#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 324. ze dne 23. listopadu 1900.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
— Hrdínný kousek kozáka. Zvláštní dopi-
sovatel milanského časopisu »Corriere della Sera«v
Číně podává zpravu o hrdinném činu jakéhos ko-
záka, jenž si způsobem takřka neslýchaným získal
řád sv. Jiří. Bylo mu uloženo, aby se svým soudru-
hem dopravil z Pekina zprávu veliteli ruského od-
dílu. Po dvouhodinné jízdě dostali se na křížovatku,
kdež se nalezala žaponská etapní hlídka. Otázce
Rusů, kudy vede správná cesta, Žaponci ovšem ne-
rozuměli a Rusové jeli tudíž nazdařbůh dále. Avšak
jedva po půlhodině ocítili se před čínským táborem,
odkud byli přivítáni střelbou z pušek. Koník milého
kozáka byl vysílen a unaven a mimo to lehce po-
střelen, takže kozak nemohl dosti rychle následovati
svého soudruha, jenž uháněl nazpět. Seskočil se
sedla, vrhl se na zemi a odplížil se nepozorován do
křoví, kdežto Číňané, domnívajíce se bezpochyby, že
je mrtev, běželi za jeho koněm. Plížil se ve příkopu
od tábora a když byl dostatečně vzdálen, vylezl
z příkopu. Avšak ulekl se nemálo, když v nevelké
vzdálenosti od pokraje příkopu zpozoroval osm sedí-
cích čínských vojáků, kteří právě obědvali. Byla to
hlídka. Opodál stál stan a mezi ním a příkopem py-
ramida ručnic. Kozák odhodlal se k heroickému činu.
Kryt křovím, připlížil se k puškám a podařilo se mu
dostati je nepozorovaně do příkopu. Když se tak
stalo — pušky čínské hlídky nebyly nabity — tasil
šavli a se zuřivým pokřikem vrhl se na Číňany.
Prvnímu, k němuž se dostal, rozpoltil ihned lebku;
pak vrhl se za ostatními, kteří se marně sháněli po
svých puškách a posekal jednoho po druhém. Toliko
jediný Čiňan unikl. Večer přibyl kozák živ a zdráv
do ruského tábora. Na ramenou vlekl osm pušek,
jež byl svázal copy sedmi zabitých Číňanů.
= Dětský žaludek. Kollegium chirurgů v
Londýně dostalo pro svoje museum zajímavou sbírku.
Jest to skleněná skřínka plná předmětů, jež vesměs
byly nalezeny v žaludku desítileté dívky, dosud
žijící. Před nějakou dobou dopravena byla do ne-
mocnice hubená dívka bledých tváří, jež trpěla vše-
obecnou slabostí a vůčihledě scházela. Prudké obtíže
žaludku spojené s dávením byly nejhlavnějšími pří-
znaky. Lékaři nemohli si vysvětliti příčinu této
choroby, až děvče jednoho dne vyvrhlo hřebík 1 /4
palce dlouhý. Vyptávali se jí a ona se vyznala, že
spolkla ještě pět jiných hřebíků. Stav dívky byl
velmi povážlivý, předce však odhodlali se lékaři
otevříti žaludek. Při operaci byli přítomni čtyři chi-
rurgové a kleštičkami vytaženo ze žaludku množství
předmětů, neboť lékaři shledali k největšímu svému
překvapení, že tu není toliko pět hřebíků. Obsaho-
valť žaludek 42 kratší hřebíky, 93 mosazné a že-
lezné nýty v délce čtvrt až 1 palce, 12 velkých hře-
bíků, několik hřebíků s mosaznýmí knoflíky, tři
knoflíky k límečkům, 1 patentní jehlici a několik
jehel. Den po operaci vyvrhlo děvče tři další dlouhé
hřebíky a dva nýty. Třetího dne objevilo se péro a
během měsíce 30 dalších hřebíků, 8 nýtů a 1 péro.
Jest vskutku podivno, že dívka za pečlivého ošetřo-
vání se pozdravila. Oněch 200 předmětů spolkla
dívka během 8 měsíců.
