ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 09f6ecf0-71e1-11dc-af3e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
ALTO TextBloky — 33
#1 alto_textblock #1
Strana 10.
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY.
#3 alto_textblock #3
21. srpna 1904. Císlo 230.
#4 alto_textblock #4
další otázku, nepoznatelna-li na obraze její tvář nebyl odpověděl: »Odpusťte, slečno, v této příčině dopusti jsem se skutečně hříchu, však bude li mi k vůl němu uzavřeno nebe dobra, tím s vělším jáso- tem vítati mne bude nebe krásna. Nemohl jsem se odhodlati, abych pozměnil tvář své bohyně. která by byla okamžitě poklesla na všední sm telnici, kdybych byl jiný dal výraz jejímu oku. kdybyste Svobodou na měm obraze nebyla vy) Dílo mé ničím by nebylo bez vaší krásy!« Prudký zápas vznícen tím v prsou dívky Věděla, že tím zdrcen bude ten, kterého tal vroucně miluje a na druhé straně blažený po cit rozléval se jí v prsou při myšlence, že nej povolanější apoštol pravou hymnou oslavova jeji krásu. Nezapřela v sobě ženu . .. Co mohlo se ostatně podniknouti proti tomu co hotovou, neodčinitelnou bylo událostí ? V ne malém rozhořčení opustila atelier, aby o tome zvěděla, zpravila milence svého. Tušila věci ne blahé. Mimo nadání ale vyslechl mladý sazeč mi lenku svou se zdánlivým klidem. Pronesl pouze slovo: »Neštěstí, žes příliš krásná.«
#5 alto_textblock #5
Sál v dvoraně umělců byl po celý den plný. Obecenstvo hrnulo se do výstavy uměle leckého dila prvního řádu. Idea i proveden obrazu malovaného v plném jasu byly skvostné. Bohyně Svobody na řeckém triumfálním voze oslňovala. Ztepilost, nadšení a odvaha zářila krásného, po pás obnaženého těla, plného pů- vabů. Stála na rozdrcených okovech a v pravie třímala trojbarevný prapor, jenž snoubil se proudem dlouhých jejich vlasů a do polou halil tvrdý její prs. Nikdo odloučiti se nechtěl od zjevu tohoa když jeden z přítomných uměleckých referentů připomenul, že nejsou to formy malířem zbá- sněné, žena tak krásná že existuje, nikdo tomu nevěřil. Když ale veřejný tisk to potvrdil,že cizina aspoň nyní zná, jak krásné ženy rodi tato země, tu teprve celá procesí putovala do výtvar ného sálu. Výstava následkem toho o celý týden prodloužena. Jednoho dne prodral se zástupem, jenž tlačil se před obraz, mladý, zachmuřený muž. Nikdo si ho nepovšíml, dralo se jich ku předu víc. Však než tomu mohlo býti zabráněno, mávl mladík rukou proti obrazu a — dlouhým řezem, sáhujícím od hlavy až po bok zhyzděn byl zjev bohyně Svobody. Netřeba připomínati, kdo byl spáchal vandalism. Obecenstvo v prvním okamžiku jakoby bylo ztrnulo. Nikdo z místa se nehnul, nikdo nepohnul rukou, nikdo zvuku nevypravil ze sebe. Tak mocně působil výjev na přítomné. Julius bledý, křečovitě v rukou svíraje nůž. stál tu s hlavou skloněnou jako socha. Přikvapivši konečně sluhové s kustodem čele, konečně se ho zmocnili. »Nešťastníče, co jste to udělal ! — zvola kuslos. A tu teprve jako příval bouře zaburáce hněv přitomných. Z Juliova hrdla vydrala se pouze slova: »Dělejte se mnou co chcete !« Odvedli ho. Měl být pohnán před soud, ale nedošle k tomu. Byl odevzdán ústavu pro choromyslné A. Byr.
#6 alto_textblock #6
Strašidlol
#7 alto_textblock #7
Konečně událost v těchto psích dnech! Pryč s mořským hadem!
