Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3. ilod. odpoledni. Předplácí se v administraci v Ostrovní ulici ófslo 1508-11. v Praze: ! postou: méilčně . . 1 al. 10 krJ 1 *1. 36 kr. itvrtletné .3 „ 30 „ 4 „ — , pAlletně .. в B 60 „,8,, — B celoročné ,13 , 20 n 16 B — я Jednotlivá čísla 5 kr S nedělní přílohou 6 kr.

DOPISY frankované a podepsané přijímá г e d. a, c e v Ostrovní ulici čís. 1508—11. Kukopísňv nevracíme a nepodepaanýcb nedbáme. REKLAMA! E neaapečeténé poaýlány budtež nefrankovány. Inserat y počítame nej levněji.

ČÍSLO 245.

V PRAZE, Y PÁTEK DNE 26. ŘÍJNA 1894.

ROČNÍK XXVL

Pozvání к předplacení na měsíc listopad polltlelEéžio d.eза.эз. 11cм „CECH” Předplatné poštou obnáší měsíčné zl. 1-35 čtvrtletně zl. é*— ročně zl. 16.— Pro Prahn s donáškou do domu: měsíéně zl. Г10 étvrtletně zl. 3-30 celoročně zl. 13‘20 Za donášku do doma, kterouž výhradně administrace obstarává, platí se měsíčně 10 kr. Předplatné zasýlá se — nejlépe poštovními­ poukázkami administraci „Čecha“ v Praze, Ostrovní nlice ě. 1508-11.

daně poměrné největší Vy musíte platit První vidím oitit: aHledej pravda, slyš pravda, Kdyby tek mnohý ohndee, jeni nemá anad,

Nová taktika socialiste. V P r a s e, 28. října. Ačkoliv jsme již dříve na ni poukázali kratší zprávou, že socialističtí kočovní řečníci­ vedle nejnovějšího povelu internacionály­ za pole své nejnovější činnosti vybrali si menší statkáře, řemeslníky a živnostníky, jež mají bytí sociální demokracii získáni : chceme dnes věci tou zabývati se obšírněji­ S takovou ßintou, z jaké až dosud stříleli, že majetek je krádeží, socialističtí řečníci na rolníka a řemeslníka jiti nesmí. Ten nejmenší baráčník je při rozeným přívržencem nejstarší náuky člověčenstva­ osobního majetku. Kdyby к ba- ráčníkovi, jenž si lopatou zdělává své políčko­ na zemáky, přišel socialista s takovým heslem, se zdravými hnáty sotva by odešel. A kdyby dnes rolníky lákal : půjdeme na pány a o jejich poplužní dvory se rozdá lime, sedlák by si pomyslil : ale co potom ? Potom byste se dělili třeba o polnosti naše 1 Socialistický kollektivismus odporuje naprosto povaze rolníků. Jakýsi kollektivismus býval sice u starých­ Slovanů a je snad v Chorvatsku dosud,­ ten však pokrokem hospodářským čím dál více ustupuje majetuictví osobnímu. Při hospodářství primitivním při naprostém nedostatku­ kapitálů a k melioracím а к vybývání bratří a sester a při patriarchálním životě znajícím potřeb co nej menších rodinný kollektivismus­ po jistou dobu může sice ob stati, avšak pokrokem kultury nezbytně tratí se všude, tratí se i ve Slovanstvu. Kollektivismus zemědělský neosvědčil se při zakládání osad v severní Americe a neosvěd- čuje se ani v Austrálii. Již v pismé stoji, že pod svým vlastním­ fíkem a ve sve vlastní zahrádce nejlíp chutná ovoce práce. Velmi případně podotkl nedávno na prakticky sociálním kursu ve Freiburku P. Pesch, že zemědělský kollektivismus žádný národ daleko nepřivedl a že základem stavu rolnického navždy zůstane majet-jv čelo ruchu agrárního, jako to je skoro nictví osobní jjiž všude v Německu. Kdo vlastně v Bel Okolnosti této apoštolově sociálního gii zvítězil,? Strana agrární, v jejíž čele stoji kněžstvo katolické. Faktum je, že Belgie západní vlamská volila převalnou většinou katolicky konser- vativné, kdežto Belgie východní wallonská čili francouzská — Liége. Verviers atd. — volila socialisticky. Kdyby u nás utvořila se veliká strana agrární : z velko i malo- statkářů, pak by к sobě přitáhla i menší živnostnictvo a učinila by liberaiistický velkoprůmysl a kapitalismus naprosto neškodným.­ Ve veliké straně agrární leží zároveň přiblížení se a smířeni obou národností v Čechách.

