#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 322. ze dne 21. listopadu 1900.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= O sensačni vraždě domnělé mrs. Ren-
nettovy oznamují se z Londýna ještě následující
podrobnosti: Velmi tajemný a doposud nevysvětlený
jest dvojaký život, jejž vedl zatčený Bennett v po-
sledních měsících. Zatím co manželka jeho dosud
bydlela v podnájmu u manželky policistovy v Plum-
steadu, žil Bennett jako svobodný ve Woolwichu ve
dvou pokojích s nábytkem. Pravil majitelce bytu, že
jest zaměstnán v krámě tamního zásobního spolku,
což také bylo pravda. Avšak jeho domácí bylo ná-
padno, že se zdál míti více peněz, než by v tako-
vémto postavení mohl vydělat. Mluvil též o své
sestřence, jež prý bydlí v Bexley-Heathu a kterou
jednou týdně navštěvuje. Tím mínil patrně svoji
manželku, jež se tam byla přestěhovala. Tři týdny
potom oznámil Bennett své domácí, že je teď zaměst-
nán v arsenálu, což rovněž bylo pravda a zatím co
od července pracoval ve woolwichském arsenále
jako nádenník, vydával se v sousedním Bexley-
Heathu, kdež týdně jednou navštěvoval svoji man-
želku, za obchodního cestujícího. Tajemná jest okol-
nost, že z prádla Bennettova a jeho manželky
veškeré známkování pečlivě bylo odstraněno. Policie
má pro to až dosud jen jediný výklad: že Bennett
některé kusy nábytku z obydlí své manželky, jejž
vesměs byl koupil na splátky, bezprávně zastavil
nebo prodal a že pak zároveň udál se tajemný útěk
paní Bennettové do Yarmouthu. Minulého čtvrtka
odpoledne byla na policii ve Woolwichu tato záleži-
tost znovu přetřásána. Přišelť muž rozčileného vze-
zření as v prostředních letech, jenž udal, že jest
řezník z londýnského Northí leetu, že se jmenuje Clarke
a že se chce přesvědčit, není-li zayražděna snad jeho
dcerou. Četl sice již v září o vraždé v Yarmouthu,
ale neměl až dosud ani tušení, že by to byla
mrtvola jeho dcery, jež oné neděle ráno nalezena na
pobřeží Yarmouthu. Teprve dnes ráno předčítal mu
syn z novin, že jakýs Bennett ve Woolwichu zatčen
byl pro podezření z vraždy a to přivedlo jej na do-
mněnku, že mladá žena, zavražděná před sedmi ne-
dělemi v Yarmouthu, mohla by býti jeho dcerou.
Vyšlo na jevo, že Bennett seznámil se s dcerou
Clarkeovou před třemi lety v Northfleetu a zjednal
si přístup do rodiny tím, že se učil u ní hře na
klavír. Dívka hrála nejen na klavír, nýbrž i na housle
a vystupovala také v koncertech. Dal se s ní pak
občansky oddat, ačkoliv mu ještě nebylo 18 let.
Záhy však nastaly spory s otcem mladé manželky,
načež oba manželé odstěhovali se z Northfleetua
žili na různých místech a styky mladé paní s pří-
buznými skorem úplně přerušeny. Téhož odpoledne
dostavila se na policii ve Woolwichu mladá dívka,
Fanny Meadowsova, jež chtěla mluvit s Bennettem,
udávajíc, že jest jeho nevěstou. Policejní úřadník
zpozoroval u ní jehlici, již byla zavražděná nosila
v Yarmouthu a záhy vyšlo na jevo, že Bennetjí
daroval též šaty své zavražděné manžejky. Dívka
neměla potuchy, že Bennett jest ženat. Seznámil se
s ní v červnu a slíbil jí, že se s ní do vánoc ožení
a vskutku měly býti dne 11. t. m. první ohlášky.
Když Bennett poprve vyslechnut před policejním
soudem v Yarmouthu, byla celá obec vzhůru a ulice
plny lidí, kteří chtěli obžalovaného vidět. Při líčení
vyšlo na jevo, že policie při prohlídce bytu obžalo-
#4
alto_textblock
#4
vaného nalezla v ručním vaku hodinky a řetízek.
jež zavražděná nosila v Yarmouthu.
Neštěstí na parníku. Ze Saratova se ozna-
muje: Hrozný případ udál se těchto dnů nedaleko
odtud na parníku »Christofor Columb«. Na zádi lodi,
různým zbožím takřka zatarasené, nalezala se též
klec s medvědem z cirku Nikitinova. Krmení šelmy
bylo právě skončeno a dozorce odešel pro vodu, při
čemž však opomenul připevniti ochranný štít, zakrý-
vající mříže. Když desítiletá dceruška strojníka Sv-
kova dostala se úzkou uličkou mezi zbožím ku kleci,
vztáhl po ní medvěd tlapu, přitáhl nešťastné dítě
k sobě a zahryzl se jí zuřivě do nohy. Na pokřik
dítěte ihned přikvapili lidé, aby mu přispěli ku po-
moci, avšak ani dozorce, bušící zuřivě do šelmy že-
leznou tyčí, nemohl dosáhnouti toho, aby svoji ko-
řist pustila. Ve svém zoufalství odhodlal se strojník
k zoufalému činu a podařilo se mu jediným trhnutím
vyrvati dítě z tlamy šelmy. Případ ten způsobil na
lodi hrozné rozčilení. Kapitán dal loď ihned obráti
a vrátil se do Saratova, kdež těžce zraněnému děv
čátku musila býti nožka odňata.