#8 alto_textblock #8
Sensační zpráva reportéra Zoufalého. Ba, není už, jak bývalo l Docela z módy vyšly ty překrásné, roman- tické povídky, nad nimiž se nám v mládí kdysi dech tajíval a z rozkochané fantasie až hlava bolela; už leda kdesi v koutě odřené empirové knihovny leží nudou a prachem ožrány rozma nité ty Spiessovy krvavé »Olivie Amenuti« »Giowani Liobatti«, nějaká Tob. Mouřenina Lilo- myšlského »Historia kratochwilná o jednom sedlském pacholku, kterak u sedláka za tř groše sloužil a o poběhlým židu« (1604) nebo »Rytíře Brendy duch«, »Mnislaw a Swětiwina«. či proslulá pohádka Mm. Leprince de Blaumont »La Belle et la Běle«. A s takovými setlelými rozpadávajícími se knížkami umřela romantika nadobro. Kde jsou dnes ta nezapomenutelná randez- vous v růžových besídkách, při nichž naše bou- belaté Naninky chvěly se nám v náručí pře štiplavou tatínkovou španihelkou zlaceného knoflí- ku; kde jsou ty kytary na stuhách zelených blankylných, poetické kytary, jež drnkávaly tak líbezně na výletech kdesi v stinných »Libán- bách«, »na rozkoši« či dokonce »na šištotě« kde jsou neuměle, nám však přerozkošně drahou ručkou malovaná, špendličkem ozdobně propí- chaná psaníčka lásky, svazečky chatrného pa- píru, popsaného nemotornými, ale za to hodně upřímně míněnými veršíky, kde provazové že- bříky a komické dýky, které jsme úzkostlivě skrývali na hambalkách, kde slavné paměti krinoliny a pod nimi v zrádných spoustách ba- tistu punčošky bílé jak sníh, pěkně napjaté — bože, co jsme pro ně nocí probděli! — a kde naše košaté, červené, hedvábné parasoly po dva- ceti rýnských a alba vybledlých fotografií —a svéží krajky na dívčích ňadrech — a voňavé květiny — a úsměvy... Všechno, všechno to již dávno pohaslo. Divná dnešní mládež zcela blaseována dokonce již ani netanči — óh, ty naše skvělé gavotty menuetly! A nevěří již na nic: na štědrého svatého Mikuláše ne, ani na uřknutí, ba, prý snad ani na čápa a vránu. A tak i ta ubohá strašídla — chval každý duch Hospodina! — upadla v nevážnost. Kdo pak si teď, na příklad, na cestě z pardubické pivnice vzpomene, žo o půlnoci jezdívá Poštov- skou ulicí z Vyšehradu do Jirehář černý, čtyř- spřežný kočár zakletého mlynáře, kdo se př kozlu »u Tomáše« pomodlí za nešťastného kostlivce, jenž s rachotícím hřebem v lebce ob- chází tam v sousedství! A ti černí muži se žhavýma očima, krčicí se v nezbádaných kou- tech ponurých staroměstských domů, ti bezhlaví jezdci v Hluboké cestě i jinde a zazděné krásné jeptišky (»u Ježíška« na Malé straně) a četné prokleté šlechtičny! Vltavský vodník šel snad už do pense i s venkovskými v řemesle sou- druhy, bludičky se asi ohlédly po jiném, vděč
#9 alto_textblock #9
nějším zaměstnání, skřítkové steskem vymřeli — nemluvě ani o pověstném kdysi, tak tajemném strašidle podskalském. Místo o příšerách hovoří se dnes o nejno vějších kloboučeích slečen radových, za bez hlavé muže máme hrůzu lyrických pseudonymů hrdých vyznavačů krajní dekadence, a — apro pos, byli jste na plzeňské výstavě? Nu, žijeme v XX. století. Tím více překvapuje interessantní faktum že v době tak osvícené a sotva několik kilo metrů od Velké Prahy nestyděl se ukázat duch, opravdový, zjištěně pravý, všemi příslušným vlastnostmi nadaný duch — — — Když drát přinesl první zvěsť o podivn této příhodě, zimničné vzrušení se zmocnil všech členů redakčního kruhu. »Já nejdu, já mám ženu a dvě děti.« »Já teprv ne. Já jich mám šest a teprve před týdnem zemřela mně tchyně.« »Já si nedávno koupil třetinu čtvrtky se dadla v Národním — nemohu !« »Moje žena je předsedkyní »Niněry«. Kdo pak by dětem vařil a rozepínal kalhotky, kdyby jim čert tátu vzal !« »My včera »u Fleků« bulčičku nedohráli.« Bouře hlasů se rozpoutala, každý se bráni z plných plic.« »Já mám na Ferdinandce dům — ani mě nenapadá!« basoval náš sťastný novopečený dědic.« »A já mám upřímné děvče, jsem milován a přiliš, příliš šťasten — mne přece poslat ne- můžete,« fistulí pískal zlatovlasý Benjaminek nezkušenec naivní. »A já — nhn, nhn — já jsem — nhn — ve spolku svatého — nhn, nhn, nhn — Jo sefa, já bych se jistě nevrátil !