= Dewettovo válečnictví. Londýnský illu-
strovaný týdenník »Black and White« přináší poslední
a velmi dobrou fotografii vůdce Burů Dewetta a jeho
štábu. Mezi sedmi Bury, kteří tvoří štáb hrozného
#4
alto_textblock
#4
Christiana Dewelta, nalezá se též malý Jonáš, jenž
jakožto zvěd prokázal svému chefu značné služby.
Zatím co lord Methuen obsadil Potschefstroom, vloudi
se Jonáš neméně než třikrát do obce, aby vypátra
sílu a plány britského vojska. Když po třetí návštěvě
chtěl Jonáš opustit Potschefstroom, byl zadržen an-
glickými strážemi, avšak pustily jej, když zvolal s lí-
čeným rozhorlením: »Vzal vás čert, chlapi; což pak
nedovedete poznat vlastní svoje důstojníky ?« Malý
Jonáš spěchal potom k táboru Burů, kdež Dewetta
jeho soudruzí mohli se potrhat smíchy, když jim
svoje dobrodružství vypravoval. Také dobrovolníci
londýnské. City, vrátivší se těchto dnů z jižní Afriky,
osobně se seznámili s Dewettem. Burský generál seděl
jednoho dne s několika těmito dobrovolníky u téhož
stolu na jedné farmě v Oranžsku a horlivě se bavil
s mladými Angličany. Když odešel, byli dobrovolníci
nemálo překvapeni, zvěděvše po nějaké chvíli, že
neohrabaný Bur se zlatým řetízkem u hodinek byl
hrozný Dewett, na jehož zajetí lordu Robertsovi tolik
záleží. »Diamond Fields Advertiser« ze dne 6. října
přináší zprávu bývalého zajatce burského generála
o taktice Dewettově vůči anglickému vojsku. Hlavní
práci obstaral velitel Theron, kdežto Dewett sám
řídil ústup svého vojska. Kdykoli Angličané Dewetta
příliš skličovali, ponechán Theron se 100 až 200
vybranými střelci, aby ve výhodném postavení britské
vojsko zdržel. Každý z těchto Burů měl dva osedlané
koně. Fronta, již zaujímali, byla neobyčejně dlouhá
a pečlivě zakrytá děla činila na útočící Angličany
dojem, jakoby měli před sebou hlavní moc burskou.
Zatím co britské vojsko chystalo se ku pravidelnému
útoku, hlavní voj uniknul. Na čáře ústupu zanechaval
Dewett v místech vhodných k hájení po 25 střelách
pro děla, jež ustupující dělostřelci užili ku
střelbě na pronásledující Angličany. Uprchlí zajatci
oznámili anglickým generálům tuto taktiku burského
vůdce, avšak Baden- Powell, jenž nyní umírá tyfem,
byl jediný, jenž této zprávy využitkoval. Zanechal
dostatečný oddíl vojska, by zaměstnal zadní voj
Theronův a sám napadl hlavní voj ustupujícíh
Dewetta.
= Neštěstí při zápasech s býky. Z Ma-
dridu se oznamuje: V městečku Pedregueru, v kraj
alicantském, událo se těchto dnů hrozné neštěstí.
jež si vyžádalo 12 mrtvých a 200 raněných. Toto
městečko, jež dle zprávy krajského guvernera není
ničeho dlužno svým učitelům a má tudíž právo po-
řádati zápasy s býky, zařídilo arenu pro zápasy na
náměstí a ke zvýšení attrakce objednalo si zápas-
nice s býky, seňoritas torreras. Jedva že obratná
Lolita přistoupila ke třetímu býku, aby jej skolila,
sřítila se velká čásť provisorní budovy s hromovým
rachotem. Nastala hrozná panika. Mezí sřícenými
trámy a prkny nalezeno 12 mrtvých a 200 raněných
z nichž většina raněna byla těžce. Zápasy s býky
byly ustanoveny na den 13. t. m., konány však již
12., poněvadž pověrčivé obyvatelstvo městečka obá-
valo se neštěstí, neboť, jak známo, 13 považuje se
za čísto nešťastné a mimo to připadá tento den na
úterek, jenž v celém Španělsku považuje se za den
nešťastný.
