rozuměti.
pilně-li je hledali, protože se rozbilo zreadlo
anebo drahá vása hloupě spadla s římsy.
Nezbedná třináctiletá Žanda, statná ško-
lačka, zdá se býti — což tak sluší mnohým sle-
činkám v tom věku — pikantně trochu hubená
ve svých trikotových tmavomodrých námořni-
ckých šatečkách s bílým límcem a šňůrami, ne-
sáhajících už ani ke kolenům. Ale snažíc se te
na koberci postaviti na hlavu, zcela ukázala, jak
tlusté má nožky.
Tělocvičné pokusy valně se jí nezdařily.
Žanka leží udýchána bříškem na zemi a bra-
dičku podepřenu v dlaních, kope drobnými lako-
vanými střevíčky, pohvizduje a myslí si, že je
strašná, že ona, jež na ulici už nosí polodlouhou
toilettu — spodničky má, pravda, všecky ještě
zcela krátké — a klobouček s pštrosími péry a
do divadla takový dráždivý, hedvábný čepeček,
ona, jež od gymnasistů dostává zamilovaná psa-
nička a není tedy přece už děcko, že musí doma
chodit v úboru tak pokořujícím.
Přiběhl bratříček, mladší Zandy, hezké
snědé, buclaté stvořeníčko.
#29
alto_textblock
#29
„Slávek posílá ti to — a to,““ klade jí do
ruček lístek a velikou atlasovou bonbonnierua
hned po starodávnu dokládá: „Ale polovic musíš
mně dát.“
Děvčátko uprášeno vstalo, dopis zastrčilo
někam do kapsičky v sukénce a honem otevřelo
krabičku. Oh, cukrované mandle! Ty ona ze
všeho nejradši, a Slávek je hodný,; máji
rád, hm ..
Bratřík, jenž byl žárlivým pohledem sledo-
val, jak sestra klade první cukrovinku do úst.
netrpělivě vyhrkl:
„Tak tedy!“
Protože však Žandé ani nenapadlo, vzdát se
sebe menší části oblíbených mlsek, rozpoutala se
prudká hádka, až posléz hošík přemožen, s ná-
rkem vyběhl z pokoje. Ve dveřích ještě zlostně
vzlykaje se obrátil:
„A víš, řeknu matince všechno!“
„Bařtipáne!“ sestra za ním rozčileně hodila
nadávku, jak jí právě napadla, a vyplázla ja-
zýček. Tvářičky jí hořely, hluboce černé oči
jiskřily vzrušením, a bohaté tmavé vlasy byly
velice rozházeny.
Když však bratříček po chvíli se vrátil, se-
děla už tiše u svého stolku, na klíně rám s vy-
šíváním; po straně nepokojně vzhledla a hned
zas se nízko sklonila ku práci..
Hoch shodí potměšile a vítězně sem tam
vidí: je zaražena, bojí se, to se rozumí, že bojí
— a najednou mu je Žanky hrozně líto. Vždyť
mu ani neublížila, třeba že je taková neuznalá. —
„Zando, matinka je v kanceláři, přijde prý
hned, praví měkce a nejistě. „Dostaneš bití. ..
„Aťsisil“
#30
alto_textblock
#30
„Zando, mohla bys utect.
Udiveně zvedla hlavinku, rozmýšlela se
zatajeným dechem a potom ustrašeně řekla polo-
hlasem:
„Když — to je jedno; večer bych tomu
neušla. Neměl's žalovat...“, a očka se jí na-
plnila vláhou.
„Zando, víš, já jsem se přenáhlil. Musí
hodně prosit.“
„To není nic platno,“ vzdychla a ztemně-
lým zrakem plaše těká po stěnách.
Klučík se náhle zaradoval, poskočil ke
skříni a přinesl peřinku z postýlky Zandiných
lcutek.
„Můžeš si ji dát pod košili, víš?“
„Kdybys nic neřekl —“ prosebně a upřímně
se naň podívala.
„Neřeknu, Žando, opravdu. Já ti to sám
udělám,“ o překot hovořil a ochotně se nabízel.
Dívka ve své sametové skříňce vyhledala útlé
špendlíky, lehla si přes kraj divanu, a za oka-
mžik bylo hotovo.
Vkročila matka. Během malého výslechu
neprozřetelně se přiznavši, Zanda musila do-
nésti všecka svá psaníčka, a mami četla a četla
různě veliké chlapecké písmo; děvčátku, červe-
nému a očí horečně se lesknoucích, tlouklo
srdéčko, až to bylc i ne halence zřejmo, a na
nádherném, volně zapleteném vrkoči jednotlivé
uvolněné vlásky se tetelily. Matinka pak promlu-
vila obvyklé své zlověstné: „Tak ty tedy tak!“
s police silnou metlu sundala a rozkázala, ohlí-
žejíc se po synkovi, s příslušným pro něho pří-
zvukem:
„Zando, jdi ven!“