« rozškytal se chudák X, jemuž taky říkáváme »stará Blaž- ková — hadr.« Vřava k nepopsání — jenom já jsem mlčel. Což — ženy nemám, dětí, myslím, též ne, poslední milenka mě zradila už dávnoa dávno, stojím tu jako hruška v širém poli — ničeho nemám, po ničem už netoužím, neoče- kávám ničeho víc — což, mohl bych to zkusit. A když by mě to tam i tento — jaký pak ja mám život! Po starém mládenci každý jen kamenem posměchu hodí... Půjdu tam —a bastal Chefredaktor, skoro již na rozpacích, ra dostí div mě neumačkal, když jsem mu oznámii své odhodlání, a druhové, nešlechetníci, unisono zajásali. Nuže — vyzbrojen třemi dotýkanými rů- ženci, prastarým, z Pekelného žaltáře v museu tajně opsuným receptem na vymítání dábla, oháněje se glejtem nějakým od padařovského p. Alfonsa Šťastného a pokuřuje v tabáku při- míchané svěcené kadidlo, vydal jsem se na je- višté sensační události. I dluhy jsem dříve po- platil z chefovy královské zálohy a v hospůdce své rozloučil se s přáteli, při čemž plakala je dině černovlasá Mařenka (někdy jsem ji kupo- vával mandolety). Také jsem testament napsal — A přišel jsem, viděl a slyšel a nestalo se mně pranic. Zde stůj mé věrné vylíčení hrůzo strašné duchové historie: Smavá oasa v poušti nudných řepných lánů kupí se na nízkém svém pahorku park topolů, dubů a sestárlých jabloní za sáhovou hradbou z kamene, bůhví odkud až přivezeného v hlinitý ten kraj; z bujné zeleně vyhlédají sešlé glorietty. nakřivené korouhvičky na prejzových střechách, pěkně vykrojené štíty s vázami, čerstvě natřené veselou žlutí, z révoví blýskají bohatě zamřížo- vaná okna v bílém pažení, široká brána se sva- tým Šebestiánem mezi amoretty na pilíři zve v rozsáhlé nádvoří, kde jsou dřevěné pavlače, světlé klenuté stáje, chladné komory a sličné kovaná, zrezavělá, věčně polámaná pumpa. Opu- štěné panské sídlo z času rokoko — to je N— ský dvorec, na kterém z dopuštění božího »starého jemnostpána« vládne pan správce Že- žulička so svou paní Žežuličkovou, již si před půl rokem přivezl odněkud z kopců, děvčátk ještě, buclatou, růžovou. Nedávno si mladí lidé zaskočili do Prahy k nákupům; paní správcová pozamykala skříně. zásuvky a pak i všecky pokoje — té čeládce nikdy není co věřit — požehnala sebe i chote křížkem a jeli. A pak se to stalo. Mladinká Franliša, kyprá, růměnná holčina vždy povážlivě vykasaná, běži v poledne druhý den bílou, cihlami dlážděnou síňkou, běží s pr- kénkem čerstvých homolek podle dveří jídelny a tu — slyš! v této místnosti, od jejíchž jediných dveří klíč má v kapsičce milostpaní v Praze, slyšeti jest zřetelný šelest v knize převracených listů. Františa v neukrotitelné ženské zvědavosti skloní se ke klíčové dirce, oči třeští . . . hrůza, hrůza: za těžkým, řezaným stolem sedí tam ja kási stará paní nevídaného kroje, v květovaných sukních, obšírných na půl jizby, ve vystřiženém krajkovém živůtku, měňavém kabátku, vzdutých rukávů, s takovým dlouhým, jemným, vyšívaným a třepenitým ručníkem nebo čím na loktecha s drahými kameny na hřebenu v bílých, vysoko divně vyčesaných vlasech. Sedí, sedí, a v Plsmě, jež leží na stole, se přebírá; a jak se služka na ni vyjeveně dívá — stará paní pomalu po dveřích se otočí, oči má ohnivé . . . ó, spaste duši! Homolky se prudce rozpleskly na červe- ných dlaždicích, jak Františa uděšena ode dveři odlétla. V kuchyni bez dechu klesla na lavici za chvíli věděl o zjevení kde kdo ve dvoře. Paní Žežuličková, sotva po návratu domů vyslechla vyjevenou děvečku, jala se cbystati prádlo, že tady nebude a nebude, že se vrát k mamince. Stěží trochu ji uchlácholiv, choť ihned za- řídil akci k zažehnání příšerného hosta. Přisli kněži v černých sutanách, přišli ušňupaní ko- stelníci, říkali mocné latinské modlitby, kropili vodou a vykuřovali špatným dřevěným uhlím, ale jakmile vše utichlo — za poledne duch seděl v uzamčené jídelně, listoval v knize, a když se plamennými zraky vážně a přísně podíval ke dveřím, všichni zvědavci v síni s hrůzou vždy od nich uskočili, jako plena bledi. Přišli čaro- dějové s hor, volali strašné kletby, při kterých vlasy se ježí, přišly baby zařikávačky z beze dnými mošnami — nepomohlo. Paní správcová plakala, že ve dvoře nebude a nebude. Odstranili z jídelny bibli a kladli tam vždy jiné a jiné, všecky možné knihy a brožury, ča- sopisy, noviny, ničeho se neštitíce. Ale přízrak