největší daně z potu i krve. Vy až dosud nemáte laciných peněz do hospodářství к disposici. Nuže jakmile nám dopomůžete do sněmu, až vůbec to všeobecné hlasovací právo dostaneme, pak se vynasnažíme zaopatřili­ vám lacinější kapitály, vaše dluhy musí převzíti stát, my na velkokapitál uvalíme­ větší daně a vaše patřičně snížíme. My budeme hledět, destati všecky továrny­ na zboží a nástroje do svých rukou, do své společné režije, pak bude všecko o mnoho lacinější, skoro zadarmo. A co se náboženství tkne, tu buďte ubezpečeni : my si věcí takových ani nevšímáme.­ Mámeí nyní na starosti věcí ji- nýcb. S náboženstvím my nemáme pranic co činiti. A tu dime : zavítá-li s řečí takovou jen poněkud obratný řečník do obce, obloudí snadno neprozírající posluchače, jimž vymaluje­ ráje zde na zemi. Řeč podobnou má i к malořemesl- níkům. Ideálem dělníka řemeslného jest září diti si samovlastní dílnu, tak aby se svou rodinou nemusil z ní vycházeli. Miti svou dílnu, oženili se, miti i svůj krb, po tom touží řemeslný dělník Továrna se mu, čím je starším, vždy více znechucuje. Řemeslník, vede-li se mu jen poněkud obstojné, jest nepřítelem průmyslového­ kollektivismu. Jeho dílna je mu jeho hradem. Okamžikem pro řemeslníka je nejstrašnějším, musí-li dílnu svoji zavřití a pronajmonti velkoprůmyslníku. A tohoto nejkritičtějšího momentu umějí socialisti velmi dobře využiti. Vidíš — pohledl — kdo tebe zničil.­ kdo tě vyhání z tvé dílny a ženu zároveň­ od tvého rodinného krbu do továrny ? — Velkoprůmysl, velkokapitál. Ti jsou tvoji největší nepřátelé. A tito mají přesilu, většinu­ v parlamente Jejich převaha musí býti zlomena všeobecným hlasovacím právem.­ — Každá obchodní stagnace poskytuje jim příležitost velevítanou harašili na velko- průmysl a velkokapitál, který maloživnost- níkům všelikou soutěž činí nemožnou. Zde socialistický kollektivismus nalézá více souhlasu­ v tom směru, že doporučuje jim vý robu společnou společnými stroji. Zlacinění závodního kapitálu, laciné stroje, přímé dodávky­ bez rukou třetích vojsku a konsu mentům, jsou slova, jež vždy nalézají ochotného­ sluchu. Tím se vysvětluje, že maloživnostníci v Německu šmahem dávali své hlasy socialistům,­ kdežto rolnictvo vesměs volilo konservatives.­ Nelze upřiti, že taktika tato je přímo výtečná. Co tu dělali ? Odpověď je ta : nenechme se zaskočili socialisty. Zde platí : kdo dřív přijde, dříve mele Musíme se ujímati menšího živ- noetmetva a rolnictva. Ve Francii kněžstvo jako by se bylo ze stoletého spánku probudilo, nyní šmahem­ zakládá rolnické, živnostenské a dělnické­ syndikáty, Raiffeisenské pokladny, pořádá­ schůze, zabavy a pod. Šlechta naše a duchovenstvem měla by se postavili

ně se pravdě aid.* Brivo I Tot pěkné. Jen «a kam by hlavn «klonil pohlédl do skvostných ho drieti. aPravda vitlaf bylo heslo JiHka komnst nejvsneienějifob paláců — ooi by tam Podébrsda. aLeě pokoří se pravdy před krá-1 našel aa sponsto bídy a stesků, šalob a nářků, lovstvim, svobodomyslná klesne pýoba“ praví Jak často by ryohle spustil aáslonn a děkoval Koabek v aBěbn ěasn* ; aPravda pravdy ne- _ _ —1/ _ / 1 _ I У ? /а « л

