Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3. hod. odpoledni. Předplácí ne v administrici v Ostrovní ullol číslo 1508-11.

v Praze: ponton:

métíčné .

. 1

sl.

IO kr. 1

sl. 36 kr.

ťtvrtlťtné

. 3

я

30 „ 4

Я Я

pftlletné .

. «

я

«0 „ 8

я я

celoročné

. 13

я

20 „16

я ““ я

ВДОГиСПв • Ю л л i*** Я Я Jednotlivá čiela 5 кг S nedělní přílohou б kr.

ČÍSLO 243.

Jongmann & jeho topitelé. V Praze, dne 24. tijna. O podvratné činnosti „realistů* bylo často již v nadem listé jednáno, a jest naáe vroucí přání, aby v našem národě přesvědčení­ o protinárodním a zhoubném působení jejich co možná nejvíce se rozšířilo. Jest všeobecně známo, že realistický „Čas* hned v prvních číslech svých uveřejnil­ zlopověstný článek o nutnosti „p ř i- m k n u t í se* našeho národa malého к né kterému velikému národu — rozuméj německému­ I Masaryk ovšem později popíral, že on sám sepsal tento článek, v kterém národní samovražda způsobem až do té doby u nás bezpříkladným a neslýchaným byla hlásána. My zapírání jeho nikdy veliké váhy jsme nepřičítali ; neboř pravého „realisty*­ první a hlavní zásada jest „Quod fecisti, nega* (co jsi učinil, zapírej). Ostatně myslíme, že jemu, jakožto hlavnímu řediteli „času’, příslušelo programovým článkem směr a tendenci „Času* vyložili. Od té doby až po dnešní den nepřestali­ realisté podkopávali základy našeho národního života, cizácké názory šířiti a naše národní vědomí oslabovali. A bohužel podařilo se jim z veliké části otravné názory své a nás rozšířili, zejména v našich kruzích­ profesorských a v našem studentstvu. Pokládáme totiž za věc nepochybnou a do kázanou, že v rozpuštěné „Slavii* studenti realističtí a pokrokoví (což jest v podstatě totožné) měli velikou převahu a že mlado čeští studenti, přívrženci dra. Julia Grégra a „Národních Listů* byli nepopiratelně v menšině. V poslední době zvolili si realisté za předmět své činnosti potupení a zhanobení některých vynikajících vlastenců, jež my jakožto buditele národa českého v posvátné úctě máme. Zvlášté pak jest to náš nesmrtelný­ Jungmann, jehožto památku po* tupili se snaží lidé, o nichž zjištěno, že význam vědecký jejich jest velmi skrovný a jich vlastenecké smýšlení ještě skrovnější Dva profesoři české university — par nobile fratrum — vytkli si v tomto roce tento úkol, totiž pánové Král a Masaryk, onen v „Listech filologických*, tento v „Naší Době*. Hněvem a studem naplněni jsme, pozorujíce tento každého upřímného Čech» v hloubi duše zarmucující zjev, že čeští profesoři před tváří českého národa si troufají prováděli takovouto profanaci, která jest i nenárodní i nevědecká. Jméno vědy berou při tom tito „vědci* nadarmo­ 1 Klesli jsme hluboko, že к takovémuto podvratnému počínání nečinně pohlížejí m u- žové, kteří by v první řadě byli povoláni, obhájili slavnou památku­ našeho Jungmanna, jehož nesmrtelné zásluhy národ náš při nesčíslných­ příležitostech vděčně uznal a jehožto skvělé působení i naši národní odpůrci Němci spravedlivě uznali. Ale horší a nebezpečnější jest vždycky nepřítel ve vlastním tábore, než nepřítel zevnější. Kde jsou naši poctivě vlastenecky smýšlející literární historikové, jako rada Tieftrunk, prof. Ant. Truhlář,­ že ihned neozvali se proti činům tak rouhavým ? Slyšíme sice o tom, že i tito mužové tak jako všichni upřímní češi hněvem­ naplněni json ; ale tichý hněv jest za nynějších poměrů naprosto neplatný 1 Povinnost národní a zároveň povinnost pravdy a skutečné vědy káže na proti těmto pokusům stejně nevědeckým jako nevlasteneckým důrazně vy stoupili. Což není již dostatečně zřejmo, že „realistické*­ pokusy velikou část našeho atn dentstva nejen na universitě a technice, nýbrž i na gymnasiích zkazily? Tupení našeho­ Jungmanna by dříve naše studující mládež byla pokládala za svatokrádežný­ činí Teď vyhasla pieta a národní sebevědomí u veliké části našeho student štva tou měrou, že přizvukují lidem, jichžto tendence jsou rovněž tak nevědecké jako nevlastenecké. Vrátíme se ještě к těmto svrchovaně smutným poměrům a dokážeme že čeští vlastenci sami svou nečinností největší toho vinu mají, že dopouštějí, aby náš studentský dorost národ n>m naším ideálům tak žalostným­ způsobem se odcizoval.