#10 alto_textblock #10
dychlivě četl všechno: nezáživné romány i te nounké sešity špatně veršovaných básníček v nichž mladí gymnasisté, oni, suveréni života, povídají hrozné věci o »ženě-samici«, neesthe tické polemiky umělců a jalové fráze politické o nejnovějším mordu i inseráty záštiplných ně meckých firem v českých vlasteneckých listech A duchovi to nijak neškodilo, ba, četl vždy na pjatěji, vždy horečněji. Až jednou předložili strašidlu pařížské modn listy. Starou pani — nu, ženu, nedivno — tuze zaujaly: dovidala se o moderním taminu, violu. uni, granadinu barvy šampaňského vína, perlo- šedé a ecru, a že saisona favorisuje vzdušné látky hedvábně, něžně pruhované luoisiny, satin royal, crepp de chine, voil de soie, pak o vyší- vání broderi, o krajkách valencienských, holand- ských, aleneon, chantily, paličkovaných, tylových a o divotvárných rukávech. Tenkráte se duch už ani jednou neohlédl na ty, kteří třásli se z klíčovou dirkou. A najednou táhlý radostný vzdech: »Ko nečně !« zaševelil se rtů tajemného zjevu, jako když v pozdní jeseni vánek suchým listím po- hrává, tvář jeho se zjasnila a potom rázem stra- šidlo zmizelo, podobno svíce shasnutému plameni. Nikdo ho nespatřil více — Pan správce s chasou pro jistotu chvi ještě vyčkal, pak vhrnuli se do jídelny udatně až ke stolu a tam, kde modní časopis byl ote- vřen, čtli, že v posledních čtyřech nedělich se vyskytla pozoruhodná změna v damských úbo- rech, jež vzhlodem k budoucnosti nikterak ne- postrádá velikého významu a etitelky všemocné Mody zajisté překvapí. Že za podložku toiletám s měkkými a pod tíží spousty volantů, ryžů plisé svisle splývajícími záhyby znamenitě slouží tafetové spodní sukně, do kterých ve stejné vzdá- lenosti tři až čtyřikráte všita jest na prst tlustá šňůra, že takováto spodnička je stejně dlouhá se šatem, zkrátka, že — nelze toho skrývat — při každém novém modelu nutno počítati — s krinolinou — — — — — — — — — —
#11 alto_textblock #11
známek, že vskutku stoupám. Poznal jsem záhy příčinu toho. Ačkoliv jsem zdánlivě a stále kle- sal, byl jsem unášen mocným proudem vzduchu jenž prudce se hnal vzhůru. Klesal a stoupal jsem s ním. Znovu jsem otevřel záklopku. Marn namahání. Tlakoměr ukazoval výšku stále vzrů- stající a sám jsem se o tom přesvědčil, nebol země pode mnou stále klesala. Zavřel jsem zá- klopku, abych neobětoval ještě více plynu. Ne- dalo se nic dělat, bylo třeba čekat, co se stane. Stoupající proud vzduchu zanesl mne až na 3000 metrů, musil jsem se obmeziti na to, po- zorovati tlakoměr. Po nějaké době — zdálo se mi to věčností — jevily se příznaky sestupu. Zpozoroval jsem opět zemi. Vyhodil jsem pří- těž, aby sestup byl klidnější. Brzy jsem spatřil, kterak bouře potřásá větvemi; nahoře, v bouři samé, jsem ničeho nepozoroval. Záhy mohl jsem si uvědomit rychlost, jakou jsem unášen stra- nou. Pozoroval jsem jedva nebezpečí, když už jsem byl v něm. Strhnut šílenou rychlostí, smý- kán přes koruny stromů, každé chvíle ohrožován jistou smrtí, pokusil jsem se, vyhodit kotvu. Ale kotva se nezachytila a teď se zdálo, že je po všem. Na štěstí vznášel jsem se nad nízkým křo- vím. Maje tvář rozedranou, roztrhané šaty, po- tlučen a pohmožděn, nemohl jsem učiniti nic na svoji záchranu. Myslil jsem, že jsem ztracen, když pojednou balon zůstal viset na vysokém stromě. Byl jsem vyhozen z koše a pozbyl vě- domí. Když jsem se opět probudil, byl jsem ob- klopen několika sedláky, kteří se na mne dívali plni úžasu. Pak jsem se mohl vrátiti do Nizzy. kdež jsem poslal pro lékaře, aby mne opět
#12 alto_textblock #12
sešili.“
#13 alto_textblock #13