■aatíní, perla perly nepošpiní* pravi moudrost otcovská. aPravda má břitké braný, ale poctivého­ mnie neřeše*, praví Smilovcký. ,Jediná cesta jest kn pravdě, ale mnohé ke lii", praví ▲dam a Veleslavína. „Pravda sabíjí toho, kdo ji bláaá a aaobraňuje ty, kdo к ni ae utíkají, tak jako vynáles ničí svého původce, dříve nei proapčl společnosti*, praví Gérasei. Ale, akde jest prevde?" převil také Pilát, kdy mu se vieoh stran nčení a nenčení židé vysvětlovali pravda svou, a pravá pravda, Božská pravda, před jeho tváří klesala pod okovy. A svítě- aila pravda nčenoů, pravda vesdejil kdeěto

kollektivismu konečně si povšimli a proto jdou na rolníka s jinou. — Chraniž Bůh — sociálové dokládají se i Bohem, chtějí-li prostého venkovana obalamutit —- my vás o váš majetek připravili­ nechceme, naopak my chceme jej rozmnožili a práce vaše usnadnili. Podívejte­ se jen na pány I Oni bez roboty nedokážou­ pranic. Sotva že musili započíti hospodařit! na svou pěst bez roboty, zabředli­ do dluhů a nyní šmahem pronajímají své poplužní dvory I К čemu jim tedy tolik polností, když na nich neumějí hospodařili­ I Zde se jeví pronajímání statků у ná- Bleddch v ohledé sociálním velmi ne- z Kutnohoreka. (PÚT. dopiit) Druhé fortele využívají socialističtí agi- ’ Nadělalo se zde před oedávnem řečí, ic bode tátoři. . vyoháseti nový, krejcarový čnaopia pokrokář- — Vaše statečky — dí dále — jsou ský. Myslili jíme, áe to knde denník, poaději ae většinou zadluženy, čili předluženy. Velko- a toho vyklubal brejetrový čtrnáctidenzík, a dass průmysl odvádí vám dělnictvo do měst a je liat ten venku. Je v roamčreoh aPražského posýlá nazpět mravně i dnševně zubožené, Denníka*, jenže „Denník* je daleko obnai- abyste se o ně na stará kolena starali. — nějií. Vilmám si každého sjevn v životě našem, Velkokapitál, zastoupený poměrně nejčet- povšiml j«em ai také nového li»tn, abyoa