= Neštěstí v dolech. Z Tunisu se ozna-
muje: Velké neštěstí událo se těchto dnů v Metlaoni
blíže Gaffy v obvodu tamějších fosfatových ložisk, z
nichž se již po několik let těží. Ložiska nalezají se
v severní části na povrchu půdy, v jižní části táhnou
#5
alto_textblock
#5
se pod vrstvou vápence, takže bylo třeba zříditi štoly
a galerie tím způsobem, že ve vzdálenosti čtyř me-
trů ponechány mohutné pilíře, ačkoliv takto as tře-
tina cenného kamene zůstala nezužitkována. Jeden
z těchto pilířů nemohl odolati spočívajícímu na něm
tlaku a zřítiv se způsobil zřícení ostatních pilířů,
takže se hořejší vrstva ve značné rozloze propadla.
Poněvadž odpolední práce byla počala, bylo na mí-
stě jen poměrně málo dělníků. Jen krátkou chvíli
později a 600 dělníků, Sicílianů a Kabylů, bylo by
propadlo smrti. Takto zjištěno prozatím jen 34 ra-
něných a jeden mrtvý. Avšak při vyvolávání jmen
pohřešena ještě 31 osoba. Z těch byly ještě čtvři na-
lezeny živé, ostatní mrtvé. K dalším pohřešovaným
nebylo již přístupu; ti jsou neodvolatelně ztraceni.
Zachraňovací práce byly ohroženy dalším propadá-
váním se půdy.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
Dne 17. listopadu 1900: Krinerová Kate-
řina, vdova po obchodníku, 75 roků, číslo 1738—II.
Hrabě Matěj, syn kočího, 7 měsíců, číslo 91—I.
Hezner Jiří, býv. velkoobchodník, 74 roky, čís. 874. II.
Vilímová Marie, majitelka realit, 67 roků, čís. 91—VII.
Košťálková Terezie, manželka slévače, 44 roky, čís.
600—VII. — Ve všeobecné nemocni ci:
Janák Václav, obuvník, 33 roky. Felčárková Marie,
manželka strojníka, 54 roky.
#7
alto_textblock
#7
Král. české zem. divadlo v Praze.
árodní divadlo.
#8
alto_textblock
#8
V pátek, 23. listopadu.
#9
alto_textblock
#9
65. hra v předpl
1. čtvrtka.
#10
alto_textblock
#10
Po 375.
Prodaná nevěsta.
Komická zpěvohra o třech dějstvích. Text napsal
K. Sabina. Hudbu složi! Bedřich Smetana. Režisér
Josef Šmaha. Dirigent Karel Kovařovic.
— Po druhém dějství přestávka. —
#11
alto_textblock
#11
Začátek o 7. hodině.
#12
alto_textblock
#12
Konec o 1/210, hod.
#13
alto_textblock
#13
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
V pátek 23. listopadu.
Začátek o 1/27. hod
Třicätěčtvrté lidové představení za poloviční ceny.
Paličova dcera čili Pražská děvečka.
Činohra o pěti jednáních od Josefa Kaj. Tyla.
Vstupenky na sedadla vydávají se ráno od 1/29.—11.
hod. v divadle u pokladny.
Zejtra se hráti nebude.
Pro příští neděli 25. t. m. o půl 7. hodině večerní
připravuje se: Žižkova smrt.
#14
alto_textblock
#14
27112
#15
alto_textblock
#15
Švandovo divadlo na Smíchove
V pátek 23. listopadu.
Začátek o 7. hod.
10. hra v předplacení.
Plukovník Pemperto n.
Fraška o třech jednáních. Napsali K. Laufs a J. Krenn.
27146
Přeložil Josef Kubík ml.
Denní prodej lístků v knibkupectvích pp. Urbánka,
Kapra a Kotka na Smíchově.