= Giosné Carducci o sobě. Jeden z literárníeh sborníků italských přináší ve svém srpnovém čísle karakteristický dopis Giosua Carduceia, nejslavněj- šího žijícího básníka italského, jenž na novo doka- zuje, že toliko člověk skutečně veliký je schopen sebepoznání. Město Florencie pozvalo Carduccia, aby pronesl slavnostní řeč při oslavě jubilea Petrarkova. Na to odpověděl Carducci z Oseny, kde hledá zota- vení, následujícím klassickým dopisem: »Velectěný pane starosto! Že Florencie při tak slavné příležitosti na mne vzpomenula, nanejvýš mne dojímá. Mluviti v Palazzo Vecchio o Francesku Petrarkovi u příleži tosti jeho šestistých narozenín jest něco, nad čím by každý velký duch, neřku-li já, nemohl se udržet aby nezajásal. Jak laskavě připomínáte, pane sta- rosto, mluvil jsem již dříve způsobem nikoliv ne vhodným o Petrarkovi. Avšak nyní „Nejsem již, čím jsem býval, zůstal ze mne toliko kus. A tento kus jest slabost a stesk“. Čítám šedesát devět jar ctěný pane starosto, a jsem churavec; co mi zbývá životní síly, stačí právě jen, abych sbíral, co jsemv lepších dobách napsal. Mohu říci, jako ona stařena v Athénách, když vracela Afroditě zrcadlo: „Jakou jsem byla, nemohu se zřít, jakou jsem, nechci se vidět.“ — Smím se tudiž skutečně a důvodně pova žovat za omluvena a prosím, abyste laskavě přijala vyjádřil ostatním můj nejvroucnější a nejoddanější dík za pozvání, jímž jsem byl nanejvýš poctěn.« = Dráha na Montblanc. Z Paříže se oznamuje Také Montblane dostane svoji dráhu. »Journal Ofi- cie!« uveřejňuje dekret, jímž se prohlašuje zřízen ozubené dráhy s mechanickým pohonem v departe mentu Haute Savole mezi nádražím Fayet Sain Gervais a vrcholem Aiquille du Gvůter za podn všeobacně prospěšný. Plán dráhy má být vypraco ván během letošního roku a podník proveden během šesti let. Počet a poloha nádraží budou stanoveny teprve po dohotovení plánu. Každým směrem budou od 15. června do 15. září konány denně nejméně dvě jízdy. Každý vlak bude sestávati nanejvýš z dvou vagonů, ne delších než po 20 metrech, rych- lost bude 8 kilometrů. Ceny dopravy budou na alp skou dráhu neobyčejně levné, totiž 1 frank 50 cent za osobu s 10 kilogr. bezplatných zavazadel a franky za kilometr a tunu nákladu. = Nejstarší řecký dopis, jehož originál je za chován, nalezen byl v Altice a nyní poprvé rozlu štěn A. Wilhelmem, tajemníkem rako nského archaeo logického ústavu v Atnénách. Je to tenká olověná tabulka (diptychon) složená a byla kdysi patrně ovi- nuta šňůrov, opatřenou pečetí. Na vnější straně na psána adresa: »Donést na hrnčířský trh; odevzdat pak Nauriovi aneb Thrasyklovi neb synu.« Uvniti nalezá se osm řádek textu: »Mnesiergos vzkazuje těm, kdož jsou doma, pozdrav a přeje jim zdravía oznamuje, že se mu takto dobře vede; kdybyste mi chtěli poslat houni nebo ovčí neb kozí kůže, ale pokud možná obyčejně a ne obroubené kožešinou, pak silné podešve. Jakmile bude příležitost, vrátím (je).« —— Situaci lze snadno uhodnout. Mnestergos je na venkově a mrzne, snad že byl překvapen před- časnou zimní bouří nebo opozdilými jarními mrazy. Kterak možno v Řecku mrznout, vylíčil dojemně již Hesiod ve svých »Dilech a dnech« a pocítil to mnohý archaeolog na svých cestách. Prosebný list Mnesiergův dle tvaru liter psán byl v první polovici etvrtého století před Kristem. Je to nejstarší příklad dlouhé řady řeckých dopisů, zachovaných na papyru nebo na hlíně a u nichž typická úvodní formulka, toliko z pravidla kratší, se opakuje, obsabujíc pozdrav a přání zároveň, s připojenou zprávou o vlastním zdraví. Římané úplně převzali tuto formu dopisůa ještě podnes počiná řecký lid svoje dopisy přáním dobrého zdraví adresátu se zprávou o zdraví pi- satelově. = Podivný proud. Z Filadefie se oznamuje: Lo- divodové a námořníci nedovedou si vysvětiiti po divný proud vodní, který objevil se pojednou u mysu Hatteras. O vzniku proudu anebo vlivu, který jej pů- sobí, není praničeho známo. Přímým následkem no- vého proudu jest, že skorem sto lodí zakotveno jes asi deset mil od břehu, nemohouce obeplouti kolem mysu. Veškeré lodi hnány jsou k severu. Mimo toho vane silný jižní vítr. Až dosud není známky na úlevu. = Podivné ozvěny. Časopis »LIntermédian do Chercheur et du Curieux« uveřejňuje zajímavý pře hled