#1
alto_textblock
#1
1903.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listye
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v pátek dne 17. dubna.
#4
alto_textblock
#4
NARUDNÍ
#5
alto_textblock
#5
LSIi.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 105.
Čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3t
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Jak se vláda chystá na novou
českou obstrukci.
Z Vídně, 17. dubna. Říšský věstník
dra. Körbra »Neue Freie Presse«
uveřejňuje proti ohlášené české ob-
strukci tuto nótu: »Nové hrozby ob-
strukční, Čechy pronášené, budou míti za
následek, že reforma jednacího řá-
du, na kterou dojíti mělo hned po svátcích
velikonočních, bude odstavena. Bu-
dou-li hrozby uskutečněny, poslanecká sně-
movna bude se zabývati napřed českými
pilnými návrhy, neodvolanými. Ve výbo-
ru vyrovnacím a celním bu de
čeleno pokusům Čechů o prů-
tah. Oba výbory zasedati budou
denně. Jest dále úmyslem prodlou-
žiti zasedání poslanecké sně-
movny do pozdního léta, ba také
na déle.
Nevěří se však, že Čechové setrvají
obstrukční taktice, naopak, jest domněnka.
že po velké schůzi důvěrníků dne 26. dubna
zase najdou se prostředky a cesty do poli-
tiky klidnější. Že vláda není s to, aby vy-
hověla českým požadavkům, aby zavedena
byla vnitřní úřadní čeština a zřídila se če-
ská universita na Moravě, jest českým po-
slancům zjevno do té míry, že nemohou
doufati, že by naleháním na splnění svých
požadavků způsobili parlamentní situaci
sobě příznivou.
V politických kruzích nepochybuje se,
že Čechové přesvědčí se na novo, že jich
obstrukční taktika jest marnou a nebudou
dále brániti parlamentní činnosti. Na vše-
chen způsob dlužno se však připraviti na
nějaké promarnění drahocenného času.«
Pan dr. Körber a jeho vždy věrná
»Neue Freie Presse« mohou věděti, že Če-
chové prostředky, kterými provozována má
býti obstrukce, zvolí sami a nedají si ji
diktovat ani ministerským předsedou ani
jemu oddaným orgánem. Že k těmto pro-
středkům nenáležejí pouze pilné návrhy, jest
pro každého člověka, parlamentních věcí
znalého, zjevno. Co se týče nového
jednacího řádu, jest věru skvostným
zjevem, kterak odstavení jeho »Neue Freie
#9
alto_textblock
#9
Presse« najednou uvádí s taktikou če-
skou v souvislost! Právě tento list
brojil proti opravě tohoto řádu co nejprud-
čeji a jak Všeněmci tak sociální demokraté
hrozili teď v posledních dnech, že pro
jednání opravy jednacího řádu
nepřipustí. Ostatně Čechové jsou ve
svém odhodlání taktickém úplně své-
právni a zařídí svůj postup tak, jaké
bude chování vlády.
Mistodržitel hr. Pininski.
Ze Lvova, 17. dubna. Místodržite
hr. Pininski, který meškal v Benátkách.
vrátil se z dovolené a zúčastní se v neděli
pohřbu svého předchůdce kn. Sangusz ka.
jenž konati se má v Tarnopoli.
Demonstrace srbských studentů
ve Vídni.
Z Vídně, 17. dubna. Srbští posluchač
vysokých škol vídeňských prohlásili, že za-
přísáhli se, že pokračovati budou ve svých
demonstracích proti dvor. radovi Jagičov
a všemi prostředky zmaří jeho přednášký
povelikonoční.
Velké výtržnosti v Záhřebě.
Ze Záhřeba, 17. dubna. Včera byl
vypovězeni dva dalmatští stu-
denti, protože zúčastnili se demonstrací
předvčerejších, na deset let z hlav-
ního města. Kromě toho bylo na 130
studentů, kteří se zúčastnili projevu pro se-
dláka Pasarčiče, zavražděného četníky
v Zabreziči, odsouzeno dílem k peně-
žitým pokutám, dílem k vazbě až do dvou
neděl.