#17
alto_textblock
#17
292
#18
alto_textblock
#18
— 289
#19
alto_textblock
#19
Nedostalo se jí odpovědi; markýz zabraný ve své
snění domníval se, že slyší některé z důvodů, jež mu
Marie prorockým hlasem uprostřed týchž náčelníků v la
Vivetire uváděla, chtíc jej přiměti, by opustil boj králů
proti národům. Avšak tento mladík měl příliš vznešeného
ducha, příliš mnoho pýchy a přesvědčení; aby upustil od
díla počatého a rozhodl se v této chvíli přese všecky pře-
kážky odhodlaně pokračovati ve svém předsevzetí. Vztýčil
hrdě svoji hlavu a porozuměl pak také, co mu paní du
Gua pravila.
— Jste bezpochyby duchem svým ve Fougěru, pra-
vila s trpkostí, jež prozrazovala bezvýslednost jejího úsilí,
přivésti markýza na jiné myšlenky. Ach, pane, dala bych
svůj život, kdybych mohla ji vydati do vašich rukou a
viděti vás s ní šťastným!
— A proč jste tedy po ní střelila s tak velikou
zručností?
— Protože jsem ji chtěla vidět mrtvou nebo živou
ve vašem náručí. Ano, pane, mohla jsem milovati mar-
kýza de Montauran tenkráte, když jsem v něm viděla reka.
Nyní, kdy vidím, že jej svedlo s dráhy slávy potulné
srdce děvky operní, mám pro něho pouze soucita
přátelství.
— Co se tkne lásky, odvětil markýz posměšným
tonem, posuzujete mne velmi špatně. Kdybych tuto holku
miloval, toužil bych po ní méně ... a kdyby nebylo vás,
již bych na ni snad ani nemyslil.
e
— Tu jest! zvolala paní du Gua náhle.
pnri
Chvat, s jakým se markýz obrátil, způsobil této
ubohé ženě hrozný bol; avšak ježto při jasném světle
svíček mohla pozorovati nejnepatrnější změny ve tváři to-
hoto muže, tak vášnivě zamilovaného, domnívala se, když
#20
alto_textblock
#20
— , pane markýze, vrátí-li se král, budu spokojen.
— Ale ty?
, já?... Milostivý pán ráčí žertovat.
Markýz stisknul Bretoňci mozolovitou ruku a pravil
ku paní du Gua, přistoupiv k ní:
— Madame, snad zahynu při svém podniku dříve,
než bych mohl podati králi věrnou zprávu o katolických
armádách Bretoňska. Dožijete-li se restaurace, nezapomeňte
ani na tohoto statného muže ani na barona du Guénic.
Je v nich více oddanosti než ve všech těchto lidech.
A při tom ukázal na vůdce, kteříž očekávali s ja-
kousi netrpělivostí, že mladý markýz vyhoví jich požadav-
kům. Všichni měli v rukou rozvinuté papíry, v nichž nej-
spíše byly stvrzeny royalistickými generály z dřívějších
válek jich služby a všichni počali reptati. Uprostřed nich
se radili abbé Gudin, hrabě de Bauvan a baron du Guénie,
jak by markýza podporovali při zamítání požadavků tak
přepjatých, neboť shledávali, že postavení mladého vůdce
je velmi choulostivé.
Nenadále markýz přehlédnuv celé toto shromáždění
svýma modrýma, posměšně jiskřícíma očima, pravil jas-
ným hlasem:
— Pánové, nevím, je-li moc, jíž mi ráčil král svě-
říti, dosti rozsáhlá, bych mohl vyhověti vašim požadavkům.
Snad neočekával tolik horlivosti ani tolik oddanosti. Roz-
hodnete sami o mých povinnostech a snad je budu moci
splniti.
do
Zmizel a vrátil se rychle drže v ruce rozvinutý list,
opatřený pečetí a podpisem královským.
— Zde jest otevřený list, dle něhož máte mne po-
slouchati, pravil. Tento mne zmocňuje jmenem krále spra-
vovati Bretoňsko, Normandii a provincie Main a Anjou
#21
alto_textblock
#21
Chouani.
#22
alto_textblock
#22
73