nejpodivuhodnějších ozvěn v Evropě. Ozvěna v parku ve Woodstocku, jež ve dne opakuje 17 sla bik, v noci pak dokonce 20 slabik, odráží bezpochyby největší počet slabik ze všech ozvěn. Ozvěna v Néré uprostřed hor, opakuje jedno slovo až 9krát; ve Wa lesu pod mostem u Monai odráží se zvuk rány kla divem na jeden z hlavních pilířů od protějšího pilífe ve vzdálenosti 576 stop a odráží se mimo to od vody a ode dna mostu. Temný, tlumený hukot, podobný nejspíše slénání člověka, opakuje se za 5 vleřin 25 krát. Avšak nejšprýmovnější ozvěna ozývala se v ko stele v Arigente v Italii. Nanejvýš nemotorně byla tam zpovědnice umistěna právě v onom koutě, odkud nejtišší záchvěvy tónů odrážely se neobyčejně hla- sitě. Po několika dnech bylo ve městečku všeobecné rozčilení, sváry vznikaly v domácnostech a na ulici byly samé hádky, neboť nejtajemnější tajemství, jež svěřována šeptem jedině zpovědníku, byla zřetelně slyšena cizími lidmi, rozletěla se po ulici a šířila s kvapem po celém městě. Klepařství ve městě dostá- valo nejhojnější stravu, manželé chtěli se mstít na hanobitelích své cti, ženy dověděly se leccos o svých manželech, nic se již nedalo utajit, až konečně zpo- vědník byl nucen vyhledat si jiné místo v kostele, načež teprve žvatlavá ozvěna umlkla. = Podivné »manželství« uzavřeno bylo těcht dnů v Manchestru. Tam se dal jakýs občan oddat se svou sestřenkou, ale ne proto, aby si založili útulnou domácnost, nýbrž proto, aby se bned po sňatku co možná nejrychleji rozešli. On ihned po skončených oddavkách šel po svém obvyklém za- městnání, kdežto »šťastná mladá panička «, jakoby se nic nebylo přihodilo, vrátila se do domu svých ro- dičů. Oba »manželé« totiž si navzájem slíbili, že hned po oddavkách budou se sobě pokud možno nej- více vyhýbat a pokud se tomu dá zabránit, nikdy se nesejdou. Příčinu k tomuto podivnému sňatku na rozchod zavdal odkaz bohatého strýce, jenž jej při- řknul oběma za podmínkou, že vstoupí spolu ve svazek manželský. Poněvadž však necítili k sobě nijakou náklonnost, ale laké si nechtěli dát ujíti dě- dictví, odhodlali se jako moderní lidé a dobří ob-
#14 alto_textblock #14
— —
#15 alto_textblock #15
— —
#16 alto_textblock #16
Tam v řepném fádním kraji už od staletí lid si vypravuje o zemance parádnici, která ten- krát, když paní a panny bednářem se šatit dá- valy, nejširší, nejsmělejší krinolinu nosila, takže bůh nemohl se již dívat na tu ohavnost a pro výstrahu všem ženám, i budoucím, těžkou kletbou stihl hřišnici: aby pokoje neměla po smrti, dokud nepravost její jinou takovou ne- bude přetrumfnuta.
#17 alto_textblock #17
Vladimír S. Čech.
#18 alto_textblock #18
Různě zprávy.
#19 alto_textblock #19
Santos Dumont o svých větro- plaveckých dojmech. Santos Dumont uveřejňuje ve sborníku „Echo des Deux Mondes““ svoje větroplaveck dejmy, z nichž podáváme tuto ukázku: Jedno z nejpodivnějších svých dobrodruž- ství zakusil jsem právě nad Paříží. Vystoupil jsem se čtyřmi přáteli ve velkém balonu, který jsem si dal zřídit, když jsem měl dost svého balonku „Brésil“, ve Vaugirardu. Při vzletu zdálo se být jen málo větru. Stoupali jsme zvolna vzhůru, hledajíce proud vzduchu. Do 1000 m. nenalezli jsme ničeho. Ve výši 1500 metrů zů- stali jsme skorem stát. Vyhodivše další přítěž, dosáhli jsme výše 2000 metrů. V tom okamžiku počal nás nestálý větřík hnát nad Paříží. Opu- stil nás, když jsme byli nad Louvrem. Sestou- pili jsme a nalezli opět všude klid. Teď událo se cosi podivného. Pod modrým, bezoblačným, slunce prozářným nebem, kam doléhal k nám jen vzdálený štěkot pařížských psů, byli jsme bezvětřím odsouzeni k nehybnosti. Stoupali jsme toliko a klesali. Míjely hodiny a byli jsme stále ještě nad Paříží. Smáli jsme se tomu sice, ale pak nastala únava a konečně znepokojení, tak že jsem již chtěl sestoupit uprostřed Paříže ne daleko lyonského nádraží, kde jsem objevil vol né prostranství. Věc však mohla být nebezpečna neboť v kritickém případě nemohl jsem se spo- lehnout na chladnokrevnost svých soudruhů. Větroplavectví nebylo ještě jejich zvykem. Nej- horší bylo, že jsme ztráceli