DOPISY frankované a podepsané přijímá Г в d. a. lc С в v Ostrovní ulici čís. 1508—II. Kukopieťív nevracime a nepodepsaných nedbáme. REKLAMACE nezapecc-tèné poaýlány budtei nefr&nkovány. Inerráty počítáme nrjlevnčji.

V PRAZE, VE STÈEDU DNE 24. ŘÍJNA 1894.

ROČNÍK XXVI.

Dříve musila leckdy naše studující mládež­ napomínána býti, aby vedena jsouc ideálními snahami národními, nezabíhala příliš daleko a aby šetřila těch mezí, které politickon nutnosti json vykázány. Ted bohužel­ máme již přemnoho studentů realistických a pokrokových kteří „planému vlastenčení* se p o s m í v a j i I Rodičové jejich jsou ještě smýšlení národního, synové však papouškují cizácké fráse svých realistických učitelů. Uvedeme nyní některé výroky těch samozvaných­ „vědců* o slavném našem patriarchovi­ Jungmannovi které náa к trudným úvahám svrchu podaným vedly. Snad mnozí čeští mužové vlastenečtí budou tím přivé deni к poznání že jejich posavádní nečin nost jest hříchem národním; к této naději oprávňuje nás to faktum, že náš článek­ „Slovo o rozpuštěné Slavii*, v kterém jsme „vědeckou* činnost Masarykova na základě­ jeho vlastních přednášek charakteri- sovali, došel veliké pozornosti a velikého souhlasu. Prof. Král v „Listech filologických*, kterýžto časopis nyní klesl na velmi nízké vědecké niveau a nevykazuje již žádných samostatných prací, psal „O prosodii české*. Tyto jeho články mají patrně jen v tom svou příčinu, že chtěl pisatel­ Jungmanna zlehčovali. Král a Jung manni Může takové individuum, jako jest Král památce Jungmannově uškodili? Bohužel, musíme říci, že nečinnost našich­ povolaných badatelů к tomu přispívá,­ že i Královy útoky na Jungmanna nezůstaly bez škodlivého výsledku. Pan Král ve svém článku „O prosodii české* (Listy filologické XXI. str 1—35) líčí nám Jungmanna jako muže, který zá- keřniokým způsobem proti Dobrovskému bojoval,­ který nemaje sám dostatečné mužné odvahy jiné nastrkoval Nejlépe—jest citovali jeho vlastní slova ! Na str. 4. praví: „Ale Jungmann byl více než tichým účastníkem podniku Šafaříkova a Palackého ; o n zajisté byl jeho vlastním původcem.