Následkem toho došlo zase včera k vel-
kým demonstracím, kterých se však zúčast-
nilo netoliko studentstvo, nýbrž také občané
a dělnictvo. Studenti shlukli se na Ilici. Tam
provolali výkřiky proti bánovi, zemské vládě
a Maďarům. Policie je rozehnala. Současně
několik tisíc osob čítající dav, prozpěvuje
chorvatskou národní hymnu, bral se ulicemi
a cestou rozbíjel okna směřuje
k ředitelství státních drah, se
kterého svrhl také několik štítů.
Pak bral se lid k nádražní budově stát-
ních drah. Před ní nalézala se velká hro-
mada štěrku. Nastalo kamenován
nádraží, jež trvalo půl hodiny. Skoro
všechna okna tohoto nádraží byla rozbita
#10
alto_textblock
#10
Později teprv přikvapily jízdní policie
a spolu četnictvo, jež bylo zdrženo de-
monstracemi studentů na Ilici. Policie
užila ihned zbraně. Dav rozptýlil se
však po většině rychle do parku, poněvadz
bylo ohlášeno, že povoláno bylo vojsko.
Nařízeno potom policii i četnictvu, aby hlíd-
kovaly ulicemi, jelikož byla obava, že výtrž-
nosti se budou opakovati. To se však ne-
stalo. Všechny opposiční listy,
které pojednávaly o předvčerejších událostech,
byly zabaveny. To bylo také spolu
příčinou rozechvění, jež způsobilo pří-
hody včerejší.
Také před jižním nádražím došlo k de-
monstracím. V ulici Kukovičově dva strážníci
zatkli mladého muže a spoutali je j. Lid
však donutil stražníky, že propustili spouta-
ného. Strážníci dali se na útěk, mladý muž
zůstal na ulici státi. Přivolán byl z
blízka zámečník, který propilo-
val vězni pouta a ten pak prchl.
Na prostranství před nádražím státních
drah shlukl se pozdě v noci zase veliký zá-
stup, by prohlédl si spousty, dříve zde způ-
sobené. Najednou zástup maďarských
dělníků počal do lidu mlátiti
holemi. Byly zbity osoby nevinné. Udá-
losti včerejška byly dobře zorganisovány,
což jevilo se zejmena v účastenství
žen. Z oken bylo slyšeti na hlavních tří-
dách hlasy žen. Byly to výkřiky proti policii,
Uhrám a vládě.
Ze Záhřeba, 17. dubna. Demonstranti
včera oklamali pozornost policie.
Již podvečer shluklo se v ulici Markétině
velké množství, jež neustále demonstrovalo
a policii zaměstnávalo. Tato soustředila své
snahy zejmena na to, aby zabránila postupu
lidu do Ilice. Veškeré ulice, do ní vedoucí,
byly uzavřeny. A tu jedné části demonstrantů
podařilo se nepozorovaně se dostat k uher-
skému státnímu nádraží.
Před budovou ředitelství stanul dava
provolal »Abcůg!« Maďarům. Potom strhl
štít s kanceláře, ve které se vydávají jízdní
lístky Pak spěchal lid na náměstí císaře
Františka Josefa k nádražní budově, kdež
se postavil před velkou dvoranu. Najed-
nou spustilo se pravé krupobití
kamenů na dvoranu. Všechna
#11
alto_textblock
#11
FEUILLETON.
#12
alto_textblock
#12
Marie postalova.
Vzpomínka z dětských let.
Bylo to na samém konci osmdesátých let
kdy prvně a — nemýlím-li se — i posledně by
jsem u Dostalů v Poděbradech. Někdy na za
čátku září v neděli dopoledne jeli jsme tam po-
vozem z Nymburka — rodina tamějšího ředitele
cukrovaru Karlíka a já. Od Dostalů znal jsem
dotud jenom Dolfíka, ale již cestou do Poděbrad
přičinily se Karlíkovy děti, abych stal se — ne-
dočkavým.
Dojeli jsme. Prožil jsem tu den, kterýž svými
dcjmy působil na mne nezvykle mile; i dnes
marně hledám z celé té pestré směsi událostía
dojmů, jež leží za mnou, den podobný tomu
jejž ztrávili jsme tam — u Dostalů v Podě-
bradech.