mnoho plynu. Za- tím, co jsme byli zvolna unášeni k východu, vy- prázdnily se naše pytle s přítěží jeden po dru- hém. Teď byli jsme nad lesíkem vincennesským a musili již vyhazovat věci všeho druhu, pytle o přítěže, košíky od snídaně, dále lehké poln židličky, dva kodaky, krabici s fotografickými deskami. Přes to zůstávali jsme velmi nízko; byli jsme nanejvýš 300 metrů nad korunami stromů. Poněvadž klesání trvalo dále, dostával jsme skutečně strach. Zápasili jsme, abychom se udrželi ve výši, když náhlé zavanutí větru zahnalo nás přes Vincennes, tam, kde se nalézá závodní dráha. „Toť vhodný okamžik“, pravi jsem svým přátelům, „držte se pevně!“ Zároveř jsem spustil záklopku. Klesali jsme rychle, ale sestoupili skorem bez nárazu. Lidi, kteří mají před plavbou v balonu pří- lišnou úzkost, hledí upokojit Santos Dumont ná- sledovně: „Já osobně pocítil jsem v balonu nejen strach, ale dokonce i pekelnou úzkosta skutočné zoufalství. Ostatně ne často; nebot žádný sport z pravidla není bezpečnější, klid- nější a příjemnější. Je-li tu vskutku nějaké ne- bezpečí, bývá to obyčejně při sestupu k zemi a dobrý větroplavec dovede tomu přodejít. Co se týče nebezpečí při plavbě, jež se mu při- pisují, jsou to nebezpečí, jež — leží ve vzduchu za pravidelných poměrů panuje ve vzduchu úplné bezpečí.“ „Zvláštní, velmi trapná a velmi skličující příhoda, na kterou se pamatuji, jest pozoruhod- na proto, poněvadž se udála ve značné výši. Jednoho dne, bylo to roku 1900, vystoupil jsem v Nizze s balonem velmi velkým z náměstí Massinova. Byl jsem samoten a chtěl jsem ně kolik hodin užít báječné dekorace horské a moř ské pohledem s hůry. Byla krásná pohoda. Avšak tlakoměr počal klesat a předpovídal bouřku. Chvíli nesl mne vítr směrem k Cimies; pak vyhodil jsem přítěž, poněvadž bylo nebez- pečí, že mne zanese k moři, opustil jsem proud vzduchu a vznesl se do výše. Brzy potom necha jsem balon opět sestoupit. Doufal jsem, že na- leznu příznivý proud vzduchu. As 300 metrů od země, nedaleko Varu, poznal jsem, že již ne- klesám. Jsa rozhodnut, že sestoupím, spustil jsem záklopku a nechal prchat plyn. Teď se stala hrozná věc. Nemohl jsem již klesat! Po- hlédl jsem na tlakoměr a shledal, že ve skuteč- nosti stoupám, na místě abych klesal. A cíti jsem podle větru, pozoroval jsem dle různých
#20 alto_textblock #20
chodníci, upustit od malicherných ohledův a učinil nebožtíku strýci po vůli. Rozumí se, že mají v úmvsla, dát se rozvést, jakmile to jen bude možno. All ri gbů Sachy- 1931. s04 Pořádá J. Rašovský Veškeré doplsy adresovány buďtež: J. Rašovský, Uh. Ostrob, Morava.
#21 alto_textblock #21
Číslo 43.
#22 alto_textblock #22
Úloha číslo g8. Poctěna 1. cenou za zpracování daného thematu v Plai O1dřich Důras v Praze.
#23 alto_textblock #23
Mat ve 3. tazích
#24 alto_textblock #24
Úloha čís. 89. Poetěna 2. cenou za zpracování daného thematu v Plan L. Vetešník v Osykách
#25 alto_textblock #25
l
#26 alto_textblock #26
k
#27 alto_textblock #27
1
#28 alto_textblock #28
Mat ve 3. tazích.
#29 alto_textblock #29
Partie čís. 75. Hrána v českém mezinárodním korresp. turnaji. Španělská hra. Bílý: šl. Meszey. Černý: Stoklásk 1. e2—e4 Jf6—h? e7—65 16. g2—- gi 2. Jg1—f3. Jb8—c 17. d3—d41 e5)d4 3. Sf1 —b5 a7—a6 18. e3xkk dá d6—d5 4. Sb5—at Jg8—f 19. 64—65 c5—c4 5. Jb1—ca b7—b5 20. Vf1—g! Jg6—hl? 6. Sa4 —b3 Sfs—e? 21. g4—g5!l Jb4—fse 0—0 22. g5xh6 g7—g6 7. d2—d 8. 0—0 d7—d6 23. J3—g5! J7«g5d 9. h2—hs h7—h6 24. Sc1«g5 Dds — bs? 25. Se2)5 Sesxcf 10. a2—a4 b5—b4 11. Jc3—d5 a6—- a5 26. h6—h7-1 Kgsxcbt 12. Jd5e7+ Jc6xKe7 27. 8g5—f6 Ví8—ls 13. c2—c3 c7—-c5 28. Vg1— g51 14. Kg1—h2 Se8—cs 15. Sb3—c2 Je7—g6 b a černý se vzda Poznámky: a) Lepší bylo 10. . . . Slv. b) Bylo dlužno uvážiti g5 s násl. Jg6 a Kh7 Neboť 21... . JXf3+ 22. DXf3 hXg 23. Sxh74 Kxh7 24. Dh5+ Kg8 25. SXg5 f6 26. S) f6 Vxcl 27. VXg7+ a vyhraje 22. . . . JXg5 23. Sxg hXg 24. Dh5 g6 25. Sxg6! a vyhraje. d) Jestli 23... . JXh6 tu 24. JXh7 K)h7 25. Dhší
#30 alto_textblock #30