= Manželské drama. Z Paříže se oznamuje
Onehdy odpčledne o čtvrt na čtyři hod. přijela hra-
běnka de Cornullier, rozená komtesa de Boisdene-
metz v elegantním povoze do ulice de Provence za
velkou Operou a dala zastavit před domem, v němž
bydlel její milenec. Na schodech domu odehrálo se
krvavé drama. Hrabě Cornuliier byl sledoval svoji
manželku, viděl ji vstoupiti do domu a na schodech
střelil třikráte na svoji manželku z vojenského revol-
veru. Všechny tři rány ji zasáhly a dáma klesla
těžce raněna na schodech. Hrabě dal se na útěk,
byl však ještě v domě zatčen. Raněná hraběnka do-
pravena byla do nemocnice Laribosire, kdež záhy
potom zemřela. Hrabě odveden na komisařství, tázal
se, byl-li k jeho manželce povolán duchovní a když
k otázce přisvědčili, jevil velké uspokojení. Hrabě de
Cornullier jest 45letý. Měl proces o rozvod se svou
manželkou. Od několika měsíců věděl hrabě, že
manželka jeho má milostné styky s jedním z jeho
přátel a došlo i ke srážce, při níž hrabě Cornullier
svého soka spráskal jezdeckým bičíkem. Hrabě Cor-
nullier, jenž jest jezdeckým důstojníkem na odpo-
činku, podal pak žalobu o rozvod od své manželkya
opustil se svými třemi dítkami manželský příbytek.
Od té doby dal svoji manželku střežit. Těchto dnu
bylo oznámeno, že manželka jeho má dostaveníčko
v ulici de Provence a hrabě si na ni počíhal. Udal
na komisařství, že neměl v úmyslu usmrtit svoji
manželku, avšak jsa rozčilen její nevěrou a hanbou,
již způsobila jeho jménu a svým třem dětem, po-
zbyl rozvahy. Oči prý se mu zalily krví, když viděl
manželku vstupovati do domu milencova a bezděčně
prý vytáhl revolver a střelil, aniž mířil. Viděl prý
jedva, kam střílí a lituje, že příhoda tak hrozně
skončila.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 15. listopadu 1900: Šťaslná Marie.
dcera obuvnického pomocníka, 8 měsíců, 85—III.
Brokeš Josef, čalounický pomocník, 61 rok, 186—V
Studihradová Terezie, vdova po kamenníku, 65 roků.
216—V. Landa František, syn dělníka, 13/4 roku,
216—V. Malý Jaroslav, syn krejčího, 91/2 roku.
1152—II. Sokolova Žofie, komptoiristka, 19 roků.
1235—II. Popelerová Aloisie, vdova po řezníku
#6
alto_textblock
#6
68 roků, 785—VII. Pazourková Marie, vi.
obuvníku, 70 roků, 313—II. Kudrna Karel, kustot
44 roky, 74—II. Deml Edvard, c. k. nadstrážník,
34 roky, 312—II. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Hrouda Josef, realista, 17 roků. Schneiber-
gová Emma, soukromnice, 24 roky. — V josefov-
ské nemocnici: Zázvorková Anna, posluho-
vačka, 50 roků. — U milosrdných bratří:
Mlejnek František, čalounický pomocník, 24 roky.
#7
alto_textblock
#7
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve středu 21. listopadu.
Odpoledne o 3. hod
Představení pro lid.
Pan ředitel.
Komedie o 3 dějstvích od Alex. Bissona a rab. Carré-
Přeložil K. Kadlec. Režisér: Jakub Seifert.
Ve středu, 21. listopadu
63. hra v předpl
3. čtvrtka.
#8
alto_textblock
#8
Fra Diavolo.
Komická opera o 3 dějstvích. Text napsal E. Seribe.
Přeložil J. J. Kolár. Hudbu složil D. F. Auber. Režisér
Ad. Krössing. Dirigent Moric Anger.
— Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Konec o 1/210. hod.
#9
alto_textblock
#9
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Ve středu 21. listopadu.
Začátek o 1/27. hod.
Třicátétřeti lidové představení za poloviční ceny.
Sedlák křivopřísežník.
Obraz ze života o sedmi odděleních. Die L. Grubra
upravil J. J. Staňkovský.
27007
#10
alto_textblock
#10
Švandovo divadlo na Smichove
#11
alto_textblock
#11
Ve středu 21. listopadu.