Že droboť od Karlíků s tou drobotí od Do
stalů byli si zvyklí, není divu: jední u druhých
byli jako doma. Ale ani já jsem jim nevadil,
ač cizí. Od prvního překročení přes práh villy
byl jsem jejich, těch dětí.
Vzaly si mne na starost... Celou „akci“
řídil Dolfík, který mi připadal mezi všemi jako
komandant. První, s čím se mi svěřily, byla je-
jich činnost ve prospěch Ústřední Matice školské
Prozrazuji slavným úřadům, že si ty děti do-
konce pořídily jakýsi odbor Matice. Dolfík po
boku se svou sestrou, tak záhy zesnulou, i s těmi
#13
alto_textblock
#13
ostatními ukazovali mi se zářícíma očima výkazy
dosavadní své činnosti v tom směru. Nic u těch
dětí se nepodnikalo, aby nebylo vzpomenuto zá-
roveň i jmenovaného účelu ...
Tak tomu bylo také odpoledne toho dne. Ve
prospěch Matice na malém dvorku za villou stří-
leli jsme pistolkou do terče o cenu. Měl jsem
před tím v rukou leda prak, kterým jsem strašil
vrabce. Nevím, jak se tedy stalo, že jsem získa
cenu. Zdá se mi, že to ty dobré děti tenkráte
tak narafičily, aby mi udělaly radost a samy aby
měly radost ještě větší. Cenu: malou zlatou zá-
věsní tužku odevzdala mi tenkráte za vítězoslav-
ného jásotu celé drobotiny Marie — — se kterou
jsme se nedávno navždy rozloučili.
Několikráte v letech pozdějších měi jsem
sto chutí o této tellovské trofeji své napsati ně-
kolik veselých řádků, ale teď už k tomu ne-
dojde ... Dnes do takového obrázku, jenž jindy
mohl snad býti plný skotačivých paprsků naděj
ného, ničím nezkaleného mládí, maně vetřel by
se velmi smutný stín.
Mimoděk netroufá si péro dotknouti se dal
ších momentů, jež z tohe dne utkvěly v paměti
Ale naproti tomu jeden, nikdy nevyhladitelný
dojem se tu péru vnucuje.
Připadalo mi tenkráte, jako by všechny ty
děti u Dostalů byly vlastně několik osob s jedi-
nou — duší své matky. Co činily, bylo vlastně
vůlí duše matčiny, všechno to krásno, ke kte-
remu již tehdy tíhly, bylo cílem vlastně zase
jenom duše matčiny — — kterou bylo všude
#14
alto_textblock
#14
znáti jako řídký zjev, řídký v našich domácno-
stech, kde tak málo setkáváme se s poesií ve vý-
chově dětí i v jednání rodinném, jež tam u Do-
stalů musila rozehřáti i každého cizího příchozího
prosaistu.
Někdo mi snad zazlí, že odkrývám roušku,
jíž každý rodinný život právem se přikrývá. Je-
nom že v tomto případě paprsky z toho domácího
jasu již dávno pronikly na veřejnost i bez těchto
řádků vlastní silou.
To, co povíme, opakujeme pouze ze známé
skutečnosti.
Tehdejší paní hostitelka naše, jak víme,
sama zapsala se v knihu veřejnosti pod jménem
slečny Horské jako dramatická umělkyně. A její
děti... Tím Dolfíkem z této mé vzpomínky je
básník A. B. Dostal... Druhé dítě: Leopolda
vyšla do světa touže cestou, jako její matka, na
prknech, které znamenají svět. A Marie jest —
ne: byla českou malířkou ...
Smrt vzala jí umění a matce. Ale té vůdčí
duši zbyly tu děti druhé, jež dojista českému
umění i jí nahradí ztrátu, oběť osudu.
V neděli, dne 29. března, byla Marie pocho-
vána. Když stál jsem v poledne sám před jejím
katafalkem, nebe bylo do šeda zataženo jako há-
vem smutečním. Ale ke třetí hodině prodíralo
se závojem šedivým slunce a ve tři hodiny, kdy
Marii pochovavali, zasvitlo docela. Všimli jste
si? Podál jejího hrobu v tu chvíli rozezpíval se
#15
alto_textblock
#15
pták ...
#16
alto_textblock
#16
Danko