* Na str. 6. : „Jakmile to se mu podařilo,­ nebylo mu zajisté těžko, mladého a nezkušeného nadšence (rozuměj Šafaříka).. příměti к tomu, aby zvláštním spisem hleděl­ prízvučnou theorii Dobrovského porazili.*­ A dále : „K tomu naskytl se mu č 1 0- V ě к (totiž Šafařík), jakého dávno pohře šoval, к provedení záměru svého, povalili totiž prosodii Dobrovského. Páni vlastenci,­ které opětně r. 1813 v Prvotinách vybízel, aby zdání své o prosodii české v časopise tom ukládali, až na Hřiba tohoto vyzvání Jungmannova nedbali, za to vyskytl se nyní Jungmannovi člověk (t. j. Šafařík),­ jenž nejen svým vzděláním, nýbrž i svým zápalem mohl věci jeho dopomoci к vítězství. Jungmann příležitosti té se chopil a uvalil na bedra Šafaříkova to, co vlastně vykonali měl sám, mél-li tak pevné přesvědčení, že cesty, po nichž kráčí pro sodie česká nejsou pravé Ale Jangmann ve věcech poněkud choulostivějších (?) neměl bojechtivosti. Byl by sice rád porazil Dobrovského­ prosodii prízvučnou, ale proti Dobro v skému osobně a veřejně vystoupili odvahy neměl (I). Proto nepustil se s Dobrovským v otevřený boj, nýbrž ponukl к němu ji něho, Šafaříka, tak jako dříve hleděl к boji proti Dobrovskému podnítili pp. vlastence vůbec. Zkrátka, Jnngmann náležel také v řadu těch četných lidí, kteří sice rádi proti někomu něco provedou, ale pomocí jiných.*­ К tomu v poznámce pod textem tento „český* pan profesor dokládá: „O tom, jak málo o d v á ž 1 i v ý (ovšem, tak nestydatý a drzý nebyl, jako „realisté*) byl Jungmann i tam, kde mu nehrozilo žádné nebezpečenství,­ vypravuje pro Jungmauna charakteristickou­ historku J. Malý . . . Historka jím vypravovaná je dokladem nemístné bojác- nosti (I) Jungmannovy vůči představeným v době a poměrech, kdy pravdivé, neprikrášlené­ slovo nebylo by jemu pranic škodilo,­ ale věci národní prospělo.* Náš úsudek o tom jest, že jest to in- fámní zlehčování našeho národního bobatýra Jungmanna I Na str. 11. praví tentýž Král, zrovna jakoby mezi svými seděl v hospodě ph své milé sklenici: ,Povaha‘ jeho (t j. Jung mannova) není u nás dosud ličena