pravda Syna člověka, pravda věčná, viaela kříii. — Kdyby pravda kýla věcí naprosto jasnou­ každému, nebylo ky sporů v člověčenstvu, v rodině, v obci, ve atátn e mesi státy, nebylo by soudů, nebylo by válek. Summom jus, snmme aaepe injnria. Kdo ale je povolán ro setnonti nzel z&bady, akde je pravda* ? myslil jsem *i konečné a čta dále vyaváni ke čtenářstvu,­ v námi nevědomost e bloopost lidi a národů se klade sa pramen vil bídy lidské a na sákladé dalších vývodů se konči slibem, íe to bade list, jeni bade dávali poučení če ■kémn národa še ten list bade lidu očité lem a rádcem upřímným, aby posnal národ, jak to ve světě chodí, a kdo jej všeoko mámí iálí. — Není to arovna šťastný nápad, obrátili­ se k obecenstva s komplimentem, že nevidélané a hloupé, že třeba jest je pončiti a tím nčitelem že chce býti drniina a mladi- atvým redaktorem v čele nebo nitru avém. — Hiedal jsem v Cirkvioi a Hlízové, v Malině na Kaňka, na Knklíka a v Gruntě člověka, na néboá by ae asi mohla vatahovati slova redakce­ listo pravdn hlásajícího, jemni by mohlo se Hni : „Tak poslouchejte, strejčka Kerbasický tato slova ade Vám pravím já, redakce. Jste jaiti nevědom a hlnp, já Vás ale pončím, jak to ve světí chodí.* aA Bože 1 to já ni vím až příliš dobře*, řekne ctrýček a dodá po cvém spůsobn : „nákdo a nás dvon je nevédomým a blonpým — ale mně vytýkali nos podobného, vyprosil bych si oo nejráančji*. Snad to tak nemys ils ta redakce, sie moo iikovný úvod to není. Nni jdeme dále. Vlasy nám vstávají na hiavé. Slyšte : „Téioe se lopotíš­ dnes, milý český občane a občanko ! Ée- müsia ni dávno nemají alaté dno, obchody přiobáaejí na miaioo, malí rclníoi jion vlastně ni jen paohtýři na svém statečku ; pacht aa- platí státa v daních a úrocích věřitelům, lami jsou rádi, když uhájí své živobytí ; dálnici nemají­ akero již vlastního krbe, i ženy jiob ro botojí stejné, a neni-h práce, roadíraji ti roce tlučením kamení ca silnici, aby nemneely jíst tak trpký vyprošený chléb. Nemají radcatí, ce mají aábav, netéii ae ae iivota, vidonce v ba dononoati další jen řado nového a nov«ho klopocení­ a Bármatkn ; umírají a jejich déti sotva m-jí čain, aáy jich doprovodily kn broku . . . A sotva osnií slaň z cčf, zase se ženou do úmorné práce, od rána do večera, od rokn oo roku aa kna černého chleba а кос šato.* Tohle je všeoko pravda? A je-li to pravda, ко které zajisté př šla redakce na sákladé­ hlubokého studia a rozsáhlé zkoienosti pae zzjisté bude miti po roce materiál a vyjmenuje­ nám jen nékolik téch oaob, jež něoo в toho všeho prodálaiy. Má-li slovům tém věřili­ obecenstvo nevědomé a hlonpé, jež obce list pončit', mnsí jim věřili v první řadě гь dikce same. I tain ae : Věříte tomo ? A koma tohle povídáte ? Komn si to troufáte tvrdili ? Jest oviem b'dy mnobo na světě a ve vieoh vrstvách společenských ; nejen n národa nsšeho, ale, jak vidíme, n všeob. Bída s bídon je bída ; a bea bídy bída nejbídnějii. Prováalt bíd* člověčenstvo od jeho stvoření e „ještě když tábořilo člověčenstvo pod stany, 2000 let před Kristem, ptemjiieh a hlavy si lámali filosofové a midrci nejsnamenitéjií o tom, jak by odpomohli bídě lidské*, praví Maoaolay. A tenkráte nebylo ještě po moderních příčinách lidské bídy ani památky. Jak hořce ialnje Job ; a přece přicház к přecvédoení, ěe „člověk narosený a ženy, krátkého jeat vékn a naplněn býva mnobýon bídami, a tělo jeho, dokod iiv jest, bolest okocěi, a duše jeho nad ním «»mým kvílí* Ale proto říká př«mindřelým přátelům, kteří tati př oháaejl ponciti jej : „Co víte vy, vím i já, aniž jaím apoadilejií neáh vy.* Bída je i v kruš rh nej-yššíou. A anad