Sjezd českoslovanských šachistů v Plzni. Sjezd zahájen byl v sobotu 13. srpna 1904 v 8h. večer uvítací řečí pana předsedy plzeňského spolku B. Storcha. Po skončení této předložena byla k řešení o ceny trojtažka p. J. Kotrče: bílý: Kdá Dh3 Vgi bs Pe2; černý: Kd6 Se1 Pb3 f5 h4 17. I. cenu 10 korun ziskal si za 8 minut p. V. Císař, II. 5 K za 12 minn p. Baroch a spol.; hned potom podal řešení také pan O. Důras. — V 9 hod. zahájen hromadný zápas „Če- ského spolku šachového v Plzni“ proti klubu „Dobra- ský“; poslednější zvítézil v poměru 9: 3; za Plzci vybráli pp.: Krofta a Soukup, remisovali dr. Baner Juránek; za „Dobruský“ vyhráli Sika, Kvíčala, Baroch, Taussig, Genttner, Procházka, Kolb a Šerý, remisoval Treybal a Kautský. Průbéh zápasu byl vzorný, hráli seřaděni byli dle síly; litovati bylo toliko, že zápasu nezúčastnili se také nejsilnější plzeňští hráčí ppa: Cisai, Kučera, Storch a Koubek V nedéli a v pondělí hrány turnaje hlavní a sku- pinové. V hlavním dobyl I. ceny 80 korun a titul „Mistn šachu král. českého“ pan O. Důras z Prahy, II. 40 p. V. Císař z Plzně. Průběh zápasu znázorňuje následující tabulka: — 10 12 11 = 41% Důras 0 1 10 1 1 =4 Císa o1 o1 — 0 1 = 21%% Sika Treybal 00 00 10 — =1 Skupin bylo 7: 2 jednotur nové a 5 dvouturnových. I. Vetešník 31 Stokláska 2 Jahn 1 Skružnýe II. Havlíček 31 Šimerka 2 Scharspitz 1 Dus III. Kolb 5 Krofka 41/2 Kautský 21/2 Soukup o IV. Taussig 5 Baroch 41/2 Kellner 11/9 Feifer V. Engler 5 Genttner a Šerý 31/2 Gies VI. Kvíčala 6l! Košut 31/2 Meiners 21/2 Bareše VII. Horníček 5 Procháska 31/2 Černovský 2 1/2 Chmelař 1 Sjezd zakončen byl banketem v sále Měšťanské besedy; po banketu byle za předsednictví p. dra. Dr kosta usneseno zříditi „Českou obec šachovou“. Nové sdružení uvésti v život uloženo šachovému klubu „Do- bruský“, který v případech potřeby za radu a pomoe požádati má pp.: J. V. Štefanyd sa a J. Rašovskéha V turnaji na thema navržené p. drem. ing. A. Kl- rem obdržel I. cenu místr O. Důras 20 K, II. p. I Vetešník 10 K. — V pondělí odpoledne sehrál pan O Důras simultáně 18 partií proti silným soupeřům, a nichž za 21/2 hodiny 12 vyhrál, 3 remisoval a 3 pro- hrél. (Vyhráli pp. Meiners, Eagler a Černovský.) Na večírku v pondělí pořádaném, jehož hudebnt program obstarali pp. Čech, Císař, Horníček, Dítě Burlan, proneseny četné přípitky českému šachu jeho průkopníkům. Pozdravné telegramy sjezdu zaslali: Tovačovsk, Dvořák, Hacar a Rošt z Tovačova, Knchta z Berlína dr. A. Kvíčala z Vídně, Štefanydes z Jičína, Wursche z Kubice, přípisy pak pp. Traxler, Tropp, Pelíšek Petrnoušek, Rašovský, Trčala, Krantšteng), Dykast Palkoska. Uspořádáni sjezdu bylo vzorné, uvítání účastníl velmi srdečné, za což vřelý dík náleží pořadatell pp. B. Storchovi a V. Císařovi. Do budonenosti voláme“ Na shledanou při 25 ročnici Českého spolku šachoréh v Plzni v roce 1909. Prášek barvy v 59v5 stin., vodou k rozmin umývatel. , povštr nei ohnivzdor, jak sr tvrdě, avšak pororlle Jen i nátör depůi sešvi- fipady, vnitísí prosi jová barva Najlev. nátěr. borvan a předměty všeho draku, Výlohy za čtvareč. metr 2 krejcaru. — Výsledek přokvapujlol- Povětraosti vzdorná fnpsdní barva va vápně rozpashi, slejovému nátěru rovaši, v 49 odstínech od 12 kr- 1 carů za kilegram výže Žádejte zdarma vzorek, vzornik a t.d. KAREL KRNSTEINER, Vídeň, III., Hauptstr. 120. Hlavní sklad u E. KOWVERA v Praze, 985- Panu Juliu Scheumannovi, lékárníku ve Stokeravě. Prosím o laskavé nejdřívější zaslání čtyř krabiček Vaší soli pro žaludek, jelikož jsem dřívější zásilku již spotřeboval a po ní se kromobyčejně dobře se svou žaludeční chorobou nalézám. Donesek Alajes v. r. St. Gotthard. Totfalu, dne 2. července 1902. Pravá k dostání u výrobce, krajinského lékárnik Julla Schaumanna ve Stokeravě a ve veškerých lékár- nách Rakousko-Uherska. Cena jedné krabice K 1.50. Zasílání poštou denně při odebírce nejméně 2 krabin 16545
#31 alto_textblock #31
Eronsteinerova nová
#32 alto_textblock #32
mail. facadní harva
#33 alto_textblock #33
(Zasláno.) Úřadníci (s nár. na pensi) se služným od 180 korun, obdrží půjčky na malé splátky a mírný úrok Pražská záložna, Praha, Ferdinandova třída, 22n 1726