správně. Jungmann nebyl vskutku ten tichý genius, za jakého se n nás pořád vydává, a jeho povaha nebyla tak klidná, jak se zevné zdála. Z jeho dopisů jest toho dosti dokladů. Nepochybili,­ že Dobrovský v listě к Lindemu ze dne 24. března 1823 . .. dobře cbarakte- nenje Jungmanna, nazývá li ho „ein erhitzter­ Kopf* a di-li o něm, že stojí v čele českých „zelotů*. Nu ovšem 1 Takoví charakterové, jako prof. Král a Masaryk nejsou přisámbůh češti „zeloti“, nýbrž jsou to nešťastným osudem čeští professori bez českého­ citu. Věda jest ovšem internacionální,­ ale při tom přece dovede k a ž d ý p r o fe s o r p o ž ad a v к у vědy uvésti ve shodu в požadavky národa, jehož příslušníkem jest. Věda slouží zároveň ku povzne- šení národa a člověk, který к tomu poznání nedospěl, zasluhuje­ politování. Němci jsou nám v tom příkladem! Druhý „vědec* Masaryk pak píše v „Naší védě* (z jejíž redakce i pan prof. Kaizl vystoupili za svou povinnost uznal) takto: „I uznávaný a přestavovaný (!) Jungmann pochyboval a poměrně později než Dobrovský.* Podotýkáme při tom mimochodem, že celá tato věta, jakož i co následuje, jest nesmyslná. Na str 750. (1894) p. Masaryk jako obyčejně в přetvářkou a licoměrností kvílí a naříká, že prý mu jest „trpké* (I) přiznali, že vlasteneckého tažení proti Dobrovskému dopustil se i Palacký vedle Šafaříka a Jung manna ; jsem rád, že profesor Král snesl svědectví, že hlavní toho vinu Jungmann nese — Jungmann vůbec nejlepším a nejčestnějším­ lidem nerozuměl.* Zde vidíme jasně, jak oba tito „realističtí* vědci jako dovední obchodní společníci pracují. Dříve vespolek se dorozuměli 0 válečné výpravě proti Jungmannovi a teď pan Král napíše ad hoc článek o prosodii české a realistický vůdce en chef tohoto článku se dovolává. Směšná to fraška, ale důstojná takových charakterů, jako jsou pp. prof. Král a Masaryk. Pan Masaryk odvažuje se o Jnngmanovi 1 toto říci (str 760 roč. I.) : „Jak smutné to byly doby, když Jungmann, jak čteme u Zeleného, své životní přesvědčení tajil před nejdůvérnějšími přáteli! V národě malém pak obzvláště vždycky hrozí nebezpečí, že opatrnost a rozvážná svědomitost se obrací v dvojakost a nemužnou „tichost“. Masaryk pokračuje : „K otroctví zvenčí připojuje se otroctví uvnitř, a sabá se pak 1 к prostředkům nečestným (snad к vlastenčícímu policejnímu špehounství, které Masaryk zavedl !) jimiž lidé slabí domnívají se sloužili vlasti.­ Tak stalo se i u nás a byli jsme pod loudnictvím literárním zdrženi na dráze vědeckého­ vývoje.* V „Naší době* pak i dále Masaryk o filosofii Jungmannově také píše, že to byla — „filosofie krejčího“ atd Potupit! památku našeho národního­ svétee Jungmanna patři — po Ruk. Král. — к dalším nejpřednějšim úkolům „realistů“ již od počátku jejich „činnosti“. Jest veřejným tajemstvím, že redakce bývalého a již bohudíky­ zaniklého „Athenaea*, časopisu­ to dle r e v o 1 v e r s ký ch lístků zařízeného, nespokojivši sespouhými narážkami v růz ných svých článcích, pomýšlela i zvláštním článkem vyložit! že Jungmann vynikající měrou byl účasten při tak zvané falsifikaci Rukopisu Králo dvorského. Hlupáci! článek ten byl v Ottově tiskárně, ve které tehdáž „Athenaeum* se tisklo, již vysázen.­ Avšak onen článek nebyl vytištěn. Byla — prý samotnou intervencí pana Otty sazba zrušena. Také nám řečeno bylo, že pozůstali příbuzní Jungmannovi, dověděvše se o zamýšlené infamii, 1 sami byli zakročili­ ! Za to nyní lidé tito našli si tedy proti Jungmannovi cestu tuto. Dobře ! Masarykova paní se chlubila ve společnosti, že její muž, profesor Masaryk, „učinil si životním úkolem vCe chách: modly kácet“. Budiž. My tedy