Začátek o 7. hod.
Cyklus Jednoty českoslovanské IIi
Poprvé na českém repertoiru:
Plody osvěty.
Veselohra o čtyřech jednáních od hr. N. L. Tolstého.
Přeložil Libor Petr a Pavel Papaček. Režisér p. Kubík.
#12
alto_textblock
#12
Trikotové košile
trkotové živůtky
trikotové spodky
#13
alto_textblock
#13
trikotové punčo-
chy, ponožky, ná-
tepničky a veške-
ré zboží pletená
doporučuje v nej-
větším výběrua
3150
#14
alto_textblock
#14
nejlevnějších cenách
#15
alto_textblock
#15
J. NOVÁK v Pnaze
Vodičkova ulice, „U Štajgrů“.
#16
alto_textblock
#16
284
#17
alto_textblock
#17
281-
#18
alto_textblock
#18
a aby jí pak chvátala ku pomoci; neboť ubohá Bretoňka
předvídala jen neštěstí.
V té chvíli, kdy se Marie de Verneuil ubírala na
ples, odehrával se v komnatě markýza de Montauran
výjev dosti zvláštní. Mladý markýz dokončoval právě svoji
toilettu a připevňoval si širokou rudou šerpu, jež mu
měla sloužiti za odznak jakožto nejpřednější osobě v ce-
lém shromáždění, když vešel abbé Gudin se znepokoje-
nou tváří.
— Pane markýzi, pojďte rychle, pravil, jen vy bu-
dete moci ukonejšiti bouři, jež se strhla z neznámé pří-
činy mezi vůdci. Praví, že opustí službu královu. Myslím,
že ten dábel Rifoěl je původcem celého toho povyku.
Tyto hádky mají původ svůj vždy v malichernostech.
Paní du Gua prý mu vytkla, že se na ples velmi špatně
ustrojil,
— Ta žena je nejspíše šílená, zvolal markýz.
chce-li ...
— Chevalier du Vissard, pokračoval abbé, přerušiv
náčelníka, odsekl jí, kdybyste prý mu dal peníze, jež
jste mu jmenem krále slíbil . ..
— Dosti, dosti, pane abbé! Nyní chápu vše. Tento
výjev byl umluven, pravda že? A vy jste vyslancem . ..
— Já, pane markýzi? zvolal abbé opět jej přeru-
šuje; já vás budu vydatně podporovati a doufám, vy mi
učiníte, co je spravedlivo, a uvěříte, že opětné vyzdvižení
našich oltářů ve Francii a dosazení krále na trůn jeho
otcův má pro moje pokorné působení více půvabu než
biskupství rennské, jež jste . ..
Abbé se neodvážil pokračovati, nebo při těchto slo-
vech objevil se na tváři markýzově trpký úsměv. Avšak
mladý vůdce zaplašil ihned smutné úvahy, do nichž se
#19
alto_textblock
#19
intelligentnějšími než ostatní, jak mají zacházeti se dvěma
děly, jež dle všeho byla celým dělostřelstvem budouci
armády royalistické. S hlučným křikem byl přivítán pří-
chod garsů z Marignay, jež poznali dle jejich praporu.
Dík tomuto pohnutí, jež způsobila v táboře tato tlupaa
rektoři, mohla slečna de Verneuil bez nebezpečí projítia
vstoupiti do města. Vešla do nepatrného hostince neda-
leko domu, v němž měl býti pořádán ples. Město bylo
tak přeplněno lidmi, že slečně de Verneuil se podařilo
teprve po nevýslovných obtížích obdržeti malý neúhledný
pokoj. Když se v něm zařídila a když Galope-Chopine
odevzdal Francině krabici se šaty její velitelky, stanul
chouan u dveří v nevylíčitelné nerozhodnosti a očekávání.
V každém jiném okamžiku bývalo by slečnu de Verneuil
bavilo pozorovati, jakou bytostí je bretoňský venkovan,
octne-li se mimo svoji farní osadu, avšak nyní zrušila
kouzlo, vyňavši ze sáčku čtyři tolary po šesti francícha
podavší je chouanovi.
— Tu máš, pravila Galope-Chopinovi, a chceš-l
mi udělati něco k vůli, vrátíš se bez odkladu do Fougěru,
aniž půjdeš táborem a okusíš mestu.
Chouan, ohromený takovou štědrostí, pohlížel stří-
davě na čtyři tolary, jež dostal, a na slečnu de Verneuil;
tato však pokynula rukou a on zmizel.
— Kterak jej můžete jen poslati zpět, slečno, tá-
zala se Francine. Neviděla jste, kterak jest město obklí-
čeno! Kterak je opustíme a kdo vás bude zde chrániti?
— Nemáš svého ochranče, odvětila slečna de Ver-
neuil, houkajíc žertem temně jako Marche--Terre, jehož
pohyby se snažila napodobiti.
Francine se zapýřila a usmála se truchlivě nad ve
selostí svojí velitelky.
Chouani.
#20
alto_textblock
#20
71