Stvořiteli, ěe jej učinil tím, čím jest. Jeden strom krášlí roakošný sad a s potěšením­ spočine ne něm oko kaidébo ; drubý strom, pláně, křivé, nevahledné, n cesty překáží,­ bmyzo i dobytka ne pocpes, vydán svévoli­ bujné mládeže, jei bea lítosti po něm rejdí a ratolest ae ratolestí nlamoje, A přece oba atromy vanikly a ovoce a kmene jednohc, ba anad v jednom jablka drnbdy vedle sebe jádře obon ležela. Jeden kůň nbání letem ve skvostném spřeiení, drnbý vleče do příkrého vroba o biada a šíani káro štěrká aa nenstálého šlehání­ a láteření. ▲ přece oba kdysi rejdili v téže ohradě. Jak růaný je osad dětí rodičů jedněch, kteří to zajisté se svými dětmi myslí nej- upřímněji. Nenapadá mi, abych hladovému slovy písma i citáty filosofů chtěl dokásati. ie nemá biado. Vymluvili mrsnonoímn kásáním, ie je mu vlaatně teplo, nemocného přesvědčili, ie je sdráv. Jest nonae, bohniel ; jest bids, jest neštěstí pohříohn mnoho a trudného, ale tam, kam se obraci list zmíněný se svými výklady, tem po nsiem soada bídy takové není. Ne- ifeatniků v pravém slova smyslň, jiohi trudný stav zlepšili jest povinností celého člověčenstva,­ přátel i nepřátel, takových nepotřebuje list a osoby ta ním stojící. Tlačeni kamene jest prací těžkou ; také havířstvi, sklářstvf, tkalcovství není žádným medem. Jakž se tu vede jinak kněžím, kteří „nemají ničeho na práci a patrné se těii za živote* při kateobeii a zpovídání, v nemocnicích­ a pb zaopatřováni ve dne i v noni, dešti a nepohodě i za epidemie. Podívejme se jen do rodin nčitelakýoh, úřednických atd. Jaký tam jo blahobytI i Postavte vedle sebe děti dělníka, jeni kamer!­ tlnče a diti dosti dobře placeného úředníka­ v hlavním městě, přisedněte к torna atolu toho nóbl pána a podívejte se na jeho děti, které by asjisté byly velice vděčny aa ten černý chléb*, na nějž Vy se díváte s opovržením.­ Vzdělání je třeba, tc< není nový vynález. Vědčl by aspoň ten malý člověk při těžké své hmotné práci, ie se vede jiným ještě hůře, zejména těm, kteří jedí chléb Midasův; ie pod kmentem z zlatohlavem hlad z bída není hostem­ neznámým. Takovýmto ale apůtobem se národ ne- vsdělávš. Háseti do množství slova a ponbá slova a určitou tendencí bořivon, aa níš nikde uení «ni úmysln tvořícího, mní žádné »«děláváni.­ Slova, jei pronáší nový bat, předpokládají ni jakési množství vidčláoí nabytého. Je to viděli a úvaby, oo je to „česká otáska* ? Na to se odpovídá : „Drnbdy jíme měli svůj stát atd. ; to jsme všecko stratili, ule nestratili jsme ns to své právo. Právo to dosnd platí a bylo uanáuo císařem. Je to takzvané české státní právo.* Je viděli, ie si redskee ■ definicí mnoho práce nebere podle starého „paráda je paráda*.­ Teď to teda víš, národe, oo je „takzvané* české právo. Dovolte, páni 1 T s k h le vadělávati, t a k- h 1 e pončo vati trefí také Matěj Beránků Knklíka. Kdyby se nakrásně nančil celému článku napamčt a aeptel se ho syn : „Tatínka, oo psk to je sněm ? Jský pak je ten český •ném ? Jaký pak býval? atd.* Co mn řekne tatík : „Holenka, víc nám toho neřekla ani slavná redakce. Ale chvála Pánn Boha, cmim piáti. ačkoli nás redakce také chce nčiti, čisti a psán a počítali, já jim tam dopíin.* A tak dopíše jeden : Napiite nám něno důkladného o iněmč ; drnbý potřebuje v soukromém­ sporu něco o vodním právo ; třetí ky rád anel doslovné znění těch škodlivých ok- obodoiob smluv ; čtvrtý nesná dopodrobna základní­ zákony státní ; pátý by rád věděl, nevyplácelo­ li by se v krajině lépe pěstování máku než zelí ; iestý by rád dostal syna a vojny nebo nz vojna. Co ma řekne slavná redakce ? „Milý pří teli, na to nemáme v lieto tolik místa. -Nejsi skromným. Cooeě za krejcar vína do konve ; to by mntil býti náš H*t desetkráte takový, mutili bychom míli velikou redekoi, к tomu kníry, spiiy, at anty, «что se to neuapiie, ne- vyats', nevytiskne, musili bychom, kdybyoboo. ti to chtěli viečko dáli sa krejcar, krésti ns-

néjí Ve sněmích, ukládá na vaše statky ana1, co chce odstránili, co chea syitavě i. — v m ře mnohem vetší než v arunob uejiiriicb.ljen papír a inkoust, ale i hotoven sazbu z re