zase — na revanche — budeme v Cechách „darebáky kácet*.

(22) Z Korutan, dne 22. října. (Německá nedůtklivost. — Po volbách.) (Pův. dopil „čeeha“.) Dne 11. srpna byla otevřena s velikým hlukem zilská železniční trať Podklošter- Šmohor, jež se táhne úplně slovinským krajem.­ Podél trati jsou též slovinské tabulky „Pozor na vlak* — jediná to stopa slovin- štiny na této trati. Ale již tyto nepatrné slovinské tabulky připravily o rozum některé­ redaktory německo liberálních listů, takže nyní tlukon okolo sebe jako zběsilí. Ye své známé orientální duchaplnosti píší tito „knlturträgŕi*, že onen „novoslovinský* nápis „Pozor na vlak* — jest „eigentlich aus dem Croato-Serbischen geholt* (! I) к smíchu 1 — Slibují docela, že se budou těmito nápisy také zaměstnávali v říšské radě jejich — poslanci! No, snad se pro tyto tabulky ještě rozbije celá — koalice ! V nynější době jest všechno možné. Již v předešlém dopise jsem .'poznamenal,­ že korutanští němečtí liberálové jsou velmi rozhořčeni, protože při doplňovacích volbách do říšské rady a zemského sněmu zvítězili kandidáti konservativní. Svou zlost dávají na jevo, jak mohou, ovšem ne příliš vzdělaně. V 234. čísle „Čecha* ze dne 13. října jsem podal jeden obrázek té německá vzdělanosti, dnes pak podávám druhý. Když byli Slovinci před nedávném ve Šmohoru v jakémsi hostinci shromážděni, přiletěl vší silou vržený veliký kámen skrze okno do hostinské místnosti. Rozbil okno a narazil o rám okna, takže již hodně oslabělý přiletěl­ do světnice zrovna vedle hlavy pana Hubera, nově zvoleného katolického poslance. Někteří tvrdí, že již drive bylo kamení na okno házeno. Slovinci povolali četníky. Kdo ví, zdali nepřátelé Slovinců nepomýšleli na nějakou rvačku, kterou by byli potom jako kdysi v Podkloštru Slovincům a konserva- tivcům na účet napsali, četníci jim však zmařili plán. O události této píše lublaňský „Slovenskí­ Národ* následovně : „Tím — ač zkrátka — označen význam té volby pro naši slovinskou věc v Korutánsku a mohli bychom odložili péro, kdyby nám včera večer­ telegraf nebyl oznámil, že byli Slovinci shromážděni na schůzi ve Šmohoru kameny napadeni. Kámen jest tedy „ultima ratio* našich nepřátel I Kde terrorismem, sliby a šalbou ničeho nedosáhnou, tam chtějí násilím­ Slovenstvo zničili. S kamenem v ruce bojuji korutanští Němci proti probouzejícím se Slovincům, s kamenem v ruce se postavují­ na odpor jejich zákonitým požadavkům kámen jest ona moc, která v Korutanech udržuje tak vychvalovaný — „mír*. Což má se s kamenem uskutečniti to, co pěl c. kr. okresní inspektor školni pro šmohorský okres Hugo Moro : „Vernichtung muss ihm werden, — dem Drachenwurm, der wied'rnm wachsen will, — zermalmen muss der Kärntner ihn, das merket : Zermalmen, ja ehevor er gross geworden ! ?* Za času posledních voleb do zemského sněmu se v Podkloštru stalo neštěstí. Němci v jakémsi hostinci shromáždění provokovali slovinské volitele neslýchaným způsobem. Nastala rvačka, při které byl jeden německý volitei proboden. Jako hladová zvěř na ohlodanou­ kost, tak tenkráte se vrhly německé listy na vůdce korntanských Slovinců, poslance­ Einspielera, aby kompromitovaly slo- vioské národní hnntí, vyčítali mu, že jest on morálním původcem tohoto zavraždění. A částečně se tento nestoudný manévr zdařil,­ zvlášté když se nemohlo dokázali, kdo byl vražedníkem ačkoli všechny okolnosti svědčily o tom, že vrahem byl Němec. A jako tenkráte v Podkloštru, tak i nyní ve Šmohoru poštvaní Němci napadli klidné Slovince a sice napadli je za tím účelem, aby se stala rvačka, nějaké neštěstí. O půl desáté večer opět někdo hodil jako pěst veliký kámen do místnosti a kdyby byl pan děkan jako předseda ihned nespěchal к okresnímu hejtmanovi a tam nevymohl patroly četníků, kdo ví, co by se bylo -ještě nestalo. Kdo četl v poslední době německo- liberální listy, plné vášnivých a všechny meze přestupajících nájezdů na Slovince, ten jest jisti o tom přesvědčen, že ona událost ve Šmohoru byla již drive dobře promyšlena.